46 C 294/2022

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martincovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení , advokátem sídlem adresa o zaplacení 68 135,41 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 32 771,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 35 363,46 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 402,02 Kč od [datum] do [datum], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 907,69 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 66 400,41 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 66 400,41 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 33 628,46 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-východ náklady odpovídající 66 %, jejichž výše bude stanovena v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci samostatného usnesení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 68 135,41 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 402,02 Kč od [datum] do [datum], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 907,69 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 66 400,41 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 66 400,41 Kč od [datum] do zaplacení z titulu ze smlouvy o rychlé půjčce [číslo] (dále jen„ smlouvy“) uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne [datum]. Žalobu odůvodnila zejména tím, že na základě uvedené smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 90 000 Kč a žalovaný se je zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s úrokem ve výši 16,9 % ročně a s dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však smlouvu porušil, jelikož dohodnuté splátky nesplácel řádně a včas, a právní předchůdce žalobkyně proto přistoupil ke zesplatnění dluhu k datu [datum]. Před uzavřením smlouvy v rámci procesu zkoumání úvěruschopnosti vycházel právní předchůdce žalobkyně z údajů poskytnutých žalovaným v návrhu na uzavření smlouvy, současně byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména pak bankovní a nebankovní registr klientských informace, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Porovnáním příjmů a výdajů odhadnutých na základě dat z ČSÚ získal právní předchůdce žalobkyně disponibilní zůstatek žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Žalovaný byl k úhradě svého dluhu ze strany žalobkyně vyzýván, ani přesto ničeho neuhradil. Částka požadovaná žalobou sestává z nesplacené jistiny ve výši 66 400,41 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 10 402,02 Kč a z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 907,69 Kč a z dlužných poplatků ve výši 1 735 Kč.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby, neboť před uzavřením smlouvy nebyla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, především pak po výdajové stránce. Z uvedeného důvodu je smlouva neplatná a pohledávka nemohla být planě postoupena na žalobkyni.

3. Žalovaný je státním příslušníkem Bulharska, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný případ aplikoval - s ohledem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém - úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (čl. 66 nařízení č. 1215/2012), jednak nařízení EP a Rady ES č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I) a dospěl k závěru, že podle čl. 17 odst. 1 a čl. 18 odst. 2 nařízení č. 1215/2012 je dána pravomoc a příslušnost k rozhodování věci a podle čl. 3 odst. 1 nařízení EP a Rady ES č. 593/2008 ve spojení s čl. III bodem 17 všeobecných obchodních podmínek s čl. XV bodem 1 smlouvy je rozhodným právem právní řád České republiky.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o Rychlé půjčce [číslo] z akceptace návrhu ze dne [datum] bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], [IČO], se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 90 000 Kč s roční úrokovou sazbou 16,9 %. Celková částka splatná žalovaným činila 138 484 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit v 64 měsíčních splátkách po 2 239 Kč vždy ke každému 15. kalendářnímu dni v měsíci. Nedílnou součástí smlouvy byl ceník produktů a služeb pro soukromé osoby, všeobecné obchodní podmínky a produktové podmínky pro osobní úvěry [právnická osoba], ze kterých byly zjištěny podmínky splácení úvěru a rovněž opatření banky v případě porušení smlouvy včetně prodlení se splácením.

5. K osobě žalovaného bylo z potvrzení o přechodném pobytu na území zjištěno, že žalovaný je státním příslušníkem Bulharska a v době uzavírání smlouvy měl povolen přechodný pobyt na území České republiky na adrese [adresa žalovaného].

6. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta byl zjištěn popis schvalovacího procesu právního předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy, kdy byly zohledněny příjmy žadatele o úvěr a jeho pravidelné výdaje s tím, že nákladové složky byly stanoveny porovnáním žadatelem deklarované výše a aktuálních statistických dat státních úřadů. Současně byly kontrolovány dostupné informace v bankovních a nebankovních registrech klientských informací, v insolvenčním rejstříku včetně kontroly interního black listu.

7. Z přiznání k daní z příjmů, z čestného prohlášení a z rodného listu bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně v rámci procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházel dále z příjmů doložených žalovaným na základě daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2017, podle kterého byly hlavní činností žalovaného přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti a jeho příjmy za uvedené období činily 330 152 Kč, výdaje související s příjmy 198 091 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji pak činil 132 061 Kč s tím, že sazba výdajů z příjmů byla uplatněna ve výši 60 %. Žalovaný uplatňoval slevu na poplatníka a dítě žijící ve společné domácnosti, jehož narození osvědčil rodným listem dcery.

8. Z výpisů ze spotřebitelského účtu [číslo] za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal částku 90 000 Kč dne [datum], do konce roku 2018 zaplatil 15 876,14 Kč, za rok 2019 zaplatil 19 063,11 Kč a za rok 2020 zaplatit 22 288,94 Kč, poté již žalovaný neuhradil žádnou splátkou.

9. Z prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu včetně přehledu podacích čísel bylo zjištěno, že v důsledku porušení závazku žalovaným žalobkyně využila svého oprávnění a ke dni [datum] zesplatnila úvěr a žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky, o čemž žalovaného uvědomila prohlášením zaslaným tentýž den.

10. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], a [právnická osoba], a.s., [IČO], byla dohodnuta úprava podmínek, za kterých budou pohledávky společnosti první v pořadí uvedené postupovány na druhou v pořadí uvedenou společnost.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy [číslo] z vyrozumění [právnická osoba] o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným v souladu s rámcovou smlouvou ze dne [datum]. Postoupení bylo žalovanému oznámeno vyrozuměním ze dne [datum] zaslaným na adresu na území Bulharsku téhož dne.

12. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] zaslané na adresu na území ČR, tak i na adresu na území Bulharska včetně seznamu odeslaných předžalobních výzev ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému oznámila, že došlo k postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobkyně, a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby.

13. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o rychlé půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl finanční prostředky výši 90 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit i s úrokem ve výši 16,9 % v měsíčních splátkách po 2 239 Kč. Právní předchůdce žalobkyně finanční prostředky téhož dne poskytl žalovanému bezhotovostním převodem, žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, neboť splátky hradil nepravidelně a poslední splátku uhradil v měsíci červnu 2020, celkem pak uhradil 57 228,05 Kč. Právní předchůdce žalobkyně proto v souladu s produktovými podmínkami prohlásil celý dluh za splatný ke dni [datum]. Žalovaný byl o zesplatnění dluhu vyrozuměn a vyzván k okamžité úhradě dlužné částky. Právní předchůdce žalobkyně postoupil smlouvou ze dne [datum] pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný k úhradě dluhu opětovně upomínán.

14. Po právní stránce byla věc posouzena podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 513 o.z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

18. K povaze uzavřené smlouvy soud podotýká, že smlouva o zápůjčce má na rozdíl od smlouvy o úvěru reálnou (nikoli jen konsensuální) povahu a vznik zápůjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky, přičemž při peněžité půjčce může dojít k předání půjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka. Naproti tomu ze smlouvy o úvěru vzniká věřiteli povinnost rezervovat a na žádost dlužníka poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do sjednané výše a dlužníkovi vzniká právo (nikoliv povinnost) úvěr čerpat a povinnost poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Reálné povaze smlouvy o zápůjčce přitom nebrání skutečnost, že o předmětu půjčky je mezi dlužníkem a věřitelem učiněna dohoda (a to i písemná), byť by tato dohoda případně bezprostředně časově předcházela reálnému poskytnutí smluvené částky peněz (srov. s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008 sp. zn. 29 Odo 1386/2006).

19. S ohledem na skutečnost, že žalovaný vystupoval v předmětném vztahu jako spotřebitel, posoudil soud věc rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 303/2017 Sb. účinné od 1. 1. 2018 (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“). Podle § 2 odst. 1 zákon o spotř. úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Soudní dvůr Evropské unie přitom ve svém rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 účastníků OPR- Finance s.r.o. v. GK dovodil, že se jedná o neplatnost nikoliv relativní, ale absolutní, a soudy jsou tak povinny z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Tomuto závěru ostatně odpovídá novelizované znění § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 29. 5. 2022.

21. V posuzovaném případě je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce a poskytnutím finančních prostředků žalovanému řádně neposoudil jeho úvěruschopnost. Právní předchůdce žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházel pouze z žalovaným tvrzeného měsíčního čistého příjmu ve výši 15 000 Kč bez jakéhokoliv dalšího ověření jeho pravdivosti. Pokud při zjišťování příjmů a výdajů vycházel z předloženého přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2017, nemohlo se jednat o relevantní osvědčení příjmů a výdajů, a to jednak s ohledem na skutečnost, že smlouva byla uzavírána dne [datum] a zmíněné daňové přiznání nevypovídalo ničeho o majetkových poměrech žalovaného za období těsně předcházející tomuto datu, jednak s ohledem na skutečnost, že uplatňování výdajového paušálu nevypovídalo ničeho o skutečných výdajích žalovaného. Nicméně i kdyby tomu tak bylo, šlo by pouze o výdaje související s podnikatelskou činností žalovaného, nikoliv o jeho další pravidelné měsíční výdaje jako např. výdaje na bydlení či související se splácením jiných závazků apod. Sama žalobkyně přitom tvrdila, že při schvalovacím procesu bylo vycházeno z poskytnutých údajů žalovaným a že byl porovnáván příjem s výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ, aniž by měl právní předchůdce žalobkyně doloženo, kde žalovaný skutečně žije a s jakými měsíčními náklady a spokojil se s jeho odpovědí„ pronajatý dům/byt“. Právní předchůdce žalobkyně nemusel mít doloženy veškeré příjmy a výdaje žalovaného, ale předpokladem řádného posouzení úvěruschopnosti je mít doloženy alespoň příjmy a výdaje podstatné (např. doložením výpisů z běžného účtu za nejméně tři měsíce předcházející uzavření smlouvy), k čemuž v daném případě vůbec nedošlo. Na základě těchto informací dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nemohl disponovat dostatkem informací od žalovaného, aby mohl řádně vyhodnotit jeho majetkové poměry pro účely jeho schopnosti splácet úvěr, což se ukázalo záhy, když žalovaný na svůj závazek splácel nepravidelně a následně přestal splácet zcela. Důsledkem nedodržení zákonné povinnosti věřitele vyplývající z § 86 zákona o spotř. úvěru proto byla absolutní neplatnost smlouvy.

22. Žalobkyni, jejíž aktivní legitimace je odůvodněna § 1879 o.z., podle kterého může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou na postupitele i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi), tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalované poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o.z.) ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru pouze nesplacená jistina zápůjčky ve výši 32 771,95 Kč (bez smluvních úroků, pokut a poplatků). Soud se neztotožnil s argumentací žalovaného, že v důsledku neplatnosti smlouvy nemohlo dojít k postoupení pohledávky za žalovaným. Postoupením pohledávky podle § 1879 o.z. totiž dochází ke změně v osobě jejího věřitele a takovému postoupení nebrání ani později najevo vyšlá případná neplatnost právního titulu vzniku pohledávky, pokud k plnění došlo, byť bez právního důvodu. Otázka právního posouzení skutkového stavu zjištěného na základě provedeného dokazování je koneckonců úlohou soudu, nikoliv účastníků právního vztahu.

23. S ohledem na uvedené žalobkyni dále náleží úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o.z. ve výši požadované žalobkyní, která nepřesahuje výši úroku z prodlení stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Na rozdíl od žalobního návrhu byl úrok z prodlení přiznán od data pozdějšího, a sice ode dne následujícího po výzvě žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. ve spojení s § 573 o.z., tj. ode dne následujícího po uplynutý 15 dnů od jejího odeslání, neboť výzva k úhradě dluhu spojená s vyrozuměním o postoupení pohledávky byla žalovanému zasílána na adresu v jiném státě a dřívější doručení výzvy k úhradě nebylo prokázáno.

24. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), tak, že žádný účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný (byla zohledněna jistina, kapitalizované úroky a úroky požadované do vyhlášení rozsudku) a měl by právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 33 % (po odečtení neúspěchu žalobkyně od úspěchu žalovaného), žádné náklady nevznikly.

26. Soud současně podle výsledku řízení, kdy žalovaný byl ve věci úspěšný co do 66 %, rozhodl ve smyslu § 148 o.s.ř. o povinnosti žalobkyně zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-východ náklady, které platil stát. Náklady představují odměnu ustanoveného opatrovníka žalovanému. V době vyhlášení rozsudku však nebyla jejich přesná výše známa, a proto si soud stanovení výše vyhradil postupem podle § 155 odst. 1 o.s.ř. do samostatného usnesení.

27. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.), jelikož s ohledem na neznámý pobyt žalovaného a absenci jakýchkoliv zjištění ohledně majetkových poměrů žalovaného nebylo možno určit dobu přiměřenou jeho možnostem ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru.