36 C 294/2019

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Dobešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 34 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 34 500 Kč od 26. 3. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 544 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným zdejšímu soudu dne 7. 8. 2019 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 34 500 Kč s příslušenstvím uvedeným shora ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu nezaplaceného nájemného. K tomu uvedla, že dne 8. 11. 2018 uzavřela se žalovaným nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem osobního automobilu značky Škoda, model Karoq, [příjmení]: [anonymizováno], [registrační značka], barva šedá. Nájemné bylo sjednáno ve výši 6 300 Kč za každý týden trvání nájmu. Nájemní vztah trval v období od 19. 11. 2018 do 27. 1. 2019, za toto období žalovaný dluží nájemné. Dne 7. 2. 2019 žalovaný dluh vůči žalobci uznal, co do výše 34 500 Kč a co do důvodu - nezaplacené nájemné za měsíce listopad 2018, prosinec 2018 a leden 2019, který vznikl na základě nájemní smlouvy ze dne 8. 11. 2018. Tento dluh se zároveň žalovaný zavázal zaplatit nejpozději do 25. 3. 2019. Žalovaný ničeho žalobkyni nezaplatil a žalobkyně požaduje i zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dle dohody o uznání dluhu.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Žalovaný je státním občanem Ukrajinské republiky s pobytem na území České republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný vztah – podle ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), aplikoval úpravu obsaženou ve smlouvě mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, vyhlášenou pod č. 123/2002 Sb.m.s., a dospěl k závěru, že podle čl. 48 bod 5 uvedené mezinárodní smlouvy je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 48 bod 2, 4 uvedené mezinárodní smlouvy je rozhodným právem právní řád České republiky, když smlouva byla uzavřena na území České republiky.

4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

5. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu: Dne 8. 11. 2018 uzavřeli žalobkyně a žalovaný smlouvu, na jejímž základě vznikla žalobkyni povinnost žalovanému přenechat k dočasnému užívání osobní automobil značky Škoda, model Karoq, [příjmení]: [anonymizováno], [registrační značka], barva šedá. Žalovaný však nájemné neplatil. Za jednotlivé týdny žalovaný dluží následující částky: za týden od 19. 11. 2018 do 25. 11. 2018 činí dlužné nájemné částku ve výši 5 174 Kč, za týden od 26. 11. 2018 do 3. 12. 2018 činí dlužné nájemné částku ve výši 1 877 Kč, za týden od 3. 12. 2018 do 9. 12. 2018 činí dlužné nájemné částku ve výši 2 078 Kč, za týden od 10. 12. 2018 do 16. 12. 2018 činí dlužné nájemné částku ve výši 2 378 Kč, za týden od 17. 12. 2018 do 23. 12. 2018 činí dlužné nájemné částku ve výši 1 458 Kč, za týden od 24. 12. 2018 do 31. 12. 2018 činí dlužné nájemné částku ve výši 3 912 Kč, za týden od 1. 1. 2019 do 6. 1. 2019 činí dlužné nájemné částku ve výši 6 090 Kč, za týden od 7. 1. 2019 do 13. 1. 2019 činí dlužné nájemné částku ve výši 5 790 Kč, za týden od 14. 1. 2019 do 20. 1. 2019 činí dlužné nájemné částku ve výši 3 816 Kč, za týden od 21. 1. 2019 do 27. 1. 2019 činí dlužné nájemné částku ve výši 1 921 Kč. Nájemné proto zaniklo ke dni 27. 1. 2019. Za dobu trvání nájemného pak dlužná výše nájemného činila 34 500 Kč. Dne 7. 2. 2019 žalovaný dluh vůči žalobci uznal, co do důvodu a ve výši 34 500 Kč, za nezaplacené nájemné za měsíce listopad 2018, prosinec 2018 a leden 2019, který vznikl na základě nájemní smlouvy ze dne 8. 11. 2018. Tento dluh se žalovaný zavázal zaplatit nejpozději do 25. 3. 2019. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k zaplacení uznaného dluhu dne 4. 7. 2019. <i>6. Podle § 2321 o.z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání dopravního prostředku a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.</i> <i>7. Podle § 1970 o. z. se může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>8. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.</i> 9. Ze shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce, spolu uzavřeli nájemní smlouvu dle § 2321 a násl. o. z.. Žalovanému tak vznikla povinnost žalobkyni platit nájemné ve sjednané výši. Žalovaný však tuto svou povinnost neplnil, soud proto žalobkyni v tomto nároku vyhověl.

10. Vzhledem k tomu, že žalobkyně splnila všechny své smluvní i zákonné povinnosti, žalovaný byl se splacením svého dluhu v prodlení a ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by za toto své prodlení nebyl odpovědný, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení pouze za období, které požadovala.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, náhradu nákladů řízení ve výši 11 544 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 380 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému dle § 6 odst. 1, § 7 a § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 500 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a.t. (převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy k plnění), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. a 21% DPH.

12. Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť neshledal důvody ke stanovení lhůty delší.