46 C 223/2022

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martincovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 21 862,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 149 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 149 Kč od 18. 10. 2016 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 7 525,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 064,02 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 380 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 400,91 Kč od 23. 9. 2016 do 17. 10. 2016, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 251,91 Kč od 18. 10. 2016 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 8 400,91 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení a dále zaplacení 9 188,89 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 21 862,90 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, z toho v částce 12 674,01 Kč z titulu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou dne 25. 7. 2013 (dále jen„ smlouva [číslo]“) a v částce 9 188,89 Kč z titulu smlouvy půjčce [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 22. 3. 2013 (dále jen„ smlouva [číslo]“). Žalobu odůvodnila zejména tím, že na základě smlouvy [číslo] byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 9 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, které se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 150 Kč při úrokové sazbě 19,98 % ročně, s odměnou za zpracování půjčky ve výši 1 710 Kč a s náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 4 665 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 276 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 18. 9. 2014. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 27. 8. 2013, celkem na splátkách uhradil 3 851 Kč. Na základě smlouvy [číslo] byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, které se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 554 Kč při úrokové sazbě 19,98 % ročně, s odměnou za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 801 Kč a s náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 10 336 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 613 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 16. 5. 2014. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 22. 4. 2014, celkem na splátkách uhradil 44 449 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 9. 2016 byly právním předchůdcem žalobkyně pohledávky z obou uvedených smluv postoupeny na žalobkyně s účinností k témuž dni. Žalobkyně tak po žalované požaduje z titulu smlouvy [číslo] částku 12 674,01 Kč, z toho dlužnou jistinu ve výši 8 400,91 Kč a dlužný poplatek ve výši 4 273,10 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 3 380 Kč (za období od 18. 9. 2014, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 22. 9. 2016), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 064,02 Kč (za období od 4. 9. 2013, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky, do 22. 9. 2016), úrok ve výši 19,98 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 23. 9. 2016 do zaplacení. Z titulu smlouvy [číslo] požaduje žalobkyně po žalované částku 9 188,89 Kč, z toho z toho kapitalizovaný úrok ve výši 7 112,03 Kč (za období od 20. 8. 2014, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky, do 22. 9. 2016 ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 449,03 Kč) a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 076,86 Kč (za období od 23. 9. 2016 do 24. 11. 2020 z aktuální dlužné jistiny).

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] včetně smluvních podmínek bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena dne 22. 3. 2013, a žalobkyně se zavázala žalované poskytnout v hotovosti částku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vedle vrácení peněžních prostředků žalobkyni zaplatit poplatek za půjčku ve výši 16 721Kč, z toho úrok ve výši 2 554 Kč, částku za administrativní činnost ve výši 3 801 Kč a částku za hotovostní inkaso ve výši 10 366 Kč, vše v 60 týdenních splátkách po 613 Kč.

4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena dne 25. 7. 2013, a žalobkyně se zavázala žalované poskytnout v hotovosti částku 9 000 Kč a žalovaná se zavázala vedle vrácení peněžních prostředků žalobkyni zaplatit poplatek za půjčku ve výši 7 525 Kč, z toho úrok ve výši 1 150 Kč, částku za administrativní činnost ve výši 1 710 Kč a částku za hotovostní inkaso ve výši 16 525 Kč, vše v 60 měsíčních splátkách po 276 Kč.

5. Ze zákaznické karty ze dne 25. 7. 2013 bylo zjištěno, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela žalobkyně z žalovanou deklarovaného měsíčního příjmu ve výši 16 000 Kč, který měla žalovaná doložit jednak pracovní smlouvou od zaměstnavatele [anonymizováno], jednak výplatní páskou, dále vycházela žalobkyně z žalovanou deklarovaných měsíčních výdajů v podobě nájemného ve výši 3 000 Kč, telefonu ve výši 500 Kč, splátek půjček/výživného ve výši 3 000 Kč a výdajů na domácnost ve výši 6 000 Kč, což měla žalovaná doložit SIPem. Žalovaná dále uvedla, že bydlí s rodiči, již byla zákazníkem právního předchůdce žalobkyně a že půjčka je určená na nečekané výdaje.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 9. 2016 a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávky za žalovanou byly s účinností k 22. 9. 2016 postoupeny z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 9. 2016 včetně podacího archu bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně žalované oznámil, že došlo k postoupení pohledávek jak ze smlouvy o půjčce [číslo] tak ze smlouvy o půjčce [číslo] na žalobkyni. Oznámení bylo odesláno poštou dne 14. 10. 2016.

8. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 25. 2. 2019 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu smlouvy o půjčce [číslo] ze smlouvy o půjčce [číslo] do 4. 3. 2019. Výzva byla odeslána poštou dne 25. 2. 2019.

9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaná uzavřela dne 22. 3. 2013 s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vedle vrácení peněžních prostředků právnímu předchůdci žalobkyně zaplatit poplatek za půjčku ve výši 16 721 Kč, z toho úrok ve výši 2 554 Kč, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 801 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 10 336 Kč, vše v 60 týdenních splátkách po 613 Kč. Následně dne 25. 7. 2013 žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně uzavřela smlouvu o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl v hotovosti při podpisu smlouvu peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč a žalovaná se zavázala vedle vrácení peněžních prostředků právnímu předchůdci žalobkyně zaplatit poplatek za půjčku ve výši 7 525 Kč, z toho úrok ve výši 1 150 Kč, odměnu za zpracování půjčky ve výši 1 710 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 4 665 Kč, vše v 60 týdenních splátkách po 276 Kč. Právní předchůdce žalobkyně následně s účinnosti od 22. 9. 2016 postoupil pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána jednak v rámci oznámení o postoupení pohledávky sdělením se dne 22. 9. 2016, odeslaným dne 14. 10. 2016, a dále pak výzvou před podáním žaloby ze dne 25. 2. 2019, odeslanou téhož dne.

10. Po právní stránce byla věc posouzena podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), a to s ohledem na datum uzavření obou smluv. Aktivní legitimace žalobkyně však byla posouzena v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), jelikož k postoupení pohledávky za žalovanou došlo za jeho účinnosti (srov. s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2020 sp. zn. 23 Cdo 3855/2018).

11. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu 12. Podle § 121 odst. 3 obč. zák. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

13. Podle § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění.

14. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

15. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. S ohledem na skutečnost, že žalovaná vystupovala v předmětném vztahu jako spotřebitel, posoudil soud věc rovněž podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013 (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“). Podle § 9 odst. 1 zákona o spotř. úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

17. Soudní dvůr Evropské unie přitom ve svém rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 účastníků OPR- Finance s.r.o. v. GK dovodil, že se jedná o neplatnost nikoliv relativní, ale absolutní, a soudy jsou tak povinny z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

18. V posuzovaném případě je zřejmé, že žalobkyně před uzavřením smlouvu o půjčkách a poskytnutím finančních prostředků žalované řádně neposoudila její úvěruschopnost. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované ve vztahu ke smlouvě [číslo] vycházela z žalovanou deklarovaných příjmů a výdajů s tím, že tyto údaje měly být uvedeny do zákaznické karty na základě dokladů předložených ze strany žalované v den podpisu smlouvy. Žalobkyně však ani po výzvě soudu podle § 118a odst. 3 o.s.ř. nedoložila potřebné listiny k prokázání svých tvrzení a ohledně nároku uplatněného žalobou pod [číslo] neunesla své důkazní břemeno.

19. Stejně tak při zkoumání úvěruschopnosti žalované ve vztahu ke smlouvě [číslo] vycházela žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované z žalovanou deklarovaných příjmů a výdajů s tím, že tyto údaje měly být uvedeny do zákaznické karty na základě dokladů předložených ze strany žalované v den podpisu smlouvy. Ze zákaznické karty bylo přitom zjištěno, že se jednalo o následující doklady: pracovní smlouva, výplatní pásky a SIPO. Ani v tomto případě však žalobkyně po výzvě soudu podle § 118a odst. 3 uvedené listiny k prokázání svých tvrzení nedoložila a odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 č. j. 5 Co 231/2020-97, v jehož odůvodnění dospěl krajský soud k závěru, že postačovalo, pokud listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce a jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Soud se však s tímto názorem neztotožnil, jelikož žalobkyně je vedle povinnosti tvrzení zatížena rovněž povinností důkazní ve smyslu § 120 o.s.ř., kterou žalobkyně v daném případě nesplnila. Nebylo tedy prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně dostál své povinnost před uzavření smluv o půjčkách posoudit schopnost žalované půjčky splácet. Důsledkem nedodržení zákonné povinnosti vyplývající z § 9 zákona o spotř. úvěru věřitele proto byla absolutní neplatnost smlouvy.

20. Žalobkyni, jejíž aktivní legitimace je odůvodněna na základě § 1879 o.z., tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o.z.) pouze nesplacená jistina půjčky ve výši 5 149 Kč ve vztahu ke smlouvě o půjčce [číslo] (bez smluvních úroků, pokut a poplatků), jelikož ve vztahu ke smlouvě o půjčce [číslo] byly poskytnuté peněžní prostředky žalovanou v plné výši vráceny. Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 517 o.z., přičemž soud přiznal úrok z prodlení v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši odpovídající prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení. K prodlení žalované přitom s ohledem na neplatnost uzavřených smluv došlo ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. ode dne následujícího poté, co se dozvěděla o svém dluhu a k jeho úhradě byla žalobkyní vyzván. V daném případě se tak stalo oznámením o postoupení pohledávky. Úrok z prodlení tak soud přiznal ve smyslu s § 573 o.z. ode dne následujícího po dni doručení oznámení o postoupení pohledávky. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož žalované, která byla z převážné části úspěšná, žádné náklady nevznikly (byla zohledněna jistina a kapitalizované úroky, jakož i samostatně požadované příslušenství nárokem v žalobě uplatněným pod č. 2).

22. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.).