46 C 75/2022

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martincovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 16 800 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně ode dne podání žaloby do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 10 067,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-východ náhradu nákladů řízení, jejichž výše bude stanovena v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci samostatného usnesení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 16 800 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. rozsudku z titulu bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout na straně žalované ponecháním skútru [registrační značka] (dále jen„ skútr“) a vozidla [značka automobilu], [registrační značka] (dále jen„ vozidlo“) na pozemku ve vlastnictví žalobkyně, jehož součástí je stavba rodinného domu, na adrese [adresa] (dále také„ nemovitá věc“), v období od [datum] do [datum]. Žalobu odůvodnila zejména tím, že skútr je ve vlastnictví žalované a její vinou havarovaný ve zcela nepojízdném stavu, vozidlo je součástí společného jmění žalované a syna žalobkyně, je však registrováno na jméno žalované, která ho rovněž užívala a uvedla ho v důsledku havárie taktéž do jen těžko pojízdného stavu. Vozidlo bylo přitom ponecháno na veřejné komunikaci před nemovitou věcí, avšak z důvodu obavy žalobkyně z povinnosti platit místní poplatek stanovený obecně závaznou vyhláškou zastupitelstva [územní celek] [číslo] o místním poplatku za užívání veřejného prostranství, bylo přemístěno na pozemek žalobkyně. Klíči od vozidla nedisponuje žalobkyně ani její syn a za stavu, kdy sám není registrovaným vlastníkem, není oprávněn s vozidlem nakládat. Žalobkyně tak není schopna jak skútr, tak vozidlo ze svého pozemku bez součinnosti žalované odstranit. Žalovaná přitom byla několikrát vyzývána k řešení situace a k převzetí věcí, rovněž byla upozorněna na jejich možnou likvidaci, a to e-emailem či poštou, stejně tak žalovanou žádal o součinnost syn žalobkyně, avšak bezvýsledně. Na sjednaný termín převzetí skútru a vozidla dne [datum] v místě nemovité věci se žalovaná nedostavila, a žalobkyně tak vážila cca 100km cestou zcela zbytečně. Výši bezdůvodného obohacení žalobkyně odůvodnila částkou 300 Kč/měsíc v případě skútru a částkou 500 Kč/měsíc v případě vozidla, které představují cenu měsíčního pronájmu v čase a místě obvyklém a které žalobkyně požadovala za celkem 21 měsíců.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s odůvodněním, že nárok uplatněný v žalobě považuje za uměle vykonstruovaný a v rozporu s dobrými mravy. Poukázala na problematické vztahy s žalobkyní a především se synem žalobkyně jako svým bývalým manželem, jakož i na skutečnost, že navzdory tomu, že došlo ke změně právního stavu, a sice k převodu vlastnického práva k nemovité věci ze syna žalobkyně na žalobkyni poté, co žalovaná společné bydliště bývalých manželů opustila, nedošlo ke změně stavu faktického, neboť syn žalobkyně, nikoliv žalobkyně sama, i nadále nemovitou věc obývá. Žalovaná již v minulosti chtěla věci týkající se vozidla řešit návrhem jeho prodeje a rozdělením kupní ceny mezi oba bývalé manželé. Její návrh byl však ze strany syna žalobkyně odmítnut s tím, že vozidlo zůstane u něj. Současně bylo vydání vozidla ze strany žalobkyně podmiňováno požadavkem na zaplacení vypořádacího podílu jejímu synovi, který žalovaná považuje za nesmyslný, zejména při zohlednění toho, že vozidlo náleží do dosud nevypořádaného společného jmění žalované a syna žalobkyně. Žalované nemůže být rovněž kladeno k tíži, že vozidlo se nachází na pozemku žalobkyně i přesto, že ho žalovaná po opuštění nemovité věci zanechala na veřejné komunikaci. Pokud jde o skútr, žalovaná potvrdila, že je v jejím vlastnictví, a že jej v nemovité věci zanechala, jako ostatně i své další věci po opuštění bývalé společné domácnosti se synem žalobkyně. V této souvislosti dále poukázala na výzvy žalobkyně k vyzvednutí věcí, které byly z počátku jednak velmi obecné a neurčité, nebylo zřejmé, jakých věcí se týkají, jednak žalovanou mylně informovaly o zlikvidování věcí, pokud nebudou vyzvednuty. Žalovaná tak má za to, že je to právě žalobkyně, která neposkytuje dostatečnou součinnost a brání ve vyřešení nastalé situace, neboť i sama zmařila naplánované předání věcí na den [datum], kam za sebe žalovaná poslala zmocněné osoby, k předání věcí však nedošlo.

3. Z fotografií byla zjištěna identifikace skútru a vozidla.

4. Z e-mailů ze dne [datum] a ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná se obrátila na syna žalobkyně s návrhem na prodej vozidla a rozdělení utržené ceny mezi oba dva rovným dílem, na což jí bylo sděleno, že vozidlo zůstane u syna žalobkyně, aby nedošlo k rozkradení použitelných dílů nebo jinému neoprávněnému jednání či přepisu.

5. Z e-mailu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k vyzvednutí movitého majetku nacházejícího se na jejím pozemku a upozornila ji na vyúčtování nájemného za uskladnění věcí.

6. Z e-mailu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně opětovně vyzvala žalovanou k vyzvednutí věcí a upozornila ji, že narůstá částka za uskladnění.

7. Z e-mailu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně žalované oznámila, že její movité věci budou odvezeny na skládku, neboť žalovaná nereagovala na opakované výzvy k jejich vyzvednutí.

8. Z dopisu ze dne [datum] včetně doručenky bylo zjištěno, že žalobkyně opětovně vyzvala žalovanou k vyklizení movitých věcí uskladněných na pozemku žalobkyně a žalovanou upozornila na řešení věci právní cestou.

9. Z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná byla prostřednictvím zástupkyně žalobkyně vyzvána k úhradě bezdůvodného obohacení představujícího náklady parkovného za skútr a vozidlo na pozemku žalobkyně ve výši 1 200 Kč (300 Kč/měsíčn od [datum rozhodnutí]).

10. Z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná byla prostřednictvím zástupkyně žalobkyně vyzvána k úhradě bezdůvodného obohacení představujícího náklady parkovného za skútr a vozidlo na pozemku žalobkyně ve výši 12 800 Kč (300 Kč/měsíčn za skútr a 500 Kč/měsíc za vozidlo od [datum rozhodnutí]).

11. Z dopisu ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] bylo zjištěno, že proběhla komunikace zástupců účastníků řízení ohledně specifikace věcí, jejichž vyzvednutí bylo žalobkyní požadováno, a sice skútru a vozidla. Dále byl dohodnut termín jejich vyzvednutí na den [datum] v 14:00 hodin s tím, že žalobkyně jejich předání podmínila zaplacením částky 14 400 Kč představující bezdůvodné obohacení a částky 40 000 Kč představující polovinu hodnoty vozidla. Po neúspěšném pokusu byl ze strany žalobkyně navržen nový termín na [datum].

12. Z plné moci ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná zmocnila [celé jméno svědka] k převzetí vozidla, skútru a dámského kola [značka automobilu].

13. Z protokolu o jednání před [název soudu] ze dne [datum] bylo zjištěno, že syn žalobkyně v rámci řízení o úpravě poměrů k nezletilým dětem pro dobu před i po rozvodu manželství uvedl, že v nemovité věci bydlí fakticky on sám i přesto, že bylo vlastnické právo převedeno na žalobkyni, která bydlí v [obec] v rodinném domě.

14. Z obecně závazné vyhlášky zastupitelstva [územní celek] [číslo] bylo zjištěno, že s účinností od [datum] byl v obci [obec] zaveden místní poplatek za užívání veřejného prostranství graficky vyznačeného na mapě v příloze [číslo] mj. za vyhrazení trvalého parkovacího místa pod sankcí zvýšení poplatku až na trojnásobek, nebude-li poplatek včas zaplacen.

15. Z výslechu svědka [celé jméno svědka], kamaráda žalované, bylo zjištěno, že ho žalovaná poprosila o vyzvednutí skútru, vozidla a kola na adrese [anonymizována dvě slova], k čemuž mu udělila plnou moc. Učinila tak z důvodu špatných vztahů s rodinou [příjmení]. Svědek na místo odjel společně s kamarádem [jméno] svým autem, na kterém byl přidělán valník. Na místo dne [datum] přijeli asi o 10 minut dříve, než bylo dohodnuto, již při příjezdu stála před domem dvě auta, a sice modré a červené, obě [značka automobilu]. Na domě nebyl elektrický zvonek, ale zavěšený zvon, na který zvonili, v rámci slušnosti bušili na dveře a kamarád [jméno] rovněž bušil na okna orientovaná do ulice. Jelikož ani po 20-30 minutách nikdo neotevřel, pořídil svědek fotografii, která současně zachycovala dům s číslem popisným a plnou moc jemu udělenou ze strany žalované. Na valník zamýšlel svědek naložit skútr a popřípadě kolo, ohledně vozidla měl namyšleny dvě varianty jeho odvozu. První varianta byla, že by bylo vozidlo odvezeno po vlastní ose kamarádem [jméno], v opačném případě, pokud by vozidlo nebylo možné odtáhnout po vlastní ose, nastoupila by druhá varianta spočívající v zavolání dalšího kamaráda z [obec], který má odtahovou službu.

16. Z výslechu svědka [celé jméno svědka], kamaráda žalované, bylo zjištěno, že je kamarád [celé jméno svědka], který ho při návštěvě žalované požádal, aby s ním zajel do [obec] vyzvednout vozidlo a skútru. Odjeli tedy společně autem [celé jméno svědka], na kterém byl vozík k naložení skútru. Na místě již stála dvě auta, jedno zasněžené, jedno nezasněžené; předpokládali proto, že někdo bude doma. Zvonili na ruční zvon, rovněž klepali na okna, nikdo však neotvíral. Svědek vyloučil, že by na domě byl elektrický zvonek, nad dveřmi v pravém rohu byla kamera. Asi po 15-20 minutách, kdy stále nikdo neotvíral, udělali fotku domu, aut stojících před domem a papíru, který žalovaná dala [jméno] [celé jméno svědka], poté bez věcí odjeli.

17. Další důkazní návrhy, především svědeckými výpověďmi manžela a syna žalobkyně k prokázání tvrzení ohledně okolností přemístění vozidla, jakož i ohledně vzájemných vztahů s žalovanou byly pro nadbytečnost zamítnuty.

18. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků řízení učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně a žalovaná jsou ve vztahu bývalé tchýně a snachy. Poté, co žalovaná opustila společné bydliště její a syna žalobkyně v nemovité věci, bylo vlastnické právo k nemovité věci převedeno ze syna žalobkyně na žalobkyni. Žalovaná zanechala v nemovité věci (na pozemku) zaparkovaný skútr [registrační značka] který je v jejím vlastnictví a v nepojízdném stavu, před nemovitou věcí na veřejné komunikaci zanechala zaparkované vozidlo [registrační značka], které náleží do společného jmění žalované a syna žalobkyně. Vozidlo bylo následně přemístěno na pozemek žalobkyně. Žalovaná byla ze strany žalobkyně opakovaně vyzývána k vyzvednutí svých věcí nacházejících se na pozemku žalobkyně a byla upozorněna, že jí bude účtovano nájemné za jejich uskladnění. Termín předání skútru a vozidla byl dohodnut na [datum] v 14:00 hodin v nemovité věci, k předání věcí nedošlo.

19. Po právní stránce byla věc posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly za jeho účinnosti.

20. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Vycházeje z uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Ohledně vlastnického práva k nemovité věci nebylo mezi účastníky řízení sporu. Současně bylo vlastními slovy syna žalobkyně v rámci opatrovnického řízení vedeného u [název soudu] prokázáno, že faktický stav neodpovídá stavu právnímu a že nemovitou věc ve skutečnosti i po jejím opuštění ze strany žalované a převodu vlastnického práva na žalobkyni obývá i nadále syn žalobkyně, nikoliv žalobkyně sama. Tato skutečnost byla rovněž podpořena žalobními tvrzeními žalobkyně ohledně zbytečně vážené 100km cesty na dohodnuté předání věcí dne [datum].

22. Pokud jde o vozidlo, bylo e-mailem zaslaným synem žalobkyně dne [datum] žalované prokázáno, že mezi nimi jako bývalými manželi existovala ohledně vozidla náležejícího do jejich nevypořádaného společného jmění jistá dohoda, a sice že vozidlo zůstane do vyřešení vzájemných majetkových vztahů u syna žalobkyně. Současně nebylo mezi účastníky řízení sporu o tom, že vozidlo bylo zanecháno po opuštění nemovité věci ze strany žalované na veřejné komunikaci před nemovitou věcí a až následně bylo přesunuto na pozemek ve vlastnictví žalobkyně; k jeho přesunu však nedošlo jednáním žalované.

23. Na tomto místě je vhodné uvést, že do doby vypořádání zaniklého společného jmění manželů se ve smyslu § 736 věty druhé o.z. pro ně přiměřeně použijí ustanovení o společném jmění manželů. Znamená to tedy, že každý z manželů je i nadále vlastníkem celé věci, přičemž jeho vlastnické právo je omezeno stejným vlastnickým právem druhého manžela. Proto ani nepřipadá v úvahu, aby jeden z manželů požadoval na druhém, aby mu nahradil škodu, kterou způsobil na společném majetku, nebo vydal to, oč se obohatil oproti druhému z manželů z užitků ze společné věci (srov. s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2593/2008).

24. Skutečný stav vozidla, tj. zda bylo vozidlo ve stavu pojízdném či nepojízdném, jakož i okolnosti jeho přesunu, nejsou pro věc rozhodující. I přesto jsou však jednotlivé argumenty žalobkyně a jejich několikanásobná proměna v průběhu celého řízení zarážející. Žalobkyně v žalobě uvedla, že vozidlo bylo ze strany žalované zanecháno na pozemku žalobkyně s tím, že žalobkyně ani její syn klíči od vozidla nedisponují, a proto nebylo možné bez součinnosti žalované s vozidlem jakkoliv nakládat. Později však připustila, že vozidlo bylo na její pozemek přesunuto poté, co jej žalovaná zanechala na veřejné komunikaci před nemovitou věcí, aniž by však současně uvedla konkrétní tvrzení ohledně toho, jak mělo k přesunu vozidla bez držení klíčů dojít. K objasnění jeho přesunu pouze navrhla výslech svého manžela a svého syna. Stejně tak měnila žalobkyně v průběhu řízení tvrzení ohledně důvodu, pro který bylo vozidlo přemístěno. Nejprve uváděla svoji (důvodnou) obavu z dopuštění se přestupku proti pravidlům silničního provozu s ohledem na šířku místní komunikace, kdy odstavené vozidlo mělo bránit dalším vozidlům v průjezdu a oboustranný provoz měl být zcela vyloučen. Následně uváděla, že se chtěla vyhnout hrozící škodě v podobě úhrady místního poplatku zavedeného obecně závaznou vyhláškou, který by musela hradit za odstavené vozidlo na veřejné komunikaci a který by jí mohl být zvýšen až na trojnásobek. V neposlední řadě pak uváděla, že vozidlo zanechala žalovaná na parkovacím místě vyhrazeném pro vozidlo žalobkyně a jejího manžela, tudíž by na veřejném prostranství, které bylo zpoplatněno dle obecně závazné vyhlášky, byla nucena své vozidlo parkovat právě žalobkyně, aniž by však současně vysvětlila, jaký důvod žalobkyni bránil v tom, aby své vozidlo parkovala na svém pozemku.

25. Nicméně ani na zmíněné obavy žalobkyně nemůže být nahlíženo jako na důvodné, neboť i v případě, že by skutečně vozidlo bránilo v průjezdu veřejnou komunikací či by skutečně hrozila povinnost úhrady zavedeného místního poplatku za užívání veřejného prostranství, byl by z tohoto jednání odpovědnou osobou pouze a jen vlastník vozidla, kterým byli nikoliv žalobkyně, nýbrž syn žalobkyně a žalovaná.

26. Tvrzení žalobkyně proto shledal soud zcela účelovými a dospěl k závěru, že ve vztahu k vozidlu nemohlo na straně žalované dojít k bezdůvodnému obohacení za situace, kdy žalovaná sama vozidlo na pozemku žalobkyně nezanechala a za situace kdy sám syn žalobkyně, který nemovitou věc fakticky obývá, trval na tom, aby měl vozidlo u sebe, a žalované ho odmítl vydat. Žalobkyně tak nejednala poctivě, pokud sama vyvolala protiprávní stav (nechala na sebe převést vlastnické právo k nemovité věci a přemístila vozidlo na svůj pozemek), nad kterým měla (má) sama kontrolu, tedy zjevně zneužila právo, a takové jednání nemůže požívat právní ochrany (viz § 6 a § 8 o.z.).

27. Pokud jde o skútr, ani v tomto případě nebylo mezi účastníky řízení sporu o vlastnickém právu (žalované) k němu či o tom, že jej žalovaná skutečně zanechala na pozemku, který byl v době jejího opuštění nemovité věci ve vlastnictví syna žalobkyně a v době, za kterou je žalobkyní požadováno bezdůvodné obohacení, se již nacházel ve vlastnictví žalobkyně.

28. Žalobkyně se domáhá bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout na straně žalované v období od [datum] do [datum]. Nejméně za dobu od [datum] do [datum] však nemůže být na žalobou uplatněný nárok pohlíženo jako na důvodný, neboť bylo prokázáno, že po vzájemné dohodě účastníků řízení, respektive jejich zástupců byl dohodnut termín předání skútru a vozidla na den [datum] v 14:00 hodin na adrese [adresa žalované]. Současně bylo prokázáno, že tento den se na místo skutečně dostavil žalovanou zmocněný svědek [celé jméno svědka] se svědkem [celé jméno svědka], avšak i po jejich snaze upozornit na svoji přítomnost a po setrvání na místě po dobu nejméně 20 minut, k předání dohodnutých věcí nedošlo, neboť svědkům nikdo neotevřel. Předání věcí tak bylo zmařeno ze strany žalobkyně, která neposkytla potřebnou součinnost. Skutečnost, že se na místo dostavili svědci a nikoliv žalovaná, nemůže změnit nic na tom, že žalobkyně vědoma si dohodnutého termínu předání měla být na místě přítomna a připravena k předání věcí, potažmo měla přinejmenším jejich předání umožnit či (např. pomocí jiné osoby) zajistit jejich zpřístupnění, k čemuž však v daném případě vůbec nedošlo.

29. Zcela nepochopitelné a nerelevantní byly zaznívající požadavky žalobkyně na prokázání obeznámenosti svědků s místními poměry (vybavení nemovité věci elektrickým zvonkem či ručním zvonem), jejich připravenosti na převzetí věcí (dostavení se na místo s odtahovou službou či zdokumentování vozidla, kterým se svědci dostavili) nebo obeznámení žalobkyně s totožností osob, které se měly místo žalované k převzetí věcí dostavit. I v tomto případě byla proměnlivá argumentace žalobkyně shledána soudem jako čistě účelová. Proměnlivost žalobních tvrzení osvědčuje rovněž to, že žalobkyně v žalobě uváděla, že žalovaná se v dohodnutém termínu k předání věcí nedostavila (na místě nebyla nikým viděna) a žalobkyni se o svém příjezdu nepokusila uvědomit, ať už klepáním, zvoněním na nemovitost či telefonním hovorem. Naproti tomu ve svém následujícím vyjádření uváděla, že považuje za lživé tvrzení žalované, že žalobkyně neměla reagovat na zvonění domovního zvonku, neboť nemovitá věc není a nikdy nebyla domovním zvonkem opatřena, čehož si žalovaná musela být vědoma, jelikož nemovitou věc zhruba 10 let sama obývala.

30. Ani ve vztahu k období od [datum] do [datum] však soud neshledal žalobou uplatněný nárok jako důvodný s odkazem na § 6 a § 8 o.z., neboť počínání žalobkyně bylo i v tomto případě shledáno jako nepoctivé a zjevně zneužívající práva. Žalobkyně totiž sama neobývajíc nemovitou věc začala ode dne [datum], tedy téměř ihned po vzájemné e-mailové komunikaci žalované a syna žalobkyně (ve dnech [datum] a [datum]), žalovanou vyzývat k převzetí„ movitého majetku“ uskladněného na svém pozemku. Další výzva následovala dne [datum] a dne [datum], ve které byla žalovaná dokonce informována o odvozu jejích věcí na skládku. Po téměř roční odmlce, kdy podle informací sdělených ze strany žalobkyně, již mělo dojít k likvidaci věcí žalované jejich odvozem na skládku, žalobkyně opětovně vyzvala žalovanou k jejich převzetí. Všechny zaslané výzvy byly přitom neurčité, jelikož z nich nebylo patrné, jaké věci žalobkyně požadovala po žalované odvézt, současně žalované poskytovaly rozporuplné informace. Jistou konkretizaci věcí přinesly až následné výzvy učiněné ze strany zástupce žalobkyně, nicméně i tyto výzvy byly ve svém obsahu částečně rozporuplné. Jak výzva ze dne [datum], tak výzva ze dne [datum] požadovala po žalované nikoliv převzetí věcí, nýbrž úhradu bezdůvodného obohacení v podobě pronájmu parkovacího stání pro skútr a vozidlo s tím, že v případě první výzvy bylo bezdůvodné obohacení požadováno od [datum] do data vyhotovení výzvy ve výši 300 Kč/měsíc, naproti tomu v případě druhé výzvy již bylo bezdůvodné obohacení požadováno od [datum] do data vyhotovení výzvy ve výši 300 Kč/měsíc za skútr a 500 Kč/měsíc za vozidlo. Konečně až výzva ze dne [datum] přesně označila, jaké věci žalobkyně vyžaduje po žalované odvézt. Na tuto výzvu přitom žalovaná prostřednictvím svého zástupce obratem reagovala a byl dohodnut termín převzetí věcí, který byl však ze strany žalované, jak již bylo uvedeno shora, bojkotován. Žalobkyně si proto i v tomto případě počínala v rozporu s dobrými mravy a podanou žalobou se snaží těžit ze svého nepoctivého jednání.

31. Z uvedených důvodů proto soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), a žalované, která byla v řízení plně úspěšná, přiznal náhradu nákladů ve výši 10 067,20 Kč Náklady žalované představují náklady za zastupování advokátem, kterému náleží odměna podle § 8 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 16 800 Kč sestávající z částky 1 780 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a.t. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ze dne [datum] a účast na jednání před soudem dne [datum] a dne [datum]) včetně čtyř náhrad hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 4 a.t. po 300 Kč za jeden úkon právní služby. Odměna a hotové výdaje byly dále podle § 14a odst. 1 a.t. ve spojení s § 137 odst. 3 o.s.ř. zvýšeny o 21% daň z přidané hodnoty, tj. ve výši 1 747,20 Kč, jelikož zástupce žalované doložil, že je jejím plátcem.

33. Soud současně podle výsledku řízení rozhodl ve smyslu § 148 o.s.ř. o povinnosti žalobkyně zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-východ náhradu nákladů řízení, které platil stát. Náklady představují svědečné za podání svědecké výpovědi svědkem [celé jméno svědka]. V době vyhlášení rozsudku však nebyla jejich přesná výše známa, a proto si soud stanovení výše vyhradil postupem podle § 155 odst. 1 o.s.ř. do samostatného usnesení.

34. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.), náhrada nákladů řízení žalované pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).