5 C 259/2016

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobce: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ( Jméno žalobce A . Anonymizováno Jméno žalobce B ., IČO IČO žalobce B sídlem Adresa žalobce B zastoupený Anonymizováno Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená Anonymizováno Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 100 000 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna uhradit žalobkyni částku ve výši 100 000 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 100 000 000 Kč od 23. 6. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, se zamítá.

II. Na náhradě nákladů řízení je žalobkyně povinna uhradit 1 612 454,12 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

III. Na náhradě nákladů státu je České republice žalobkyně povinna uhradit částku, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto samostatného usnesení do dispozice Okresního soudu Praha – východ.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 100 000 000 Kč s příslušenstvím uvedeným shora ve výroku tohoto rozsudku. K tomu uvedla, že kupní smlouvou z 20. 12. 2006 přešlo na žalobkyni vlastnické právo k pozemkům v lokalitě , jméno FO, . S vlastnickým právem k pozemkům přešlo i pravomocné územní rozhodnutí Obecního úřadu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , stavebního úřadu ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , na stavbu 92 rodinných domů, 7 bytových domů, související inženýrské sítě a infrastruktury. V době nabytí vlastnického práva byla lokalita , jméno FO, vedena územním plánem obce , adresa, jako plocha zastavitelná, bylo též vydané územní rozhodnutí. Předchozí vlastník lokality , jméno FO, uzavřel 28. 11. 2002 s žalovanou smlouvu o spolupráci. V souvislosti s realizací výstavby v lokalitě , jméno FO, předchozí vlastník této lokality žalované uhradil poplatek za připojení na kanalizaci, zejména čističku odpadních vod 4 500 000 Kč, žalovaná však tuto částku na realizaci výstavby v lokalitě , jméno FO, nikdy nepoužila. Dne 12. 8. 2009 byla uzavřena smlouva o spolupráci mezi žalobkyní a žalovanou, žalovaná se zavázala umožnit výstavbu na pozemcích žalobkyně v lokalitě , jméno FO, . Žalovaná v článku I. odst. 3 smlouvy deklarovala zájem o stavbu 217 rodinných domů a 2 komerčních budov v lokalitě , jméno FO, . Ve smlouvě bylo ujednáno, že žalovaná nebude klást žalobkyni překážky v získání potřebných veřejnoprávních povolení nutných k realizaci projektu žalobkyně. Smlouva o spolupráci byla uzavřena po vypršení platnosti zmíněného územního rozhodnutí , právnická osoba, v , Anonymizováno, , tedy v době, kdy neexistovalo povolení k provedení výstavby. Smlouvou o spolupráci žalovaná deklarovala pozitivní postoj k realizaci projektu žalobkyně. V rámci soustavného ujišťování žalované o ochotě žalované splnit její povinnosti z této smlouvy žalovaná po žalobkyni požadovala zakoupení pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, pro zřízení další příjezdové komunikace k ostatním pozemkům žalobkyně. Žalobkyně v dobré víře ve splnění povinností žalované z uvedené smlouvy vyhověla, pozemek zakoupila za 6 452 550 Kč. Po uzavření smlouvy o spolupráci žalobkyně vyvíjela aktivitu směřující k realizaci projektu. Od října 2012 se pokoušela se žalovanou uzavřít plánovací smlouvu podle § 66 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon (dále jen „StavZ“), žalovaná však návrh plánovací smlouvy odmítla. Dne 26. 4. 2013 byl zveřejněn návrh nového územního plánu žalované, navrženo přeložit plochy lokality , jméno FO, z ploch zastavitelných do ploch územní rezervy. Následně žalovaná v lokalitě , jméno FO, realizovala stavební uzávěru. Proti návrhu nového územního plánu žalované a proti územnímu opatření o stavební uzávěře žalobkyně aktivně vystupovala. Dne 4. 4. 2016 žalovaná přijala nový územní plán, kde pozemky v lokalitě byly zařazeny do územní rezervy, čímž byla znemožněna realizace projektu žalobkyně. Žalovaná z vlastní iniciativy realizovala stavební uzávěru, žalobkyni tak znemožnila výstavbu na jejích pozemcích, čímž porušila smlouvu o spolupráci, kde se zavázala umožnit výstavbu na pozemcích žalobkyně a jasně deklarovala úmysl realizovat výstavbu v co nejkratší době. Porušila smlouvu o spolupráci i přijetím nového územního plánu, čímž aktivně zabránila výstavbě na pozemcích žalobkyně. Po uzavření smlouvy o spolupráci žalovaná byla (stále je) smlouvou o spolupráci vázána, nemohla svůj úmysl změnit tak, že realizaci projektu žalobkyně nebude podporovat a bude se naopak proti tomuto projektu aktivně bránit (ve smlouvě o spolupráci žalovaná deklarovala zájem na realizaci projektu žalobkyně). V době porušení povinností žalované ze smlouvy o spolupráci tato věděla o existenci, rozsahu a charakteru plánované výstavby, se žalobkyní projednávala podmínky nové smlouvy o spolupráci (komunikací mezi žalobkyní a žalovanou pracovně označenou plánovací smlouva), základní parametry této nové smlouvy byly schváleny zastupitelstvem žalované. Jednání žalované, která nejdříve v souvislosti s realizací projektu žalobkyně přijala vysoké finanční plnění, žádala další investice, uzavřela smlouvu o spolupráci, projednávala podmínky nové smlouvy o spolupráci, žalobkyni soustavně udržovala v domnění, že hodlá splnit ze smlouvy o spolupráci, a následně ze své iniciativy zcela zásadně změnila postoj k realizaci projektu žalobkyně, zasáhlo do legitimního očekávání žalobkyně. Žalovaná porušila zákonnou povinnost jednat v právním styku poctivě, v souladu s dobrými mravy. Tímto porušila smlouvu o spolupráci, zákonné povinnosti jednat v právním styku poctivě podle § 6 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) a podle § 2909 o. z., přinejmenším v úmyslu nepřímém, když musela vědět, že svým jednáním může žalobkyni způsobit újmu a s tímto vývojem byla srozuměna. Takto zavinila vznik škody a ušlého zisku žalobkyně. Újma žalobkyni vznikla z porušení smluvní povinnosti i porušení dobrých mravů žalovanou. Kromě těchto porušení právních povinností vznikla majetková újma dle § 102 odst. 1 StavZ pro jednání spočívající v tom, že 4. 2. 2014 žalovaná veřejnou vyhláškou vložila na pozemky žalobkyně stavební uzávěru. Pro vyloučení pochybností žalobkyně uvádí, že jednotlivé uplatněné újmy (nároky) vznikly jednáním žalované, odpovědnost žalované za jednání vyplývá z několika samostatných právních důvodů. Žalobkyně rozděluje žalovanou částku 100 000 000 Kč ve vztahu k jednotlivým uplatněným nárokům se samostatným skutkovým základem, nikoliv ve vztahu k jednání žalované, následovně:a) újma spočívající ve snížení hodnoty předmětných pozemků o 64 442 550 Kč, z žalované částky 100 000 000 Kč připadá část žalované částky 49 000 000 Kč, tj. z újmy 64 442 550 Kč spočívající ve snížení hodnoty předmětných pozemků žalobkyně požaduje 49 000 000 Kč;b) újma spočívající v ušlém zisku z plánované výstavby 167 837 000 Kč, z žalované částky 100 000 000 Kč připadá část žalované částky 37 000 000 Kč, tj. z újmy 167 837 000 Kč spočívající v ušlém zisku z plánované výstavby žalobkyně požaduje část ve výši 37 000 000 Kčc) újma spočívající v marně vynaložených nákladech na nákup pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, ve výši 6 452 550 Kč, z žalované částky 100 000 000 Kč připadá část ve výši 3 000 000 Kč, tj. z újmy 6 452 550 Kč spočívající v marně vynaložených nákladech na nákup pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, žalobkyně požaduje 3 000 000 Kčd) újma spočívající v ušlém zisku v důsledku posunutí návratnosti investice žalobkyně na nákup předmětných pozemků po dobu trvání stavební uzávěry ve výši 35 338 485,23 Kč z žalované částky 100 000 000 Kč připadá část ve výši 11 000 000 Kč, tj. z újmy 35 338 485,23 Kč spočívající v ušlém zisku v důsledku posunutí návratnosti investice žalobkyně na nákup předmětných pozemků po dobu trvání stavební uzávěry žalobkyně požaduje 11 000 000 Kč;e) újma spočívající v marně vynaložených nákladech na zastoupení při jednání se žalovanou, pořízení dokumentace pro územní rozhodnutí 5 000 000 Kč nepřipadá z žalované částky 100 000 000 Kč žádná část, tj. újmu 5 000 000 Kč spočívající v marně vynaložených nákladech na zastoupení při jednání se žalovanou a na pořízení dokumentace pro územní rozhodnutí žalobkyně žalobou po žalované nepožaduje;f) újma 102 281 250,70 Kč na nákup (odpovídající kupní ceně) předmětných pozemků s výjimkou pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, nepřipadá z žalované částky 100 000 000 Kč žádná část, tj. z újmy 102 281 250,70 Kč žalobkyně žalobou po žalované nepožaduje.Ke způsobu vyčíslení jednotlivých újem (nároků) žalobkyně uvádí následující: Jednáním žalované vznikla žalobkyni škoda (majetková újma) a) 64 442 550 Kč snížením hodnoty pozemků žalobkyně v lokalitě , jméno FO, . , adresa, 442 550 Kč je rozdíl mezi hodnotou pozemků v lokalitě , jméno FO, v roce 2014 před vydáním stavební uzávěry a nového územního plánu, hodnotou pozemků v lokalitě , jméno FO, v roce 2016 po vydání nového územního plánu. Hodnota všech předmětných pozemků s výjimkou pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, v roce 2014 před vydáním stavební uzávěry a nového územního plánu byla stanovena znaleckým posudkem č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, částkou 147 990 000 Kč. V tomto znaleckém posudku není zahrnuto ocenění pozemku parc. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , který žalobkyně nabyla dvěma kupními smlouvami celková kupní cena 6 452 550 Kč. Celkem hodnota všech pozemků žalobkyně před vydáním stavební uzávěry a nového územního plánu činí 154 442 550 Kč (147 990 000 Kč + 6 452 550 Kč). Hodnota všech pozemků v lokalitě , jméno FO, včetně pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, po vydání nového územního plánu stanovena znaleckým posudkem č. 2016/1035/20 činí 90 000 000 Kč. Rozdíl mezi těmito dvěma hodnotami je 64 442 550 Kč. Z této újmy žalobkyně požaduje částku 49 000 000 Kč. b) Ušlý zisk z plánované výstavby 167 837 000 Kč byl stanoven znaleckým posudkem č. 2016/1042/27. Z této újmy žalobkyně požaduje 37 000 000 Kč. Jednáním žalované dále vznikla žalobkyni. c) Újma spočívající v marně vynaložených nákladech na dodatečnou koupi pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, 452 550 Kč. Uvedenou částku žalobkyně vynaložila dle dodatečného požadavku žalované, o uvedenou částku došlo ke snížení majetku žalobkyně, odpovídá kupní ceně za pozemek parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, dle dvou kupních smluv. Z této újmy žalobkyně žalobou požaduje 3 000 000 Kč. Jednáním žalované dále vznikla žalobkyni d) újma ušlého zisku pro posunutí návratnosti investice žalobkyně na nákup předmětných pozemků po dobu trvání stavební uzávěry 26 měsíců (19. 2. 2014 - 5. 5. 2016), náhrada (nárok) podle § 102 odst. 1 StavZ. Újma v podobě ušlého zisku žalobkyně spočívá v prodloužení doby, po kterou byly její peněžní prostředky blokovány v pozemcích v lokalitě , jméno FO, , kdy je nebylo možné pro stavební uzávěru užít k realizaci projektu žalobkyně a došlo tak k odsunutí očekáváné návratnosti investice a snížení jejího očekávaného výnosu. Ze své investice (projektu) žalobkyně očekávala roční výnos investice 15 %. V důsledku posunutí návratnosti investice o dobu trvání stavební uzávěry ztráta vznikla ztráta 32,5 % (26 měsíců * 15 %) z prostředků vynaložených žalobkyní na koupi pozemků v lokalitě , jméno FO, postižených stavební uzávěrou. Žalobkyně na pořízení předmětných pozemků vynaložila částku 108 733 800,70 Kč (součet kupní ceny 6 452 550 Kč za pozemek parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, a kupní ceny 102 281 250,70 Kč za zbývající pozemky v lokalitě , jméno FO, ). 32,5 % z částky 108 733 800,70 Kč odpovídá částce 35 338 485,23 Kč, ušlému zisku představujícímu náhradu za stavební uzávěru dle § 102, odst. , právnická osoba, zákona. Z této újmy žalobkyně požaduje 11 000 000 Kč.

2. Žalovaná navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout. K tomu uvedla, že První smlouva o spolupráci je v dané věci irelevantní, neboť ji uzavřeli jiní účastníci, žalovaná ji neuzavřela se žalobkyní. Podle územního plánu z roku 2006 bylo umožněno zastavění lokality , jméno FO, . V roce 2009 účastníci uzavřeli smlouvu o spolupráci. V roce 2005 bylo vydáno žalobcem uváděné rozhodnutí o umístění stavby, které však pozbylo účinků v roce 2007, neboť nebyla do dvou let od jeho právní moci podána žádost o stavební povolení. Žalobce se tak sám o rozhodnutí o umístění stavby připravil. Žádost o vydání územního rozhodnutí podal žalobce až 11. 3. 2011 k Obecnímu úřadu v , Anonymizováno, . Toto řízení však bylo zastaveno, neboť žalobce přes výzvu stavebního úřadu žádost ve stanovené lhůtě nedoplnil. Tento důsledek tak jde opět k tíži žalobce. Další žádost o vydání územního rozhodnutí byla podána dne 19. 2. 2014, i tato žádost byla zamítnuta, a to s ohledem na stavební uzávěru, kdy rozhodnutí o stavební uzávěře bylo vydáno již 4. 2. 2014, o čemž žalobce věděl a při přijímání tohoto opatření obecné povahy nevznesl žádné námitky. Následně byla zamítnuta správní žaloba a kasační stížnost, kdy správní soud konstatoval, že sama žalobkyně svou nečinností způsobila, že nebyla řešena v řízení o přijetí stavební uzávěry proporcionalita tohoto opatření ve vztahu k vlastnickému právu žalobkyně. V roce 2015 bylo jednáno o projektu, nicméně žalovaná po celou dobu dávala najevo, že je nutno, aby byl projekt schválen zastupitelstvem; nelze očekávat, že bez schválení zastupitelstva žalovaná k projektu přistoupí. Navíc v té době žalovaná jasně deklarovala, že je území žalované přelidněné, je zde nedostatečná kapacita škol, přetíženost hlavní silnice. Nový územní plán byl schválen v roce 2016, proti tomuto územnímu plánu žalobce brojil žalobou u správního soudu. Pokud jde o důvody přijetí těchto rozhodnutí, žalovaná poukazuje na to, že je její povinností chránit veřejný zájem na udržení a zachování maximální míry udržitelnosti rozvoje obce, nikoliv práva jednotlivců. Záměr žalobkyně by narušil rovnováhu v udržitelnosti rozvoje obce, nebylo by tak možno dosáhnout vyváženého stavu podmínek pro hospodářský rozvoj, příznivé životní prostředí a soudržnost společenství obyvatel území. Došlo-li v mezidobí k zastavění území obce jinými investory, žalobkyně tak současnou situaci způsobila sama svou nečinností, pozemky byly zařazeny toliko do územní rezervy, s tím že přizpůsobí-li žalobkyně svůj projekt aktuální situaci v obci, bude moci svůj projekt realizovat. Podle § 102 odst. 1 StavZ náleží náhrada vlastníkovi pozemku, pokud mu byla způsobena majetková újma omezením jeho vlastnických práv v důsledku stavební uzávěry. Taková situace však podle žalované nenastala, neboť žalobkyně před stavební uzávěrou svá vlastnická práva nerealizovala, resp. je realizovala vadně. Pokud jde o hodnotu pozemků, tyto byly v předmětnou dobu vedeny jako orná půda, manipulační plocha či jiná plocha, není tak namístě jejich ocenění jako pozemků stavebních. Nelze navíc kalkulovat s tím, že by na dané ploše byly domy postaveny, neboť je k tomu zapotřebí stavebního povolení, které vydává stavební úřad, nikoliv žalovaná. Navíc již uplynulo pět let od účinnosti územního plánu, které zastavění dotčených pozemků umožňovalo, podle § 102 odst. 3 StavZ tak žalobkyni nenáleží žádná náhrada. Pokud jde o návratnost investice, žalovaná poukazuje na to, že v průběhu vyjednávání žalobkyně navrhla snížení kapacity projektu o 40 %, návratnost projektu je tak pouhou spekulací.

3. Skutková zjištění:

4. Mezi účastníky byl nesporný následující skutkový stav: Obecním úřadem v , Anonymizováno, bylo dne 5. 4. 2005 pod č. j. 097-05-2 vydáno územní rozhodnutí pro zastavění lokality , jméno FO, pro navrhovatele , právnická osoba, ., které nabylo právní moci dne 6. 5. 2005 s platností na dva roky. Práva vyplývající z tohoto územního rozhodnutí přešla na žalobkyni. Do dvou let od právní moci tohoto rozhodnutí nebyla oprávněným (žalobkyní nebo jejím předchůdcem) podána žádost o vydání stavebního povolení a toto rozhodnutí pozbylo platnosti. , právnická osoba, pro obec , adresa, z toku 2006 umožňoval zastavění lokality , jméno FO, . Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spolupráci ze dne 12. 8. 2009. Dne 11. 3. 2011 podala žalobkyně žádost o vydání územního rozhodnutí (druhého) k Obecnímu úřadu , adresa, , stavebnímu úřadu. Toto řízení bylo usnesením ze dne 14. 10. 2011 pod sp. zn. 1142/11/SÚ zastaveno. Důvodem bylo nedoplnění žádosti žalobkyní. Dne 19. 2. 2014 podala žalobkyně žádost o vydání územního rozhodnutí (třetí) k Obecnímu úřadu , adresa, , stavebnímu úřadu. Tento návrh byl rozhodnutím ze dne 19. 3. 2014 pod sp. zn. 0779/14/SÚ zamítnut. Důvodem bylo opatření obecné povahy o stavební uzávěře, které bylo vydáno 4. 2. 2014. Žalobkyně se žalobou podanou ke správnímu soudu domáhala zrušení opatření obecné povahy o stavební uzávěře (vedená u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, ). Rozsudkem zmíněného soudu ze dne 29. 7. 2014 byla žaloba zamítnuta, následně u Nejvyššího správního soudu ČR byla zamítnuta i kasační stížnost, a to rozsudkem ze dne 13. 11. 2014 pod sp. zn. , spisová značka, .

5. Z rozhodnutí společníků žalobkyně z 26. 10. 2006 soud zjistil, že jednatelem společnosti byl jmenován , Anonymizováno, , Anonymizováno, .

6. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 29. 4. 2016 soud zjistil, že žalobkyně vlastní pozemky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , součástí je stavba bez č. p./č. e., parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, v k. ú. a obci , adresa, (dále jen „pozemky v lokalitě , jméno FO, “).

7. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 23. 10. 2006 soud zjistil, že pozemky uvedené v předchozím odstavci odůvodnění tohoto rozsudku vyjma pozemku parc. č. , hodnota, a parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, vlastnila společnosti , právnická osoba, . Z výpisu z katastru nemovitostí k témuž dni soud zjistil, že pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, vlastnila společnost , právnická osoba, .

8. Ze smlouvy o spolupráci ze dne 28. 11. 2002 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovanou a na straně druhé , tituly před jménem, , jméno FO, (investorem 1) a společností , právnická osoba, . (investorem 2). Investor 1) převedl soubor pozemků na investora 2). Žalovaná byla vlastníkem pozemků, přes něž chtěli investoři vést inženýrské sítě ke svým pozemkům, na nichž chtěli vybudovat urbanistický komplex. Investoři se zavázali do 90 dnů od uzavření smlouvy zajistit podklady potřebné pro vydání územního rozhodnutí k realizaci výstavby tohoto komplexu, vydání tohoto rozhodnutí do 120 dnů od účinnosti smlouvy, vydání všech stavebních povolení týkajících se výstavby inženýrských sítí do 270 dnů od účinnosti smlouvy a realizaci veškerých dalších kroků, které lze rozumně požadovat pro realizaci tohoto projektu. Investoři se zavázali uhradit náklady spojené se změnou územního plánu ve výši 30 000 Kč – 60 000 Kč, dále do 6 měsíců od vydání pravomocného územního rozhodnutí uhradit poplatek za připojení na kanalizaci a čističku odpadních vod ve výši 3 000 000 Kč, dále k vybudování domu služeb, čtyř bytových jednotek pro občany vyžadující celodenní péči a ke zpřístupnění vybudovaných sportovišť široké veřejnosti. Žalovaná se zavázala poskytnout veškerou podporu, kterou lze rozumně požadovat pro realizaci výstavby komplexu, zejména ve všech řízeních, kde bude vystupovat jako účastník řízení nebo vlastník, poskytnout veškerou součinnost k rekonstrukci a vybudování inženýrských sítí a jejich napojení na stávající inženýrské sítě přes pozemky v jejím vlastnictví. Žalovaná pro realizaci výstavby komplexu považovala za důležitou rekonstrukci stávajících přístupových komunikací a vybudování inženýrských sítí. Investoři se zavázali, že zabezpečí vypracování stavebně technické i jiné dokumentace a dalších podkladů pro nutná povolení pro tuto rekonstrukci. Samotnou rekonstrukci se pak zavázali provést do 18 měsíců od právní moci stavebního povolení komplexu. Dále byly rámcově stanoveny termíny jednotlivých etap výstavby.

9. Z dodatku č. , hodnota, k této smlouvě ze dne 29. 5. 2005 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovanou na straně jedné a investory , právnická osoba, ., , právnická osoba, . a , jméno FO, . Touto smlouvou byla posunuta lhůta pro realizaci inženýrských sítí do 30. 6. 2005, konkretizována výše a splatnost nákladů spojených se změnou územního plánu, byl zvýšen poplatek za připojení na kanalizační řad a čističku na částku 4 500 000 Kč, přičemž tento byl splatný ve dvou splátkách, byl změněn účel čtyř bytových jednotek původně určených pro občany vyžadující celodenní péči tak, že o umístění osob do těchto bytů rozhodovala žalovaná na základě jí stanovených kritérií, byla zrušena povinnost vybudovat dům služeb, investoři se zavázali zkontrolovat technický stav kanalizačního potrubí a tím vytvořit dostatečné podmínky pro odtok povrchové vody.

10. Ze zápisu o jednání na stavebním úřadu v , Anonymizováno, ze dne 4. 12. 2006 soud zjistil, že stavební úřad neměl výhrad k navrhovaným parcelacím, nicméně upozornil na územní plán žalované a limit zastavěnosti plochy u parcelace rodinných domů, bylo nutno zažádat o změnu územního rozhodnutí a získat souhlas obce a všech veřejnoprávních institucí.

11. Z kupní smlouvy z 12. 12. 2006 uzavřené mezi společnostmi , právnická osoba, . a , právnická osoba, . jako prodávajícími a žalobkyní jako kupujícím soud zjistil, že žalobkyně nabyla vlastnictví k pozemkům v lokalitě , jméno FO, , jak byly definovány výše, vyjma pozemku parc. č. , hodnota, za kupní cenu ve výši 1 795 669,14 EUR ve vztahu ke společnosti , právnická osoba, . a ve výši 1 934 500,47 EUR ve vztahu ke společnosti , právnická osoba, .

12. Z prohlášení zástavního věřitele z 15. 12. 2009 soud zjistil, že společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., jako zástavní věřitel se vzdala svého zástavního práva k pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Z prohlášení téže společnosti o zrušení předkupního práva soud zjistil, že se tato společnost téhož dne vzdala i svého předkupního práva k tomuto pozemku. Z vkladu výmazu vkladu předkupního práva z katastru nemovitostí z téhož dne od téže společnosti soud zjistil, že uvedená společnost dala souhlas též s vymazáním předkupního práva z katastru nemovitostí.

13. Ze smlouvy ze dne 12. 8. 2009 uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně měla zájem o vybudování projektu spočívajícího ve výstavbě 217 rodinných domů, dvou komerčních budov a související infrastruktury. Vzhledem k uvedenému se žalobkyně zavázala zaplatit částku 3 800 000 Kč za napojení na obecní infrastrukturu a jako kompenzaci za navýšení čističky odpadních vod. Žalovaná se zavázala, že umožní, aby na jejích pozemcích byly vedeny inženýrské sítě a komunikace. Žalobkyně se zavázala zajistit napojení komunikace z obytné zóny na silnici do , adresa, , zajistit věcná břemena za účelem uložení inženýrských sítí. Žalovaná se zavázala, že bude nápomocna při získávání pozemku pro napojení na silnici do , adresa, .

14. Ze smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitosti z 12. 8. 2009 soud zjistil, že žalobkyně nabyla od , jméno FO, podíl o velikosti id. ½ na pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. a obci , adresa, za částku 3 639 900 Kč. Ze smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitosti z téhož dne soud zjistil, že k témuž pozemku žalobkyně nabyla spoluvlastnický podíl o velikosti id. ¼ od , jméno FO, a o velikosti id. ¼ od , jméno FO, za částku 2 812 650 Kč.

15. Z usnesení , právnická osoba, , adresa, ze dne 3. 5. 2011, č. j. 2159/11/SU/SVy, soud zjistil, že bylo přerušeno územní řízení zahájené podáním žádosti dne 11. 3. 2011 o vydání rozhodnutí o dělení tam uvedených pozemků a umístění stavby Rezidenční zóna , adresa, – lokalita „, jméno FO, “ – I. etapa, v tam konkretizovaném rozsahu (inženýrské sítě, výstavba komunikace). Žádost podala žalobkyně. Řízení bylo přerušeno na dobu 4 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení. Důvodem přerušení řízení bylo, že žádost neobsahovala předepsané náležitosti podle § 86 StavZ.

16. Z nepodepsaného konceptu plánovací smlouvy soud zjistil, že měla být uzavřena mezi účastníky, za účelem vybudování projektu Rezidenční zóna , adresa, o 229 domech. Žalobkyně měla být zavázána vybudovat inženýrské sítě, které po kolaudaci převede do vlastnictví žalované za částku 1 000 Kč, vybudovat chodník pro pěší z lokality , jméno FO, do , Anonymizováno, , vybudovat zelené plochy o velikosti aspoň 2 000 m2, zařízení předškolní výchovy, které bezplatně poskytne obci na dobu pěti let. Žalovaná měla být zavázána vydat kladné stanovisko k žádosti o vydání územního rozhodnutí a žádostem o stavební povolení na jednotlivé stavby, veřejné pozemky a veřejnou infrastrukturu převzít do svého majetku a následně je spravovat, umožnit, aby přes její pozemky byly vedeny inženýrské sítě a komunikace, být nápomocna při získávání pozemku pro vybudování chodníku do , Anonymizováno, , provést nezbytná opatření, která budou zabraňovat ohrožení veřejných zájmů, pokud nedojde k realizaci navrhovaného záměru v dohodnutém termínu. Žalobkyně se měla dále zavázat poskytnout žalované příspěvek na rozvoj infrastruktury ve výši celkem 11 450 000 Kč se započtením částky 4 500 000 Kč poskytnuté právním předchůdcem žalobkyně.

17. Dle zápisu ze zasedání zastupitelstva žalované, 10. 12. 2012, zastupitelstvo vzalo na vědomí návrh plánovací smlouvy, učinilo k němu připomínky.

18. V e-mailové komunikaci starostky žalované , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, za žalobkyni z prosince 2012 a ledna 2013 byl řešen koncept plánovací smlouvy, starostka žalované přednesla stanoviska žalované (shodné s připomínkami uvedenými v zápisu ze zasedání zastupitelstva žalované z 10. 12. 2012), která zčásti byla akceptována, zčásti nebyla akceptována, celý obsah komunikace nelze zjistit, neboť navazující komunikace chybí.

19. Dle smlouvy o prodeji části užívacích práv k vodárenskému systému uzavřené neuvedeného data v roce 2013 (smlouva obsahuje podpis zástupce obce , adresa, , ne však žalobkyně, která smlouvu předložila) mezi žalobkyní jako kupujícím a obcí , adresa, jako prodávajícím, byl ujednán předmět smlouvy užívací práva v souvislosti s dopravou vody do místa dle přiloženého plánku (lokalita , jméno FO, ).

20. Z námitky vlastníka dotčených nemovitostí podané žalobkyní dne 7. 3. 2014 u , právnická osoba, , adresa, soud zjistil, že žalobkyně podala námitky k návrhu územního plánu žalované a k vymezení územní rezervy. Žalobkyně požadovala, aby pozemky v lokalitě , jméno FO, byly vymezeny nikoliv jako územní rezerva, ale jako okamžitě zastavitelná plocha. Odkázala přitom na smlouvu o spolupráci, vedená jednání o plánovací smlouvě, s tím, že na stanoviska dotčených orgánů, která byla ohledně výstavby kladná. Vyřazení reálně (okamžitě) zastavitelné plochy do územní rezervy podle žalobce odporuje zákonu a nerespektuje zákonné požadavky na vymezení zastavitelných ploch.

21. Dle rozhodnutí Obecního úřadu , adresa, , 19. 3. 2014, č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , byla zamítnuta žádost o vydání rozhodnutí o dělení pozemků a umístění stavby rezidenční zóna , adresa, , lokalita , jméno FO, , I. etapa (inženýrské sítě, osvětlení apod.) s odkazem na územní opatření o stavební uzávěře.

22. Dopisem zaslaným žalobkyní žalované dne 30. 1. 2015 žalobkyně žalované sdělila, že ve věci lokality , jméno FO, a dosavadních sporů účastníků se žalobkyně rozhodla proti žalované nepodnikat v budoucnu žádné kroky, jejím zájmem je řešit vzájemné vztahy dohodou.

23. Dopisem zaslaným zástupcem žalované zástupci žalobkyně dne 16. 3. 2015 žalovaná sdělila stanovisko, že žádá o zaslání písemné verze projektu komplexu v lokalitě , jméno FO, a poukázala na nutnost udržitelného rozvoje obce s ohledem na kapacity mateřských a základních škol, kapacitu veřejné infrastruktury.

24. Dopisem zaslaného zástupcem žalobkyně žalované dne 31. 3. 2015 bylo sděleno, že tehdy aktuální záměr výstavby v lokalitě je shodný s předchozím předloženým návrhem, dále bylo poukázáno na závazky z neuzavřené plánovací smlouvy, kdy výstavba měla být rozložena na dobu cca 10 let, což by dle žalobkyně umožnilo plynulý rozvoj území.

25. Dle dopisu zaslaného zástupcem žalované zástupci žalobkyně dne 26. 5. 2015 by výstavba projektu neúměrně zatížila stávající komunikaci vedoucí středem obce, zhoršila odtokové poměry drážkových vod a ohrozila existenci vytvořeného školského obvodu s obcí , adresa, . Posouzení trvalé udržitelnosti projektu je podle žalované na odboru životního prostředí, přičemž žalobkyně může předložit stanovisko EIA. Závazky z plánované smlouvy považuje žalovaná za nedostatečné, neboť k výstavbě mateřské školy dojde až po výstavbě 21 domů určených pro mladé rodiny.

26. Dopisem zaslaným zástupcem žalobkyně zástupci žalované dne 22. 6. 2015 žalobkyně vyjádřila své stanovisko, že požadavek na předložení stanoviska EIA je rozsahu projektu neúměrný, navíc projekt byl v minulosti příslušnými správními orgány prověřen. Žalobkyně je připravena vybudovat mateřskou školu dříve, než bylo původně navrhováno, případně zajistit kapacitu ve stávajících mateřských školách. Školní docházka je zajištěna v obci , adresa, , tato je tedy zajištěna, nebude-li překročen meziroční nárůst počtu obyvatel o 15 %. Žalobce nabídla, že sama zajistí vybudování vodovodního řadu, veřejnou pěší komunikaci do , Anonymizováno, a retenci dešťových vod.

27. Námitky vlastníka dotčených nemovitostí ze dne 22. 6. 2015 žalobkyně adresované , právnická osoba, , adresa, byly podány proti upravenému návrhu územního plánu žalované. Bylo odkázáno na to, že lokalita , jméno FO, má kladné stanovisko dotčených orgánů, pokud jde o její zastavitelnost, nejsou tak dle žalobkyně splněny podmínky pro přesunutí pozemků do územní rezervy, neboť tam mají být evidovány pozemky, jejichž zastavitelnost bude nutno v budoucnu ověřovat. Zároveň poukázala na to, že jiné, dříve nezastavitelné plochy se staly zastavitelnými, tedy potřeba zastavění území existovala.

28. Dopisem zaslaným zástupcem žalované zástupci žalobkyně dne 14. 7. 2015 žalovaná odmítla návrh žalobkyně s tím, že trvá na začlenění pozemků v lokalitě do územní rezervy.

29. Dopisem zaslaným žalobkyní žalované dne 16. 11. 2015 žalobkyně deklarovala, že je pro ni prioritou smírné řešení veškerých otázek, nabídla žalované přepracování projekt, aby respektoval zásady obsažené v návrhu zadání územního plánu (kvalita veřejných prostor, propojení se stávajícími částmi obce, snížení počtu rodinných domů o 40 %, etapizace projektu). Dále nabídla, že na své náklady postaví budovu pro umístění služeb s tím, že veškeré změny budou konzultovány s žalovanou.

30. Dle nedatovaného dopisu žalobkyně zastupitelstvu žalované, žalobce projekt výstavby v lokalitě odpovídá zásadám územního plánu, když se žalobkyně zavázala postavit mateřskou školu, již dříve byly pozemky označeny jako zastavitelná plocha (nedojde tedy ke zmenšení zeleně), bude zajištěna prostupnost mezi územími a pěší pohyb v krajině. Podle žalobkyně změna, kterou bude návrh začleněn do územního plánu, nebude podstatnou změnou územního plánu a není tak nutno jej projednávat veřejně. Žalobkyně se zavázala případně na své náklady zajistit registrovanou územní studii, jejímž zajištěním může být též další výstavba v lokalitě podmíněna.

31. Dle dopisu zaslaného zástupcem žalobkyně žalované dne 25. 2. 2016, označen jako analýza procesu upuštění od změny zařazení lokality , jméno FO, do ploch tzv. územní rezervy, žalobkyně vyjadřuje své procesní stanovisko ohledně řádného vypořádání námitek tak, aby bylo co nejméně zasaženo do procesu přijetí nového územního plánu. Vyjadřuje stanovisko, že navrhovaná změna projektu územního plánu nemusí být veřejně projednávána.

32. Dle zápisu zastupitelstva žalované ze 4. 4. 2016 toto vzalo na vědomí rozhodnutí o námitkách a připomínkách k návrhu územního plánu žalované, informaci o projednání návrhu opatření obecné povahy územního plánu, stanovisko nadřízeného orgánu územního plánování, konstatovalo, že územní plán není v rozporu s politikou územního rozvoje, s územně plánovací dokumentací, stanovisky dotčených orgánů, vydalo územní plán žalované.

33. Výzvou k náhradě škody a ušlého zisku adresovanou zástupci žalované ze dne 14. 6. 2016 žalobkyně požadovala nahrazení škody v celkové výši 225 827 000 Kč, v části 167 837 000 Kč ušlý zisk (tvrzení shodná jako v žalobě k nároku b/), v části 57 990 000 Kč škoda na pozemcích představovaná rozdílem mezi hodnotou pozemků v lokalitě v roce 2016 a v roce 2014. Z dodejky k této výzvě soud zjistil, že byla doručena zástupci žalované dne 16. 6. 2016.

34. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2016, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že územní plán , adresa, přijatý dne 4. 4. 2016 byl s účinností od právní moci tohoto rozsudku (tedy od 22. 2. 2017) zrušen ve vztahu ke dvěma plochám (lokalita , jméno FO, ). Krajský soud v Praze uzavřel, že územní plán byl vydán v rozporu s hmotným právem, nebylo dodrženo zadání změny územního plánu, a to nevymezovat nové zastavitelné plochy a etapizovat výstavbu. Dále poukázal na to, že územní rezerva je plochou, jejíž využití pro zamýšlený účel má být teprve prověřeno s cílem budoucího využití dotčeného území, nesmí být ztíženo budoucí využití takové plochy. Pozemky v lokalitě však již dříve prověřeny co do zastavitelnosti byly a nebyl tak splněn účel přeřazení pozemku do územní rezervy.

35. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu (resp. jeho přepisu) z 13. 11. 2014, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že jím byla zamítnuta kasační stížnost žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2014, č. j. , spisová značka, , kterým byl zamítnut návrh žalobkyně na zrušení opatření obecné povahy – územního opatření o stavební uzávěře. Hlavní důvody, o něž je rozhodnutí opřeno, jsou následující: Žalobkyně v řízení před správním soudem nesporovala nezákonnost rozhodnutí o stavební uzávěře, pouze jeho proporcionalitu. V řízení o přijetí stavební uzávěry však byla žalobkyně pasivní, tyto námitky tehdy nepřednesla a nemůže je tak přednést v řízení před soudem. Na tomto závěru nic nemění fakt, že se žalobkyně s návrhem územní uzávěry neseznámila, neboť od ní bylo možné spravedlivě požadovat, aby se informoval o vývoji územního plánování na území žalované. Zároveň neshledal důvodným argument žalobkyně, že žalovaná vydanou územní uzávěrou porušila smlouvu uzavřenou s žalobkyní, neboť soukromoprávní jednání nemohou modifikovat zákonnou veřejnoprávní úpravu regulující přijímání územního opatření o stavební uzávěře.

36. Nejvyšší správní soud ČR rozsudkem čj. , spisová značka, ze dne 29. 3. 2023 rozhodl, že kasační stížnost podaná odpůrcem (žalovanou) pro rozsudku Krajského soudu v Praze čj. , spisová značka, ze dne 17. 12. 2016, se zamítá. Nejvyšší správní soud uzavřel, že pokud Krajský soud v Praze obecné opatření obecné povahy ve vztahu k plochám SO 201 a OV 201 (projednávané pozemky), zrušil, neboť dospěl k závěru, že územní rezerva byla vymezena v rozporu se zákonem, vyloučení pozemků ze zastavitelných ploch a zařazení do územní rezervy neobstojí v testu proporcionality, neboť není splněna podmínka, aby do práv vlastníka nebylo zasaženo v nezbytné míře. Zároveň však bylo konstatováno, že není namístě, aby v rámci tohoto řízení byly činěny závěry k soukromoprávním vztahům účastníků, neboť tyto pro dané řízení nejsou relevantní.

37. Dle nedatované a nepodepsané cenové nabídky za zpracování projektové dokumentace pro pozemní a krajinářskou stavbu , Anonymizováno, – , jméno FO, , Anonymizováno, cenová nabídka za zpracování projektové dokumentace činila 22 087 000 Kč.

38. Dle znaleckého posudku vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , soudní znalkyní v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, dne 30. 1. 2014 činila obvyklá hodnota pozemků v lokalitě , jméno FO, vyjma pozemku parc. č. , hodnota, částku 147 990 000 Kč.

39. Dle znaleckého posudku vypracovaného Znaleckým ústavem , právnická osoba, ., znaleckým ústavem v oboru ekonomika, odvětví věci nemovité, věci movité, stroje a zařízení, nehmotný a finanční majetek, podnik, dne 3. 6. 2016 předpokládaný ušlý zisk žalobce způsobený omezením využití nemovitého majetku schválením opatření obecné povahy č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 3. 2. 2014 označeného jako územní opatření o stavební uzávěře v lokalitách č. , hodnota, , 15, 17 a , jméno FO, , činil v roce 2014 částku 18 389 959 Kč, v roce 2015 částku 102 156 977 Kč a v roce 2016 částku 47 9290 518 Kč. Znalecký ústav vycházel z kupních smluv pro prodej obdobných rodinných domů a tedy z předpokladu, že ušlý zisk je tvořen kupní cenou, kterou mohla žalobkyně získat, pokud by byly na parcelách v lokalitě postaveny rodinné domy a tyto by byly prodány. Předpokládané peněžní toky byly přepočteny pomocí diskontní míry na současnou hodnotu v době vypracování posudku.

40. Dle znaleckého posudku vypracovaného Znaleckým ústavem , právnická osoba, ., znaleckým ústavem v oboru ekonomika, odvětví věci nemovité, věci movité, stroje a zařízení, nehmotný a finanční majetek, podnik, dne 19. 5. 2016 hodnota pozemků v lokalitě , jméno FO, (včetně pozemku parc. č. , hodnota, ) činí se zohledněním situace nového územního plánu žalované k datu 6. 5. 2016 částku 90 000 000 Kč.

41. Z demografické studie , Anonymizováno, a okolních obcí vypracované v srpnu 2019 , jméno FO, bylo zjištěno, že stávající kapacita mateřských škol nepokrývá poptávku, bylo odmítnuto v posledním školním roce 83 dětí starších tří let, nicméně od roku 2021 začne počet dětí starších tří let klesat. Na území žalované bude kapacita mateřských škol nedostatečná po celé sledované období (do roku 2033). Počet dětí školou povinných za celé sledované území poroste, ve spádové základní škole bude nutno otevírat 8 tříd v prvním ročníku a 7-8 tříd v šestém ročníku. U všech variant (včetně „nízké“) přesahoval počet dětí ve sledovaném území kapacitu spádové základní školy. Z listin, jíž jest Vývoj počtu obyvatel a jejich průměrného věku (období 2008 – 2022) se podává nárůst obyvatel žalované.

42. Ve věci bylo dále provedeno k důkazu slyšení svědků , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, .

43. Svědek , jméno FO, sic jednání za žalobkyni vedl, avšak žádné konkrétní výstupy z nich nevzešly. Svědek byl dotazován na to, jaký byl konkrétní obsah těchto jednání, co konkrétně prezentoval. Svědek popsal, že byl účasten pěti, či šest jednání, kdy jednání vedl za jediným účelem, jímž mělo být uzavření plánovací smlouvy, k jejímu uzavření však nedošlo. Jednal se starostkou žalované, poté s p. , jméno FO, z obce , adresa, ohledně čističky. V místě byla jediná čistička, která mohla být využita, a to právě obce , adresa, , avšak řešení této otázky bylo velmi složité. Toto byla celá činnost, kterou v rámci projektu prováděl, ničeho jiného už neřešil, projekt poté opustil. Jednání byla obecná, v jejich rámci se hovořilo o příspěvku na infrastrukturu, konkrétně škodu a dům seniorů. Ví, že v předchozí době již existoval jiný projekt, pro který bylo vydáno územní rozhodnutí, s tímto však ničeho neřešil, žádné listiny k tomuto neměl k dispozici. Svědek výslovně uvedl, že žádné konkrétní vyjádření starostky k projektu žalobkyně nezaregistroval, k příspěvku na školu a infrastrukturu se žalovaná vyjádřila kladně. Závěr byl takový, že záměr se žalované líbí, je však třeba pokračovat v jednáních. K dispozici měl pouze výkres k umístění objektů, přípojek vody, kanalizace, elektřiny a terénních, sadových úprav. Písemná, elektronická komunikace s žalovanou neproběhla. Jméno starostky si již nevybavuje, ale neměl dojem z jednání, že by projekt neměl být realizován. Běžný postup při těchto projektech je, že se nejdříve uzavře plánovací smlouva. Její uzavření je standardně základním předpokladem pro to, aby mohl být takovýto projekt realizován.

44. Svědek , tituly před jménem, , jméno FO, v projektu působil ještě v době, když jej vedl původní investor. Věc byla řešena velmi dlouho. Za obou investorů měl plnou moc k jednání se stavebními orgány, zajišťoval technické věci. Měl vést jednání k územnímu rozhodnutí a stavebnímu povolení. Za původního investora bylo vše připraveno pro územní rozhodnutí a stavební povolení. Z ničeho, co bylo připraveno původním investorem, se nedalo s ohledem ke změnám zamýšleným provést žalobkyní, vycházet. Žalobkyně chtěla projekt zhotovit celý nový, udělat takové změny, že bylo nutným získat nové územní rozhodnutí a nadále stavení povolení. Vše chtěla mít žalobkyně nové a jiné, původní projekt se zcela opustil. S žalovanou jednal svědek okrajově, řešil pouze technickou infrastrukturu a jednání se správními orgány. A to pro oba projekty. Měnily se počty rodinných domů, které měly být vystavěny, zvyšoval se jejich počet, měnilo se umístění, když měly být umístěny na stejné ploše, avšak byly být menší a měly k nim náležet menší pozemky. Protože příjezdová komunikace vycházela z původního projektu, přičemž nadále mělo dojít k navýšení zastavění, bylo třeba zakoupit další pozemek, nově bylo nutným řešit vjezd do prostoru, noví obyvatelé obce by neměli přístup do nově zastavěné lokality. Bylo kladné vyjádření, vyřízení všeho však trvalo dlouhou dobu, jednání trvala po dobu pěti či šesti let. Vše bylo ukončeno stavební uzávěrou. Byla učiněna žádost o vydání územního rozhodnutí dne 11. 3. 2011, pro jeho vydání však nebyly splněny všechny předpoklady. Byly kapacitní problémy s přívodem vody, dopravou, žalovaná trvala na navýšení těchto kapacit pro novou výstavbu. Přívod vody nebyl pro novou výstavbu dostatečný. K vyjednání takovýchto změn je nutnou dlouhá doba. Po vydání stavební uzávěry již v projektu nepůsobil. Projektová dokumentace byla vypracována pouze pro fázi územního rozhodnutí, v této fázi se většinou realizace projektu neřeší, to je výjimečné, tedy stavební část projektu, což znamená zajištění technických kapacit, dodavatelů, v této fázi se ještě nepracuje s tím, zdali technicky vůbec bude projekt realizován. Zdali by k projektové dokumentaci bylo vydáno stavební rozhodnutí, nelze říci, projekt byl připraven tak, aby řízení mohlo být zahájeno a vedeno, vždy každé řízení však může být stavebním úřadem zastaveno. Z hlediska inženýringu byl projekt připraven pro řízení o územním rozhodnutí, avšak pouze pro infrastrukturu, inženýrské sítě a komunikace, výstavby samotných domů se toto řízení netýkalo. Projekt a architektonické řešení domů nevyhotovovali. Pro prvý projekt byl souhlas vlastníka pro přístup přes pozemky v jeho vlastnictví, pro nový projekt ale toto bylo nutným řešit jinak, stejně tak přívod dešťové vody.

45. Svědek , jméno FO, zdůraznil, že žalobkyně je velkou developerskou společností, která je projekt schopna realizovat ze svých zdrojů, není závislá na cizích zdrojích peněz, je obchodována na burze již od roku 2004, jedná se jednoho z největších investorů v Izraeli. K tomuto předložil prezentaci žalobkyně. Zdůraznil, že žalobkyně není spekulantem na realitním trhu. Žalobkyně zakoupila již připravený projekt v , Anonymizováno, . V roce 2009 uzavřela smlouvu o spolupráci. Pan , Anonymizováno, po zakoupení projektu do místa jel a rozhodl se, že jej zcela změní. S tím, jak byl původní projekt připraven, se neztotožňoval. Jeho součástí měly být i bytové jednotky, pan , Anonymizováno, však trval na tom, že pro projekt mimo městskou zástavbu tento typ výstavby není správný, měly by být vystavěny pouze domy. Namísto 100 domů a 80 bytů tak mělo být vystavěno 217 domů. Protože došlo k navýšení zastavěnosti, byl požádán, aby řešil přístupovou komunikaci do lokality, což řešil zakoupením pozemku. Probíhala jednání s žalovanou, bylo jich více, účastnili se jich svědek, , tituly před jménem, , jméno FO, , právní zástupce žalobkyně, buď všichni, či někteří ze jmenovaných. Jednou se účastnil i pan , Anonymizováno, . Při jednáních s žalovanou byl vždy právník, pokud jich nebyl přítomen svědek, byl to pan , jméno FO, nebo pan , jméno FO, . Řešil se přívod elektřiny, školní zařízení, sítě, služby. Tato jednání hodnotí jako prvou fázi. V roce 2011 byl podán návrh na vydání územního rozhodnutí. Následně bylo řešeno, že je třeba zajistit přívod vody do nové zástavby. Žalovaná žalobkyni sdělila, že toto je nutným řešit, což pro žalobkyni bylo překvapivé. Projekt se zpožďoval. Vystavěny měly být výhradně domy, nikoliv byty. Projekt byl připraven ve fázi vizualizace. Žádné přípravné práce v místě, přípravy pozemků nikdy nebyly provedeny. Nebylo vydáno stavební povolení. Projekt byl stále „na papíře“. Projekt se zásadně změnil, když se rozhodl pan , Anonymizováno, , že jej vypracuje zcela jiným způsobem, nežli projekt, který převzal, poté se podstatně měnil v roce 2015. Náklady na projekt si žalobkyně zpracovávala interně, interně byly připravovány prezentace pro případné prodejce projektu, například společnost LEXXUS. Veškeré takovéto materiály však byly výhradně interní. Žádné podklady, které by byly připraveny pro předložení správním orgánům k rozhodnutí o projektu, připraveny nebyly. Pan , Anonymizováno, byl přesvědčen, že v obci musí být vystavěny domy, na tom trval, výstavbu bytů odmítal. V roce 2017 žalované představen nový projekt, který přijel představit pan , Anonymizováno, , jednalo se o detailní prezentaci. Ačkoliv následně bylo rozhodnuto o stavební uzávěře, byl připravován tento nový projekt, a to i za situace, kdy byl hodnocen jako vysoce rizikový. Pan , Anonymizováno, však stále měl zájem projekt realizovat, tento zájem má i v současné době. Bylo mu učiněno již pět nabídek na prodej daných pozemků, avšak jejich prodej zcela odmítá, odmítá se s nabídkami byť i jen seznámit.

46. Svědek , jméno FO, působil jako starosta žalované v období duben 2018 – prosinec 2022, předtím jako místostarosta. O projektu jednal, snažil se situaci řešit, vstoupil však již do situace, kdy byl spor veden. Docházelo k navýšení kapacity výstavby. Ačkoliv výstavba měla být realizována v etapách, jednalo se o změnu, která byla pro obec již neakceptovatelnou zátěží. Pro nový projekt nebyla infrastruktura, nebyl sjednán a řešen přívod vody, kanalizace, zajištěny komunikace, místa ve školních zařízeních. S žalobkyní tak bylo jednáno o zajištění přívodu vody, školky a komunikace. Proto žalobkyně zakoupila pozemek, který měl řešit přístup do nově zastavěné obce, neboť po navýšení zastavěnosti by průjezdová zátěž intravilánem obce nebyla akceptovatelná. Vůbec nebyl řešen přístup do zastavěné lokality pěším způsobem. Žalobkyně navrhla, že zajistí výstavbu školního zařízení, v rámci vzájemných jednání však k tomuto byl přednesen návrh žalobkyně na kapacitní navýšení projektu, tedy větší zastavěnost. Protože již v předchozí době byla řešena přetížení školských zařízení, bylo nutné toto s investorem řešit. Žalobkyně navrhla vybudování školního zařízení s tím, že bude uzavřena smlouva o krátkodobém podnájmu, toto ale podmínila tím, že dojde k navýšení kapacity projektu, tudíž zvýšení zastavěnosti. Veškerá jednání proběhla ústně, nezávazně, svědkovi nikdy nebyl předložen konkrétní projekt nebo výkresy. Jediné, co viděl, byly zcela nezávazné nákresy. Problémy v obci s vytížeností školních zařízení, přívodem vody, kanalizací, byly dlouhodobě známými.47. , tituly před jménem, , jméno FO, působila jako statutární orgán žalované v období let 2010 – 2019, jako starosta obce působila po dobu čtyř let. Problémy s přívodem vody, zatížením školních zařízení byly v obci dlouhodobě řešeny. Původní plánovací smlouva (rok 2002) byla uzavírána za zcela jiné situace, na jejím základě došlo k přípravě projektu, pro který bylo vydáno územní rozhodnutí v roce 2005. Tento ale nebyl realizován, došlo ke změně investora. Poté byla uzavřena plánovací smlouva v roce 2009. Touto se však žalovaná již necítila být vázána, protože žalobkyně byla dlouhodobě nečinná. Žalobkyně si do doby, kdy bylo rozhodováno o územním rozhodnutí, nezajistila žádné správní rozhodnutí k tomu, aby projekt mohla realizovat. Byla nečinná, v místě neprovedla žádnou přípravu projektu, neprovedla ani základní úpravu pozemku (skrývku ornice), aby vůbec mohlo být uvažováno o tom, že projekt zrealizuje. Od doby uzavření smlouvy o spolupráci v roce 2009 se situace výrazně změnila. V obci byly realizovány jiné developerské projekty, tyto byly ovšem provedeny dle původních stavebních a územních rozhodnutí přibližně z roku 2005, u těchto projektů nedocházelo k žádným změnám, oproti tomu žalobkyně změnila investora a chtěla vypracovat jiný projekt, k jeho realizaci však do doby územního rozhodnutí v roce 2013 žádným způsobem nepřikročila. S žalobkyní bylo jednáno, nebylo to ale pravidelné, byla i roční, či dvouletá období, kdy žádná jednání neprobíhala.48. , jméno FO, působil v období 2010 – 2018 jako zastupitel, v období 2014 – 2018 byl místostarostou. Byl záměr výstavby v lokalitě , jméno FO, , toto bylo řešeno již v období od roku 2000, poté byla nějaká konkrétní jednání v období let 2002 – 2006. Sám však v souvislosti s tímto projektem ničeho neřešil. Měl v gesci informování občanů obce, dopravní obsluhu, technické záležitosti. Řešil vždy pouze obslužnost hromadnou dopravou. V souvislosti s projektem , jméno FO, však nikdy žádné studie, které by se týkaly dopravní obslužnosti, přístupnosti, neměl. Sám vždy tento projekt vnímal jako projekt, který ve svém počátku. Počátek tohoto projektu zasazuje do roku 2004, poté jej hodnotí tak, že nevyvíjely žádné aktivity, což platí pro období let 2010 – 2014, aktivně řešit se začal až období let 2014 – 2016. O projektu měl povědomí, vždy jej ale vnímal tak, že se jedná pouze o záměr výstavby. Veškerá jednání, která byla k projektu vedena, taktéž vnímal tak, že se jedná o komunikace k záměru výstavby.

49. Nejvyšší správní soud ČR rozsudkem čj. , spisová značka, ze dne 29. 3. 2023 rozhodl, že kasační stížnost podaná odpůrcem (žalovanou) pro rozsudku Krajského soudu v Praze čj. , spisová značka, ze dne 17. 12. 2016, se zamítá, když Krajský soud v Praze obecné opatření obecné povahy ve vztahu k plochám SO 201 a OV 201 (projednávané pozemky), zrušil, s tím, že územní rezerva byla vymezena v rozporu se zákonem.

50. Skutkový závěr:

51. Žalobkyně je zapsána jako vlastník pozemků parc. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , součástí je stavba bez č. p./č. e., parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, 3, Anonymizováno, parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, v k. ú. a obci , adresa, . Kupní smlouva k pozemku parc. č. , hodnota, byla uzavřena výhradně pro zajištění přístupu, tento pozemek byl veden a stále je veden jako orná půda. Obecním úřadem v , Anonymizováno, bylo dne 5. 4. 2005 vydáno územní rozhodnutí pro zastavění lokality , jméno FO, pro navrhovatele , právnická osoba, ., které nabylo právní moci dne 6. 5. 2005 s platností na dva roky, kdy práva z tohoto územního rozhodnutí přešla na žalobkyni. Do dvou let od právní moci tohoto rozhodnutí nebyla podána žádost o vydání stavebního povolení a toto rozhodnutí pozbylo platnosti. , právnická osoba, pro obec , adresa, z toku 2006 umožňoval zastavění lokality , jméno FO, .

52. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spolupráci ze dne 12. 8. 2009, jíž se žalovaná, mimo jiné, zavázala poskytnout součinnost k realizaci projektu , jméno FO, .

53. Dne 11. 3. 2011 podala žalobkyně žádost o vydání územního rozhodnutí (druhého) k Obecnímu úřadu , adresa, , stavebnímu úřadu, které bylo usnesením ze dne 14. 10. 2011 zastaveno pro nedoplnění žádosti žalobkyní. Uvedené správní řízení bylo vedeno pouze k vydání územního rozhodnutí pro zpevněné plochy a komunikaci, elektrické přípojky a rozvody VN a NN, veřejné osvětlení, vodovodních řadů a přípojek, splaškové kanalizace, telekomunikační stožár, kdy pouze k tomuto byla v rámci celého předpokládaného projektu vypracována dokumentace. K žádným jiným částem projektu nebyla dokumentace vyhotovena.

54. Dne 19. 2. 2014 podala žalobkyně žádost o vydání územního rozhodnutí (třetí) k Obecnímu úřadu , adresa, , stavebnímu úřadu, který byl rozhodnutím ze dne 19. 3. 2014 zamítnut pro opatření obecné povahy o stavební uzávěře vydané dne 4. 2. 2014.

55. Územní rozhodnutí, které nabylo právní moci dne 6. 5. 2005, bylo vydáno pro projekt, který žalobkyně převzala, tudíž na jeho základě mohla nadále postupovat tak, aby bylo vydáno stavební povolení a být realizována výstavba. Žalobkyně však převzatý projekt neměla zájem realizovat. Z rozhodnutí , Anonymizováno, , Anonymizováno, chtěla zcela nový projekt, kdy ničeho z přípravy původního projektu nebylo použitelným. Bylo tak nutným vypracovat zcela novou projektovou dokumentaci, získat nové rozhodnutí o územním rozhodnutí a stavební povolení. Žalobkyně žalované deklarovala nový projekt, byla uzavřena smlouva o spolupráci dne 12. 8. 2009. Touto se žalovaná zavázala poskytnout činnost k realizaci projektu tím, že umožní vedení inženýrských sítí na svých pozemcích, být nápomocná při získávání pozemku pro napojení obslužné komunikace na silnici III/0085, nepožadovat v souvislosti s realizací projektu finanční či věcné plnění vyjma závazků, které se týkají povinností žalobkyně z této smlouvy (úhrady za napojení na sítě, kompenzace za kapacitní vytížení v obci 3 800 000). Byl předpoklad výstavby 217 domů. Původní projekt vycházel ze zastavěnosti 100 domů a 80 bytových jednotek, žalobkyní byl však zcela odmítnut s tím, že v místě budou vystaveny výhradně domy, nikoliv bytové jednotky. Žalobkyně předpokládala výrazné navýšení zastavěnosti. V době, kdy byla uzavírána smlouva o spolupráci, žalobkyně neměla zajištěna žádná správní rozhodnutí k realizaci nového projektu, neměla vypracovány žádnou dokumentaci, neměla zpracovánu žádnou analýzu infrastruktury místa. V době uzavření smlouvy o spolupráci se tak na straně žalobkyně jednalo pouze o záměr. Následně tak bylo jednáno s žalovanou, která žalobkyni sdělovala své požadavky na projekt, tak, aby mohl být zachován chod obce. Řešena byla otázka infrastruktury, vytíženosti školních zařízení, zdrojů vody, kanalizace, dopravní obslužnosti. Žalobkyně neměla zajištěno a vyhodnoceno řešení zdrojů vody k projektu, kanalizace. V obci byla dlouhodobě řešena situace ohledně nedostatečných zdrojů vody i nedostatečnosti kanalizace. Teprve v návaznosti na zjištění této skutečnosti v rámci jednání s žalovanou žalobkyně následně uzavřela smlouvu s obcí , adresa, , která by tuto nedostatečnost ve vztahu k danému projektu řešila. S ohledem k předpokládanému navýšení zastavěnosti bylo nutným řešit i přístupové komunikace, proto byla žalobkyní uzavřena kupní smlouva pro pozemek č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , neboť bez tohoto by nebyla k nové lokalitě dopravní prostupnost. V rámci jednání s žalovanou byla řešena i otázka školních zařízení, neboť jejich kapacita nebyla dostačující. Žalobkyně navrhla, že bude realizovat i výstavbu školního zařízení pro následný krátkodobý pronájem, taktéž výstavbu domu pro seniory, což však podmiňovala navýšením zastavěnosti na konečný počet 300 domů. V obci byly realizovány developerské projekty i jiných subjektů, avšak vždy dle územních rozhodnutí, potažmo stavebních povolení, které byly vydány v období vztahujícím se k roku 2005. Ke změně těchto projektů nedošlo. Žalobkyně však předpokládala výstavbu nového, výrazně změněného a více dimenzovaného projektu. Žalobkyně tak byla jediným developerem, který v místě nehodlal postupovat dle územního rozhodnutí z roku 2005. Všichni představitelé žalované vnímali jednání s žalobkyní jako nezávazná jednání o záměru na výstavbu. Žalobkyně nikdy nepředložila žádný projekt, nikdy neměla k dispozici žádné technické výkresy či technické parametry projektu. Jediné, co měla žalobkyně k dispozici, a co prezentovala, byly nákresy, případně vizualizace. Projektově byly zpracovány pouze podklady pro řízení o územním rozhodnutí pro zpevněné plochy a komunikaci, elektrické přípojky a rozvody VN a NN, veřejné osvětlení, vodovodních řadů a přípojek, splaškové kanalizace, telekomunikační stožár, které však bylo následně zastaveno. Žalobkyně nikdy nepřistoupila ani k stavební přípravě projektu, neměla ani zpracované studie pro stavebně technické zpracování projektu, neměla nikdy provedený výpočet nákladů na projekt. Žalobkyně pracovala pouze s interními předpoklady, a to i ve vztahu k realizaci prodeje projektu. Žalobkyně měla pouze interní úvahy, která společnost by následně měla projekt nabízet k prodeji, avšak s žádným subjektem v tomto směru nevstoupila ani v jednání. Jednání žalobkyně a žalované nikdy nedospěly do stavu, aby mohla být uzavřena plánovací smlouva, protože žalobkyně nepředložila konkrétní a komplexní projekt tak, aby mohlo být zcela jednoznačně zřejmé, jakým způsobem bude realizován. Nelze tak uzavřít, že by při pravidelném běhu věcí došlo k realizaci projektu. Z provedených důkazů nelze vzít za prokázanou výši újmy. Z žádného z provedených důkazů není možné činit závěry o nákladech a reálných výnosech z daného projektu. Pokud žalobkyně předložila k důkazu znalecké posudky, tak tyto kalkulují pouze s předpokladem, který však nevychází z reálných údajů, nýbrž pouze z hypotéz. Za situace, kdy však lze vzít za prokázané, že projekt nebyl připraven ani v prvé fázi, nebylo vydáno ani územní rozhodnutí, nebylo vydáno stavební povolení, nebyly zpracovány žádné projekty pro výstavbu, nelze vzít za prokázané, že by byl vůbec projekt realizován, nelze tak ani dovozovat ušlý zisk. Znalecké posudky předložené žalobkyně vycházejí především z hypotézy, která však nemá podporu v ostatních v řízení provedených důkazech.

56. Žalobkyně se žalobou podanou ke správnímu soudu domáhala zrušení opatření obecné povahy o stavební uzávěře (vedená u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, ). Rozsudkem zmíněného soudu ze dne 29. 7. 2014 byla žaloba zamítnuta, následně u Nejvyššího správního soudu ČR byla zamítnuta i kasační stížnost, a to rozsudkem ze dne 13. 11. 2014 pod sp. zn. , spisová značka, .

57. Uvedený závěr byl učiněn z listinných důkazů provedených v řízení, a to listinných důkazů a svědeckých výpovědí. Ačkoliv každá ze stran sporu jednotlivé skutečnosti hodnotí a vykládá odlišně, lze uzavřít, že skutek se ve shora uvedeném z provedených důkazů podává shodně.

58. Právní hodnocení:

59. Podle § 102, odst. 1 zákona č. 83/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, stavební zákon, v příslušném znění, vlastníkovi pozemku nebo stavby, jehož práva k pozemku nebo stavbě byla územním opatřením o stavební uzávěře omezena a byla mu tím způsobena majetková újma, náleží náhrada.

60. Podle § 102, odst. 2 zákona č. 83/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, stavební zákon, v příslušném znění, vlastníkovi pozemku, kterému vznikla prokazatelná majetková újma v důsledku zrušení určení pozemku k zastavění na základě změny územního plánu nebo vydáním nového územního plánu, náleží náhrada vynaložených nákladů na přípravu výstavby v obvyklé výši,, Anonymizováno, zejména na koupi pozemku, na projektovou přípravu výstavby nebo v souvislosti se snížením hodnoty pozemku, který slouží k zajištění závazku. Tato náhrada náleží též vlastníkovi pozemku nebo osobě, která byla před změnou nebo zrušením regulačního plánu anebo před změnou nebo zrušením územního rozhodnutí, územního souhlasu nebo veřejnoprávní smlouvy nahrazující územní rozhodnutí podle § 94 odst. 3 oprávněna vykonávat práva z nich vyplývající (dále jen „oprávněný"), pokud uvedenou změnou nebo zrušením bylo zrušeno určení k zastavění a vznikla mu prokazatelná majetková újma.

61. Pokud je shora citováno znění zákona, tak žalobkyně se domáhá náhrady škody z důvodu stavební uzávěry vydané dne 4. 2. 2014, je tak uvedeno znění zákona platné do 31. 5. 2015.

62. V souzené věci se žalobkyně domáhá plnění, když tvrdí, že nabyla práva vyplývající z územního rozhodnutí vydaného dne 5. 4. 2005, kdy dne 12. 8. 2009 uzavřela se žalovanou smlouvu o spolupráci, kterou se žalovaná zavázala poskytnout součinnost k realizaci developerského projektu žalobkyně, jíž porušila, kdy dne 4. 2. 2014 bylo vydáno rozhodnutí o stavení uzávěře. Pokud se žalobkyně domáhá úhrady újmy ve vztahu k rozhodnutí o stavební uzávěře, zákon zakotvuje právní úpravu, která je speciální ve vztahu k úpravě obecné, a to v § 102, odst. 1 stavebního zákona.

63. Co se týká nároku, jímž jest újma spočívající ve snížení hodnoty předmětných pozemků ve výši 49 000 000 Kč, újma spočívající v ušlém zisku z plánované výstavby ve výši 37 000 000 Kč a újma spočívající v ušlém zisku v důsledku posunutí návratnosti investice za nákup předmětných pozemků ve výši 11 000 000 Kč, tak tento nárok je namístě podařit pod ustanovení § 102, odst. 1 stavebního zákona, neboť žalobkyně jej uplatňuje s tvrzením, že se jedná o újmu, která jí vznikla na rozhodnutí o stavební uzávěře.

64. Ustanovení § 102, odst. 1 stavebního zákona v příslušném znění směřuje výhradně na případy, kdy práva k pozemku či stavbě byla omezena územním opatřením o stavební uzávěře a tímto byla způsobena vlastníkovi majetková újma. Oproti tomu ustanovení § 102, odst. 2 stavebního zákona v příslušném znění směřuje na případy, kdy majetková újma vznikla vlastníkovi pozemku v důsledku zrušení určení pozemku k zastavění na základě změny územního plánu nebo vydáním nového územního plánu.

65. Jak uvádí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydané dne 28. 4. 2020 ve věci sp. zn. 25 Cdo 2909/2018, které se zaobírá i kritérii pro aplikaci právní normy a rekapituluje právní vývoj ve vztahu k nárokům dle § 102 stavebního zákona, za situace, kdy žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody, se „..posouzení tohoto nároku bude řídit právní úpravou stavebního zákona účinnou v době, kdy došlo ke skutečnosti, od níž žalobkyně svůj nárok odvíjí. Touto skutečností je okamžik, kdy bylo postaveno najisto, že náklady na koupi pozemků a projekt byly vynaloženy zbytečně a zisk nevznikne.“. Ačkoliv uvedené rozhodnutí hodnotilo situaci v jiném časovém rámci, pro určení toho, jakou právní úpravou se věc má řídit, je lze aplikovat.

66. V souzené věci žalobkyně svůj nárok odvíjí výhradně od té skutečnosti, že ke dni 4. 2. 2014 bylo vydáno rozhodnutí o stavební uzávěře. To znamená, že ustanovení § 102, odst. 2 stavebního zákona v příslušném znění se neuplatní.

67. Žalobkyně se domáhá plnění újmy, kdy vymezuje jednotlivé skutky. Obecně platí, že aby mohl být žalobce ve věci o úhradu újmy úspěšným, musí být zjištěno, že na jeho straně žalobkyně vznikla újma - škoda, na straně žalované došlo k porušení právní (zákonné či smluvní) povinnosti, na straně žalované je dáno zavinění, je dána příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti žalovanou a žalobkyni vzniklou škodou.

68. Za situace, kdy bylo opatření obecné povahy ve vztahu k plochám SO 201 a OV 201 (projednávané pozemky) zrušeno, neboť vyloučení pozemků ze zastavitelných ploch a zařazení do územní rezervy je v rozporu se zákonem, je nadbytečným hodnotit stranami uzavřenou smlouvu o spolupráci, neboť i kdyby tato nebyla uzavřena, bylo by namístě konstatovat porušení právní povinnosti žalovanou.

69. To znamená, že porušení právní povinnosti je zde dáno. Nadále je však třeba hodnotit, zdali na straně žalované vznikla újma a zdali mezi vzniklou újmou a porušením právní povinnosti žalovanou je dána příčinná souvislost.

70. Jinými slovy, aby bylo možné uzavřít, že žalobkyně má právo na úhradu ušlého zisku, je třeba hodnotit veškeré okolnosti dané věci, k čemu i nadále by bylo třeba vzít za prokázané, že jsou splněna kritéria pro újmu spočívající v ušlém zisku, kterážto definuje např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo 2858/2015, ze dne 20. 10. 2016, který uvádí: „Ušlým ziskem se rozumí újma spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Jde o ztrátu očekávaného přínosu, o to, o jaký reálně dosažitelný prospěch poškozený přišel. Náhrada se určuje jako rozdíl mezi předpokládaným ziskem a náklady, které bylo třeba na jeho dosažení vynaložit. Závěry, jež dovodila judikatura především v podnikatelských vztazích, a to že při určení výše náhrady ušlého zisku se vychází z částky, kterou by za obvyklých okolností – nebýt škodné události – poškozený ze své činnosti získal, s přihlédnutím k nákladům, které by musel na dosažení těchto výnosů vynaložit, platí obecně pro určení výše ušlého zisku.“, kdy kritéria porušení dobrých mravů a újmy spočívající v ušlém zisku by musela být splněna zároveň. Je tedy nutným hodnotit i to, zdali pro jednání žalované nedošlo k rozmnožení majetkových hodnot na straně žalobkyně, ač se toto dalo důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Tento závěr však v souzené věci učinit nelze. Tento závěr by bylo možné učinit, pokud by ve věci mohlo být vzato za prokázané, že projekt žalobkyně, respektive práce na tomto, probíhaly standardním způsobem, veškeré přípravné práce, územní studie, projektové práce, podklady pro správní řízení, byly na straně žalobkyně připraveny, příslušná správní rozhodnutí byla v její prospěch vydána, přičemž pouze z důvodů na straně žalované, tedy zejména pro rozhodnutí o stavební uzávěře, nemohl být projekt uskutečněn, ač by toto bylo možné jinak očekávat. V řízení však bylo najisto postaveno, že ačkoliv bylo vydáno územní rozhodnutí pro zastavění lokality , jméno FO, s právní mocí tohoto rozhodnutí 6. 5. 2005, kdy práva z tohoto přešla na žalobkyni, nebyla podána žádost o stavební povolení a toto rozhodnutí pozbylo platnosti. K tomuto časovému úseku je pouze pro úplnost třeba podotknout, že celý pokrývá období před uzavřením smlouvy o spolupráci dne 12. 8. 2009, což znamená, uvedenou smlouvu, k tomuto období nelze vůbec vztáhnout. Pokud je shora uvedeno, že nebyl projekt dle územního rozhodnutí z roku 2005 realizován, tak Svědek , jméno FO, k tomuto uvedl, že p. , Anonymizováno, , Anonymizováno, usoudil, že by bylo vhodným projekt pojmout jinak, jeho součástí by neměly být bytové jednotky. Toto rozhodnutí je nepochybně zcela v rozhodovací pravomoci žalobkyně, tato nemůže být nucena, aby převzala projekt, s nímž se neztotožňovala, avšak pokud nadále neprovedla přípravu změněného projektu tak, aby jej bylo možné realizovat, nelze to klást k tíži žalované. Bylo-li by v řízení zjištěno, že žalobkyně byla reálně připravena realizovat nově pojatý projekt, nikoliv pouze v rámci jednání a úvah, a nedošlo k tomu z důvodů na straně žalované, bylo by možným usuzovat na zavinění žalované, byť původní projekt nebyl realizován. Ovšem v řízení nebyla zjištěna připravenost projektu po změně. K tomuto je třeba odkázat na to, že dne 11. 3. 2011 podala žalobkyně žádost o vydání územního rozhodnutí, tedy již druhého, příslušnému stavebnímu úřadu, kdy řízení bylo pro nedoplnění žádosti zastaveno. Aby bylo možné projekt hodnotit jako připravený do té míry, že při obvyklém běhu okolností by byl dokončen, měla by být žádost podávána tak, aby bylo možné správní řízení dokončit, v jeho průběhu reagovat a případně k výzvě správního orgánu požadované doplnit. Jestliže svědek , tituly před jménem, , jméno FO, uvedl, že průběh správního řízení nelze předem odhadovat, mohou nastat různé situace, na které bude třeba reagovat, tak ve vztahu k tomuto vyjádření svědka by bylo nutným uzavřít, že před vydáním příslušných rozhodnutí správním orgánem v zásadě nikdy není možné projekt hodnotit jako do té míry připravený, aby bylo možné uzavřít, že při obvyklém běhu okolností bude dokončen, protože zde obvyklý běž okolností nelze předvídat. Zde však jediným důvodem, pro který by řízení bylo zastaveno, bylo nedoplnění žádosti žalobkyní. Pokud by tomu tak bylo pouze proto, že žalobkyně nemohla reagovat na výzvu správního orgánu výhradně z důvodů na straně žalované, bylo by případně namístě zvažovat důvodnost žalobou uplatněného nároku, toto se ovšem ze spisu nepodává. Žalobkyně nedisponuje žádnou projektovou dokumentací, z níž by bylo zcela jednoznačně patrné, že byl vypracován a existoval konkrétní projekt včetně řešení navazující infrastruktury. Svědek , tituly před jménem, , jméno FO, uvedl, což se shoduje s výpovědí , jméno FO, , že žalobkyně nechtěla realizovat původní projekt, kdy již bylo vydáno územní rozhodnutí pro zastavění lokality , jméno FO, , vše chtěla zpracovat nově a jinak, původní projekt se zcela opustil a začalo se zcela „od nuly“. Tedy výhradně z rozhodnutí žalobkyně bylo přistoupeno k záměru realizovat zcela nový projekt, pro který nebylo ničeho z původních plánů a projektů upotřebitelné. Sic se navázalo na to, co bylo v původním projektu, avšak zcela se měnily kapacity, kdy domy měly být umístěné na stejné ploše, avšak ve větším množství při menších rozměrech. Svědek , tituly před jménem, , jméno FO, taktéž uvedl, že ač si již konkrétní údaje nevybavuje, má za to, že předmětem územního rozhodnutí k žádosti z roku 2011 měla být pouze infrastruktura, inženýrské sítě a komunikace, nikoliv projekt jako celek. S výpovědí svědka koresponduje i obsah spisového materiálu , právnická osoba, , adresa, – stavebního úřadu, z nějž se podává, že bylo zastaveno územní řízení o dělení pozemků, umístění stavby I. etapa, což obsahovalo, zpevněné plochy a komunikace, elektrická přípojka VN, elektrické rozvody NN a 2. trafostanice, veřejné osvětlení, STL plynovodní řad včetně STL plynovodních přípojek, vodovodní řad včetně jednotlivých vodovodních přípojek, řad splaškové komunikace včetně jednotlivých kanalizačních přípojek, dešťová kanalizace a odlučovačem ropných látek, telekomunikační stožár pro bezdrátové připojení. Pokud tedy byla nějaká projektová dokumentace vypracována, jednalo se pouze o dokumentaci pro shora specifikované řízení (což zcela koresponduje s výpovědí jmenovaného svědka, který uvedl, že veškerá dokumentace pro správní řízení připravena byla, přičemž však zároveň uvedl, že jednalo pouze o řízení k infrastruktuře, inženýrským sítím a komunikaci), a není tudíž možné uzavřít, že byla připravena projektová dokumentace pro realizaci samotné výstavby domů. Toto se nepodává z žádného z provedených důkazů, ani z výslechu , jméno FO, , ale ani z výslechu , jméno FO, , kdy důkaz výslechem těchto osob žalobkyně označila s tím, že pro projekt byly důležitými osobami, na realizaci projektu se podílely a právě z výslechu těchto osob lze zjistit, jak se skutek udál. Svědek , jméno FO, byl výslovně dotazován, zdali byly projekty vypracovány, nechť toto popíše. Svědek se k tomuto vyjadřoval tak, že toto bylo řešeno interně, v rámci žalobkyně byly učiněny studie. Tedy z výslechu svědka lze učinit závěr, že konkrétní projekt nebyl vypracován, vše bylo komunikováno v zásadě pouze ve stadiu určitých záměrů. Tomuto odpovídá i ta část výpovědi svědka, kde uvedl, že se předpokládalo, že by nemovitosti byly nabízeny společností , Anonymizováno, , avšak k dotazu, jak konkrétně toto bylo ujednáno, opět uvedl, že to bylo pouze v rámci úvah a předpokladů v rámci společnosti. K tomuto je třeba odkázat i výslech svědka , jméno FO, , k němuž žalobkyně uvedla, že zajišťoval realizaci projektu, respektive jednal o jeho realizaci s žalovanou. Svědek sic měl jednat o realizaci projektu, avšak z jeho výpovědi se podává, že ani neměl informace o tom, zdali žalobkyně měla k dispozici veškerá potřebná rozhodnutí. Jednání s žalovanou popsal velmi vágně, žádné konkrétní výstupy nepopsal. Uvedl však, že výstupem jeho jednání měla být plánovací smlouva, k jejímu podpisu ale nedošlo. Jmenovaný svědek, pokud byl dotazován na obsah jednání, jejich výstup, uvedl, že to bylo takové „obecné“, z čehož je taktéž zcela nepochybné, že konkrétní projekt vypracován nebyl. Navíc je třeba zdůraznit, že projektová dokumentace pro správní řízení není totožnou s projektovou dokumentací, na jejímž základě se dále realizuje výstavba, tedy, která je podkladem pro jednotlivé části výstavby, jednotlivé profese, výkon stavebního dozoru. Že by existovala takováto projektová dokumentace, v řízení nebylo vzato za prokázané. Jediným, co lze vzít za jednoznačně prokázané, že pro daný projekt konkrétně bylo připraveno, je projektová dokumentace pro zpevněné plochy a komunikaci, elektrické přípojky a rozvody VN a NN, veřejné osvětlení, vodovodních řadů a přípojek, splaškové kanalizace, telekomunikační stožár. Za situace však nelze projekt hodnotit jako připravený do té míry, aby jej bylo možné realizovat, byl v takové fázi, že nebýt jednání žalované, mohlo být přistoupeno k výstavbě domů a bylo reálným, že výstavba bude provedena, tudíž nelze uzavřít, že by bylo možné důvodně očekávat s ohledem k předpokládanému pravidelnému běhu věcí, že by zisk žalobkyně vůbec realizovala, což vede k závěru, že nelze na straně žalobkyně dovozovat vznik škody. Protože pouze závěr, že žalobkyně by byla schopna projekt při pravidelném běhu věcí realizovat, tedy dokončit jej do zcela konečné fáze a realizovat prodej vystavěných nemovitostí, může vést k závěru o vzniku reálné škody, která je tvořena rozdílem mezi předpokládaným ziskem a náklady, které bylo třeba na jeho dosažení vynaložit, tedy rozdíl mezi částkou, kterou by za obvyklých okolností nebýt škodné události žalobkyně ze své činnosti získala, s přihlédnutím k nákladům, které by musel na dosažení těchto výnosů vynaložit. Pokud žalobkyně k prokázání svého nároku předložila znalecké posudky, tak tyto nemohou kalkulovat s předpokládanými náklady žalobkyně a předpokládanými výnosy, tedy s částkami, které by byly hypoteticky vydány a utrženy. Náklady a výnosy totiž musejí být určeny s ohledem k obvyklému běhu okolností, což znamená, i s ohledem k reálnému časovému horizontu. Pokud žalobkyně se rozhodla vypracovat zcela nový projekt, z kterého zrealizovala pouze projektovou dokumentaci pro zpevněné plochy a komunikaci, elektrické přípojky a rozvody VN a NN, veřejné osvětlení, vodovodní řady a přípojky, splaškovou kanalizaci a telekomunikační stožár, přičemž již samotné řízení o územní rozhodnutí k těmto položkám bylo zastaveno, a neměla vypracovánu vůbec žádnou dokumentaci k realizaci výstavby domů, které následně měly být předmětem prodeje, jímž měl být generován výnos, nelze vůbec usuzovat na to, že by k tomuto došlo, a pokud by i toto mělo být realizováno, jaké by byly náklady na výstavbu, za jaké částky, zdali vůbec, by se vystavěné domy prodaly. Pakliže je činěn závěr, že projekt nebyl připraven do té míry, aby bylo možné předpokládat, že jej žalobkyně zrealizuje, tak k tomuto soud odkazuje i hodnocení věci níže, kde se zaobírá otázkou, zdali žalovaná jednala v rozporu s dobrými mravy a porušila tak svoji povinnost ze smlouvy o spolupráci, kde je konstatováno, jaké konkrétní návrhy byly předloženy žalované a jaké byly výstupy jednání žalobkyně s žalovanou, kde jsou hodnoceny skutečnosti podávající se z výpovědi svědků , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, , z jejichž výpovědí se taktéž podává, že žádný konkrétní projekt nebyl předložen, žalobkyně neměla zpracovány základní informační vstupy pro projekt. Za této situace tak nelze dovozovat důvodnost nároku žalobkyní uplatněného pro částku ušlého zisku z plánované výstavby ve výši 37 000 000 Kč a posunutí návratnosti investice ve výši 11 000 000 Kč. Ve vztahu k nároku, jímž jest úhrada částky 49 000 000 Kč za snížení hodnoty pozemků v důsledku stavební uzávěry je třeba odkázat ustanovení § 154, odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle nějž pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Žalobkyně se domáhá újmy spočívající v poklesu hodnoty pozemků v důsledku rozhodnutí o stavební uzávěře. Za situace, kdy tato byla pro danou lokalitu v rozporu se zákonem, nelze tento nárok hodnotit jako důvodný, neboť ke dni rozhodnutí již není žalobkyní tvrzený stav, tzn. stavební uzávěra předmětných pozemků.

71. Žalobkyně se však dovolávala i jednání s dobrým mravem. Tzn., i když není možné uzavřít, že je naplněna skutková podstata zakotvená v § 102, odst. 1 stavebního zákona v příslušném znění, který je ve vztahu k občanskému zákoníku „lex specialis“ je třeba se zaobírat tím, zdali žalovaná svým jednáním neporušila zákon obecný, „lex generalis“, zde občanský zákoník.

72. K aplikaci obecného zákona je odkázán rozsudek Nejvyššího soudu ČR vydaný dne 28. 4. 2020 ve věci sp. zn. 25 Cdo 2909/2018 mimo jiné uvádí: „V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3444/2013, publikovaném pod č. 89/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „Sbírky rozhodnutí“, dovolací soud vyslovil závěr, že opatření obecné povahy je správním aktem s konkrétně určeným předmětem, ale s obecně vymezeným okruhem adresátů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 1 Ao 1/2005, publikovaný pod č. 740/2006 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). Ačkoliv se tedy vztahuje k určité konkrétní situaci, nemá adresáty, kteří by mohli v dobré víře očekávat vydání určitého opatření obecné povahy. Ostatně adresátů tohoto smíšeného správního aktu, stojícího na pomezí mezi rozhodnutím a právním předpisem, lze vždy předpokládat větší množství, a nelze si tedy ani dost dobře představit, jak by bylo možno postupovat dostatečně obezřetně tak, aby byly vyloučeny veškeré nepříznivé následky (dopady) do sféry všech adresátů. Nelze proto dovodit, že vydáním opatření obecné povahy (v daném případě vyhlášek o stavební uzávěře a územního plánu), by byla dána odpovědnost žalované podle § 415 obč. zák. Jinak řečeno, postup podle § 415 obč. zák. je za daných skutkových okolností vyloučen. Dovolací soud shledává, že není důvodu, pro který by se měl od tohoto výkladu odchýlit, a to zvlášť za situace, kdy žalovaná, na rozdíl od judikátem řešeného případu, nebyla vůči žalobkyni vázána žádným (ani předsmluvním) závazkem.“. Jak již bylo shora uvedeno, tento rozsudek řeší otázku nároků při zmaření záměru realizovat výstavbu za jiné časové období, ve vztahu k němuž také řeší aplikaci obecné normy (v období před zakotvením úpravy dle § 102, odst. 2 do zákona), nicméně úvahy o povaze správního aktu, jímž jest opatření obecné povahy (vyhláška o stavební uzávěře) mohou být aplikovány i na danou věci.

73. Tedy, pokud by v souzené věci mělo být uvažováno o aplikaci jiného zákonného ustanovení, bylo by případně namístě hodnotit ustanovení upravující dobrý mrav nebo zvažovat, zdali došlo k porušení předsmluvní povinnosti. Pakliže by se mělo jednat o závazek vyplývající z porušení smlouvy uzavřené mezi stranami sporu, tak plánovací smlouva nebyla uzavřena, jediný smluvní vztah účastníků byl založen smlouvou o spolupráci ze dne 12. 8. 2009. Měla-li by tedy žalovaná odpovídat pro porušení této smlouvy, tak s ohledem k ustanovení § 3028, odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., o. z. je třeba ve věci aplikovat zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák. Tato zákonná norma však adekvaci ustanovení § 1728, odst. 1 o. z. neobsahovala. Případná předsmluvní odpovědnost tzv. culpa in contrahendo, nebyla zákonem upravena, byla dovozována judikatorně. Jak ovšem uvádí rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 1166/2004, tak „Odpovědnost za škodu vzniklou porušením předsmluvní povinnosti - bezdůvodným ukončením jednání o uzavření smlouvy - se posuzuje podle ustanovení § 415 a § 420 obč. zák.“. Jestliže však Nejvyšší soud uzavřel, že toto zákonné ustanovení nelze pro ušlý zisk aplikovat, tak není v režimu této právní normy, možné o plnění z titulu porušení předsmluvní povinnosti uvažovat.

74. Tedy oporu v obecné normě, vyjma případného ustanovení § 3 obč. zák., nárok z porušení smlouvy o spolupráci nemá, neboť obecné ustanovení o prevenční povinnosti ve vztahu k náhradě škody pro jednání žalované, jímž bylo rozhodnutí o stavební uzávěře, nelze aplikovat. Jediným jednáním, které by mohlo založit porušení povinnosti na straně žalované v režimu § 3 obč. zák., je porušení smlouvy, kdy v daném případě jediným smluvním ujednáním je smlouva o spolupráci ze dne 12. 8. 2009.

75. Právní institut dobrých mravů zakotvuje § 3, odst. 1 obč. zák., který uvádí, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Ústavní soud k tomuto ve svém rozhodnutí vydaném ve věci II. ÚS 249/97 ze dne 26. února 1998 uvádí: „"Dobré mravy" jsou souhrnem etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Tento obecný horizont, který vývojem společnosti rozvíjí i svůj morální obsah v prostoru a čase, musí být posuzován z hlediska konkrétního případu také právě v daném čase, na daném místě a ve vzájemném jednání účastníků právního vztahu.“. Nejvyšší soud ČR k tomuto např. v rozhodnutí vydaném ve věci sp. zn. 28 Cdo 3704/2014 ze dne 6. 2. 2015 uvádí: „Pro použití korektivu "dobré mravy" zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití § 3 odst. 1 obč. zák., je však třeba učinit vždy po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu, tedy jak okolnosti, které uplatňuje ten, kdo se aplikace uvedeného ustanovení dožaduje, tak všechny okolnosti na straně toho, kdo se výkonu práva domáhá. Odpovídající úsudek soudu musí být podložen konkrétními skutkovými zjištěními a musí současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují přijmout závěr, že výkon práva je či není v rozporu s dobrými mravy.“.

76. Co se týká smlouvy o spolupráci, tak v této žalovaná vůči žalobkyni nepřevzala žádné konkrétní povinnosti, zavázala se pouze poskytnout činnost k realizaci projektu tím, že umožní vedení inženýrských sítí na svých pozemcích, být nápomocná při získávání pozemku pro napojení obslužné komunikace na silnici III/0085, nepožadovat v souvislosti s realizací projektu finanční či věcné plnění vyjma závazků, které se týkají povinností žalobkyně z této smlouvy (úhrady za napojení na sítě, kompenzace za kapacitní vytížení v obci 3 800 000 Kč). Pokud by případně mělo být hodnoceno, zdali je dána příčinná souvislost mezi tím, že žalovaná se zavázala nepožadovat další plnění v souvislosti s daným projektem, tak v řízení není ani tvrzeno, ani se to z obsahu spisu nepodává, že by k nerealizování projektu mělo dojít z tohoto důvodu, tedy porušení smlouvy se zde nemůže podávat. Taktéž závazek žalované umožnit vedení inženýrských sítí na svých pozemcích a být nápomocná při získávání pozemku pro napojení obslužné komunikace na silnici III/0085, v řízení nebylo tvrzeno, ani se to z obsahu spisu nepodává, že by pro porušen této povinnosti nemohl být projekt realizován. K posouzení tak je, zdali projekt nebyl realizován, a na straně žalobkyně je dán ušlý zisk, pro neposkytnutí součinnosti žalované. Strany sporu komunikovaly o projektu, žalobkyně nastiňovala různé možnosti a varianty realizace projektu. Tato jednání však byla vedena pouze v obecné rovině, žalované nebyl žalobkyní předložen již vypracovaný kompletní projekt. Žalovaná sic projevila souhlas s tím, aby byly na jejím území vystavěny domy v rámci developerského projektu, avšak žalobkyně jej nepředložila v do té míry precizované podobě, aby žalovaná přesně věděla, jak bude situace v místě řešena. Např. je toto patrné ze situace ohledně smlouvy uzavření s obcí , adresa, . Žalobkyně tuto smlouvu namítala s tím, že se vždy přizpůsobovala požadavkům žalované. Je to však žalobkyně, kdo hodlal projekt realizovat, a bylo na ní, aby měla provedeny přesné výpočty a studie vztahující se k danému projektu. Je logickým, že žalovaná vznášela požadavky na žalobkyni tak, aby byly zachovány základní parametry udržitelnosti z hlediska infrastruktury, dodávky médií, dopravní průchodnosti, školské obslužnosti. Pokud se požadavky žalované v průběhu času měnily, bylo to pouze logickým výstupem toho, jak se měnila demografická struktura obce, její zastavěnost, ale také návrhy žalobkyně. K tomuto je třeba odkázat i výpověď svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , která uvedla, že pokud byly realizovány jiné developerské projekty v místě, nedocházelo k jejich změnám, byly realizovány na základě územních a stavebních rozhodnutí, která nebyla měněna. I žalobkyně mohla na základě územního rozhodnutí z roku 2005 žádat o vydání stavebního povolení a provést výstavbu domů. A pokud by takto žalobkyně postupovala, projekt by reálně byla připravena zrealizovat, přičemž by to byla výhradně žalovaná, kdo by svým jednáním toto znemožnil, mohl by nárok žalobkyně být hodnocen jako důvodný. K tomuto však v daném případě nedošlo. Pakliže bylo shora uvedeno, že jednání s žalovanou byla vedena v obecné rovině, tak toto se v zásadě podává z výpovědí všech svědků, kteří byli ve věci slyšeni. Toto uvedl svědek, kterého žalobkyně navrhla k prokázání svých skutkových tvrzení , jméno FO, . Tato skutečnost podává i z výpovědi svědka , jméno FO, , který výslovně uvedl, že žádné konkrétní písemné projekty neviděl, stejně tak svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , která uvedla, že žalobkyně byla zcela nečinná, neprovedla ani základní úpravy pozemků tak, aby územní rozhodnutí zůstalo zachováno, v místě neprovedla žádnou činnost. Svědek , jméno FO, uvedl, že žádná studie k veřejné dopravě, kterou by bylo možné vztáhnout k projektu žalobkyně, k dispozici neměl, pokud se o věci jednalo, vnímal to tak, že se jedná pouze o záměru. Svědek , tituly před jménem, , jméno FO, uvedl, že projekt byl připraven pouze pro část týkající se infrastruktury (přívody médií, komunikace, telekomunikace), ničeho dalšího nebylo vyhotoveno. Všichni svědci shodně uváděli, že v obci byl problém se zdrojem vody, nebyla kapacita čističky odpadních vod, toto nebylo žalobkyní v rámci přípravy projektu řešeno, žalobkyně smlouvu s obcí , adresa, uzavřela až následně. Žalobkyně k tomuto zdůrazňovala, že žalovaná uzavření toto smlouvy vyslovila jako podmínku k realizaci projektu, které žalobkyně dostála. K tomuto je třeba zdůraznit, že to byla žalobkyně, kdo měl projekt realizovat a bylo tudíž na ní, aby v rámci jeho přípravy měla zjištěny údaje o zdrojích vody pro plánované domy a odvodu odpadních vod z těchto. Pokud tomu tak nebylo, nemůže žalobkyně klást k tíži žalované, že tento požadavek vznesla. Svědek , jméno FO, uvedl, že žalované byl slavnostně představen nový projekt. K tomuto je ovšem třeba podotknou, že z celkového kontextu jednání stran, ale v zásadě i z výpovědi tohoto svědka, dle toho, jak tuto událost líčil, byť ji popsal jako představení projektu, je zřejmým, že se jednalo spíše o představení záměru, nežli sdělení přesných technických parametrů projektu. Žalobkyně se rozhodla, že projekt, k němuž bylo vydáno územní rozhodnutí v roce 2005, neprovede, naplánuje projekt zcela nový, což kromě svědků , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, uvedl i svědek , jméno FO, . Tento nový záměr však nebyla žalobkyně schopna připravit tak, aby bylo pro žalovanou srozumitelným, v jaké přesně podobě bude vybudován. Nadto záměrem žalobkyně bylo především navýšení zastavěnosti, což logicky pro žalovanou, zejména při nepřipravenosti projektu žalobkyní, nebylo akceptovatelným. Jak již bylo shora uvedeno, požadavky, které žalovaná vznášela vůči žalobkyni, byli s ohledem k rychle se měnící situaci v obci zcela logickými a legitimními, zejména když žalobkyně nebyla schopna v adekvátním časovém úseku projekt představit. Jak svědek , jméno FO, , tak svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , uvedli, že v obci bylo třeba řešit právě otázku zdrojů vody, což žalobkyně měla již sama zpracovat v rámci přípravy projektu, nikoliv toto hodnotit tak, že pouze vyhověla požadavku žalované, když uzavřela smlouvu s obcí , adresa, . Bylo na žalobkyni, aby si zajistila studii proveditelnosti pro svůj projekt, kde by veškeré parametry projektu byly vyhodnoceny. Tomu, že žalobkyně žalované nepředstavila konkrétní projekt po změně, které by byl v místě akceptovatelný, odpovídá i ta skutečnost, že žalovaná s žalobkyní neuzavřela plánovací smlouvu. Žalovaná sice ve smlouvě o spolupráci deklarovala zájem o výstavbu projektu, pokud ovšem následně nepřistoupila k uzavření plánovací smlouvy, odpovídá to tomu, že žalobkyně nebyla schopna tento prezentovat tak, aby bylo zcela nepochybně zřejmým, v jaké podobě bude výstavba provedena. Za této situace tak nelze dovozovat jednání žalované v rozporu se smlouvou o spolupráci, porušení dobrých mravů žalovanou.

77. Žalobkyně se dále domáhala úhrady újmy spočívající v tom, že nabyla koupí vlastnictví k pozemku č. , hodnota, v k. ú. a obci , adresa, , tento pozemek „musela“ koupit, byl to požadavek žalované, aby mohl být developerský projekt realizován. Tento nárok nemá žádnou oporu v hmotném právu. Daný nárok nelze podřadit pod ustanovení § 102, odst. , právnická osoba, zákona v příslušném znění, neboť pro toto by bylo nutným zjištění, že poškozenému, zde žalobkyni, vznikla újma. Žalobkyně se v rámci svých tvrzení nedomáhá toho, že došlo ke snížení hodnoty tohoto pozemku, skutková tvrzení, která by bylo možné podřadit pod ustanovení § 102, odst. 1 stavebního zákona neuplatňuje, tzn. dotčení práv k pozemku územním opatřením o stavební uzávěře tak, že žalobkyni byla způsobena majetková újma. Dovolává-li se žalobkyně toho, že uzavřela kupní smlouvu k tomuto pozemku pouze z důvodu realizace projektu, tak sama ta skutečnost, že žalobkyně vlastní pozemek, který by jinak nevlastnila, nebýt projektu, který hodlala realizovat, úvahu o existenci újmy nemůže založit. Předpoklad k existenci újmy je snížení majetkových hodnot poškozeného. Zde však k snížení majetkové hodnoty nedošlo, žalobkyně pozemek nabyla na základě kupní smlouvy. Jak uvádí komentář ASPI k ustanovení § 588 obč. zák., když žalobkyně nemovitost nabyla v režimu tohoto zákonného ustanovení, „Kupní smlouva zakládá synalagmatický právní vztah mezi kupujícím a prodávajícím, kdy právu kupujícího získat do vlastnictví předmět kupní smlouvy odpovídá právo prodávajícího získat za předmět kupní smlouvy sjednanou kupní cenu.“. Jinými slovy, žalobkyni se za jí uhrazenou kupní cenu dostalo předmětu kupní smlouvy, tedy dané nemovitosti, jíž žalobkyně stále vlastní. Na tuto nemovitost nelze pohlížet jako na součást komplexu nemovitostí, které byly dotčeny předpokládanou výstavbou, potažmo stavební uzávěrou. Uvedený pozemek je třeba hodnotit samostatně, nikoliv jako součást plochy určené k zastavění v lokalitě , jméno FO, , což i sama žalobkyně činí. V řízení bylo zjištěno, že uvedené pozemek zakoupila v režimu orná půda, kdy nadále je v tomto režimu veden. Zde tak nemá rozhodnutí o stavební uzávěře dopad do vlastnictví žalobkyně, neboť režim těchto pozemků zůstal beze změny i po vydání rozhodnutí o stavební uzávěře. Pokud tedy žalobkyně nabyla do vlastnictví pozemek, který však nebyl určen k výstavbě, nebyl tedy nijak uvedeným rozhodnutím dotčen, tudíž žalobkyně i nadále vlastní nemovitost v nezměněném určení a může s ní jakkoliv vlastnicky nakládat. Na, Anonymizováno, straně žalobkyně tak nevznikla žádná újma.

78. Soudem tak bylo uzavřeno, že nárok žalobkyní uplatněný není důvodným, proto bylo rozhodnuto, že žaloba se zamítá.

79. Žalobkyně je tak povinna k úhradě nákladů řízení. Náklady řízení na straně žalované sestávají z nákladů právního zastoupení. Tyto soud přiznal dle § 7, bodu 7, § 13, odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění za jeden úkon právní pomoci částkou 84 300 Kč + 300 Kč paušální částka hotových výdajů za jeden úkon právní pomoci.

80. Prvé řízení před soudem prvého stupně byly přiznány žalované náklady řízení za právní zastoupení, a to za úkony, jimiž jsou převzetí věci, podání na čl. 37 – 39 spisu, 122 – 126 spisu, ústní jednání dne 26. 5. 2020 od 13.00 do 13.30 hodin, 26. 6. 2020 od 10.00 do 11.00 hodin, 24. 7. 2020 od 12.00 do 12.20 hodin, 9. 12. 2020 od 9.00 hodin do 10.30 hodin, tedy za 6 úkonů právní pomoci dle § 11, odst. 1, písm. a), d), g) citované vyhlášky. A za úkony, jimiž jsou písemná podání na čl. 54, 63, 94 spisu dle § 11, odst. 2, písm. h) citované vyhlášky, tedy za tři úkony v jedné polovině. Uvedené ustanovení zakotvuje odměnu ve výši ½ odměny za jeden úkon právní pomoci, jímž jest jednoduchá výzva k plnění. Daná písemná podání byla zcela jednoduchá (návrh na přerušení řízení, sdělení, že mezi účastníky neprobíhají mimosoudní jednání), svým obsahem tak odpovídají jednoduché výzvě k plnění. Náklady právního zastoupení tak činí částku ve výši 6 x 84 300 Kč + 84 300 Kč : 2 x 3 + 6 x 300 Kč, tedy 505 800 Kč + 126 450 Kč + 1 800 = 634 050 Kč. Náklady dle § 13, odst. 1 citované vyhlášky s ohledem k sídlu právního zástupce žalovaného činí pro jízdu hromadným dopravním prostředkem v průměru 155 Kč. Pokud ve věci byla konána čtyři jednání, celková částka nákladů zde činí 1 240 Kč (4 x 2 x 155 Kč). Náhrada dle § 14, odst. 3 citované vyhlášky činí s ohledem k sídlu právního zástupce žalovaného 5 x 100 Kč x 2 = 1 000 Kč. Právní zástupce žalovaného (, tituly před jménem, , jméno FO, , dále , Jméno advokáta, ) je plátcem DPH, která činí částku 133 621 Kč. Celkem tedy částka nákladů řízení za prvé jednání před soudem prvého stupně činí 769 911 Kč.

81. Náklady řízení za odvolací řízení na straně žalované nevznikly, když odvolání bylo podáno žalobkyní, žalovaná ve věci neučinila žádného vyjádření, odvolací soud rozhodl bez nařízení jednání.

82. Dále byly přiznány žalované náklady řízení za dovolací řízení spočívající v nákladech právního zastoupení za úkony právní pomoci, jimiž je podání dovolání na čl. 414 – 428 spisu a uhrazený soudní poplatek za dovolání ve výši 4 000 Kč, čl. 431 spisu, když dovolací soud rozhodl bez nařízení jednání. Tedy náklady dovolacího řízení činí 84 300 Kč + 300 Kč + DPH z částky 84 600 Kč ve výši 17 776 Kč, celkem tedy náklady za dovolací řízení činí součet částek 84 300 Kč, 300 Kč, 17 776 Kč, 4 000 Kč, tedy částku ve výši 106 366 Kč.

83. A posledně byly žalované přiznány náklady řízení za druhé řízení před soudem prvého stupně, a to za úkony, jimiž jsou účast při jednání soudu dne 8. 3. 2023 od 9.00 hodin do 11.15 hodin, tedy za dva úkony právní pomoci, účast při jednání soudu dne 17. 5. 2023 od 9.00 hodin do 12.18 hodin, tedy za dva úkony právní pomoci, účast při jednání soudu dne 6. 3. 2024 od 9.00 hodin do 12.08 hodin, tedy za dva úkony právní pomoci. , právnická osoba, 2x ve výši ½ úkonu právní pomoci za účast při jednání soudu dne 20. 9. 2023 dle § 11, odst. 2, písm. f), odst. 3 citované vyhlášky, když k tomuto se nedostavil ze , podezřelý výraz, důvodů soudní tlumočník, tudíž jednání bylo odročeno a za jednání dne 13. 3. 2024, při němž došlo k vyhlášení rozsudku. Za úkon, jímž jest podání na čl. 533 spisu, sdělení svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , , Anonymizováno, , žalované nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, neboť se jedná o zcela jednoduchý úkon, který nelze podřadit ani pod žádný úkon uvedený v § 11, odst. 2 citované vyhlášky, žalovaná v tomto podání pouze uvedla jméno a adresu svědka, především však tento úkon mohla učinit při jednání soudu. Taktéž podání na čl. 536 – 537, 732 spisu, kde uvedla listinné důkazy. Pokud byl podáním na čl. 771 spisu učiněn podnět, nechť soud zváží výslech svědka , jméno FO, v jazyce anglickém, tak za toto podání není přiznána právnímu zástupci žalovaného náhrada nákladů řízení, neboť se jedná o zcela nadbytečný úkon. Tento dotaz byl žalobkyni soudem učiněn již v předchozí době, aniž by k tomuto bylo třeba podnětu účastníka řízení, kdy bylo soudu sděleno, že svědek trvá na slyšení ve svém rodném jazyce. Pro úplnost soud pouze podotýká, že pokud bylo nutným jednání opakovaně odročit pro zdravotní důvody ve věci ustanoveného tlumočníka, tak soudem byla věc řešena, aby mohl dosíci stavu, kdy ve věci bude moci být vydáno rozhodnutí. Náklady právního zastoupení tak činí částku ve výši 7 x 84 300 Kč + 7 x 300 Kč, tedy 590 100 Kč + 2 100 Kč = 592 200 Kč. Náklady dle § 13, odst. 1, 5 citované vyhlášky a § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění (dále též „z. p.“), s přihlédnutím k sídlu právního zástupce žalovaného, činí pro cesty na výše uvedená jednání soudu silničním motorovým vozidlem následující částky. S ohledem na vykonání jízd v celkové délce 1 248 km ve dnech 8. 3. 2023, 17. 5. 2023 a 20. 9. 2023 se základní sazba a cena pohonných hmot určí s ohledem na § 189 odst. 1 z. p. podle vyhlášky č. 467/2022 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2023, v t. č. účinném znění. Podle citované vyhlášky základní sazba osobních silničních motorových vozidel činila 5,20 Kč za 1 km jízdy a průměrná cena pohonné hmoty 41,20 Kč za 1 litr motorového benzinu o 95 oktanech při spotřebě 6,2 l na 100 km (podle kolonky P3 a 27 v Technickém průkazu vozidla na č.l. 840-841 spisu). Celkové jízdní výdaje za rok 2023 tak činí částku ve výši 9 677,99 Kč. Za vykonanou jízdu v celkové délce 416 km ve dne 23. 3. 2024 se základní sazba a cena pohonných hmot určí s ohledem na § 189 odst. 1 z. p. podle vyhlášky č. 398/2023 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2024, v t. č. účinném znění. Podle citované vyhlášky základní sazba osobních silničních motorových vozidel činí 5,60 Kč za 1 km jízdy a průměrná cena pohonné hmoty 38,20 Kč za 1 litr motorového benzinu o 95 oktanech při spotřebě 6,2 l na 100 km. Jízdní výdaje silničním motorovým vozidlem za rok 2024 tak činí částku ve výši 3 314,85 Kč. Jízdní výdaje za cestu na jednání soudu dne 6. 3. 2024 činí, s ohledem na vykonanou cestu hromadnými prostředky (podle doložených jízdenek na č.l. 839 spisu), podle § 157 odst. 1 a § 159 odst. 1 z. p. za vlak , adresa, hl. n. – , adresa, hl. n. tam a zpět celkem 688 Kč a za místní cestovné 30 Kč. Cestovní, resp. jízdní výdaje tak činí částku ve výši 9 677,99 Kč + 3 314,85 Kč + 688 Kč + 30 Kč = 13 710,84 Kč. Náhrada dle § 14, odst. 3 citované vyhlášky činí s ohledem k sídlu právního zástupce žalovaného 12,5 x 100 Kč x 2 = 2 500 Kč. Právní zástupce žalovaného (, Jméno advokáta, ) je plátcem DPH, která činí částku 127 766,28 Kč. Celkem tedy částka nákladů řízení za druhé řízení před soudem prvého stupně činí 736 177,12 Kč. Celková částka nákladů je tedy tvořena součtem částek 769 911 Kč, 106 366 Kč a 736 177,12 Kč => 1 612 454,12 Kč. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160, odst. 1 o. s. ř. a místo plnění dle ustanovení § 149, odst. 1 o. s. ř.

84. Dle § 148 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků85. Usnesením čj. , spisová značka, ze dne 14. 4. 2023 byl ve věci ustanoven soudní tlumočník , tituly před jménem, , jméno FO, k provedení tlumočnického úkonu při jednání soudu dne 17. 5. 2023, které však bylo odročeno, tedy nadále byl usnesením čj. , spisová značka, ze dne 18. 5. 2023 ve věci ustanoven soudní tlumočník , tituly před jménem, , jméno FO, k provedení tlumočnického úkonu dne 20. 9. 2023, k němuž se se zdravotních důvodů soudní tlumočník nedostavil, tudíž usnesením čj. , spisová značka, ze dne 20. 9. 2023 byl ustanoven k provedení tlumočnického úkonu při jednání dne 13. 12. 2023. Usnesením čj. , spisová značka, ze dne 9. 11. 2023 byl , tituly před jménem, , jméno FO, zproštěn povinnosti podat ve věci tlumočnický úkon a ve věci byla k provedení tlumočnického úkonu při jednání soudu dne 13. 12. 2023 ustanovena soudní tlumočnice , tituly před jménem, , jméno FO, , která však ze zdravotních důvodů nemohla tlumočnický úkon provést, tudíž jednání bylo odročeno. Usnesením čj. , spisová značka, ze dne 22. 12. 2023 byla zproštěna soudní tlumočnice , tituly před jménem, , jméno FO, povinnosti provést tlumočnický úkon a k provedení tlumočnického úkonu dne 6. 3. 2024 byl ustanoven soudní tlumočník , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , který podal tlumočnický úkon při jednání soudu dne 6. 3. 2024. Usnesením čj. , spisová značka, ze dne 5 4. 2024 bylo rozhodnuto, že soudnímu tlumočníkovi , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, se přiznává tlumočné ve výši celkem 2 475 Kč. Usnesením čj. , spisová značka, ze dne 5. 4. 2024 bylo rozhodnuto, že soudnímu tlumočníkovi , tituly před jménem, , jméno FO, se tlumočné nepřiznává a usnesením čj. , spisová značka, ze dne 5. 4. 2024 bylo rozhodnuto, že soudnímu tlumočníkovi , tituly před jménem, , jméno FO, se tlumočné nepřiznává.

86. Soudnímu tlumočníkovi , tituly před jménem, , jméno FO, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, D tedy bylo usnesením čj. , spisová značka, ze dne 5. 4. 2024 přiznáno tlumočné ve 2 475 výši. Za situace, kdy rozhodnutí ve věci bylo vydáno dne 13. 3. 2024, nebylo ke dni rozhodnutí soudu ve věci o tlumočném pro jmenovaného tlumočníka rozhodnuto pravomocně. Tedy v daném případě nebylo pravomocně rozhodnuto o nákladech státem vydaných, realizovaných na úhradu tlumočného. Jak uvádí komentář ASPI k ustanovení § 151 o. s. ř., tak „Soud rozhoduje o náhradě nákladů řízení tak, že rozhodne o náhradě nákladů řízení, co do základu, výši může určit až v písemném vyhotovení rozhodnutí, případně rozhodne o náhradě nákladů řízení v samostatném usnesení dle § 151 odst. 5, lhůta k plnění běží vždy až od právní moci rozhodnutí, jímž byla náhrada nákladů řízení přiznána (i § 171 odst. , právnická osoba, souzené věci je tak dán předpoklad pro to, aby výši nákladů řízení bylo rozhodnuto v samostatném usnesení. Protože však dle § 151, odst. 1 o. s. ř. bylo nutno rozhodnout o povinnosti účastníků k náhradě nákladů řízení, bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna uhradit České republice náklady řízení, jejich výše bude určena v samostatném usnesení. Povinnost k plnění nákladů státu byla uložena žalobkyni, když tato byla v řízení neúspěšným účastníkem řízení.