36 C 106/2021

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Dobešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o odpůrčí žalobě

I. Určuje se, že opomenutí [jméno] [celé jméno žalované], narozené [datum], spočívající v neuplatnění nároku na povinný díl neopominutelného dědice z pozůstalosti po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozeném [datum], posledně bytem [adresa], zemřelém dne [datum], kterou nabyla žalovaná jako jediná dědička ze závěti, je vůči žalobkyni právně neúčinné, v důsledku čeho je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni náhradu v částce 65 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 29 237,90 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala určení, že opomenutí [jméno] [celé jméno žalované], narozené [datum] (dále jen„ dlužnice“), spočívající v neuplatnění nároku na povinný díl neopominutelného dědice ve výši 348 870,75 Kč z pozůstalosti po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozeném [datum], posledně bytem [adresa], zemřelém dne [datum], kterou nabyla žalovaná jako jediná dědička ze závěti, je vůči žalobkyni právně neúčinné a uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 65 000 Kč.

2. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně je věřitelem pohledávek za dlužnicí, konkrétně pohledávky vyplývající ze smlouvy o zřízení a vedení [anonymizováno] konta č. [bankovní účet] ze dne [datum], uzavřené mezi dlužnicí a [právnická osoba], pravomocně přiznanou rozsudkem Okresního soudu Praha – východ č. j. [číslo jednací] ze dne 24. 6. 2013 ve výši 1 101,88 Kč, s úrokem ve výši 29 % z této částky od [datum] do zaplacení a nákladů řízení v částce 4 146 Kč ve prospěch [právnická osoba] [anonymizováno], která smlouvou o postoupení pohledávek postoupila tuto pohledávku dne [datum] na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Dále je žalobkyně věřitelem pohledávky za žalovanou, vyplývající ze smlouvy o úvěru reg. [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi dlužnicí a [právnická osoba], pravomocně přiznanou rozsudkem Okresního soudu Praha – východ č. j. [číslo jednací] ze dne 28. 5. 2015 ve výši 16 074,56 Kč s úrokem ve výši 14,9 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a nákladů řízení v částce 4 968,80 Kč ve prospěch [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. [právnická osoba] zanikla fúzí sloučením se společností [právnická osoba], která změnila firmu na [právnická osoba] Pro obě pohledávky byly nařízeny exekuce, jejich provedením byl pověřen soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], a jsou vedeny pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]. V průběhu exekuce nebylo na pohledávky žalobkyně nic vymoženo. Obě pohledávky aktuálně dosahují výše kolem 65 000 Kč. V průběhu exekuce bylo zjištěno, že dne [datum] zemřel otec dlužnice [jméno] [příjmení], řízení o pozůstalosti bylo vedeno u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. [spisová značka]. Zůstavitel po sobě zanechal závěť, podle které veškerý majetek zdědila žalovaná. Dlužnice nezdědila ničeho, ani jako neopominutelný dědic neuplatnila nárok na povinný díl – finanční částku ve výši minimálně jedné čtvrtiny zákonného dědického podílu, vypočteného z čisté hodnoty dědictví. [obec] hodnota dědictví byla stanovena částkou 4 186 449 Kč. V první třídě dědiců by ze zákona dědila žalovaná jako pozůstalá manželka, pozůstalý syn a dlužnice jako pozůstalá dcera, povinný díl dlužnice by tak činil částku 348 870,75 Kč O pozůstalosti bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu Praha – východ ze dne 28. 11. 2019 č. j. [číslo jednací], kterým bylo žalované potvrzeno nabytí dědictví. Tímto opomenutím (nevznesením nároku na povinný díl) dlužnice zkrátila právo žalobkyně jako svého věřitele na uspokojení výše specifikovaných pohledávek ve prospěch žalované. Žalobkyně má právo domáhat se uspokojení z toho, co tímto opomenutím ušlo z dlužníkova majetku a v případě nemožnosti má věřitel právo na odpovídající finanční náhradu. Z charakteru povinného dílu jako peněžité částky je vyloučena možnost uspokojit se z tohoto majetku, z tohoto důvodu žalobkyně žádá o zaplacení částky 65 000 Kč, tj. ve výši odpovídající aktuálnímu závazku dlužnice. Žalovaná přes předžalobní výzvu žalobkyni nic neuhradila.

3. Žalovaná poukázala pouze na nesprávně uvedené datum narození (což žalobkyně jako chybu v psaní opravila) a skutečnost, že žalobkyně je jedním z věřitelů dlužnice. Jinak nic podstatného k věci neuvedla.

4. K jednání konanému dne [datum] se žalovaná nedostavila, poslala pouze lékařskou zprávu o své nemoci, ale nenavrhla odročení jednání. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. projednal věc v nepřítomnosti žalované (viz např. usnesení NS ČR sp. zn. 20 Cdo 803/2000, podle kterého se omluva účastníka automaticky neposuzuje jako žádost o odročení jednání).

5. Rozsudkem Okresního soudu Praha – východ čj. [číslo jednací] ze dne 24. června 2013 byla dlužnici uložena povinnost zaplatit společnosti [právnická osoba], sídlem [adresa], [příjmení], částku 1 101,88 Kč s úrokem ve výši 29 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení v částce 4 146 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Rozsudkem Okresního soudu Praha – východ čj. [číslo jednací] ze dne 28. května 2015 byla dlužnici stanovena povinnost zaplatit [právnická osoba], [anonymizováno] sídlem [adresa], [IČO] částku 16 074,56 Kč s úrokem ve výši 14,9 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05% ročně od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení v částce 4 968,80 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

6. Vyrozuměním o zahájení exekuce čj. [číslo jednací] ze dne 14. 10. 2013 bylo oznámeno vedení exekuce vůči dlužnici pověřeným soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], na základě vykonatelného rozsudku Okresního soudu Praha – východ č. j. [číslo jednací] (již ve prospěch oprávněné [právnická osoba]); vyrozuměním o zahájení exekuce čj. [číslo jednací] ze dne 19. 12. 2020 bylo oznámeno vedení exekuce vůči dlužnici pověřeným soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], na základě vykonatelného rozsudku Okresního soudu Praha – východ č. j. [číslo jednací] (již ve prospěch oprávněné žalobkyně). Sdělením soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], ze dne [datum] pak bylo prokázáno, že v exekuci vedené pod sp. zn. [spisová značka] nebylo nic vymoženo, aktuální výše pohledávky činí 18 908,81 Kč a v exekuci vedené pod sp. zn. [spisová značka] nebylo nic vymoženo, aktuální výše pohledávky činí 66 212,14 Kč. V obou případech je oprávněnou žalobkyně a povinnou dlužnice. Postoupení pohledávky za dlužnicí ze společnosti [právnická osoba] na [právnická osoba], [anonymizováno] bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek (pohledávka žalované se nachází pod [číslo] seznamu postoupených pohledávek). Úplným výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně pak byla doložena fúze sloučením zanikající [právnická osoba] [anonymizováno] se společností [právnická osoba] a změna firmy společnosti z [právnická osoba] na [právnická osoba]

7. Z obsahu pozůstalostního spisu, vedeného u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. [spisová značka] zůstavitele [jméno] [příjmení], narozeného [datum], zemřelého [datum], bylo zjištěno, že v řízení měli postavení zákonných dědiců žalovaná jako pozůstalá manželka, dlužnice jako pozůstalá dcera a [jméno] [příjmení] jako pozůstalý syn. V řízení byla zjištěna existence vlastnoruční závěti zůstavitele ze dne [datum], podle které byl veškerý majetek zůstavitele odkázán žalované. Dále je v ní uvedeno, že svým dětem [jméno] a [jméno] zůstavitel nic neodkazuje, neboť nežijí život podle jeho představ. Dne [datum] proběhlo jednání před soudním komisařem za účasti žalované, dlužnice a [jméno] [příjmení]. Na tomto jednání všichni uznali závěť za platnou a dlužnice a [jméno] [příjmení] byli poučeni o svém právu neopomenutelných dědiců žádat povinný díl ve výši jedné čtvrtiny jejich zákonného dědického podílu, přičemž po poučení výslovně prohlásili, že neuplatňují právo na povinný díl. Současně žalovaná uznala existenci práva pozůstalých dětí na povinný díl. Usnesením Okresního soudu Praha – východ ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byla oceněna čistá pozůstalost (po odečtu závazků) částkou 4 186 449 Kč. Nabytí dědictví pak bylo stejným usnesením potvrzeno žalované jako jediné dědičce (v rámci dědictví nabyla zejména pozemek parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] [obec], pozemek parc. [číslo] v katastrálním území Říčany u Prahy, který dle aktuálního výpisu z katastru nemovitostí žalovaná převedla na manžele [jméno] a [jméno] [příjmení]). Usnesení nabylo právní moci dne [datum].

8. Předžalobní výzvou ze dne [datum], včetně podacího archu žalobkyně dokládala, že vyzývala žalovanou s poukazem na žalobní tvrzení k úhradě.

9. Pro řízení nebyly pro nadbytečnost provedeny další důkazy (smlouva o vydání a používání platební karty ze dne [datum], smlouva o úvěru ze dne [datum], smlouva o poskytnutí expresní linky KB), osvědčující pohledávky žalobkyně, neboť ty byly dostatečně prokázány jinými důkazy (pravomocnými rozsudky).

10. Podle § 589 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno. Podle odst. 2 neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba).

11. Podle § 594 odst. 1 o. z., neúčinnosti právního jednání se lze dovolat proti tomu, kdo s dlužníkem právně jednal, nebo kdo z právního jednání přímo nabyl prospěch, vůči jeho dědici nebo vůči tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce.

12. Podle § 595 odst.1 o. z. Neúčinnost právního jednání zakládá věřitelovo právo domáhat se uspokojení pohledávky i z toho, co neúčinným jednáním z dlužníkova majetku ušlo. Není-li to dobře možné, náleží věřiteli odpovídající náhrada.

13. Smyslem žaloby podle § 589 o. z. (odpůrčí žaloby) je – uvažováno z pohledu žalujícího věřitele – dosáhnout rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno, že právní jednání dlužníka není vůči tomuto věřiteli účinné. Rozhodnutí soudu, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno, představuje podklad k tomu, aby se věřitel mohl na základě titulu způsobilého k výkonu rozhodnutí (exekučního titulu) vydaného proti dlužníku domáhat nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) postižením toho, co neúčinným jednáním ušlo z dlužníkova majetku (srov. § 595 odst. 1 větu první o. z.), a to nikoliv proti dlužníku, ale vůči tomu, kdo s dlužníkem právně jednal, nebo kdo z právního jednání přímo nabyl prospěch, vůči jeho dědici nebo vůči tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, anebo – je-li splněna některá z podmínek uvedených v § 594 odst. 2 písm. a) až c) o. z. – vůči jinému právnímu nástupci (srov. § 594 o. z.). Není-li uspokojení věřitele z tohoto majetku dobře možné (např. proto, že osobě, v jejíž prospěch dlužník odporované právní jednání učinil, již takto nabyté majetkové hodnoty nepatří), může se věřitel – místo určení neúčinnosti právního jednání – domáhat odpovídající náhrady (srov. § 595 odst. 1 větu druhou o. z.). Nabyla-li však třetí osoba k věci, z níž by se věřitel mohl jinak domoci uspokojení, takové právo, že se proti této osobě neúčinnosti dovolat nelze, má ten, proti němuž se věřitel neúčinnosti právního jednání mohl dříve dovolat a za jehož držby právo třetí osobě vzniklo, vůči věřiteli povinnost k náhradě škody (§ 596 o. z.) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR 13. 12. 2018, sp. zn. 21 Cdo 2332/2018). K podání odpůrčí žaloby je aktivně věcně legitimován věřitel, jenž má vůči dlužníku vykonatelnou pohledávku (pohledávku přiznanou vykonatelným rozhodnutím), jejíž uspokojení je v důsledku jednání (opomenutí) dlužníka z důvodu absence vhodného majetku ztíženo nebo znemožněno, pasivně legitimována je osoba, která s dlužníkem právně jednala nebo která z právního jednání zkracujícího věřitele přímo nabyla prospěch, a to v posledních dvou letech před dovoláním se jeho neúčinnosti (§ 590 odst. 1 písm. c) o. z.). V případě osoby blízké (§ 22 o. z.) se vědomost o zkracujícím úmyslu dlužníka presumuje (§ 590 odst. 1 písm. c) o. z.) Zkracující úkon může být proveden jednáním i opomenutím jednání, v důsledku kterého došlo k pozbytí majetkového práva nebo kterým jiné osobě vůči sobě vznik, zachování nebo zajištění jejího práva majetkové povahy způsobil. To platí i tehdy, odmítl-li dlužník dědictví, ledaže bylo předluženo (§ 592 o. z.).

14. Otázku nedovolání se práv neopomenutelného dědice jako zkracujícího úkonu podle § 589 a násl. o. z. řešil Nejvyšší soud v shora citovaném rozsudku, byť za účinnosti právní úpravy dědění obsažené v občanském zákoníku č. 40/1964 Sb., účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). I přes určité odlišnosti minulé úpravy od stávající úpravy dědění dle o. z. je podle názoru soudu rozsudek přiměřeně použitelný i v souzené věci. V zmiňovaném rozsudku Nejvyšší soud uzavřel, že za„ opomenutí, kterým dlužník pozbyl majetkové právo nebo kterým jiné osobě vůči sobě vznik, zachování nebo zajištění jejího práva majetkové povahy způsobil“ ve smyslu § 592 o. z. lze považovat i opomenutí dlužníka spočívající v tom, že se jako neopomenutelný dědic, který byl v rozporu s § 479 obč. zák. zůstavitelem v závěti opomenut, aniž by došlo k jeho vydědění, nedovolal relativní neplatnosti závěti, ačkoli si byl vědom, že tak může učinit. Opomenutí neopomenutelného dědice dovolat se relativní neplatnosti závěti je za předpokladu, že si dlužník byl vědom svého práva dovolat se relativní neplatnosti závěti (a že tedy tím, že se relativní neplatnosti závěti nedovolal, projevil svou vůli tak neučinit), nepochybně právním jednáním, kterým může dojít ke zkrácení uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, neboť pokud by k tomuto opomenutí dlužníka nedošlo (pokud by se dlužník, který je neopomenutelným dědicem, dovolal relativní neplatnosti závěti, v níž byl zůstavitelem opomenut), obdržel by dlužník z dědictví takový podíl, který vymezuje § 479 obč. zák. (povinný díl). Takto nabytý majetek by pak – nebýt opomenutí dlužníka spočívajícího v nedovolání se relativní neplatnosti závěti – mohl sloužit k uspokojení dlužníkových věřitelů. Opomenutí dlužníka spočívající v nedovolání se relativní neplatnosti závěti zkracuje uspokojení pohledávky věřitele tehdy, jestliže vede ke zmenšení (resp. k nezvětšení) majetku dlužníka o povinný díl vymezený v § 479 obč. zák. (o poměrnou část dědictví), a jestliže toto zmenšení (nezvětšení) majetku dlužníka má současně za následek, že věřitel nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku dlužníka, ačkoliv – nebýt tohoto opomenutí dlužníka – by se z majetku dlužníka alespoň zčásti uspokojil. Protože v případě opomenutí dlužníka dovolat se relativní neplatnosti závěti dlužníku nenáleží žádné protiplnění, posoudí se podmínky dovolání se relativní neúčinnosti tohoto právního jednání (opomenutí) dlužníka (ve smyslu § 592 o. z.) podle § 591 o. z., stejně jako u bezúplatného právního jednání.

15. V souzené věci je situace obdobná, byť s výjimkou toho, že podle právní úpravy dědění zakotvené v o. z. se neopominutelný dědic, kterým je podle § 1643 odst. 1 o. z. potomek zůstavitele a nedědí-li tak jeho potomci, nedovolává neplatnosti závěti (a tedy svého zákonného nároku na povinný díl na majetku zůstavitele), kterou byl opomenut bez řádného vydědění (a tento následek uplatněním práv neopomenutelného dědice již nadále nenastává), ale může se dovolat pouze svého nároku na povinný díl (§ 1642 o. z.) jako peněžité částky (§ 1654 odst. 1 o. z.). Dovoláním se nároku se stává věřitelem pohledávky odpovídající výši povinného dílu vůči dědici (viz Fiala, R., Drápal, L. a kol.: Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475-1720). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015). Výše zákonného povinného dílu činí v případě zletilých potomků podle § 1643 odst. 2 o. z. alespoň jednu čtvrtinu jejich zákonného dědického podílu, vypočteného v souladu s § 1655 odst. 1 o. z., z hodnoty majetku v pozůstalosti po odečtení jejich pasiv. Dlužnice byla na jednání před soudním komisařem v rámci pozůstalostního řízení výslovně soudním komisařem poučena o možnosti vznést nárok na povinný díl, přesto tento nárok (při vědomí svých nesplacených závazků) nevznesla (naopak deklarovala do budoucna svou vůli tento nárok nevznést). Uvedeným opomenutím dlužnice zkrátila možnost uspokojení výše označených vykonatelných pohledávek žalobkyně ze získaného majetku, aniž by bylo možné úhradu vykonatelných pohledávek žalobkyně vymoci v rámci exekučního řízení.

16. Občanský zákoník brání věřiteli dovolat se neúčinnosti takového (zkracujícího) opomenutí dlužnice pouze tehdy, pokud by jím bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti podle § 591 písm. d) o. z. Závěr o naplnění podmínek pro aplikaci § 591 písm. d) o. z., lze učinit po zvážení všech rozhodných okolnosti konkrétního případu, převáží-li mravní závazek nebo ohledy slušnosti nad povinností dlužníka splnit svou právní povinnost (dluh) vůči věřiteli. Pojem„ ohledy slušnosti“ užitý v § 591 písm. d) o. z. je nutné vykládat tak, že dlužníkem poskytnuté plnění musí vyhovovat těmto ohledům jak ve vztahu k nabyvateli plnění (k osobě, která měla z právního jednání nebo opomenutí dlužníka prospěch), tak i ve vztahu k dlužníkovi. Plnění dlužníka přitom musí být přiměřené jeho majetkovým poměrům a nesmí podstatně snižovat hodnotu jeho majetku. Ze samotné skutečnosti, že zpravidla lze neuplatnění zákonného nároku neopomenutelným dědicem považovat za projev úcty a respektu tohoto dědice k zůstaviteli a k jeho poslední vůli, nelze bez dalšího (bez přihlédnutí ke konkrétním okolnostem případu) dovodit, že se ze strany dlužníka, jenž je neopomenutelným dědicem, jedná o plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti ve smyslu § 591 písm. d) o. z., a že se proto věřitel nemůže dovolat neúčinnosti tohoto právního jednání (opomenutí) dlužníka. K tomu by bylo možné dospět pouze tehdy, jestliže mravní závazek nebo ohledy slušnosti, jimž bylo tímto opomenutím vyhověno, převáží nad povinností dlužníka splnit svou právní povinnost (dluh) vůči věřiteli, jestliže je takové jednání (opomenutí) dlužníka přiměřené jeho majetkovým poměrům a nesnižuje podstatně hodnotu jeho majetku a jestliže lze za daných konkrétních okolností případu ospravedlnit skutečnost, že dlužník na úkor svého věřitele v důsledku svého opomenutí umožnil třetí osobě nabýt majetek, který by – nebýt tohoto opomenutí – náležel dlužníkovi, a proto právo věřitele zůstane zcela nebo zčásti neuspokojeno. Zároveň je třeba vzít v úvahu, že sám zůstavitel, který v závěti opomenul některého z neopomenutelných dědiců, aniž by došlo k jeho vydědění, jednal v rozporu se zákonem (srov. již citované rozhodnutí NS ČR).

17. V posuzované věci dlužnice v rámci pozůstalostního řízení dala najevo, že nárok na povinný díl neuplatní (závěť zůstavitele bude respektovat), ačkoliv její majetková situace byla dlouhodobě natolik neuspokojivá, že nebyla schopna hradit ani závazky vůči svému věřiteli v relativně nízké výši. Žalovaná sama v rámci řízení netvrdila žádné skutečnosti, z nichž by mohl soud dovodit naplnění předpokladů § 591 písm. d) o. z. Nejvýznamnější majetek, nabytý žalovanou v rámci dědictví (pozemek parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] [obec], pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí]), byl po skončení pozůstalostního řízení převeden. Žalovaná se nařízeného ústního jednání ve věci neúčastnila, nemohla být proto případně poučena podle § 118a o. s. ř. k povinnosti tvrdit existenci důvodů podle § 591 písm. d) o. z., bránícím žalobkyni dovolat se neúčinnosti opomenutí dlužnice. Soud tak nemohl učinit závěr, že by opomenutím dlužnice v konkrétním posuzovaném případě bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti § 591 písm. d) o. z., a shledal žalobu opodstatněnou.

18. Pouze pro úplnost je nutno zmínit, že sdělení zůstavitele v závěti, že svým dětem [jméno] a [jméno] nic neodkazuje, neboť nežijí život podle jeho představ, soud neposoudil jako řádné vydědění, s ohledem na absenci uvedení konkrétního zákonného důvodu vydědění, přičemž nebyly tvrzeny žádné skutečnosti, které by zákonný důvod vydědění v souladu s § 1648 o. z. zakládaly. Naopak sama žalovaná nárok na povinný díl dlužnice v průběhu pozůstalostního řízení na jednání konaném dne [datum] uznala.

19. Z povahy zákonného nároku na povinný díl jako nároku (pohledávky) na zaplacení peněžité částky je zřejmé, že není možné se ve smyslu § 595 odst. 1 věta první domáhat uspokojení z toho, co ušlo z majetku dlužníka, věřiteli tak v souladu s větou druhou stejného paragrafu náleží náhrada. Žalobkyně tuto náhradu požadovala ve výši, která nepřesahuje aktuální výši jejich pohledávek. Soud proto žalobě vyhověl.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 29 237,90 Kč Náklady řízení žalobkyně tvoří podle § 137 o. s. ř. zaplacený soudní poplatek za žalobu v částce 5 250 Kč, a dále odměna za zastupování advokátkou podle § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) z tarifní hodnoty 65 000 Kč za čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba a účast na ústním jednání konaném dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu) po 3 700 Kč a za náhradu hotových výdajů za 4 úkony právní služby po 300 Kč/úkon, podle § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů. Za podání ze dne [datum] nebyla odměna přiznána, neboť to byla opětovná a nadbytečná reakce žalobkyně na podání žalované, kterým namítala nesprávně uvedené datum narození (což žalobkyně opravila). Dále k nákladům řízení náleží cestovné za účelem dostavení se k jednání konanému dne [datum] na trase [obec] – [obec] a zpět v rozsahu 418 km jedna zpáteční cesta, za použití vozidla [anonymizováno], [registrační značka] s průměrnou spotřebou 5,7 litrů na 100 km a cenou motorové nafty dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., 36,10 Kč/litr (celkem 860,10 Kč) a náhradou za opotřebení 4,70 Kč/km dle stejné vyhlášky (1 964,60 Kč), celkem činí cestovné 2 824,70 Kč, náhrada za opotřebení 4,20 Kč/km dle stejné vyhlášky (260,40 Kč), celkem 365,60 Kč, dále náleží náhrada za ztrátu času v rozsahu 10 půlhodin za jednu zpáteční cestu po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu (tedy 10 x 100 Kč) a 21% DPH z odměny a náhrad v částce 4 163,20 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s 14a odst. 1 advokátního tarifu, jelikož zástupce žalobkyně je jejím plátcem.

21. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).