46 C 181/2024

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martincovou ve věci manželky: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 a manžela: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 1/1 o rozvod manželství

I. Manželství Jméno zainteresované osoby 0/0, rozené Anonymizováno, a adresa, uzavřené dne datum v Anonymizováno na Anonymizováno, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Manželka se domáhala rozvodu manželství, které bylo uzavřeno dne datum, s tím, že manželé spolu již déle než sedm let nežijí, kdy ukončili společné soužití, ačkoliv i nadále bydlí v jednom domě. Manželství je však pouze formálním svazkem a neplní žádnou ze svých funkcí. Z manželství se narodila dne datum dcera Anonymizováno. Manžel se k návrhu na rozvod manželství připojil. Potvrdil, že manželé spolu déle než sedm let nežijí, nevedou společnou domácnost navzdory tomu, že stále žijí v jednom domě, a nehodlají soužití obnovit; ve věci péče o dceru se dohodli. Manželka je státním příslušníkem Slovenské republiky s pobytem na území České republiky, proto se soud nejprve zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českých soudů a otázkou rozhodného práva. Soud na daný případ aplikoval s ohledem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, (dále jen „z.m.p.s.“), stran otázky pravomoci a příslušnosti úpravu obsaženou v nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí, stran otázky rozhodného práva s ohledem na absenci úpravy ve Smlouvě mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech vyhlášené ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 209/1993, úpravu obsaženou v z.m.p.s. a dospěl k závěru, že podle čl. 3 písm. a) bodu i) citovaného nařízení je dána pravomoc a příslušnost a podle § 49 a § 50 z.m.p.s. je rozhodným právem právní řád České republiky. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne datum (zjištěno z oddacího listu vydaného Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno adresa Anonymizováno Anonymizováno dne datum). Z manželství se narodila dne datum nezletilá dcera Anonymizováno, přičemž poměry k nezletilé byly soudem pravomocně ke dni datum upraveny tak, že nezletilá byla pro dobu před rozvodem a po dobu po rozvodu manželství svěřena do střídavé péče matky a otce a oba se zavázali přispívat na její výživu (zjištěno z rozsudku Anonymizováno Anonymizováno adresa Anonymizováno Anonymizováno ze dne datum sp. zn. spisová značka). Manželství považují manželé za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno bez možnosti jeho obnovy. Příčinu rozvratu manželství spatřují v rozdílných představách ohledně vedení rodinného života, hrazení nákladů domácnosti, ohledně budoucího života a ohledně přístupu k výchově dítěte (zjištěno z účastnického výslech manželů). Po právní stránce soud věc hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), kdy podle § 755 odst. 1 o.z. může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 2 o.z. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle § 756 o.z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Podle § 758 o.z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Kvalifikovanost rozvratu manželství je dána nejen jeho délkou a intenzitou, ale i skutečností, že v důsledku tohoto rozvratu nelze očekávat obnovení soužití manželů. Skutečnost, zda manželé spolu žijí či nikoliv, není vázána na existenci společného bydliště; společné žití manželů je otázkou jejich osobního (včetně intimního), ale i majetkového společenství, tj. společné sdílení radostí, problémů, společné trávení volného času, osobní péče o druhého manžela, společné nakládání s finančními prostředky apod. Z vyjádření obou manželů vyplynulo, že své manželství považují za trvale rozvrácené. Oba deklarovali, že možnost obnovy manželského soužití je vyloučena. Pokud jde o příčinu rozvratu manželství, vycházel soud z účastnického výslechu obou manželů, kteří jako příčinu rozvratu manželství shodně označili jiné představy ohledně vedení rodinného života, hrazení nákladů domácnosti, ohledně budoucího života a stejně tak ohledně přístupu k výchově dítěte. Poměry k nezletilé dceři Sofii byly soudem pravomocně upraveny. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro rozvod manželství, soud manželství rozvedl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“), neboť soudem nebyly shledány okolnosti, které by odůvodňovaly jejich přiznání některému z manželů. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 395 ve spojení s § 384 odst. 2 z.ř.s.) Platnost občanského průkazu, v němž je uveden rodinný stav, skončí uplynutím 45 dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství. O vydání nového občanského průkazu jsou manželé povinni požádat do 15 dnů ode dne, ve kterém došlo ke skončení platnosti jejich dosavadního průkazu (§ 11 písm. b) zákona č. 269/2021 Sb., o občanských průkazech ve spojení s § 34 odst. 3 písm. c) bod 1. tohoto zákona). Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení. To platí i tehdy, hodlá-li manžel, který přijal příjmení druhého manžela s tím, že bude ke společnému příjmení připojovat své dosavadní příjmení, popřípadě první ze svých příjmení, užívat napříště jen své dřívější příjmení.