5 C 68/2026

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Jiráskovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 11 844 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 31. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 4 844 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 800 Kč od 31. 12. 2024 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 470,7 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru byl žalované poskytnut revolvingový úvěr a žalovaná se zavázala hradit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, proto žalobkyně úvěr zesplatnila, přičemž současně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaná částka sestává z nesplacené části jistiny ve výši 7 000 Kč, dále 2 800 Kč představujících kapitalizovaný smluvní úrok za první měsíc doby čerpání úvěru a 2 044 Kč jako kapitalizované smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ode dne 31. 12. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy dne 19. 10. 2025. K ověření výše příjmu žalovaná poskytla žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy, dále byla žalobkyní lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované a byla jí schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K jednání nařízenému na 23. 4. 2026 se nedostavila žalobkyně, která se z účasti na jednání omluvila podáním ze dne 16. 4. 2026, a bez omluvy ani žalovaná, ačkoli jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Vzhledem k tomu soud projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti postupem dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.

5. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 27. 8. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 269994, na základě které byl žalované poskytnut revolvingový úvěr až do výše 7 000 Kč, s tím, že smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti, a to vždy ke dni splatnosti , a jistinu splatí nejpozději ke dni ukončení smlouvy (viz smlouva o spotřebitelském úvěru č. 269994). Dne 27. 8. 2024 byla částka úvěru odepsána z bankovního účtu žalobkyně ve prospěch účtu vedeného na jméno žalované (viz potvrzení o provedené platbě). Dne 27. 12. 2024 došlo k zesplatnění úvěru (viz zesplatnění spotřebitelského úvěru č. 269994). Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky výzvou ze dne (viz výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 10. 2025, vč. potvrzení o odeslání).

6. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované tak, že si vyžádala kopii jejího občanského průkazu (viz fotografie občanského průkazu a průkazu zdravotního pojištění žalované).

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a Přílohy č. 8 ke Smlouvě o kontokorentním úvěru a ke Smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám, ze dne 14. 12. 2023 uzavřených mezi společností , právnická osoba, ., a společností , Jméno žalobkyně, ., soud nic podstatného pro předmětnou věc nezjistil, neboť žalobkyně (sama poskytovatel úvěru žalované) netvrdila, že by pohledávka za žalovanou z tohoto úvěru byla předmětem postoupení na jiný subjekt a ani z uvedených předložených důkazů nic takového vyplynulo (žalovaná není uvedena v předloženém Seznamu pohledávek Dlužníka tvořící zajištění výše uvedených smluv).

8. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo jiné na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti (§ 3028 odst. 1 o. z.).

9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Uzavřenou smlouvu je třeba posoudit nejen podle ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Z listin označených žalobkyní k důkazu a založených ve spise nelze považovat za prokázané, že příjmy a výdaje žalované jako klienta žalobkyně byly náležitým způsobem zkoumány, a její úvěruschopnost tak byla řádně prověřena. Nebylo zjištěno, že by žalobkyně jakkoli blíže zkoumala příjmy a výdaje žalované, tedy, kde žalovaná bydlí, jaké konkrétní výdaje vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno (např. výpisem z účtu). Žalobkyní nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalované jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení, atd. Z provedených důkazů se podává, že žalobkyně omezila zkoumání úvěruschopnosti žalované toliko na ověření její totožnosti vyžádáním kopie osobních dokladů. Další tvrzení žalobkyně ohledně lustrace žalované ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI či poskytnutí výpisů ze svého bankovního účtu či případně výplatních listů žalovanou nebyly ze strany žalobkyně prokázány. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně ani její zástupce nedostavili k nařízenému jednání, nemohli být soudem vyzváni k doplnění tvrzení, jakým konkrétním způsobem byla úvěruschopnost žalovaného (mimo lustrace ve veřejných rejstřících a mimo lustraci dokladu totožnosti) zkoumána a k předložení důkazů k prokázání tohoto tvrzení, a poučeni o následcích nesplnění výzvy soudu ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání.

15. Žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). V souladu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně v daném případě nemohlo dojít a žalobkyně tak nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí.

16. Neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dlužníka, je třeba nahlížet na předmětné smlouvy jako na absolutně neplatné (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalovanému pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 7 000 Kč odpovídající nesplacené jistině úvěru spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne splatnosti úvěru do zaplacení (výrok I.), ve zbytku (nárok na úhradu kapitalizovaného smluvního úroku a kapitalizované smluvní pokuty) žalobu zamítl (výrok II.).

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci úspěch z 59 % (7 000 Kč s příslušenstvím) proti 41 % (4 844 Kč s příslušenstvím) žalované, a proto rozhodl soud o tom, že má žalobkyně nárok na náhradu 18 % (470,7 Kč) svých účelně vynaložených nákladů v celkové částce 2 615 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle kterému náleží odměna stanovená dle § 1 odst. 2, 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dle § 14b odst. 1, písm. c), bod 2. a. t. a dále ze tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu soud přistoupil, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřekročila částku 50 000 Kč.

18. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.