46 C 209/2024

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martincovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Anonymizováno o zaplacení 64 337 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 40 000 Kč od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 24 337 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 880,28 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 639,90 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 40 000 Kč od , datum, do , datum, a úroku ve výši 21,39 % ročně z částky 40 000 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 64 337 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne , datum, . Žalobu odůvodnila zejména tím, že na základě uzavřené smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, které se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s částkou ve výši 26 401 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 17 600 Kč (při úrokové sazbě 21,39 % ročně), částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za administrativní činnost (komfort a flexibilní splácení) ve výši 4 592 Kč, to vše v 21 měsíčních splátkách v hotovosti po 3 162 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den , datum, . Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, neboť neuhradil ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla právním předchůdcem žalobkyně pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni s účinností ke dni , datum, . Žalobkyně tak po žalovaném požadovala zaplacení částky 64 337 Kč, z toho dlužnou jistinu ve výši 40 000 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 24 337 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 1 639 Kč (za období od , datum, do , datum, ve výši 21,39 % ročně z dlužné jistiny), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 880,28 Kč (za období od , datum, do , datum, ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny), úroku ve výši 21,39 % ročně a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Žalovaný je státním příslušníkem , Anonymizováno, s pobytem na územím České republiky, zabýval se soud nejprve otázkou pravomoci a příslušnosti českých soudů a rozhodného práva. Soud na daný případ aplikoval s ohledem § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve spojení s úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (čl. 66 nařízení č. 1215/2012, tzv. „Brusel I bis“), jednak nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 593/2008 (tzv. „Řím I“), a dospěl k závěru, že podle čl. 18 odst. 2 nařízení č. 1215/2012 je dána jeho pravomoc i příslušnost podle čl. 6 nařízení č. 593/2008, je rozhodným právem právní řád České republiky.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal žalovanému poskytnout částku 40 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal vedle vrácení peněžních prostředků právnímu předchůdci žalobkyně zaplatit úrok ve výši 17 600 Kč, částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 592 Kč, vše v 21 měsíčních splátkách po 3 162 Kč; celkem se tak žalovaný zavázal uhradit 66 401 Kč.

4. Z karty zákazníka ze dne , datum, bylo zjištěno, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházel právní předchůdce žalobkyně z žalovaným deklarovaného měsíčního příjmu ve výši 17 370 Kč od zaměstnavatele , jméno FO, a z dalšího příjmu domácnosti ve výši 8 000 Kč. Ve vztahu k měsíčním výdajů žalovaného vycházel právní předchůdce žalobkyně z žalovaným deklarovaných a odhadovaných měsíčních výdajů ve výši 7 000 Kč a ve výši 5 000 Kč představující externí splátky u jiné společnosti. Uvedené údaje měly být žalovaným doloženy, a výpisem z účtu za měsíce , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalovaný dále uvedl, že je ženatý, bydlí na ubytovně, má základní vzdělání, pracuje na pozici dělníka v masné výrobě a že účelem a zamýšlenou povahou spotřebitelského úvěru jsou neočekávané výdaje.

5. Z tabulky umoření ze dne , datum, byl zjištěn průběh splácení spotřebitelského úvěru, především pak, že žalovaný neuhradil žádnou ze splátek.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně podacího lístku bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil, že došlo k postoupení pohledávky z uzavřené smlouvy o zápůjčce na žalobkyni. Oznámení bylo odesláno poštou dne , datum, .

8. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu ze smlouvy č. , hodnota, . Výzva byla odeslána poštou dne , datum, .

9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný uzavřel dne , datum, s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal vedle vrácení peněžních prostředků právnímu předchůdci žalobkyně zaplatit úrok ve výši 17 600 Kč, částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 592 Kč, vše v 21 měsíčních splátkách po 3 162 Kč. Právní předchůdce žalobkyně následně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván jednak v rámci oznámení o postoupení pohledávky sdělením se dne , datum, a dále pak výzvou před podáním žaloby ze dne , datum, .

10. Za dobu trvání smlouvy žalovaný podle právního předchůdce žalobkyně neuhradil ničeho, další jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.

11. Po právní stránce byla věc posouzena podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

13. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. S ohledem na skutečnost, že žalovaná vystupovala v předmětném vztahu jako spotřebitel, posoudil soud věc rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotř. úvěru“). Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Soudní dvůr Evropské unie přitom ve svém rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 účastníků OPR-Finance s.r.o. v. GK dovodil, že se jedná o neplatnost nikoliv relativní, ale absolutní, a soudy jsou tak povinny z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

16. V posuzovaném případě je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutím peněžních prostředků žalovanému řádně neposoudil jeho úvěruschopnost. Právní předchůdce žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházel z žalovanou deklarovaného měsíčního příjmu a výdaje, který měl být ze strany žalovaného řádně doložen formou výpisu z účtu. K výzvě soudu k doložení výpisu z účtu, ze kterého právní předchůdce žalobkyně vycházel, žalobkyně odkázala na rozsudek , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , podle jehož závěru „[s]tačilo přitom, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým popisem na zákaznické kartě. Takže ani odvolací soud nemá důvodu o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli pochybovat, přičemž toto z hlediska § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. postačuje.“, neboť v občanském soudním řízení je povinnost žalobkyně ke svým tvrzením navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle údajů uvedených ve smlouvě o spotřebitelském úvěru však měly být výpisy z účtu ze strany žalovaného předloženy pouze za dva měsíce předcházející uzavření smlouvy, což je však poměrně krátké období, aby mohla být dostatečně vyhodnocena majetková situace žadatele o poskytnutí úvěru. Stejně tak se nezdá být uvěřitelné (nezdá se být pravděpodobné), že by měsíční výdaje žalovaného činily pouze částku ve výši 7 000 Kč, ze které by byl žalovaný schopen pokrýt všechny své životní potřeby za jeden měsíc včetně úhrady za bydlení, pokud žalovaný uvedl, že žije na ubytovně, přičemž tuto skutečnost právní předchůdce žalobkyně nikterak neověřoval. Na základě těchto informací dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nemohl disponovat dostatkem informací od žalovaného, aby mohl řádně vyhodnotit jeho majetkové poměry pro účely jeho schopnosti splácet zápůjčku, což se ukázalo záhy, když žalovaný na předepsané splátky neuhradil ničeho. Důsledkem nedodržení této zákonné povinnosti věřitele pak byla absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce.

17. Žalobkyni, jejíž aktivní legitimace je odůvodněna na základě § 1879 o.z., by tak náležela ve smyslu § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotř. úvěru poskytnutá jistina spotřebitelského bez smluvních úroků a poplatků, pouze nesplacená jistina úvěru ve výši 40 000 Kč (bez smluvních úroků, pokut a poplatků). Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o.z. ve spojení s § 1958 o.z., přičemž úrok požadovaný žalobkyní nepřesahuje výši úroku z prodlení stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení pak soud přiznal v souladu s § 573 o.z. od data následujícího po zaslání oznámení o postoupení pohledávky ze strany právního předchůdce žalobkyně, jelikož dřívější doručení výzvy k úhradě dluhu nebylo prokázáno. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalobkyně a žalovaného byl takřka totožný (byla zohledněna jistina, kapitalizované úroky a úroky požadované do vyhlášení rozsudku).