46 C 92/2023
V PLATNOSTIOkresní soud Praha-východ rozhodl o rozvodu manželství uzavřeného před úřadem v [územní celek], jehož účastníci jsou státními příslušníky Slovenské republiky. Soud uznal, že manželství je vážně a trvale rozvrácené, přičemž oba manželé vyloučili možnost obnovy soužití. Rozvod byl proveden na základě § 23 odst. 1 zákona č. 36/2005 Sb., o rodině, s ohledem na odlišné představy o společném životě a nemožnost obnovení manželského soužití. Náhrada nákladů řízení nebyla přiznána, což odpovídá § 23 zákona č. 292/2013 Sb.
Plný text
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martincovou ve věci manželky: osobní údaje manželky a manžela: osobní údaje manžela o rozvod manželství
I. Manželství celé jméno manželky, rozené příjmení, a celé jméno manžela, uzavřené dne datum před anonymizována dvě slova územní celek, země, se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Manželka se domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství bylo uzavřeno dne datum, v současné době je však rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Důvody jeho rozvratu spatřuje v rozdílnosti představ obou manželů o jejich společném soužití a jejich dalším životě s tím, že popsaný rozvrat se mezi manželi nadále prohlubuje. V průběhu manželství se narodil dne datum nezletilý syn jméno. Manžel se k návrhu na rozvod manželství připojil. Oba manželé jsou státním příslušníky Slovenské republiky s pobytem na území České republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný případ aplikoval s ohledem s ohledem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ z.m.p.s.“), a s ohledem na absenci příslušné úpravy ve Smlouvě mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech č. 209/1993 Sb. jednak úpravu obsaženou v nařízení Rady (EU) 2019/1111 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí, jednak v z.m.p.s. a dospěl k závěru, že podle čl. 3 písm. a) citovaného nařízení je dána pravomoc a příslušnost k rozhodnutí věci České republiky a podle § 49 odst. 1 ve spojení s § 50 odst. 1 z.m.p.s. je rozhodným (hmotným) právem právní řád Slovenské republiky. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne datum (zjištěno z ověřené kopie sobášného listu vydaného anonymizována dvě slova územní celek dne datum). Z manželství se narodil dne datum k dnešnímu dni stále nezletilý syn jméno, přičemž poměry k nezletilému pro dobu po rozvodu manželství byly soudem upraveny tak, že na základě dohody rodičů byl nezletilý svěřen do střídavé péče matky a otce a oba se zavázali přispívat na jeho výživu. Rozsudek nabyl právní moci dne datum (zjištěno z rozsudku název soudu ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací). Příčinu rozvratu manželství spatřují manželé v odlišných představách o společném soužití a o jejich dalším životě (účastnický výslech manželů). Po právní stránce soud věc hodnotil podle zákona č. 36/2005 Z.z., zákona o rodině (dále jen„ zákon o rodině“), kdy podle jeho § 22 může být přistoupeno ke zrušení manželství rozvodem jen v odůvodněných případech. Podle § 23 odst. 1 zákona o rodině může soud manželství rozvést, jsou-li vztahy mezi manželi tak vážně narušené a trvalé rozvrácené, že manželství nemůže plnit svůj účel a od manželů nelze očekávat obnovení manželského soužití. Podle odst. 2 zjišťuje soud příčiny, které vedly k vážnému rozvratu vztahu mezi manželi, a při rozhodování o rozvodu k nim přihlíží. Soud při rozhodování o rozvodu vždy přihlédne k zájmu nezletilých dětí. Podle odst. 3 soud při posuzování míry rozvratu vztahu mezi manželi přihlíží k porušování povinností manželů podle § 18 a § 19. Kvalifikovanost rozvratu manželství je dána nejen jeho délkou a intenzitou, ale i skutečností, že v důsledku tohoto rozvratu nelze očekávat obnovení soužití manželů. Z vyjádření obou účastníků vyplynulo, že své manželství považují za trvale rozvrácené. Oba deklarovali, že možnost obnovy manželského soužití je vyloučena. Pokud jde o příčinu rozvratu manželství, vycházel soud ze shodných tvrzení účastníků, kteří jako příčinu rozvratu manželství označili odlišné představy o společném soužití a o jejich dalším životě. O úpravě poměrů k nezletilému synovi pro dobu po rozvodu bylo soudem pravomocně rozhodnuto. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro rozvod manželství, soud manželství rozvedl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.“). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 395 z.ř.s.) Manžel, který při uzavření manželství přijal příjmení druhého manžela jako příjmení společné, může do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku oznámit příslušnému matričnímu úřadu, že přijímá opět své dřívější příjmení. Manžel, který při uzavření manželství přijal příjmení druhého manžela jako příjmení společné a zároveň si ponechal v pořadí uvedené jako druhé příjmení své dřívější příjmení, může do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku oznámit příslušnému matričnímu úřadu, že upouští od používání společného příjmení.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.