39 C 48/2024

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Kouřilovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o určení vlastnického práva

I. Žaloba, kterou se žalobce vůči žalované domáhal určení, že je vlastníkem podílu o velikosti ideální ½ na pozemku st. parc. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. 23, rodinný dům, a na pozemku parc. č. 53/5, zahrada, které se nacházejí v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , a jsou zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm , adresa, -východ, na LV č. , hodnota, , se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 12 342 Kč k rukám právní zástupkyně žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 22. 4. 2024 domáhal vrácení daru, a to spoluvlastnického podílu v rozsahu ideální ½ k nemovitým věcem označeným ve výrokové části rozsudku. Žalobce tvrdil, že s žalovanou byli partnery od ledna 2010 a od května 2010 vedli společnou domácnost, poté na základě kupní smlouvy ze dne 2. 6. 2014 nabyli ke dni 1. 7. 2024 do podílového spoluvlastnictví (každý ideální ½) předmětné nemovité věci a žalobce pak darovací smlouvou ze dne 26. 8. 2019 žalované daroval svůj spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem. Následně dne 4. 6. 2020 žalobce s žalovanou uzavřeli manželství.

2. Žalobce tvrdil, že v únoru 2023 našel na zadním okně svého auta nápis, že je paroháč a že žalovaná se v posledních měsících společného soužití vracela později domů, odmítala to vysvětlit, což vedlo k vyhroceným situacím. Dále měla lhát o tom, kde a s kým byla, sprchovala se vždy, když jela uklízet k svému současnému příteli , jméno FO, . Dle tvrzení žalobce dále udržovala vztah se sousedem , jméno FO, . V červnu 2023 na grilování s kolegy z žalobcova zaměstnání se měla jeho kolegyni , jméno FO, po konzumaci alkoholu svěřit, že se vídá s jiným mužem než žalobcem, což mu kolegyně sdělila v červenci 2023. Následně dne 1. 8. 2023 obdržel žalobce telefonát od , jméno FO, , který ho informoval o tom, že žalovaná požila větší množství léků, na což se žalobce vydal žalovanou do domu zkontrolovat, tato informace se potvrdila a zavolal záchrannou službu, která žalovanou odvezla k hospitalizaci. Žalovaná pak v srpnu 2023 opustila společnou domácnost.

3. Žalobce uváděl, že žalovaná trpí dlouhodobě psychickými problémy, pro které byla medikována již v době jejich seznámení, byl jí z toho důvodu rovněž přiznán invalidní důchod, a dále že navštěvovala psychoterapeutickou kliniku.

4. Žalobce dopisem ze dne 28. 2. 2024, odeslaným dne 29. 2. 2024, odvolal dar vůči žalované odstoupením od darovací smlouvy pro nevděk. Důvod pro vrácení daru spatřuje žalobce v tom, že žalovaná opustila žalobce kvůli jinému muži, a tedy porušila slib manželské věrnosti, a to způsobem, kterým byla znevážena jeho důstojnost a byl vystaven nepřijatelnému ponížení, přičemž jde o chování, které se hrubě příčí dobrým mravům a představuje nevděk pro odvolání daru, když o milostném vztahu žalované s jiným mužem vědělo mnoho lidí v jeho okolí a žalovaná o nich měla hovořit s dalšími osobami, v čemž spatřuje jednání snižující jeho důstojnost, zejména kdy mu lhala a scházela se s jinými muži, přičemž jedním z nich měl být i jejich soused.

5. Žalovaná nárok žalobce neuznala a navrhla žalobu zamítnout, přičemž popřela žalobcem tvrzenou nevěru a ohledně psychických problémů uvedla, že těmito skutečně trpí, avšak důvod ukončení společného soužití s žalobcem spatřuje v jeho agresivitě, majetnickém a agresivním chování žalobce vůči ní, kdy kromě psychického nátlaku, snahy o nepřiměřenou kontrolu, verbálních konfliktů, byla žalobcem napadena i fyzicky. Žalobkyně odmítla možnost vrácení daru žalobci s tím, že pro to nespatřuje zákonný důvod.

6. V průběhu řízení účastníci učinili nesporné, že byli partnery od ledna 2010, od května 2010 vedli společnou domácnost a dne 4. 6. 2020 uzavřeli manželství, přičemž z úřední činnosti je dále soudu známo, že manželství účastníků trvá, s tím, že ani jeden z nich dosud nepodal návrh na zahájení řízení o rozvod manželství.

7. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav: Účastníci se stali ke dni 1. 7. 2024 podílovými spoluvlastníky (každý ideální ½) předmětných nemovitých věcí (prokázáno kupní smlouvou ze dne 2. 6. 2014 a výpisem z evidence katastru nemovitostí). Žalobce ke dni 27. 8. 2019 žalované daroval svůj spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem, přičemž touto darovací smlouvou bylo zároveň zřízeno věcné břemeno bezúplatného užívání nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, , k. ú. , adresa, , tedy celých sporných nemovitostí (nikoliv jen spoluvlastnického podílu původně ve vlastnictví žalobce), a to bezúplatně na dobu života žalobce, s tím, že toto bude na nemovitostech váznout vůči každému vlastníkovi nemovitostí (prokázáno darovací smlouvou a smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne 26. 8. 2019 ve spojení výpisem z evidence katastru nemovitostí). Dopisem ze dne 28. 2. 2024 žalobce odvolal svůj dar, a to pro porušení manželského slibu věrnosti žalovanou, kdy v druhé polovině roku 2023 mělo dojít k rozpadu manželství a žalovaná měla žalobce opustit kvůli novému partnerovi, a žalovanou vyzval k jeho vrácení (prokázáno dopisem ze dne 28. 2. 2024 a podacím archem ze dne 29. 2. 2024, přičemž dopisy na čl. 38-43 jsou identického obsahu toliko s rozdílnou adresou žalované).

8. Soudem nebyly provedeny následující žalobcem navržené důkazy: Smlouvou o hypotečním úvěru ze dne 27. 5. 2014 a výpisy z účtu žalobce o plnění hypotečního úvěru, neboť způsob nabytí spoluvlastnického podílu žalobce na předmětných nemovitostech není pro posouzení důvodnosti nároku na vrácení daru relevantní. Ze stejného důvodu nebyl proveden výslech svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , dcery žalobce , jméno FO, , , jméno FO, a výpisy z účtu a sdělením ČSOB, neboť způsob nabytí spoluvlastnického podílu žalobce na předmětných nemovitostech (k prokázání čehož žalobce uvedené svědky navrhoval) není pro posouzení důvodnosti nároku na vrácení daru relevantní. Dále pak SMS komunikací mezi žalovanou a třetími osobami, neboť jde o informace získané nezákonným přístupem žalobce do komunikačního zařízení žalované (což v průběhu řízení potvrdila sama žalovaná), nadto dle jejich obsahu nebylo možno identifikovat dané osoby a navíc z obsahu zpráv nevyplývaly informace o porušení manželské věrnosti. Ze stejného důvodu nebyl proveden výslech svědka , jméno FO, , jenž měl být přítomen telefonátu účastníků, při kterém měla žalovaná uvést, že tvrzení uvedená v jejím vyjádření k žalobě nejsou pravdivá. Rovněž nebyl proveden důkaz výslechem svědkyně , jméno FO, (které se měla žalovaná pod vlivem alkoholu zmínit, že porušuje manželskou věrnost s jiným mužem), a to z důvodu, že ani případné prokázání této skutečnosti by vzhledem k níže uvedené právní úpravě podmínek pro vrácení daru nemohlo vést k úspěšnému vzniku žalobou uplatněného nároku, neboť o rozhodných skutečnostech (nevěře žalované) měla vypovídat pouze jako svědkyně z doslechu, když nebyla takovému jednání žalované přítomna, ale pouze jí to měla žalovaná jednorázově zmínit v obecné rovině (že se vídá s jiným mužem než žalobcem), navíc po konzumaci alkoholu na oslavě, tedy za okolností dále snižujících věrohodnost; zásadní však v tomto směru bylo, že i kdyby potvrdila v rámci svého výslechu skutečnosti tvrzené žalobcem, pak vzhledem k jejich obsahu by i tak nebyly dány podmínky pro revokaci daru (viz judikatura NS a hodnocení věci níže). Ze stejného důvodu nebyl proveden účastnický výslech , jméno FO, a , jméno FO, , kteří měli být přítomni jednání (chování, flirtování) žalované a pana , jméno FO, , z něhož měla být zřejmá fyzická náklonnost, a , jméno FO, , které se měla žalovaná svěřit o vztahu s jiným mužem. Účastnický výslech žalobce nebyl proveden, neboť skutkový stav potřebný pro rozhodnutí ve věci bylo možno zjistit jinak, resp. bylo možno učinit závěr pro posouzení věci a rozhodnutí ve věci samé.

9. Podle § 2072 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), platí, že ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny. Podle odst. 2 platí, že odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké.

10. Podle § 2073 OZ nevděk činí obdarovaného co do jeho osoby nepoctivým držitelem.

11. Podle § 2075 odst. 1 OZ dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru. Dědic dárce může dar odvolat nejpozději do jednoho roku od smrti dárce. Podle odst. 2 platí, že je-li dar odvolán později a namítne-li obdarovaný opožděné odvolání daru, soud k odvolání nepřihlédne.

12. Podle § 687 odst. 1 OZ manželé mají rovné povinnosti a rovná práva. Podle odst. 2 si manželé jsou navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti.

13. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda projev vůle žalobce vůči žalované ohledně odvolání daru byl včasný a řádný. Dle tvrzení žalobce nabyl vědomost o porušení manželské věrnosti žalovanou v červenci 2023, když od února 2023 měl podezření a k ukončení soužití účastníků došlo v srpnu 2023 a k odvolání daru dne 28. 2. 2024. Nabyl-li vědomost o nevěře v červenci 2023, pak lhůta jednoho roku podle § 2075 odst. 1 OZ by končila v červenci 2024, avšak k odvolání daru došlo již v únoru 2024. Odvolání daru tedy bylo včasné. Rovněž tak je odvolání daru i řádné, neboť jednoznačně vymezuje důvod, v němž žalovaný spatřuje to, v čem mu žalovaná coby obdarovaná ublížila a v čem spatřuje zjevné porušení dobrých mravů.

14. Pro účely rozhodnutí ve věci tak zbývalo posoudit, zda je odvolání daru důvodné.

15. Žalobce v rámci své žaloby odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 137/2002, které konstatovalo, že porušení manželské věrnosti způsobem, kterým byla znevážena důstojnost druhého manžela a tento byl tak vystaven nepřijatelnému ponížení, je chováním, které se hrubě příčí dobrým mravům a představuje nevděk pro odvolání daru.

16. Toto rozhodnutí soud považuje za nerelevantní, vzhledem k tomu, že se vázalo k nyní již neplatné právní úpravě předchozího občanského zákoníku (zák. č. 40/1964 Sb.), jehož konstrukce je od platné právní úpravy odlišná.

17. Dle nyní platné zákonné úpravy § 2072 odst. 2 OZ musí kvalifikované nevděčné chování obdarovaného pro to, aby se stalo zákonným důvodem pro revokaci daru, naplnit tři předpoklady:- ubližuje dárci (eventuálně osobě dárci blízké), a to úmyslně nebo z hrubé nedbalosti,- zjevně tím porušuje dobré mravy a- dárce toto chování obdarovanému nepromine.

18. Podle § 2072 odst. 1 OZ platí, že nevděkem již není jen chování v rozporu s dobrými mravy, tak jak to vyžadovala předchozí úprava, ale musí se jednat o jednání úmyslné či z hrubé nedbalosti, které dárci ublíží. Do posuzování, zda došlo k naplnění podmínek pro odvolání daru, tak vstupuje i subjektivní kritérium ublížení dárci. Z hlediska naplnění podmínek pro možnost odvolání daru pro nevděk je proto třeba se zabývat tím, zda se obdarovaný vůči dárci dopustil jednání zjevně porušujícího dobré mravy, včetně toho, zda takovým jednáním úmyslně nebo z hrubé nedbalosti dárci ublížil. Pojmem zjevného porušení dobrých mravů zákonodárce patrně nezamýšlel synonymum pro dříve užívaný pojem „hrubé porušení dobrých mravů“, ale jde-li o zjevnost, pak se tím myslí jeho očividnost navenek, kterou není třeba bez dalšího hlouběji dokazovat (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2023 sp. zn. 33 Cdo 1792/2023).

19. Soud shora uvedené premisy právní nauky, jakož i aktuální judikatury aplikoval při výkladu ustanovení § 2072 OZ na posuzovanou věc s následujícími závěry.

20. Žalobce chování, v němž spatřuje u žalované „kvalifikované nevděčné chování“ zjevně neodpustil, když podal předmětnou žalobu. Je rovněž skutečností, že podle § 687 odst. 2 OZ jsou manželé povinni mj. být si věrni. Povinnost věrnosti je obvykle vykládána nikoli v širším smyslu duševním, ale v užším smyslu fyzickém. Nevěra je sice úmyslným chováním (pokud nedošlo k mimomanželskému styku za okolností, kdy schopnost člověka vnímat a rozhodovat se nebyla ovlivněna), avšak bez dalšího se s ní nepojí úmysl (nebo hrubá nedbalost) druhému manželovi ublížit. Ublížení, tedy vnitřní vnímání jedince, jímž určité jednání vnímá jako svou újmu, je tedy subjektivní kategorií, avšak pro vrácení daru musí být naplněna i objektivní kategorie, jíž je zjevné porušení dobrých mravů.

21. Při posouzení žalobcem uvedených tvrzení podle kritérií ustanovení § 2072 OZ a aktuální judikatury je zřejmé, že již samotná tvrzení žalobce, na jejichž základě se domáhá revokace daru, by pro vrácení daru nemohla být úspěšná, ani v případě, kdy by byla prokázána. Je tomu tak proto, že z jeho tvrzení nevyplývá úmysl či hrubá nedbalost žalované ve vztahu k difamaci osoby žalobce. V posuzovaném případě žalobce navíc sice nevěru tvrdil, avšak žalovaná toto popřela a on vycházel pouze z nepřímých nikoli důkazů, ale jen indícií, jmenovitě svědkyně z doslechu a SMS komunikace žalované s jinými muži nebo tvrzeného flirtování s jinými muži. Takové jednání nepředstavuje úmysl či hrubou nedbalost druhého manžela ve snaze jej veřejně ponížit či zahanbit a ze své povahy nepředstavuje porušení manželské věrnosti. Způsob, rozsah ani míra negativního dopadu na žalobce ve smyslu jeho vystavení veřejnému znevážení důstojnosti a nepřijatelnému ponížení nebyly ani tvrzeny, ani prokázány, když tvrzené šíření informací o nevěře samotnou žalovanou mělo být pouze ve vztahu osobního hovoru s jednotlivými osobami, formou osobního sdělení. Pokud někdo poruší svou zákonnou povinnost (v daném případě povinnost manželské věrnosti, jakkoli je v zákoně uvedena spíše jen v rovině obecného morálního apelu), pak z povahy věci difamující účinek stíhá, resp. má stíhat osobu, která povinnost porušila a bez dalšího nedopadá na osobu, která takovou povinnost neporušila. Převedeno na posuzovanou situaci, difamující odsudek má stíhat nevěrného a nikoli věrného manžela. V samotné nevěře žalované (i pokud by byla prokázána) a ve skutečnosti, že o nevěře případně věděly další osoby, nelze spatřovat zjevné porušení dobrých mravů. Ani z tvrzení samotného žalobce nevyplývá, že by žalovaná jakkoli aktivně vystupovala vůči němu veřejně, otevřeným komunikačním způsobem, že by případnou nevěru spojovala s jeho jiným jednáním či jinými charakteristikami či vlastnostmi. Již z tvrzení samotného žalobce v odvolání daru a v žalobě lze jednoznačně dospět k závěru, že o takový případ se nejedná. Žalovaná nevystupovala vůči osobě žalobce způsobem, který by zjevně či objektivně cílil na to jej veřejně znevážit. Případné zmínění se jedné osobě, nadto po konzumaci alkoholu, a zejména u osoby užívající léky, nelze subsumovat pod takovou kategorii. Nelze tedy ani shledat na straně žalované úmysl, resp. ani hrubou nedbalost. Pokud jde o intenzitu jednání vnímanou žalobcem, pak soud nemohl opomenout ani další skutečnost, a sice, že žalobce přes tvrzený intenzivní zásah do své osobnostní sféry a argumentaci porušením manželské věrnosti ani nezahájil řízení o rozvod manželství. Je tedy na místě přijmout závěr i o tom, že míra intenzity vnímání tvrzeného zásahu žalobcem je posuzováno touto optikou dvojaká.

22. Ve smyslu ustanovení § 2072 odst. 2 OZ tedy žalobcem popisované jednání žalované není kvalifikovaným nevděčným chováním obdarovaného, když v něm nelze shledat úmysl nebo hrubou nedbalost a byť nevěra v manželství formálně porušuje dobré mravy, pak nikoli samostatně bez dalšího a v posuzované situaci tedy nikoli zjevně.

23. Proto je na místě uzavřít, že v posuzovaném případě jednáním žalované nedošlo ke zjevnému porušení dobrých mravů a žalobu jako nedůvodnou zamítnout (výrok I.).

24. V této souvislosti je na místě konstatovat, že jelikož nebyl dán závěr by že došlo ke zjevnému porušení dobrých mravů jednáním žalované vůči žalobci, tak se soud nezabýval tvrzeními v rámci procesní obrany žalované, tedy jí tvrzeným způsobem jednání žalobce vůči ní (nucení konzumace alkoholu, agresivní chování, psychický nátlak, fyzické napadení), coby případného korektivu, zda by za komplexního zhodnocení poměrů mezi účastníky naopak vrácení daru nepředstavovalo stav v rozporu s dobrými mravy.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalované náleží plná náhrada nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“) ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) AT (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 269/16) náleží odměna ve výši 3 100 Kč, a podle § 13 odst. 4 AT náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, a to za každý z 3 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření ve věci samé, účast na jednání soudu), plus DPH ve výši 2 142 Kč, celkem tedy částku 12 342 Kč (výrok II. rozsudku).

26. Soud žalované nepřiznal požadovanou náhradu nákladů za stanovisko od odstoupení od darovací smlouvy ze dne 22. 3. 2024, když dle dikce AT se nejedná o právní úkon služby, se kterým by AT spojoval nárok na odměnu.

27. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).