46 C 189/2024
č. j. 46 C 189/2024-35
V PLATNOSTIOkresní soud Praha-východ rozhodl o rozvodu manželství na základě společného návrhu manželů, kteří se dohodli na úpravě majetkových poměrů a péče o děti. Soud zjistil, že manželství je hluboce rozvráceno, manželé spolu více než šest měsíců nežijí a nemají záměr jeho obnovy. Dohoda o výkonu rodičovských práv a rozdělení společného majetku byla písemně uzavřena a úředně ověřena, což splňuje požadavky § 757 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku. Soud dospěl k závěru, že podmínky pro rozvod podle právního řádu České republiky i právního řádu druhé smluvní strany byly splněny. Náhrada nákladů řízení nebyla přiznána.
Plný text
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martincovou ve věci manželky: Jméno manželky, narozená Datum narození manželky bytem Adresa manželky a manžela: Jméno manžela, narozený Datum narození manžela bytem Adresa manžela o rozvod manželství
I. Manželství Jméno manželky, rozené rodné přijmení, a Jméno manžela, uzavřené dne datum před adresa, se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Manželé se společným návrhem domáhali rozvodu manželství s odůvodněním, že jejich manželství bylo uzavřeno dne datum, avšak v současné době již nemá žádný z manželů zájem na obnovení manželského soužití navzdory tomu, že i nadále žijí v jedné domácnosti. Před uzavřením manželství se jim narodila dne datum dcera Anonymizováno a dne datum dcera Anonymizováno. K návrhu na rozvod manželství byla připojena dohoda týkající se vypořádání majetkových poměrů a bydlení manželů pro dobu po rozvodu manželství. Manžel je státním příslušníkem adresa, proto se soud proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný případ aplikoval s ohledem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, úpravu obsaženou v mezinárodní smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních publikovanou jako vyhlášku ministra zahraničních věcí č. 207/1964 Sb. a dospěl k závěru, že podle jejího článku 26 odst. 2 mezinárodní smlouvy je dána pravomoc a příslušnost k rozhodnutí věci podle místa obvyklého bydliště obou manželů a že rozhodným právem jsou právní řády obou smluvních stran mezinárodní smlouvy, neboť podle jejího znění lze manželství zrušit rozvodem pouze z příčin a za podmínek, které jsou současně stanoveny právními řády obou smluvních stran. Po provedeném dokazování a na základě shodných tvrzení účastníků učinil soud následující skutková zjištění: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne datum (zjištěno z oddacího listu vydaného adresa dne datum). Před uzavřením manželství se narodily dvě děti, a to k dnešnímu dni nezletilá Anonymizováno, narozená datum, a nezletilá Anonymizováno, narozený datum, přičemž poměry k oběma nezletilým pro dobu po rozvodu manželství byly soudem upraveny tak, že na základě dohody rodičů, byly nezletilé svěřeny do péče matky a otec se zavázal přispívat na jejich výživu. Rozsudek nabyl právní moci dne datum (zjištěno z rozsudku adresa ze dne datum č. j. spisová značka). Manželé spolu nejméně jeden rok jako manželé nežijí (zjištěno z účastnického výslechu manželů) a dohodli se na vzájemném majetkovém vypořádání a bydlení pro dobu po rozvodu manželství; dohoda byla vyhotovena písemně a podpisy manželů na dohodě byly úředně ověřeny (zjištěno ze smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu manželství.). Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.”), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 757 odst. 1 o.z. připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení účastníků, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud a) ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí, b) manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil, c) manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu. Podle § 757 odst. 2 o.z. vyžadují dohody uvedené v odstavci 1 písm. c) písemnou formu a podpisy musí být úředně ověřeny. Podle § 758 manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Podle článku 40 odst. 1 zákona o rodině Republiky Srbsko ze dne 24. 2. 2005 (dále jen „zákon o rodině“) manželé mají právo na rozvod manželství, pokud uzavřou o rozvodu manželství písemnou dohodu. Podle odstavce 2 dohoda o rozvodu manželství musí obsahovat též písemnou dohodu o výkonu rodičovských práv a písemnou dohodu o rozdělení společného majetku. Podle odstavce 3 dohoda o výkonu rodičovských práv může mít formu dohody o společném výkonu rodičovských práv nebo formu dohody o samostatném výkonu rodičovských práv. Podle článku 41 zákona o rodině každý z manželů má právo na rozvod manželství, pokud jsou manželské vztahy vážně a dlouhodobě narušeny nebo v případě, že objektivně nelze naplnit partnerské soužití manželů. V posuzovaném případě ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu jako manželé nežijí více než půl roku, a netvoří tak rodinné společenství. S ohledem na výpovědi obou manželů pokládá soud za pravdivá jejich tvrzení o rozvratu manželství a záměru dosáhnout rozvodu manželství. Dohoda manželů jakožto rodičů o úpravě poměrů k nezletilým dcerám Anonymizováno a Anonymizováno byla pravomocně schválena rozhodnutím soudu. Dohoda uzavřená mezi manžely ve smyslu § 757 odst. 1 písm. c) o.z. po formální stránce splňuje veškeré citované požadavky. Soud proto dospěl k závěru, že podmínky podle právního řádu České republiky byly splněny, a nemusela tak být zkoumána příčina rozvratu manželství, a dále se zabýval splněním podmínek podle právního řádu adresa. Zákon o rodině přitom hovoří o právu na rozvod manželství za předpokladu, že manželé uzavřou písemnou dohodu, která bude obsahovat vedle dohody o rozvodu manželství též dohodu o výkonu rodičovských práv a o rozdělení společného majetku. Navzdory skutečnosti, že procesní úprava České republiky dělí rozhodování o úpravě poměrů k nezletilým dětem a o rozvodu manželství do dvou samostatných řízení, která jsou zároveň ovládána jinými zásadami, dospěl soud k závěru, že manželé uzavřely v rámci opatrovnického řízení dohodu jak o výkonu rodičovských práv, tak dohodu o rozvodu manželství a rozdělení jejich společného majetku v rámci rozvodového řízení, proto jsou splněny rovněž zákonné podmínky pro rozvod manželství podle právního řádu adresa. Vzhledem k uvedenému soud manželství rozvedl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.”). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 395 z.ř.s.) Platnost občanského průkazu, v němž je uveden rodinný stav, skončí uplynutím 45 dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství. O vydání nového občanského průkazu jsou manželé povinni požádat do 15 dnů ode dne, ve kterém došlo ke skončení platnosti jejich dosavadního průkazu (§ 11 písm. b) zákona č. 269/2021 Sb., o občanských průkazech ve spojení s § 34 odst. 3 písm. c) bod 1. tohoto zákona). Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení. To platí i tehdy, hodlá-li manžel, který přijal příjmení druhého manžela s tím, že bude ke společnému příjmení připojovat své dosavadní příjmení, popřípadě první ze svých příjmení, užívat napříště jen své dřívější příjmení.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.