46 C 480/2022

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martincovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený obecným zmocněncem příjmení jméno příjmení bytem adresa o zaplacení 60 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 60 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení a 2 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 34 586 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 60 000 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o podnájmu prostor sloužících k podnikání uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum] (dále jen„ smlouva o podnájmu“). Žalobu odůvodnila zejména tím, že na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] vzniklo žalobkyni právo užívat pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] vše zaspáno na listu vlastnictví [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce], nacházejících se v obci [obec]. Žalobkyně se souhlasem vlastníka předmětných nemovitých věcí uzavřela s žalovaným jako fyzickou podnikající osobou smlouvu o podnájmu, na základě které přenechala žalovanému k užívání restauraci v 1. nadzemním podlaží domu na adrese [adresa], kde žalovaný po uzavření smlouvy o podnájmu provozoval restauraci„ [jméno] [jméno]“. Žalovaný se za užívání prostor zavázal hradit nájemné ve výši 30 000 Kč od [datum] splatné předem nejpozději vždy k 5. dni v měsíci. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou nájemného za měsíce červenec a srpen 2022 a navzdory výzvě žalobkyně ničeho neuhradil. Žalobkyně proto požaduje vedle dlužného nájemného rovněž zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč za každou uplatněnou pohledávku ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, navrhl její zamítnutí. Žalovaný potvrdil, že zmíněné prostory užíval k podnikání na základě smlouvy o podnájmu, stejně tak potvrdil, že je dlužen za nájemné za měsíc červenec a srpen 2022. S ohledem na skutečnost, že ke dni [datum] žalovanému zaniklo živnostenské oprávnění, na základě kterého provozoval podnikatelskou činnost, doručil dne [datum] žalobkyni výpověď ze smlouvy o podnájmu prostřednictvím svého obecného zmocněnce. Dluh na nájemném za uvedené dva měsíce, tj. do konce podnájemního vztahu tak měl být podle žalovaného ze strany žalobkyně uhrazen z jistoty, která byla při podpisu smlouvy o podnájmu žalovaným složena ve výši 100 000 Kč.

3. Žalovaný je státním příslušníkem Vietnamské socialistické republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný případ aplikoval s ohledem na neexistenci mezinárodní smlouvy o právní pomoci ve věcech občanskoprávních mezi Českou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou, resp. na neexistenci takové mezinárodní smlouvy upravující otázky v nadepsané věci a s ohledem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (čl. 66 nařízení č. 1215/2012), jednak nařízení EP a Rady ES č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I) a dospěl k závěru, že podle čl. 24 nařízení č. 1215/2012 je dána výlučná pravomoc a příslušnost k rozhodování věci, neboť pod pojem„ nájem nemovitosti“ spadají rovněž řízení, jejichž předmětem je úhrada nájemného (srov. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2021 sp. zn. 30 Nd 195/2021) a podle čl. 4 odst. 1 písm. c) nařízení EP a Rady ES č. 593/2008 je rozhodným právem právní řád České republiky, neboť předmětné nemovitá věc, která byla předmětem podnájmu se nachází na jejím území.

4. Mezi účastníky nebylo sporu o jejich vzájemném právním vztahu, tedy o uzavření smlouvy o podnájmu, na základě které žalovaný užíval vymezený prostor k podnikání, ani o dlužném nájemném, které byl žalovaný povinen žalobkyni zaplatit za měsíc červenec a srpen 2022, včetně jeho výše. Sporným však mezi účastníky zůstalo, zda došlo k ukončení smlouvy o podnájmu na základě výpovědi žalovaného a zda měl být dluh žalovaného na nájemném uhrazen započtením složené jistoty či nikoliv.

5. Ze smlouvy o podnájmu ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena na dobu určitou od [datum] do [datum], ve vztahu k jistotě (neboli tzv. kauci) bylo zjištěno, že nejpozději při podpisu smlouvy o podnájmu měla být žalovaným složena ve výši 100 000 Kč a měla být použita k uhrazení případných škod a nedoplatků souvisejících s nájmem nebytového prostoru s tím, že její zbývající část, po odečtení nedoplatků, škod a dalších pohledávek žalovaného, bude žalobkyní vyplacena nejpozději 5 dnů od vyklizení nebytových prostor. Ve vztahu k možnosti výpovědi smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný je jako podnájemce oprávněn vypovědět nájem pouze z důvodů uvedených v § 2308 písm. a) až c) a § 2309 písm. a) a b) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).

6. Z výpovědi podnájmu prostor sloužícího podnikání ze dne [datum] včetně opisu datové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyně zaslal z datové schránky svého obecného zmocněnce listinu nazvanou jako„ Výpovědi podnájmu prostor sloužícího podnikání“, ve které jako výpovědní důvod uvedl ztrátu způsobilosti k podnikatelské činnosti, k jejímuž výkonu je prostor sloužící k podnikání určen.

7. Z plné moci ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný zmocnil obecného zmocněnce [příjmení] [jméno] [příjmení] k ukončení smlouvy o podnájmu.

8. Z úplného výpisu z živnostenského rejstříku žalovaného bylo zjištěno, že v důsledku oznámení žalovaného došlo ke dni [datum] k zániku jeho živnostenské oprávnění, jehož předmětem podnikání byla výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, hostinská činnost, prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin.

9. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně vrácené zásilky bylo zjištěno, že žalovaný byl před zahájením řízení vyzván k úhradě svého dluhu. Součástí výzvy byl rovněž nesouhlas žalobkyně s výpovědním důvodem uvedeným ve výpovědi ze strany žalovaného.

10. Z fotografií byl zjištěn stav prostor (zejména kuchyně), které žalovaný užíval na základě smlouvy o podnájmu, po opuštění prostor žalovaným.

11. Z inzerce mrazící skříně byla zjištěna její cena ve výši 43 548 Kč.

12. Na základě shodných tvrzení účastníků a provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu věci: Mezi žalobkyní a žalovaným, oba v postavení podnikatelů, byla dne [datum] uzavřena smlouva o podnájmu, jejímž předmětem byl podnájem prostor sloužících k podnikání vymezených v příloze smlouvy o podnájmu, ve kterých žalovaných provozoval restauraci. Smlouva o podnájmu byla uzavřena na dobu určitou na období od [datum] do [datum] s tím, že žalovaný se za užívání předmětných prostor zavázal žalobkyni hradit nájemné nejprve ve výši 15 000 Kč měsíčně a od [datum] ve výši 30 000 Kč, nebudou-li v účinnosti žádná vládní pandemická opatření Covid19, v této výši pak v každém případě od [datum]. Při podpisu smlouvy o podnájmu složil žalovaný žalobkyni jistotu ve výši 100 000 Kč. K datu [datum] pozbyl žalovaný živnostenské oprávnění, jehož předmětem podnikání byla výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, hostinská činnost, prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin, a sice v důsledku oznámení žalovaného. Žalovaný neuhradil nájemné za měsíce červenec a srpen 2022, a to ani na výzvu žalobkyně.

13. Po právní stránce byla věc posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly za jeho účinnosti.

14. Podle § 2201 o.z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

15. Podle § 2215 odst. 1 o.z. souhlasí-li pronajímatel, může nájemce zřídit třetí osobě k věci užívací právo; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemnou formu.

16. Podle § 2302 odst. 1 o.z. se ustanovení tohoto pododdílu vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.

17. Podle § 2308 o.z. nájem na dobu určitou může nájemce vypovědět i před uplynutím ujednané doby a) ztratí-li způsobilost k činnosti, k jejímuž výkonu je prostor sloužící podnikání určen, b) přestane-li být najatý prostor z objektivních důvodů způsobilý k výkonu činnosti, k němuž byl určen, a pronajímatel nezajistí nájemci odpovídající náhradní prostor, nebo c) porušuje-li pronajímatel hrubě své povinnosti vůči nájemci.

18. Pokud jde o příčinu ztráty způsobilosti jako důvodu výpovědi nájemní smlouvy uzavřené na dobu určitou podle § 2308 písm. a) o.z., musí jít o příčinu, která vznikla až po uzavření smlouvy a nezávisle na vůli nájemce. Pouze za těchto předpokladů je výpovědní důvod naplněn; stejně tomu tak je v případech, kdy ztrátu způsobilosti sice formálně inicioval nájemce, ale ke ztrátě jeho způsobilosti dochází proti jeho vůli (viz Mlynář, V., Občanský zákoník: Komentář, 2. vydání, 1. aktualizace 2022, komentář k § 2308).

19. S ohledem na uvedené byl žalovaný, který tvrdil, že smlouva o podnájmu byla vypovězena z důvodu jeho zdravotního stavu, který mu nadále neumožňoval vykonávat živnostenské oprávnění, u jednání soudu vyzván podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), aby označil důkazy k prokázání tvrzení, že důvodem ukončení živnostenského oprávnění byl skutečně jeho zdravotní stav a že tato skutečnost nastala až po uzavření smlouvy o podnájmu. Současně byl žalovaný poučen o následcích nedodržení této výzvy. Žalovaný však k výzvě soudu v poskytnuté lhůtě ve vztahu k požadovanému žádné důkazy neoznačil, a neunesl tak své důkazní břemeno. Nebylo tak prokázáno, že by došlo k výpovědi smlouvy o podnájmu, a soud vycházel ze skutkového stavu, že smlouva o podnájmu i nadále trvá.

20. Poněkud sporným a nejednoznačným mezi účastníky zůstala rovněž otázka ohledně čerpání složené jistoty žalovaným při podpisu smlouvy o podnájmu, tedy zda mohla být jistota čerpána rovněž v průběhu podnájemního vztahu či až po jeho skončení. Tato otázka je zákonem výslovně upravena pouze u nájmu bytu v § 2254 odst. 2 o.z., podle kterého při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby. V ostatních případech je tak nutno vycházet ze smluvních ujednání stran.

21. Aniž by však soud zjišťoval skutečnou vůli účastníků při uzavírání smlouvy o podnájmu ohledně možnosti čerpání složené jistoty, tedy aniž by se soud zabýval výkladem tohoto právního jednání, dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Pokud by totiž soud dospěl k závěru, že vůlí účastníků nebylo sjednání možnosti čerpat složenou jistotu již v průběhu podnájemního vztahu, ale až po jeho skončení, bylo v daném případě prokázáno, že smlouva o podnájmu nebyla ze strany žalovaného platně vypovězena, neboť žalovaný neprokázal, že byl naplněn důvod výpovědi podle § 2308 písm. a) o.z., a smluvní vztah účastníků proto i nadále trvá, a žalobkyně tak nemohla započítat složenou jistotu na dlužné nájemné.

22. Na druhou stranu, pokud by soud dospěl k opačnému závěru, tedy že vůlí účastníků bylo sjednání možnosti čerpat složenou jistotu již v průběhu podnájemního vztahu, a za situace, kdy žalobkyně tvrdila, že jistota byla v celé výši započtena na škodu, kterou žalovaný při opuštění prostoru podnájmu způsobil (poničení a odcizení nerezového vybavení v kuchyni, odcizení lednici [anonymizováno] na gastro nádoby, odcizení plynového vedení a bomby, nedovolený zásah do interiéru nevkusným vedením kamerových rozvodů, ponechání mastného povlaku z výparů při vaření na veškerém vybavení kuchyně, na vzduchotechnice, na stropech i stěnách a podlaze, stopení veškerého dřeva do krbu, ponechání si poškozeného nábytku v odbytovém prostoru, nepředání klíčů od zámků v celém prostoru, zničení původního reklamního banneru na fasádě domu, zničení velké výstrče na fasádě domu, poničení římsy klasicistní fasády), bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že k takové škodě vůbec nedošlo nebo nedosahovala takové výše odpovídající celé částce složené jistoty. Žalovaný však ničeho takového netvrdil s tím, že absence jeho tvrzení není kryta poučovací povinností soudu, neboť jde o poučení hmotněprávní, proto soud žalovaného v tomto rozsahu nevyzýval podle § 118a odst. 1 o.s.ř. Za tohoto stavu byla žalobkyně oprávněna naložit se složenou jistotou podle svého uvážení a započíst ji na způsobenou škodu a závady, které žalovaný ani po opuštění prostor na své náklady neodstranil (srov. s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022 sp. zn. 26 Cdo 1130/2022).

23. S ohledem na uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť bylo prokázáno a ostatně mezi účastníky ani nebylo sporné, že žalovanému vznikl dluh na nájemném za měsíce červenec a srpen 2022 v celkové výši 60 000 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný se neuhrazením nájemného dostal do prodlení ve smyslu § 1968 o.z., vznikl žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroků z prodlení, jakožto příslušenství dlužné částky podle § 513 o.z., a to ode dne následujícího po dni splatnosti měsíčního nájemného, které bylo ve smlouvě o podnájmu určeno nejpozději do 5. dne platebního období. Procentní sazba úroků z prodlení požadovaná žalobkyní přitom odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení s § 1970 o.z., tedy zákonné výši, která byla žalobkyni přiznána, neboť mezi účastníky nebyla její výše ujednána.

24. Žalobkyni současně vznikl nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve smyslu § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 1 200 Kč za každou ze dvou pohledávek uplatněných žalobou, neboť se v daném případě jedná o vzájemný závazek podnikatelů. Tedy i v tomto rozsahu soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 34 586 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 400 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 60 000 Kč sestávající z částky 3 500 Kč za každý ze sedmi úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva před podáním návrhu, návrh ve věci, písemné vyjádření ze dne [datum] k výzvě soudu, účast na ústním jednání soudu dne [datum], písemné vyjádření ze dne [datum], účast na ústním jednáni soudu dne [datum]) včetně sedmi náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 a.t. Odměna advokáta a náhrada hotových výdajů byly dále podle § 14a odst. 1 a.t. ve spojení s § 137 odst. 3 o.s.ř. zvýšeny o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. ve výši 5 586 Kč, neboť zástupce žalobkyně doložil, že je jejím plátcem.

26. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.), náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 a 2 o.s.ř.).