46 C 163/2022

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martincovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnictví

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je výlučným vlastníkem st. parc. č. st. 256 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 127 m2, jejíž součástí je stavba rodinného domu [adresa] v katastrálním území Panenské Břežany, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 19 994,23 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobce se domáhal určení, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. 256, jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], v katastrálním území Panenské Břežany (dále jen„ nemovitá věc“). Žalobu odůvodnil zejména tím, že poté, co s žalovanou uzavřel dne [datum] manželství, daroval jí dne [datum] spoluvlastnický podíl ve výši ½ na nemovité věci. Žalovaná však i přesto, že žalobci slíbila, že s ním bude do konce života, na konci srpna 2021 opustila společnou domácnost a podala návrh na rozvod manželství. V návrhu na rozvod manželství, jakož i v průběhu řízení o rozvod manželství přitom nepravdivě uvedla, že žalobce žalovanou psychicky a fyzicky napadl. Následně bez souhlasu žalobce dne [datum] odvezla ze společné domácnosti věci, které patřily do společného jmění manželů a v neposlední řadě při snaze žalobce tyto záležitosti řešit dne [datum], žalovaná žalobce srazila na zem dveřmi rozjíždějícího se vozidla, kdy mu zároveň přejela nohu, a aniž by mu poskytla pomoc, odjela pryč. V této souvislosti žalobce na žalovanou podal trestní oznámení. Popsaná jednání považuje žalobce za projev nevděku ze strany žalované, pro který žalobce odstoupil od darovací smlouvy uzavřené dne [datum]. Žalobce se mimo již uvedená jednání cítí být rovněž hluboce raněn vystupováním žalované vůči osobě žalobci blízké, a sice jeho otci [celé jméno žalobce], narozenému [datum], kdy si žalovaná zneužívajíc jeho důvěru na sebe nechala na základě darovací smlouvy ze dne [datum] převést spoluvlastnický podíl ve výši ½ na pozemku parc. č. st. 18, jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], a pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí].

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Má za to, že její jednání, v nichž žalobce spatřuje nevděk, nedosahují takové intenzity, jakou zákon vyžaduje pro odvolání daru pro nevděk. K jednání, k němuž mělo dojít dne [datum], uvedla, že vozidlo nejelo, a žalovaná do žalobce nenacouvala.

3. Z darovací smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce daroval žalované spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na nemovité věci. Spoluvlastnictví účastníků řízení k nemovité věci bylo zjištěno rovněž z výpisu z katastru nemovitostí 4. Skutečnost, že manželství účastníků bylo rozvedeno, bylo zjištěno z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací].

5. Z odstoupení od darovací smlouvy ze dne [datum] včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobce odstoupil od darovací smlouvy uzavřené s žalovanou dne [datum] z důvodu nevděku, kterého se měla žalovaná vůči žalobce dopustit tím, že poté, co účastnici uzavřeli manželství a žalovaná žalobci slíbila, že společně budou žít až do konce životu, žalovaná v srpnu 2021 opustila společnou domácnost a požádala o rozvod. V návrhu na rozvod uváděla nepravdivosti, které žalobce hluboce ranily. Dále bez souhlasu žalobce odvezla z domu věci náležející do jejich společného jmění manželů a při snaze žalobce tyto záležitosti s žalovanou řešit, žalovaná dne [datum] do žalobce nacouvala, přejela mu nohu, čímž mu způsobila zranění, a bez zájmu o žalobcův stav odjela pryč.

6. Z úředního záznamu policejního orgánu o podaném vysvětlení ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce podal na žalovanou trestní oznámení z důvodu ublížení na zdraví a následně se dostavil na policie za účelem podání vysvětlení ohledně incidentu, k němuž mělo dojít dne [datum].

7. Z ambulantní zprávy ze dne [datum] bylo zjištěno, že se žalobce ve večerních hodinách dostavil na oddělení urgentního příjmu [anonymizováno] nemocnice [ulice] pro údajné sražení dveřmi rozjíždějícího se vozidla, přejetí levé nohy a pádu na levou stranu těla s úderem do hlavy. Po vyšetření včetně rentgenu a CT hlavy bylo zjištěno pohmoždění hrudníku, jiných a neurčitých částí bérce, kolene a povrchní poranění hlavy. Žalobce odcházel s pomocí francouzských holí.

8. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti bylo zjištěno, že žalobce nebylo pro úraz zaviněný jinou osob práce schopen od [datum] do [datum].

9. Ze zdravotnické dokumentace žalobce bylo zjištěno, že žalobce v průběhu dočasné pracovní neschopnosti docházel ke svému obvodnímu lékaři MUDr. [jméno] [příjmení] na pravidelné kontroly. Při první návštěvě dne [datum] byly u žalobce objektivně zjištěny odřeniny na levém předloktí a bolestivost levé kyčle, žalobce chodil o francouzských holích.

10. Ze sdělení policejního orgánu ze dne [datum] bylo zjištěno, že věc ublížení na zdraví byla k uvedenému dni stále ve fázi prověřování, aniž by v ní došlo k rozhodnutí ve věci. Ve věci byl přibrán znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]

11. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum], jehož předmětem bylo posouzení zranění žalobce, bylo zjištěno, že po vyšetření žalobce dne [datum] byla objektivně zjištěna oděrka na pravém předloktí vzniklá tupým násilím malé a až střední intenzity (při hodnocení malá-střední-velká) a že toto poranění lze dobře vysvětlit sražením dveřmi osobního vozidla s následným pádem na levý bok. Objektivně zjištěná poranění však neodpovídají přejetí zádním kolem vozidla [značka automobilu] (o hmotnosti cca 1 500 kg) přes nohu žalobce.

12. Z výslechu svědka [jméno] [celé jméno žalobce], syna žalobce, bylo zjištěno, že u incidentu dne [datum] byl přítomen vedle žalobce a žalované pouze svědek. Toho dne ho žalobce navštívil a v jednosměrné ulici před domem stálo vozidlo žalované, na což svědek žalobce upozornil. Následně se venku objevila žalovaná, která šla směrem k vozidlu. Žalobce ji oslovil, avšak žalovaná pouze zrychlila krok a s žalobcem se odmítala bavit. Žalovaná nastoupila do vozidla, které nastartovala, a žalobce se postavil do nástupního prostoru. Žalovaná na žalobce křičela, aby ji pustil a nechal ji odjet. Oba dva se hlasitě dohadovali ohledně několika věcí, které měla žalovaná odvézt z jejich domu. Svědek v tu chvíli stál zleva v přední části vozidla a snažil se je zklidnit, výhled na žalobce měl zacloněn otevřenými dveřmi řidiče. Vozidlo dvakrát cuklo směrem vzad. Při prvním škubnutí žalobce pouze zavrávoral, avšak při druhém škubnutí upadl na zem. Výplň zadního okna se vysklila a vysypala na zem, podle svědka se tak mělo stát v důsledku snahy žalobce zachytit se při pádu na zem. Poté co, žalobce spadl, žalovaná vystoupila a řvala na něj, že jí poškodil vozidlo, žalobce na ni zase řval, že mu chtěla ublížit. Žalobce se sám zvedl a odešel domů, jeho dům se nachází asi [číslo] m od domu svědka. Svědek vyloučil, že by po incidentu na místo přijela policie. Následně popsal svoji snahu dovolat se žalobci, kterého zastihl až v nemocnici, a pozdní příjezd žalobce a [jméno] [příjmení] k němu do dílny, kdy na žalobci, který se pohyboval pomocí hole, pozoroval viditelná tržná zranění. V neposlední řadě bylo ze svědecké výpovědi zjištěno, že svědek byl rovněž přítomen odvážení věcí žalovanou z domu účastníků řízení, které předcházelo shora popsanému incidentu. Situaci přijela řešit policie, která však účastníkům sdělila, že případné vlastnictví k jednotlivým věcem budou muset řešit v rámci vypořádání společného jmění manželů.

13. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], bývalé snachy žalované, bylo zjištěno, že svědkyně nebyla přítomna incidentu, který se měl odehrát dne [datum] mezi účastníky řízení, stejně tak nebyl incidentu přítomen ani její přítel [jméno] [příjmení]. Ten však žalobce na jeho telefonickou žádost po incidentu odvezl do nemocnice a zase jej přivezl zpět domů. O incidentu se svědkyně dozvěděla až z telefonátu žalobce jejímu příteli. Žalobce však jak svědkyni, tak jejího přítele žádal, aby oba vypovídali na policii proti žalované, tedy že byli svědky toho, jak žalovaná žalobce srazila vozidlem.

14. Další důkazní návrhy byly zamítnuty. Převážná většina byla ze strany žalobce navržena k prokázání tvrzení ohledně jednání žalované spočívajícího v uvádění nepravd při rozvodu manželství a v odvážení věcí spadajících do společného jmění účastníků z jejich domu. S ohledem na právní názor soudu vyjádřený níže se však jednalo o důkazy nadbytečné. Svědeckou výpověď [jméno] [příjmení], který byl soudem předvolán, avšak předvolání mu nebylo doručeno včas, shledal soud následně rovněž nadbytečnou, jelikož skutečnost, že jmenovaný svědek měl žalobce po incidentu dne [datum] odvézt do nemocnice k ošetření, byla potvrzena oběma slyšenými svědky. Důkazní návrh darovací smlouvou ze dne [datum] byl taktéž zamítnut z důvodu její neirelevantnosti k projednávané věci.

15. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků řízení dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Účastníci řízení jsou bývalí manželé, jejich manželství bylo rozvedeno k návrhu žalované. Za trvání manželství daroval žalobce žalované na základě darovací smlouvy ze dne [datum] spoluvlastnický podíl ve výši ½ na nemovité věci. Dne [datum] došlo mezi účastníky řízení v [obec] k potyčce, které byl přítomen syn žalobce [jméno] [celé jméno žalobce]. V důsledku této potyčky utrpěl žalobce odřeninu na pravém předloktí a pohmoždění levé dolní končetiny, pohmoždění hlavy a hrudníku. Dopisem ze dne [datum] žalobce odstoupil od darovací smlouvy pro nevděk žalované.

16. Po právní stránce byla věc posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly za jeho účinnosti.

17. Podle § 2072 odst. 1 o.z. ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.

18. Ze všeho nejdříve soud posuzoval včasnost odvolání daru pro nevděk ve smyslu § 2075 odst. 1 o.z., podle kterého dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru. Dědic dárce může dar odvolat nejpozději do jednoho roku od smrti dárce.

19. Jelikož ke všem jednáním, kterými se žalovaná podle žalobce měla dopustit nevděku, došlo v roce 2021 v období od měsíce srpna do měsíce září a k odvolání daru ze strany žalobce došlo dopisem ze dne [datum], jehož odeslání následujícího dne bylo prokázáno podacím lístkem, a žalovaná ostatně jeho doručení nikterak nesporovala, dospěl soud k závěru, že odvolání daru pro nevděk bylo učiněno včasně v zákonné jednoroční lhůtě.

20. Žalobce se současně správně domáhal určení, že je vlastníkem celé nemovité věci, nikoliv pouze jejího ideálního spoluvlastnického podílu, který žalované daroval (srov. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2001 sp. zn. 22 Cdo 1968/2000).

21. Zákonem kvalifikované nevděčné chování obdarovaného musí - aby se stalo zákonným důvodem pro revokaci - naplnit tři předpoklady: 1) ubližuje dárci (eventuálně osobě dárci blízké) úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, 2) zjevně tím porušuje dobré mravy a 3) dárce toto chování obdarovanému nepromine. Ublížení přitom nemusí být nutně chápáno pouze jako protiprávní skutek postihovaný trestním právem, nýbrž i jako jiné závadné jednání ze strany obdarovaného, které může vést k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru. Pokud jde o zjevnost porušení dobrých mravů, musí se dle ustáleného názoru judikatury jednat vždy o takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity nevzbuzuje žádné pochybnosti o jeho kolizi s dobrými mravy (srov. s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2004 sp. zn. 33 Odo 538/2003). Současně je nutno při posouzení naplnění znaku zjevnosti porušení dobrých mravů závadné chování obdarovaného hodnotit komplexně. Proto tedy pouhé subjektivní přesvědčení dárce o tom, že obdarovaný se vůči němu, případně vůči jemu blízké osobě, zachoval nevděčně (tj. vnímá skutek obdarovaného jako ublížení), samo o sobě k odvolání daru pro nevděk nepostačí; bude zapotřebí závěr o patřičnosti revokace objektivizovat zmíněným testem dobrých mravů (srov. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2008 sp. zn. 33 Cdo 1302/2007).

22. V projednávané věci odůvodnil žalobce požadavek na vrácení daru nevděkem, který spatřoval v tom, že 1) poté, co účastnici uzavřeli manželství a žalovaná žalobci slíbila, že společně budou žít až do konce životu, žalovaná v srpnu 2021 opustila společnou domácnost a požádala o rozvod manželství, 2) v návrhu na rozvod manželství uváděla nepravdivosti, 3) bez souhlasu žalobce odvezla z domu věci náležející do jejich společného jmění a 4) při snaze žalobce tyto záležitosti s žalovanou řešit, žalovaná dne [datum] do žalobce nacouvala, přejela mu nohu, čímž mu způsobila zranění, a bez zájmu o žalobcův stav odjela pryč.

23. Z hlediska hypotézy § 2072 odst. 1 o.z. vzal soud za relevantní pouze důvod pod bodem 4), tedy chování žalované vůči žalobci dne [datum], neboť dospěl k závěru, že zbylá tři popsaná jednání nedosahují zákonem vyžadované intenzity, a to ani ve vzájemné souvislosti, že by se jednalo o zásahy méně intenzivní, avšak opakující se či setrvalé, které by bylo možno kvalifikovat jako zjevný rozpor s dobrými mravy.

24. Průběh setkání účastníků dne [datum] byl mezi účastníky sporný. Podle žalobce měla žalovaná do žalobce nacouvat v situaci, kdy s ní chtěl řešit odvoz věcí z jejich společného domu, až měl žalobce upadnout na zem, žalovaná mu měla následně přejet nohu a bez zájmu o jeho zdravotní stav či bez jakékoliv pomoci žalobci měla odjet pryč. Naproti tomu podle žalované vozidlo v době, kterou označuje žalobce, nemělo jet. Žalovaná tak popírala, že by do žalobce měla nacouvat a že by měl žalobce upadnout na zem.

25. Třetí náhled na průběh incidentu, k němuž mělo dojít dne [datum], poskytl svědek [jméno] [celé jméno žalobce], který byl přítomen po celou jeho dobu a potvrdil, že mezi účastníky skutečně došlo k potyčce ohledně věcí, které měla žalovaná odvézt z jejich společného domu. Podle svědka to byl žalobce, který žalovanou oslovil a vynucoval si její pozornost a odpovědi na jím kladené otázky mj. tím, že poté co, žalovaná vyjádřila nevoli s žalobcem jakkoliv komunikovat zrychlením kroku, nástupem do vozidla za jeho současného nastartování či slovy:„ Pusť mě, chci odjet.“, jí znemožnil zavření dveří, neboť vstoupil do nástupního prostoru mezi otevřené dveře řidiče a vozidlo. Svědek dále potvrdil, že dvojnásobné škubnutí vozidla, k němuž došlo, směřovalo vzad, což vysvětlil tím, že předmětná ulice je jednosměrná a je nutno z ní vycouvat. Potvrdil rovněž, že žalobce upadl, nicméně z důvodu nedostatečného výhledu, který měl zacloněn otevřenými dveřmi řidiče, svědek nebyl schopen potvrdit či vyvrátit, zda skutečně došlo k přejetí nohy žalobce.

26. Objektivně utrpěná zranění žalobce, a sice odřenina na pravém předloktí horní končetiny, byla zjištěna z ambulantní zprávy z oddělení urgentního příjmu [anonymizováno] nemocnice [ulice], kam byl žalobce odvezen svým známým [jméno] [příjmení], což potvrdili oba slyšení svědci. Znalecký posudek potvrdil, že vznik uvedeného zranění lze dobře vysvětlit sražením dveřmi vozidla s následným pádem na levý bok, vyloučil však, že by odpovídalo přejetí přes nohu žalobce zadním kolem vozidla [značka automobilu]. Absenci závažnosti zranění žalobce podporuje rovněž skutečnost, že žalobce z místa incidentu odešel sám bez jakékoliv pomoci, kdy ostatně ani přítomný svědek po vyhodnocení situace nepovažoval za důležité žalobci (svému otci) ihned po jeho pádu na zem či při jeho odchodu pomoc poskytnout.

27. V řízení tak bylo prokázáno, že k incidentu mezi účastníky řízení skutečně došlo, že žalovaný utrpěl drobná zranění, avšak nebylo prokázáno, že by se stal tak, jak jej žalobce popsal. Soud proto s ohledem na skutečnost, že původcem potyčky dne [datum] byl právě žalobce, bez jehož urputného doléhání na žalovanou, by k jeho zranění vůbec nedošlo, nedospěl k závěru, že by jednání žalované popsané pod bodem 4) bylo možno podřadit pod § 2072 odst. 1 o.z., neboť jako nevděk nelze kvalifikovat chování obdarovaného, které bylo výsledkem vzájemných neshod s dárcem, tj. v situace, ve které by se dárce sám na jejich vzniku či eskalaci podílel (srov. s rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2008 sp. zn. 33 Odo 98/2006).

28. Z uvedených důvodů proto soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

29. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že uzavření v pořadí druhé darovací smlouvy dne [datum] mezi žalovanou a otcem žalobce, které žalobce popsal jako další jednání žalované, kterým se cítí být raněn, není pro posouzení projednávané věci relevantní. Aniž by se soud jakkoliv podrobněji uvedeným jednáním zaobíral z hlediska jeho možného podřazení pod hypotézu § 2072 odst. 1 o.z., je nepochybné, že k tomuto jednání došlo až po zaslání výzvy k vrácení daru ze dne [datum], a nelze k takovému jednání přihlédnout, pokud nebyla výzva učiněna opětovně (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2003 sp. zn. 57 Co 25/2003 dostupný v právním informačním systému Beck-online na [webová adresa]).

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), a žalované, která byla v řízení plně úspěšná, přiznal náhradu nákladů ve výši 19 994,23 Kč Náklady žalované představují náklady za zastupování advokátem, kterému náleží odměna podle § 9 odst. 4 písm. b), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze čtyři úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a.t. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ze dne [datum] a účast na jednání před soudem dne [datum] a dne [datum]) včetně čtyř náhrad hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 4 a.t. po 300 Kč za jeden úkon právní služby. Náklady žalované dále tvoří hotové výdaje zástupce žalované v podobě cestovného, které bylo vypočteno podle § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve výši 2 324,16 Kč (za cestu z [obec] do [obec] a zpět dne 7. 10. 202 a dne [datum], tj. celkem 276 km při průměrné spotřebě 7, [číslo] km, ceně pohonných hmot 47,10 Kč a sazbě základní náhrady 4,7), dále v podobě náhrady za promeškaný čas podle § 11 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a.t. ve výši 600 Kč za celkem šest půlhodin strávených na cestě. Odměna a hotové výdaje byly dále podle § 14a odst. 1 a.t. ve spojení s § 137 odst. 3 o.s.ř. zvýšeny o 21% daň z přidané hodnoty, tj. ve výši 3 470,08 Kč, jelikož zástupce žalované doložil, že je jejím plátcem.

31. Náhradu nákladů nebyla ve smyslu § 14 odst. 4 a.t. přiznána za promeškaný čas ve výši dvou půlhodin strávených na cestě k jednání soudu dne [datum], jelikož za stejné časové období již byla přiznána náhradu nákladů řízení za účast na jednání před soudem za každé započaté dvě hodiny s tím, že jednání uvedeného dne trvalo jednu hodinu. Dále nebyla náhrada nákladů přiznána za vyúčtovaný úkon - vyjádření ze dne [datum], jelikož tento úkon byl ze strany žalované vyúčtován dvakrát (jako vyjádření k žalobě a vyjádření ze dne [datum]), a za vyúčtovaný úkon - vyjádření ze dne [datum], jelikož jeho obsah mohl být ze strany žalované přednesen až u jednání soudu dne [datum].

32. Povinnost k plnění náhrady nákladů řízení byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) a dále pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).