5 C 71/2026

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Jiráskovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o 47 250 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 17 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 000 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 294,38 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 274075 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 10. 9. 2024. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru se žalobkyně zavázala na požádání poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše 30 000 Kč, a to i opakovaně do maximální výše sjednané částky, a žalovaný se zavázal úvěr vrátit a hradit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne 10. 2. 2025, přičemž současně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaná částka sestává z nesplacené části jistiny ve výši 30 000 Kč, dále 14 200 Kč představujících kapitalizovaný smluvní úrok za první měsíc doby čerpání úvěru a 5 250 Kč jako kapitalizované smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ode dne 14. 2. 2025 do data odeslání předžalobní výzvy dne 8. 8. 2025. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výplatní listy za období červen až srpen 2024, dále byl žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru klient prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit, a že řádně zvážil své možnosti. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K jednání nařízenému na 23. 4. 2026 se nedostavila žalobkyně, která se z účasti na jednání omluvila podáním ze dne 16. 4. 2026, a bez omluvy ani žalovaný, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Vzhledem k tomu soud projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti postupem dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.

5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 10. 9. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr až do výše 30 000 Kč, s tím, že smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti, a to vždy ke dni splatnosti, a jistinu splatí nejpozději ke dni ukončení smlouvy (viz smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Dne 10. 9. 2024 byla částka úvěru odepsána z bankovního účtu žalobkyně ve prospěch účtu vedeného na jméno žalovaného (viz potvrzení o provedené platbě). Dne 10. 2. 2025 došlo k zesplatnění úvěru (viz zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou (viz výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 8. 8. 2025, vč. potvrzení o odeslání).

6. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného tak, že si vyžádala kopii jeho občanského průkazu a rodného listu (viz fotografie občanského průkazu a rodného listu žalovaného), žalovaný jí sdělil údaje o svém příjmu a měsíčních výdajích a žalobkyně provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, NRKI a BRKI (viz Žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, ). Žalovaný dále předložil žalobkyni své výplatní pásky za období červen až srpen 2024 (viz výplatní lístek žalovaného za období 6, 7, 8/2024).

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a Přílohy č. , hodnota, ke Smlouvě o kontokorentním úvěru a ke Smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám, ze dne 12. 8. 2024 uzavřených mezi společností , právnická osoba, ., a společností , Jméno žalobkyně, ., soud nic podstatného pro předmětnou věc nezjistil, neboť žalobkyně (sama poskytovatel úvěru žalované) netvrdila, že by pohledávka za žalovaným z tohoto úvěru byla předmětem postoupení na jiný subjekt a ani z uvedených předložených důkazů nic takového vyplynulo (žalovaný není uveden v předloženém Seznamu pohledávek Dlužníka tvořící zajištění výše uvedených smluv).

8. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo jiné na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti (§ 3028 odst. 1 o. z.).

9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Uzavřenou smlouvu je třeba posoudit nejen podle ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Z listin označených žalobkyní k důkazu a založených ve spise nelze považovat za prokázané, že příjmy a výdaje žalovaného jako klienta žalobkyně byly náležitým způsobem zkoumány, a jeho úvěruschopnost tak byla řádně prověřena. Nebylo zjištěno, že by žalobkyně jakkoli blíže zkoumala příjmy a výdaje žalovaného, tedy, kde žalovaný bydlí, jaké konkrétní výdaje vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno (např. výpisem z účtu). Žalobkyní nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalovaného jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení, atd.

15. Žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé vyplnění formuláře žalobkyně žalovaným nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně v daném případě nemohlo dojít. Žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, pokud vycházela při posouzení jeho úvěruschopnosti toliko z dokladů o jeho příjmu za období tří měsíců, aniž by se zabývala zejména otázkou skutečných výdajů žalovaného.

16. Neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dlužníka, je třeba nahlížet na předmětné smlouvy jako na absolutně neplatné (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalovanému pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 30 000 Kč odpovídající nesplacené jistině úvěru spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne splatnosti úvěru do zaplacení (výrok I.), ve zbytku (nárok na úhradu kapitalizovaného smluvního úroku a kapitalizované smluvní pokuty) žalobu zamítl (výrok II.).

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci úspěch z 63,5 % (30 000 Kč s příslušenstvím) proti 36,5 % (17 250 Kč s příslušenstvím) žalovaného, a proto rozhodl soud o tom, že má žalobkyně nárok na náhradu 27 % (1 294,38 Kč) svých účelně vynaložených nákladů v celkové částce 4 794 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 890 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle kterému náleží odměna stanovená dle § 1 odst. 2, 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dle § 14b odst. 1, písm. c), bod 2. a. t. a dále ze tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu soud přistoupil, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřekročila částku 50 000 Kč.

18. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.