36 C 317/2020

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Dobešovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce insolvenční správce dlužníka jméno příjmení, narozeného 4. 5. 1973 bytem adresa zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 1 500 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 1 500 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 500 000 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 52 998 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobce jako insolvenční správce dlužníka jméno příjmení, narozeného 4. 5. 1973, bytem adresa, ustanovený do funkce v insolvenčním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. spisová značka, domáhal zaplacení žalované částky. Žalobu odůvodnil tím, že v průběhu roku 2012 jméno příjmení postupně zapůjčil otci žalované jméno příjmení, narozenému 20. 5. 1964, naposledy bytem adresa žalované, v hotovosti částku v celkové výši 1 500 000 Kč. Dne 13. 2. 2013 příjmení příjmení za přítomnosti své matky jméno celé jméno žalované, datum narození, písemně uznal co do důvodu i výše svůj závazek vůči jméno příjmení. Splatnost půjčky byla dohodnuta v návaznosti na prodej domu jméno příjmení, a měla být uhrazena z finančních prostředků získaných zůstavitelem z prodeje domu, přičemž konkrétní závazný termín prodeje domu nebyl stanoven. Jednalo se o podmínku vázanou na osobu jméno příjmení. Dne 30. 10. 2013 příjmení příjmení zemřel, v důsledku čeho se stal úkon nepodmíněným. Žalovaná je univerzální dědičkou jméno příjmení, dědické řízení bylo vedeno Okresním soudem Praha – východ, soudní komisařkou anonymizováno jméno příjmení pod sp. zn. spisová značka. Dne 28. 5. 2015 bylo zahájeno u Městského soudu v Praze pod. sp. zn. spisová značka insolvenční řízení jméno příjmení. Usnesením ze dne 1. 6. 2015 č. j. spisová značka byl zjištěn jeho úpadek a bylo mu povoleno oddlužení, následně usnesením ze dne 2. 6. 2016 č. j. spisová značka bylo rozhodnuto o zrušení oddlužení a na majetek jméno příjmení byl prohlášen konkurz. Pohledávka za zůstavitelem byla zahrnuta do soupisu majetkové podstaty. Žalovaná byla vyzvána dopisem ze dne 27. 7. 2020 k úhradě žalované částky, nezaplatila však ničeho. Úrok z prodlení žalobce požaduje od 30. 7. 2020.

2. Žalovaná nárok žalobce neuznávala. Potvrdila, že je jedinou a univerzální dědičkou po zůstaviteli jméno příjmení, zemřelém dne 30. 10. 2013. Namítla, že uznání dluhu nebylo podepsáno 13. 2. 2012 v obec, jak tvrdí žalobce, ale dne 26. 10. 2013 v Krajské nemocnici v obec, což bylo prokázáno výpovědí jméno příjmení (dlužníka) i jméno celé jméno žalované (matky zůstavitele) v řízení vedeném u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. spisová značka. V době sepisu označené listiny byl zůstavitel hospitalizován v Krajské nemocnici v obec z důvodu těžké onkologické nemoci. Byla mu poskytována paliativní (udržovací) léčba k zmírnění bolestí (zejména analgetika) – byl apatický a zmatený. Pokud za tohoto zdravotního a duševního stavu (4 dny před svou smrtí) zůstavitel podepsal uznání dluhu, jedná se o absolutně neplatný úkon, neboť příjmení příjmení nebyl schopen rozpoznat, co podepisuje a posoudit následky tohoto jednání. Listina označená jako„ uznání dluhu“ není ve skutečnosti uznáním dluhu, neboť neobsahuje příslib dluh zaplatit, je stvrzen pouze minulý stav, že půjčky byly poskytnuty a příjmení příjmení se je zavázal zaplatit z prodeje domu. Z uznání dluhu není patrné, jaké konkrétní půjčky měl zůstavitel uznat a prohlášení o uznání nelze přiřadit k žádné konkrétní půjčce. Žalobce netvrdí, kdy a jakým způsobem měly být půjčky jméno příjmení zůstaviteli poskytnuty. Současně popřela, že by zůstavitel od jméno příjmení peníze obdržel, neboť ten měl v roce 2013 vysoké dluhy, je nepravděpodobné, že by v roce 2012 disponoval tak vysokou částkou k zapůjčení a sám zůstavitel příjmení příjmení své matce jméno celé jméno žalované před smrtí sdělil, že žádné dluhy nemá. V řízení vedeném u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. spisová značka uplatňoval žalobce vůči žalované nárok na částku 1 000 000 Kč z titulu písemné smlouvy o půjčce uzavřené dne 17. 1. 2012 mezi jméno příjmení a zůstavitelem jméno příjmení. V řízení bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit částku 500 000 Kč, a co do částky 500 000 Kč byla žaloba shledána nedůvodná, neboť tato částka byla zůstavitelem uhrazena. Po právní moci rozsudku žalovaná žalobci částku 500 000 Kč uhradila. Označené uznání dluhu se podle žalované týkalo právě částky 1 000 000 Kč vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 17. 1. 2012, tedy z částky 1 500 000 Kč byla částka 1 000 000 Kč uhrazena. Možnou souvislost mezi poskytnutím půjčky dle smlouvy o půjčce ze dne 17. 1. 2012 a uznáním dluhu shledal i soud v řízení sp. zn. spisová značka v bodu 31 rozsudku, v tomto řízení ale žádné zásadní dokazování k uznání dluhu neproběhlo. Podle názoru žalované žalobce neprokázal existenci a výši dluhu žalované. Zároveň namítla promlčení nároku žalobce.

3. V reakci na vyjádření žalované žalobce učinil nesporným datum (26. 10. 2013) a místo (Krajská nemocnice v obec) podpisu uznání dluhu. Nerozporoval zdravotní stav zůstavitele ani zvolenou léčbu, podle jeho názoru zůstavitel i přes uvedené skutečnosti v den podpisu uznání dluhu vnímal své okolí, uvědomoval si obsah této listiny, a byl schopen rozpoznat a ovlivnit své jednání. Podpisu byla přítomna jeho matka jméno celé jméno žalované, která by jistě nepodepsala uznání dluhu jako svědek, pokud by psychický stav jméno příjmení neumožňoval tento úkon učinit. V uznání dluhu jsou zahrnuty všechny půjčky, které byly poskytnuty bez písemné smlouvy, právě z důvodu, aby měl dlužník doklad o půjčení této částky. Uznání dluhu obsahovalo příslib jméno příjmení dluh zaplatit (právě z prodeje domu). Půjčka poskytnuta zůstaviteli na základě písemné smlouvy ze dne 17. 1. 2012 (řešena v řízení vedeném u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. spisová značka) nebyla v uznání dluhu zahrnuta, navíc v době uznání nebyla ani splatná. jméno příjmení poskytl zůstaviteli touto formou značné finanční prostředky, které vybíral ze společnosti právnická osoba a prodlení s jejich vrácením mělo za následek jeho insolvenci. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka zpochybnil důvodnost vznesené námitky promlčení, neboť i pokud by uznání dluhu neobsahovalo příslib dluh zaplatit, mělo by za následek přetržení promlčecí doby.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná je jedinou dědičkou jméno příjmení, narozeného 20. 5. 1964 a zemřelého dne 30. 10. 2013.

5. Z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že usnesením Městského soudu v Praze č. j. spisová značka ze dne 1. července 2015 byl zjištěn úpadek dlužníka jméno příjmení a bylo mu povoleno oddlužení, současně byl žalobce ustanoven do funkce insolvenčního správce. Následně usnesením Městského soudu v Praze č. j. spisová značka ze dne 2. 6. 2016 bylo zrušeno oddlužení a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs. Ze soupisu majetkové podstaty je zřejmé, že do ní byla zahrnuta žalovaná pohledávka za zůstavitelem jméno příjmení (s odkazem na uznání dluhu datované 13. 2. 2013).

6. Z rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 1. 3. 2019 č. j. číslo jednací bylo zjištěno, že se žalobce (opět jako insolvenční správce dlužníka) domáhal po žalované zaplacení částky 1 000 000 Kč poskytnuté zůstaviteli jméno příjmení dle písemné smlouvy o půjčce ze dne 17. 1. 2012. V řízení bylo zjištěno, že zůstaviteli byly poskytnuty (před i v den uzavření písemné smlouvy) finanční částky dávající dohromady částku 1 000 000 Kč. Svědek jméno příjmení sděloval, že zůstaviteli půjčil částku celkem 3 000 000 Kč, uznání dluhu mělo představovat kompromisní dohodu ohledně celkového dluhu zůstavitele (na částku 1 500 000 Kč), peníze byly poskytovány“ na ruku“ bez potvrzení. Žalobě bylo vyhověno do částky 500 000 Kč s příslušenstvím, ve zbytku byla zamítnuta (s odůvodněním, že zůstavitel příjmení příjmení jméno příjmení částku 500 000 Kč zaplatil). Usnesením KS v obec č. j. číslo jednací bylo odvolací řízení zastaveno (odvolání žalované bylo vzato zpět).

7. Žalobce vyzval žalovanou výzvou k úhradě ze dne 27. července 2020 k zaplacení žalované částky, výzva byla žalované doručena dne 29. 7. 2020 (prokázáno výzvou s doručenkou).

8. Listina nazvaná uznání dluhu datovaná 13. 2. 2013 v obec (podle nesporných tvrzení účastníků byla ale podepsaná v Krajské nemocnici v obec dne 26. 10. 2013) obsahovala prohlášení zůstavitele jméno příjmení, že si od dlužníka zapůjčil po částkách celkem částku 1 500 000 Kč k soukromé potřebě. Zároveň v ní bylo uvedeno, že se podepsaný zavázal částku uhradit z přijaté kupní ceny při prodeji jeho rodinného domu, který vlastní se svojí rozvedenu manželkou do třiceti dnů od obdržení kupní ceny na účet. Současně uznal závazek co do částky 1 500 000 Kč. Dále je v listině uvedeno, že jako svědek byla přítomna jméno celé jméno žalované s uvedením adresy, rodného čísla a podpisu.

9. Další navržené důkazy (výslechy svědků jméno celé jméno žalované, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, ošetřujícího lékaře jméno příjmení, zprávou Krajské nemocnice v obec ze dne 30. 10. 2013, přípisem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno ze dne 24. 8. 2020, zdravotní dokumentací jméno příjmení, znaleckým posudkem k posouzení psychického stavu jméno příjmení, spisem Okresního soudu Praha – východ sp. zn. 3 C 48/2016, výpisem z bankovního účtu potvrzujícího úhradu částky 500 000 Kč, seznamem dluhů jméno příjmení a společnosti právnická osoba, přiznáními k dani z příjmu jméno příjmení a společnosti právnická osoba v letech 2011 2013 a výpisy z účtu společnosti právnická osoba) nebyly pro nadbytečnost provedeny.

10. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaná je jedinou dědičkou po zůstaviteli jméno příjmení. Zůstavitel podepsal dne 26. 10. 2013 v Krajské nemocnici v obec listinu označenou jako„ uznání dluhu co do důvodu i výše“ kterým potvrdil zapůjčení celkové částky 1 500 000 Kč poskytnuté po částech (zároveň dluh uznal) od jméno příjmení, přičemž uvedenou částku se zavázal dlužníkovi uhradit z kupní ceny získané z prodeje domu (vlastněného s bývalou manželkou) do 30 dnů od obdržení kupní ceny. Aktivní legitimace žalobce jako insolvenčního správce věřitele žalované pohledávky jméno příjmení vyplývá z § 246 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, neboť pohledávka byla zahrnuta do majetkové podstaty dlužníka, přičemž žalobce je po prohlášení konkursu osobou s dispozičními oprávněními k majetkové podstatě.

11. Podle § 3028 o. z., tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (odst. 2). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy (odst. 3).

12. S ohledem na dobu uzavření tvrzených smluv o půjčkách soud na daný vztah aplikoval ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“).

13. Podle § 653 obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

14. Podle § 564 obč. zák. je-li doba plnění ponechána na vůli dlužníka, určí ji na návrh věřitele soud podle okolností případu tak, aby to bylo v souladu s dobrými mravy.

15. Nejvyšší soud v dřívější judikatuře k § 564 obč. zák. (srov. např. rozsudek NS ČR sp. zn. spisová značka ze dne 24. 7. 2013) uzavřel, že dohoda, že splatnost závazku (doba plnění) bude ponechána na vůli dlužníka, může být formulována různě, zpravidla tak, že dlužník zaplatí,„ až bude chtít“ nebo„ až bude moci“. Ustanovení § 564 obč. zák. se nevztahuje pouze na případy, kdy splatnost závazku byla výslovně dohodnuta tak, že závisí na vůli dlužníka, ale i na případy kdy splnění závazku závisí na okolnosti, kterou může ovlivnit jen dlužník. V takových případech má dlužník právo plnit kdykoliv a věřitel je povinen přijmout plnění, až mu je dlužník nabídne. Určit, kdy má dlužník plnit (např. výzvou ve smyslu § 563 obč. zák.), věřitel nemůže, stejně jako není legitimován k žalobě na plnění (§ 80 písm. b/ o. s. ř.), případně k žalobě na nahrazení jiného projevu vůle než je určení splatnosti (§ 161 odst. 3 o. s. ř.).

16. Z výše uvedeného plyne, že splatnost závazku je ponechána na vůli dlužníka vždy, když je vázána na okolnost, kterou může ovlivnit pouze dlužník. Pokud se proto zůstavitel příjmení příjmení v dohodě zavázal závazek z půjčky zaplatit„ z finančních prostředků z prodeje svého domu ve lhůtě do 30 dnů od obdržení kupní ceny“ (uvedenou dohodu tvrdil i sám žalobce), aniž byly mezi ním a věřitelem jméno příjmení dohodnuty závazné podmínky postupu a termínů při prodeji domu (a případně sankce za jejich nedodržení zůstavitelem), bylo jistě na vůli zůstavitele jméno příjmení, kdy a jakým způsobem tak učiní (kdy nemovitost prodá, dohodne splatnost kupní ceny, na jejíž zaplacení byla vázána splatnost půjčky). Uvedené koresponduje i s další judikaturou Nejvyššího soudu ČR (viz. usnesení NS ČR ze dne sp. zn.), v které Nejvyšší soud řešil obdobný případ a uzavřel, že splatnost půjčky byla ponechána ve smyslu ustanovení § 564 obč. zák. na vůli dlužníka (žalovaného), bylo-li ve smlouvě o půjčce účastníky sjednáno, že dluh bude věřiteli (žalobci) vrácen bezprostředně poté, kdy dlužník prodá nemovitosti nakoupené za půjčené peníze. Za této situace žalobce nemůže jednostranným projevem vůle (výzvou k plnění) přivodit splatnost pohledávky, ale se musí samostatnou žalobou domáhat určení doby plnění dluhu návrhem u soudu (srov. také rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 4. 1992, spisová značka, podle kterého se domáhat určení doby plnění dluhu návrhem u soudu může věřitel nejen tehdy, je-li plnění výslovně přenecháno na vůli dlužníka, ale i v těch případech, v nichž splnění závazku závisí na okolnosti, kterou může ovlivnit jen dlužník.), kdy soud rozhodne o době plnění konstitutivním rozhodnutím.

17. Námitku žalobce, že se nejednalo o dobu splatnosti na vůli dlužníka ale o podmínku plnění ve prospěch zůstavitele jméno příjmení, která jeho smrtí zanikla (úkon se stal tudíž nepodmíněným) soud neshledal důvodnou. Podmínka je vedlejší ustanovení v právním úkonu, kterým se účinnost právního úkonu, tj. skutečný vznik, změna či zánik subjektivních občanských práv a povinností, činí závislé na skutečnosti, která je subjektům právního úkonu v době jeho učinění neznámá a je pro ně nejistá. Význam odkládací podmínky spočívá v tom, že právní účinky právního úkonu, tj. subjektivní občanská práva a povinnosti, nastanou až jejím splněním. Do jejího splnění, nesplnění či zmaření existuje stav nejistoty, kdy se neví, zda učiněný právní úkon (který je jinak platný, závazný a perfektní, a tedy splňuje zákonem stanovené či účastníky smluvené předpoklady svého vzniku, avšak není ještě účinný), nabude vůbec právních účinků. Naproti tomu mezi jméno příjmení a jméno příjmení sjednaná splatnost závazku neměla vliv na vznik povinnosti dluh splnit, pouze jeho splatnost vázala na skutečnost, kterou mohl - na rozdíl od věřitele - ovlivnit pouze dlužník.

18. Jen pro úplnost je potřeba uvést, i kdyby soud převzal konstrukci žalobce, že splatnost nebyla sjednána (že se jednalo pouze o benefit ve prospěch zůstavitele), tudíž ji mohl přivodit věřitel výzvou k plnění, žaloba by nebyla ani v tomto případě opodstatněná.

19. Žalobce odvozoval svůj nárok z nesplacených půjček, jenž měly být zůstaviteli jméno příjmení poskytnuty v roce 2012 na základě ústně uzavřených smluv o půjčkách, a které měl zůstavitel uznat v listině nazvané uznání dluhu. Podle textu této listiny příjmení příjmení prohlásil, že si od dlužníka zapůjčil po částkách celkem částku 1 500 000 Kč k soukromé potřebě. Z textu listiny nebylo zřejmé, které konkrétní půjčky měly být předmětem uznávacího projevu vůle. Sám věřitel pohledávky jméno příjmení v řízení vedeném u Okresního soudu Praha-východ sp. zn. spisová značka uvedl, že se mělo jednat o nějakou kompromisní částku ze zůstavitelem dlužených částek (fakticky o dohodu o narovnání), v tomto řízení byla žalované uložena povinnost zaplatit částku 500 000 Kč jako nesplacenou část půjčky dle písemné smlouvy o půjčce ze dne 17. 1. 2012. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu však uznává-li dlužník více dluhů, musí nepochybně určit, které jednotlivé dluhy (co do důvodu i výše) uznává a slibuje zaplatit. Pouze v takovém případě je splněna i podmínka určitosti právního úkonu (srov. rozsudek NS ČR ze dne 30. června 2004, sp. zn. spisová značka). Z projevu vůle zachyceném v listině nazvané uznání dluhu nejsou jednotlivé půjčky konkretizovány, ačkoliv se z něho podává, že měly být poskytnuty postupně (totéž tvrdil i žalobce) a nelze z něj ani dovodit, zda předmětem uznání měla být i např. půjčka poskytnuta podle písemné smlouvy o půjčce ze dne 17. 1. 2012, jež byla předmětem řízení, vedeném pod sp. zn. spisová značka a meritorního rozhodnutí v něm vydaném. Takový projev vůle je absolutně neplatný pro neurčitost (§ 37 obč. zák.) a nemůže způsobit právní účinky, které by jinak s perfektním úkonem zákon spojoval a tudíž ani přetržení promlčecí doby. V případě závazků, kde není splatnost dohodnuta ani jinak stanovena, začíná promlčecí doba běžet dnem následujícím poté, kdy vznikl dluh (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 30. 11. 1981, spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2011, sp. zn. spisová značka). S ohledem na uvedené by promlčecí doba u půjček poskytnutých v roce 2012 uplynula v roce 2015 (srov. § 101 obč. zák.) a vzhledem k námitce promlčení vznesené žalovanou by i tak nebylo možné nárok žalobci přiznat (§ 100 odst. 1 obč. zák.).

20. Bylo proto nadbytečné zabývat se v řízení dokazováním existence jednotlivých půjček, nebo duševním stavem zůstavitele v době podpisu neplatného uznávacího projevu a případné důvodností nároku žalobce po této stránce, když by za žádných okolností nemohl být žalobce ve věci úspěšný.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch, náleží jí tak plná náhrada nákladů řízení. Náklady řízení tvoří náklady zastoupení advokátem. Odměna za zastupování advokátem podle § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) byla vypočtena z tarifní hodnoty předmětu řízení z částky 1 500 000 Kč (jistina bez příslušenství podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu) a činí 14 300 Kč za jeden úkon právní pomoci. Zástupce žalobce učinil v daném období 3 úkony právní pomoci podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, za které mu náleží odměna v plné výši, a to příprava a převzetí zastoupení (podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), vyjádření ze dne 24. 11. 2020 (podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), účast při ústním jednání soudu konaném dne 22. 3. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu). Dále patří k nákladům řízení náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 300/ podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a 21 % DPH z odměny a náhrad v částce 9 198 Kč Náklady řízení žalované tak činí částku 52 998 Kč.

22. Povinnost k splnění náhrady nákladů řízení byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.