48 C 2/2026

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Oliveriusovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného , Anonymizováno o zaplacení částky 12 712 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 24. 4. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 712 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 800 Kč od 24. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 261,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 12 712 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 171856 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 20. 12. 2023. Tvrdila, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru byl žalovanému poskytnut úvěr v částce 7 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal hradit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny, když vždy nejpozději k 15. dni měsíce měl žalovaný splátce žalobkyni úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu pak mohl žalovaný splatit kdykoli za trvání smlouvy. Pro případ prodlení si strany ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d. z částky, ohledně jíž je žalovaný v prodlení. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni 20. 4. 2024 zesplatnila. Žalovaná částka sestává z jistiny 7 000 Kč, částky 2 800 Kč představujících kapitalizovaný smluvní úrok, a z částky 2 912 Kč představující kapitalizovanou smluvní pokutu. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu, dále byla žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v podané žalobě, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.

4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.

5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 20. 12. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 171856, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč, s tím, že smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti, a to vždy k 15. dni v měsíci, a jistinu splatí nejpozději ke dni ukončení smlouvy (smlouva o spotřebitelském úvěru č. 171856). Částka úvěru byla odepsána z bankovního účtu žalobkyně ve prospěch účtu vedeného na jméno žalovaného ((viz potvrzení o provedené platbě ze dne 20. 12. 2023, záznam o příchozí platbě na účet žalovaného). Žalovaný doposud nevrátil žádnou částku a přes výzvu nedoplatil ničeho, dne 20. 4. 2024 proto došlo k zesplatnění úvěru (viz oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 20. 4. 2024). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 14. 6. 2025 (viz výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 6. 2025, vč. podacího lístku). Žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného doložila výpisy z jeho bankovního účtu za období od 1. 8. 2023 do 31. 10. 2023, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný provádí během každého měsíce velké množství příchozích a odchozích plateb (příjmy i výdaje přes sto tisíc korun), přičemž z výpisů nelze identifikovat, jaké částky jsou příjmem žalovaného jako OSVČ a jaké jsou jeho pravidelným výdajem. Konečný zůstatek však v každém měsíci dosahoval řádů jednotek tisíc korun (viz výpisy z účtu žalovaného č. , č. účtu, ).

6. Po právní stránce byla věc posouzena podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. S ohledem na skutečnost, že žalovaný vystupoval v předmětném vztahu jako spotřebitel, posoudil soud věc rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. V posuzovaném případě je zřejmé, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutím peněžních prostředků žalovanému sice posuzovala jeho úvěruschopnost, neboť měla k dispozici výpisy z jednoho z účtů žalovaného za období tří měsíců předcházejících uzavření smlouvy, z nichž mohla získat povědomí o pravidelných měsíčních příjmech a výdajích žalovaného, avšak schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr vyhodnotila nesprávně. Na účtech je evidováno značné množství plateb v řádech tisíců a desetitisíců korun, které však nejsou identifikovatelné jejich účelem, nelze tedy zjistit, jaké platby jsou příjmem žalovaného a jaké jsou jeho pravidelným výdajem. Konečné zůstatku na účtech žalovaného jsou minimální (řády stokorun či jednotky tisíc). Nad rámec uvedeného soud konstatuje, že z úřední činnosti je mu známo, že proti žalovanému bylo za poslední roky zahájeno množství další řízení o zaplacení peněžitého plnění.

9. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nedostatečně vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného, neboť nezohlednila rizikové faktory, jež byly zřetelně zjistitelné z transakční historie na účtu žalovaného. Tento závěr soudu pak podporuje rovněž skutečnost, že žalovaný na poskytnutý úvěr skutečně nezaplatil ničeho. Důsledkem nedodržení zákonné povinnosti věřitele plynoucí z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je pak absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.

10. Žalobkyni tak náleží ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pouze poskytnutá, avšak doposud neuhrazená jistina spotřebitelského úvěru (bez smluvních úroků a pokut) ve výši 7 000 Kč. Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o. z. ve spojení s § 1958 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který soud přiznal od data následujícího po datu, kdy se předžalobní upomínka dostala do dispozice žalovaného, jelikož dřívější doručení výzvy k úhradě dluhu nebylo prokázáno. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci úspěch z 55 % (7 000 s příslušenstvím) proti 45 % (5 712 Kč s příslušenstvím) žalovanému, a proto rozhodl soud o tom, že má žalobkyně nárok na náhradu 10 % svých účelně vynaložených nákladů, které se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 1 odst. 2, 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 712 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) a dále ze tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu soud přistoupil, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech (viz např. řízení vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 21 C 41/2025, sp. zn. 46 C 51/2025, sp. zn. 34 C 311/2024 nebo sp. zn. 24 C 384/2024).

12. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).