46 C 271/2022

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martincovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 1 529 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 1 529 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 396 Kč od datum do datum, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení pouze zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

2. Předmětem řízení bylo zaplacení 1 529 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu pojistné smlouvy, jejímž předmětem byl pojistný produkt s číslo sice komplexní pojištění vozidla značka automobilu, typ anonymizováno, registrační značka s datem počátku pojištění datum a sjednaným pojistným ve výši 3 332 Kč splatným čtvrtletně vždy k první dni příslušného pojistného období. Z důvodu neplacení pojistného zaniklo pojištění k datu datum.

3. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o.s.ř.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Dne datum byla mezi účastníky uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla značka automobilu, typ anonymizováno s datem počátku pojištění datum a pojistným ve výši 3 332 Kč a délkou pojistného období tři měsíce (zjištěno z pojistné smlouvy číslo). Žalovaná byla upomínána k úhradě dlužného pojistného a byla upozorněna na možnost zániku pojištění z důvodu jeho nehrazení (zjištěno z upomínky ze dne datum včetně dodejky). Pojištění zaniklo ke dni datum pro neplacení pojistného (zjištěno z dopisu ze dne datum). Žalovaná ničeho neuhradila ani přes výzvu zástupce žalobkyně s upozorněním na možnost soudního vymáhání dluhu (zjištěno z předžalobní upomínky včetně podacího archu).

5. Z insolvenčního rejstříku bylo soudem zjištěno, že dne datum bylo proti žalované jako dlužnici zahájeno insolvenční řízení (viz vyhláška Krajského soudu ze dne datum insolvenční spisová značka). Žaloba v této věci byla podána dne datum. Na základě usnesení Krajského soudu v Praze ze dne datum č. j. insolvenční spisová značka byl zjištěn úpadek dlužnice a bylo povoleno řešení jejího úpadku oddlužením. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne datum č. j. insolvenční spisová značka bylo vzato na vědomí splnění oddlužení dlužnice a mj. byla dlužnice osvobozena od plnění pohledávek věřitelů, kteří se do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak udělat měli ve smyslu § 414 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen „ins. zák.“). Rozhodnutí nabylo právní moci dne datum.

6. Po právní stránce byla věc s ohledem na shora zjištěné posouzena tak, že ve smyslu § 140a odst. 1 ins. zák. došlo zahájením insolvenčního řízení k přerušení řízení o žalobě podané dne datum a žalobkyně měla svoji pohledávku za žalovanou přihlásit do insolvenčního řízení, a domáhat se tak jejího splnění právě v rámci insolvenčního řízení. Z insolvenčního rejstříku však bylo zjištěno, že žalobkyně tak neučinila. Skončením insolvenčního řízení, v rámci kterého byla žalovaná (dlužnice) osvobozena mj. rovněž od pohledávek věřitelů, kteří se do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak udělat měli, sice pohledávka žalobkyně za žalovanou nezanikla, v soudním či jiném řízení ji však již nelze úspěšně přiznat (srov. s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010 sp. zn. 29 Cdo 3509/2010). Soud proto s ohledem na uvedené žalobu v plném rozsahu zamítl.

7. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019 sp. zn. 29 Cdo 155/2017 tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podle citovaného rozhodnutí totiž v řízení o pohledávce, od jejíhož placení byl dlužník osvobozen, nelze (nejde-li o důvody separace nákladů řízení ve smyslu § 147 a § 148 odst. 2 o.s.ř.) dlužníka po dobu trvání účinků přiznaného osvobození zavázat k náhradě nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.