46 C 490/2023

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martincovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., Anonymizováno IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení smluvní pokuty a o uložení povinnosti vystavit řádné vyúčtování

I. Řízení se zastavuje v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení pokuty v souladu s ustanovením § 13 zákona č. 67/2013 Sb. ve výši 50 Kč/den ode dne 28. 3. 2024 do zaplacení ve vztahu k povinnosti žalovaného vystavit řádné vyúčtování vodného a stočného za rok 2020 a za rok 2021.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost vystavit žalobkyni řádné vyúčtování vodného a stočného za rok 2018, za rok 2019, za rok 2020 a za rok 2021 a uhradit žalobkyni v souladu s ustanovením § 13 zákona č. 67/2013 Sb. pokutu ve výši 50 Kč/den ode dne 1. 5. 2019 do vystavení řádného vyúčtování vodného a stočného za rok 2018 spolu s úrokem z prodlení, a to do tří dnů ode dne vystavení řádného vyúčtování vodného a stočného za rok 2018, ode dne 1. 9. 2020 do vystavení řádného vyúčtování vodného a stočného za rok 2019 spolu s úrokem z prodlení, a to do tří dnů ode dne vystavení řádného vyúčtování vodného a stočného za rok 2019, ode dne 1. 5. 2021 do 27. 3. 2024 spolu s úrokem z prodlení, a to do tří dnů ode dne vystavení řádného vyúčtování vodného a stočného za rok 2020, ode dne 1. 5. 2022 do 27. 3. 2024 spolu s úrokem z prodlení, a to do tří dnů ode dne vystavení řádného vyúčtování vodného a stočného za rok 2021 a ode dne 1. 5. 2023 do 4. 9. 2023 spolu s úrokem z prodlení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 42 991,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost vystavit žalobkyni řádné vyúčtování vodného a stočného za rok 2018, za rok 2019, za rok 2020 a za rok 2021 a uhradit žalobkyni v souladu s § 13 zákona č. 67/2013 Sb. pokutu ve výši 50 Kč/den ode dne 1. 5. 2019 do vystavení řádného vyúčtování vodného a stočného za rok 2018 spolu s úrokem z prodlení, a to do tří dnů ode dne vystavení řádného vyúčtování vodného a stočného za rok 2018, ode dne 1. 9. 2020 do vystavení řádného vyúčtování vodného a stočného za rok 2019 spolu s úrokem z prodlení, a to do tří dnů ode dne vystavení řádného vyúčtování vodného a stočného za rok 2019, ode dne 1. 5. 2021 do 27. 3. 2024 spolu s úrokem z prodlení, a to do tří dnů ode dne vystavení řádného vyúčtování vodného a stočného za rok 2020, ode dne 1. 5. 2022 do 27. 3. 2024 spolu s úrokem z prodlení, a to do tří dnů ode dne vystavení řádného vyúčtování vodného a stočného za rok 2021 a ode dne 1. 5. 2023 do 4. 9. 2023 spolu s úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že na základě nájemní smlouvy uzavřené s žalovaným dne 10. 1. 2018 žalobkyně užívá nebytové prostory v přízemí budovy č. p. 212 stojící na pozemku parc. č. st. 432 v katastrálním území , adresa, , jejichž vlastníkem je žalovaný, s tím, že nájemní smlouva byla schválena usnesením Rady města , adresa, /2.2 ze dne 9. 1. 2018. Žalovaný žalobkyni poskytuje v souvislosti s nájmem nebytových prostor dodávky vody a odvod odpadních vod tzv. vodné a stočné; ostatní služby řeší žalobkyně samostatně uzavřenými smlouvami s jejich dodavateli. Od roku 2018 přitom žalovaný žalobkyni v souvislosti s poskytováním služeb doručuje fakturu s vyčíslenou částkou k úhradě za vodné a stočné pro příslušné období a fakturaci pro žalovaného provádí společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, . Podle žalobkyně však předkládané faktury nemají ani základní náležitosti, které zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostor v domě s byty (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“), pro vyúčtování stanoví, a faktury proto nelze považovat za řádná vyúčtování ve smyslu § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. Skutečnost, že žalovaný má povědomí o zákonem předepsaných náležitostech vyúčtování, žalobkyně dovozovala z reklamačního procesu, který proběhl ve vztahu k žalovanou předložené faktuře č. 23FV00368 za období roku 2022 vystavené dne 14. 4. 2023 znějící na částku 28 627,60 Kč, která oproti předchozím fakturám, které obsahovaly především popis předmětu fakturace (vodné a stočné v prodejně č. p. 212, , adresa, ), fakturační období, cenu za jednotku, množství spotřeby, sazbu DPH, cenu s a bez DPH, případně srovnání roční spotřeby vodného a stočného za předchozí roky, obsahovala také další strany obsahující data a hodnoty vodoměrů k datu 4. 1. 2022 a k datu 3. 1. 2023, sumu spotřeby za rok 2022, rozdělení naměřeného spotřebovaného množství mezi žalobkyni a společnost , právnická osoba, ., graf srovnání roční spotřeby a tzv. informační přílohu k faktuře. Uvedenou fakturu žalobkyně reklamovala zejména z důvodu jejího nesouhlasu s výší fakturované spotřeby v množství 240,65 m3 oproti předešlým rokům (rok 2019 ve výši 30,46 m3, rok 2020 ve výši 12,97 m3, rok 2021 ve výši 14,54 m3). Tedy až na základě fakturace služby za rok 2022 žalobkyně od žalovaného obdržela dokument nazvaný „Způsob výpočtu vodného a stočného ve faktuře č. 23FV00539 ze dne 23. 5. 2023“, který obsahoval celkový náměr hlavního vodoměru pro dům č. p. 212 za období roku 2022, celkovou částku fakturovanou vodárenskou společností za období roku 2022, způsob přepočtu částky vodného a stočného stanovené usnesením Rady města , adresa, na množství naměřené na hlavním vodoměru, součet množství naměřeného na všech podružných vodoměrech v nemovitosti, stav naměřeného množství na podružném vodoměru náležejícího k nebytovému prostoru pronajatému žalobkyni, stanovení částky odpovídající jednomu dílu vůči celému domu a způsob výpočtu částky dané k úhradě žalobkyni. Pokutu ve smyslu § 13 zákona č. 67/2013 Sb. ve výši 50 Kč/den pak žalobkyně požadovala z důvodu prodlení žalovaného s vystavením řádného vyúčtování vodného a stočného za rok 2018, 2019, 2020, 2021, a to za období od vzniku povinnosti žalovaného vystavit řádné vyúčtování do jejího splnění, přičemž ve vztahu k povinnosti vystavit řádné vyúčtování za rok 2022 žalobkyně pokutu požadovala do 4. 9. 2023, kdy jí bylo řádné vyúčtování žalovaným doručeno.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout navzdory potvrzení, že žalobkyni na základě nájemní smlouvy ze dne 10. 1. 2018 přenechal do užívání nebytový prostor v přízemí budovy č. p. 212 stojící na pozemku parc. č. st. 432 v katastrálním území , adresa, , neboť uvedl, že z důvodu relativně nízkých částek vodného a stočného (za rok 2018 ve výši 1 435 Kč, za rok 2019 ve výši 2 667,77 Kč, za rok 2020 ve výši 1 189,48 Kč, za rok 2021 ve 1 482,93 Kč) žalovaný, potažmo správce nebytových prostor společnost , právnická osoba, . nepožadoval po žalobkyni placení záloh za vodné a stočné ve smyslu § 4 zákona č. 67/2013 Sb. a žalobkyně platila vodné a stočné na základě žalovaným vystavených faktur. Až v souvislosti s vystavením faktury za platbu vodného a stočného za rok 2022 ve výši 28 627,60 Kč nastaly mezi účastníky neshody ohledně způsobu platby vodného a stočného. Výše takto vyfakturované částky vycházela z nadměrné spotřeby pravděpodobně způsobené poškozením pojistného ventilu plynového kotle v nebytovém prostoru užívaném žalobkyní. Ve snaze vyhnout se úhradě za nestandardně vysoké vodné a stočné žalobkyně opakovaně podávala námitky proti předmětné faktuře, na které žalovaný reagoval mj. předložením podrobného písemného sdělení ohledně způsobu výpočtu vodného a stočného, se kterým byla žalobkyně seznámena rovněž na ústní schůzce, stejně tak předložením způsobu výpočtu s obsažením všech společnosti , právnická osoba, . jakožto správci domu dostupných informací za současného odmítnutí povinnosti k úhradě nestandardně vysoké spotřeby vody s odkazem na povinnost žalobkyně provádět drobné opravy v nebytovém prostoru (včetně opravy vadného ventilu plynového kotle), kterou žalobkyně nesplnila. Žalovaný odkázal mj. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2023 sp. zn. , spisová značka, , podle jehož odůvodnění je hlavním smyslem vyúčtování služeb zajištění správného započítání záloh na celkové náklady za poskytnuté služby a stejně tak správné vyrovnání přeplatků nebo nedoplatků, kdy z uvedeného podle žalovaného plyne, že absencí hrazených záloh ztrácí jakékoliv vyúčtování smysl, neboť ve skutečnosti není co vyúčtovávat, a případný přeplatek či nedoplatek tak nevzniká. Uplatněný nárok žalobkyně na vystavení vyúčtování žalovaný shledal účelovým a vedeným snahou ho a správce domu poškodit. Druhý v pořadí žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení pokuty podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. pak nevznikl vůbec, neboť žalovaný ani správce domu žádné povinnosti neporušili. Pro případ, že by soud dospěl k závěru o důvodnosti nároku žalobkyně na zaplacení pokuty, žalovaný navrhl moderaci pokuty, neboť vyčíslená pokuta se jeví nepřiměřená a žalobkyni v důsledku nastaveného modelu fakturace za vodné a stočné nevznikla žádná škoda. V neposlední řadě žalovaný vznesl námitku promlčení, a to jak práva na vystavení vyúčtování za rok 2018 a za rok 2019, neboť tříletá promlčecí lhůta uběhla dne 1. 5. 2022 ve vztahu k právu na vyúčtování za rok 2018 a dne 1. 9. 2023 ve vztahu k právu na vystavení vyúčtování za rok 2019 (lhůta k vystavení vyúčtování byla v roce 2020 posunuta s ohledem na probíhající pandemii Covid-19), stejně tak vznesl žalovaný námitku promlčení práva na zaplacení pokuty a úroků z prodlení.

3. Žalobkyně vzala při jednání soudu žalobu částečně zpět ohledně nároku na zaplacení pokuty v souladu s § 13 zákona č. 67/2013 Sb. ve vztahu k povinnosti žalovaného vystavit vyúčtování za rok 2020 a za rok 2021 s odůvodněním, že žalovaným byl dne 27. 3. 2024 doručen způsob výpočtu vodného a stočného za uvedená období, proto žalobkyně nadále požadovala pokutu za období od 1. 5. 2021 do 27. 3. 2024 ve vztahu k povinnosti vystavit vyúčtování za rok 2020 a za období od 1. 5. 2022 do 27. 3. 2024 ve vztahu k povinnosti vystavit vyúčtování za rok 2021. Soud pro postupem podle § 96 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), řízení v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení pokuty za období od 28. 3. 2024 do zaplacení ve vztahu k povinnosti vystavit vyúčtování za rok 2020 a za rok 2021 zastavil, aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť žaloba byla vzata částečně zpět předtím, než začalo jednání (než byla přednesena žaloba).

4. Mezi účastníky nebylo sporu o skutkovém stavu věci, proto soud při jeho zjišťování vyšel jednak ze shodných tvrzení žalobkyně a žalovaného, jednak z provedeného dokazování a dospěl k následujícím zjištěním:

5. Žalobkyně v postavení pronajímatele a žalovaný v postavení nájemce uzavřeli dne 10. 1. 2018 smlouvu, jejímž předmětem byl nájem nebytových prostor v přízemí budovy č. p. 212 stojící na pozemku parc. č. st. 432 v obci , adresa, , tvořený prodejnou o 36,66 m2, technickou místností o 3,33 m2, kanceláří/dílnou o 28,04 m2, chodbou o 3,55 m2, denní místností/šatnou o 5,67 m2, sprchou o 2,18 m2, WC o 2,37 m2 a skladu o 1,82 m2 (čl. II bod 1.). Žalobkyně se zavázala hradit žalovanému měsíčně nájemné za užívání nebytových prostor ve výši 14 062,10 Kč, tedy ročně 168 745,20 Kč, vždy k 10. dni daného kalendářního měsíce převodem na účet uvedený ve smlouvě (čl. III body 1., 3., a současně náklady spojené s obvyklým udržováním a užíváním pronajatého prostoru (čl. IV bod 2.). Smlouva byla uzavřena na dobu 24 měsíců (čl. V bod 1.) a podléhala schválení Rady města, kterou byla schválena dne 9. 1. 2018 usnesením č. 1/2018/2.2 (čl. VI bod 4.), (zjištěno z nájemní smlouvy č. SML/2018/001 ze dne 10. 1. 2018 a z plánu pronajímaného prostoru). Nebytový prostor byl ze strany žalovaného do užívání žalobkyni předán dne 10. 1. 2018 při stavu měřidla studené vody 140,752 m3, stavu měřidla elektrické energie č. , hodnota, T1 4 252 kWh a T2 72 910 kWh a při stavu měřidla plynoměru č. , hodnota, -170-17-l 259,099 m3 (zjištěno z předávacího protokolu ze dne 10. 1. 2018, z předávacího protokolu innogy ze dne 10. 1. 2018 a z předávacího protokolu , právnická osoba, ., ze dne 10. 1. 2018). Smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným dne 10. 1. 2018 byla následně doplněna tak, že nově bylo dohodnuto, že se uzavírá na dobu neurčitou s tříměsíční výpovědní dobou, přičemž dodatek smlouvy byl schválen Radou města , adresa, dne 6. 8. 2018 usnesením č. 18/2019/2.3 (zjištěno z dodatku č. SML/2018/001-2 k nájemní smlouvě č. SML/2018/001 ze dne 12. 8. 2019), dále byla doplněna tak, že nově bylo dohodnuto, že se měsíční nájemné za měsíc říjen, listopad a prosinec 2020 z důvodu opatření města , adresa, „COVID-19 II“ snížilo na 7 031 Kč, přičemž dodatek byl schválen Radou města , adresa, dne 30. 12. 2020 usnesením č. 39/2020/2.2 (zjištěno z dodatku č. SML/2018/001-3 k nájemní smlouvě č. SML/2018/001 ze dne 6. 1. 2021), v neposlední řadě byla doplněna tak, že nově bylo dohodnuto, že se měsíční nájemné za měsíc leden, únor a březen 2021 z důvodu opatření města , adresa, „COVID-19 III“ snížilo na 7 031 Kč, přičemž dodatek byl schválen Radou města , adresa, dne 20. 4. 2021 usnesením č. 8/2021/2.5.1 (zjištěno z dodatku č. SML/2018/001-4 k nájemní smlouvě č. SML/2018/001 ze dne 23. 4. 2021). Žalobkyně pro žalovaného v souvislosti s užíváním nebytových prostor zajišťovala dodávky vody a odvod odpadních vod tzv. vodné a stočné, kterou žalobkyni jednou ročně vyúčtovala prostřednictvím správce domu společností , právnická osoba, ., ostatní plnění spojená s užíváním nebytových prostor nebo s ním související služby si zajišťovala sama žalobkyně (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků). Vodné a stočné za rok 2018 činilo 1 435 Kč z toho 15% DPH ve výši 187,14 Kč při ceně 73,3869 Kč/jednotka a množství 17 (zjištěno z faktury č. , hodnota, vystavené dne 26. 3. 2019). Vodné a stočné za rok 2019 činilo 2 667,77 Kč z toho 15% DPH ve výši 347,97 Kč při ceně 76,16 Kč/jednotka a množství 30,46 (zjištěno z faktury č. , hodnota, vystavené dne 14. 5. 2020). Vodné a stočné za rok 2020 činilo 1 189,48 Kč z toho 15% DPH za období od 1. 1. 2020 do 30. 4. 2020 ve výši 71,04 Kč a 10% DPH za období od 1. 5. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 53,22 Kč při ceně 82,13 Kč/jednotka a množství 4,32 m3 za období od 1. 1. 2020 do 30. 4. 2020 a 8,65 m3 za období od 1. 5. 2020 do 31. 12. 2020 (zjištěno z faktury – daňového dokladu č. , IBAN, vystavené dne 28. 4. 2021). Vodné a stočné za rok 2021 činilo 1 482,93 Kč z toho 10% DPH ve výši 134,81 Kč při ceně 92,75 Kč/jednotka a množství 14,54 m3; faktura dále obsahovala srovnání roční spotřeby vodného a stočného za rok 2019 ve výši 30,46 m3, za rok 2020 ve výši 12,97 m3 a za rok 2021 ve výši 14,54 m3 (zjištěno z faktury – daňového dokladu č. , IBAN, vystavené dne 29. 4. 2022). Žalobkyni bylo vyúčtováno vodné a stočné za rok 2022, které činilo 28 627,60 Kč včetně 10% DPH ve výši 2 602,51 Kč při 108,145 Kč/jednotka a množství 240,65 m3; faktura obsahovala rovněž srovnání roční spotřeby vodného a stočného za rok 2019 ve výši 30,46 m3, za rok 2020 ve výši 12,97 m3, za rok 2021 ve výši 14,54 m3 a za rok 2022 ve výši 225,65 m3 a dále údaje o odečtu k datu 4. 1. 2020 ve výši 197,37 m3 a k datu 3. 1. 2023 ve výši 663,68 m3 za současného uvedení, že velká spotřeba vody byla způsobena protékáním pojišťovacího ventilu plynového kotle a spotřeba za rok 2022 ve výši 466,31 m3 byla rozdělena na běžnou spotřebu ve výši 15 m3, na nájemníka , právnická osoba, . ve výši 225,65 m3 a na správce domu , právnická osoba, . ve výši 225,65 m3 (zjištěno z faktury – daňového dokladu č. 23FV00368 vystavené dne 13. 4. 2023 včetně grafu a přílohy k faktuře). Žalobkyně vyúčtování vodného a stočného v podobě faktury – daňového dokladu č. 23FV00368 u žalovaného reklamovala s odůvodněním, že plynový kotel je součástí pronájmu a majetkem žalovaného a způsob jeho instalace neumožňoval žalobkyni odhalit závadu zařízení, proto žalobkyně nesouhlasila se spoluúčastí na úhradě spotřebované vody a žalovaného vyzvala k objasnění skutečností, na základě kterých správce domu dospěl k závěru o spoluúčasti žalobkyně a ke sdělení způsobu poměru rozúčtování uniklé vody (zjištěno z e-mailové komunikace za období od 14. 4. 2023 do 4. 5. 2023). Záležitost byla ze strany správce domu společnosti , právnická osoba, . postoupena žalovanému k vyřízení, o čemž byla žalobkyně vyrozuměna (zjištěno z dopisu ze dne 23. 5. 2023 adresovanému žalobkyni společností , právnická osoba, .). Rada města , adresa, dne 17. 5. 2023 uložila správci domu společnosti , právnická osoba, . vystavit žalobkyni nové vyúčtování vodného a stočného za celé naměřené množství vody za rok 2022 v objemu 466 m2 dle poměrového měřidla a rozhodla o povinnosti žalobkyně zaplatit úhradu vodného a stočného za celé naměřené množství vody za rok 2022 (zjištěno z výpisu z usnesení Rady města , adresa, ze dne 17. 5. 2023, a to bodu 8.2.2 a bodu 8.2.3 a z usnesení Rady města , adresa, ze dne 16. 5. 2023). Žalobkyni bylo následně vyúčtováno vodné a stočné za rok 2022, které činilo 55 472 Kč včetně 10% DPH ve výši 5 042,91 Kč při 108,145 Kč/jednotka a množství 466,31 m3; faktura obsahovala rovněž srovnání roční spotřeby vodného a stočného za rok 2019 ve výši 30,46 m3, za rok 2020 ve výši 12,97 m3, za rok 2021 ve výši 14,54 m3 a za rok 2022 dle přílohy a příloha faktury dále údaje o odečtu k datu 4. 1. 2020 ve výši 197,37 m3 a k datu 3. 1. 2923 ve výši 663,68 m3 za současného uvedení, že velká spotřeba vody byla způsobena protékáním pojišťovacího ventilu plynového kotle a spotřeba za rok 2022 ve výši 466,31 m3 byla rozdělena na běžnou spotřebu ve výši 15 m3, na nájemníka , právnická osoba, . ve výši 225,65 m3 a na správce domu , právnická osoba, . ve výši 225,65 m3 (zjištěno z faktury – daňového dokladu č. 23FV00539 vystavené dne 23. 5. 2023 s datem splatnosti 6. 6. 2023 včetně přílohy k faktuře). Faktura – daňového dokladu č. 23FV00368 byla v důsledku vystaveného nového vyúčtování opravena tak, že celková částka k úhradě činila -28 627,60 Kč (zjištěno z opravného daňového dokladu č. , hodnota, vystaveného dne 23. 5. 2023). Žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně podala námitky proti vyúčtování vodného a stočného za rok 2022 ve formě faktury – daňového dokladu č. 23FV00539 a žalovaného vyzvala k vystavení řádného vyúčtování vodného a stočného za rok 2022, zejména s odůvodněním, že ve vystavené faktuře je počítána nesprávná výše jednotkové ceny vodného a stočného pro rok 2022 ve výši 108,145 Kč bez DPH navzdory tomu, že jednotková cena byla stanovena Radou města pro rok 2022 ve výši 90,24 Kč/m3 bez DPH, a v neposlední řadě s výhradami proti výši spotřeby 466,31 m3, která měla být způsobena závadou pojišťovacího ventilu plynového kotle, neboť toto poškození není možné podřadit pod pojem údržby, kterou byla žalobkyně povinna zajišťovat, a proto žalobkyně nemůže nést odpovědnost za toto poškození (zjištěno z reklamace vyúčtování ze dne 2. 6. 2023 a výzvy k vystavení řádného vyúčtování včetně doručenky datové zprávy). Žalobkyni bylo následně vyúčtováno vodné a stočné za rok 2022, které činilo 55 472 Kč včetně 10% DPH ve výši 5 042,91 Kč při 108,145 Kč/jednotka a množství 466,31 m3; příloha faktury obsahovala údaje o odečtu k datu 4. 1. 2020 ve výši 197,37 m3 a k datu 3. 1. 2023 ve výši 663,68 m3 za současného uvedení, že celkový náklad na bytový dům č. p. 212 v , adresa, činil 88 796,16 bez DPH a 97 675,80 Kč s 10% DPH, tj. 821,08 jednotek (zjištěno z faktury – daňového dokladu č. 23FV00539 vystavené dne 23. 5. 2023 s datem splatnosti 15. 7. 2023 včetně přílohy k faktuře). Žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně podala námitky proti vyúčtování vodného a stočného za rok 2022 a žalovaného vyzvala k vystavení řádného vyúčtování vodného a stočného za rok 2022, zejména s opětovným upozorněním na skutečnost, že v nově vystaveném vyúčtování je počítána nesprávná výše jednotkové ceny vodného a stočného pro rok 2022 ve výši 108,145 Kč bez DPH navzdory tomu, že jednotková cena byla stanovena Radou města pro rok 2022 ve výši 90,24 Kč/m3 bez DPH, a v neposlední řadě s výhradami proti výši spotřeby 466,31 m3, která měla být způsobena závadou pojišťovacího ventilu plynového kotle, neboť toto poškození není možné podřadit pod pojem údržby, kterou byla žalobkyně povinna zajišťovat, a proto žalobkyně nemůže nést odpovědnost za toto poškození (zjištěno z reklamace vyúčtování ze dne 14. 7. 2023 a výzvy k vystavení řádného vyúčtování včetně doručenky datové zprávy). , právnická osoba, prostřednictvím zástupce žalovaného reagoval na námitky žalobkyně, přičemž vysvětlil proces výpočtu výsledné částky k úhradě mj. přiložením způsobu výpočtu vodného a stočného ve faktuře č. 23FV00539 ze dne 23. 5. 2023 a popisem systému samostatných podružných vodoměrů v každém z pronajatých prostor a hlavního (vodárenského) vodoměru v budově, podle jehož naměřených hodnot účtuje žalovanému vodárenská společnost vodné a stočné a podle kterého je zpravidla odběr vody vyšší než součet hodnot naměřených podružnými vodoměry, a v neposlední řadě se vyjádřil k povinnosti a odpovědnosti žalobkyně jakožto nájemce za opravu poškozeného pojišťovacího ventilu kotle v rámci tzv. drobných oprav; způsob výpočtu vodného a stočného obsahoval údaj o celkovém množství naměřené spotřeby z vodárenského či fakturačního vodoměru ve výši 984,04 m3 pro celý bytový dům č. p. 212 v , adresa, a celkovou vodárenskou společností vyfakturovanou částkou za vodné a stočné ve výši 97 657,80 Kč, stejně tak údaj o celkovém množství naměřené spotřeby z 11 podružných vodoměrů 11 nájemců sídlících v budově ve výši 821,08 m3 včetně mechanismu výpočtu vodného a stočného nájemníkům budovy (zjištěno z reakce na reklamaci vyúčtování vodného a stočného za rok 2022 za den 31. 8. 2023 včetně způsobu výpočtu vodného a stočného ve faktuře č. 23FV00539 a doručenky datové zprávy). Žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně následně žalovaného vyzvala k úhradě pokuty ve smyslu § 13 zákona č. 67/2013 Sb. z důvodu nepředložení řádného vyúčtování vodného a stočného za rok 2018 až 2021 a ve vztahu k vyúčtování vodného a stočného za rok 2022 za období do jeho předložení v řádném znění dne 4. 9. 2023 a žalovaného současně vyzvala k předložené řádného vyúčtování vodného a stočného za rok 2018 až 2021 s odůvodněním chybějících náležitostí předložených faktur za roky 2018 až 2021, které musí řádné vyúčtování obsahovat (zjištěno z výzvy k úhradě pokuty, výzvy k předložení řádného vyúčtování a předžalobní výzvy ze dne 4. 10. 2023 včetně doručenky datové zprávy). V reakci na výzvu žalobkyně žalovaný prostřednictvím svého zástupce popřel, že by se žalovaný dopustil tvrzeného porušení povinnosti poskytnout řádné vyúčtování s odkazem na hlavní účel vyúčtování spočívající v zajištění správného započítání záloh na celkové náklady za poskytnuté služby a související správné vyrovnání přeplatků a nedodělků, proto žalovaný nesouhlasil, že by žalobkyni vznikl jakýkoliv nárok na zaplacení pokuty (zjištěno z reakce na výzvu ze dne 19. 10. 2023 včetně doručenky datové zprávy). Dne 27. 3. 2024 žalovaný doručil žalobkyni způsob výpočtu vodného a stočného ve faktuře č. , IBAN, ze dne 28. 4. 2021 a k faktuře č. , IBAN, ze dne 29. 4. 2022 obsahující údaje o celkovém množství naměřené spotřeby z vodárenského či fakturačního vodoměru a celkovou vodárenskou společností vyfakturovanou částkou za vodné a stočné, stejně tak údaj o celkovém množství naměřené spotřeby z 11 podružných vodoměrů 11 nájemců sídlících včetně mechanismu výpočtu vodného a stočného nájemníkům budovy, to vše za období let 2020 a 2021 (zjištěno ze způsobu výpočtu vodného a stočného ve faktuře č. , IBAN, ze dne 28. 4. 2021 a k faktuře č. , IBAN, ze dne 29. 4. 2022 a doručenky datové zprávy). Vodné a stočné za rok 2023 bylo žalobkyni vyúčtováno částkou 1 706 Kč včetně 12% DPH ve výši 182,79 Kč při jednotkové ceně 124,649 Kč a množství 12,22 m3; faktura obsahovala rovněž srovnání roční spotřeby vodného a stočného (za rok 2020 ve výši 12,97 m3, za rok 2021 ve výši 14,54 m3 a za rok 2022 ve výši 466,30 m3 a za rok 2023 ve výši 12,22 m3), (zjištěno z faktury – daňového dokladu č. 24FV00414 vystavené dne 19. 4. 2024), stejně tak bylo žalobkyni předloženo vyúčtování služeb za rok 2023, které vedle čísla měřidla studené vody č. , hodnota, obsahovalo počáteční stav měřidla za období od 31. 12. 2022 do 27. 4. 2023 a za období od 27. 4. 2023 do 31. 12. 2023, celkové náklady na odběrné místo ve výši 48 512,79 Kč, náklady na studenou vodu ve výši 46 493,11 Kč při jednotkové ceně 139,65 Kč a množství 332,92, jakož i náklady na bytovou jednotku žalobkyně ve výši 1 706,28 Kč při množství 12,22 a zaplacené záloze 0 Kč (zjištěno z vyúčtování služeb: 2023 vystaveného 18. 4. 2024).

6. Po právní stránce byla věc posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dále pak podle zákona č. 67/2013 Sb.

7. Podle § 2302 odst. 1 o.z. ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen „prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.

8. Podle § 2303 o.z. je-li s nájmem prostoru sloužícího podnikání spojeno poskytování služeb, použijí se ustanovení o poskytování služeb souvisejících s nájmem bytu obdobně.

9. Podle § 2247 o.z. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. Podle odst. 2 pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu.

10. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. poskytovatel služeb má právo požadovat na příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. Výši záloh si poskytovatel služeb s příjemcem služeb ujednají, nebo o ní rozhodne družstvo, nebo společenství.

11. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle odst. 2 poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

12. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. částku nájemného a částku za služby lze sloučit do samostatné paušální částky, pokud si to strany ujednají. Jako samostatnou paušální platbu lze rovněž ujednat pouze platbu za poskytované služby. V obou případech platí, že platby za poskytované služby se nevyúčtovávají. Podle odst. 4 u nájmů uzavřených na dobu delší než 24 měsíců nebo na dobu neurčitou nelze do paušální platby zahrnout platbu za dodávku tepla a centralizované poskytování teplé vody a dodávku vody a odvádění odpadních vod; platby za tyto služby se musí vždy vyúčtovat.

13. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Podle odst. 2 výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.

14. Ze shora citovaných ustanovení plyne, že náležitosti (řádného) vyúčtování služeb obecně upravuje § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., podle kterého musí vyúčtování služeb obsahovat vedle celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby rovněž „skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi“. Případné další vyžadované náležitosti s ohledem na sousloví „se všemi potřebnými náležitostmi“ mohou být stanoveny jinými právním předpisy, kterými jsou v současně době vyhláška č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům, a vyhláška č. 405/2015 Sb., o způsobu dělení nákladů za dodávku tepelné energie při společném měření odebraného množství tepelné energie. Nad rámec náležitostí uvedených v § 7 odst. 2 zákoně č. 63/2017 Sb., musí dále podle Nejvyššího soudu vyúčtování služeb, aby mohlo jít o vyúčtování, obsahovat „[m]inimálně i údaj o ceně za tu kterou službu a současně též údaj o množství dodané služby (§ 11odst. 1 písm. c/ zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví); vlastník jednotky totiž musí z obsahu vyúčtování zjistit minimálně takové informace, na základě kterých bude schopen rozpoznat, zda pronajímatelem požadovaná úhrada odpovídá jeho spotřebě či způsobu výpočtu této spotřeby tak, jak byl účastníky dohodnut nebo jak je stanoven právním předpisem“, (srov. s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2022 sp. zn. , spisová značka, ).

15. V daném případě nebylo mezi účastníky sporu o tom, že žalovaný žalobkyni v rámci nájmu nebytových prostor, pokud šlo o plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby, zajišťoval pouze dodávky vody a odvod odpadních vod tzv. vodné a stočné, z tohoto důvodu se tak stran posouzení náležitostí žalovaným každoročně předkládaných faktur jakožto vyúčtování služeb ve smyslu § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. neuplatní žádná z výše citovaných vyhlášek, a to s ohledem na předmět jejich úpravy (vytápění a společná příprava teplé vody, měření odebraného množství tepelné energie). Stejně tak nebylo mezi účastníky sporu o tom, že žalovaný po žalobkyni nepožadoval pravidelné placení záloh za služby vodného a stočného ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. a že doba trvání nájmu byla sjednána na dobu neurčitou (na základě následně uzavřeného dodatku k nájemní smlouvě). Právě s ohledem na takto sjednanou dobu trvání nájemního vztahu dospěl soud k závěru, že věc musí být posouzena podle § 9 odst. 4 zákona č. 67/2013 Sb., ze kterého plyne povinnost poskytovatele služeb vyúčtovat vždy platby za dodávku vody a odvádění odpadních vod (vedle dodávky tepla a centralizovaného poskytování teplé vody) navzdory tomu, že je jinak částka nájemného a částka za služby na základě dohody stran sloučena do samostatné paušální částky bez nutnosti jejího každoročního vyúčtovávání. Důvodová zpráva k zákonu č. 67/2013 Sb. pak zájem na povinnosti vyúčtování shora vybraných služeb při nájemních vztazích uzavřených na dobu delší než 24 měsíců nebo na dobu neurčitou podporuje argumentem, že tyto služby jsou regulovány věcným usměrňováním a stejně tak kontrolovány a sankcionovány příslušnými orgány.

16. Závěr dovolacího soudu ohledně smyslu vyúčtování záloh na služby, které slouží především pro kontrolu příjemce služeb porovnáním skutečných nákladů na jednotlivé služby, které byly za zúčtovací období dodány, a vypořádání zálohových plateb, tedy absenci nároku příjemce služeb na vystavení vyúčtování služeb při ujednání o neplacení záloh za služby (vyjádřený v rozsudku ze dne 19. 4. 2023 sp. zn. , spisová značka, ), nelze na projednávanou věc aplikovat. Soud se proto dále zabýval otázkou, zda každoročně předkládané faktury ze strany žalovaného žalobkyni ohledně úhrady za služby v podobě vodného a stočného splňovaly náležitosti, které zákon a současně též Nejvyšší soud (viz rozsudek ze dne 18. 10. 2022 sp. zn. , spisová značka, ) vyžaduje pro vyúčtování služeb, a dospěl k závěru, že obsah předložených faktur jakožto vyúčtování služeb ve smyslu zákona č. 67/2013 Sb. obstojí.

17. Každá z předložených faktur, ať už faktura č. , hodnota, vystavená dne 26. 3. 2019 za rok 2018, faktura č. , hodnota, vystavená dne 14. 5. 2020 za rok 2019, faktura č. , IBAN, vystavená dne 28. 4. 2021 za rok 2020, faktura č. , IBAN, vystavená dne 29. 4. 2022 za rok 2021, tak faktura č. 23FV00539 vystavená dne 23. 5. 2023 s datem splatnosti 6. 6. 2023 či 15. 7. 2023 totiž obsahovala údaj o celkovém množství dodané služby vodného a stočného žalobkyni za zúčtovací období, údaj o jednotkové ceně služby, jakož i údaj o celkové ceně za tuto službu (bez i včetně daně z přidané hodnoty). Tyto údaje přitom musí být ve vyúčtování uvedeny proto, aby se nájemci dostaly informace, na jejichž základě bude schopen rozpoznat, zda požadovaná úhrada odpovídá jeho spotřebě či způsobu výpočtu této spotřeby (srov. s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2011 sp. zn. , spisová značka, , z jehož závěrů lze podle dovolacího soudu vycházet i v současně době).

18. Soud proto dospěl k závěru, že za situace, kdy předložené faktury obsahovaly alespoň množství žalobkyní spotřebované služby, a žalobkyně tak mohla s dalších uvedených údajů ve fakturách rozpoznat, že její spotřeba odpovídá požadované úhradě, není ani případná absence údajů o počátečním a konečném stavu vodoměru vadou vyúčtování, které by jej činilo nikoliv řádným pro nedostatek náležitostí. Ostatně vyúčtování služeb za rok 2023 vystavené 18. 4. 2024 ze strany žalovaného, které žalobkyně předložila na podporu své argumentace, že žalovaný si musí být vědom, jaké náležitosti má vyúčtování služeb podle zákona č. 67/2013 Sb. splňovat, obsahuje prakticky totožné údaje, které stejně obsahovaly shora uvedené faktury, a to vedle údajů ohledně celkových nákladů a spotřeby odběrného místa na adrese , adresa, .

19. S ohledem na uvedené soud žalobu v části nedotčené jejím částečným zpětvzetím zamítl, neboť dospěl k závěru, že žalovaný dostál své zákonné povinnosti předkládat žalobkyni každoročně vyúčtování poskytované služby v podobě předkládaných faktur, které soud současně shledal jakožto vyúčtování řádné, které nepostrádalo některou z předepsaných náležitostí či neznělo na cenu v nesprávné výši, neboť žalobkyně výši vyúčtované částky žádné z faktur nerozporovala, stejně tak nesporovala, že by v roce 2022 došlo k úniku vody v důsledku poškození pojišťovacího ventilu plynového kotle umístěného v jí užívaném nebytovém prostoru, přičemž ze vzájemné komunikace účastníků, potažmo žalobkyně a správce budovy či právních zástupců bylo zjištěno, že žalobkyně rozporovala především osobu odpovědnou za kontrolu a opravu kotle v nebytovém prostoru a v této souvislosti rovněž osobu odpovědnou za úhradu vyúčtované nestandardně vysoké částky vodného a stočného za rok 2022.

20. V neposlední řadě pak soud dodává, že žaloba by byla rovněž zamítnuta ohledně nároků žalobkyně na vystavení vyúčtování za rok 2018 a za rok 2019, neboť žalovaný vznesl námitku promlčení ve smyslu § 610 o.z., kterou soud shledal nejméně ve vztahu k uvedeným nárokům žalobkyně důvodnou, a to s odkazem na § 619 o.z., podle kterého jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé; právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. V daném případě tak mohlo být právo na vystavení vyúčtování uplatněno poprvé od 1. 5. následujícího roku po zúčtovacím období (tj. od 1. 5. 2019 a od 1. 5. 2020), neboť povinnost poskytovatele služby je podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. stanovena nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období. Žaloba byla přitom k soudu podána dne 20. 12. 2023, tj. po uplynutí zákonné tříleté promlčení lhůty ve smyslu § 629 o.z. Stejně tak by v důsledku uplatněné námitky promlčení byla žaloba zamítnuta ohledně nároku žalobkyně na zaplacení pokuty požadované ve výši 50 Kč/den podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. v důsledku tvrzeného prodlení žalovaného se splněním povinnosti vystavit řádné vyúčtování, na kterou mohl žalobkyni vzniknout nárok do data 19. 12. 2020 včetně, neboť nárok na zaplacení smluvní pokuty se promlčí uplynutím tří let od dne její splatnosti.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 146 odst. 2 věty druhé ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalovanému, který jednak nezavinil, že řízení bylo částečně zastaveno, jednak byl v části nedotčené částečným zpětvzetím zcela úspěšný, přiznal plnou náhradu nákladů ve výši 42 991,30 Kč. Náklady žalovaného sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 a 2, § 9 odst. 1 a § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 411 350 Kč (6 350 Kč + 4x 91 250 Kč + 4x 10 000 Kč) do částečného zpětvzetí žaloby sestávající z částky 9 980 Kč za každý ze tří úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a.t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě) a z tarifní hodnoty ve výši 316 800 Kč (6 350 Kč + 53 100 Kč + 34 850 Kč + 2x 91 250 Kč + 4x 10 000 Kč) po částečném zpětvzetí žaloby sestávající z částky 9 580 Kč za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. (účast na jednání před soudem) a za jeden úkon právní služby ve výši jedné poloviny odměny podle § 11 odst. 2 písm. f) a.t. (účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí) včetně čtyř náhrad hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 4 a.t. po 300 Kč za jeden úkon právní služby. Odměna a hotové výdaje byly dále zvýšeny o 21% daň z přidané hodnoty podle § 14a odst. 1 a.t. ve spojení s § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 7 461,30 Kč, neboť zástupce žalovaného doložil, že je jejím plátcem.

22. Povinnost k plnění náhrady nákladů řízení byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

23. Náhrada nákladů řízení byla žalovanému přiznána jako zastoupenému účastníkovi navzdory argumentaci žalobkyně, která náklady žalovaného považovala za neúčelně vynaložené s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2018 sp. zn. , spisová značka, . Citované rozhodnutí pojednává o účelnosti, potažmo neúčelnosti vynaložených nákladů města na zastoupení advokátem a uvádí, že „[V]ždy je však třeba přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu, neboť si lze představit, že předmětem sporu může být i právní problematika, která přímo nesouvisí s oblastí spravovanou účastníkem domáhajícím se náhrady nákladů právního zastoupení, případně se jedná o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, eventuálně jazykové znalosti apod.“, přičemž nakládání s majetkem obce nepovažuje za specializovanou či obtížnou problematiku, nýbrž naopak za běžnou součást agendy právního odboru městského úřadu. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2015 sp. zn. , spisová značka, , na které citované rozhodnutí ve svém odůvodnění mj. odkazuje, pak za náklady účelně vynaložené nepovažuje ani náklady ve věci sporu o náhrady škody na zdraví způsobené pádem chodce na komunikaci, jestliže žalovaný neprokáže existenci zvláštních okolností vyžadujících zastoupení advokátem. Navzdory řečenému soud v daném případě přihlédl ke konkrétním okolnostem případu, které spatřoval jednak ve velikosti srovnávaných měst co do počtu obyvatel, jednak ve specializované problematice, která tvořila předmět řízení. Na rozdíl od shora citovaných rozhodnutí, kde na straně žalované vystupovalo město , adresa, (s počtem obyvatel cca 33 000) a město , adresa, (s počtem obyvatel cca 25 000), je žalovaný menším městem s pouhým počtem obyvatel cca 12 000, tedy jeho personální zajištění na úseku právním nebude z logiky věci dosahovat takové obsazenosti, aby bylo schopno zajistit odborné zastoupení ve sporu týkající se vyúčtování služeb nájemních bytů či nebytových prostor ve vlastnictví města, o čemž ostatně svědčí rovněž skutečnost, že pro žalovaného tuto činnost zajišťuje externí společnost, která rovněž vykonává funkci správce domu. V neposlední řadě soud zohlednil právě složitost projednávané problematiky týkající náležitostí vyúčtování služeb, které nejsou, jak bylo uvedeno výše, v zákonné úpravě obsaženy zcela úplně, nýbrž tato otázka je dotvářena četnou judikaturou Nejvyššího soudu; ostatně i v projednávané věci záviselo její vyřešení zcela a pouze na právním posouzením.