46 C 50/2022

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martincovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení pouze zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném ke dni podání žaloby (dále jen„ o.s.ř.“). Předmětem řízení bylo zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to na základě nezaplaceného jízdného a pokuty za jízdu vlakem číslo mezi stanicemi obec a obec, provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, bez platného jízdního dokladu dne datum. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o.s.ř. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v Spojeném království příjmení jméno a Severního Irska, proto se soud zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti soudů České republiky a otázkou rozhodného práva. Soud na daný případ aplikoval ustanovení § 2, § 6 a § 87 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, jelikož mezi Českou republikou a příjmení jméno není uzavřena žádná mezinárodní smlouva, která by problematiku smlouvy o přepravě osob upravovala, a dospěl k závěru, že je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a rozhodným právem je právní řád České republiky podle sídla přepravce. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaný využil přepravních služeb společnosti právnická osoba, a to dne datum ve vlaku číslo mezi stanicemi obec a Poděbrdy, jak soud zjistil z potvrzení o nedodržení SPPO č. anonymizováno a o oznámení o závadách, bez platného jízdního dokladu a jízdné ani přirážku k jízdnému nezaplatil. Výše jízdného částka a přirážky k jízdnému částka vyplývají z tarifu Českých drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. Společnost obec dráhy postoupila pohledávku za žalovaným právnická osoba anonymizována čtyři slova číslo se sídlem adresa, právnická osoba anonymizováno, Spojené království příjmení jméno a Severního Irska, jakožto postupníkovi, jak soud zjistil z postoupení souboru pohledávek včetně pohledávky číslo z rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek číslo ze dne datum. Jmenovaná společnost dále pohledávku postoupila na žalobkyni, jak soud zjistil ze smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne datum. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes výzvu před podáním žaloby ze dne datum zaslanou žalobkyní téhož dne, jak soud zjistil z výzvy a z potvrzení o odeslání písemnosti. V předmětné výzvě byla žalovanému rovněž oznámena postoupení pohledávek. Po právní stránce byla věc posouzena tak, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o přepravě osob, na základě níž mu vznikla povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně jízdné (§ 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu). Podle § 4 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb. je cestující povinen se pro účely kontroly uzavření přepravní smlouvy po dobu jejího plnění (tj. po dobu jízdy ve vozidle) prokázat platným jízdním dokladem. Žalovaný, který využil přepravních služeb právní předchůdkyně žalobkyně, nedoložil, že zaplatil řádně jízdné, a vznikla mu tak podle § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. c) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, povinnost uhradit žalobkyni kromě základního jízdného i přirážku ve výši dle smluvních přepravních podmínek žalobkyně jakožto dopravce (§ 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb.). Vzhledem k tomu, že žalovaný jízdné spolu s přirážkou ve lhůtě splatnosti neuhradil, dostal se tím s plněním svého závazku do prodlení (§ 1968 o.z.), čímž žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o.z.) ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po přepravní kontrole. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k podání žaloby je dána na základě postoupení pohledávky podle § 1879 a násl. o.z., konkrétně pak podle § 1887 o.z. Soud proto žalobu shledal důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, výzva před podáním návrh, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka, tj. ve výši částka. K výpočtu nákladů řízení soud přistoupil podle § 14b a.t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částka (viz např. řízení vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 21 C 5/2022, 21 C 6/2022, 35 C 8/2022 nebo 35 C 10/2022). Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákonem č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.