46 C 132/2022

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martincovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení neúčinnosti rozhodnutí většinového spoluvlastníka

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby bylo určeno, že Dohoda spoluvlastníků o správě společné věci přijatá na jednání dne 5. 11. 2021 rozhodnutím žalovaného je neúčinná, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby byla Dohoda spoluvlastníků o správě společné věci přijatá na jednání dne 5. 11. 2021 rozhodnutím žalovaného zrušena, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 5 700 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

1. Žalobce se domáhal určení, že dohoda spoluvlastníků o správě společné věci přijatá na jednání dne 5. 11. 2021 rozhodnutím žalovaného (dále jen„ dohoda ze dne 5. 11. 2021“) je neúčinná in eventum že se dohoda ze dne 5. 11. 2021 ruší. Žalobu odůvodnil zejména tím, že žalobce a žalovaný jsou spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] v obci a v [katastrální uzemí], žalobce o velikosti 1/3 a žalovaný o velikosti 2/3, který je využíván jako zahrada (dále jen„ zahrada“). Žalobce nabyl spoluvlastnický podíl na základě kupní smlouvy ze dne 16. 10. 2020 s účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni 19. 10. 2020. Žalobce je současně výlučným vlastníkem sousedního pozemku parc. [číslo] v obci a v [katastrální uzemí], na kterém stojí stavba bez č.p. a č.e., která je využívána jako sklad (dále jen„ budova skladu“). Budova skladu má zajištěný přístup z veřejné komunikace, její ostatní části jsou přístupné pouze ze zahrady, tedy i údržbu je možné provádět pouze ze zahrady. Žalovaný žalobci po celou dobu trvání spoluvlastnického vztahu neumožňuje jakýkoliv přístup na zahradu. V této souvislosti je rovněž před Okresním soudem Praha-východ k návrhu žalobce zahájeno řízení o vydání klíčů od zahrady. Dne 1. 11. 2021 byl žalobci doručen návrh žalovaného na uzavření dohody spoluvlastníků o správě společné věci ze dne 25. 10. 2021 s oznámením, že dne 5. 11. 2021 proběhne v advokátní kanceláři právní zástupkyně žalovaného hlasování o jejím obsahu. Jejím obsahem bylo výhradní užívání zahrady žalovaným za náhradu ve výši 500 Kč měsíčně. Žalobce požádal dne 4. 11. 2021 o přesun termínu hlasování z důvodu plánované dovolené jeho právního zástupce, současně namítl nedostatky návrhu dohody. O tom, že dohoda ze dne 5. 11. 2021 byla žalovaným přijata bez přítomnosti žalobce, se žalobce dozvěděl u jednání soudu dne 10. 2. 2022 v řízení vedeném ve věci žaloby o vydání klíčů. V mezidobí se žalovaný nezmínil, že by k jakémukoliv rozhodnutí došlo navzdory tomu, že se účastníci snažili o úpravě vzájemných poměrů dohodnout. Žalobce považuje dohodu ze dne 5. 11. 2021 za neúčinnou, jelikož dohoda představuje souhlasný projev vůle dvou a více stran o jejím obsahu; přijetí dvoustranné dohody hlasováním jedné ze smluvních stran je tak v rozporu se zákonem. Taková dohoda by současně musela být pořízena ve formě veřejné listiny a musela by být vložena ve sbírce listiny katastru nemovitostí. Obsahem dohody ze dne 5. 11. 2021 přitom žalobci hrozí těžká újma, jelikož žalobce jednak zcela vylučuje z užívání společné věci včetně kontroly jeho majetku, jakož i z užívání přístřešku, který je součástí budovy skladu, jednak žalobci brání ve výkonu jeho zákonem zaručeného práva v § 1021 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), tedy práva vstupu na sousední pozemek za účelem údržby svého pozemku a hospodaření na něm.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout a popsal složité vztahy mezi účastníky. Má za to, že žalobce ve skutečnosti nechce užívat zahradu, ale chce vytvářet tlak na žalovaného jakožto starostu obce, aby ovlivnil spor vedený mezi žalobcem a obcí [obec]. Žalovaný je ochoten s žalobcem jednat o dohodě, žalobce však jakoukoliv dohodu odmítá. Žalovaný je rovněž ochoten žalobci za nadužívání zahrady platit náhradu, nesouhlasí však s navrženou výší z jeho strany, kterou považuje za neodpovídající měsíčnímu nájemnému v místě a čase obvyklém. Žalovanému tak nezbylo nic jiného než jednat o dohodě o správě společné věci.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o vlastnickém právu k zahradě a k budově skladu, naopak sporným zůstalo vlastnické právo k přístřešku nacházejícímu se na zahradě, který přiléhá na budovu skladu.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí ve vztahu k obci a [katastrální uzemí], listu vlastnictví [číslo] bylo zjištěno spoluvlastnické právo účastníků k zahradě, a sice žalobce o velikost podílu 1/3 a žalovaného o velikosti podílu 2/3. Dále bylo zjištěno, že žalobce svůj podíl nabyl na základě kupní smlouvy ze dne [datum] a žalovaný na základě darovací smlouvy ze dne [datum].

5. Z výpisu z katastru nemovitostí ve vztahu k obci a [katastrální uzemí], listu vlastnictví [číslo] bylo zjištěno vlastnické právo žalobce mj. k budově skladu.

6. Z katastrální mapy, jakož i z ortofotomapy a z fotografie bylo zjištěno uspořádání zahrady a budovy skladu včetně jejich vzhledu a vzhledu přístřešku navazujícího na budovu skladu.

7. Z dopisu ze dne 25. 10. 2021 a z plné moci ze dne 14. 8. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný prostřednictvím zmocněné zástupkyně pozval žalobce k jednání o hlasování o navržené dohodě, které se mělo konat dne 5. 11. 2021.

8. Z vyjádření k návrhu dohody ze dne 25. 10. 2021 včetně potvrzení o odeslání zprávy do datové schránky bylo zjištěno, že žalobce prostřednictvím právní zástupkyně požádal dne 4. 11. 2021 o přesun hlasování o obsahu dohody a dále vyjádřil své připomínky k obsahu navržené dohody.

9. Ze zápisu z jednání dne 5. 11. 2021 bylo zjištěno, že se žalovaný dne 5. 11. 2021 dostavil do kanceláře právní zástupkyně žalovaného a schválil dohodu spoluvlastníků o správně společné věci. Tento zápis byl opatřen vlastnoručním podpisem žalovaného a jeho právní zástupkyně.

10. Z oznámení [stát. instituce], Stavebního úřadu ze dne [datum] bylo zjištěno, že bylo zahájeno řízení o odstranění stavby, a sice hospodářského objektu s hobby dílnou nacházející se na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí].

11. Z úředního záznamu policejního orgánu ze dne [datum] bylo zjištěno, že na základě oznámení žalovaného byla přivolána policie na adresu [obec a číslo] ve věci sporu vzniklého mezi účastníky řízení, a sice že se žalobce proti nesouhlasu žalovaného dožadoval vpuštění na zahradu.

12. Z e-mailové komunikace ze dne [datum] bylo zjištěno, že mezi žalobcem a právní zástupkyní žalovaného proběhla komunikace ohledně případného termínu umožnění vstupu žalobce na zahradu. Z uvedené komunikace bylo rovněž zjištěno, že vztahy mezi účastníky jsou vyhrocené.

13. Z úředního záznamu policejního orgánu ze dne [datum] bylo zjištěno, že na základě oznámení žalobce bylo žalobcem podáno vysvětlení k věci prověření odcizení věcí z pod přístřešku [obec].

14. Z úředního záznamu policejního orgánu ze dne [datum] bylo zjištěno, že ve stejné věci bylo podáno vysvětlení ze strany žalovaného, kde se mj. vyjadřoval ke spoluvlastnictví účastníků řízení k předmětnému přístřešku.

15. Z e-mailové zprávy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce kontaktoval policejní orgán ve věci vyšetřování odcizených věcí z přístřešku nacházejícího se na zahradě, a uvedl, že je jeho 1/3 spoluvlastníkem.

16. Ze spisu Okresního soudu Praha-východ sp. zn. 24 C 198/2022, konkrétně z žaloby na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví bylo zjištěno, že u Okresního soudu Praha-východ bylo k návrhu (zde) žalovaného dne [datum] zahájeno řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví mj. i k zahradě.

17. Ze spisu Okresního soudu Praha-východ sp. zn. 35 C 306/2021, konkrétně z žaloby o vydání klíčů bylo zjištěno, že u Okresního soudu Praha-východ bylo k návrhu žalobce dne [datum] zahájeno řízení o vydání klíčů k zahradě.

18. Z protokolu o jednání ze dne [datum] bylo zjištěno, že jednání bylo odročeno za účelem poskytnutí prostoru účastníkům k dohodě ohledně termínu kontroly okapu na budově skladu.

19. Z protokolu o jednání ze dne [datum] bylo zjištěno, že u tohoto jednání byla předložena ze strany právní zástupkyně žalovaného dohoda ze dne [datum].

20. Z dohody spoluvlastníků o správě společné věci ze dne 5. 11. 2021 bylo zjištěno, že předmětem dohody je užívání zahrady tak, že ji bude výlučně užívat žalovaný, a závazek žalovaného platit žalobci náhradu za užívání ve výši 500 Kč měsíčně počínaje měsícem listopadem 2021 Dohoda byla opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného a datována dnem [datum].

21. Další návrhy na doplnění dokazování byly zamítnuty pro nadbytečnost, neboť skutkový stav věci potřebný pro rozhodnutí o věci byl dostatečně zjištěn z provedeného dokazování.

22. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků dospěl soud k závěru o následujícím skutkovém stavu věci: Žalobce a žalovaný jsou spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] v obci a v [katastrální uzemí], žalobce o velikosti 1/3 a žalovaný o velikosti 2/3, který je využíván jako zahrada. Žalovaný je výlučným vlastníkem sousedního pozemku parc. [číslo] na kterém stojí stavba bez č.p. a č.e., která je využívána jako sklad a je přístupná z veřejné komunikace, její ostatní části jsou přístupné ze zahrady, která je oplocena. Na zahradě u budovy skladu stojí přístřešek, který je přístupný pouze ze zahrady a který je stejně jako zahrada ve spoluvlastnictví žalobce a žalovaného se stejnou velikostí jejích spoluvlastnických podílů. Dne 5. 11. 2021 byla žalovaným bez přítomnosti žalobce podepsána dohoda o výlučném užívání zahrady z jeho strany a o jeho povinnosti hradit žalobci náhradu za užívání zahrady ve výši 500 Kč měsíčně počínaje měsícem listopadem 2021. Žalobce byl o termínu jednání o dohodě vyrozuměn, dne 4. 11. 2021 žalovaného požádal o přesun na pozdější termín a namítal nedostatky návrhu dohody. Stanovená náhrada nebyla ze strany žalovaného žalobci od měsíce listopadu 2021 hrazena.

23. Otázka, zda užívání společné věci jejími spoluvlastníky lze podřadit pod pojem běžné správy společné věci, již byla v soudní praxi vyřešena. Soud tak s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 1999, sp. zn. 22 Cdo 2528/98 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2017 sp. zn. 22 Cdo 4201/2017 věc po právní stránce posuzoval podle § 1128 o.z. o běžné správě společné věci.

24. Podle § 1128 odst. 1 o.z. o běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů. Podle odst. 2 rozhodnutí má právní účinky pro všechny spoluvlastníky pouze v případě, že všichni byli vyrozuměni o potřebě rozhodnout, ledaže se jednalo o záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě. Spoluvlastník opominutý při rozhodování o neodkladné záležitosti může navrhnout soudu, aby určil, že rozhodnutí o neodkladné záležitosti nemá vůči němu právní účinky, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby je snášel. Podle odst. 3 není-li návrh podle odstavce 2 podán do třiceti dnů od přijetí rozhodnutí, právo podat jej zaniká; nebyl-li spoluvlastník o nakládání uvědoměn, běží lhůta ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl.

25. Právní jednání žalovaného, které je žalobou napadáno, soud posuzoval ve smyslu § 555 odst. 1 o.z. podle jeho obsahu bez ohledu na to, jakým způsobem bylo označeno, tedy jako jednostranné rozhodnutí většinového spoluvlastníka společné věci. Zákon přitom pro rozhodování o běžné správě nepředepisuje žádnou formu, nejde ani o zákonem formalizovaný proces, naopak jde o shodu či neshodu spoluvlastníků při řešení věcné otázky. Jediným předpokladem pro to, aby bylo přijaté rozhodnutí ve věci běžné správy účinné pro všechny spoluvlastníky, je jejich vyrozumění o potřebě rozhodnout. Tento předpoklad zákon stanoví za tím účelem, aby byla zachována možnost ostatních spoluvlastníků se k otázce, která bude předmětem rozhodování, vyjádřit. Proces vyrozumění ostatních spoluvlastníků či jeho forma nejsou rovněž zákonem nikterak upraveny. Stejně tak zákon nestanoví povinnost většinového spoluvlastníka o přijatém rozhodnutí informovat ostatní (nepřítomné) spoluvlastníky.

26. V daném případě bylo prokázáno, že žalobce byl ze strany právní zástupkyně žalovaného písemně vyrozuměn o termínu naplánovaného hlasování o návrhu dohody, který byl přiložen. Skutečnost, že se pozvání spolu s návrhem dohody žalobci do rukou dostalo dne 1. 11. 2021, nebyla z jeho strany zpochybňována a současně byla prokázána jeho reakcí ze dne 4. 11. 2021, ve které se vedle žádosti o přesun jednání na jiný termín k návrhu dohody vyjádřil a namítal její nedostatky.

27. Je tak bez pochyby, že žalobce nebyl při rozhodování otázky běžné správy opomenut, neboť byl řádně o potřebě přijetí rozhodnutí vyrozuměn; současně mu nebylo odepřeno právo vyjádřit se k záměru správy se společnou věcí (srov. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016 sp. zn. 22 Cdo 2651/2014). Právo domáhat se u soudu vyslovení neúčinnosti rozhodnutí přitom zákon přiznává pouze opomenutému spoluvlastníkovi a pouze v případě, že se jednalo o rozhodnutí o neodkladné záležitosti. Ani jeden z těchto předpokladů však nebyl s ohledem na shora uvedené naplněn; pochybnosti o neodkladnosti projednané záležitosti ostatně vyslovil i právní zástupce žalobce při přednesu žaloby u jednání soudu.

28. Soud tak dospěl k závěru, že úpravu stanovenou v § 1128 odst. 1 o.z. tak nelze na danou věc aplikovat, a proto žalobu v části, ve které se žalobce domáhal vyslovení neúčinnosti dohody ze dne 5. 11. 2021, zamítl. Pro vyloučení pochybností soud uvádí, že oproti žalobnímu petitu, ve kterém se žalobce domáhal určení neplatnosti dohody ze dne 5. 11. 2021, rozhodoval soud o určení její neúčinnosti, jelikož takto uplatněný nárok žalobce vyplývá z jeho žalobních tvrzení (viz odst. 13 žaloby) a současně byl upřesněn u jednání soudu při přednesu žaloby.

29. Jelikož nebylo možné nároku uplatněnému v primárním petitu vyhovět, zabýval se soud dále předpoklady pro aplikaci § 1130 o.z., na základě kterého je možno domáhat se zrušení přijatého rozhodnutí.

30. Podle § 1130 o.z. přehlasovaný spoluvlastník, jemuž rozhodnutí hrozí těžkou újmou, zejména neúměrným omezením v užívání společné věci nebo vznikem povinnosti zřejmě nepoměrné k hodnotě jeho podílu, může soudu navrhnout, aby toto rozhodnutí zrušil. Ustanovení § 1128 odst. 3 platí obdobně.

31. Soudní praxe dospěla k závěru, že navzdory tomu, že je možnost domáhat se zrušení rozhodnutí většinového spoluvlastníka ve smyslu citovaného § 1130 o.z. vyhrazena menšinovému spoluvlastníku zásadně jen u rozhodnutí ve věcech mimořádné správy (významné záležitosti týkající se společné věci), nelze vyloučit, že v závislosti na konkrétních okolnostech případu, zejména tam, kdy stav hrozící těžké újmy bude zcela zřejmý, bude možné soudní ochranu poskytnout i tehdy, půjde-li o rozhodnutí v záležitosti běžné správy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2017 sp. zn. 22 Cdo 192/2017). Žalobce však musí tvrdit (a také prokazovat), že mu v důsledku rozhodnutí většinového spoluvlastníka hrozí těžké újma.

32. Hrozící těžkou újmu žalobce spatřoval v tom, že rozhodnutí žalovaného jej jednak zcela vylučuje z užívání zahrady včetně kontroly jeho majetku, jakož i z užívání přístřešku, který je podle žalobce součástí stavby skladu a ve kterém má žalobce uskladněny své věci, jednak mu brání ve výkonu jeho zákonem zaručeného práva upraveného v § 1021 o.z., tedy práva vstupu na sousední pozemek za účelem údržby svého pozemku a hospodaření na něm.

33. Jde-li o první žalobcem uváděný důvod, ve kterém spatřuje hrozící těžkou újmu, je třeba uvést, že úplné vyloučení spoluvlastníka z fyzického užívání společné věci (dohodou nebo většinovým rozhodnutím) není zakázáno. Jde o omezení práva dovolené zákonem, za které však z užívání zcela vyloučenému spoluvlastníkovi náleží (nedohodl-li se s ostatními spoluvlastníky jinak) náhrada ve výši odpovídající rozsahu jeho újmy (srov. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2017 sp. zn. 22 Cdo 1370/2015).

34. Nemožnost užívání spoluvlastníka je tak kompenzována jeho právem na náhradu za nadužívání. Rozhodnutí žalovaného jakožto většinového spoluvlastníka ze dne 5. 11. 2021 přitom na náhradu za nadužívání zahrady pamatuje, jelikož hovoří o povinnosti žalovaného pravidelně hradit žalobci částku 500 Kč měsíčně. Zda je tato náhrada ze strany žalovaného skutečně žalobci hrazena, není pro danou věc rozhodující.

35. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci pak soud neshledal, že by těžká újma hrozící žalobci byla zcela zřejmá, aby žalobci umožnila domáhat se zrušení rozhodnutí většinového spoluvlastníka. Neboť v řízení bylo prokázáno a mezi účastníky nebylo sporu o tom, že zahrada obklopuje rodinný dům, ve kterém žalovaný bydlí a trvale žije se svojí rodinou, a že budova skladu není žalobcem využívána pro účely bydlení, nýbrž pro účely podnikání. Současně bylo prokázáno, že spoluvlastnický podíl k zahradě o velikosti 1/3 žalobce nabyl později než žalovaný s odstupem nejméně dvou let a od samého počátku jeho spoluvlastnického vztahu s žalovaným, tj. od 19. 10. 2020 nebyl na zahradu ze strany žalovaného vpuštěn, zahradu tedy nikdy skutečně neužíval. Z tohoto důvodu rovněž shledal soud účelové tvrzení žalobce, že by se v přístřešku stojícím vedle budovy skladu nacházely výhradně věci žalobce, potažmo věci, které žalobce v přístřešku uskladnil. Z podaného vysvětlení žalobce na policii ze dne [datum] bylo totiž prokázáno, že věci nacházející se v přístřešku byly žalobcem odkoupeny společně s jeho jedno-třetinovým podílem na zahradě od předchozího spoluvlastníka a žalobci se k nim nikdy nepodařilo dostat. Tvrzení žalobce, že je výlučným vlastníkem přístřešku, pak byla vyvrácena e-mailem ze dne [datum], ve kterém sám žalobce své spoluvlastnictví deklaroval. Argument žalobce, že by žalobci byl odpírán výkon vlastnického práva ke svému výlučnému majetku v podobě užívání přístřešku tak soud považuje rovněž za zcela účelový.

36. Jde-li pak o druhý žalobcem uváděný důvod hrozící těžké újmy spočívající v odpírání práva vstupu na sousední pozemek ve smyslu § 1021 o.z. za účelem údržby jeho pozemku a hospodaření na něm (rozuměj budovy skladu), soud uvádí, že právo zakotvené v citovaném ustanovení o.z. umožňuje vstup na pozemek sousední, tedy na pozemek ve vlastnictví osoby odlišné. Žalobce sám je však spoluvlastníkem sousedního pozemku, na který se vstupu domáhá. Umožňuje-li tak § 1021 o.z. vstup na sousední pozemek sousedovi za předpokladu, že vstupu na pozemek v době, rozsahu a způsobem, které jsou nezbytné k údržbě sousedního pozemku nebo k hospodaření na něm, nelze dosáhnout jinak, musí být vstup přirozeně umožněn rovněž (spolu) vlastníku pozemku. Ze shora uvedeného tak plyne, že vstup žalobci musí být ze strany žalovaného za účelem údržby budovy skladu umožněn, jelikož bylo prokázáno, že ostatní části budovy skladu mimo vstupní dveře jsou přístupné pouze ze zahrady, která je oplocena. Je však nutné si uvědomit, že pojmy údržba pozemku a užívání pozemku není možné zaměňovat. V případě údržby jde o jednorázové opatření, které nezakládá důvod k pravidelnému opakování, nejsou-li opětovně naplněny stanovené podmínky vstupu, tj. především„ nezbytnost údržby nebo hospodaření“.

37. Žalovaný přitom v průběhu řízení uvedl, že vpuštění žalobce na zahradu za účelem údržby či opravy budovy skladu se nebrání, avšak s ohledem na složitost vztahů mezi účastníky je jakákoliv domluva ohledně možného termínu vyloučena. Skutečnost, že vztahy mezi účastníky řízení jsou vyhrocené a dlouhodobě složité, nebyla mezi účastníka sporná a byla rovněž prokázána úředními záznamy policejního orgánu, jakož i tím, že u Okresního soudu Praha-východ jsou mezi účastníky vedena další řízení.

38. S ohledem na shora uvedené nebyly soudem shledány důvody ani pro aplikaci § 1130 o.z.; řešení otázky včasnosti žaloby ve smyslu § 1128 odst. 3 o.z. se tak stalo nadbytečným. Soud proto žalobu zamítl i ohledně dalšího nároku žalobce uplatněném v eventuálním petitu.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), a žalovanému, který byl v řízení plně úspěšný, přiznal náhradu nákladů ve výši 5 700 Kč Náklady žalovaného představují náklady účastníka nezastoupeného advokátem dle § 151 odst. 3 o.s.ř. (tj. podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) ve výši 300 Kč za jeden úkon (písemné vyjádření) a dále náklady za zastupování advokátem, kterému náleží odměna podle § 9 odst. 1 (s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2022 sp. zn. IV. ÚS 2155/21), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a g) a.t. (převzetí a příprava zastoupení a účast na jednání před soudem přesahující dvě hodiny) včetně tří náhrad hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 4 a.t. po 300 Kč za jeden úkon právní služby. Odměna a hotové výdaje advokáta nebyly podle § 14a odst. 1 a.t. ve spojení s § 137 odst. 3 o.s.ř. zvýšeny o daň z přidané hodnoty, jelikož zástupkyně žalovaného nedoložila, že je jejím plátcem.

40. Povinnost k plnění náhrady nákladů řízení byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) a dále pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).