46 C 198/2023
V PLATNOSTIOkresní soud Praha-východ rozhodl o rozvodu manželství uzavřeného před zahraničním úřadem, přičemž oba manželé jednoznačně vyjádřili vůli k jeho zrušení. Soud se opřel o čl. 109 odst. 1 zákona o rodině Ukrajiny, podle něhož je rozvod možný i bez společné žádosti, pokud je splněna podmínka souhlasu druhého manžela. Rozvod byl schválen na základě dohody rodičů o péči o dvě nezletilá děti a o jejich výživě, která byla notářsky ověřena. Soud nesplnil povinnost z čl. 112 odst. 1 zákona o rodině vyšetřit skutečné důvody rozvodu, protože žádost o rozvod byla podána jedním manželem a druhý souhlasil. Náklady řízení nebyly přiznány žádnému účastníkovi.
Plný text
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martincovou ve věci manželky: osobní údaje manželky zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa a manžela: osobní údaje manžela o rozvod manželství
I. Manželství příjmení celé jméno manželky, rozené příjmení, a celé jméno manžela, uzavřené dne datum před anonymizováno 7 slov země, se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Manželka se domáhala rozvodu manželství, které bylo uzavřeno dne datum před anonymizováno 7 slov na země. Návrh odůvodnila tím, že již jednou v loňském roce podala návrh na rozvod, avšak ho následně vzala zpět, neboť ji manžel přesvědčil o možnosti obnovení manželského soužití. Manželé se však nedokázali vypořádat se vzájemnými neshodami a navzájem se odcizili. Z manželství se narodily dvě děti, a sice k dnešnímu dni nezletilé jméno a jméno. Jako hlavní příčinu rozvratu manželství manželka označila, že manžel propadl alkoholu a denně bývá opilý a manželé se v této souvislosti opakovaně hádají o léčbě manžela v léčebně, kterou manžel opakovaně pouze přislíbil. Nadto manželka jako příčinu rozvratu manželství označila manželovy mimomanželské poměry. Manžel s návrhem na rozvod souhlasil. Oba manželé jsou státními příslušníky Ukrajiny, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný případ aplikoval s ohledem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, úpravu obsaženou v mezinárodní smlouvě mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech publikovanou pod č. 123/ 2002 Sb.m.s. a dospěl k závěru, že podle čl. 30 odst. 3 mezinárodní smlouvy je dána pravomoc a příslušnost k rozhodnutí věci soudům České republiky a podle čl. 30 odst. 1 je rozhodným (hmotným) právem právní řád Ukrajiny. Po provedeném dokazování a na základě shodných tvrzení účastníků učinil soud následující skutková zjištění: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne datum (zjištěno z oddacího listu vystaveného dne datum anonymizováno 7 slov). Z manželství se narodily dvě děti, a to k dnešnímu dni nezletilá jméno, datum narození, a nezletilá jméno, datum narození, přičemž poměry k oběma nezletilým pro dobu po rozvodu manželství byly soudem upraveny tak, že na základě dohody rodičů, byly nezletilé svěřeny do péče matky a otec se zavázal přispívat na jejich výživu. Rozsudek nabyl právní moci dne datum (zjištěno z rozsudku název soudu ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací). Ani jeden z manželů si již nepřeje v manželství setrvávat (zjištěno z účastnického výslechu manželů) Po právní stránce soud věc hodnotil podle zákona o rodině zveřejněném ve věstníku Nejvyšší Rady Ukrajiny (VVR), 2002, č. 21-22, čl. 135 ve znění zákona č. 540-IX ze dne 30. 3. 2020, (dále jen „zákon o rodině“). Podle čl. 109 odst. 1 zákona o rodině manželé, kteří mají děti, mají právo žádat soud o zrušení manželství (rozvod) společně s písemnou dohodou o tom, s kým z nich budou děti žít, jak se bude podílet na zajištění jejich životních podmínek ten rodič, který bude žít odděleně, a také o podmínkách uplatňovaní jím práva na osobní výchovu dětí. Podle odst. 2 dohoda mezi manželi o výši výživného na dítě musí být notářsky ověřena. V případě neplnění této dohody může být výživné vymáháno (vymoženo) na základě notářského exekučního titulu. Podle odst. 3 soud rozhodne o zrušení manželství (rozvod), pokud se prokáže, že žádost o zrušení manželství (rozvod) odpovídá skutečné vůli manželky a manžela a že jejich osobní a vlastnická práva a práva jejich dětí nebudou po rozvodu porušována. Podle odst. 4 soud rozhodne o zrušení manželství (rozvod) po uplynutí jednoho měsíce ode dne podání žádosti. Do uplynutí této lhůty mají manželka a manžel práva žádost o zrušení manželství (rozvod) stáhnout. Podle čl. 112 odst. 1 zákona o rodině soud zjistí skutečný vztah manželů, skutečné důvody soudního sporu o rozvod, přihlíží k přítomnosti nezletilého dítěte, dítěte se zdravotním postižením (invalidy) a dalších okolností života manželů. Podle odst. 2 soud rozhodne o zrušení manželství, pokud se prokáže, že další soužití manželů a zachování manželství by bylo v rozporu se zájmy jednoho z nich, se zájmy jejich dětí, kterou jsou zásadní. S ohledem na zjištění učiněná z provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že skutečná vůle obou manželů odpovídá žádosti, kterou se manželka domáhala rozvodu manželství, a ke které se manžel bez výhrad připojil, přičemž soud při tomto zjištění vycházel ze shodných tvrzení manželů a z jejich účastnických výslechů. Jako dohodu rodičů upravující to, s kým z manželů budou jejich dvě k dnešnímu dni nezletilé dcery jméno a jméno, a jak se bude rodič žijící odděleně podílet na zajištění jejich životních podmínek, která odpovídá požadavkům citovanému čl. 109 odst. 1 zákona o rodině, vzal soud pravomocné rozhodnutí soudu České republiky, na základě kterého byla schválena dohoda rodičů ohledně úpravy poměrů k nezletilým pro dobu po rozvodu manželství včetně vyživovací povinnosti k nim. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro rozvod manželství, soud manželství rozvedl, aniž by zjišťoval skutečný vztah manželů, skutečné důvody soudního sporu o rozvod tak, jak to předpokládá čl. 112 zákona o rodině v případě, že je o zrušení manželství (rozvod) žádáno pouze jedním z manželů. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.“), neboť soudem nebyly shledány okolnosti, které by odůvodňovaly jejich přiznání některému z manželů. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 395 ve spojení s § 384 odst. 2 z.ř.s.). Osoba, která si změnila příjmení v souvislosti s registrací manželství, má právo být dále tímto příjmením nazývána nebo po rozvodu obnovit své příjmení, které užívala před uzavřením manželství (čl. 13 odst. 1 zákona o rodině).
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.