6 C 26/2023

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Bartošem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 39 631 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zastavuje.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši , částka, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši , částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, neboť tvrdila, že mezi ní a žalovaným došlo k uzavření kupních smluv (na základě rámcové smlouvy ze dne , datum, ), jejichž předmětem byly dodávky lehkého topného oleje (dále též jen „LTO“), který dodávala žalobkyně žalovanému na základě jeho objednávek. Žalovaný však smluvenou kupní cenu v plné výši nezaplatil, když zůstal dlužen část kupní ceny dle faktur vystavených žalobkyní za dodávky č. vf20191337 na částku , částka, , č. vf20200056 na částku , částka, , č. vf20200681 na částku , částka, , č. vf20201410 na částku , částka, , č. vf20210231 na částku , částka, , č. vf202108050 na částku , částka, a č. vf20211333 na částku , částka, .

2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal ani co do důvodu ani co do výše, když si nebyl vědom toho, že by vůči žalobkyni měl neuhrazené splatné závazky. Žalovaný poukázal na to, že formulace předžalobní výzvy žalobkyně neodpovídala jejich dosavadnímu způsobu komunikace. Žalovaný učinil nesporným, že s žalobkyní uzavřel dne , datum, rámcovou kupní smlouvu (kterou žalobkyně připojila k žalobě) a žalobkyně následně po dobu několika let dodávala žalovanému LTO za účelem výroby tepla, za což žalovaný řádně platil. Žalovaný poukázal dále na rozpor mezi tvrzením žalobkyně, dle kterého jí měl žalovaný dlužit kupní cenu od roku 2019, a jednáním žalobkyně, která žalovanému dodávala LTO až do roku 2022. Žalovaný dále poukázal na to, že na žalobkyní předložených fakturách a stáčecích lístcích jsou jiné údaje o dodaném LTO. Zdůraznil, že žalobkyní předložené faktury mu nebyly nikdy zaslány, což žalobkyně ani netvrdí. Žalovaný proto navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout.

3. Ke stanovisku žalovaného se žalobkyně vyjádřila tak, že předmětná rámcová smlouva ve svém čl. IV stanovuje platební podmínky mezi účastníky, a sice že kupní cena se dělí na dvě části, první část hradí zákazník při dodání zboží (tato část byla žalovaným uhrazena a není předmětem řízení), druhá část kupní ceny se hradí v závislosti na vzniku nároku na vrácení spotřební daně. Podle čl. 4.5 smlouvy odpovídá druhá část kupní ceny rozdílu mezi celkovou kupní cenou a první částí kupní ceny (, částka, /litr). V rámci smlouvy o programu TEPLO dochází k odložení splatnosti druhé části kupní ceny. Splatnost druhé části kupní ceny je stanovena na 18 měsíců po dodání zboží na určené místo bez ohledu na vznik nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů. Tímto způsobem probíhala i fakturace odebraného zboží (LTO). Žalobkyně závěrem svého vyjádření vzala žalobu částečně zpět, a to v rozsahu požadovaných zákonných úroků z prodlení.

4. Žalovaný se k replice žalobkyně vyjádřil tak, že v září roku 2017 udělil žalobkyni plnou moc, aby jej zastupovala při jednáních a řízeních s příslušným správcem daně v souvislosti s dodávkami LTO. Žalovaný poukázal na to, že v souladu s odst. 1.1 Smlouvy měla žalobkyně povinnost postupovat pečlivě a s odbornou péčí, přičemž podle čl. 1 odst. 2 , právnická osoba, podmínek k programu TEPLO byla žalobkyně (jako příkazník) žalovanému (jako příkazci) povinna sdělovat všechny jí zjištěné skutečnosti, které by mohly ovlivnit či změnit pokyny či jí známé zájmy žalovaného. Žalovaný tvrdil, že žalobkyně tuto svou povinnost dlouhodobě porušovala, neboť jej nevyrozumívala o tom, že správce daně dlouhodobě (od roku 2018) nepřiznává žalovanému nárok na vrácení spotřební daně, a to z důvodů, které by žalovaný byl schopen odstranit, pokud by o problému věděl. Žalovaný potom s odkazem na obsah správního spisu uvedl, že celní úřad žalobkyni opakovaně informoval o pochybnostech o způsobu evidence a nákupu olejů, o čemž se žalovaný dozvěděl nikoli od žalobkyně, ale z vlastní iniciativy při nahlédnutí do celního spisu po zahájení nyní vedeného soudního řízení. Žalovaný shrnul, že žalobkyně jako zmocněnkyně a příkazník nepřistupovala k plnění svých povinností vůči žalovanému jakožto zmocniteli a příkazci s náležitou odbornou péčí a v rámci své procesní obrany vznesl kompenzační námitku vůči žalobnímu nároku spočívající v nároku na náhradu škody způsobené žalovanému porušením povinností žalobkyně coby příkazníka a zmocněnce v souvislosti s nepřiznáním vrácení spotřební daně z LTO v rámci daňového řízení před příslušným celním orgánem.

5. Žalobkyně ve svém následném podání poukázala na skutečnost, že žalovaný byl dne , datum, přítomen místnímu šetření, při kterém bylo zjištěno, že chybí měřící zařízení. Na základě toho žalobkyně uvedla, že žalovaný věděl o tom, že nedochází ke správnému měření, přesto nesjednal nápravu, což nemůže jít k tíži žalobkyně.

6. Žalovaný potvrdil, že byl výše uvedenému místnímu šetření přítomen, nicméně neměl vůbec žádnou indicii či podezření, že by se spotřebou či měřením lehkých topných olejů bylo něco v nepořádku, přičemž zdůraznil, že veškerá další komunikace celního úřadu proběhla s žalobkyní bez jeho vědomí.

7. Vzhledem k tomu, že žalobkyně dne , datum, (tj. dříve než začalo jednání) vzala žalobu částečně zpět, a to v rozsahu požadovaných úroků z prodlení, soud podle § 96 odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil (výrok I.).

8. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně neupozornila žalovaného na důvod nevrácení daně ze strany celního úřadu.

9. Z rámcové kupní smlouvy uzavřené dne , datum, mezi žalobkyní jako prodávající a žalovaným jako kupujícím soud zjistil, že jejím předmětem je prodej a nákup topných olejů. Prodávající (žalobkyně) se zavázal dodávat kupujícímu (žalovanému) objednané zboží za účelem výroby tepla a kupující se zavázal objednané zboží odebrat a zaplatit za něj kupní cenu dle sjednaných podmínek. Podle čl. IV smlouvy se kupní cena dělí na dvě části, přičemž předmětem řízení je právě druhá část, jež je určena tak, že bude ze strany kupujícího hrazena postupně v závislosti na vzniku nároku na vrácení spotřební daně z minerální olejů osobám užívajícím tyto oleje pro výrobu tepla, a to tak, že část kupní ceny odpovídající vzniklému nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů osobám užívajícím tyto oleje pro výrobu tepla, bude ze strany kupujícího uhrazena vždy nejpozději 20 pracovních dnů poté, co bylo o vrácení spotřební daně rozhodnuto příslušným orgánem veřejné moci. Podle čl. 4 bod 4 kupující bere na vědomí, že mezi prodávajícím jako příkazníkem a kupujícím jako příkazcem je uzavřena příkazní smlouva podle § 2 430 a násl. občanského zákoníku, jejímž předmětem je závazek příkazníka obstarat pro příkazce mimo jiné vybrání druhé části kupní ceny, tj. uplatnění nároku na vrácení spotřební daně u správce daně.

10. Ze smlouvy o programu TEPLO ze dne , datum, uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní jakožto příkazní smlouvy, kde žalobkyně vystupovala jako příkazník a žalovaný jako příkazce, soud zjistil, že předmětem této smlouvy je úplatné obstarání, vyřizování a uplatňování nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů na základě vztahů vyplývajících z výše uváděné rámcové kupní smlouvy. Součástí příkazní smlouvy jsou dále všeobecné obchodní podmínky, podle jejichž bodu 2 se příkazník zavazuje záležitost obstarat a postupovat při tom poctivě, pečlivě a s odbornou péčí ve smyslu § 5 občanského zákoníku s použitím každého prostředku, kterého vyžaduje povaha obstarávané záležitosti, podle pokynů příkazce a v souladu s jeho zájmy, které jsou příkazníkovi známy. Příkazník je povinen bezodkladně příkazci sdělovat všechny příkazníkem zjištěné skutečnosti, které by mohly ovlivnit či změnit pokyny či jemu známé zájmy příkazce.

11. Z faktur vystavených žalobkyní za dodávky zboží (LTO) odebraného žalovaným č. vf20191337 na částku , částka, , č. vf20200056 na částku , částka, , č. vf20200681 na částku , částka, , č. vf20201410 na částku , částka, , č. vf20210231 na částku , částka, , č. vf202108050 na částku , částka, , č. vf20211333 na částku , částka, soud zjistil výši tvrzeného nedoplatku kupní ceny tvořícího v součtu uvedené fakturované částky a jejich splatnost.

12. Ze stáčecích lístků č. , hodnota, , 157466, 148181, 146086, 136432, 131167, 127788 soud zjistil množství dodaného LTO žalovanému ze strany žalobkyně a dále výši části kupní ceny hrazené při dodání.

13. Z protokolu o místním šetření ze dne , datum, , č. j. 514047/2019-510000-32.2 soud zjistil, že uvedeného dne došlo na adrese , adresa, k místnímu šetření, jehož předmětem byla v souladu s daňovým řádem kontrola topného zařízení, evidence o nákupu a prodeji LTO, dokladů na nákup LTO a dalších skutečností v rámci daňového řízení. Šetření byl krom jiných osob přítomen i žalovaný. V protokolu je konstatováno, jakým způsobem dochází na místě k měření zůstatku LTO. Součástí protokolu je rovněž seznam otázek a odpovědí, jež žalovaný správci daně sdělil14. Z reakce na výzvu k odstranění pochybností ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně trvala na tom, že má za to, že předložila veškeré dokumenty, z nichž nárok na vrácení spotřební daně z minerálních olejů za zdaňovací období leden 2019.

15. Ze sdělení o výsledku postupu k odstranění pochybností ze dne , datum, bylo zjištěno, že celní úřad došel k závěru, že povinný subjekt pochybnosti neodstranil a tyto přetrvávají, když konstatoval, že daňový subjekt je povinen doložit prokazatelný způsob k sestavení evidence. Stejně se celní úřad vyjádřil i ve sdělení ze dne , datum, a , datum, .

16. Z platebního výměru ze dne , datum, , č. j. 650138/2019-510000-32.2 vyplývá, že správce daně (Celní úřad pro Hlavní město Prahu) přiznal daňovému subjektu (žalovanému) zastoupeného prostřednictvím žalobkyně nárok na vrácení spotřební daně z minerálních olejů za zdaňovací období leden 2019 ve výši , částka, . Důvodem tohoto rozhodnutí byl závěr, že daňový subjekt nepředložil průkazné podklady, tedy relevantní, pravidelné a ověřitelné informace, jejichž původcem by byl sám daňový subjekt, jimiž by dokazoval za příslušní zdaňovací období nárok na vrácení daně obsahující množství a spotřebu nakoupených LTO určených pro výrobu tepla.

17. Proti výše uvedenému platebnímu výměru podal žalovaný prostřednictvím žalobkyně odvolání, a to dne , datum, .

18. Stejným způsobem jako v platebním výměru uvedeným v bodě 15. rozsudku rozhodl správce daně ve vztahu žalovaného dalšími platebními výměry vydanými postupně , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , právnická osoba, . 2020, , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , právnická osoba, . 2021, , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . Svůj postup správce daně odůvodnil (i v odpovědi na dotaz žalovaného ze dne , datum, ) tak, že není-li daňovým subjektem užívána metoda měření, jejímž výsledkem je zjištění skuteční spotřeby přímo v litrech, nýbrž metoda spočívající ve zjišťování (měření) výšky hladiny v nádrži, kdy spotřeba v litrech je teprve stanovována pomocí jiného mechanismu, je třeba doložit právě převod spotřeby na litry. Obdobně se vyjádřil i Celní úřad pro Středočeský kraj ve své odpovědi ze dne , datum, .

19. Podle § 2073 odst. 1 občanského zákoníku kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

20. Podle § 2430 občanského zákoníku se příkazní smlouvou příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce.

21. Podle § 2432 odst. 1 občanského zákoníku příkazník plní příkaz poctivě a pečlivě podle svých schopností; použije přitom každého prostředku, kterého vyžaduje povaha obstarávané záležitosti, jakož i takového, který se shoduje s vůlí příkazce. Od příkazcových pokynů se příkazník může odchýlit, pokud to je nezbytné v zájmu příkazce a pokud nemůže včas obdržet jeho souhlas.

22. Podle § 5 odst. 1 občanského zákoníku kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.

23. Podle § 98 o. s. ř. je vzájemným návrhem i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu.

24. Podle § 2913 odst. 1 občanského zákoníku poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

25. Pokud jde o právní hodnocení, je třeba nejprve se zabývat správnou interpretací smluvních ujednání vztahujících se ke kupní ceně a způsobu její úhrady. Zde je třeba dojít k závěru, že prvá část kupní ceny (která ostatně není předmětem žaloby) je hrazena při dodání zboží, druhá část kupní ceny je pak vázána na vznik nároku na vrácení spotřební daně, což jednoznačně vyplývá z textace čl. 4.3. a 4.4 rámcové kupní smlouvy, podle které „(…) druhá část kupní ceny dle článku 4.4. smlouvy bude ze strany kupujícího hrazena postupně v závislosti na vzniku nároku na vrácení spotřební daně podle ustanovení § 56 odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, a to tak, že část kupní ceny odpovídající vzniklému nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů osobám užívajícím tyto oleje pro výrobu tepla bude ze strany kupujícího uhrazena vždy nejpozději do 20 pracovních dnů poté, co bylo o vrácení spotřební daně rozhodnuto příslušným orgánem veřejné moci (…)“.

26. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti. V předmětném období odebíral žalovaný od žalobkyně LTO za účelem výroby tepla, za toto zboží platil žalobkyni, a to na základě rámcové kupní smlouvy ze dne , datum, . Platba byla rozdělena do dvou částí, první část žalovaný (i dle vyjádření žalobkyně) uhradil, druhou část kupní ceny vyúčtovanou fakturami č. vf20191337 na částku , částka, , č. vf20200056 na částku , částka, , č. vf20200681 na částku , částka, , č. vf20201410 na částku , částka, , č. vf20210231 na částku , částka, , č. vf202108050 na částku , částka, , č. vf20211333 na částku , částka, žalovaný žalobkyni neuhradil. Jelikož sporná část kupní ceny je ve svém souhrnu představována výlučně částkami odpovídajícími nároku žalovaného na vrácení spotřební daně z LTO za jednotlivá období, má soud za to, že právně významnou skutečností je, z jakého důvodu nedošlo k vrácení této daně žalovanému ze strany celního orgánu v rámci proběhlých daňových řízení. Ve světle smluvních ujednání totiž platí, že pokud by žalovanému byl přiznán nárok na vrácení spotřební daně z LTO za to které období, došlo by tím zároveň i k umoření druhé části kupní ceny. Soud má v této souvislosti za prokázané, že daňová řízení před celním úřadem, který o vrácení této daně rozhoduje, za jednotlivé měsíce proběhla, přičemž žalovaný byl v daňových řízeních (vztaženo k období, za které vznikly tvrzené nedoplatky kupní ceny) vždy zastupován na základě řádně udělené plné moci žalobkyní, která za žalovaného a v jeho prospěch žádost o vrácení daně vyřizovala v souladu s rámcovou kupní a příkazní smlouvou uzavřenou mezi účastníky. Soud má za prokázané, že žalobkyně coby příkazník žalovaného coby příkazce neinformovala o pochybnostech správce daně, neumožnila mu přijmout nápravu ohledně evidence LTO, následkem čehož správce daně opakovaně platebními výměry nepřiznával nárok na vrácení spotřební daně z minerálních olejů. Tento závěr bezpečně vyplývá z opakovaných sdělení správce daně ve vztahu k přetrvávajícím pochybnostem a z vydávaných platebních výměrů, kde je zcela výslovně konstatováno, jaký nedostatek je třeba v rámci evidence LTO odstranit, tedy že pro přiznání nároku na vrácení spotřební daně je nutno předložit evidenci vedenou daňovým subjektem (žalovaným), doložením údajů o množství a spotřeba nakoupených LTO. Soud má za prokázané, že žalovaný o výhradách správce daně nebyl žalobkyní ani jinak žádným způsobem informován. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani protokol o místním šetření ze dne , datum, , neboť z něj žádným způsobem nevyplývá, že by žalovaný o výhradách správce daně byl zpraven.

27. Dále bylo třeba vyřešit otázku, kdo nese právní odpovědnost za skutečnost, že žalovanému nárok na vrácení spotřební daně nevznikl. S ohledem na skutková zjištění soudu shrnutá výše soud konstatuje, že tato skutečnost je přímým následkem jednání žalobkyně, která při zastupování žalovaného v rámci daňového řízení nedostála své smluvní ani zákonné povinnosti. Žalobkyně porušila svou povinnost sdělovat žalovanému bezodkladně všechny zjištěné skutečnosti, které by mohly ovlivnit či změnit pokyny nebo žalobkyni známé zájmy žalovaného. Jak již bylo naznačeno, žalobkyně přes dlouhodobě sdělované pochybnosti a následné rozhodování nepřiznávání nároku na vrácení spotřební daně ze strany správce daně žalovaného nijak neinformovala, a to přesto, že správce daně sdělil žalobkyni pochybnosti již v říjnu roku 2018. Správce daně přitom konal předvídatelně a opakovaně rozhodoval o tom, že žalovanému nárok na vrácení spotřební daně nevzniká. Takto vykonávané zastupování žalovaného tedy nebylo pečlivé ani řádné a mělo za přímý následek právě nepřiznání nároku na vrácení spotřební daně, když žalovaný po poučení soudu dle § 118a o. s. ř. přesvědčivě vyložil, jakým způsobem by správcem daně namítaný nedostatek bránící přiznání nároku na vrácení spotřební daně odstranil, pokud by o něm byl zavčasu informován žalobkyní.

28. Pokud se žalobkyně bránila námitkou, že je to žalovaný, kdo má odpovědnost podle daňového řádu a nemůže se tedy dovolávat porušení povinnosti žalobkyně, tak žalobkyně přehlíží existenci smluvního závazku, který na sebe převzala příkazní smlouvou. Za takový závazek je třeba pokládat činnost směřující k vydání rozhodnutí o přiznání vrácení spotřební daně ve prospěch žalovaného s vědomím, že vrácená daň současně odpovídá části kupní ceny sjednané mezi účastníky. Žalobkyně byla povinna předmětnou záležitost obstarat a postupovat při tom poctivě, pečlivě a s odbornou péčí ve smyslu § 5 občanského zákoníku s použitím každého prostředku, kterého vyžaduje povaha obstarávané záležitosti, podle pokynů příkazce a v souladu s jeho zájmy, které jsou příkazníkovi známy. Zároveň byla povinna bezodkladně příkazci sdělovat všechny zjištěné skutečnosti, které by mohly ovlivnit či změnit pokyny či jemu známé zájmy příkazce.

29. Pokud žalobkyně brojí argumentem, že v rámci daňového řízení podávala včasná přiznání správci daně a k tomu přikládala veškeré podklady, které měla od žalovaného, tak je třeba na základě provedeného dokazování uzavřít, že tomu tak nemohlo být, pokud žalobkyně po výzvě správce daně k odstranění nedostatků (správná evidence spotřeby) žalovaného nikterak neinformovala o závadném stavu a nevyzvala ho k nápravě. Jen tak mohla dostát svým povinnostem dle uzavřené příkazní smlouvy, přičemž až v případě nesoučinnosti žalovaného by se mohla žalobkyně své odpovědnosti za daný stav zprostit. Na uvedené nemá vliv skutečnost, že si žalovaný mohl sám opatřit informace k tomu, aby řádně vedl evidenci spotřeby LTO pro účely vrácení spotřební daně, neboť žalovaný se zjevně nedozvěděl, že došlo ke změně rozhodovací praxe celního úřadu (počínaje říjnem 2018). Na tomto místě je třeba zdůraznit, že nešlo o změnu rozhodovací praxe ve smyslu právním, nýbrž že bylo zapotřebí předložit průkaznější doklady týkající se skutečné spotřeby LTO, coby jedné z podmínek pro vrácení spotřební daně. Je pravdou, že žalobkyně pochopitelně nemohla odpovídat za případnou změnu rozhodovací praxe daňového orgánu, ale nepochybně pouze v situaci, kdy takovou změnu nemohla jakkoli ovlivnit, což nebyl projednávaný případ.

30. Lze tedy uzavřít, že nejenže v řízení žalobkyně neprokázala, že by žalovaný nedostál svým smluvním povinnostem, ale právě naopak bylo v řízení bezpečně prokázáno, že to byla žalobkyně, která porušila své smluvní i zákonné povinnosti z příkazní smlouvy. Soud proto žalobu jako nedůvodnou v rozsahu zbylém po částečném zpětvzetí žaloby zamítl (výrok II.), neboť započtecí námitka žalovaného na náhradu škody vzniklé v příčinné souvislosti s popsaným porušením povinnosti žalobkyně v rámci smluvního vztahu založeného příkazní smlouvou byla shledána opodstatněnou.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plně úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, , která sestává z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 11 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 citované vyhlášky po , částka, (příprava a převzetí věci, sepis odporu spolu vyjádřením k žalobě, sepis čtyř dalších vyjádření ve věci samé, účast na třech jednáních před soudem a dvou poradách s klientem přesahující jednu hodinu), z částky , částka, představující paušální náhradu hotových výdajů za 11 úkonů právní služby podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky, z částky , částka, odpovídající cestovnému v hodnotě předložených jízdenek hromadné dopravy za cesty ze sídla advokáta na jednání do sídla soudu a zpět a z částky , částka, odpovídající náhradě 21 % DPH. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce úspěšného účastníka soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

32. Lhůtu k plnění soud určil v zákonné délce tří dnů (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).