46 C 101/2022

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martincovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. právnická osoba v likvidaci, IČO sídlem adresa žalované 2. celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 46 323,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni 46 323,77 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 46 323,77 Kč od datum do zaplacení a dále 1 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost ostatních žalovaných.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 46 323,77 Kč od datum do datum, zamítá.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 192,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost ostatních žalovaných.

1. Žalobkyně se po 1. žalované domáhala zaplacení 46 323,77 Kč se zákonným úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 46 323,77 Kč od datum do zaplacení z titulu smlouvy číslo uzavřené mezi nimi datum. Žalobu odůvodnila zejména tím, že na základě uzavřené smlouvy se žalobkyně zavázala 1. žalované poskytnout úvěrové financování ve výši 48 300 Kč a 1. žalovaná se zavázala závazky ze smlouvy řádně splnit a současně poskytnout žalobkyni procentní podíl ve výši 12 % z každé své pohledávky z platební karty až do celkové výše 57 477 Kč. V důsledku ukončení pravidelných úhrad ze strany 1. žalované (od října 2020) žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními s odkazem na čl. 7 obchodních podmínek dne datum ukončila smluvní vztah a 1. žalovanou vyzvala k úhradě zbývající dlužné částky jistiny ve výši 46 323,77 Kč 2. žalovaný se na základě předmětné smlouvy a ručitelského prohlášení zavázal uspokojit veškeré nároky žalobkyně z úvěrové smlouvy s tím, že byl žalobkyní vyzván k úhradě dluhu.

2. Žalovaní se vyjádřili tak, že ve vztahu k 1. žalované je nárok uznáván, ve vztahu k 2. žalovanému nikoliv. Dodatečně se za 1. žalovanou vyjádřil její likvidátor příjmení jméno příjmení a navrhl, aby bylo soudem rozhodnuto na základě listin předložených ze strany žalobkyně, neboť nemá k dispozici účetnictví 1. žalované a k žalobě se nemůže blíže vyjádřit.

3. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, jednající na území České republiky prostřednictvím odštěpeného závodu anonymizována tři slova, IČO, sídlem adresa žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky s pobytem na území České republiky, proto se soud nejprve zabýval nejprve otázkou pravomoci a příslušnosti českých soudů a rozhodného práva. Soud na daný případ aplikoval s ohledem § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním ve spojení s úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (čl. 66 nařízení č. 1215/2012, tzv.„ Brusel I bis“), jednak nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 593/2008 (tzv.„ Řím I“), a dospěl k závěru, že podle čl. 7 nařízení č. 1215/2012 je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 4 ve spojení s čl. 19 odst. 2 nařízení č. 593/2008, je rozhodným právem právní řád České republiky.

4. Z e-mailové komunikace ze dnů datum a datum bylo zjištěno, že ze strany žalobkyně byla v reakci na projevený zájem 1. žalované o službu flexibilní financování učiněna nabídka na alternativní financování, která byla ze strany 1. žalované přijata zasláním podepsané kupní smlouvy.

5. Z kupní smlouvy číslo ze dne datum bylo zjištěno, že 1. žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouva, na základě které se zavázala žalobkyni prodat určený procentní podíl ve výši 12 % z každé z příslušné pohledávky z platební karty až do výše 57 477 Kč a žalobkyně se za uvedené zavázala 1. žalované zaplatit kupní cenu ve výši 48 300 Kč 2. žalovaný se ve smlouvě zaručil za splnění závazků 1. žalované, pokud nebudou z její strany splněny.

6. Z všeobecných obchodních podmínek byly zjištěny vzájemná práva a povinnosti stran uzavřené smlouvy včetně událostí způsobujících ukončení smlouvy uvedených v čl. 7.

7. Z potvrzení o provedené odchozí platbě obec anonymizováno ze dne datum bylo zjištěno, že dne datum byla na účet č. bankovní účet odeslána z účtu číslo částka 48 300 Kč pod variabilním symbolem číslo.

8. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že za období od datum do datum na procentním podílu žalobkyní strženo celkem 15 177,59 Kč.

9. Z e-mailové zprávy ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyni oznámila na e-mailovou adresu adresáta email ukončení smlouvy uzavřené mezi 1. žalovanou a žalobkyní dne datum.

10. Z předžalobních výzev ze dne datum včetně podacích lístků bylo zjištěno, že oba žalovaní byli před podáním žaloby vyzváni k úhradě dluhu, 2. žalovaných pak z titulu ručení a dále byli oba upozorněni na možnost jeho vymáhání soudní cestou.

11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně s 1. žalovanou uzavřela dne datum smlouvu, na základě které se 1. žalovaná zavázala žalobkyni prodat určený procentní podíl ve výši 12 % z každé z příslušné pohledávky z platební karty až do výše 57 477 Kč a žalobkyně se za uvedené zavázala 1. žalované zaplatit kupní cenu ve výši 48 300 Kč a 2. žalovaný se ve smlouvě zaručil za splnění závazků 1. žalované, pokud nebudou z její strany splněny. 1. žalované byla dne datum převodem na účet zaslána částka ve výši 48 300 Kč. Za období od datum do datum bylo žalobkyni uhrazeno celkem 15 177,59 Kč. Oba žalovaní byli před podáním žaloby vyzváni k úhradě svého dluhu, avšak ničeho nad rámec uvedeného neuhradili.

12. Po právní stránce byla věc posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly za jeho účinnosti.

13. Podle § 1746 odst. 2 o.z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

14. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

16. Podle § 2018 o.z. kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat. Ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu.

17. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 513 o.z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

20. Na základě uvedeného dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a 1. žalovanou v postavení podnikatelů byla uzavřena nepojmenovaná smlouva s prvky úplatné smlouvy o zápůjčce (k rozdílu mezi smlouvou o zápůjčce a smlouvou o úvěru srov. s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008 sp. zn. 29 Odo 1386/2006), na základě které se žalobkyně zavázala 1. žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 48 300 Kč a 1. žalovaná se zavázala tyto vrátit společně s úplatou ve výši 9 177 Kč formou strhávání 12 % z každé karetní tržby 1. žalované. Jelikož karetní tržby 1. žalované ustaly a žalobkyně neměla možnost strhávat příslušných 12 % z každé z těchto karetních tržeb, došlo v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami k ukončení smlouvy. 1. žalované tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni doposud neuhrazenou část poskytnutých peněžních prostředků. 2. žalovaný se přitom prohlášením v písemné formě zavázal, že splní závazky vyplývající z uvedené smlouvy pro případ, že je nesplní 1. žalovaná. Vzniklý dluh však ani jeden z žalovaných navzdory zaslané výzvě, ve vztahu k 2. žalovanému v souladu s § 2021 odst. 1 o.z., neuhradil. Soud proto žalobě plně vyhověl, pokud jde o žalovanou jistinu. Pokud jde o požadované příslušenství jistiny, žalobkyni vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaní se neuhrazením dlužné částky dostali do prodlení. Soud však úrok z prodlení přiznal až ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě, neboť dřívější oznámení o ukončení smlouvy nebylo ze strany žalobkyně prokázáno. Ve zbývající části ve vztahu k požadovanému příslušenství byla žaloba zamítnuta.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) tak, že přiznal žalobkyni, jejíž neúspěch ve věci byl v poměrně nepatrné části, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 18 192,20 Kč Náklady řízení představují částku 2 317 Kč za uhrazení soudního poplatku a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6, § 7 a § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 46 323,77 Kč sestávající z částky 2 980 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva před podáním návrhu, návrh ve věci samé, účast na jednání soudu dne datum) včetně čtyř náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 a.t. a podle § 14a odst. 1 a.t. ve spojení s § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 120 Kč, tj. ve výši 2 755,20 Kč.

22. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). S ohledem na vzájemný vztah žalovaných byla jejich povinnost k plnění stanovena takovým způsobem, aby toto odpovídalo akcesorickému vztahu dlužníka (1. žalované) a ručitele (2. žalovaného), tedy že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého ze žalovaných (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne datum sp. zn. Cpjf 62). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákonem č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.