48 C 155/2025

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Oliveriusovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., organizační složka, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 291 968,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 291 968,24 Kč spolu s úrokem 7,9 % ročně z částky 291 968,24 Kč od 24. 7. 2025 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 291 968,24 Kč od 24. 7. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 9 731,14 Kč od 27. 8. 2021 do 23. 7. 2025, a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 51 440,62 Kč od 29. 8. 2024 do 23. 7. 2025, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 47 797,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem domáhala zaplacení žalované částky z titulu nesplaceného úvěru. Tvrdila, že dne 27. 8. 2021 uzavřela s žalovaným Smlouvu o hotovostním úvěru „, Anonymizováno, “, reg. č. GNN132538697/2021, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 393 000 Kč. Před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru žalovanému, byla jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr posouzena s odbornou péčí v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně vycházela mj. z informací získaných z bankovních registrů klientský informací, stejně jako z nebankovních registrů klientských informací a informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb (SOLUS). Dále žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím dalších registrů a databází, např. insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních/městských úřadů, interních registrů atd. Při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr žalobkyně rovněž komplexně vyhodnotila celkovou finanční situaci žalovaného, kdy žalobkyně konfrontovala doložené skutečnosti žalovaným s dostupnými údaji umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a dále též se statistickými, demografickými a historickými daty žalovaného dostupnými v rámci skupiny žalobkyně. Následně po důkladné analýze veškerých informací v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek úvěru a žalobkyně tak od smlouvy odstoupila. Žalovaná částka představuje nesplacenou část jistiny úvěru spolu se smluvním úrokem a úrokem z prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 2. 7. 2025, avšak žalovaný ničeho neuhradil.

2. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že jeho souhlas byl dán. Jelikož žalovaný na výzvu nereagoval a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 27. 8. 2021 smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 393 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednaným úrokem v pravidelných měsíčních splátkách (celkem 96) ve výši 5 535,76 Kč (viz Smlouva o úvěru č. GNN132538697/2021). Částka úvěru ve výši 393 000 Kč byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně dne 27. 8. 2021 (viz výpis z běžného účtu žalovaného). Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 7,9 % ročně. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného k zaplacení poskytnutého úvěru., když vycházela z jeho čistému příjmu cca 35 000 Kč, který byl dlouhodobě patrný z bankovních výpisů z osobního účtu vedeného žalobkyní pro žalovaného od roku 2018. Dále vycházela z modelace nákladů na bydlení ve výši 8 390 Kč a splátkového zatížení žalovaného ve výši 4 031 Kč. Žalovaný sjednané splátky hradil tři roky (viz výpisy z účtu žalovaného, žádost o poskytnutí hotovostního úvěru, žádost o zřízení účtu č. GAO124008233 ze dne 29.6.2018, smlouva o vedení účtu u , Anonymizováno, ze dne 28.6.2018). Žalovaný následně sjednané splátky nehradil řádně a včas, a proto žalobkyně celou nesplacenou část úvěru zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě (viz Podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů mBank, Poslední výzva k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy ze dne 29.6.2024 včetně kopie dodejky). Žalovaný na dlužných splátkách neuhradil částku 291 968,24 Kč na jistině úvěru (viz přehled splácení). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka ze dne 2. 7. 2025 včetně kopie podacího lístku).

4. Podle § 2398 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

5. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostal žalovaný do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Soud nárok posoudil dle § 2395 a násl. o. z. za užití zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jako smlouvu o úvěru. Žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného k zaplacení poskytnutého úvěru, když vycházela z jeho dlouhodobého prokázaného čistého příjmu cca 35 000 Kč, z modelace nákladů na bydlení ve výši 8 390 Kč a splátkového zatížení žalovaného ve výši 4 031 Kč. Žalovaný nadto sjednané splátky řádně hradil po celé tři roky. Zatímco žalobkyně splnila své povinnosti ze smlouvy o úvěru řádně a včas, žalovaný nikoliv, čímž se dostal do prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal dlužnou jistinu, smluvní úrok od 27. 8. 2021 do zaplacení, který byl částečně kapitalizován k datu 23. 7. 2025, a úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za období od 29. 8. 2024 do zaplacení, který byl částečně kapitalizován k datu 23. 7. 2025.

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy ve věci zcela úspěšné žalobkyni náleží plná náhrada nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 11 679 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle § 7 bodu 6 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna ve výši 9 500 Kč a dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu, a sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu) a z daně z přidané hodnoty 21% z nákladů řízení ve výši 6 268,50 Kč (21 % z 29 850 Kč). Celkem tedy náklady řízení činí 47 797,50 Kč. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

10. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.