48 C 13/2024

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Oliveriusovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 89 000 Kč s příslušenstvím I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku ve výši 89 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 89 000 Kč jdoucím od 26. 10. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 45 571,20 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uhrazení částky 89 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že jako školské zařízením zapsané do rejstříku škol a školských zařízení na základě rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 20. 2. 2006, uzavřela s žalovanými dne 20. 4. 2018 smlouvu o poskytování služeb výuky , právnická osoba, (dále jen „Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat dceři žalovaných, , Anonymizováno, , jméno FO, , nar. , datum, (dále jen „dcera žalovaných“), výuku základního vzdělávání a doplňkového vzdělávání, a žalovaní se zavázali uhradit žalobkyni sjednané školné ve výši 178 000 Kč za školní rok. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to na období školního roku, přičemž došlo k jejímu automatickému prodloužení na školní roky 2018/2019, 2019/2020, 2020/2021, 2021/2022, 2022/2023. Žalovaní měli nárok na automatické prodloužení smlouvy i na další školní rok, tj. rok 2023/2024. Pro případ, že by na tomto prodloužení neměli zájem, byli povinni žalobkyni o tomto úmyslu písmeně informovat nejpozději do 30. 4. 2023. Pro případ, že oznámení úmyslu ohledně nezájmu na automatickém prodloužení smlouvy nebude učiněno řádně a včas, byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši pětinásobku měsíčního školného. Žalovaní oznámili dne 29. 5. 2023 žalobkyni, že dcera žalovaných ve školním roce 2023/2024 nebude navštěvovat školu žalobkyně. Emailem ze dne 8. 8. 2023 uplatila žalobkyně vůči žalovaným nárok na úhradu smluvní pokuty za pozdní oznámení. Účelem sjednané smluvní pokuty je částečná úhrada výpadků v příjmech školy (pouze ve výši poloviny) v následujícím školním roce v důsledku snížení počtu žáků. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně nemůže žákovi bez dalšího poskytování povinné školní docházky ukončit, musí mít pro žáka vždy zajištěno místo i v následujícím školním roce, aby splnila své zákonné povinnosti plynoucí z povinného základního vzdělávání. Termín pro oznámení byl žalobkyní stanoven dva měsíce před koncem výuky v daném školní roce, neboť žalobkyně musí stihnout zajistit nového žáka na uvolněné místo a každý nový žák absolvuje zkušební pobyt ve škole, který může probíhat pouze do konce června, tedy v době výuky. S rodiči jiných žáků, kteří žalobkyni avizovali zájem na neprodloužení smlouvy, byl společně dohodnut dodatek k jejich smlouvě, kterým byl termín oznámení posunut na 2. května. Žalobkyně při oznámení žalovaných na konci května neměla reálnou možnost zajistit za dceru žalovaných náhradu. Žalobkyně vůči žalovaným uplatňuje pokutu ve výši pětinásobku měsíčního školného v částce 89 000 Kč odpovídající školnému ve školním roce 2022/2023 jako vstřícný krok a nikoliv tedy ve výši pětinásobku měsíčního školného v roce 2023/2024 (tj. ve výši 117 500 Kč). Žalobkyně, ačkoliv je právnickou osobou zřízenou ve formě společnosti s ručením omezeným, poskytuje v rámci své činnosti v souladu se školským zákonem, veřejnou službu v rámci veřejného systému vzdělávání. Nelze ji považovat za podnikatele s ohledem na skutečnost, že poskytuje veřejnou službu (tj. povinnou školní docházku), je částečně financována z veřejných rozpočtů (na základě každoročních smluv s krajským úřadem svůj provoz financuje za pomoci dotací ze státního rozpočtu) a je striktně limitována ve způsobu užití případných kladných výsledků hospodaření (výhradní užití na vzdělání a školské služby). Své účetní závěrky musí ověřovat auditorem, který neshledal žádné pochybení. Nárok na smluvní pokutu vznikl již ve školním roce 2022/2023, avšak i na školní rok 2023/2024 měla žalobkyně uzavřenou smlouvu na dotaci s tím, že Středočeský kraj nezveřejňuje od roku 2022 texty smluv na dotace, přičemž nezveřejnil od tohoto období žádné dotační smlouvy všech svých soukromých škol, které pod něj spadají. S ohledem na uvedené nelze aplikovat na Smlouvu ustanovení občanského zákoníku o ochraně spotřebitele. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalované prostřednictvím svého zástupce k úhradě žalované částky, přičemž oběma žalovaným doručila tyto výzvy dne 17. 10. 2023 do jejich profesních datových schránek. Žalobkyně není orgánem veřejné moci a může tak doručovat všude, kde je adresát zastižen, a to jakýmkoliv způsobem.

2. Žalovaní navrhli žalobu zamítnout, neboť žalobkyně nemá nárok na úhradu smluvní pokuty. Smlouvu uzavřenou mezi účastníky považovali za smlouvu spotřebitelskou, která byla žalobkyní coby podnikatelkou uzavřena v rámci její obchodní, výrobní nebo obdobné činnosti (konkrétně při poskytování vzdělání dle školské zákona) a žalovanými jako spotřebiteli při uspokojování soukromých potřeb dcery žalovaných. Kritérium zisku žalovaní považovali při určení, zda je žalobkyně podnikatelka, za irelevantní., stejně tak, zda je její činnost veřejnou službou či je financována, byť z části, z veřejných rozpočtů. Na základě spotřebitelského vztahu je ujednání o smluvní pokutě v bodu 7.

2. Smlouvy zneužívající a neplatné pro zvlášť nevýhodné ustanovení adhézní smlouvy. Smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká, odporující dobrým mravům a trestající výkon práv žalovaných. Žalobkyně je podnikatelkou na základě jejího zápisu do obchodního rejstříku a vztahuje se tak na ni ustanovení o spotřebitelských smlouvách (viz rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 9. 2019, sp.zn. 21 Co 184/2019, v němž byla jako podnikatelka ve smyslu § 420 odst. 2 o. z. kvalifikována Knihovna města Plzně, příspěvková organizace poskytující veřejné služby pro níž není kritérium zisku významné). Pakliže je podnikatelkou městská knihovna zřízená jako příspěvková organice, pak žalobkyně jako soukromá společnost s ručením omezeným jednostranně stanovující školné, musí být podnikatelkou ve smyslu občanského zákoníku. Dále žalovaní podrobně odkázali na komentářovou literaturu vymezující pojem podnikatele včetně jeho širšího pojetí. Definici žalobkyně jako podnikatelky odvozovali žalovaní též z evropského práva, a to zejména z rozsudku Evropského soudního dvora (dále jen „ESD“) ze dne 17. 5. 2018, sp. zn C-147/16 ve věci Karel de Grote – Hogeschool Katholieke Hogeschool Antwerpen VZW v. Susan Romy Jozef Kuijper (dále jen „rozsudek Karel de Grote“), v němž soud posuzoval jako předběžnou otázku, zda je smlouva o bezúročném splátkovém kalendáři, zahrnující studijní poplatky a příspěvek na studijní cestu, uzavřená mezi veřejnou vysokou školou a studentkou, smlouvou spotřebitelskou dle evropského práva. ESD dospěl k závěru, že v rámci této smlouvy je škola považována za „prodávající či poskytovatele“ a smlouva je tak spotřebitelskou smlouvou ve smyslu směrnice 93/13/EHS (dále jen „směrnice“). ESD stejně jako soud v tomto řízení, posuzoval smlouvu, která se netýkala přímo úlohy vzdělávání, když ani v tomto řízení se ujednání o smluvní pokutě taktéž netýkalo přímo úlohy vzdělávání zajišťované žalobkyní. Pakliže by soud byl jiného názoru, navrhli, aby vznesl k ESD předběžnou otázku, zda je ujednání bodu 7.

2. Smlouvy spotřebitelskou smlouvou ve smyslu směrnice. Uvedli, že žalobkyni oznámili písemně přijetí dcery na víceleté gymnázium bez zbytečného odkladu, neboť tato byla přijata až v odvolacími řízení. Zájem o přijetí na víceleté gymnázium byl žalobkyni ústně v rámci výuky sdělen. Namítli též neodstupňováni výše smluvní pokutu v závislosti na době oznámení, když oznámení v květnu oproti oznámení v měsíci srpnu představuje pro žalobkyni rozdíl v možnosti sehnat nového žáka. Nárok vznikl v předešlém školním roce, avšak je určen k náhradě výpadku za žáka v následujícím školním roce. Dále dovozovali neplatnost smluvní pokuty pro rozpor její výše s dobrými mravy, když žalobkyně nijak neosvětlila, proč by jí měla vzniknout škoda za pozdní oznámení právě v této výši (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2227/2018). Účelem smluvní pokuty bylo obohacení žalobkyně bez jakéhokoliv protiplnění. S ohledem na nezveřejnění dotační smlouvy na školní rok 2023/2024 v registru smluv, není tato smlouva účinná a žalobkyně tak není financována z veřejných zdrojů a není ani omezena v nakládání se ziskem. Nadto je zisk kumulován a jsou obcházena ustanovení o nakládání se ziskem (žalobkyně půjčila své jednatelce finanční prostředky na stavbu školy, která je ve vlastnictví jiné obchodní společnosti; dále pořídila motocykl, který neslouží pro účely vzdělávání). Dále namítli, že v případě úspěchu žalobkyně v řízení, nemá tato nárok na náhradu nákladů řízení, neboť řádně nevyzvala k plnění ve smyslu § 142a o.s.ř. Předžalobní výzva byla nesrozumitelná, neboť v ní byl uveden výraz „naše kancelář“ namísto konkrétního advokáta. Nebyla přiložena plná moc ani substituční plná moc. Ignorovala předchozí komunikaci účastníků a nebylo z ní zřejmé, zda se týká žalovaných jako fyzických osob nebo klientů žalovaných v rámci jejich profese, když bylo doručováno do jejich profesních datových schránek. Taktéž výzvou žalobkyně požadovala vyšší částku, než která byla následně žalovaná.

3. Za svá skutková zjištění soud přijal následující skutečnosti, které jsou mezi účastníky řízení nesporné: Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně a žalovaní uzavřeli dne 20. 4. 2018 smlouvu o poskytování služeb výuky , právnická osoba, , na jejímž základě nezletilá dcera žalovaných , jméno FO, absolvovala ve školních letech od roku 2018/2019 do roku 2022/2023 výuku základního vzdělávání, na což žalovaní řádně hradili školné. Ve školním roce 2022/2023 žalovaní oznámili nezájem na automatickém prodloužení smlouvy na další školní rok. Toto oznámení datované dne 29. 5. 2023 bylo žalobkyni doručeno. Žalobkyně následně žalovaným za pozdní oznámení vyúčtovala emailovou zprávu ze dne 8. 8. 2023 smluvní pokutu ve výši pětinásobku měsíčního školného ve školním roce 2023/2024, a to v celkové výši 117 500 Kč, tato zpráva byla žalovaným doručena.

4. Z Výpisu z rejstříku škol a školských zařízení ze dne 6. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně je jako základní škola, v právní formě společnosti s ručením omezeným, zapsána od , datum, v rejstříku škol a školských zřízení vedeném Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.

5. Ze Smlouvy o poskytování služeb výuky ze dne 20. 4. 2018 včetně Dodatku č. , hodnota, ze dne 20. 4. 2022 bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytovat dceři žalovaných výuku základního vzdělávání a doplňkového vzdělávání. Dle čl. 5.1 Smlouvy se účastníci dohodli, že účast žáka na vyučování je podmíněna úhradou školného, přičemž povinnost platit školné vyplývá ze soukromého charakteru školy. Dle čl. VII. odst. 7.

1. Smlouvy byla tato uzavřena na dobu určitou, a to na období jednoho školního roku, konkrétně školního roku 2018/2019. V souladu s ustanovením čl. VII. odst. 7. 2. došlo k automatickému prodloužení uzavřené Smlouvy na další školní roky, tj. na školní rok 2019/2020, 2020/2021, 2022/2023. Pro případ že by žalovaní neměli zájem na automatickém prodloužení Smlouvy, byla sjednána jejich povinnost o tomto žalobkyni písemně informovat nejpozději do 30. 4. aktuálního školního roku (čl. VII. odst. 7.2.). V takovém případě by Smlouva skončila posledním dnem aktuálního školního roku. Pro případ, že by žalovaní oznámili svůj nezájem na automatickém prodloužení Smlouvy po datu 30. 4. aktuálního školního roku, byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši pětinásobku měsíčního školného. Dodatkem č. , hodnota, ke Smlouvě bylo účastníky sjednáno školné pro školní rok 2022/2023 ve výši 178 000 Kč.

6. Z emailové zprávy ze dne 29. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalovaní písemně oznámili žalobkyni svůj nezájem na automatickém prodloužení Smlouvy o další školní rok (tj. školní rok 2023/2024). Žalobkyně podpisem potvrdila přijetí listiny dne 30. 5. 2023.

7. Z emailové zprávy ze dne 8. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě smluvního poplatku za ukončení Smlouvy ve výši 117 500 Kč.

8. Z Ceníku školného pro školní rok 2023/2024 bylo zjištěno, že základní školné pro žáky základní školy provozované žalobkyní činilo částku 20 500 Kč měsíčně, tj. 205 000 Kč za školní rok. Z Emailových zpráv ze dne 24. 1. 2023 a 3. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně dne 24. 1. 2023 oznámila žalované, že na školní rok 2023/2024 bude zvýšeno školné na částku 20 500 Kč měsíčně (toto oznámení se však netýkalo ročníku dcery žalovaných). Dne 3. 5. 2023 žalobkyně žalované sdělila, že výše školného pro školní rok 2023/2024 bude činit 23 500 Kč.

9. Z listiny o Jednotné přijímací zkoušce 2023 bylo zjištěno, že Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání na svých webových stránkách uvedlo, že zpřístupní řediteli školy hodnocení uchazečů jednotné přijímací zkoušky dne 28. 4. 2023, přičemž příslušný ředitel školy ukončí hodnocení přijímacího řízení a zveřejní seznam přijatých uchazečů nejpozději do dvou pracovních dnů od zpřístupnění hodnocení. První řádný termín přijímací zkoušky pro osmiletá gymnázia byl dne 17. 4. 2024. Z listiny o Jednotné přijímací zkoušce pro rok 2024 nebyly zjištěna žádné pro řízení významné skutečnosti.

10. Z Veřejnoprávní smlouvy č. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, o poskytnutí dotace a o zvýšení dotace na školní rok 2022/2023 ze dne 17. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně splnila podmínky § 2 a 3 zákona č. 306/1999 Sb. o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením pro poskytnutí dotace od Krajského úřadu Středočeského kraje, když do 15. 10. 2021 předložila krajskému úřadu vypočtené doklady za předcházející školní rok. Na tomto základě byl stanoven procentuální podíl dotace pro základní školu s předpokládaným počtem žáků 255 /plná kapacita) ve výši 60% dotace. V čl. III bodu 3 Veřejnoprávní smlouvy je uvedeno, že podmínky stanovené zákonem pro uzavření smlouvy o zvýšení dotace byly splněny, neboť žalobkyně jako příjemce dotace se mj. zavázala vynaložit veškerý svůj zisk za příslušný kalendářní rok na vzdělávání a školské služby. Na základě splnění podmínek žalobkyní byl zvýšen procentní podíl na 100% dotace pro základní školu o kapacitě a předpokládaném počtu 255 žáků. V čl. V. smlouvy bylo stanoveno, že žalobkyně je povinna doložit vynaložení zisku na vzdělávání a školské služby potvrzené auditorem v souladu s § 6 odst. 5 zákona. V opačném případě je poskytoval oprávněn odstoupit od smlouvy. Ve smyslu čl. VI bodu 4 smlouvy bude dotace poskytnuta podle skutečného počtu žáků pro školní rok 2022/2023. V čl. X bodu 6 smlouvy bylo uvedeno, že platnosti smlouva nabývá podpisy stran a účinnosti jejím zveřejněním v registru smluv provedeným poskytovatelem dotace.

11. Z Veřejnoprávní smlouvy č. S-, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, o poskytnutí dotace a o zvýšení dotace na školní rok 2023/2024 ze dne 16. 1. 2023 bylo zjištěno, že shodně s předchozí smlouvou byla žalobkyni stanovena dotace v téže výši pro tentýž počet žáků, neboť žalobkyně opět splnila stanovené podmínky. Povinnost vynaložení zisku na vzdělávání a školské služby a doložení tohoto vynaložení zůstala totožná. Odlišně od předchozí smlouvy byla v čl. X bodu 6 stanovena účinnost smlouvy, která byla určena ke dni podpisu stran.

12. Z registru smluv na webovém portálu http://smlouvy.gov.cz bylo zjištěno, že zde nebyla evidována žádná smlouva o poskytnutí dotace žalobkyni po datu 20. 1. 2022.

13. Z Předžalobní upomínky ze dne 17. 10. 2023 včetně dvou doručenek datové zprávy bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalované před podáním žaloby k úhradě částky 117 500 Kč (do sedmi dnů od doručení výzvy) představující pětiměsíční školné jejich dcery , jméno FO, za porušení povinnosti oznámit nezájem na automatickém prodloužení Smlouvy do 30. 4., neboť žalovaní tak učinili až dne 29. 5. 2023, čímž porušili čl. VII odst. 7.2 Smlouvy. Výzva byla na hlavičkové papíře zástupkyně žalobkyně, přičemž v úvodu výzvy bylo sděleno, že zástupce žalobkyně tuto výzvu činí v zastoupení žalobkyně, kterou byla jejich advokátní kancelář pověřena k vymáhání uvedené pohledávky. V zápatí výzvy byly uvedeny údaje o advokátní kanceláři a výzva byla odeslána z datové schránky , Jméno advokáta A, , advokátní kancelář. Předžalobní upomínka byla oběma žalovaným odeslána do jejich profesních datových schránek (tj. do datových schránek podnikajících fyzických osob) dne 17. 10. 2023. Téhož dne byla předžalobní upomínka, po přihlášení obou žalovaných do jejich datových schránek, doručena.

14. Soud zamítl návrh žalovaných na doplnění dokazování účastnickou výpovědí žalovaných a účetními závěrkami žalobkyně pro nadbytečnost.

15. K návrhu žalovaných soud stranám sdělil, že ve věci nebude podávat předběžnou otázku k ESD, neboť má za to, že při respektování judikatury ESD vyšší soudy projednávanou věc již judikaturně řešily.

16. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

17. Žalobkyně jako soukromá základní škola a žalovaní podepsali dne 20. 4. 2018 Smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat dceři žalovaných výuku základního vzdělávání a doplňkového vzdělávání a žalovaní se zavázali za tyto služby zaplatit žalobkyni školné. Smlouva byla automaticky prodlužována a dcera žalovaných tak absolvovala ve školních letech od roku 2018/2019 do roku 2022/2023 výuku základního vzdělávání, na což žalovaní řádně hradili školné. V čl. 7 Smlouvy si strany sjednaly povinnost žalovaných oznámit žalobkyni nezájem o automatické prodloužení smlouvy do 30. 4. daného roku, jinak jim vzniká povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši pětinásobku měsíčního školného. Přijímací zkoušky na osmiletá gymnázia se konaly dne 17. 4. 2024, přičemž ředitelům základních škol měly být výsledky žáků zpřístupněny dne 28. 4. 2023 a příslušný ředitel měl dva pracovní dny na sdělení výsledků přijímacího řízení. Dcera žalovaných byla na gymnázium přijata až na základě odvolání. Žalovaní oznámili žalobkyni nezájem na automatickém prodloužení smlouvy na další školní rok dne 29. 5. 2023. Žalobkyně následně žalovaným za pozdní oznámení vyúčtovala emailovou zprávu ze dne 8. 8. 2023 smluvní pokutu ve výši pětinásobku měsíčního školného ve školním roce 2023/2024, a to v celkové výši 117 500 Kč, tato zpráva byla žalovaným doručena. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalované k úhradě této smluvní pokuty. Žalobou žalobkyně uplatnila smluvní pokutu ve výši 89 000 Kč, tj. pětiměsíčního školného za školní rok 2022/2023, přičemž výše školeného byla na tento školní rok stanovena Dodatkem č. , hodnota, ke Smlouvě ve výši 178 000 Kč.

18. Dle ustanovení § 858 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud.

19. Dle ustanovení § 1746 odst. 2 o. z., mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

20. Dle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

21. Dle ustanovení § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

22. Dle ustanovení § 1968 o.z, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

23. Dle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Dle ustanovení § 8 odst. 6 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále jen „školský zákon“), ve znění účinném ke dni zřízení žalobkyně registrované církve a náboženské společnosti, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy, ostatní právnické osoby nebo fyzické osoby zřizují školy a školská zařízení jako školské právnické osoby nebo jako právnické osoby podle zvláštních právních předpisů, jejichž předmětem činnosti je poskytování vzdělávání nebo školských služeb podle tohoto zákona.

25. Dle ustanovení § 2 odst. 3 školského zákona je vzdělávání poskytované podle tohoto zákona veřejnou službou.

26. Dle ustanovení § 36 odst. 1 školského zákona je školní docházka povinná po dobu devíti školních roků, nejvýše však do konce školního roku, v němž žák dosáhne sedmnáctého roku věku.

27. Dle § 123 odst. 1 školského zákona lze vzdělávání v základních a středních školách, které nejsou zřízeny státem, krajem, svazkem obcí nebo obcí, a ve vyšších odborných školách poskytovat za úplatu, která je příjmem právnické osoby, která vykonává činnost dané školy.

28. Dle § 141 odst. 1 školského zákona je školský rejstřík veřejný seznam, který obsahuje rejstřík škol a školských zařízení; rejstřík školských právnických osob.

29. Dle ustanovení § 162 odst. 4 školského zákona ministerstvo poskytuje na zvláštní účet kraje finanční prostředky na činnost škol a školských zařízení, které nezřizuje stát, kraj, obec, svazek obcí nebo registrovaná církev nebo náboženská společnost, které bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy.

30. Dle ustanovení § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu má žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.

31. Po právní stránce soud uzavřel, že účastníci mezi sebou uzavřeli nepojmenovanou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1746 odst. 2 o. z., jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytovat dceři žalovaných základní a doplňkové vzdělávání. Žalobkyně je soukromou základní školou zřízenou ve formě společnosti s ručením omezeným zapsanou v rejstříku škol a školských zařízení, jejíž činností je poskytování základního vzdělávání a školských služeb dle školského zákona (srov. § 8 odst. 6, § 141 odst. 1 školského zákona) za úplatu (§ 123 odst. 1, 4 školského zákona). Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3805/2018 definoval kritéria, která je nutno při posouzení smlouvy o studiu zvažovat pro závěr, zda jde o smlouvu spotřebitelskou. Uvedl, že „k rozhodujícím skutečnostem, které nelze při právním hodnocení smlouvy pominout, patří to, že vzdělávání poskytované právnickými osobami, předmětem jejichž činnosti je také poskytování vzdělávání nebo školských služeb, je veřejnou službou ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb. Dalším kritériem je způsob financování právnické osoby (žalobkyně), která je součástí veřejného vzdělávacího systému, tj. zcela nebo hlavně z veřejných prostředků, popř. s nařízeným způsobem nakládání se ziskem na vzdělávání a školské služby. Zdůraznit je třeba i naléhavost státního zájmu na úrovni základního vzdělání, které je povinné pro každého; zde platí zásada, že čím níže v rámci vzdělávacího systému jdeme, tím více má vzdělání neziskovou a skutečně sociální povahu.“ Nejvyšší soud se podrobně zabýval evropským právem a rozhodovací činností ESD dopadající na danou problematiku. Nelze se tak ztotožnit s názorem žalovaných, že rozhodnutí ve věci Karel de Grote bylo Nejvyšším soudem opomenuto, nýbrž Nejvyšší soud ho zjevně v projednávané věci nepovažoval za přiléhavý (ostatně stejně jako zdejší soud, viz níže). Soud se tudíž nejprve zabýval skutečností, zda na základě kritérií stanovených v uvedeném rozsudku, lze považovat Smlouvu mezi účastníky za smlouvu spotřebitelskou či nikoliv.

32. Žalovaní ve smyslu § 858 o. z. vystupovali při uzavření Smlouvy jako nositelé rodičovské odpovědnosti vůči jejich dceři, kteří jsou povinni zajistit jí základní vzdělávání. Ve smyslu § 36 odst. 1 školského zákona a čl. 33 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, je školní docházka povinná po dobu devíti školních let. Její poskytování je veřejnou službou (§ 2 odst. 3 školského zákona). Žalobkyně byla na základě veřejnoprávních smluv s příslušným krajským úřadem příjemkyně dotací na činnost školy, jak pro školní rok 2022/2023, tak pro školní rok 2023/2024. V článcích X bodech 6 smluv byla účinnost smlouvy v prvním případě stanovena jejím uveřejněním a v druhém případě jejím podpisem. Soud má za prokázané, že tyto dotace žalobkyně čerpala i ve školním roce 2023/2024, neboť z ustanovení čl. X bodu 6 plyne, že její účinnost již není vázána na zveřejnění v registru. Soud tedy nepřisvědčil námitce žalovaných, že žalobkyně pro školní rok 2023/2024 neuzavřela účinně dotační smlouvu z důvodu jejího nezveřejnění. V řízení tak bylo prokázáno, že žalobkyně je částečně financována z veřejných rozpočtů, přičemž má dle veřejnoprávních smluv povinnost doložit vynaložení zisku na vzdělávání a školské služby kontrole auditora, aby získala dotace v dalším roce. Způsob nákladní se ziskem v souladu s dotačními smlouvami má soud za prokázaný s ohledem na skutečnost, že v dotační smlouvě na školní rok 2023/2024 je uvedeno, že žalobkyně splnila veškeré podmínky minulé dotační smlouvy, tudíž její způsob nakládání se ziskem za školní rok 2022/2023 byl auditorem ověřen, na základě čehož obdržela dotaci i na další rok. Pakliže se žalovaní domnívají, že žalobkyně i přes tuto kontrolu nakládala se ziskem v rozporu s podmínkami, nejedná se o skutečnost, kterou by soud v tomto řízení byl oprávněn posuzovat, a která by měla vliv na právní posouzení vztahu žalobkyně a žalovaných. Judikaturou byla vyššími soudy opakovaně zdůrazňována i naléhavost státního zájmu na úrovni základního vzdělání, které je povinné pro každého. S ohledem na to, že žalobkyně poskytuje veřejnou službu, je financována částečně z veřejných rozpočtů a má stanovený způsob nakládání se ziskem, nelze ji považovat za podnikatelku, a na Smlouvu uzavřenou mezi účastníky tudíž nelze aplikovat ustanovení občanského zákoníku o ochraně spotřebitel (§ 1810 a násl. o. z).

33. Žalovaní odkázali na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 9. 2019, sp. zn. 21 Co 184/2019, v němž byla jako podnikatelka ve smyslu § 420 odst. 2 o. z. kvalifikována Knihovna města Plzně, příspěvková organizace, poskytující veřejné služby. V tomto rozsudku je konstatováno, že „osobou, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností, může být i obecně veřejnoprávní korporace nebo jiná nepodnikatelská právnická osoba, jelikož obchodní činností může být například i poskytování určitých služeb soukromoprávního charakteru, přestože kritérium zisku není pro dotyčný subjekt významné, což se projevuje například při poskytování veřejných služeb, a proto na účastníka, jehož činnost představuje půjčování knih či dalších nosičů, lze hledět jako na podnikatele.“ Soud má však za to, že tímto rozsudkem není stanoveno, že každá entita naplňující citovaná kritéria je podnikatelem ve smyslu občanského zákoníku, jak se domnívají žalovaní, nýbrž že podnikatelem „může“ být i takováto entita, tedy nikoliv nutně „musí být. Soud v projednávané věci spatřuje zejména zcela rozdílný účel služby poskytované žalobkyní, která realizuje povinné základní vzdělávání dle školského zákona a ústavních zákonů, na rozdíl od funkce knihovny, která není činností nezbytnou ani ústavním právem/povinností (viz citovaný rozsudek: „Půjčování knih a dalších nosičů není z hlediska životních potřeb, které mají být touto formou uspokojeny, činností nutnou, nezbytnou, nezastupitelnou, i když krajský soud nezpochybňuje společenský a kulturní význam, důležitost a nezbytnost této činnosti.“). Soud tak má za to, že daný rozsudek nelze na postavení žalobkyně aplikovat.

34. Pokud se jedná o rozsudek ESD Karel de Grote má soud za to, že se na projednávanou věc nevztahuje. ESD posuzoval, zda smlouva, kterou byla mezi studentkou a belgickým vzdělávacím zařízením uzavřena ve formě bezúročného splátkového kalendáře, je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu ve smyslu čl. 2 písm. c) směrnice 93/13 a spadá tak do působnosti této směrnice (viz bod 44). Tato smlouva byla uzavřena z titulu dluhu studentky ve výši 1546 eur (zahrnující studijní poplatky za akademické roky 2012/2013 a 2013/2014, příspěvek na studijní cestu, spolu s úroky, jakož i náhradu částek k pokrytí nákladů spojených s vymáháním dlužné částky). ESD dospěl k závěru, že tato smlouva o splátkové kalendáři představuje úvěrovou smlouvu a přímo se netýká úlohy vzdělávání zajišťovaného takovým zařízením. „V tomto ohledu vyplývá ze spisu, který má k dispozici Soudní dvůr, že se projednávaná věc každopádně přímo netýká úlohy vzdělávání zajišťovaného takovým zařízením, jako je KdG. Jejím předmětem je naopak plnění poskytované tímto zařízením, které je doplňkové a vedlejší povahy ve vztahu k jeho vzdělávací činnosti a které spočívá v poskytování prostřednictvím smlouvy bezúročného splácení částek, jež mu dluží určitá studentka. Takové plnění odpovídá ze své povahy sjednání příznivějšího způsobu splacení existujícího dluhu a představuje úvěrovou smlouvu.“ (bod 57). ESD došel k závěru, že vzdělávací zařízení při poskytnutí takovéhoto plnění, jež je doplňkové a vedlejší povahy ve vztahu k jeho vzdělávací činnosti, jedná jakožto „prodávající nebo poskytovatel“ ve smyslu směrnice 93/13 (bod 58). Toto rozhodnutí ESD však posuzovalo smlouvu, která se přímo netýkala úlohy vzdělávání zajišťovaného vzdělávacím zařízením, neboť byla uzavřena jako úvěrová splátka za účelem hrazení dluhu studentkou. Naopak Smlouva účastníků se týkala výhradně vzdělávání zajišťovaného žalobkyní a smluvní pokutou zde bylo sankcionováno nedodržení skutečnosti přímo plynoucí z úlohy vzdělávání poskytovaného žalobkyní.

35. Dále se soud zabýval posouzením smluvní pokuty. Smlouvou bylo sjednáno, že v případě, že žalovaní nebudou mít zájem na automatickém prodloužení Smlouvy, jsou povinni žalobkyni o tomto svém úmyslu písemně informovat nejpozději do 30. 4. aktuálního školního roku, v tomto případě do 30. 4. 2023. Tím, že žalovaní sdělili záměr, že jejich dcera nebude v docházce do školy provozované žalobkyní pokračovat dopisem ze dne 29. 5. 2023, došlo z jejich strany k porušení smluvní povinnosti sjednané v čl. VII. odst. 7.

2. Smlouvy, čímž žalobkyni vznikl nárok na sjednanou smluvní pokutu ve výši pětinásobku měsíčního školného. Smluvní pokuta je jedním ze způsobu „utvrzení“ závazku (dluhu). Jedná o peněžní částku, kterou je dlužník ve smyslu § 2048 o. z., povinen uhradit věřiteli, pokud nesplní svoji smluvní povinnost, bez ohledu na to, zda věřiteli vznikne nějaká škoda. Výše smluvní pokuty byla v projednávané věci zcela adekvátní, když odpovídala školnému za pět měsíců školního roku. Žalobkyně touto výší sanuje výpadek v příjmech, který jí v následujícím školním roce za žáka budě chybět. Zároveň tímto žalobkyně na sebe bere nebezpečí, že žáka po uplynutí lhůty již nezíská a výpadek v příjmech bude mít po celý školní rok, a to nejen ze školného, ale též i z dotací. Podmínky pro moderaci smluvní pokuty, navrhovanou žalovanými, tak soud ve smyslu § 2051 o. z. neshledal. Sjednanou smluvní pokutou nebylo sankcionováno samotné ukončení Smlouvy, ale řádné a včasné neoznámení úmyslu na automatickém prodloužení. Z toho důvodu soud nemůže přisvědčit námitce žalovaných, že smluvní pokuta trestá výkonu práva žalovanými. Z provedeného dokazování vyplynulo, že nárok na smluvní pokutu vznikl ve školním roce 2022/2023, v němž byla žalobkyně striktně limitována v nakládání se ziskem na základě dotační smlouvy a tomuto nakládání vyhověla řádně. Žalobkyně žalobou požadovala smluvní pokutu ve výši pětiměsíčního školného za školní rok 2022/2023 oproti původní, v předžalobní komunikaci účastníků, požadované pokutě ve výši pětiměsíčního školného za školní rok 2023/2024. Jak již bylo uvedeno, nárok na smluvní pokutu vznikl ve školním roce 2022/2023 porušením včasného oznámení nezájmu na automatickém prodloužení smlouvy. O její, žalobkyní tvrzené, funkci hrazení výpadku žákyně v následujícím školním roce, není v bodu 7.2 Smlouvy ničeho uvedeno. Nebylo by tudíž žádného důvodu odvozovat výši pokuty až z ceníku pro následující školní rok. Soud tak má za prokázané, že výše smluvní pokuty byla v žalobě řádně vyčíslena ve výši pětiměsíčního školného za rok 2022/2023, tedy školného v době svého vzniku. Na oprávněnosti nároku žalobkyně ničeho nemění ani ta skutečnost, že v předžalobních jednáních mezi účastníky požadovala žalobkyně smluvní pokutu dle školného pro školní rok 2023/2024, neboť důvod požadovaného nároku byl stále tentýž a žalobou bylo následně požadované nižší plnění. Vzhledem k tomu, že žalovaní žalobkyni smluvní pokutu neuhradili, dostali se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má podle § 1968 a § 1970 o. z. vedle práva na zaplacení dlužné částky i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který soud žalobkyni přiznal z částky 89 000 Kč od 26. 10. 2023 (tj. od uplynutí lhůty k úhradě stanovené žalobkyní předžalobní výzvou) až do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

36. Předžalobní upomínku ze dne 17. 10. 2023 soud považuje za úkon, který jednoznačně specifikoval žalobkyni jako věřitele (v prvním odstavci výzvy byla žalobkyně identifikována názvem, identifikačním číslem a sídlem) a žalované jako dlužníky z žalované pohledávky, kterážto byla jednoznačně a určitě vymezena důvodem svého vzniku a požadovanou výší (částky 117 500 Kč představující pětiměsíční školné za porušení povinnosti oznámit nezájem na automatickém prodloužení Smlouvy do 30. 4., neboť žalovaní tak učinili až dne 29. 5. 2023, čímž porušili čl. VII odst. 7. 2 Smlouvy) (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 1 Co 524/2013). Žalovaní byli vyzváni k uhrazení dluhu ve lhůtě sedmi dnů od doručení a upozorněni na následné podání žaloby. Žalovaným se tak v souladu se smyslem a účelem § 142a o.s.ř. dostalo informace o existenci dluhu a byla jim dána poslední možnost splnit dluh a nevystavovat se nákladům soudního řízení. Byly tak naplněny veškeré požadavky ustanovení § 142a o.s.ř. Pakliže se jedná o námitky žalovaných spočívající v neuvedené jména zástupce žalobkyně v prvním odstavci výzvy namísto uvedení sousloví „naše kancelář“, považuje soud tuto námitku za nedůvodnou, neboť jméno zástupce bylo zcela zřetelně uvedeno závěrem výzvy a z celého textu výzvy, včetně údajů advokátní kanceláře na hlavičkovém papíru, žádné pohybnosti o identitě zástupce nemohly vzniknout. K námitce ignorování předchozí komunikace účastníků v textu výzvy soud uvádí, že tato námitka není důvodná, neboť výzva splnila požadované náležitosti (viz shora) a smysl ani účel úpravy tohoto institutu nevyžaduje, aby výzva uváděla či shrnoval dosavadní vzájemnou komunikaci účastníků, nadto když tato ani nedospěla k jakémukoliv výsledku a z toho vyplývající změně výše požadované částky, kterážto je po celou komunikaci přeloženou soudu tatáž. Z výzvy bylo jasně patrné, že se týká nezletilé dcery žalovaných, když tato byla identifikována celým svým jménem a označena jako „vaše dcera , jméno FO, “, bylo tudíž zřejmé, že tato výzva se týká žalovaných jako fyzických osob, rodičů nezletilé. Žalovaným po přečtení tudíž muselo být zřejmé, že tato výzva se týká výuky jejich nezletilé dcery a nikoliv klientů žalovaných v rámci jejich profese. K námitce žalovaných týkající se nedoložení plné moc k předžalobní výzvě odkazuje soud na nález Ústavního soudu ze dne 18. 5. 2015, sp. zn. I. ÚS 4047/14, dle něhož oprávněnou osobou k učinění výzvy „může být nejen dlužník, jeho právní zástupce nebo statutární orgán, ale třeba i zaměstnanec. Podstatné je to, zda je identifikováno, za koho výzvu činí.“ Jak již bylo uvedeno shora, zástupce řádně identifikoval ve výzvě žalobkyni jako osobu, za níž výzvu činil. Nedoložení plné moci ani substituční moci tak na řádnost výzvy dle § 142a o.s.ř. nemá vliv. Na okraj soud dodává, že v řízení nebyla zpochybňována existence zastoupení žalobkyně a oprávnění zástupce tuto výzvu činit, nýbrž pouze nedoložení plné moci k zaslané výzvě. Výzva byla učiněna zástupcem, který žalobkyni zastupoval i v řízení před soudem při řádném doložené plné moci ze dne 25. 9. 2020 ve znění pověření ze dne 21. 8. 2023 (tj. před zasláním předžalobní výzvy). Soud shrnuje, že žalovaní byli řádně vyzvání k plnění před podáním žaloby ve smyslu § 142a o.s.ř. Zároveň dodává, že i pakliže by nedošlo k řádnému vyzvání před podáním žaloby, neměla by tato skutečnost vliv na přiznání náhrady nákladů řízení, neboť žalovaní ani po doručení žaloby dluh neuhradili, tudíž by nebylo důvodu sankcionovat případné pochybení žalobkyně ohledně řádného vyzvání před podáním žaloby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2620/2014). K námitce žalovaných ohledně chybného doručení předžalobní výzvy do jejich profesních datových schránek soud uvádí, že oba žalovaní si výzvu ve svých datových schránkách zobrazili téhož dne, kdy byla odeslána a soud tak má za to, že smysl a účel této výzvy byl splněn, neboť jak shora uvedeno, žalovaní byli se svým dluhem obeznámeni a vyzváni k jeho úhradě (srov. Občanský soudní řád, 3. vydání: M. Bílý: „Doručeno může být všude, kde je adresát zastižen (analogicky k § 46a odst. 1), a to jakýmkoliv způsobem (e-mailem, dopisem, osobně atd.). Důležité je, aby se výzva dostala do jeho sféry dispozice podle hmotného práva, neboť jednostranný písemný projev vůle je účinný vůči adresátovi okamžikem, resp. dnem, kdy se ocitne v jeho dispoziční sféře a adresát má možnost se s jeho obsahem seznámit.“)

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 45 571,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 560 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 89 000 Kč sestávající z částky 4 660 Kč za každý ze sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, vyjádření ze dne 22. 4. 2024, účast na jednání soudu dne 7. 6. 2024, vyjádření ze dne 27. 6. 2024 a účast na jednání soudu dne 2. 8. 2024) včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 34 720 Kč ve výši 7 291,20 Kč.