36 C 476/2020

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr Terezou Dobešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 1 953,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 953,52 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 772,16 Kč od 28. 3. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 1 181,36 Kč od 4. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5 719 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení pouze zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném ke dni podání žaloby (dále jen„ o. s. ř.“).

2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 1 953,52 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, z titulu nezaplacené ceny zboží, které žalobkyně dodala žalovanému na základě jeho objednávky ze dne 16. 3. 2020, vyúčtovaného žalovanému fakturou č. anonymizováno číslo na částku 772,16 Kč ze dne 17. 3. 2020, splatnou dne 27. 3. 2020 a fakturou č. anonymizováno číslo na částku 1 181,36 Kč ze dne 26. 3. 2020, splatnou dne 3. 4. 2020.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.

5. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenska – podnikající fyzická osoba se sídlem na území České republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný případ aplikoval - s ohledem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém - úpravu obsaženou jednak v nařízení EP a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (čl. 66 nařízení), jednak nařízení EP a Rady ES č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I), když mezi Českou republikou a Slovenskem není žádná mezinárodní smlouva upravující problematiku kupní smlouvy uzavřena, a dospěl k závěru, že podle čl. 4 nařízení EP a Rady ES č. 1215/2012 je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 4 bodu 1 písm. a) nařízení EP a Rady ES č. 593/2008 je rozhodným právem právní řád České republiky.

6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Dne 16. 3. 2020 žalovaný telefonicky objednal u žalobkyně dodávku zboží, přičemž následně e-mailovou zprávou zaslal žalobkyni své identifikační údaje. Dne 27. 3. 2020 žalovaný učinil u žalobkyně objednávku dalšího zboží. V potvrzeních uvedených objednávek vystavených žalobkyní byla vždy uvedena cena dodávaného zboží bez DPH a bylo zde rovněž uvedeno, že tato cena bude žalovaným uhrazena na základě následně vystavených faktur (prokázáno listinou nazvanou Objednávka – anonymizováno, e-mailovou zprávou ze dne 16. 3. 2020, potvrzením objednávky: číslo a potvrzením objednávky: číslo). Objednané zboží bylo žalovanému dodáno, což žalovaný potvrdil svými podpisy na dodacích listech (prokázáno dodacím listem číslo číslo). Žalobkyně vystavila žalovanému k zaplacení ceny dodaného zboží fakturu č. anonymizováno číslo ze dne 17. 3. 2020 znějící na částku 772,16 Kč splatnou dne 27. 3. 2020 a dále fakturu č. anonymizováno číslo ze dne 26. 3. 2020 znějící na částku 1 181,36 Kč splatnou dne 3. 4. 2020 (prokázáno fakturou č. anonymizováno číslo a č. anonymizováno číslo). Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou zástupce žalobkyně k zaplacení dlužných částek (prokázáno výzvou k zaplacení, předžalobní upomínkou ze dne 9. 10. 2020 včetně podacího lístku).

7. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

8. Podle § 2085 odst. 1 o. z. se jako koupě movité věci posoudí každá koupě, jejímž předmětem není nemovitá věc, jakož i koupě součásti nemovité věci, má-li kupující podle smlouvy nabýt součást po oddělení jako věc movitou. Za kupní smlouvu se vždy považuje smlouva o dodání spotřebního zboží, které je nutné sestavit nebo vytvořit.

9. Podle § 2118 o. z. kupující zaplatí kupní cenu a věc převezme.

10. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Po právní stránce byla věc posouzena tak, že žalovaný s žalobkyní uzavřel kupní smlouvy (§ 2049 a násl. o. z.), jejichž předmětem byla koupě věcí movitých (§ 2085 a násl. o. z.). Žalobkyně svůj závazek z kupních smluv splnila, žalovanému předmět koupě v obou případech odevzdala a žalovaný předmět koupě převzal, avšak kupní cenu vyúčtovanou mu fakturami ve lhůtě jejich splatnosti neuhradil. Vzhledem k tomu, že žalovaný kupní cenu ve lhůtách splatnosti neuhradil, dostal se tím s plněním svého závazku do prodlení (§ 1968 o. z.), čímž žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v plném rozsahu (výrok I.).

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 719 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 953,52 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) uvedených v § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 900 Kč ve výši 819 Kč, jelikož zástupce žalobkyně je plátcem této daně (výrok II.).

14. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.