36 C 476/2020

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr Terezou Dobešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 1 953,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 953,52 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 772,16 Kč od 28. 3. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 1 181,36 Kč od 4. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5 719 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení pouze zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném ke dni podání žaloby (dále jen„ o. s. ř.“).

2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 1 953,52 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, z titulu nezaplacené ceny zboží, které žalobkyně dodala žalovanému na základě jeho objednávky ze dne 16. 3. 2020, vyúčtovaného žalovanému fakturou č. [anonymizováno] [číslo] na částku 772,16 Kč ze dne 17. 3. 2020, splatnou dne 27. 3. 2020 a fakturou č. [anonymizováno] [číslo] na částku 1 181,36 Kč ze dne 26. 3. 2020, splatnou dne 3. 4. 2020.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.

5. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenska – podnikající fyzická osoba se sídlem na území České republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný případ aplikoval - s ohledem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém - úpravu obsaženou jednak v nařízení EP a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (čl. 66 nařízení), jednak nařízení EP a Rady ES č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I), když mezi Českou republikou a Slovenskem není žádná mezinárodní smlouva upravující problematiku kupní smlouvy uzavřena, a dospěl k závěru, že podle čl. 4 nařízení EP a Rady ES č. 1215/2012 je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 4 bodu 1 písm. a) nařízení EP a Rady ES č. 593/2008 je rozhodným právem právní řád České republiky.

6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Dne 16. 3. 2020 žalovaný telefonicky objednal u žalobkyně dodávku zboží, přičemž následně e-mailovou zprávou zaslal žalobkyni své identifikační údaje. Dne 27. 3. 2020 žalovaný učinil u žalobkyně objednávku dalšího zboží. V potvrzeních uvedených objednávek vystavených žalobkyní byla vždy uvedena cena dodávaného zboží bez DPH a bylo zde rovněž uvedeno, že tato cena bude žalovaným uhrazena na základě následně vystavených faktur (prokázáno listinou nazvanou Objednávka – [anonymizováno], e-mailovou zprávou ze dne 16. 3. 2020, potvrzením objednávky: [číslo] a potvrzením objednávky: [číslo]). Objednané zboží bylo žalovanému dodáno, což žalovaný potvrdil svými podpisy na dodacích listech (prokázáno dodacím listem [číslo] [číslo]). Žalobkyně vystavila žalovanému k zaplacení ceny dodaného zboží fakturu č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 17. 3. 2020 znějící na částku 772,16 Kč splatnou dne 27. 3. 2020 a dále fakturu č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 26. 3. 2020 znějící na částku 1 181,36 Kč splatnou dne 3. 4. 2020 (prokázáno fakturou č. [anonymizováno] [číslo] a č. [anonymizováno] [číslo]). Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou zástupce žalobkyně k zaplacení dlužných částek (prokázáno výzvou k zaplacení, předžalobní upomínkou ze dne 9. 10. 2020 včetně podacího lístku).

7. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

8. Podle § 2085 odst. 1 o. z. se jako koupě movité věci posoudí každá koupě, jejímž předmětem není nemovitá věc, jakož i koupě součásti nemovité věci, má-li kupující podle smlouvy nabýt součást po oddělení jako věc movitou. Za kupní smlouvu se vždy považuje smlouva o dodání spotřebního zboží, které je nutné sestavit nebo vytvořit.

9. Podle § 2118 o. z. kupující zaplatí kupní cenu a věc převezme.

10. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Po právní stránce byla věc posouzena tak, že žalovaný s žalobkyní uzavřel kupní smlouvy (§ 2049 a násl. o. z.), jejichž předmětem byla koupě věcí movitých (§ 2085 a násl. o. z.). Žalobkyně svůj závazek z kupních smluv splnila, žalovanému předmět koupě v obou případech odevzdala a žalovaný předmět koupě převzal, avšak kupní cenu vyúčtovanou mu fakturami ve lhůtě jejich splatnosti neuhradil. Vzhledem k tomu, že žalovaný kupní cenu ve lhůtách splatnosti neuhradil, dostal se tím s plněním svého závazku do prodlení (§ 1968 o. z.), čímž žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v plném rozsahu (výrok I.).

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 719 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 953,52 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) uvedených v § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 900 Kč ve výši 819 Kč, jelikož zástupce žalobkyně je plátcem této daně (výrok II.).

14. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).