6 C 42/2020

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Bartošem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 202 928 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 74 814 Kč s úrokem ve výši 10,9 % ročně z částky 72 624 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 72 624 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem za období od 3. 11. 2017 do 4. 2. 2020 ve výši 12 342,17 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 13. 12. 2018 do 4. 2. 2020 ve výši 7 094,45 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 128 114 Kč s úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky 126 000 Kč od 12. 3. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 126 000 Kč od 12. 3. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem za období od 12. 7. 2018 do 11. 3. 2020 ve výši 16 446,98 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 16. 12. 2018 do 11. 3. 2020 ve výši 12 876,38 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 53 806,60 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 7. 2. 2020 domáhala zaplacení částky 74 814 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že dne 3. 11. 2017 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru reg. [číslo] (dále také„ smlouva 1“). Na základě čl. I. 2. smlouvy poskytla žalovanému úvěr, a to až do výše 90 000 Kč (úvěrový limit). Nedílnou součástí smlouvy byly [ulice] podmínky pro ČSOB spotřebitelské úvěry. Žalovaný se v čl. I. 6. smlouvy a čl. 5 obchodních podmínek zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvenými úroky v pravidelných měsíčních splátkách a též dle čl. I. 5. smlouvy hradit poplatky související s poskytnutým úvěrem. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, byl ze strany žalobkyně opakovaně vyzván k úhradě splatných dlužných splátek včetně příslušenství a poplatků. Protože ani poté žalovaný dlužnou částku neuhradil, prohlásila žalobkyně dle čl. 9 1. písm. d) obchodních podmínek všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem ke dni 12. 12. 2018 za splatné. Dlužná částka ke dni 4. 2. 2020 činila 94 250,62 Kč a sestávala z jistiny ve výši 72 624 Kč, poplatků ve výši 2 190 Kč, smluvního úroku ve výši 12 342,17 Kč a úroku z prodlení ve výši 7 094,45 Kč. Žalobkyně žalovaného prostřednictvím právního zástupce vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 6. 1. 2020. Žalovaný přes tuto výzvu svou povinnost nesplnil a dlužná částka nebyla k datu tohoto podání uhrazena.

2. Žalobkyně se žalobou podanou dne 13. 3. 2020, dříve vedenou pod sp. zn. 6 C 131/2020, domáhala zaplacení částky 128 114 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že dne 12. 7. 2018 uzavřela se žalovaným Smlouvu o úvěru reg. [číslo] (dále také„ smlouva 2“). Na základě čl. I. 2. smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr, a to až do výše 126 000 Kč (úvěrový limit). Nedílnou součástí Smlouvy byly [ulice] podmínky pro ČSOB spotřebitelské úvěry. Žalovaný se v čl. I. 6. smlouvy a čl. 5 obchodních podmínek zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvenými úroky v pravidelných měsíčních splátkách a též dle čl. I. 5. smlouvy hradit poplatky související s poskytnutým úvěrem. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, byl ze strany žalobkyně opakovaně vyzván k úhradě splatných dlužných splátek včetně příslušenství a poplatků. Protože ani poté žalovaný dlužnou částku neuhradil, prohlásila žalobkyně dle čl. 9 1. písm. d) obchodních podmínek všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem ke dni 15. 12. 2018 za splatné. Dlužná částka ke dni 11. 3. 2020 činila 157 437,36 Kč a sestávala z jistiny ve výši 126 000 Kč, poplatků ve výši 2 114 Kč, smluvního úroku ve výši 16 446,98 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 876,38 Kč. Žalobkyně žalovaného prostřednictvím právního zástupce vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 6. 1. 2020. Žalovaný ani přes tuto výzvu svou povinnost nesplnil a dlužná částka nebyla k datu tohoto podání uhrazena.

3. Usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 14. 1. 2021, č. j. 6 C 42/2020-57 byla řízení ve věcech vedených pod sp. zn. 6 C 42/2020 a sp. zn. 6 C 131/2020 spojena ke společnému řízení s tím, že budou nadále vedena pod sp. zn. 6 C 42/2020.

4. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky, přičemž se soudu nepodařilo zjistit jeho adresu pobytu na území ČR, ani se mu nezdařilo doručit na známou adresu v cizině. Z tohoto důvodu mu byl v souladu s ustanovením § 29 odst. 3 o.s.ř. ustanoven opatrovník (viz usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 9. 9. 2020, č.j. 6 C 42/2020-52).

5. Opatrovník žalovaného ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že z žaloby není jasné, jak vysoký úvěr žalovaný skutečně čerpal, kdy přesně se dostal do prodlení ani to, jak byla dlužná částka žalobkyní vypočtena a z čeho by se přesně měla skládat – tj. zda se jedná o celou vyčerpanou jistinu nebo poměrnou část, za jaké období jsou jednotlivé částky uplatňovány, příp. kdy byly tyto splatné, zda a případně v jaké výši již bylo žalovaným na základě předmětné smlouvy plněno. Dále není jasné, na základě jakých okolností žalobkyně účtuje žalovanému dlužné poplatky, z jakých položek se tyto poplatky skládají, kdy byly splatné. Opatrovník dále vznesl námitku absolutní neplatnosti smlouvy 2, kdy má za to, že žalobkyně nedostatečným způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného.

6. V reakci na vyjádření opatrovníka žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení tak, že na základě smlouvy 1 se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky formou spotřebitelského úvěru ve výši 90 000 Kč, které mohly být čerpány pouze jednorázově, nejpozději ke dni 3. 11. 2017. Úvěr byl žalovanému poskytnut bezúčelově. Žalovaný se naproti tomu dle čl. I.

6. Smlouvy 1 zavázal splácet žalobkyni úroky a jistinu úvěru v celkem 36 měsíčních anuitních splátkách ve výši 2 952 Kč splatných vždy nejpozději do 12. dne v měsíci. Výše úrokové sazby byla dle čl. I. 5. smlouvy 1 sjednána ve výši 10,90 % p.a. Součástí smlouvy 1 bylo též dle čl. I. 8. smlouvy 1 pojištění úvěru„ Pro práci“, jehož výše byla 195 Kč/měsíčn a které bylo splatné vždy spolu s příslušnou splátkou úvěru. Celková výše měsíční splátky včetně pojištění tak činila 3 147 Kč. První splátka úvěru byla splatná dne 12. 12. 2017 a poslední splátka úvěru ve výši 3 058,61 Kč měla být splatná dne 12. 11. 2020. Sjednané peněžní prostředky byly v souladu s uzavřenou smlouvou 1 žalovanému vyplaceny na účet č. [bankovní účet], a to dne 3. 11. 2017. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splatných splátek úvěru, když nehradil řádně a včas splátky úvěru počínaje splátkou úvěru splatnou dne 12. 8. 2018, a to ani přes upomínky a opakované výzvy k úhradě splátek ze strany žalobkyně, prohlásila žalobkyně dle čl. I. 7. odst. 4 smlouvy 1 všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem ke dni 15. 12. 2018 za splatné. Žalovaný do zesplatnění úvěru tedy žalobkyni zaplatil celkem 8 splátek po 3 147 Kč (splátka úvěru ve výši 2 952 Kč včetně pojištění ve výši 195 Kč) v celkové výši 25 176 Kč, z čehož byla částka 17 376 Kč použita na úhradu jistiny, částka 6 240 Kč na úhradu smluvních úroků a částka 1 560 Kč na úhradu pojistného. Dlužná jistina tak byla ke dni podání žaloby ve výši 72 624 Kč, neboť žalovaný z poskytnuté částky 90 000 Kč uhradil na jistinu pouze částku 17 376 Kč. Žalobkyně dále požaduje poplatky jednak v souladu s čl. I. 8. smlouvy 1, dle kterého byl žalovaný povinen hradit žalobkyni pravidelné poplatky za sjednané pojištění úvěru„ Pro práci“, jejichž výše činila 195 Kč/měsíčn, a jednak dle čl. I. 7. odst. 2 smlouvy 1, dle kterého byla žalobkyně oprávněna zasílat žalovanému upomínky a výzvy a účtovat mu za to poplatky, a to ve výši 300 Kč za upomínky a 500 Kč za výzvy. Žalobkyně předně požaduje pravidelné poplatky za pojistné ve výši 2 x 195 Kč za měsíce srpen 2018 a září 2018, celkem tedy částku 390 Kč. Žalovanému pak byl dále vyúčtován dne 15. 8. 2018 poplatek za zaslanou upomínku ve výši 300 Kč a následně pak dne 27. 8. 2018, dne 19. 9. 2018 a dne 19. 10. 2018 poplatek za výzvu ve výši 3 x 500 Kč. K částce kapitalizovaných smluvních úroků žalobkyně uvedla, že žalovaný naposledy zcela uhradil dlužné úroky splatné za období od 13. 6. 2018 do 12. 7. 2018. Od té doby již na úroky ničeho neuhradil. [příjmení] kapitalizovaných smluvních úroků požadovaných žalobou tedy představuje smluvní úroky ve výši 10,90 % p.a. z částky 72 624 Kč od 13. 7. 2018 do 4. 2. 2020 (den sepsání žalobního návrhu a kapitalizace požadovaného příslušenství). Celková výše kapitalizovaných smluvních úroků tak ke dni 4. 2. 2020 činila 12 342,17 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní úroky ve výši 10,90 % p.a. z částky 72 624,00 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení. Dále žalobkyně požaduje zákonné úroky z prodlení ve výši 9 % p.a. z částky 72 624,00 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení a kapitalizované úroky z prodlení ve výši 7 094,45 Kč. Ke smlouvě 2 žalobkyně doplnila, že se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky formou spotřebitelského úvěru ve výši 126 000 Kč, které mohly být čerpány pouze jednorázově, a to nejpozději ke dni 12. 7. 2018. Žalovaný se naproti tomu dle čl. I.

6. Smlouvy 2 zavázal splácet žalobkyni úroky a jistinu úvěru v celkem 96 měsíčních anuitních splátkách ve výši 1 777 Kč splatných vždy do 15. dne v měsíci. Výše úrokové sazby byla dle čl. I.

5. Smlouvy 2 sjednána ve výši 7,90 % p.a. Součástí smlouvy 2 bylo též dle čl. I.8. smlouvy 2 pojištění úvěru„ Pro všechno“, výše poplatku za pojištění činila 157 Kč/měsíčn. Poplatek za pojištění byl dle čl. I. 8. odst. 3 smlouvy 2 splatný vždy spolu s příslušnou splátkou úvěru, tedy do 15. dne v měsíci. Celková výše měsíční splátky včetně pojištění tak byla 1 934 Kč. První splátka byla splatná dne 15. 8. 2018 a poslední splátka měla být splatná dne 15. 7. 2026. Sjednané peněžní prostředky byly v souladu s uzavřenou smlouvou 2 žalovanému vyplaceny na účet č. [bankovní účet], a to dne 12. 7. 2018. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splatných splátek, když nehradil řádně a včas sjednané splátky počínaje hned první splátkou splatnou dne 15. 8. 2018, a to ani přes upomínku a opakované výzvy k úhradě splátek ze strany žalobkyně, prohlásila žalobkyně dle čl. I. 7. odst. 4 smlouvy 1 všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem ke dni 15. 12. 2018 za splatné. Žalobkyně dále požaduje poplatky jednak v souladu s čl. I.

8. Smlouvy 2, dle kterého byl žalovaný povinen hradit pravidelné měsíční poplatky za sjednané pojištění úvěru„ Pro všechno“ ve výši 157 Kč/měsíčn a jednak dle čl. I. 7. odst. 2 smlouvy 2, dle kterého byla žalobkyně oprávněna zasílat žalovanému upomínky a výzvy a účtovat mu za to poplatky, a to ve výši 300 Kč za upomínky a 500 Kč za výzvy. Žalobkyně předně požaduje pravidelné poplatky za sjednané pojištění ve výši 2 x 157 Kč za měsíce srpen 2018 a září 2018, celkem tedy částku 314 Kč. Žalovanému byl dále dne 20. 8. 2018 vyúčtován poplatek ve výši 300 Kč za zaslanou upomínku k úhradě a dne 3. 9. 2018, dne 26. 9. 2018 a dne 25. 10. 2018 poplatek za zaslanou výzvu k úhradě ve výši 500 Kč. Pokud se jedná o požadované kapitalizované smluvní úroky, žalobkyně uvedla, že vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nikdy ničeho na svůj úvěrový dluh neuhradil, částka kapitalizovaných smluvních úroků požadovaných žalobou tedy představuje smluvní úroky ve výši 7,90 % p.a. z částky 126 000 Kč od 12. 7. 2018 do 11. 3. 2020 (den sepsání žaloby a kapitalizace požadovaného příslušenství). Žalobkyně dále požaduje smluvní úroky ve výši 7,90 % p.a. z částky 126 000 Kč od 12. 3. 2020 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 9 % p.a. z částky 126 000 Kč od 12. 3. 2020 do zaplacení, jakož i kapitalizované úroky z prodlení ve výši 12 876,38 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala v prvé řadě na základě údajů vyplněných v samotné žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru ze dne 12. 7. 2018. Vzhledem k tomu, že žalovaný využil nabídku předschváleného limitu na účelový spotřebitelský úvěr na bydlení s limitem ve výši 126 000 Kč poskytovaný na 96 měsíců, byl úvěr žalovanému poskytnut bez nutnosti doložení příjmu a žalobkyně tedy vycházela v tomto směru z informací poskytnutých přímo ze strany žalovaného, které si následně ověřila prostřednictvím historických výpisů z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období posledních 8 měsíců před poskytnutím úvěru, ze kterých jsou patrné jednak veškeré transakce na účtu žalovaného za posledních 8 měsíců před poskytnutím úvěru, a dále pak veškeré přijaté platby žalovaného za období posledních 8 měsíců před poskytnutím úvěru. Z transakcí na účtu pak bylo zjištěno, že příjem, který vstupoval do výpočtu platební kapacity, činil 18 096 Kč, výdaje, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity, činily 14 881,45 Kč, platební kapacita vypočtená systémem činila 3 214,55 Kč. S ohledem na stanovenou výši pravidelné splátky požadovaného úvěru, která měla činit 1 777 Kč/měsíčn, byla platební kapacita žalovaného vyhodnocena jako dostatečná.

7. Opatrovník žalovaného k tvrzením žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že pokud od částky volných měsíčních prostředků žalovaného, které žalobkyně vypočetla ve výši 3 214,55 Kč, odečteme požadovanou splátku 1 777 Kč počítanou pro nový úvěr, zůstává žalovanému pouze 1 437,55 Kč, což je částka, kterou by měl žalovaný v daném měsíci k dispozici na úhradu nezbytných životních potřeb. Z této částky prakticky není možné vytvořit žádnou finanční rezervu pro případ nutných výdajů, natož že by žalovaný (při vědomosti úvěru ze smlouvy 1) byl schopen nový úvěr řádně a včas splácet. Opatrovník žalovaného dále uvedl, že žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru ke Smlouvě o úvěru [číslo] uvedl, že žije v nájemním bytě (opatrovník má zato, že tato skutečnost platila i pro Smlouvu 2), nicméně v předloženém výpisu nejsou patrné žádné výdaje v podobě úhrad nájemného. Žalobkyně se při prověřování bonity žalovaného spoléhala pouze na přehled kreditních a debetních obratů na účtu žalovaného [číslo] přitom zcela rezignovala na prověření základní faktorů v podobě nezbytných výdajů, jako jsou náklady na domácnost, možné dostupné finanční rezervy či dokonce stálý příjem, když žalovaný v době poskytnutí úvěru ze smlouvy 1 pracoval na dobu určitou.

8. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky, a proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný vztah – podle ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“) – aplikoval co do určení příslušnosti úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a dospěl k závěru, že dle tohoto ustanovení je dána jeho pravomoc i příslušnost zdejšího soudu k rozhodnutí věci, neboť osoba, která má bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost může být žalována u soudů tohoto členského státu, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn (článek 6 a 7 nařízení [číslo]). Podle článku 4 nařízení ([příjmení]) [číslo] o právu rozhodném, pro smluvní závazkové vztahy ze dne 17. 6. 2008 (Řím I) je rozhodným právem v daném případě právo České republiky, když sídlo poskytovatele služby (poskytovatele úvěru) se nachází na území České republiky.

9. Ze žádosti o poskytnutí úvěru [číslo] ze dne 30. 10. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 90 000 Kč. Ke svým poměrům uvedl, že je svobodný, žije sám, jeho dosažené vzdělání je základní, žije v nájemním bytě. Je zaměstnaný od května 2017 na dobu určitou ve společnosti [právnická osoba], jeho měsíční čistý příjem ze závislé činnosti činil 20 437 Kč.

10. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 3. 11. 2017 soud zjistil, že žalovaný, [jméno] [příjmení] a žalobkyně spolu dne 3. 11. 2017 uzavřeli Smlouvu o úvěru (smlouva 1), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky formou spotřebitelského úvěru ve výši 90 000 Kč, které mohly být čerpány pouze jednorázově, nejpozději ke dni 3. 11. 2017. Úvěr byl žalovanému poskytnut bezúčelově a žalobkyně se zavázala poskytnout sjednané peněžní prostředky žalovanému převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se naproti tomu dle čl. I.6. smlouvy 1 zavázal splácet žalobkyni úroky a jistinu úvěru v celkem 36 měsíčních anuitních splátkách ve výši 2 952 Kč splatných vždy nejpozději do 12. dne v měsíci. Výše úrokové sazby byla dle čl. I. 5. smlouvy 1 sjednána ve výši 10,90 % p.a. Součástí smlouvy 1 bylo též dle čl. I. 8. smlouvy 1 pojištění úvěru„ Pro práci“, jehož výše byla 195 Kč/měsíčn a které bylo splatné vždy spolu s příslušnou splátkou úvěru. Celková výše měsíční splátky včetně pojištění tak byla 3 147 Kč. První splátka úvěru byla splatná dne 12. 12. 2017 a poslední splátka úvěru ve výši 3 058,61 Kč měla být splatná dne 12. 11. 2020. V čl. I. 7 smlouvy pak bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna zasílat žalovanému upomínky a výzvy a žalovaný je povinen uhradit poplatky spojené s jejich zasíláním. Výše poplatku za upomínku činila 300 Kč, poplatek na výzvu činil 500 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly [ulice] podmínky pro ČSOB spotřebitelské úvěry.

11. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že žalovanému byla na jeho účet dne 3. 11. 2017 zaslána částka 90 000 Kč.

12. Z upomínky ze dne 13. 8. 2018 bylo zjištěno, že žalovanému bylo žalobkyní sděleno, že neproběhla v plné výši pravidelná splátka jeho úvěru, protože na jeho účtu nebylo dost peněz. Současně byl žalovaný vyzván k zajištění dostatečného zůstatku na účtu.

13. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 27. 8. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván, aby dlužnou částku ve výši 3 955,82 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků) a 776,34 Kč (nepovolený záporný zůstatek na jeho platebním účtu) uhradil do 3. 9. 2018 zajištěním dostatečného zůstatku na jeho účtu. Pokud tak neučiní, může žalobkyně prohlásit všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné a domáhat se jejich zaplacení soudní cestou.

14. Z opakované výzvy k zaplacení dluhu ze dne 19. 9. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván, aby dlužnou částku ve výši 7 623,21 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků) a 779,55 Kč (nepovolený záporný zůstatek na jeho platebním účtu) uhradil nejpozději do 26. 9. 2018. Pokud tak neučiní, může žalobkyně prohlásit všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné.

15. Z poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne 19. 10. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván, aby dlužnou částku ve výši 11 120,36 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků) a 1330,84 Kč (nepovolený záporný zůstatek na jeho platebním účtu) neprodleně uhradil. Pokud tak neučiní, žalobkyně přistoupí k prohlášení všech pohledávek z poskytnutého úvěru za splatné. Výzva byla dle přiložené dodejky odeslána žalovanému dne 22. 10. 2018, žalovaný si zásilku nevyzvedl.

16. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 7. 1. 2019 bylo zjištěno, že z důvodu porušení smluvního závazku žalovaného splácet poskytnuté prostředky řádně a včas prohlásila žalobkyně všechny jeho závazky za splatné v celé výši ke dni 12. 12. 2018. Žalovaný byl současně vyzván k uhrazení dluhu ve výši 79 262,87 Kč. Oznámení bylo dle přiložené dodejky odesláno žalovanému dne 8. 1. 2019, žalovaný si zásilku nevyzvedl.

17. Z předžalobní upomínky ze dne 6. 1. 2020 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě dluhu, s tím, že v případě neuhrazení bude přistoupeno k vymáhání předmětné pohledávky soudní cestou.

18. Ze žádosti o poskytnutí úvěru [číslo] ze dne 12. 7. 2018 a ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 12. 7. 2018 soud zjistil, že žalovaný a žalobkyně spolu dne 12. 7. 2018 uzavřeli smlouvu o úvěru (smlouva 2), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky formou spotřebitelského úvěru ve výši 126 000 Kč, které mohly být čerpány pouze jednorázově, a to nejpozději ke dni 12. 7. 2018. Žalovaný se dle čl. I. 6. smlouvy zavázal splácet žalobkyni úroky a jistinu úvěru v celkem 96 měsíčních splátkách ve výši 1 777 Kč splatných vždy do 15. dne v měsíci. Výše úrokové sazby byla dle čl. I. 5. smlouvy 2 sjednána ve výši 7,90 % p.a. Součástí smlouvy 2 bylo též dle čl. I.8. smlouvy 2 pojištění úvěru„ Pro všechno“, výše poplatku za pojištění činila 157 Kč/měsíčn, který byl dle čl. I. 8. odst. 3 smlouvy 2 splatný vždy spolu s příslušnou splátkou úvěru, tedy do 15. dne v měsíci. Celková výše měsíční splátky včetně pojištění tak činila 1 934 Kč. První splátka byla splatná dne 15. 8. 2018 a poslední splátka měla být splatná dne 15. 7. 2026. V čl. I. 7 smlouvy pak bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna zasílat žalovanému upomínky a výzvy a žalovaný je povinen uhradit poplatky spojené s jejich zasíláním. Výše poplatku za upomínku činí 300 Kč, poplatek na výzvu činí 500 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy byly [ulice] podmínky pro ČSOB spotřebitelské úvěry.

19. Z upomínky ze dne 20. 8. 2018 bylo zjištěno, že žalovanému bylo žalobkyní sděleno, že neproběhla v plné výši pravidelná splátka jeho úvěru, protože na jeho účtu nebylo dost peněz. Současně byl žalovaný vyzván k zajištění dostatečného zůstatku na účtu.

20. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 3. 9. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván, aby dlužnou částku ve výši 2 739,40 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků) a 779,55 Kč (nepovolený záporný zůstatek na jeho platebním účtu) uhradil do 10. 9. 2018 zajištěním dostatečného zůstatku na jeho účtu. Pokud tak neučiní, může žalobkyně prohlásit všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné a domáhat se jejich zaplacení soudní cestou.

21. Z opakované výzvy k zaplacení dluhu ze dne 26. 9. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván, aby dlužnou částku ve výši 5 185,69 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků) a 1323,55 Kč (nepovolený záporný zůstatek na jeho platebním účtu) uhradil nejpozději do 3. 10. 2018. Pokud tak neučiní, může žalobkyně prohlásit všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné.

22. Z poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne 25. 10. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván, aby dlužnou částku ve výši 7 487,11 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků) a 1330,84 Kč (nepovolený záporný zůstatek na jeho platebním účtu) neprodleně uhradil. Pokud tak neučiní, žalobkyně přistoupí k prohlášení všech pohledávek z poskytnutého úvěru za splatné. Výzva byla dle přiložené dodejky odeslána žalovanému dne 28. 10. 2018, žalovaný si zásilku nevyzvedl.

23. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 7. 1. 2019 bylo zjištěno, že z důvodu porušení smluvního závazku žalovaného splácet poskytnuté prostředky řádně a včas prohlásila žalobkyně všechny jeho závazky za splatné v celé výši ke dni 15. 12. 2018. Žalovaný byl současně vyzván k uhrazení dluhu ve výši 133 591,92 Kč. Oznámení bylo dle přiložené dodejky odesláno žalovanému dne 8. 1. 2019, žalovaný si zásilku nevyzvedl.

24. Z předžalobní upomínky ze dne 6. 1. 2020 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě dluhu, s tím, že v případě neuhrazení bude přistoupeno k vymáhání předmětné pohledávky soudní cestou.

25. Z historických výpisů z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že po odečtení výdajů zbývá žalovanému na účtu průměrně částka 3 214,55 Kč měsíčně.

26. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném a účinném znění (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“).

27. Dle § 2398 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

28. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostala žalovaná do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

29. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

30. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Soud se nejprve zabýval vznesenou námitkou absolutní neplatnosti smlouvy 2 z důvodu, že žalobkyně nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž dospěl k závěru, že tato námitka není důvodná. Z výše citovaných ustanovení vyplývá, že je povinností poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytoval má přitom povinnost zkoumat jak příjmy, tak i výdaje spotřebitele, přičemž se nesmí spokojit pouze s informacemi získanými od spotřebitele (srov. nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Poskytovatel následně poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V projednávaném případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě výpisů z jeho osobního účtu, z nichž bylo zjištěno, že posuzovaný má po odečtení všech výdajů měsíčně k dispozici volné finanční prostředky ve výši 3 214,55 Kč. Jedná se přitom o částku, která na účtu zbývá již po odečtení všech výdajů, není tedy pravdou, jak tvrdila opatrovnice žalovaného, že by z této částky musel žalovaný ještě hradit své nezbytné životní potřeby. Naopak se jedná o částku, která měsíčně žalovanému zbyde již po uhrazení těchto potřeb, tedy o částku, kterou je schopen měsíčně ze svého příjmu uspořit a může ji využít na úhradu splátku úvěru, která dle smlouvy 2 činila 1 934 Kč. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně dostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když provedla dostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž na základě provedeného šetření dospěla ke správnému závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

32. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru dle § 2398 o. z., na základě kterých žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jistinu, sjednané poplatky a úrok. Žalovaný tuto svou povinnost nesplnil řádně a včas, došlo tak k zesplatnění celého dluhu ke dni 12. 12. 2018, resp. ke dni 15. 12. 2018. Žalovaný je tak povinen uhradit dlužnou jistinu obou úvěrů včetně poplatků za pojištění a poplatků za upomínky, které se žalovaný zavázal ve smlouvě hradit. Dále je žalovaný povinen uhradit i sjednané úroky z úvěru, když výše úroku z prodlení byla sjednána ve výši 10,9 % ve smlouvě 1, resp. 7,9 % ve smlouvě 2. Protože je žalovaný v prodlení s peněžitým plněním, soud přiznal žalobkyni ve smyslu § 1970 o. z. též nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak jest uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 53 806,60 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 8 117 Kč; odměny advokáta dle § 6, § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, dále jen„ advokátní tarif“, ve výši 36 560 Kč za 4 úkony právní služby po 9 140 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast na jednání dne 24. 2. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu), přičemž soud při výpočtu odměny vycházel z tarifní hodnoty 202 928 Kč; paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za každý ze 4 shora uvedených úkonů právní služby, celkem tak 1 200 Kč a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21% z výše uvedených částek (bez soudního poplatku) ve výši 7 929,60 Kč. Soud pro úplnost dodává, že žalobkyni nepřiznal odměnu za doplnění skutkových tvrzení ze dne 15. 2. 2021 a ze dne 5. 3. 2021, neboť veškeré skutečnosti mohla žalobkyně uvést již v žalobě, a proto soud nepovažuje náklady na tyto úkony za účelně vynaložené. Žalobkyně ostatně sama ani tyto úkony ve svém vyúčtování neuvedla. Soud dále dodává, že při výpočtu nákladů řízení postupoval tak, jako by žalobkyně od počátku podala jedinou žalobu, ve které by uplatnila oba žalované nároky, neboť žalobkyni nic nebránilo v tom, aby oba nároky v souladu se zásadou hospodárnosti řízení od počátku spojila do jediné žaloby, čímž by minimalizovala náklady žalovaného.