5 C 57/2026

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Jiráskovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 38 015 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 38 015 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 38 015 od 17. 11. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok ve výši 19,98 % ročně z částky 38 015 Kč od 16. 11. 2018 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku celkem 8 188,1 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 21. 10. 2025 domáhala zaplacení částky 38 015 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce č. hodnota uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO IČO, sídlem adresa, dne 10. 10. 2014. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 48 000 Kč. Následně žalovaný odstoupil od smlouvy a dle podmínek smlouvy o zápůjčce byl tak povinen vrátit právní předchůdkyni žalobkyně nejpozději do 30 dnů od odstoupení od smlouvy celou dlužnou jistinu ve výši 48 000 Kč a dlužný úrok ode dne poskytnutí jistiny do jejího úplného vrácení ve výši 19,98 % ročně. Žalovaný však nevrátil jistinu a dlužný úrok včas, čímž vznikl nárok také na zákonný úrok z prodlení z nevrácené jistiny, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty 30 dnů od odstoupení od smlouvy do úplného zaplacení. Ke dni 16. 11. 2017 provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení dlužné částky jistiny na 38 015 Kč. Žalovaný od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 9 985 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 s účinností k témuž dni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. Za období od postoupení pohledávky do dne sepisu žaloby neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Žalobkyně tak po žalovaném požadovala zaplacení dlužné jistiny zápůjčky ve výši 38 015 Kč, úroků ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 38 015 Kč od 16. 11. 2018 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 38 015 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení.

2. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného zápůjčku splácet zejména vyhodnocením informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy ohledně rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, mezi které patří pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní smlouva. Podáním ze dne 24. 2. 2026 pak žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného též z insolvenčního rejstříku. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména že je zaměstnán jako OSVČ, jeho měsíční příjem činí 25 000 Kč, žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši příjmu žalovaného i výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná a neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení, které žalovaný uvedl. K tomuto uvádí, že zejména u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli oprávněně požadovat rozsáhlé prověřování sdělených informací a předložených dokladů. Právní předchůdkyně žalobkyně ani žalobkyně nemají k dispozici kopie dokladů žalovaného. Přitom ověření příslušných informací dle předložených dokladů žadatele o zápůjčku bez pořizování jejich kopií je zcela dostačující a vyhovující požadavkům zákona. K tomu žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. K nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Soud tedy projednal a rozhodl věc v nepřítomnosti žalovaného postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

5. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.

6. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 10. 10. 2014 smlouvu o zápůjčce č. hodnota, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 48 000 Kč v hotovosti, žalovaný se zavázal ji vrátit a zaplatit za zápůjčku poplatek v celkové výši 40 130 Kč sestávající z úroku ve výši 6 130 Kč, částky za administrativní činnost ve výši 9 122 Kč a částky za hotovostní režim splátek ve výši 24 878 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 88 130 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 1 469 Kč s tím, že poslední splátka měla činit 1 459 Kč (viz smlouvu o zápůjčce č. hodnota). Žalovaný na dluh uhradil dne 10. 10. 2014 částku 485 Kč, dne 14. 10. 2014 částku 5 000 Kč a dne 21. 10. 2014 částku 4 500 Kč (viz tabulku umoření ze dne 22. 11. 2018). V zákaznické kartě žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastním bydlení, zápůjčku u právní předchůdkyně žalobkyně již má. Co se týče zaměstnání, uvedl, že je OSVČ. Co se týče příjmů a výdajů, uvedl příjmy domácnosti týdně celkem 25 000 Kč ze mzdy žadatele, běžné měsíční výdaje domácnosti celkem 17 000 Kč, z toho 6 000 Kč nájem/inkaso, 1 000 Kč telefon, 6 000 Kč splátky zápůjček/výživné, 4 000 Kč výdaje na domácnost, „použitelný příjem“ 8 000 Kč, kreditní karta neuvedeno, zápůjčka u jiné společnosti neuvedeno, bankovní účet neuvedeno, ověřené dokumenty neuvedeno, uvedena poznámka „OSVČ výrobce Anonymizováno“ (viz zákaznickou kartu ze dne 10. 10. 2014). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným vzniklou z předmětné smlouvy o zápůjčce žalobkyni, a to dne 16. 11. 2017, což oznámila žalovanému dopisem z téhož dne, kterým byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu v celkové výši 38 015 Kč nejpozději do 10 dnů ode dne doručení oznámení (viz smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 včetně přílohy č. 1 – strany 35 seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2017 včetně podacího lístku). Žalobkyně adresovala žalovanému předžalobní výzvu dne 28. 8. 2025 (viz podací lístek ze dne 28. 8. 2025).

7. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo jiné na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti (§ 3028 odst. 1 o. z.).

8. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k podání žaloby je dána na základě postoupení pohledávky podle § 1879 a násl. o. z.

12. Uzavřenou smlouvu je dále třeba posoudit s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve spojení s § 164 zákona č. 257/2016 Sb.

13. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Z listin označených žalobkyní k důkazu a založených ve spise nelze považovat za prokázané, že příjmy a výdaje žalovaného jako klienta byly náležitým způsobem zkoumány a jeho úvěruschopnost tak byla řádně prověřena. Právní předchůdkyně žalobkyně se spolehla toliko na údaje poskytnuté žalovaným, nebylo zjištěno, že by jakkoli blíže zkoumala či ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, tedy, kde žalovaný bydlí, jaké konkrétní výdaje vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno. Právní předchůdkyní žalobkyně nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalovaného jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení, atd. Příjmy žalovaného nebyly nikterak ověřeny ani doloženy listinami svědčícími o podnikání žalovaného a o pravidelném příjmu v dostatečné výši.

15. S ohledem na uvedené pak soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Pouhé vyplnění formuláře právní předchůdkyně žalobkyně žalovaným nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele“. Žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, pokud vycházela z údajů uvedených žalovaným, které nebyly ověřeny.

16. Neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání smlouvy o zápůjčce byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dlužníka, je třeba nahlížet na předmětné smlouvy jako na absolutně neplatné (§ 9 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nevznikl platný závazkový vztah, je třeba jejich vzájemná plnění vypořádat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, zejména podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Žalobkyni proto vznikl vůči žalovanému pouze nárok na vrácení toho, co mu její právní předchůdce skutečně poskytl, tedy na zaplacení částky 38 015 Kč odpovídající nesplacené jistině úvěru, nárok na smluvní úrok jí z neplatné smlouvy nenáleží. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na zaplacení částky 38 015 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne splatnosti do zaplacení (výrok I.), ve zbytku, tj. co do nároku na úhradu smluvního úroku, žalobu zamítl (výrok II.).

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy ve věci zcela úspěšné žalobkyni náleží plná náhrada nákladů řízení celkem ve výši 8 188,1 Kč. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 521 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna ve výši 700 Kč a dle § 14b odst. 6 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby do podání žaloby včetně (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu), dále pak za účast u jednání soudu dne 16. 4. 2026 odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu v částce 2 660 Kč a paušální náhrada výdajů 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Protože je právní zástupce žalobkyně plátcem DPH, přiznal soud rovněž náhradu za daň z přidané hodnoty z částky 5 510 Kč v sazbě 21 % ve výši 1 157,1 Kč. Náhradu nákladů za písemné podání žalobkyně ze dne 24. 2. 2026 soud nepřiznal, neboť se jednalo o doplnění tvrzení žalobkyně, která mohla a měla být obsažena již v žalobním návrhu samém. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu soud přistoupil, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesáhla 50 000 Kč (viz např. řízení vedené u Okresního soudu adresa pod sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka nebo sp. zn. spisová značka).

18. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.