46 C 194/2022

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martincovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o určení neúčinnosti právního jednání

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby bylo určeno, že právní jednání spočívající v uzavření darovací smlouvy mezi [jméno] [příjmení] a žalovanou ze dne [datum], kterým došlo k převodu pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba s [adresa], a pozemku parc. [číslo] vše v obci [obec], [katastrální uzemí], zapsané na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], je vůči žalobci právně neúčinné, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 15 246 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobce se domáhal určení, že právní jednání spočívající v uzavření darovací smlouvy mezi [jméno] [příjmení] (dále jen„ dlužnice“) a žalovanou ze dne [datum], kterým došlo k převodu pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba s [adresa] a pozemku parc. [číslo] vše zapsáno v [katastrální uzemí] na listu vlastnictví [číslo] (dále jen„ nemovité věci“), je vůči žalobci neúčinné. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce má za dlužnicí vykonatelnou pohledávku v podobě rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], na základě kterého byl v platnosti ponechán směnečný platební rozkaz [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum] poté, co byl rozsudkem [název soudu] dne [datum] potvrzen. Směnečným příkazem bylo dlužnici uloženo zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 700 000 Kč, 6% směnečný úrok z částky 700 000 Kč od [datum] do zaplacení, odměnu ve výši jedné třetiny směnečného peníze ve výši 2 333 Kč, jakož i náhradu nákladů řízení směnečného řízení, a to z titulu nezaplacené směnky vlastní vystavené dlužnicí dne [datum] na řad žalobce znějící na částku 700 000 Kč. Dlužnice však žalobci na vykonatelnou pohledávku ničeho neuhradila a dne [datum] uzavřela s žalovanou darovací smlouvu a smlouvu o zřízení služebnosti, na základě které žalované darovala nemovité věci, čímž zmařila možnost žalobce k uspokojení vykonatelné pohledávky z jediného majetku dlužnice dostatečné hodnoty k jejímu uspokojení.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. V širších souvislostech vylíčila okolnosti podpisu směnky ze strany dlužnice, babičky žalované, a sice že v době podpisu směnky byla dlužnice ve špatném psychickém stavu z důvodu úmrtí svého syna [jméno] [příjmení], zemřelého dne [datum]. Její stav si vyžádal odbornou pomoc a medikaci psychofarmaky, vlivem kterých nebyla dlužnice způsobilá právně jednat, respektive nebyla schopna rozeznat následky svého právního jednání. Žalobce pak zneužil tíživé životní situace dlužnice a dlužnici nechal podepsat předvyplněnou směnku, ačkoliv mu vůči ní nesvědčil žádný právní titul. Pravděpodobným dlužníkem žalobce byl právě syn dlužnice [jméno] [příjmení], v rámci jehož pozůstalostního řízení všichni v úvahu připadající dědicové včetně dlužnice dědictví odmítli, v důsledku čehož zanikl rovněž dluh [jméno] [příjmení] vůči žalobci. Následně žalobce začal směnku po dlužnici vymáhat v rámci směnečného řízení, které pro dlužnici, jako laika bez pomoci advokáta, skončilo neúspěšně. S ohledem na skutečnost, že žalovaná nebyla účastníkem směnečného řízení, má za to, že je namístě zabývat se námitkami, které svědčily dlužnici v rámci směnečného řízení (v této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2017 sp. zn. 29 Odo 1102/2005 a ze dne 27. 2. 2014 sp. zn. 29 Cdo 1363/2011), jakož i okolnostmi, za kterých byla směnka podepsána. V neposlední řadě navrhla žalovaná žalobu zamítnout, neboť žalobce jako věřitel nebyl povinen dlužnici poskytnout žádné plnění.

3. Z darovací smlouvy se smlouvou o zřízení služebnosti ze dne [datum] bylo zjištěno, že dlužnice jako babička žalované darovala žalované jako své vnučce nemovité věci a žalovaná je od dlužnice jako dar výslovně přijala. Současně byla dlužnici zřízena služebnost užívacího práva spočívající v doživotním a bezplatném užívání nemovitých věcí.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí ve vztahu ke [katastrální uzemí] a k listu vlastnictví [číslo] bylo zjištěno, že nemovité věci jsou s účinností od [datum] ve vlastnictví žalované.

5. Ze směnečného platebního rozkazu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že dlužnici bylo uloženo zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 700 000 Kč, 6% úrok ročně z částky 700 000 Kč od [datum] do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 2 333 Kč a náhradu nákladů řízení.

6. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že shora uvedený směnečný platební rozkaz byl ponechán v platnosti a dlužnici byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení.

7. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že shora uvedený rozsudek [název soudu] byl potvrzen.

8. Z dědického spisu sp. zn. [spisová značka], konkrétně z protokolu o jednání ze dne [datum] bylo zjištěno, že dlužnice odmítla dědictví po zemřelém synovi [jméno] [příjmení], narozeném dne [datum], zemřelém dne [datum].

9. Z přihlášení se k dědickému řízení včetně směnky bylo zjištěno, že žalobce dne [datum] přihlásil svoji pohledávku do pozůstalostního řízení ve výši 480 000 Kč z titulu směnky vlastní vystavené dne [datum] zemřelým [jméno] [příjmení]. Směnka byla splatná dne [datum].

10. Z protokolu o jednání ze dne [datum] bylo zjištěno, že v rámci pozůstalostního řízení nebyl zjištěn žádný dědic a účastníkem pozůstalostního řízení se stal stát.

11. Z usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že bylo rozhodnuto, že z výtěžku zpeněžení majetku zemřelého [jméno] [příjmení] v rámci provedené likvidace žalobci jako nezajištěnému věřiteli bude uhrazena na pohledávku ve výši 480 000 Kč částka 46 826,57 Kč a část pohledávky ve výši 433 173,43 Kč zůstane neuspokojena.

12. Z výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce byl vyzván soudní komisařkou ke sdělení čísla účtu, na který měla být poukázána částka podle rozvrhového usnesení.

13. Po právní stránce byla věc posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly za jeho účinnosti.

14. Smysl odpůrčí žaloby spočívá - uvažováno z pohledu žalujícího věřitele - ve vydání takového rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno, že je vůči němu neúčinný dlužníkem uskutečněný právní úkon. Rozhodnutí soudu, kterým se odpůrčí žalobě vyhovuje, představuje podklad k tomu, že se věřitel - na základě titulu způsobilého k výkonu rozhodnutí vydaného proti dlužníkovi - může domáhat nařízení exekuce postižením toho, co odporovatelným právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku, a to proti osobě, v jejíž prospěch byl takový úkon učiněn (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999 sp. zn. 2 Cdon 1703/96). Aktivně legitimován k jejímu podání je tak ve smyslu § 589 o.z. věřitel mající vůči dlužníkovi vykonatelnou pohledávku a pasivně legitimována ve smyslu § 594 o.z. pak třetí osoba (nikoliv dlužník), vůči níž neúčinné jednání směřovalo, či z něj měla prospěch.

15. Podle § 589 odst. 1 o.z. zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno. Podle odst. 2 neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba).

16. Podle § 591 o.z. neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka se může věřitel dovolat tehdy, pokud k němu došlo v posledních dvou letech. To neplatí, jedná-li se o a) plnění povinnosti uložené zákonem, b) obvyklé příležitostné dary, c) věnování učiněné v přiměřené výši na veřejně prospěšný účel, nebo d) plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti.

17. Podle § 594 odst. 1 o.z. neúčinnosti právního jednání se lze dovolat proti tomu, kdo s dlužníkem právně jednal, nebo kdo z právního jednání přímo nabyl prospěch, vůči jeho dědici nebo vůči tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce.

18. Ze všeho nejdříve se soud zabýval včasností podané žaloby ve smyslu § 591 o.z., tj. zda byla žaloba podána v dvouleté prekluzivní lhůtě od uzavření darovací smlouvy. S ohledem na datum uzavření darovací smlouvy dne [datum] a datum podání žaloby dne [datum] dospěl k závěru, že žaloba je podána včasně. Stejně tak dospěl soud k závěru, že je dána věcná legitimace obou účastníků řízení, tedy aktivní věcná legitimace žalobce ve smyslu § 589 odst. 1 o.z. jako věřitele vykonatelné pohledávky vůči dlužnici a pasivní věcná legitimace žalované ve smyslu § 594 odst. 1 o.z. jako obdarované z darovací smlouvy uzavřené s dlužnicí.

19. Pokud jde o odporovatelnost bezúplatných právních jednáních (typicky darování ve smyslu § 2055 a násl. o.z.), není tato na rozdíl od ostatních skutkových podstat podmíněna vinou dlužníka a odpůrce na zkrácení. Zájem toho, kdo má vůči dlužníku pohledávku, za kterou poskytl protiplnění, má přednost před zájmem toho, kdo od dlužníka něco nabyl bez protiplnění. Z uvedeného lze dovodit, že odpor věřiteli nepřísluší, pokud sám žádné protiplnění neposkytl ani poskytnout nemá; jeho zájem nad zájmem obdarovaného nepřevažuje (viz Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek III, § 419-654 Praha: Leges 2014, komentář k § 591).

20. S ohledem na uvedené byl žalobce na ústním jednání konaném dne [datum] podle § 118a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyzván k doplnění svých tvrzení ohledně protiplnění, které by oproti vystavené směnce poskytl [jméno] [příjmení] či ohledně případné dohody, která by mezi nimi existovala. Žalobce následně na výzvu soudu doplnil svá tvrzení tak, že dluh ve výši 700 000 Kč se skládal ze dvou částí. První část dluhu ve výši 480 000 Kč představovala závazek dlužnice uhradit dluh za svého syna [jméno] [příjmení], kterému žalobce stejnou částku zapůjčil na jeho podnikání. Druhá část dluhu ve výši 220 000 Kč představovala úhradu za osobní vozidlo, které se žalobce zavázal zajistit na žádost dlužnice její sestře pro jejich společné výlety, občasné převozy dlužnice i osobní potřebu. Vozidlo [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], [registrační značka] přitom žalobce sestře dlužnice [celé jméno svědkyně] předal dne [datum] převodem ze [právnická osoba], s.r.o., [IČO], jejímž společníkem a jednatelem žalobce je, a následně s jmenovanou společností cenu vozidla vypořádal. Do této doby pak sestra dlužnice používala vozidlo [značka automobilu] [anonymizováno], které však havarovala s totální škodou. K prokázání svých tvrzení žalobce navrhl výslech jednak sestry dlužnice, jednak neteře dlužnice [celé jméno svědkyně], která měla být přítomna popsané dohodě, jakož i výslech samotného žalobce a dále technický průkaz vozidla [značka automobilu] včetně výpisu z registru vozidel k tomuto vozidlu.

21. Ze sdělení odboru dopravy ze dne [datum] a z údajů z evidence registru silničních vozidel bylo zjištěno, že vozidlo [značka automobilu], [registrační značka] bylo poprvé zaevidováno dne [datum] a je vedeno jako provozované, od [datum] doposud je jako jeho provozovatel a vlastník vedena [celé jméno svědkyně], [datum narození], a od [datum] do [datum] byla jako provozovatel a vlastník vedena [právnická osoba] s.r.o., [IČO].

22. Z výslechu svědkyně [celé jméno svědkyně], sestry dlužnice a matky přítelkyně žalobce, bylo zjištěno, že v současné době svědkyně jezdí ve starém mercedesu, který dostala od žalobce s tím, že asi před šesti lety bourala svoji hondu, a potřebovala auto kvůli manželovi, který byl v tu dobu nemocný. Se svojí sestrou [jméno] [příjmení] (rozuměj dlužnicí) měly v tu dobu nadstandardně dobré vztahy, naopak rodina dlužnice o dlužnici nejevila žádný zájem. Dlužnice zamýšlela prodat dům, ve kterém bydlela, rovněž si z tohoto důvodu podala přihlášku do pečovatelského domu do [obec], a z následného výtěžku prodeje domu zamýšlela přispět svědkyni na koupi nového vozidla, které by společně mohly užívat. Při jedné z běžných návštěv u dcery svědkyně a žalobce, prakticky záhy po smrti syna dlužnice, v souvislosti s řešením jeho pozůstalosti, se dlužnice sama nabídla, že dluh ve výši 480 000 Kč za svého syna žalobci zaplatí, stejně tak se nabídla, že přispěje svědkyni na koupi nového vozidla částkou 200 000 Kč, a navrhla nechť je částka na směnce zaokrouhlena na rovných 700 000 Kč. Podle svědkyně dlužnici k ničemu nikdo nenutil, celá tato situace proběhla v naprostém klidu, považovala to od dlužnice jako jakési vyjádření vděku za péči, kterou jí poskytovali. Ze zamýšleného prodeje domu však sešlo, pravděpodobně vlivem dcery dlužnice, tedy sešlo i z jakéhokoliv placení na směnku. Od té doby se vztahy svědkyně a dlužnice zhoršily a nadále spolu nekomunikují. Nedošlo tedy ani ke koupi nového vozidla. Do doby, než svědkyně dostala od žalobce mercedes, ve kterém jezdí, používala půjčená rodinná vozidla. Svědkyně si nebyla vědomo toho, že by za mercedes někdo žalobci jakkoliv zaplatit, neboť se jednalo se o vozidlo ve vlastnictví žalobce. Žádnou kupní smlouvu na vozidlo svědkyně nepodepisovala, pouze věděla, že vozidlo na ní bylo přepsáno a že za něj platí parkovné a pojistné.

23. Z výslechu svědkyně [celé jméno svědkyně], přítelkyně žalobce a tety žalované, bylo zjištěno, že stejně jako svědkyně [celé jméno svědkyně] potvrdila, že k podpisu směnky ze strany dlužnice došlo při její jedné z mnoha návštěv u svědkyně a žalobce doma. V té době měli společně dobré vztahy, rovněž dlužnici pomáhali zařizovat pohřeb jejího syna [anonymizováno]. Až v rámci pozůstalostního řízení zjistili, že syn dlužnice měl dluhy, z tohoto důvodu rovněž dědictví odmítli. Sama dlužnice však přišla s nápadem, že by dluh ve výši 480 000 Kč za svého syna žalobci uhradila, proto byla nachystaná směnka, kterou by podepsala. Nejednalo se o jednorázovou situaci, ale celé se to řešilo v průběhu asi 2-3 měsíců. Tento návrh považovala svědkyně za projev vděčnosti, neboť jak svědkyně, tak její rodina se o dlužnici, která v tu dobu neměla dobré vztahy se svojí rodinou, starali; dobré vztahy měli rovněž s bratrancem [anonymizováno], o kterého se starali před jeho smrtí a rovněž již v době, kdy byl nemocný. Jak matka svědkyně, tak dlužnice měly nápad, že by jezdily na výlety, proto se sama dlužnice v souvislosti s dopravní nehodou její sestry nabídla, že by přispěla na koupi nového vozidla. K tomu však nedošlo, neboť obě částky měly být uhrazeny z výtěžku prodeje domu dlužnice, která se měla přestěhovat do pečovatelského domu. Svědkyně současně potvrdila, že v současné době její matka jezdí v mercedesu, který dostala od žalobce, více k této záležitosti však nevěděla. V mezidobí, než její matka začala jezdit mercedesem, řešili situaci nějak kontinuálně a matce půjčovali auta svá, tj. svědkyně nebo žalobce.

24. Další návrhy na doplnění dokazování byly soudem pro nadbytečnost zamítnuty, především pak technickým průkazem k vozidlu [značka automobilu], neboť údaje o vozidle byly zjištěny z výpisu z registru z vozidel, jakož i ze svědeckých výpovědí, a dále pak důkazy k prokázání zdravotního stavu dlužnice v době podpisu směnky, neboť jeho zjišťování nepovažoval soud s ohledem na vyjádřený právní názor na věc a zjištění učiněná z doposud provedeného dokazování za potřebné.

25. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že v rámci směnečného řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] byla dlužnici uložena povinnost zaplatit žalobci z titulu jí vystavené směnky směnečný peníz ve výši 700 000 Kč, 6% úrok ročně z částky 700 000 Kč od [datum] do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 2 333 Kč a náhradu nákladů řízení. Rozsudek [anonymizováno] soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. Dlužnice do dnešního dne žalobci z tohoto titulu ničeho neuhradila. Směnka vlastní znějící na částku 700 000 Kč byla ze strany dlužnice podepsána při návštěvě u žalobce a jeho přítelkyně [celé jméno svědkyně], neteře dlužnice, dne [datum], tj. takřka záhy po úmrtí jejího syna [jméno] [příjmení], který zemřel dne [datum]. Dlužnice se zavázala zaplatit žalobci jednak dluh svého syna vůči žalobci ve výši 480 000 Kč, jednak přispět své sestře na koupi nového vozidla částkou 220 000 Kč, potažmo částkou 200 000 Kč a zbylých 20 000 Kč činilo zaokrouhlení do rovných 700 000 Kč. Svůj závazek stvrdila právě podpisem směnky, čemuž byla přítomna rovněž její sestra [celé jméno svědkyně]. V rámci pozůstalostního řízení po zemřelém synovi dlužnice, do kterého žalobce dne [datum] přihlásil svoji pohledávku ve výši 480 000 Kč z titulu směnky vystavené dne [datum], bylo všemi v úvahu připadajícími dědici včetně dlužnice dědictví odmítnuto a žalobcova pohledávka byla uspokojena pouze částečně ve výši 46 826,57 Kč a neuspokojena zůstala ve výši 433 173,43 Kč. Ke koupi nového vozidla pro sestru dlužnice nedošlo, namísto toho sestra dlužnice začala používat vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], které pro ni zařídil žalobce a u kterého je v registru silničních vozidel od [datum] evidovaná jako vlastník a provozovatel. Dlužnice následně na základě darovací smlouvy dne [datum] darovala nemovité věci žalované, která se s účinky od téhož dne stala jejich vlastnicí.

26. V daném případě nebyla naplněna žádná z výjimek stanovených v § 591 o.z., ostatně žalovaná ničeho takového nenamítala. Soud se proto v souladu právním názorem vyjádřeným v odstavci 19. tohoto rozsudku zaobíral otázkou, zda žalobce dlužnici za pohledávku vůči ní poskytl protiplnění tak, aby bylo možné posoudit, zda jeho zájem převáží nad zájmem žalované jako obdarované z darovací smlouvy ze dne [datum].

27. V případě první části dluhu ve výši 480 000 Kč je absence protiplnění poskytnutého dlužnici ze strany žalobce vyvrácena samotným tvrzením žalobce, neboť podle tvrzení žalobce měly být finanční prostředky ve výši uvedené poskytnuty nikoliv dlužnici, nýbrž jejímu zemřelému synovi. Tuto skutečnost přitom potvrzuje přihlášená pohledávka žalobce do pozůstalostního řízení, jakož i výpověď obou slyšených svědkyň, které shodně uvedly, že až v rámci pozůstalostního řízení všichni zjistili, kolik dluhů [jméno] [příjmení] měl, pročež bylo dědictví také odmítnuto, a že jeho dluh vůči žalobci měl být uspokojen k návrhu dlužnice z jí zamýšleného prodeje nemovitých věcí. Obě dále shodně uvedly, že tento návrh dlužnice vnímaly jako projev její vděčnosti za péči, kterou jí do té doby svědkyně poskytovaly. Je tak zřejmé, že dlužnici skutečně ze strany žalobce žádné protiplnění rovnající se hodnotě 480 000 Kč poskytnuto nebylo s tím, že současně na její závazek zaplatit žalobci tuto částku stvrzený směnkou vystavenou dne [datum] není možné nahlížet ani jako na změnu v osobě dlužníka ve smyslu § 1888 o.z. v podobě převzetí dluhu či ve smyslu § 1892 o.z. v podobě přistoupení k dluhu, neboť oba tyto instituty vyžadují existenci původního dlužníka, byť zákon tento požadavek v případě přistoupení k dluhu výslovně neuvádí. Podstatou tohoto institutu je totiž posílení dobytnosti pohledávky věřitele právě vznikem plurality dlužníků, kteří jsou následně k plnění zavázáni solidárně. S ohledem na úmrtí původního dlužníka [jméno] [příjmení] proto není předpoklad použití popsaných institutů naplněn. Ze stejného důvodu pak na závazek dlužnice nelze nahlížet ani jako na změnu v obsahu závazku ve smyslu § 1902 o.z. v podobě novace.

28. S ohledem na skutečnost, že není rozhodující, že vykonatelná pohledávka žalobce je bezpochyby nižší, než je hodnota nemovitých věcí, za situace, kdy by se mělo jednat o jediný majetek dlužnice, ze kterého (respektive z výtěžku jeho prodeje) by se mohl žalobce uspokojit, zabýval se soud rovněž případnou existencí protiplnění ve vztahu k druhé části dluhu ve výši 220 000 Kč.

29. Stejně jako v případě první části dluhu se obě slyšené svědkyně shodly v tom, že návrh na příspění na vozidlo sestry dlužnice, svědkyně [celé jméno svědkyně], vzešel od dlužnice při její návštěvě u žalobce a jeho přítelkyně, svědkyně [celé jméno svědkyně]. Obě rovněž shodně popsaly, že svědkyně [celé jméno svědkyně] bourala vozidlo, které do té doby používala, a jelikož toto bourané vozidlo používala nejen pro své vlastní potřeby, ale rovněž zajišťovala dopravu dlužnice, bylo-li to třeba, přišly s nápadem, že se koupí vozidlo nové, které by dlužnice a její sestra mohly rovněž užívat ke společným výletům, a že jeho cena bude částečně hrazena z příspěvku od dlužnice ve výši 200 000 Kč, který by získala z výtěžku zamýšleného prodeje nemovitých věcí, ke kterému však nedošlo. Z tohoto důvodu nebylo rovněž svědkyní [celé jméno svědkyně] zakoupeno vozidlo nové, nýbrž jí bylo ze strany žalobce zajištěno vozidlo ojeté. Obě svědkyně se přitom shodly, že se jednalo o starý [anonymizováno], který dostala svědkyně [celé jméno svědkyně] od žalobce. [jméno] svědkyně [celé jméno svědkyně] pak uvedla, že za vozidlo žalobci nic neplatila a že vozidlo bylo do doby, než na ni bylo přepsáno, majetkem žalobce. Z provedeného dokazování bylo dále zjištěno, že vozidlo bylo na svědkyni [celé jméno svědkyně] v registru vozidel přepsáno ke dni [datum] a že předchozím vlastníkem a provozovatelem vozidla byla přitom od [datum] [právnická osoba], s.r.o. (podle tvrzení žalobce společnost, jejímž jednatelem a společníkem je právě žalobce). S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že původní dohoda ohledně 200 000 Kč (potažmo zaokrouhlených 220 000 Kč) byla dohodou dlužnice a svědkyně [celé jméno svědkyně], které se dlužnice zavázala poskytnout finanční prostředky na koupi nového vozidla, nikoliv dohodou dlužnice a žalobce, tedy dlužnici nebylo ze strany žalobce poskytnuto žádné protiplnění ani ve zbývající hodnotě 220 000 Kč navzdory tomu, že platební místo bylo sjednáno právě k jeho rukám. Rozhodnutí žalobce zajistit svědkyni [celé jméno svědkyně] vozidlo [značka automobilu] pak bylo zvoleno jako druhotné řešení její potřeby, neboť k realizaci původní dohody s dlužnicí ohledně koupě nového vozidla nedošlo.

30. S ohledem na shora uvedené proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalované, která byla v řízení plně úspěšná, přiznal náhradu nákladů ve výši 15 246 Kč Náklady žalované představují náklady na zastupování advokátem, kterému náleží odměna podle § 6 odst. 1, § 9 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze sedmi úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a.t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne [datum], účast na ústním jednání soudu dne [datum], písemné vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum] a účast na jednání soudu dne [datum] přesahující dvě hodiny) včetně sedmi náhrad hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 4 a.t. po 300 Kč za jeden úkon právní služby. Odměna a hotové výdaje advokáta byly podle § 14a odst. 1 a.t. ve spojení s § 137 odst. 3 o.s.ř. dále zvýšeny o 21% daň z přidané hodnoty, tj. o 2 646 Kč, jelikož zástupce žalované doložil, že je jejím plátcem.

32. Ke stanovení tarifní hodnoty odkazuje soud na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2021 ve věci sp. zn. 28 Co 238/2021, ve kterém dospěl krajský soud k závěru, že: (p) ředmětem řízení zahájeného žalobou o neúčinnost právního úkonu nejsou samotné věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty a ani určení práva k nim, nýbrž určení, že právní úkon, kterým tyto věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty ušly z dlužníkova majetku, je vůči věřiteli právně neúčinný. Takový předmět řízení ovšem sám o sobě nelze ocenit penězi (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 616/2014, které sice bylo přijato v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., je však podle odvolacího soudu v tomto případě nadále použitelné).

33. Povinnost k plnění náhrady nákladů řízení byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) a dále pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).