35 C 96/2021

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr Ing Viktorem Smolíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 1 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 500 Kč od 7. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Soud posuzoval žalobu, kterou se žalobce domáhal nákladů za odtah osobního vozidla příjmení, registrační značka, který proběhl dne 22. 6. 2020 z ulice U penzionu v obec, a to za účelem blokového čištění. Soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť s tímto postupem strany vyslovily souhlas (§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.). Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaná je vlastníkem a provozovatelem osobního vozidla příjmení, registrační značka, které dne 22. 6. 2020 bylo odtaženo z ulice U penzionu v obec, a to z důvodu technického čištění. Žalobci vznikly náklady na tento odtah v částce 1 500 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky, avšak žalovaná na dluh ničeho neuhradila. Soud věc posoudil podle § 19a odst. 1, § 19b odst. 1 a 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, tak, že předmětné vozidlo v rozporu s dočasným zákazem parkovalo na ulici U penzionu v obec a žalobce provedl odtah tohoto vozidla, přičemž náklady na tento úkon činily 1 500 Kč Tyto náklady pak dle § 19b odst. 2 citovaného zákona je povinna nést žalovaná jako provozovatel předmětného vozidla. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobci přiznal náhradu těchto nákladů z titulu bezdůvodného obohacení žalované (viz § 2991 a násl. o. z.), a to včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení spočívající v zastoupení advokátem, neboť jde o věc skutkově a právně jednoduchou a žalobce je statutárním městem. Soud tak v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu České republiky (viz nález ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. II ÚS 346/12, a nález ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. IV ÚS 2434/19) nepovažoval tento náklad za účelně vynaložený. Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu návrhem na nařízení exekuce.