46 C 201/2023

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martincovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 22 942,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7 016,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 016,90 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 15 925,35 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 22 942,25 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 15 925,35 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 %, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 22 942,25 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru č. [anonymizováno] [bankovní účet] uzavřené dne [datum] (dále jen„ smlouvy o úvěru“) mezi [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou. Žalobu odůvodnila zejména tím, na základě smlouvy o úvěru byl žalované poskytnut kontokorentní úvěr až do výše 5 000 Kč na účtu žalované č. [bankovní účet] a žalovaná se zavázala průběžně úvěr splácet prostřednictvím vkladu v jakékoliv výši ve prospěch uvedeného účtu a ode dne čerpání úvěru platit dále úrok ve výši 18 % ročně, jakož i poplatky související s poskytnutím úvěru a jeho správou a poplatek za vedení účtu. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly obecné obchodní podmínky, produktové obchodní podmínky a sazebník poplatků. Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí, a sice vyhledáním žalované v databázi [příjmení], v insolvenčním rejstříku a v registru [anonymizováno] (tzv. bankovní i nebankovní klientský registr) s tím, že z posledního jmenovaného registru bylo zjištěno, že žalovaná měla celkem dva existující závazky, a to úvěr s dlužnou částkou 5 245 Kč splácený měsíční částkou 656 Kč a revolvingový úvěr s limitem 40 001 Kč splácený měsíčně částkou 2 299 Kč. S ohledem na nízký úvěrový rámec, který byl žalované poskytován, jakož i nízkou měsíční splátku úvěru, nebyl příjem žalované dále prověřován. Žalovaná průběžně kontokorentní úvěr čerpala s tím, že poslední kladný zůstatek na účtu byl zaznamenán dne [datum], od té doby žalovaná průběžně úvěr čerpala i splácela, avšak se záporným konečným zůstatkem. Právním předchůdkyně žalobkyně proto ke dni [datum] úvěr zesplatnila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně se tak žalobou domáhá zaplacení částky 22 942,25 Kč s příslušenstvím po zohlednění příchozích plateb na účet ve výši 8 200,06 Kč, debetní transakce ze strany žalované ve výši - 15 066,90 Kč, debetní úroky ve výši - 8 953,41 Kč a poplatky ve výši - 7 122 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žalovaná je státním příslušníkem Bulharska s pobytem na území České republiky, proto se soud zprvu zabýval se soud nejprve otázkou pravomoci a příslušnosti českých soudů a rozhodného práva. Soud na daný případ aplikoval s ohledem § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním ve spojení s úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (čl. 66 nařízení č. 1215/2012, tzv.„ Brusel I bis“), jednak nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 593/2008 (tzv.„ Řím I“), a dospěl k závěru, že podle čl. 18 odst. 2 nařízení č. 1215/2012 je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 3 odst. 1 nařízení č. 593/2008 ve spojení s čl. 14.1 obecných obchodních podmínek, je rozhodným právem právní řád České republiky.

4. Ze smlouvy o běžném účtu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalované byl právní předchůdkyní žalobkyně zřízení běžný účet č. [bankovní účet].

5. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních služeb ze dne [datum] byl zjištěn především přehled bankovních služeb poskytovaný žalované ke zřízenému běžnému účtu č. [bankovní účet].

6. Z žádosti/smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru na účtu č. [bankovní účet] ve výši 5 000 Kč s možností jeho čerpání bez jakýchkoliv podmínek dnem následujícím po podpisu smlouvy. Smlouvou byl současně sjednán úrok z úvěru ve výši 18 % ročně splatný měsíčně vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce, jakož i poplatek za správu a vedení úvěru a účtu ve výši stanovené sazebník, který byl společně s obecnými obchodními podmínkami a produktovými obchodními podmínkami součástí smlouvy. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou s tím, že měl být splácen průběžně, a to vkladem v jakékoliv výši ve prospěch účtu žalované.

7. Z produktových obchodních podmínek pro úvěry byly především zjištěny skutečnosti, které zakládají závažné porušení smlouvy, jakož i další práva a povinnost, které platí pro všechny smluvní vztahy mezi právním předchůdcem žalobkyně a jeho klienty, tedy i žalovanou včetně oprávnění právním předchůdce žalobkyně prohlásit veškeré nebo některé dlužné částky za okamžitě splatné (čl. 10).

8. Z obecných obchodních podmínek [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] platných od [datum] byly zjištěny práva a povinnosti vztahující se k bankovním službám poskytovaným právním předchůdcem žalobkyně.

9. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období [anonymizováno] 2017 až [anonymizováno] 2020 byla zjištěna platební historie na účtu žalované za uvedené období, především pak že žalovaná za uvedené období načerpala částku v celkové výši 15 216,90 Kč a právnímu předchůdce zaplatila částku v celkové výši 8 200 Kč.

10. Z výpisu z insolvenčního rejstříku k datu [datum] bylo zjištěno, že proti žalované jako dlužníku nebylo zahájeno insolvenční řízení v období od [datum] do data [datum].

11. Z odeslaných údajů žadatele bylo zjištěno, že byla provedena lustrace žalované v registru [příjmení], ve které nebyla nalezena, a dále v bankovním a nebankovním klientském registru, ve kterém byly nalezeny dva existující závazky s datem počátku [datum] a dne [datum] s tím, že u obou produktů byly dlužné splátky ve výši 0 Kč.

12. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období [anonymizováno] 2018 až [anonymizováno] 2019 byl zjištěn konečný záporný zůstatek na účtu ve výši - 12 945,69 Kč včetně výše debetního a sankčního úroku za každý měsíc uvedeného období.

13. Z výzev k úhradě dlužné částky po splatnosti ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu zaslaných na dvě různé adresy v [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě svého dluhu v podobě debetního zůstatku na úvěrovém účtu a byla upozorněna na možnost okamžitého zesplatnatnění, nebude-li debetní zůstatek vyrovnán do [datum]. Výzvy byly žalované odeslány dne [datum].

14. Z odstoupení od smlouvy o vedení účtu a zesplatnění kontokorentního úvěru z [datum] zaslaných na dvě různé adresy v [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno prohlášení kontokorentního úvěru ve výši 5 000 Kč za splatný ke dni [datum] z důvodu překročení povolené výše úvěrového rámce a marného uplynutí lhůty pro uhrazení splatné pohledávky právního předchůdce žalobkyně.

15. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně prohlášení o okamžiku postoupení a části přílohy č. 1 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

16. Z oznámení o postoupení pohledávky banky ze dne [datum] zaslané na dvě různé adresy v [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo právním předchůdcem žalobkyně žalované oznámeno.

17. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] včetně výpisu ze sledování zásilek bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě svého dluhu.

18. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěrový rámec do výše 5 000 Kč s možností jeho čerpání na běžném účtu žalované č. [bankovní účet] zřízeném na základě smlouvy o běžném účtu uzavřené dne [datum]. Žalovaná se naopak zavázala načerpané peněžní prostředky průběžně splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 18 % ročně splatným měsíčně vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce, jakož i poplatek za správu a vedení úvěru a účtu ve výši stanovené sazebník, který byl společně s obecnými obchodními podmínkami a produktovými obchodními podmínkami součástí smlouvy. Navzdory průběžnému splácení úvěru ze strany žalované překročila žalovaná povolenou výši úvěrového rámce a byla právním předchůdcem žalobkyně výzva k jeho dorovnání nejpozději do [datum], avšak ani po tomto datu žalovaná debetní zůstatek na úvěrovém účtu neuhradila, a proto právním předchůdce žalobkyně přistoupil k datu [datum] k prohlášení úvěru za okamžitě splatný a vyzval žalovanou k úhradě dluhu. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná právním předchůdcem žalobkyně vyrozuměna. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu a upozorněna na možnost jeho soudního vymáhání.

19. Po právní stránce byla věc posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), konkrétně pak podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 513 o.z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

21. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

22. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. S ohledem na skutečnost, že žalovaná vystupovala v předmětném vztahu jako spotřebitel, posoudil soud věc rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“). Podle § 2 odst. 1 zákon o spotř. úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Soudní dvůr Evropské unie přitom ve svém rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 účastníků OPR- Finance s.r.o. v. GK dovodil, že se jedná o neplatnost nikoliv relativní, ale absolutní, a soudy jsou tak povinny z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

25. V posuzovaném případě je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru a poskytnutím finančních prostředků žalované řádně neposoudila její úvěruschopnost. Právní předchůdce žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z údajů zjištěných z jí dostupných registrů, a to z bankovního a nebankovního klientského registru, registru [příjmení] a insolvenčního rejstříku, což ostatně plyne již z tvrzení žalobkyně ohledně neprověřování příjmů ani výdajů žalované s ohledem na kontokorentní úvěr s nízkým úvěrovým rámcem a nízkou splátkou. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nemohl disponovat dostatkem informací, aby mohl řádně vyhodnotit její majetkové poměry pro účely její schopnosti splácet úvěr. Důsledkem nedodržení zákonné povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotř. úvěru věřitele proto byla absolutní neplatnost smlouvy.

26. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že rozhodnutí vyšších soudů, na která žalobkyně stran povinnosti posouzení úvěruschopnosti žadatele odkázala, především pak na podporu svého tvrzení, že v případě kontokorentního úvěru s nízkým úvěrovým rámcem či v případě úvěru poskytovaného v nízké částce (cca do 15 000 Kč) nejsou na proces zkoumání úvěruschopnosti žadatelů kladeny tak přísné nároky jako tomu je v případě vyšších až vysokých úvěrových rámců či úvěrů, vycházejí z jiného skutkového základu odlišného od skutkového stavu věci nyní projednávané věci. Rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1543/21 řeší otázku způsobu prověřování žadatelem uvedeného a doloženého příjmu, rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 39 Co 63/2023 pak pojednává o možnosti upuštění zkoumání výdajové stránky žadatele v případě jeho vysokého příjmu a rozhodnutí insolvenčních soudů sp. zn. 104 VSPH 506/2020 a sp. zn. 33 ICdo 27/2021 vychází při svém právním závěru ze skutkového stavu, že poskytovatel úvěru vycházel při posouzení úvěruschopnosti žadatele z výdajů uvedených na účtu žadatele vedeném u poskytovatele úvěru. Naopak rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1522/2020 nikterak nehovoří o nízkém úvěrovém rámci, nýbrž klade důraz na individuální přístup při hodnocení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele, především pak uvádí, že údaje z registrů [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizováno] nemusí být obligatorně zjišťovány, pokud lze úvěruschopnost žadatele doložit i jiným způsobem. Současně však citovaného rozhodnutí uvádí, že údaje zjištěné z těchto registrů nemohou být jediným zdrojem pro posouzení úvěruschopnosti žadatele, jako tomu bylo ostatně v nyní projednávané věci.

27. Aktivní legitimace žalobkyně je odůvodněna § 1879 o.z., podle kterého může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou na postupitele i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). S ohledem na výše uvedené tak žalobkyni náleží v souladu s § 87 odst. 1 třetí věty zákona o spotř. úvěru pouze poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru ve výši 7 016,90 Kč. Při výpočtu poskytnuté a dosud nevrácené jistiny vycházel soud ze zjištění, že k [datum] se na běžném účtu žalované podle doložených výpisů nacházel počáteční zůstatek 24 780,37 Kč a kontokorentní úvěr byl čerpán poprvé dne [datum] ve výši 144,26 Kč po vyčerpání počátečního zůstatku a ve výši 4 500 Kč po výběru hotovosti dne [datum]. Jako další čerpané položky byly soudem zohledněny položky označené jako„ správa úvěru [číslo]“ a„ odchozí zahraniční platby ref1: [číslo]“, nikoliv však poplatky za vedení účtu, sankční nebo debetní úroky. Žalovaná tak celkem načerpala částku 15 216,90 Kč a právnímu předchůdci žalobkyně zaplatila 8 200 Kč.

28. Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o.z. ve spojení s § 1958 odst. 2 o.z. s tím, že výši úroku z prodlení soud přiznal v souladu s výší stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a sice od data požadovaného žalobkyní, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána již dopisem ze dne [datum] následujícího po doručení výzvy k úhradě dluhu před podáním žaloby. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť žalované, která byla ve věci z převážné části úspěšná, žádné náklady nevznikly.

30. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.).