6 C 127/2019

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Bartošem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví o zaplacení částek 500 000 Kč, 32 341 Kč, 2 280 Kč, 1 663 Kč, 1 396 Kč, 402 Kč

I. Řízení o zaplacení částky 1 140 Kč se zastavuje.

II. Řízení o zaplacení částky 1 663 Kč se zastavuje.

III. Řízení o zaplacení částky 201 Kč se zastavuje.

IV. Podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované k nemovitostem, a to pozemku parc.č. St. [anonymizováno] o výměře 77 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. [číslo], stavba pro rodinou rekreaci, a k pozemku parc. [číslo] o výměře 446 m2, zahrada, vše zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha – východ, na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek] a [katastrální uzemí], se zrušuje.

V. Nemovitosti, a to pozemek parc.č. St. [anonymizováno] o výměře 77 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. [číslo], stavba pro rodinou rekreaci, a pozemek parc. [číslo] o výměře 446 m2, zahrada, vše zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha – východ, na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek] a [katastrální uzemí], se přikazují do výlučného vlastnictví žalobce.

VI. Žalobce je povinen zaplatit žalované na vypořádací podíl částku 1 040 000 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 250 000 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku.

VIII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 32 341 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IX. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 140 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

X. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci ve výši 1 396 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

XI. Žaloba o zaplacení částky 250 000 Kč se zamítá.

XII. Žaloba o zaplacení částky 201 Kč se zamítá.

XIII. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 169 390 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

XIV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu Praha - východ doplatek soudního poplatku ve výši 1 905 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

XV. Žalovaná je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu Praha - východ náklady státu ve výši 5 634,17 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. XVI. Žalobce je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu Praha - východ náklady státu ve výši 1 126,83 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parc.č. st. [anonymizováno] o výměře 77 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.e. [číslo], stavba pro rodinou rekreaci, a k pozemku parc. [číslo] o výměře 446 m2, zahrada, vše zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha - východ, na listu vlastnictví [číslo] pro obec Kamenice a katastrální území Těptín (dále jen„ předmětná nemovitost“ nebo„ chata“).

2. Tvrdil, že spoluvlastnický vztah mezi účastníky byl založen kupní smlouvou ze dne [datum], přičemž oba účastníci nabyli podíl ve výši id. ½. Kupní cena za pořízení předmětné nemovitosti činila 525 840 Kč s tím, že žalobce uhradil ze svých výlučných prostředků 250 000 Kč, částka 140 000 Kč byla uhrazena ze společně naspořených prostředků účastníků a zbylá částka ve výši 130 000 Kč byla uhrazena z výlučných prostředků žalované. V roce 2006 investoval žalobce do předmětné nemovitosti další částku ve výši 500 000 Kč, ze které byla provedena přístavba. Tyto prostředky získal žalobce od svého bratra z titulu vypořádání společného majetku, resp. z titulu přenechání užívání bytu bratrovi. Od okamžiku rozvodu manželství vedlo společné užívání předmětné nemovitosti k velkým neshodám mezi účastníky, kdy zejména ze strany žalované docházelo k různým„ naschválům“, např. odnášení jeho věcí do garáže, chování jakoby jí nemovitost patřila celá, čímž žalobce znemožňovala užívání společného majetku, dokonce docházelo z její strany k fyzickému napadání žalobce, kdy např. při posledním incidentu v listopadu 2018 udeřila žalovaná žalobce do obličeje vysavačem, čímž mu způsobila několika týdenní pracovní neschopnost a újmu na zdraví. Žalobce navrhoval žalované řešení, že by předmětná nemovitost připadla do jeho výlučného vlastnictví za náhradu ve výši 800 000 Kč, když obvyklá cena nemovitosti činila v té době cca 1 600 000 Kč, jak vyplynulo ze znaleckého posudku, který si nechal žalobce vyhotovit. Součástí návrhu bylo i odpuštění navrácení části jeho výlučných prostředků vložených do nemovitosti. V průběhu jednání s žalovanou byl dokonce žalobce ochoten navýšit částku na vypořádání na 1 000 000 Kč. Žalovaná ovšem všechny návrhy žalobce odmítla a nebyla ochotna přistoupit na žádné řešení nastalé situace. O zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se z důvodu nespolupráce ze strany žalované nemohou účastníci dohodnout. Reálné rozdělení nemovitosti není možné. Žalovaná má navíc zajištěno bydlení na adrese [adresa žalobce a žalované]. Žalovaná nedisponuje finančními prostředky k vyplacení žalobce pro případ, že by předmětnou nemovitost vlastnila ona. O nabytí společného majetku se více zasloužil žalobce, který se také o nemovitost po celou dobu více staral. Žalobce tak navrhl, aby soud zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětné nemovitosti a přikázal nemovitost do výlučného vlastnictví žalobce s tím, že žalobce vyplatí žalované vypořádací podíl.

3. V průběhu řízení žalobce doplnil, že žalovaná k předmětné nemovitosti původně žádný vztah neměla, kdy koupi nemovitosti inicioval žalobce, který měl k dané oblasti citový vztah, neboť tam trávil dětství u své babičky. Žalovaná začala na chatu jezdit až v okamžiku, kdy její dcera z prvého manželství chtěla užívat byt, který má žalovaná v nájmu u Městské části [obec a číslo]. V tomto okamžiku se žalovaná na chatu za žalobcem přestěhovala, přičemž žalobce zde bydlel již dříve. K disponibilitě finančních prostředků uvedl, že žalobce zdědil po svém otci spoluvlastnický podíl k bytové jednotce v k. ú. [část obce] o velikosti 5/6, kdy obdržel v rámci svého spoluvlastnického podílu kupní cenu ve výši 4 166 667 Kč. Z této částky žalobce uhradil kupní cenu ve výši 2 250 000 Kč, za kterou si pořídil jiný rekreační objekt v obci [obec], nicméně tato nemovitost je nevhodná k celoročnímu užívání. Žalobce tak i s ohledem na chování žalované byl nucen si obstarat bydlení ve formě pronájmu, a to na základě nájemní smlouvy ze dne [datum]. Konečně žalobce doplnil, že se žalovaná řádným způsobem nepodílí na úhradě nákladů ohledně provozu chaty.

4. Žalovaná se zrušením podílového vlastnictví souhlasila, nesouhlasila však se způsobem vypořádání navrženým žalobcem, neboť i ona má zájem stát se výlučným vlastníkem předmětné nemovitosti. Zpochybnila skutečnosti tvrzené žalobcem, kdy má naopak za to, že tu existují okolnosti prospěšné pro žalovanou. Uvedla, že po dobu trvání spoluvlastnického vztahu byla průběžně spotřebovávána výplata žalované, v důsledku čehož mohl spořit žalobce. O předmětnou nemovitost se starala lépe než žalobce a zcela popřela, že by žalobce investoval do nemovitosti ze svých prostředků částku 500 000 Kč, neboť má za to, že se jednalo o jejich společné úspory. Stejně tak zpochybnila i výši předmětné investice (následně žalovaná k dotazu žalobce učinila nesporným, že částku 500 000 Kč obdržel žalobce v průběhu manželství od svého bratra a že tuto částku skutečně investoval do chaty). Ohledně spornosti námitky týkající se úhrady nákladů souvisejících s užíváním a údržbou chaty se nebyla schopna vyjádřit. K okolnostem svědčících ve prospěch žalované taktéž uvedla citový vztah, kdy žalovaná užívala jinou nemovitost v této lokalitě s tím, že následně se domluvili s žalobcem, že koupí předmětnou chatu. I žalovaná investovala do předmětné nemovitosti a uhradila v této souvislosti část kupní ceny ve výši 250 000 Kč, kdy tato se skládá pouze z jejich výlučných prostředků, konkrétně částky 150 000 Kč představující výplatu penzijního připojištění v r. 2000 2001, a částky 100 000 Kč představující úspory žalované vzniklé z jejího příjmu. Nadto předmětnou nemovitost užívala ve větším rozsahu než žalobce, kdy v předmětné době se žalobce živil jako řidič kamionu a na předmětnou chatu dojížděl maximálně o víkendech, kdežto žalovaná ji užívala i ve všední dny. Každodenně dojížděla do [obec], nejprve z pronajaté chaty, a poté i z předmětné nemovitosti. Stejně tak se žalovaná ve větším rozsahu starala o údržbu a nezbytné opravy týkající se chaty, kdy konkrétně za poslední tři roky sekala trávu, čistila okapy, kácela uschlé stromy, dělala zimní svod z okapu, sekala dříví apod. Žalobce naposledy sekal trávu v r. 2016. Ke své solventnosti z pohledu disponibility prostředků k výplatě žalobce uvedla, že bude disponovat částkou 800 000 Kč k vyplacení žalobce, kterou obdrží na základě smlouvy o půjčce s třetí osobou. K fyzickému napadení uvedla, že to bylo oboustranné.

5. Žalobce k tvrzení žalované ohledně rozsahu užívání a jejího vztahu k předmětné chatě doplnil, že on na rozdíl od žalované v chatě bydlel již od počátku a dokonce bydlel nepřetržitě i předtím v pronajaté chatě, která byla pouze přes ulici, přičemž si našel práci v [obec]. V zásadě platí, že žalobce předmětnou chatu obýval od roku 2001 až do doby, kdy mu žalovaná užívání chaty měla znemožnit, což je zhruba od jara 2019. Žalovaná v rozhodném období chodila do práce, pobývala na chatě převážně o víkendech, a to až do doby, kdy šla do důchodu, pak se přistěhovala za žalobcem. Ohledně udržovacích prací doplnil, že to bylo zhruba tak, že žalobce dělal chlapské práce, zejména ty venkovní práce, žalovaná se starala o uklízecí práce vevnitř. Není pravdou, tvrzení žalované o tom, že by se žalobce nepodílel na udržovacích pracích od roku 2016 či dokonce dříve.

6. Žalovaná dále v průběhu řízení sdělila, že disponibilní prostředky na bankovním účtu představují zápůjčku ve výši 1 000 000 Kč, odmítla však (k dotazu žalobce) sdělit, jakým způsobem byla řešena splatnost a nastavení případných splátek, či zda poskytla nějaké ručení na předmětnou částku. Dále uvedla, že na rozdíl od žalobce nemá zajištěno náhradní bydlení. Za další okolnost svědčící ve prospěch přikázání předmětné nemovitosti do jejího vlastnictví považuje budoucí péči o svou sestru, která trpí závažnými zdravotními problémy. K okolnostem, za kterých došlo ke koupi předmětné nemovitosti, doplnila, že v roce 1997 společně s žalobcem navštívili [územní celek], a protože se oběma na místě samém zalíbilo, dohodli se na pronájmu jiné chaty v obci, kdy se fakticky jedná o objekt situovaný nedaleko předmětné nemovitosti. Následně v roce 2002 využili příležitosti a zakoupili předmětnou nemovitost. Žalovaná tedy v obci [část obce] bydlí od roku 1997 dosud, přičemž tuto dobu vnímá za natolik dlouhou, že si k místu vytvořila osobní citový vztah, přičemž v obci má přátele a známé. Žalobce předmětnou nemovitost opustil a v současné době žije mimo [územní celek] s novou manželkou. Jako další důležitou okolnost doplnila, že žalobce vlastní jinou obdobnou nemovitost v k. ú. [část obce], která je srovnatelná s předmětnou nemovitostí.

7. Podáním došlým soudu dne [datum] ve spojení s podáním došlým dne [datum]„ rozšířil“ žalobce předmět řízení o částku 500 000 Kč, kterou nově požadoval zaplatit z titulu bezdůvodného obohacení. Usnesením ze dne 19. 5. 2020 č. j. 6 C 127/2019-93 soud změnu žaloby připustil. K dalším skutečnostem namítaným žalovanou argumentoval, že předmětnou nemovitost opustil z důvodu chování žalované, jde-li o jím vlastněnou nemovitost v k. ú. [část obce], tak se rozhodně nejedná o nemovitost srovnatelnou s předmětnou nemovitostí, kdy ona nemovitost se nachází ve výrazně horším stavebnětechnickém stavu.

8. K uplatněné investici žalobce ve výši 500 000 Kč žalovaná následně namítla, že není zřejmé, o jaké vypořádání se má fakticky jednat, když tvrzení o tom, že toto vypořádání měl žalobce obdržet v roce 2006, nekoresponduje s bankovními výpisy, z toho důvodu nepotvrdila tvrzení žalobce o tom, že do nemovitosti investoval vlastní prostředky ve výši 500 000 Kč.

9. Podáním došlým soudu dne 13. 9. 2021 ve znění podání ze dne 15. 10. 2021 uplatnil žalobce další„ změnu žaloby“ (uplatnil nové nároky), a to právo na zaplacení částky 300 000 Kč z titulu vypořádání podílového spoluvlastnictví, částky 186 000 Kč z titulu nadužívání spoluvlastnického podílu žalovanou, částky 32 341 Kč z titulu neuhrazených nákladů za spotřebovanou elektřinu za období od 1. 4. 2019 do 15. 10. 2020, částky 2 280 Kč z titulu neuhrazených nákladů na vodné a stočné za období od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, částky 1663 Kč z titulu nákladů spojených se spoluvlastnickým podílem žalované za pojištění nemovitosti a domácnosti za období od 29. 8. 2021 do 29. 8. 2022, částky 402 Kč z titulu nákladů spojených se spoluvlastnickým podílem žalované za pojištění odpovědnosti za období od 20. 2. 2021 do 20. 2. 2022 a částky 1 396 Kč z titulu nákladů spojených se spoluvlastnickým podílem žalované za neuhrazenou daň z nemovitosti za období od 1. 6. 2021 do 31. 5. 2022.

10. Usnesením vyhlášením při jednání dne 16. 2. 2022 soud vyloučil věc týkající se nároku na zaplacení částky 300 000 Kč z titulu podílového spoluvlastnictví a částky 186 000 Kč z titulu nadužívání spoluvlastnického podílu za období od 1. dubna 2019 do 15. 10. 2021 k samostatnému řízení.

11. Žalovaná se k dalším uplatněným nárokům žalobce vyjádřila tak, že částka 500 000 Kč je již od počátku nesprávně uplatněna, neboť s ní je kalkulováno v rámci ocenění předmětné nemovitosti, kdy v důsledku této investice došlo ke zhodnocení. K dalším položkám ohledně nákladů souvisejících s užíváním a údržbou předmětné nemovitosti v souhrnné rovině uvedla, že s tím problém nemá, neboť nemovitost sama užívá, což bezezbytku platí pro dluh na elektřině, který neuhradila a polovinu daně za vlastnictví nemovitosti, kterou taktéž neuhradila. Ohledně zbývajících nároků upřesnila, že sice existoval nárok žalobce na dlužné vodné a stočné, ale ten zanikl splněním, neboť žalovaná tyto částky žalobci uhradila. K pojištění uvedla, že tyto pohledávky zanikly zápočtem, a to z titulu pohledávky žalované proti žalobci na částku 2 000 Kč, která spočívá v obecné rovině o péči žalované o kočky žalobce.

12. Žalobce vzal v průběhu řízení žalobu zčásti zpět, a to ve vztahu k nároku na zaplacení částky 1 140 Kč z titulu vodného a stočného za období 1. 7. 2020 - 31. 12. 2020, částky 1 663 Kč z titulu pojištění majetku za období 29. 8. 2021 - 29. 8. 2028 a částky 201 Kč z titulu pojištění odpovědnosti za období 20. 8. 2021 - 20. 2. 2022.

13. Soud proto řízení v rozsahu částečného zpětvzetí se souhlasem žalované dle ust. § 96 o.s.ř. zastavil (výroky I. - III.).

14. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaná žalobci neuhradila dluh na elektřině a polovinu daně z nemovitosti.

15. Z výpisu z katastru nemovitostí k [list vlastnictví] s platností k [datum] soud zjistil, že žalobce i žalovaná jsou podílovými spoluvlastníky, každý o velikosti id. ½, pozemku parc. č. st. [anonymizováno] o výměře 77 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.e. [číslo], stavba pro rodinou rekreaci, a pozemku parc. [číslo] o výměře 446 m2, zahrada, vše zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha – východ, pro [územní celek] a [katastrální uzemí].

16. Z kupní smlouvy uzavřené mezi [příjmení] [příjmení] coby prodávajícím a žalobcem a žalovanou co by kupujícími ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce a žalovaná nabyli spoluvlastnické právo k předmětné nemovitosti za kupní cenu ve výši 525 840 Kč.

17. Z usnesení Státního notářství [okres] ze dne 18. 6. 1964, čj. D 1654/62-41; rozhodnutí Státního notářství v [obec] ze dne 29. 10. 1992, čj. D 971/92-1, kupní smlouvy uzavřené mezi [jméno] [příjmení] a Československým státem zastoupeným MNV [obec], okres [okres] ze dne [datum], včetně zaměření geometrického plánu a rodného listu žalobce ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdci žalobce vlastnili v k. ú. [část obce] nemovitosti.

18. Z oznámení o zůstatku na účtu [číslo] u ČSOB ze dne 19. 8. 2021 soud zjistil, že k tomuto datu činil zůstatek na účtu 1 033 102,14 Kč.

19. Z oznámení o zůstatku na účtu [číslo] u ČSOB ze dne 27. 5. 2021 soud zjistil, že k tomuto datu činil zůstatek na účtu 1 313 283,46 Kč.

20. Z poštovní poukázky B – ústřižek pro příjemce ze dne 14. 6. 2007 soud zjistil, že žalovaná obdržela tohoto dne od ČSOB [anonymizováno] fond [právnická osoba] částku 141 906 Kč.

21. Ze znaleckého posudku znalce Ing. Jiřího Raucha ze dne 9. 3. 2022 [číslo] soud zjistil, že na základě znalcem zjištěných skutečností není objekt rekreační chaty ev. [číslo] v obci [obec] s příslušenstvím a pozemky v k. ú. [část obce] celoročně a trvale obyvatelný bez provedení zásadní modernizace a rekonstrukce, případně přestavby nebo demolice.

22. Ze znaleckého posudku znalce Ing. Jiřího Raucha ze dne 20. 7. 2019 [číslo] [rok] soud zjistil, že obvyklá cena rekreační chaty ev. [číslo] (o užitné ploše 62 m²) v obci [obec] s příslušenstvím a pozemky v k. ú. [část obce] činí k tomuto datu 1 553 490 Kč.

23. Z vyúčtování za dodanou elektřinu od [právnická osoba] za období 31. 7. 2018 - 1. 8. 2019 [číslo] soud zjistil, že byl žalobci vyúčtován přeplatek ve výši 3 015 Kč s tím, že byl použit k úhradě záloh na další období.

24. Z vyúčtování za dodanou elektřinu od [právnická osoba] za období 2. 8. 2019 - 29. 7. 2020 [číslo] soud zjistil, že byl žalobci vyúčtován přeplatek ve výši 7 943,36 Kč s tím, že byl použit k úhradě záloh na další období.

25. Z vyúčtování za dodanou elektřinu od [právnická osoba] za období 30. 7. 2020 - 22. 10. 2020 [číslo] soud zjistil, že byl žalobci vyúčtován přeplatek ve výši 5 352,27 Kč s tím, že byl použit k úhradě záloh na další období.

26. Z faktury [číslo] vystavené dne 30. 6. 2021 [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] za období 1. 1. 2021 - 30. 6. 2021 soud zjistil, že žalobci bylo vyúčtováno vodné a stočné ve výši 1 140 Kč.

27. Z výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] soud zjistil, že žalobce zaplatil částku 1 140 Kč k faktuře [číslo] (variabilní symbol).

28. Z vyúčtování pojištění od Generali [obec] Pojišťovny k pojistné smlouvě [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že bylo žalobci vyúčtováno pojistné ve výši 402 Kč s datem splatnosti k 20. 2. 2021 a pojistné ve výši 402 Kč s datem splatnosti k 20. 8. 2021.

29. Z výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] soud zjistil, že žalobce zaplatil částku 804 Kč [variabilní symbol] s předmětem platby„ pojištění majetku domeček“.

30. Z dokladu - poštovní poukázka A ze dne 29. 5. soud zjistil, že žalobce uhradil částku 2 792 Kč s účelem platby daň z nemovitých věcí s variabilním symbolem [číslo].

31. Z potvrzení o provedené platbě z účtu žalobce č. [bankovní účet] ze dne 1. 6. 2021 soud zjistil, že žalobce uhradil dne 1. 6. 2021 platbu s variabilním symbolem [číslo] s předmětem platby„ daň nemovitost“.

32. Z ručně psaného dokladu o zaplacení ze 7. 3. 2021 (předloženého žalovanou) s podpisy obou účastníků soud zjistil, že byla placena voda v částce 1 129 Kč a pojištění v částce 402 Kč, celkem tedy žalobce převzal od žalované platbu ve výši 1 330 Kč.

33. Z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že nemovitost koupili v roce 2001, předtím měli pronajatu chatu naproti. Následně strávil 15 - 20 let prací, předělávkami, vylepšením, zateplením. Miluje to tam, jezdil tam od dětství, takže má vztah i k té krajině, v tom místě se pohyboval jako kluk a proto byl nadšen, že ten domeček na onom místě sehnali. Byl to jeho nápad pořídit si nějaký pozemek, maringotku, prostě být na venkově. Chata stála odhadem 525 000 Kč, 140 000 Kč měli společně doma, 130 000 Kč měla žalovaná z nějakých akcií a 250 000 Kč tam dal on ze svých prostředků. V té době s žalovanou ještě nebyli manželé, pouze spolu asi 13 - 14 let chodili. Žalovaná byla ze začátku taky ráda. Souhlasila s tím, jednali ve shodě. Co se týká toho srubu, který měli pronajatý, tak tam byl pořád, našel si tam i práci, trávil tam i zimu, byl nadšen, že tam může být. Žalovaná bydlela ve svém bytě, jezdila na víkend nebo příležitostně. Ten srub si pronajali v roce 1997, v tu dobu pracoval jako řidič kamionu, pak si našel práci v [obec], ale stále pracoval jako řidič, to bylo někdy v roce 2000. Co se týče nastěhování, tak chvíli, asi 3 - 4 měsíce bydlel v [obec], pak se přestěhoval. Byl tam tak často, jak se dalo. V bytě v [obec] bydlel bratr, který se rozváděl, žalovaná bydlela ve svém bytě. Po koupi domečku přenesl všechny osobní věci, měl v plánu to tam zvelebovat podle možností a financí. Žalovaná stále pracovala a žila v [obec] a za ním dojížděla o víkendech či příležitostně. Situace se změnila, když byl domeček vylepšený, byla tam koupelna, záchod, přístavba, kolaudace v roce 2007. Ohledně stavebních úprav na domečku uvedl, že přistavěl asi 32 - 36 m². Komunikovali o úpravách společně, stejně tak se řešilo financování, kdy dostal od bratra 500 000 Kč na základě převodu užívacího práva k bytu. Žalovaná v té době žádné peníze neměla. Chodilo to tehdy tak, že se dali peníze na hromadu a žalovaná z těchto peněz zaplatila složenky, účty, vedla tedy financování. Žalovaná po celou dobu s penězi hospodařila, z té hromádky si něco vzal na běžnou spotřebu. Po kolaudaci v roce 2007 začala žalovaná navštěvovat domeček častěji, pořád ale střídavě obývala byt v [obec], neboť tam i pracovala na poště. Ale nebylo to tak, že by se nastěhovala. Někdy přijela na víkend, jindy zase v týdnu, dle práce. Žalovaná bydlela v bytě v [obec] s dcerou, pak získala svůj byt. Dcera žalované naléhala, že chce bydlet v bytě v [obec], pak se tedy žalovaná nastěhovala do domečku, to mohlo být v roce 2008 - 2010. Provoz domečku se platil ze společné částky. Způsob financování ze společných výplat skončil někdy před rozvodem, převzal to on, žalovaná si následně zřídila svůj účet, pak se i výplaty posílaly na účet, to bylo někdy v roce 2017, od té doby hospodařili každý zvlášť a žalobce začal provozní věci platit sám ze svého účtu, žalované říkal, kolik bude přispívat. To byla elektřina, kanalizace, popelnice se platila složenkou. Voda byla zdarma ze studny, plyn byl na propan butan. Nejdřív žalovaná přispívala, pak ale odmítala z důvodu, že neužívá celý domeček. Žalobce se z důvodu chování žalované musel nastěhovat do dvou místností, žalovaná ho začala vystěhovávat, vyházela mu osobní a další věci. Žalovaná jej i fyzicky napadala. Ona argumentovala tím, že když nemůže užívat ty zamčené místnosti, tak nebude přispívat dohodnutou částkou. Z domečku se de facto nikdy neodstěhoval, nikdy neodešel, ale žít jako předtím tam kvůli chování žalované nemohl, v těchto podmínkách se tam nedalo žít. Fyzické napadení ze strany žalované řešil s policií, má protokoly, fotky, žalovaná ho napadla filtrem od vysavače, shodila ho ze schodů, k tomu neustálé bezdůvodné nadávky, napadání, terorizování psychické i fyzické. Trvale obývat domeček přestal někdy v dubnu 2019 po velké hádce, po útoku žalované, kdy v noci se bál, aby mu nepřišla něco udělat. Aktuálně řeší svou bytovou situaci tak, že má pronajatou garsonku v [obec].

34. Žalovaná ve věci vypověděla, že v roce 1997 si pronajali chatičku a v roce 2002 tam zemřela paní [příjmení], sousedka, a pan [příjmení] nabídl účastníkům tuto nemovitost. Oba z toho měli radost, protože si říkali, že konečně mají něco svého. Začali na tom pracovat, aby se tam dalo žít. Ona tam v podstatě od r. 1997 žila pořád, každý den jezdila do práce do [obec], jezdili spolu, protože žalobce dělal od roku 2002 řidiče na dopravních podnicích. K té lokalitě se dostali proto, že žalobce tam asi do 15 let jezdil za babičkou, která v [část obce] bydlela. Žalobce chtěl asi zavzpomínat. Co se týká užívání žalobcem, tak tam přespával zezačátku, asi půl roku, jezdil v [obec] kamionem, ale od března 2002 jezdil MHD v [obec]. Když už přespával mimo, tak z pracovních důvodů, jinak tu chatu užíval ve stejném rozsahu jako ona. Pokud jde o údržbu, ona se starala o vnitřek, úklid, prádlo, domácí ženské práce, žalobce se společně s ní staral o zahradu, tj. sekání trávy, péče o stromy, které zasázeli, postavil kůlnu, drobné opravy dělal asi také. Ta chata stále něco přes půl milionu, žalovaná na to dala 100 000 Kč, pak 150 000 Kč, zbytek žalobce. Takže to bylo asi půl na půl. Ty její prostředky byly naspořené peníze, co dostávala od lidí, protože byla pošťačka. To nebyl oficiální příjem. Tenkrát to byly vysoké částky, takto spořila 2 - 4 roky, to dalo těch 100 000 Kč. Těch 150 000 Kč bylo na účtu, také to byly úspory. Před koupí chaty měli společný účet psaný na žalobce, její výplata šla na jeho účet. Těch 150 000 Kč bylo z jejich výplat, jak si ty peníze opatřila a použila na úhradu kupní ceny, už neví. Jak se to mělo zaplatit tomu prodávajícímu, neví, platilo se to v hotovosti, to měl na starosti žalobce. Žalovaná tu drobnou hotovost od lidí schovávala, měnila je za papírové každý den na poště. Takto spořila od r. 1999. Ta částka za cca 4 roky dosáhla min. 100 000 Kč. Měla je v deskách ve skříni. Pak to dala žalobci do ruky a žalobce to pak předával prodávajícímu. Ten společný účet měli od r. 2002. Do tohoto roku měla svůj účet, ten pak zrušila, ty peníze ze zrušeného účtu žalobci dala na chatu. Dále uvedla, že když přistavěli sociální zařízení, tak rušila penzijní připojištění, protože už docházeli peníze, to bylo asi 140 000 Kč, bylo to v r. 2006. To bylo v rámci té přístavby. Na výběru těch peněz z penzijního připojištění se s žalobcem dohodli. Placení měl na starosti žalobce, peníze obdržela, dala je v hotovosti žalobci z ruky do ruky, stejně jako při koupi chaty. Ty peníze z penzijního připojištění poslali složenkou, vyzvedla si je na poště, pak je dala žalobci na rekonstrukci. Zbytek rekonstrukce financovali společně z výplat. Co se týká výlučných prostředků ze strany žalobce, tak on prodal státní byt, za to něco dostal, tu částku, kterou dostal, pak použil na rekonstrukci, bylo to asi 500 000 Kč. Platí tedy nesporné tvrzení ohledně výlučnosti této částky coby investice do nemovitosti ze strany žalobce. O jiných investicích ze strany žalobce neví. Pokud jde o vlastnictví jiné nemovitosti v současné době, tak vlastní dvougarsonku na [část obce], kde bydlí dcera s rodinou od r. 2006. To je státní byt, žalovaná platí jakoby nájem, už asi 10 let se jedná o převodu do osobního vlastnictví. Dcera nemá jinou možnost uspokojit svou bytovou potřebu. Tou rodinou se rozumí dcera, její manžel a vnučka, tj. 3 lidi. Jiný byt nemá. Co se týká tvrzené péče o sestru, tak uvedla, že je to ve fázi, kdy je na klinice, bude se jí pobyt prodlužovat o měsíc, a budou žádat o další prodloužení o 3 měsíce někde jinde. Má sice syna, ten se ale nepostará, chodí do práce. Sestra to ví, ohledně dohody je to s ní těžké, nemluví, její syn jí řekl, že by mohla bydlet na chatě, jestli to pochopila nebo vnímala, to neví. Ohledně hrazení nákladů na údržbu a služby ve vztahu k chatě uvedla, že elektřinu platili na půl, loni v říjnu se elektřina přepsala na ni, od té doby to platí sama. Když žili s žalobcem, takto šlo z účtu. V době, kdy spolu nebydleli, takto bylo složitější. Ona mu kupovala jídlo pro kočky a srážela to. I ohledně koček byli domluveni půl na půl, ty náklady na starost o kočky byly 2 000 - 4 000 Kč měsíčně. I ostatní náklady šly napůl. Včera za ní byl žalobce, chtěl nějaké peníze, přesně neví, za co, ona mu říkala dobře, ale ty mi dáš tady přes 2 000 Kč za kocoura, protože to dlužíš. Chtěl poplatek za popelnice a asi pojištění chaty, neví. Oboje platili napůl, ona mu to dávala v hotovosti, vše bylo psáno na žalobce, ona mu dávala půlku, a to hotově při návštěvě. Žádné potvrzení nepsali. Za žalobce platila pouze ty kočky, nic dalšího. Pokud jde o mimořádné platby na opravu chaty, tak uvedla, že teď by chata vyžadovala investici, ale neví, jak dopadne soud, tak do toho investovat nechce. Za poslední dobu nevznikly žádné mimořádné výdaje v souvislosti s opravami chaty. Co se týká důvodů rozchodu, tak žalobce jí dělal naschvály, nadával jí, kopal, mlátil, tahal za culík, ona také nebyla svatá, vzala ho třeba vysavačem. V této souvislosti může potvrdit, že to zranění žalobce, které je zachyceno na fotografiích ve spise, mu udělala ona. K příjmům po dobou společného soužití s žalobcem uvedla, že to bylo 16 000 - 18 000 Kč čistého, jak kdy, výplata se neustále zvyšovala, průměrně to bylo kolem 15 000 Kč, konkrétně neví, musela by se podívat. V r. 2002 to mohlo být třeba 11 000 - 12 000 Kč, v r. 2016 to mohlo být 17 000 - 18 000 Kč, vše v čistém. Měla ještě bokový příjem, to byly ty korunky, to bylo od r. 1999 až do ukončení pracovního poměru, tj. do r. 2018 na podzim, pak šla na pracovní úřad. Další výdělky nemá. Nyní žije ze starobního důchodu, a to od března 2019. Co se týká příjmů žalobce od r. 2002 do r. 2016, tak v r. 2002 mohl mít žalobce 17 000 - 18 000 Kč, v r. 2016 měl přes 20 000 Kč čistého. Obě výplaty chodily na jeho účet. Ohledně financování uvedla, že se o finance staral žalobce. Žalobce ze společných příjmů platil vše ostatní, i nákupy, občas koupila něco ona. Žalobce věděl o těch korunkách. Dnes je má na účtu. Na účet to dala jednorázově, když ukončovala pracovní poměr na poště. Teď tam dávala 100 000 Kč, asi dva měsíce nazpět. To může být tak za 4 roky. Předtím to všechno dávala do toho domu, když bylo potřeba, nebo třeba kupovala pneumatiky na auta, koupila si kávovar, průběžně je spotřebovala. Ohledně finančních prostředků na vypořádací podíl žalobce uvedla, že to má na účtu, je tam půjčka 720 000 Kč a jinak to je její. Dcera jí něco půjčila. Na splácení je dohodnuta, co to půjde. Ta půjčka jí nebyla poskytnuta jednorázově, bylo tam 650 000 Kč, 40 000 Kč a 30 000 Kč. Nebude říkat, od koho dalšího má tu půjčku, ten kdo jí půjčil, také nechce, aby to říkala. Ta zbylá část jsou úspory uložené na účtu. Neví, jak tam jsou dlouho. V současnosti má jeden účet, ten si zřizovala v březnu nebo dubnu 2018. Společné peníze na účtu s žalobcem nikterak nevypořádali. Když se rozešli, tak na účtu nic nebylo, žalobce to vše vybral, ona neviděla ani korunu, resp. bylo to tak, že ona to vybrala, dala mu ty peníze i s papíry doma a jinak se staral on. Společný účet měli do března 2018. [datum] šel žalobce do důchodu, tak si založila nový účet pro případ, kdyby se s ním něco stalo, protože často jezdil na motorce. Ten nový účet si založila ještě před jeho odchodem. Po zřízení vlastního účtu z toho starého již nic nevybrala. Když se žalobce odstěhoval, tak se neodstěhoval úplně, má tam z toho skladiště, odnesl pouze to, co mělo nějakou hodnotu. Nějaké věci si zamknul do pokoje, loni ten pokoj odemknul, ale pořád tam ty věci má, třeba i jídlo na mrazáku. Co se týká úspor, které dávala do šuplíku, uvedla, že nedávno to počítala a od r. 1999 to dalo přes 500 000 Kč. Pokud jde o peníze vybrané z penzijního připojištění, trvá na tom, že tuto částku použila na úhradu kupní ceny.

1. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že se jedná o souseda účastníků, občas se baví přes plot, nenavštěvují se. To platí pro oba účastníky. Ohledně jejich soužití uvedl, že dříve měli pronajatu chatičku trochu níže, pak koncem 90. let tam zemřel soused, tu chatu koupili [celé jméno žalobce], pak si přistavovali dodatečně koupelnu a jednu místnost. To ví, protože se vyjadřoval ke stavebnímu povolení. Svědek šel do důchodu v r. 2016, to tam žalobce bydlel, potom postupně pozoroval, že tam občas nebyl, v poslední době ho vídá velice zřídka. Žalovaná tam je. Na chatě není pořád, většinou tam jezdí od pátku do pondělka, takže nemůže říci, že je vidí denně. Ví, že tam žalovaná sekala trávu, vyřezávala uschlé stromy, starala se o živý plot, občas jí vidí něco dělat. To bylo asi poslední dva roky, žalobce tam nepřespává a v těch dvou posledních letech skoro není. Ohledně prací na nemovitosti uvedl, že na chatě neviděl dělat nikdy nic, co se týče udržovacích prací, občas žalobce posekal trávu, žalovaná myla nádrže na vodu. Poslední dva roky seká trávu paní [celé jméno žalované], dříve sekal trávu pan [celé jméno žalobce]. Před těmi dvěma roky ty práce dělali spolu, starali se o to každý stejnou měrou, občas někam vyjeli na motorce, paní [celé jméno žalované] vařila a tak. Dělali tu rekonstrukci, ale na to měli firmu. Ještě před asi 10 lety tam kopali vodovod, žalobce si půjčoval sbíječku. Co se týká víkendů, tak může potvrdit, jak to zhruba bylo, ale co se týče všedních dnů, tak ne. O víkendu tam byli vždy oba. Podle něj odtud normálně jezdili do práce.

2. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že se jedná o vzdálené sousedy, Ohledně soužití mezi účastníky mu nic bližšího známo není, akorát chodí kolem nich se psem. Myslí, že v současnosti tam bydlí pouze žalovaná, proč tam nebydlí žalobce, neví. Co se týká prací kolem chaty, tak přesně neví, mají tam malý trávník, teď tam seká žalovaná, dřív měly zarostlé stromy a nebylo tam vidět. V poslední době tam ubyly keře a stromy, které byly uschlé, takže to asi čistila žalovaná. Jak to bylo dříve, neví, něco se tam dělalo na střeše, dřív tam pravděpodobně sekal trávu žalobce. Ohledně okolností, za kterých se tam nastěhovali, uvedl, že z doslechu ví, že tam měli bydlet společně. Svědek na své chatě bydlí celoročně od r. 2009. Vídával denně jejich auta. To platí pro oba účastníky. Před r. 2009 na chatu dojížděl pouze o víkendech.

3. Ze znaleckého posudku [číslo] 2021 ze dne 23. 1. 2021 zpracovaného soudním znalcem Ing. Ladislavem Kubíkem soud zjistil, že obvyklá cena předmětné nemovitosti činí 2 080 000 Kč.

4. Podle ust. § 3028 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

5. Podle ust. § 1140 odst. 1 o. z. nemůže být nikdo nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

6. Podle ust. § 1140 odst. 2 o. z. může každý ze spoluvlastníků kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

7. Podle ust. § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

8. Podle ust. § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

9. Podle ust. § 1148 o. z. platí, že při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí.

10. V projednávané věci dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žaloba (ve spojení s její změnou a uplatněním dalších nároků souvisejících se spoluvlastnictvím) byla podána z převážené části důvodně.

11. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že je nezbytné podílové spoluvlastnictví zrušit, když žalobce v tomto směru podal žalobu a žalovaná se zrušením podílového spoluvlastnictví vyjádřila souhlas. Účastníci se však neshodli na způsobu vypořádání zrušovaného podílového spoluvlastnictví k předmětné nemovitosti, když žalobce navrhoval přikázání předmětné nemovitosti do svého výlučného vlastnictví a žalovaná navrhovala přikázání nemovitosti do svého výlučného vlastnictví.

12. Žalobce stavěl návrh na přikázání věci do svého výlučného vlastnictví zejména na skutečnosti, že má k nemovitosti oproti žalované citový vztah, neboť předmětnou lokalitu navštěvoval v dětství, dále že to byl on, kdo inicioval koupi předmětné nemovitosti, přispěl na kupní cenu předmětné nemovitosti více peněžních prostředků nežli žalovaná, zhodnotil předmětnou nemovitost investicí ve výši 500 000 Kč tvořenou jeho výlučnými prostředky, nemovitost byl nucen opustit z důvodu na straně žalované, která se dopouštěla protiprávního chování a užívání nemovitosti mu znemožňovala, žalovaná má zajištěno bydlení v jiné nemovitosti na základě platné nájemní smlouvy, a konečně skutečnosti, že žalovaná oproti žalobci nedisponuje finančními prostředky na úhradu vypořádacího podílu včetně všech pohledávek žalobce za žalovanou tak, jak tyto pohledávky uplatnil žalobce v průběhu řízení.

13. Žalovaná opřela svůj návrh o argumenty, že i ona má citovaný vztah k dané nemovitosti, kterou obývá mnoho let, že přispěla na kupní cenu předmětné nemovitosti stejnou částkou jako žalobce, že oproti žalobci nemá zajištěno náhradní bydlení, když byt, k němuž jí svědčí nájemní právo, je užíván její dcerou s rodinou, že žalobce vlastní v předmětné lokalitě srovnatelnou nemovitost a konečně, že se o předmětnou nemovitost starala a užívala ji ve větším rozsahu nežli žalobce.

14. Soud provedl účastníky navržené důkazy na podporu jím uplatňovaných tvrzení, které vyhodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, aby dospěl k závěru, že pro účely rozhodnutí o způsobu vypořádání (tj. zda připadne předmětná nemovitost do výlučného vlastnictví žalobce či žalované) bylo prokázáno ve prospěch žalobce více okolností, než ve prospěch žalované.

15. Konkrétně má soud za prokázané, že žalobce má intenzivnější citový vztah k chatě, než žalovaná, neboť žalobce si tento vztah vybudoval na základě návštěv dané lokality ve svém dětství, kdy jezdil za babičkou, jak vyplynulo z obou účastnických výpovědí. V tomto směru nemůže jako okolnost na roveň postavená obstát délka užívání předmětné chaty žalovanou, neboť i žalobce po téměř stejně dlouhou dobu předmětnou nemovitost (společně s žalovanou) užíval. Za relevantní tak považuje soud vztah k lokalitě daný jinými důvody, nežli právě časový aspekt užívání předmětné nemovitosti (pobytu v dané lokalitě).

16. Soud má dále za prokázané, že žalobce se více zasloužil o zhodnocení chaty prostřednictvím investice do rekonstrukce ve výši 500 000 Kč ze svých výlučných prostředků, jak opět vyplynulo z účastnických výpovědí, přičemž z této investice logicky profituje i žalovaná, neboť v důsledku investice žalobce došlo nepochybně k navýšení obvyklé ceny nemovitosti a tím i navýšení vypořádacího podílu ve prospěch žalované.

17. V řízení bylo prokázáno, že žalobce projevil větší starost o údržbu předmětné nemovitosti, když zařizoval její částečnou rekonstrukci a přístavbu, stejně tak se staral o úhradu nákladů souvisejících s užíváním chaty, když přinejmenším v posledním období, a to i v období, kdy chatu neužíval, platil sám většinu těchto nákladů, které chtěl následně proplatit od žalované.

18. Za podstatnou okolnost svědčící žalobci považuje soud vyšší míru průkaznosti solventnosti k vyplacení vypořádacího podílu, když žalobce transparentním způsobem prokázal svou solventnost předložením výpisu z účtu a vysvětlením, z jakých zdrojů získal úspory, které hodlá použít na vypořádací podíl, na rozdíl od žalované, která svou solventnost transparentním způsobem soudu neozřejmila, když ani nebyla ochotna sdělit veškeré okolnosti, za kterých si měla předmětné prostředky opatřit. V této souvislosti soud dodává, že žalovaná v rámci své výpovědi potvrdila, že nemalou část těchto prostředků (cca 700 000 Kč) tvoří půjčka, kterou je nucena si vzít od dcery a třetí osoby, jejíž identifikaci odmítla sdělit, stejně jako podrobnosti předmětné půjčky. Nadto vyvstává důvodná pochybnost, že přinejmenším část zbylých úspor, které mají být užity na vypořádací podíl, mají svůj původ ve společném jmění manželů, které zaniklo v roce 2018 v souvislosti s rozvodem manželství účastníků, neboť jak sama žalovaná ve své výpovědi uvedla, od podzimu 2018 byla přihlášena na úřad práce, od března 2019 je v důchodu, přičemž je zjevné, že těchto příjmů nemohla našetřit více než 500 000 Kč.

19. Za prokázanou skutečnost považuje soud vyšší míru příspěvku na kupní cenu ze strany žalobce, kdy tvrzení žalované, že část kupní ceny ve výši 150 000 Kč financovala výběrem peněžních prostředků z penzijního připojištění, bylo vyvráceno účastnickou výpovědí žalované a listinou o výběru penzijního připojištění, z nichž bylo prokázáno, že tento výběr byl uskutečněn až v roce 2007, přičemž ke koupi předmětné nemovitosti došlo v roce 2001.

20. Konečně soud v souladu s ust. § 132 o.s.ř. přihlédl k chování účastníků v průběhu řízení, kdy zohlednil vyšší míru hodnověrnosti žalobcem uváděných skutečností oproti nekonzistentnímu postoji žalované, která nejprve nesouhlasila se svou účastnickou výpovědí, následně své stanovisko přehodnotila, taktéž ohledně předmětné investice ve výši 500 000 Kč měnila svá procesní stanoviska ohledně spornosti či nespornosti této položky.

21. V neprospěch žalované je třeba zohlednit existenci závazků souvisejících s užíváním chaty, kdy žalovaná prokazatelně neuhradila žalobci část nákladů souvisejících s užíváním chaty.

22. Byť žalovaná tvrdila, že chatu užívala a starala se o ní ve větším rozsahu, v rámci své účastnické výpovědi tyto skutečnosti de facto dementovala.

23. Taktéž bylo vyvráceno, že by snad žalovaná použila částku 141 906 Kč z titulu výplaty z penzijního připojištění na rekonstrukci předmětné nemovitosti, která proběhla v roce 2016 s kolaudací k 23. 4. 2007, neboť předmětnou částku obdržela žalovaná až dva měsíce poté (dne 14. 6. 2007).

24. Pokud jde o otázku bytové potřeby, tak v zásadě platí, že oba účastníci dle přesvědčení soudu mohou své bytové potřeby i nadále realizovat mimo předmětnou nemovitost, když oběma účastníkům, jak vyplynulo z jejich výpovědí, svědčí užívací práva spojená s nájmem bytu. V této souvislosti soud konstatuje, že nebylo dle názoru soudu možné zohlednit fakt, že v bytě, který má žalovaná v [obec] pronajat, bydlí rodina dcery žalované, neboť přenechání užívání bytu dcerou žalovanou je dobrovolné rozhodnutí žalované a je třeba jej vnímat jako dobrovolné vzdání se bytové potřeby ve prospěch třetí osoby. Žalovaná nesnesla soudu žádné argumenty, proč by dcera žalované s manželem a vnučkou žalované nemohly bydlet v jiném bytě, který by si případně pronajali sami, a přenechali tak byt k užívání žalované coby skutečnému nájemci. Pokud by snad mělo jít o finanční důvody, soud poukazuje na výpověď žalované, která ohledně půjčky získané k výplatě vypořádacího podílu uvedla, že určitou částku jí půjčila právě dcera.

25. Na závěr soudu nemá zásadní vliv skutečnost, že žalobce ve stejné lokalitě vlastní jinou chatu, neboť ze znaleckého posudku vyplynulo, že se jedná o chatu nevhodnou k trvalému bydlení, jejíž stavebnětechnický stav je výrazně horší, než stav vypořádávané nemovitosti. Namítala-li žalovaná nepřesvědčivost znaleckého posudku, který se srovnáním stavebnětechnického stavu obou chat zabýval, tak této námitce přisvědčit nelze, neboť soud naznal, že znalec se pečlivě věnoval znaleckému úkolu, detailně popsal stav obou srovnávaných nemovitosti včetně odkazu na fotodokumentaci a přesvědčivě zdůvodnil, proč srovnávanou chatu znalec nepovažuje za celoročně obyvatelnou (viz popis vad srovnávaného objektu, odkaz na stáří objektu atd.). Jde-li o jiné srovnávací parametry (např. obvyklá cena, užitná plocha), tak jednak drobné odchylky ve prospěch předmětné nemovitost shledat lze (užitná plocha předmětné nemovitosti činí cca 80 m²; užitná plocha srovnávaného objektu činí 62 m²), ale zejména soud považuje za důležitější srovnávací faktor právě úroveň obyvatelnosti obou chat, která se dle předmětného posudku značně liší. Pro úplnost soud dodává, že i v případě přijetí závěru, že obě chaty v dané lokalitě srovnatelné jsou, jednalo by se dle přesvědčení soudu o podpůrnou okolnost svědčící pro přikázání předmětné nemovitosti do vlastnictví žalované. Soud má zároveň za to, že žalovaná tvrzení o možnosti žalobce užívat jinou obdobnou nemovitost ve stejné lokalitě mohla uplatnit před koncentrací řízení, která nastala při jednání dne [datum]. Nemůže se totiž prosadit výjimka z koncentrace řízení upravená v ust. § 118a odst. 1 věta poslední o.s.ř., že žalovaná tuto rozhodnou skutečnost bez své viny nemohla uvést dříve, neboť na koupi tohoto objektu (v k. ú. [obec]) upozornil sám žalobce již v podání ze dne [datum]. Z těchto důvodů soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz výslechem znalce [příjmení] [příjmení] ani místním šetřením.

26. Okolnost spočívající v újmě, kterou by žalovaná utrpěla v důsledku rozhodnutí o přikázání nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobce s ohledem na osobní poměry obou účastníků, vnímá soud jako potencionálně důležitou, nicméně blíže se soud tomuto možnému důsledku nevěnoval, neboť ve prospěch žalobce je třeba vzít v potaz další shora popsané okolnosti, které by ve svém souhrnu převážily okolnost tkvící v osobní újmě žalované pro případ, že by tato byla prokázána. Zároveň však nutno podotknout, že žalovaná v rámci své výpovědi neuvedla žádné zásadní skutečnosti, které by mohly vést k závěru, že žalobce svým závažným protiprávním či nemorálním jednáním zapříčinil rozvrat manželství a v konečném důsledku i psychickou újmu žalované. V průběhu řízení žalovaná uvedla, že napadání bylo vzájemné. K důvodům rozvodu vypověděla, že„ ani ona nebyla svatá“, neboť„ vzala žalobce vysavačem“ a potvrdila tak, že zranění, které si žalobce tímto způsobem přivodil, způsobila ona. Na druhé straně uvedla, že i žalobce jí napadal.

27. Pokud žalovaná uváděla, že má v budoucnu záměr osobně pečovat o svou sestru, je třeba zdůraznit, že žalovaná dle přesvědčení soudu takový záměr může realizovat i v jiné nemovitosti, kterou bude nadále užívat (byt v [obec], k němuž žalované svědčí nájemní právo).

28. Jde-li o aspekt v podobě srovnání příjmů obou účastníků po dobu jejich soužití ve vazbě na výpověď žalobce, tak nezbývá než zdůraznit, že na tomto argumentu žalobní tvrzení postaveny nejsou, soud proto ani tuto okolnost při svém rozhodování nemohl reflektovat.

29. Z celkového vyznění výpovědi žalobce lze učinit závěr o tom, že existenci některých okolností svědčících pro přikázání předmětné nemovitosti potvrdil, oproti výpovědi žalované, která v zásadě poukazovala na celou řadu rovnocenných důvodů, pro které by mohla být předmětná nemovitost přikázána do vlastnictví žalované, ale i žalobce (viz společný záměr pořídit si předmětnou nemovitost, stejná míra úhrady kupní ceny, stejná míra užívání, stejná míra péče o údržbu, důvody rozpadu společného soužití a vzájemné chování atd.).

30. S přihlédnutím k uvedenému soud rozhodl o zrušení podílového spoluvlastnictví k předmětné nemovitosti (výrok IV.), dále o přikázání předmětné nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobce (výrok V.), kdy pro tento způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví svědčí většina zjištěných okolností, a současně jej zavázal k úhradě vypořádacího podílu ve prospěch žalované ve výši odpovídající ½ obvyklé ceny předmětné chaty zjištěné ze znaleckého posudku znalce Ing. Kubíka, tj. ve výši 1 040 000 Kč (výrok VI.).

31. Dalšími výroky (VII. - X.) soud v rámci tzv. širšího vypořádání spoluvlastnického vztahu rozhodl o povinnosti žalované uhradit žalobci polovinu investice do nemovitosti z jeho výlučných prostředků (250 000 Kč), když soud vyházel z nesporných tvrzení účastníků, dále dlužnou elektřinu (32 341 Kč), vodné a stočné za období prvního pololetí r. 2021 (1 140 Kč) a polovinu daně z nemovitosti (1 396 Kč), kdy soud vycházel z nesporných tvrzení účastníků a listinných důkazů. Jde-li o námitku splnění, kterou se žalovaná bránila vůči pohledávce žalobce na úhradu vodného a stočného za období první poloviny roku 2021 s poukazem na ručně psaný doklad o zaplacení ze dne 7. 3. 2021, tak nutno uzavřít, že tato listina úhradu dluhu za období 1. 1. 2021 - 30. 6. 2021 prokazovat nemůže, neboť předmětná faktura vodohospodářské společnosti byla vystavena až dne 30. 6. 2021.

32. Jelikož žalobce k vypořádání uplatnil celou částku své investice ve výši 500 000 Kč, musel soud žalobu co do ½ této částky zamítnout, neboť žalobce má nárok na úhradu poměrné části své investice dle velikosti spoluvlastnického podílu, v daném případě tedy ½.

33. Stejně tak soud zamítl žalobu co do úhrady pojištění odpovědnosti za období od února 2021 do srpna 2021, neboť má soud za prokázané, že tuto částku žalovaná žalobci uhradila, jak plyne z ručně psaného dokladu o zaplacení, v němž je tato částku zakomponována.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. a přiznal převážně úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení v rozsahu 2/3, kdy v rozsahu 1/3 představující spor o vypořádání byl úspěšný, v rozsahu 1/3 představující spor o investici byl úspěšný z poloviny a v rozsahu 1/3 představující v komplexu spor o úhradu služeb byl až na nepatrně malou část také úspěšný. Z této úvahy plyne závěr o celkovém úspěchu žalobce ve věci co do 5/6 a neúspěchu co do 1/6, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem pak ční 4/6, tedy 2/3.

35. Náklady řízení sestávají ze soudního poplatku za žalobu ve výši 7 000 Kč, soudního poplatku za rozšíření předmětu řízení ve výši 12 500 Kč a 1 905 Kč (položka 1 Sazebníku poplatků - přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů), zálohy na znalecký posudek ve výši 3 000 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 7 (tarifní hodnota 1 040 000 Kč) ve spojení s § 8 odst. 5 (určení způsobu výpočtu tarifní hodnoty v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví) a § 8 odst. 3 (určení tarifní hodnoty při spojení věcí) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 18 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 citované vyhlášky po 12 460 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, sepis podání ve věci samé ze dne 9. 12. 2019, 5. 5. 2020, 1. 5. 2021, 31. 8. 2021, 9. 9. 2021, 19. 2. 2022, účast při jednání dne 20. 11. 2019, 18. 12. 2019, 29. 1. 2020, 11. 9. 2020 - přesahující 2 hodiny, 14. 5. 2021, 28. 7. 2021, 7. 1. 2022, 16. 2. 2022, 16. 3. 2022) a z částky 5 400 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů za 18 úkonů právní služby podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky.

36. Celkové náklady řízení činí 254 085 Kč, z toho 2/3 (míra úspěchu žalobce ve věci) představuje částku 169 390 Kč.

37. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám advokáta úspěšného účastníka soud rozhodl podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

38. K aplikaci ust. § 150 o.s.ř. soud neshledal důvody, neboť povaha řízení o zrušení podílového spoluvlastnictví sama o sobě neodůvodňuje obecné potlačení základního pravidla stanoveného o.s.ř. pro náhradu nákladů řízení (úspěch ve věci, § 142 odst. 1 o.s.ř.) ve prospěch výjimečného řešení podle § 150 o.s.ř. (viz např. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 186/20). Žalovaná v tomto směru neuvedla žádné konkrétní důvody, proč by se soud měl od pravidla vyjádřeného v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., resp. ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. odchýlit a žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznat.

39. O povinnosti žalobce k doplacení soudního poplatku soud rozhodl ve vazbě na uplatnění nových nároků v rámci tzv. širšího vypořádání podílového spoluvlastnictví podáním ze dne [datum], kdy se splatnost poplatkové povinnosti váže ke konečnému rozhodnutí ve věci samé.

40. O náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto dle ust. § 148 o.s.ř. s přihlédnutím k míře úspěchu účastníků ve věci, přičemž soudem vyplacené znalečné z rozpočtových prostředků státu činí 6 761 Kč (6 061 Kč - znalečné pro Ing. Kubíka, 700 Kč - znalečné pro Ing. Raucha). Žalovaná je tak povinna zaplatit na náhradě nákladů státu částku 5 634,17 Kč, žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů státu částku 1 126,83 Kč.