46 C 242/2024

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martincovou ve věci manželky: Jméno manželky , narozená Datum narození manželky bytem Adresa manželky a manžela: Anonymizováno Anonymizováno , narozený Anonymizováno bytem Anonymizováno o rozvod manželství

I. Manželství manželky , Jméno manželky, a manžela , Anonymizováno, uzavřené dne , datum, ve , Anonymizováno, na , Anonymizováno, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Manželka se domáhala rozvodu manželství, které bylo uzavřeno dne , datum, na , Anonymizováno, . Návrh odůvodnila tím, že s manželem společně již nežijí a již se nemilují.Manžel s návrhem na rozvod souhlasil, neboť s manželkou téměř již dva roky společně nežijí a nevedou společnou domácnost.Oba manželé jsou státními příslušníky Ukrajiny, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný případ aplikoval s ohledem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, úpravu obsaženou v mezinárodní smlouvě mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech publikovanou pod č. 123/2002 Sb.m.s. a dospěl k závěru, že podle čl. 30 odst. 3 mezinárodní smlouvy je dána pravomoc a příslušnost k rozhodnutí věci soudům České republiky a podle čl. 30 odst. 1 je rozhodným (hmotným) právem právní řád Ukrajiny.Po provedeném dokazování a ze shodných tvrzení manželů učinil soud následující skutková zjištění: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, ve , Anonymizováno, na , Anonymizováno, . V současně době manželé žijí již dva roky oddělení, mají přátelský vztah, ale už se nemilují. Z manželství se nenarodily žádné děti, manželka nebyla k datu vyhlášení rozsudku těhotná, ani v uplynulém roce neporodila dítě s jiným mužem (zjištěno z účastnického výslechu manželů).Po právní stránce soud věc hodnotil podle zákona o rodině zveřejněného ve věstníku Nejvyšší Rady Ukrajiny (VVR), 2002, č. 21-22, čl. 135 ve znění zákona č. 540-IX ze dne 30. 3. 2020, (dále jen „zákon o rodině“).Podle čl. 110 odst. 1 zákona o rodině žalobu o zrušení manželství (rozvod) může podat jeden z manželů. Podle odst. 2 žalobu o zrušení manželství (rozvod) nelze podat během těhotenství manželky a jeden rok po narození dítěte, s výjimkou případů, kdy se jeden z manželů dopustil protiprávního jednání, které obsahuje znaky trestného činu proti druhému manželskému partnerovi nebo dítěti. Podle odst. 3 manžel a manželka mají právo podat žalobu o zrušení manželství (žádost o rozvod) během těhotenství manželky, pokud je otcovství počatého dítěte uznáno jinou osobou. Podle odst. 4 manžel a manželka mají právo podat žalobu o zrušení manželství (žádost o rozvod) dřív, než dítě dosáhne jednoho roku věku, pokud je otcovství uznáno jinou osobou nebo soudním rozhodnutím, kdy jsou informace o manželovi jako otci dítěte vymazány z příslušného záznamu o narození dítěte.Podle čl. 112 odst. 1 zákona o rodině soud zjistí skutečný vztah manželů, skutečné důvody soudního sporu o rozvod, přihlíží k přítomnosti nezletilého dítěte, dítěte se zdravotním postižením (invalidy) a dalších okolností života manželů. Podle odst. 2 soud rozhodne o zrušení manželství, pokud se prokáže, že další soužití manželů a zachování manželství by bylo v rozporu se zájmy jednoho z nich, se zájmy jejich dětí, kterou jsou zásadní.S ohledem na zjištění učiněná z provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že další soužití manželů a zachování manželství by bylo v rozporu s jejich zájmy, neboť manželé spolu již nežijí a nemají nadále zájem setrvat v manželství navzdory tomu, že zůstali kamarády. Soud proto dospěl k závěru, že skutečné důvody soudního sporu o rozvod odpovídají vůli obou manželů na zrušení manželství, kterou oba ve vztahu k soudu jasně projevili. V řízení přitom nebyla zjištěna zákonná překážka pro rozvod manželství v podobě těhotenství manželky či narození dítěte manželce v uplynulém roce. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro rozvod manželství, soud manželství rozvedl.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“), neboť soudem nebyly shledány okolnosti, které by odůvodňovaly jejich přiznání některému z manželů.