46 C 108/2022

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martincovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o povolení nezbytné cesty

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá, aby soud povolil vlastníkovi pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] nacházející se v k. ú. [část obce] služebnost, které odpovídá právo nezbytné cesty po části pozemku parc. [číslo] nacházející se v k. ú. [obec] tak, jak zaměřeno geometrickým plánem, za současného stanovení povinnosti žalobce zaplatit žalované náhradu za povolení služebnosti nezbytné cesty ve výši 10 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 12 026,95 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobce se domáhal povolení nezbytné cesty formou služebnosti na pozemcích ve vlastnictví žalobce parc. [číslo] jehož součástí je stavba pro rodinnou rekreaci č. ev. [číslo], a parc. [číslo] nacházejících se v [katastrální uzemí] (dále jen„ pozemek žalobce“) ve prospěch sousedícího pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví žalované nacházejícího se v [katastrální uzemí] (dále jen„ pozemek žalované“) za náhradu 10 000 Kč. Žalobu odůvodnil zejména tím, že k pozemku žalobce není zřízena příjezdová cesta, pozemek žalobce není žádným způsobem napojen na veřejnou komunikaci, žalobce tedy k němu nemá zajištěn přístup, zejména motorovým vozidlem, což jej omezuje v jeho užívacím právu. Pozemek žalobce je v územním plánu obce zahrnut do zastavěného území a je vymezen jako plocha k bydlení. Do budoucna má tak žalobce v úmyslu postavit na pozemku žalobce rodinný dům, bez povolení nezbytné cesty však nebudou žalobci vydaná příslušná povolení v rámci stavebního řízení. Nejméně omezujícím řešením nastalé situace je pak vedení nezbytné cesty právě přes pozemek žalované, a to s ohledem na zastavění pozemků, které sousedí s pozemkem žalobce. Nezbytná cesta ve formě služebnosti by v sobě zahrnovala právo chůze a jízdy a odpovídala by parametrům příjezdové cesty podle stavebních předpisů, především pak podle vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, a podle norem požární ochrany. Žalobce se snažil s žalovanou dohodnout mimosoudně, když ji oslovil s nabídkou několika možných řešení (smluvního zřízení věcného břemene za náhradu či odkupu části pozemku), avšak neúspěšně.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Namítala, že pozemek žalované je pozemkem lesním o rozloze 143 299 m2, který je součástí dalšího komplexu tvořícího tradiční rekreační zázemí pro obyvatele [obec]. Žalovaná nikdy nikomu nebránila k přístupu k pozemku žalobce, pozemek žalované není a ani nemůže být oplocen, tedy jak žalobce, tak předchozí vlastníci pozemku žalobce měli zajištěn volný přístup lesem (tj. přes pozemek žalované), který je u objektu pro rodinnou rekreaci obvyklý a plně dostačující. Žalobce by se se stejnou žádostí mohl obrátit na vlastníky sousedních pozemků, jelikož např. přes sousední pozemek parc. [číslo] by měl žalobce cestu kratší a přístup přirozenější tak, aby nedocházelo k poškozování funkce lesa. Žalobce si byl přitom při přijímání daru, kterým byl právě pozemek žalobce, plně vědom řešení přístupu k pozemku žalobce, tedy že k němu není zřízena příjezdová cesta pro motorová vozidla. S odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 1587/20 pak má žalovaná za to, že žalobce jednal hrubě nedbale, pokud se v době nabytí pozemku nezajímal o jeho zpřístupnění.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o jejich vlastnických právech ke shora uvedeným pozemkům, stejně tak o tom, že pozemek žalobce je přístupný lesem, tj. přes pozemek žalované. [příjmení] zůstalo především to, zda je možno se k pozemku žalobce dostat motorovým vozidlem.

4. Z darovací smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] jehož součástí je stavba pro rodinnou rekreaci, nacházející se v [katastrální uzemí], byly darovány [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce] žalobci, svému vnukovi, který darované nemovité věci přijal. V darovací smlouvě je stavba označena č. ev. [číslo], nahlédnutím do katastru nemovitostí dostupného na [webová adresa] soud zjistil, že stavba je vedena nikoliv pod č. ev. [číslo], ale pod č. ev. [anonymizováno]. Mezi účastníky však nebylo sporu o tom, že na pozemku parc. [číslo] se skutečně nachází stavba pro rodinnou rekreaci a tato je předmětem tohoto řízení.

5. Z územního plánu bylo zjištěno, že pozemky žalobce jsou v návrhovém horizontu evidovány jako čistě obytné (OB), tedy jako plochy pro bydlení.

6. Z fotografií byla zjištěna situace na místě samém, a sice, že přes pozemek žalované vede lesní cesta až k pozemku žalobce, cesta je zjevně tvořena vyjetými koleji od motorových vozidel.

7. Z ortofotomapy bylo zjištěno, že vzdálenost mezi ulicí [anonymizována dvě slova], která je zpevněnou pozemní komunikací, a pozemkem žalobce je cca 50 m.

8. Z návrhu na zřízení příjezdové cesty ze dne [datum] a z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce žalovanou oslovil s nabídkou řešení přístupu k pozemku žalobce, a sice zřízením věcného břemene ve formě služebnosti nezbytné cesty a služebnosti inženýrských sítí nebo odkupem části pozemku žalované. Žalovaná nesouhlasila s žádným z navržených řešení.

9. Z předložalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího archu a dodejky a z odpovědi na předžalobní výzvu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce se před podáním žaloby opětovně obrátil na žalovanou s nabídkou možných řešení zpřístupnění pozemku žalobce, avšak neúspěšně.

10. Návrh žalobce na provedení důkazu geometrickým plánem, který však doposud nebyl ze strany žalobce předložen z důvodu jeho nevypracování, soud zamítl, jelikož s ohledem na právní názor soudu podpořený níže citovanou judikaturou byl tento důkaz nadbytečným.

11. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků dospěl soud k závěru o následujícím skutkovém stavu věci: Žalobce je vlastníkem pozemků parc. [číslo] jehož součástí je stavba pro rodinnou rekreaci č. ev. [anonymizováno], a parc. [číslo] nacházejících se v [katastrální uzemí] Tyto pozemky žalobce nabyl darem od svého dědečka v roce 2020. Žalovaná je vlastníkem pozemku parc. [číslo] nacházejícího se v [katastrální uzemí]. Pozemky obou účastníků spolu sousedí s tím, že pozemek žalované je pozemkem lesním a pozemek žalobce je územním plánem vymezen jako pozemek určený pro bydlení. K pozemku žalobce vede přes pozemek žalované lesní cesta.

12. Po právní stránce soud věc posuzoval podle § 1029 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Podle § 1029 odst. 1 o.z. vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.

13. Podle odst. 2 nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

14. Podle § 1033 odst. 1 o. z., obklopuje-li nemovitou věc bez přístupu několik sousedních pozemků, povolí se nezbytná cesta jen přes jeden z nich. Přitom se uváží, přes který pozemek je nejpřirozenější přístup za současného zřetele k okolnostem stanoveným v § 1029 odst. 2.

15. Podle § 1032 odst. 1 o.z. soud nepovolí nezbytnou cestu, a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení.

16. Ze shora citovaných ustanovení § 1029 až § 1033 o.z. plynou zákonné předpoklady pro zřízení nezbytné cesty, tedy a) že nemovitost vlastníka není dostatečně spojena s veřejnou cestou a b) z tohoto důvodu nemůže vlastník na této nemovitosti řádně hospodařit či ji jinak řádně užívat. Nezbytnou cestou je přitom třeba zajistit přístup k veřejné cestě a je ji nutné zřídit vždy přes pozemek, který bude takovýmto zásahem nejméně zatížen způsobem, který je nepřirozenější, přičemž nesmí existovat žádná překážka daná § 1032 o.z. Nezbytná cesta pak musí být vlastníku panujícího pozemku (tj. pozemku, k němuž má být nezbytná cesta zřízena) zřízena způsobem, který je nezbytný pro obhospodařování takového pozemku.

17. Soud tuto optiku aplikoval na předmětný spor a dospěl k závěru, že pozemek žalobce je dostatečně spojen s veřejnou cestou, která mu při zohlednění současného stavu a využití jeho pozemku (zahrada s objektem pro rekreaci) umožňuje na něm řádně hospodařit či ho jinak řádně užívat. V daném případě je třeba brát v úvahu aktuální situaci v terénu, jelikož soud rozhoduje podle stavu ke dni svého rozhodnutí (viz § 154 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“).

18. K pojmu„ veřejná cesta“ podle § 1029 odst. 1 o.z. je nutno dodat, že tento pojem nejde vykládat striktně s odkazem na zákon č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, jelikož má specifický soukromoprávní obsah:„ (p) ojem, veřejná cesta‘ musí být vymezen, příp. definován podle principů platných pro sousedská práva. Pojem neodkazuje k vlastnickému právu (otázka vlastnictví veřejné cesty je nerozhodná), nýbrž ke způsobu využití cesty. Nejde proto jen o cestu, která by byla ve vlastnictví veřejné korporace (státu či obce), ale o každou cestu, o níž je známo či je patrno, že je občany jako veřejná užívána“ (viz Švestka, J., Dvořák, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek III, (§ 976-1474). Praha: Wolters Kluwer 2014, komentář k § 1029).

19. Jde tedy jednoduše o jakoukoliv cestu ve smyslu plochy, kterou lze procházet nebo projíždět a která k tomu může být veřejností po právu užívána. Za veřejnou cestu tak lze mít i jiné typy„ cest“, které jsou veřejné přístupné (byť jen pro pěší), tedy např. i lesní pěšinu na základě obecného užívání lesa podle § 19 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích (srov. s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2020 č. j. 27 Co 176/2020-83).

20. V daném případě bylo prokázáno, že pozemek žalobce je přístupný nejprve ze zpevněné ulice [anonymizována dvě slova], která následně navazuje na pozemek žalované a mění se v lesní pěšinu, respektive lesní cestu umožňující nejen pěší průchod, ale rovněž průjezd motorovými vozidly. Tuto skutečnost potvrdil při jednání soudu sám žalobce, který popsal, že cesta, jak je zřejmá z doložených fotografií, je na daném místě již od nepaměti, potažmo přinejmenším od té doby, co na chatu žalobce jezdíval jako malý. Současně potvrdil, že tato cesta je využívána rovněž dalšími vlastníky okolních pozemků, nekončí tedy u pozemku žalobce, ale vede přes pozemek žalované dále za pozemek žalobce. O tom, že pozemek žalobce je přístupný motorovým vozidlem, svědčí rovněž zaparkované vozidlo na pozemku žalované, které je možné vidět na jedné z fotografií. Pokud tak žalobce namítal, že jeho pozemek není přístupný motorovým vozidlem, byl tento argument následně vyvrácen doloženými fotografiemi, jakož i jeho vlastními slovy při jednání soudu.

21. Tento závěr soudu nemůže zvrátit ani argumentace žalobce stran jeho budoucí nejistoty ohledně přístupu ke svému pozemku, která plyne z toho, že žalovaná po určitou dobu užívání jejího pozemku ze strany žalobce toleruje, avšak jakékoliv smluvní zajištění přístupu odmítá, a její prostý souhlas může být kdykoliv odvolán (tzv. výprosa ve smyslu § 2189 o.z.). Podle § 2189 o.z. přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa. Nejde však o výprosu, pokud je užívaným pozemkem les ve smyslu zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, jehož obecné užívání kýmkoliv je zakotveno přímo zákonem a jehož oplocení z důvodů vlastnických nebo za účelem omezení obecného užívání lesa je zákonem zakázáno (viz § 32 odst. 8 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích). Žalovaná tak v daném případě netoleruje užívání jejího pozemku pouze žalobcem, ale každým, kdo na něj vstoupí jako návštěvník lesa.

22. Jako stěžejní důvod povolení nezbytné cesty, vedle nedostatečného přístupu pozemku žalobce motorovým vozidlem, uvedl žalobce budoucí záměr výstavby nového domu namísto doposud stojící chaty na jeho pozemku, která se podle žalobce nachází v dezolátním stavu a bude muset být zbourána. Bez povolení nezbytné cesty přitom nebudou žalobci stavebním úřadem vydána potřebná povolení k započetí výstavby.

23. Žalobce, jak ostatně bylo uvedeno shora, nepopírá, že přístup k jeho pozemku přes pozemek žalované existuje, považuje ho však za nedostatečný. V této situaci pak nelze nezbytnou cestu zřídit právě a jen pro účely zhotovení stavby, pokud je možno tohoto účelu dosáhnout mírnějším prostředkem. Tím je postup podle § 1022 o.z. (srov. s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dn 27. 2. 2019 sp. zn. 22 Cdo 880/2018), který na rozdíl od postupu podle § 1021 o.z. pamatuje rovněž na mimořádné situace, kdy užití sousedního pozemku je nezbytné pro provedení rozsáhlejších či závažnějších stavebních prací.

24. Podle odst. 1 § 1022 o.z. nemůže-li se stavba stavět nebo bourat, nebo nemůže-li se opravit nebo obnovit jinak než užitím sousedního pozemku, má vlastník právo po sousedovi požadovat, aby za přiměřenou náhradu snášel, co je pro tyto práce potřebné.

25. Povolení nezbytné cesty však není vyloučeno pro budoucí využití pozemku, který má být do budoucna teprve zastavěn. V takovém případě je nutno zhodnotit, zda dosavadní přístup k takovému pozemku umožní užívání plánované stavby způsobem zajišťujícím řádné užívání odpovídající účelu, ke kterému má být stavba zřízena.

26. Nicméně s odkazem na shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu pouhé určení pozemku v územním plánu k zástavbě k povolení nezbytné cesty nestačí a žalobce musí prokázat, že příprava stavby dosáhla určitého stupně. Je tomu tak proto, že v opačném případě by byla žalobci povolena nezbytná cesta v rozsahu odpovídajícímu provozu údajné budoucí stavby, avšak přesahující skutečnou objektivní potřebu vlastníka nezastavěného pozemku řádně jej užívat.

27. V průběhu celého řízení však žalobce hovořil pouze o záměru budoucí výstavby bez vylíčení konkrétních kroků, které by ke zhotovení stavby směřovaly. Pouhé oslovení žalované s nabídkami možného řešení zajištění přístupu ke svému pozemku, zejména pak v podobě příjezdové cesty pro motorová vozidla, není dostačující. Žalobce tak v řízení neprokázal, že by příprava stavby na pozemku žalobce dosáhla určitého stupně a že má vážný úmysl jej stavbou odpovídajícímu svému plánu v blízké budoucnosti zastavět. Soud tak s ohledem na uvedené žalobu zamítl.

28. Na rámec soud dodává, že nález Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2022 sp. zn. II. ÚS 1587/20, kterým v řízení argumentovala žalovaná, není na projednávanou věc aplikovatelný. Ústavní soud se zde vyhrazuje proti aktuální judikatuře obecných soudů (založené zejména na rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2016 sp. zn. 22 Cdo 1499/2015), která chování nabyvatele, který se pouze před prodejem nepokusil vyjednat si přístup k nemovitosti s vlastníkem sousedního pozemku, zásadně označuje jako hrubě nedbalé. Podle Ústavního soudu však nelze takové nabytí nemovité věci bez spojení s veřejnou cestou kategoricky označit za hrubě nedbalé, jelikož v každém případě musí být považováno právo vlastnit majetek v podobě práva věc držet, disponovat s ní, ale i právo věc užívat a požívat její plody na jedné straně a právo vlastnit majetek v podobě práva nebýt rušen v držbě pozemku, přes který by nezbytná cesta měla vést, na straně druhé. Citované rozhodnutí přitom řeší otázku nabytí nemovité věci s neexistencí přístupové cesty k ní, což není případ žalobce v projednávané věci. K pozemku žalobce totiž již při jeho nabytí přístup existoval, a to ve formě lesní cesty, s čímž byl žalobce obeznámen; v současné chvíli však považuje žalobce jeho dosavadní přístup za nedostatečný.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalované, která byla v řízení plně úspěšná, přiznal náhradu nákladů ve výši 12 026,95 Kč Náklady žalované představují náklady za zastupování advokátem, kterému náleží odměna podle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a.t. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání a účast na jednání před soudem) včetně tří náhrad hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 4 a.t. po 300 Kč za jeden úkon právní služby. Náklady žalované dále tvoří hotové výdaje zástupce žalované v podobě cestovného, které bylo vypočteno podle § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve výši 959,63 Kč (za cestu z [obec] do [obec] a zpět, tj. celkem 120 km při průměrné spotřebě 7 l [číslo] km, ceně pohonných hmot 47,10 Kč a sazbě základní náhrady 4,7), dále v podobě parkovného v [obec] ve výši 180 Kč, což bylo doloženo pokladním dokladem ze dne [datum], a dále v podobě náhrady za promeškaný čas podle § 11 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a.t. ve výši 400 Kč za celkem čtyři půlhodiny strávené na cestě. Odměna a hotové výdaje byly dále podle § 14a odst. 1 a.t. ve spojení s § 137 odst. 3 o.s.ř. zvýšeny o 21% daň z přidané hodnoty, tj. ve výši 2 087,33 Kč, jelikož zástupce žalované doložil, že je jejím plátcem.

30. Povinnost k plnění náhrady nákladů řízení byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) a dále pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).