46 C 369/2022

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martincovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 32 511,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 26 836,28 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výší 8,5 % ročně z částky 26 837,28 Kč od 29. 4. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 5 675,58 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 902,51 Kč od 9. 2. 2021 do 13. 10. 2021, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 57,60 Kč od 14. 10. 2021 do 28. 4. 2022 a zákonného úroku z prodlení z částky 5 675,58 Kč od 29. 4. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 %, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 793,77 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 32 511,86 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo] ze dne 9. 2. 2021 (dále jen„ smlouva“). Žalobu odůvodnila zejména tím, že na základě smlouvy se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 852,30 Kč včetně úroku ve výši 23,20 % ročně. Úvěr žalovaná načerpala tak, že dne 9. 2. 2021 byly peněžní prostředky bezhotovostně převedeny na účet žalované. Žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas, proto žalobkyně v souladu s produktovými podmínkami, přesněji odst. 13 a 14 přistoupila k prohlášení úvěru za splatný ke dni 13. 10. 2021 a žalovanou vyzvala k úhradě dluhu. Žalobkyně tak požaduje na jistině 29 426,86 Kč, na smluvním úroku z dlužné jistiny ke dni splatnosti 2 902,51 Kč a na smluvních poplatcích 3 085 Kč a dále kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni 28. 4. 2022 ve výši 57,60 Kč a dále od 29. 4. 2022 zákonný úrok z prodlení z částky 32 329,37 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), na základě dosud předložených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizováno] půjčka bylo zjištěno, že na základě žádosti žalované byla dne 9. 2. 2021 uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč spolu s roční úrokovou sazbou 23,20 % a žalovaná se zavázal úvěr vrátit v 72 měsíčních splátkách po 852,30 Kč k 10. dni v měsíci počínaje dnem 10. 3. 2021. Úvěr byl sjednán jako bezúčelový a byl poskytnut bez žádosti o čerpání ze strany klienta.

5. Z všeobecných produktových podmínek účinných od 1. 8. 2019 a dále ze základních produktových podmínek spotřebitelského splátkového úvěru účinných od 1. 8. 2017 byla zjištěna obecná smluvní ujednání mezi žalobkyní a jejími klienty.

6. Z žádosti o úvěr, z potvrzení o příjmu a z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela žalobkyně z žalovanou deklarovaného průměrného měsíčního příjmu za poslední 3 měsíce a současně doloženého ve výši 11 772 Kč a z deklarovaného čistého měsíčního příjmu domácnosti ve výši 41 000 Kč. Žalovaná uvedla, že má druha, žije ve vlastním domě/bytě a její nejvyšší dosažené vzdělání je učňovské, je zaměstnána od 1. 3. 2019 na dobu neurčitou jako dělník/řemeslník u zaměstnavatele [právnická osoba], [IČO]. Stran výdajů vycházela žalobkyně z deklarovaného podílu na nákladech na bydlení ve výši 28,71 %. Výpočet disponibilní částky žalované byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje a bylo počítáno s částkou životního minima.

7. Ze sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele účinného k 18. 4. 2019 byla zjištěna výše jednotlivých poplatků za vybrané služby.

8. Z výpisu z běžného účtu č. [rok] ze dne 25. 2. 2021 bylo zjištěno, že dne 9. 2. 2021 byla připsána platba ve výši 30 000 Kč s popisem„ čerpání úvěru [číslo]“.

9. Z výpisů z úvěrového účtu č. [rok], č. [rok], č. [rok], č. [rok], č. [rok], č. [rok], č. [rok], č. [rok], č. [rok], č. [rok], č. [rok], č. [rok], č. [rok], č. [rok] a č. [rok] byla zjištěna historie splácení ze strany žalované.

10. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 15. 10. 2021 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalované oznámila, že ke dni 24. 6. 2019 došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru a žalovaná byla vyzvána k dlužné částky ve výši 35 471,97 Kč.

11. Z předžalobní upomínky ze dne 28. 4. 2022 včetně poštovního archu bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu.

12. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 9. 2. 2021 smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč spolu s roční úrokovou sazbou 23,20 % a žalovaná se je zavázala vrátit v 72 měsíčních splátkách po 852,30 Kč k 10. dni v měsíci počínaje dnem 10. 3. 2021. Peněžní prostředky byly žalované poskytnuty téhož dne na běžný účet. Dále byly sjednány následky porušení smlouvy mj. prohlášením pohledávky klienta za ihned splatnou pro případ porušení smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné produktové podmínky a sazebník poplatků. Žalovaná přestala splátky hradit řádně a včas, žalobkyně tak přistoupila k prohlášení pohledávky za ihned splatné ke dni 13. 10. 2021 a žalovanou vyzvala k její úhradě. Žalovaná svůj dluh ani přes upomínky neuhradila.

13. Po právní stránce byla věc posouzena podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

15. Podle § 1751 odst. 1 o.z., lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

16. Podle § 513 o.z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

17. K povaze uzavřené smlouvy soud podotýká, že smlouva o zápůjčce má na rozdíl od smlouvy o úvěru reálnou (nikoli jen konsensuální) povahu a vznik zápůjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky, přičemž při peněžité půjčce může dojít k předání půjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka. Naproti tomu ze smlouvy o úvěru vzniká věřiteli povinnost rezervovat a na žádost dlužníka poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do sjednané výše a dlužníkovi vzniká právo (nikoliv povinnost) úvěr čerpat a povinnost poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Reálné povaze smlouvy o zápůjčce přitom nebrání skutečnost, že o předmětu půjčky je mezi dlužníkem a věřitelem učiněna dohoda (a to i písemná), byť by tato dohoda případně bezprostředně časově předcházela reálnému poskytnutí smluvené částky peněz (srov. s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008 sp. zn. 29 Odo 1386/2006).

18. Po právní stránce byla věc posouzena podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. K povaze uzavřené smlouvy soud podotýká, že smlouva o zápůjčce má na rozdíl od smlouvy o úvěru reálnou (nikoli jen konsensuální) povahu a vznik zápůjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky, přičemž při peněžité půjčce může dojít k předání půjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka. Naproti tomu ze smlouvy o úvěru vzniká věřiteli povinnost rezervovat a na žádost dlužníka poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do sjednané výše a dlužníkovi vzniká právo (nikoliv povinnost) úvěr čerpat a povinnost poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Reálné povaze smlouvy o zápůjčce přitom nebrání skutečnost, že o předmětu půjčky je mezi dlužníkem a věřitelem učiněna dohoda (a to i písemná), byť by tato dohoda případně bezprostředně časově předcházela reálnému poskytnutí smluvené částky peněz (srov. s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008 sp. zn. 29 Odo 1386/2006).

20. S ohledem na skutečnost, že žalovaná vystupovala v předmětném vztahu jako spotřebitel, posoudil soud věc rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“). Podle § 2 odst. 1 zákon o spotř. úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Soudní dvůr Evropské unie přitom ve svém rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 účastníků OPR- Finance s.r.o. v. GK dovodil, že se jedná o neplatnost nikoliv relativní, ale absolutní, a soudy jsou tak povinny z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

22. V posuzovaném případě je zřejmé, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce a poskytnutím finančních prostředků žalovanému řádně neposoudila jeho úvěruschopnost. Byť žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela z žalovanou tvrzeného a doloženého měsíčního příjmu ve výši 11 772 Kč a dále z deklarovaného příjmu domácnosti ve výši 41 000 Kč, výdaje žalované žádným způsobem nezjišťovala, ani neověřovala a vycházela pouze z žalovanou deklarované procentní výše jejího podílu na nákladech na bydlení, aniž by měla doloženo, kde žalovaná skutečně žije a s jakými měsíčními náklady a spokojila se s její odpovědí„ vlastní dům/byt“. Žalobkyně nemusela mít doloženy veškeré příjmy a především výdaje žalované, ale předpokladem řádného posouzení úvěruschopnosti je mít doloženy alespoň příjmy a výdaje podstatné, k čemuž v daném případě nedošlo. Na základě těchto informací dospěl soud k závěru, že žalobkyně nemohla disponovat dostatkem informací od žalované, aby mohla řádně vyhodnotit jeho majetkové poměry pro účely jeho schopnosti splácet úvěr, což se ukázalo záhy, když žalovaná na svůj závazek přestala splácet. Důsledkem nedodržení zákonné povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotř. úvěru věřitele proto byla absolutní neplatnost smlouvy.

23. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalované poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o.z.) pouze nesplacená jistina úvěru ve výši 26 836,28 Kč (bez smluvních úroků, pokut a poplatků). Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o.z. ve spojení s § 1958 o.z., přičemž úrok požadovaný žalobkyní nepřesahuje výši úroku z prodlení stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení tak soud přiznal ve výši a od data požadovaného žalobkyní. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, jež byla částečně neúspěšná (byla zohledněna jistina a kapitalizované úroky), poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 51,56 % (žalobkyně byla úspěšná co do převážné části jistiny a úroku z prodlení; co do části jistiny a úroku z prodlení, smluvního úroku kapitalizovaného byla žaloba zamítnuta). Náklady řízení žalobkyni vznikly v celkové výši 3 479 Kč, které představují částku 1 301 Kč za uhrazení soudního poplatku a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 32 511,86 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, který byl realizován do podání návrhu ve věci samé včetně (příprava a převzetí zastoupení, výzva před podáním návrhu, návrh ve věci samé) včetně tří náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a.t. a podle § 14a odst. 1 a.t. ve spojení s § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč, tj. ve výši 378 Kč, neboť zástupce žalobkyně doložil je jejím plátcem. Žalobkyni náleží jejich poměrná část v částce 1 793,77 Kč.

25. K výpočtu nákladů řízení soud přistoupil podle § 14b a.t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč (viz např. řízení vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 46 C 311/2022, 35 C 145/2022, 7 C 104/2021 nebo 21 C 36/2022).

26. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.), jelikož soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).