46 C 477/2022

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martincovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované a žalované 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované a žalované zastoupená obecnou zmocněnkyní jméno příjmení bytem adresa žalované a žalované o výživné otce

I. Řízení se v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaných, aby společně a nerozdílně platily výživné ve výši 13 000 Kč měsíčně vždy k 1. dni kalendářního měsíce předem za období od měsíce [anonymizováno] [rok] do [datum], zastavuje.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaných, aby společně a nerozdílně platily výživné ve výši 13 000 Kč měsíčně vždy k 1. dni kalendářního měsíce předem počínaje [datum], se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit 1. žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a 2. žalovanou.

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal, aby byla žalovaným uložena povinnost společně a nerozdílně přispívat na jeho výživu částkou 13 000 Kč měsíčně počínaje měsícem [anonymizováno] [rok]. Žalobu odůvodnil zejména tím, že účastníci jsou v rodinném poměru otce a dcer a že žalobce jako neúspěšný uchazeč o zaměstnání veden u Úřadu práce [anonymizováno] [obec] od [datum] není schopen sám se živit, jelikož nemá žádné příjmy ani majetek k jejich dosažení, nepobírá žádné požitky z důchodového nebo jiného pojištění (neboť žádný zákon nestanovuje povinnost pobírat starobní důchod nebo být účasten na důchodovém pojištění), dávky státní sociální podpory, hmotné nouze či jiné příjmy, a proto je výživou odkázán na obě žalované, neboť jiné děti nemá a jeho rodiče již zemřeli. Navzdory snaze nalézt zaměstnání se žalobce potýkal s diskriminací z důvodu jeho důchodového věku, kdy byl přímo i nepřímo potenciálními zaměstnavateli odmítán, o čemž svědčí rovněž obsah inzerovaných nabídek zaměstnání, které cílí především na mladé uchazeče. Své právo na výživné uplatňuje žalobce v souladu čl. 36 Listiny základních práv a svobod a v souladu s § 13 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, jako obligatorní pohledávku poté, co mu nebyl, byť ryze obstrukčně, přiznán příspěvek na živobytí. Požadovanou částku měsíčního výživného považuje žalobce za odpovídající slušné výživě ve smyslu § 915 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), z toho částka ve výši 5 000 Kč představuje životní minimum na výživu a částka ve výši 8 000 Kč náklady spojené s bydlením. Žalobce poukázal na současné zaopatření dcer, kterého dosáhly především v důsledku péče žalobce při jejich dospívání, kdy se staral o jejich tělesný a duševní vývoj a připravil je na budoucí povolání. Žalobce popřel, že by se kdy vůči žalovaným dopustil jednání proti dobrým mravům, naopak poukázal na nemravné jednání především 1. žalované a její matky spočívající v podání návrhu na omezení svéprávnosti žalobce.

2. Obě žalované shodně navrhly žalobu zamítnout, označily ji za účelovou, šikanózní a uměle vyvolanou. Požadavek žalobce shledávají v rozporu s dobrými mravy s ohledem na velmi narušené vzájemné vztahy, kdy k negativnímu postoji žalovaných k žalobci přispěl sám žalobce jednak svým nevhodným chováním (psychickým a fyzickým napadáním) směřovaným vůči matce žalovaných v době, kdy ještě všichni žili ve společné domácnosti, jednak vedením řady soudních sporů proti rodině. Poukázaly na skutečnost, že sám žalobce svoji vyživovací povinnost vůči 2. žalované řádně neplnil, za což byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody. Podle žalovaných žalobce již pracovat nebude a jeho vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání je pouze záminkou pro podávání nových žalob.

3. Z potvrzení Úřadu práce České republiky – [anonymizována tři slova] [územní celek] ze dne [datum] a ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce je od [datum] doposud veden v evidenci uchazečů o zaměstnání.

4. Z individuálního akčního plánu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobci byl ke zvýšení možností uplatnění uchazeče o zaměstnání na trhu práce Úřadem práce České republiky – [anonymizována tři slova] [územní celek] vypracován individuální akční plán.

5. Z rozhodnutí Úřadu práce České republiky – [anonymizována tři slova] [územní celek] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] ve spojení s rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí sp. zn. [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zjištěno, že žalobci nebyl přiznán příspěvek na živobytí, neboť žalobce ani na výzvu nedoložil výpis kategorie plátce ze zdravotní pojišťovny. Rozhodnutí bylo Ministerstvem práce a sociálních věcí zrušeno a vráceno k novému projednání z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti.

6. Z rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajská [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] [rok] ve spojení s rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí sp. zn. [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zjištěno, že žalobci nebyl přiznán příspěvek na živobytí, neboť žalobce neumožnil místní šetření v místě svého bydliště, čímž ho nešlo považovat za osobu v hmotné nouzi. Rozhodnutí bylo Ministerstvem práce a sociálních věcí zrušeno a vráceno k novému projednání z důvodu absence výzvy žalobce k zpřístupnění bydliště.

7. Z tabulky kontaktování zaměstnavatelů za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] bylo zjištěno, že žalobce za uvedené období odpověděl na více než 50 nabídek zaměstnání především na pozici projektového manažera, případně stavbyvedoucího, technického dozoru či obchodního zástupce ve stavebnictví s dovedností německého jazyka. Jeho poptávky byly odmítnuty nebo zůstaly bez reakce.

8. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že toho času nezletilá 2. žalovaná byla pro dobu po rozvodu svěřena do péče matky a otci byla uložena povinnost přispívat na její výživu částkou 4 500 Kč měsíčně s účinností od [datum], současně byl zamítnut návrh otce na pozastavení rodičovské zodpovědnosti matky vůči nezletilé. Z odůvodnění rozsudku pak bylo zjištěno, že v rámci řízení byla jako svědkyně vyslechnuta 1. žalovaná, která se vyjádřila k vztahům v rodině, zejména pak k odmítavému přístupu žalovaných vůči žalobci mj. z toho důvodu, že žalobce nerespektoval soukromí 2. žalované, fyzicky napadl ji a její matku a v roce 2008 u několika rodinných konfliktů zasahovala i policie. Současně nebylo zjištěno, že by se matka žalovaných kdy léčila na psychiatrii nebo že by trpěla takovou duševní chorobou či poruchou, která by ji omezovala či vylučovala z výchovné způsobilosti. Rozsudek okresního soudu byl potvrzen rozsudkem krajského soudu, který posvětil závěry okresního soudu ohledně nevhodnosti střídavé výchovy rodičů s ohledem na strach 2. žalované z otce, který nebyl znalkyní posouzen jako syndrom zavrženého rodiče, nýbrž jako obranný postoj 2. žalované vůči otci.

9. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne [datum] bylo zjištěno, že se matka žalovaných vyjadřovala ve věci oznámení žalobce o manipulaci s finančními prostředky, kdy mj. uvedla, že s manželem (žalobcem) podle situace skládali na účet zřízený na jméno 1. žalované společnou finanční hotovost a že z důvodu dlouhodobě neuspokojivého chování žalobce vůči ní a vzhledem k exekuci, kterou žalobce odmítal platit, dala pokyn 1. žalované k převedení částky 544 000 Kč na účet své matky a z této částky pak byly hrazeny platby domácnosti (oddělené od žalobce), platby související se vzděláním žalovaných, jakož i exekuce a rodinné dluhy.

10. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že žalobce byl uznán vinným ze spáchání přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se dopustil tím, že v období od [datum] do [datum] řádně nepřispíval na výživu 2. žalované, a to ani částečně, ač si svojí vyživovací povinnosti byl vědom, a byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců se zkušební dobou v trvání osmnácti měsíců.

11. Z rozsudku Okresního soudu Praha-východ z dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že žaloba podaná žalobcem proti žalovaným, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalovaným uložena povinnost společně a nerozdílně přispívat žalobci na jeho výživu částkou 10 000 Kč měsíčně byla zamítnuta a toto rozhodnutí okresního soudu bylo k odvolání žalobce krajským soudem potvrzeno s odůvodněním absence odkázanosti žalobce na výživu, neboť žalobce se do stavu nouze, kdy nepobírá žádný příjem mj. z toho důvodu, že zařazení v evidenci uchazečů o zaměstnání považuje za ponižující, dostal výlučně sám. Rozhodnutí nabyla právní moci dne [datum].

12. Další důkazní návrhy byly pro nadbytečnost zamítnuty, neboť skutkový stav zjištěný na základě doposud provedeného dokazování postačoval k rozhodnutí ve věci.

13. Vycházeje proto z uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

14. V řízení vyšlo najevo, že žalobce je otcem žalovaných, od [datum] je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a dne [datum] mu byl ke zvýšení možností uplatnění uchazeče o zaměstnání na trhu práce vypracován individuální akční plán. O žádosti žalobce o přiznání příspěvku na živobytí nebylo doposud Úřadem práce České republiky pravomocně rozhodnuto. Žalobce za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] odpověděl na více než 50 nabídek zaměstnání především na pozici projektového manažera, případně stavbyvedoucího, technického dozoru či obchodního zástupce ve stavebnictví s dovedností německého jazyka. Jeho poptávky byly odmítnuty nebo zůstaly bez reakce. Žalobce byl v minulosti pravomocně uznán vinným ze spáchání přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se dopustil tím, že v období od [datum] do [datum] řádně nepřispíval na výživu 2. žalované, a to ani částečně, ač si svojí vyživovací povinnosti, která mu byla pravomocně uložena rozhodnutím opatrovnického soudu ve výši 4 500 Kč měsíčně, byl vědom.

15. Po právní stránce byla věc posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), zejména podle § 915 o.z., podle jehož odstavce 1 životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Podle odstavce 2 je dítě povinno zajistit svým rodičům slušnou výživu.

16. Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

17. Podle § 913 odst. 1 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odst. 2 při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

18. Při jednání soudu dne [datum] vzal žalobce žalobu částečně zpět ohledně požadovaného výživného za období počínaje [anonymizováno] [rok] do [datum]. Se souhlasem 2. žalované proto soud žalobu v této části zastavil postupem podle § 96 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o.s.ř.“), navzdory absenci souhlasu 1. žalované, která nebyla u jednání soudu přítomna, neboť i její případný nesouhlas by soudem nebyl posouzen jako nesouhlas učiněný z vážného důvodu ve smyslu citovaného § 96 odst. 3 o.s.ř., a to především s ohledem na stanovisko 1. žalované k nároku uplatněnému žalobou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2003 sp. zn. 30 Cdo 1171/2002).

19. Od posledního rozhodování soudu v rámci řízení vedeného u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. [spisová značka], kdy byla žaloba žalobce zamítnuta, došlo ve smyslu § 923 odst. 1 o.z. ke změně poměrů v tom ohledu, že žalobce je již více než jeden rok veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a aktivně odpovídá na nabídky práce. Současně však bylo v řízení prokázáno, že žalobce poptává pouze pozice s úzkým zaměřením, které pravděpodobně odpovídá jeho vlastnímu vzdělání a zaměření (projektový manažer, stavbyvedoucí, technický dozor či obchodní zástupce ve stavebnictví s dovedností německého jazyka apod.). Aniž by však měl soud v úmyslu znevažovat důležitost jiných pracovních pozic, jakož i vzdělání, zkušenosti a případný pracovní potenciál žalobce, je zřejmé, že žalobce při hledání práce nevyvíjí dostatečnou aktivitu, pokud nevyhledává a neodpovídá rovněž na nabídky jiných pracovních pozic zohledňující právě jeho důchodový věk, a to např. pozici pokladního, vrátného či jiné obdobné pozice. Snahu žalobce při hledání výdělečné činnosti lze proto shledat spíše jako účelovou, nikoliv jako snahu s vážným zájmem o práci jakéhokoliv druhu, která by žalobci zajistila pravidelný příjem. Tomu ostatně odpovídá argumentace žalobce, podle které by žalobci mělo být v nyní projednávané věci vyhověno, jelikož právě skutečnost, že žalobce nebyl v době rozhodování věci sp. zn. [spisová značka] veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, byla jediným důvodem, pro který byla žaloba zamítnuta. S touto argumentací však nelze souhlasit, neboť uvedená skutečnost vedla soud ke zjištění, že žalobce nesplňuje jednu z podmínek přiznání výživného, kterou je stav odkázanosti na výživu, respektive neschopnost samostatně se živit vlastní prací (§ 911 o.z.), a z tohoto důvodu soud žalobu zamítl, aniž by posuzoval naplnění dalších zákonných podmínek. Účelové snaze pak stejně tak odpovídá argumentace žalobce, že úřad práce ani za dobu jednoho roku, po kterou je žalobce veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, nebyl schopen žalobci práci zajistit.

20. Žalobci však podle názoru soudu chybí jakýkoliv náhled na své vlastní jednání, pokud odpovědnost za nalezení výdělečné činnosti a zdroje obživy přenáší právě na úřad práce, a z nastalé situace, kdy žalobce nedisponuje žádnými příjmy, obviňuje právě žalované, respektive 2. žalovanou, a jejich matku. Již v odůvodnění rozsudku č. j. [číslo jednací] přitom krajský soud uvedl, že ani zákonný korektiv neschopnosti se živit nelze aplikovat mechanicky a vycházet jen ze závěru, že oprávněná osoba není aktuálně schopna sama se živit, ale je nezbytné přihlédnout k příčinám její socioekonomické situace a zohlednit její reálné výdělkové schopnosti a příjmové možnosti.

21. Žalované současně namítaly, že nárok žalobce je v rozporu s dobrými mravy. Jakkoliv to o.z. výslovně neakcentuje, měl by být i princip dobrých mravů v případě rozhodování nároku rodičů na výživné od svých dětí velmi pečlivě zvažován, zejména tam, kde se rodiče nepodíleli na výchově svých dětí, neplnili řádně povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti a vůči svým dětem nejednali v souladu s dobrými mravy. Z rozsudku opatrovnického soudu ve věci úpravy poměrů k 2. žalované vyšlo najevo, že 2. žalovaná žalobce odmítala a měla z něj strach mj. z důvodu, že žalobce nerespektoval její soukromí, dokonce ji fyzicky napadl (dal ji facku), a obě žalované pak byly rovněž přítomny konfliktnímu rodinnému prostředí, což ostatně sám žalobce u jednání soudu v této věci potvrdil. Současně bylo prokázáno, že žalobce byl pravomocně uznán vinným ze spáchání přečinu zanedbání povinné výživy vůči 2. žalované a z odůvodnění rozhodnutí trestního odvolacího soudu pak bylo zjištěno, že žalobce nehradil výživné nikoliv z toho důvodu, že by toho nebyl schopen, nýbrž z důvodu své umanutosti, kdy principiálně výživné hradit odmítal. Proto ani skutečnost, že dlužné výživné bylo následně exekučně vymoženo, nemůže na závěru, že žalobce úmyslně nepřispíval na výživu 2. žalované, ničeho změnit, stejně tak pokud žalobce v řízení uváděl, že výživné bylo předplaceno na deset let dopředu, neboť matka žalovaných zpronevěřila částku tomu odpovídající, což mělo být prokázáno předloženým úředním záznamem o podaném vysvětlení. Toto tvrzení však není v kontextu dalších učiněných zjištění z provedeného dokazování pro věc rozhodující, nadto ani samotný úřední záznam neprokazuje, že by částka v něm uvedená měla být použita právě a výhradně na výživné. Závěrem soud uvádí, že vyživovací vztahy jsou sice projevem solidarity, tedy ochoty vzájemné pomoci, neznamená to však vzájemnost automatickou. Argumentaci žalobce ohledně toho, jak žalobce v době výživy a výchovy žalovaných zajišťoval žalovaným hmotné a kulturní požitky formou leteckých rekreací a prázdnin v zahraničí u moře, či jak se žalobce podílel na zajišťování vzdělání pro žalované, shledal soud proto irelevantní.

22. S ohledem na uvedené, kdy po žalovaných nelze spravedlivě požadovat, aby žalobci přispívaly na jeho výživu, soud žalobu žalobce, jehož nárok shledal jako uplatněný v rozporu s dobrými mravy, v plném rozsahu zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že plně úspěšné 1. žalované, která nebyla zastoupena zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř., přiznal náhradu nákladů ve výši 300 Kč za jeden úkon (vyjádření k žalobě) podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Ve vztahu mezi žalobcem a 2. žalovanou pak soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť i plně úspěšná 2. žalovaná se tohoto práva vzdala.

24. Povinnost k plnění náhrady nákladů řízení byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.).