6 C 45/2026

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Bartošem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 205 950,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 52 788 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 9. 7. 2025 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, co do částky 115 468 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 9. 7. 2025 do zaplacení, co do částky 37 694,70 Kč, a co do úroku ve výši 68,34 % ročně z částky 142 698,75 Kč od 9. 7. 2025 do 1. 8. 2025 ve výši 6 241,92 Kč a úroku ve výši 12 % ročně z částky 142 698,75 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 9. 7. 2025 dosáhne částky 529 113,60 Kč.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 14 385 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení částky 205 950,70 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 21. 6. 2024. Tvrdila, že spolu s touto smlouvou byla uzavřena dohoda o konsolidaci, na jejímž základě byl úvěr ve výši 150 000 Kč použit na úhradu dluhů žalovaného z jiných smluvních vztahů a zbytek úvěru ve výši 63 398 Kč byl žalovanému vyplacen dne 21. 6. 2024. Úvěr měl být splacen ve 48 měsíčních splátkách po 10 468 Kč, byl poskytnut s úrokovou sazbou 68,34 % ročně. Součástí splátek byla i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 1 282 Kč. Žalovaný však nesplnil svou povinnost hradit splátky řádně a včas, přičemž uhradil pouze 9x 10 468 Kč a 1x 3 000 Kč. V důsledku prodlení se splácením došlo ke dni 7. 7. 2025 k zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění činila nová jistina úvěru, zahrnující původní nesplacenou jistinu a přirostlé úroky, částku 163 894,61 Kč. Žalobkyně dále uplatňuje nárok na smluvní pokutu ve výši 998 Kč za prodlení s jednotlivými splátkami, náhradu nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 800 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny od 9. 7 2025 do dne podání žaloby ve výši 37 694,70 Kč, úrok ve výši 68,34 % ročně z částky 142 698,75 Kč od 9. 7. 2025 do 1. 8. 2025 ve výši 6 241,92 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 142 698,75 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 9. 7. 2025 dosáhne částky 529 113,60 Kč, a úhrady za pojištění schopnosti splácet ve výši 2 564 Kč. Žalovaný na výzvy žalobkyně nereagoval a ničeho neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalobkyně dále doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala z dokladů o příjmech, z registru NRKI, interního scoringu a z prohlášení žalovaného; vycházela z údajů, podle nichž měl žalovaný čistý měsíční příjem 120 000 Kč, celkové měsíční náklady 36 018 Kč a disponibilní částku 82 982 Kč. Vycházela dále z formuláře hodnocení klienta a bankovních výpisů, na jejichž základě ověřila existenci účtu, zaměstnání a stabilní příjem, přičemž žalovaný současně prohlásil pravdivost údajů a absenci dalších dluhů. Při posouzení výdajů převzala údaje sdělené žalovaným, tj. náklady na bydlení 20 040 Kč, vyživovací povinnost 6 980 Kč a splátku dalšího úvěru 4 138 Kč; ostatní výdaje posuzovala podle sdělení žalovaného a standardizovaných minimálních částek.

3. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznal ani zčásti. Uvedl, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť žalobkyně před jejím uzavřením řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného; nezjistila si dostatečné a spolehlivé informace o jeho příjmech a výdajích a nevycházela z podkladů doložených relevantními dokumenty, ale pouze z jeho tvrzení. Namítl, že samotná nepodložená prohlášení nemohou být dostačujícím podkladem pro posouzení schopnosti úvěr splácet a že žalobkyně měla tyto údaje aktivně prověřovat a uchovávat o tom odpovídající dokumentaci.

4. Z provedeného dokazováním soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit a zaplatit úroky v sazbě 68,34 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 10 468 Kč včetně pojištění schopnosti splácet (prokázáno oznámením o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 6. 2024 vč. přílohy – splátkového kalendáře a vč. dodejky prokazující doručení žalovanému s datem uložení na poště 27. 6. 2024, návrhem na uzavření smlouvě o úvěru ze dne 21. 6. 2024, předsmluvním formulářem vztahujícím se ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ). V návaznosti na úvěrovou smlouvu č. , hodnota, žalobkyně a žalovaný uzavřeli dohodu o konsolidaci, kdy část úvěru ve výši 86 602 Kč měla být započtena na dluh žalovaného u žalobkyně ze smlouvy č. , hodnota, a zbylá část ve výši 63 398 Kč měla být vyplacena žalovanému (prokázáno dohodou o konsolidaci ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 6. 2024).

5. Žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z toho, že žalovaný má příjem ze zaměstnání u , jméno FO, 120 000 Kč a výdaje 36 018 Kč, které sestávají z životního minima 4 860 Kč, výdajů na děti 6 980 Kč, splátek 4 138 Kč a výdajů na bydlení 20 040 Kč; kalkulovala tedy s volnými zdroji 82 018 Kč (prokázáno hodnocením klienta ze dne 21. 6. 2024). K datu 21. 6. 2024 žalovaný podal 6 žádostí o úvěr u bank či finančních institucí (prokázáno výpisem z nebankovního registru klientských informací). Žalovanému na účet dne 1. 3. 2024 byla připsána platba 99 156 Kč, dne 2. 4. 2024 platba 291 212 Kč, dne 2. 5. 2024 platba 98 195 Kč a dne 3. 6. 2024 byla připsána platba 98 195 Kč, všechny s popisem „, Anonymizováno, “ (prokázáno výpisem z účtu č. , č. účtu, s názvem účtu , jméno FO, ze dne 21. 6. 2024 s nastaveným filtrem na období od 1. 2. 2024 do 21. 6. 2024, příjmové platby, tuzemské platby, platby kategorie 17, částka od 94 000 Kč). K datu 23. 7. 2025 měl žalovaný v registrech BRKI a NRKI celkem , hodnota, kontraktů, s celkovou měsíční splátkou 214 383 Kč, celkovou výší částky k doplacení 12 637 163 Kč a s nesplacenou částkou po splatnosti 401 571 Kč. V červnu 2024 měl žalovaný dluhy (součet zbývajících splátek): u , právnická osoba, ve výši 118 098 Kč a 8 361 336 Kč, u , právnická osoba, ve výši 289 057 Kč, 83 111 Kč a 171 271 Kč, u ČSOB ve výši 326 928 Kč a 186 100 Kč, u , právnická osoba, ve výši 26 163 Kč a 203 020 Kč, u , právnická osoba, ve výši 35 060 Kč, u , právnická osoba, ve výši 80 934 Kč a u , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši 80 000 Kč (prokázáno komplexním výpisem z registrů ze dne 23. 7. 2025). Žalobkyně dne 21. 6. 2024 převedla částku 86 602 Kč na účet č. 192673560247/0100 s popisem „razdva pujcka 930038“ a dále částku 63 398 Kč na účet žalovaného (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru). Žalovaný zaplatil žalobkyni 97 212 Kč (prokázáno kartou klienta ze dne 23. 2. 2026). Žalobkyně výzvou ze dne 3. 6. 2025 upozornila žalovaného na jeho prodlení se splátkami, vyzvala ho k jejich úhradě a upozornila ho na možnost zesplatnění celého úvěru (prokázáno výzvou k zaplacení ze dne 3. 6. 2025). Žalobkyně prohlásila dne 7. 7. 2025 závazky ze smlouvy za okamžitě splatné a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky 168 256 Kč (oznámení ze dne 7. 7. 2025). Žalovaný byl dále žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 4. 2. 2026 (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 4. 2. 2026).

6. Z listiny prohlášení klienta – informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru soud neučinil žádná skutková zjištění.

7. Po právní stránce soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

14. Poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru absolutně neplatná.

15. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) – srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.

16. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, tedy jako spotřebitel. Proto je třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

17. V projednávaném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti žalovaného s dostatečnou mírou odpovědnosti a obezřetnosti. Žalobkyně sice ověřila vysoké příjmy žalovaného a dovodila existenci disponibilních prostředků přesahujících 80 000 Kč, s těmito údaji však pracovala mechanicky, aniž by je kriticky vyhodnotila ve vztahu k celkové finanční situaci žalovaného. Takto vysoký deklarovaný přebytek finančních prostředků měl naopak vyvolat pochybnosti o reálnosti finanční situace žalovaného, zejména měla vést šetření k prověření okolností, za kterých žalovaný vůbec vyhledával další úvěrové zatížení. Žalobkyně nedostatečně zjistila a ověřila skutečné výdaje žalovaného. Při jejich stanovení vycházela z údajů sdělených žalovaným, přičemž fakticky zohlednila pouze výdaje na bydlení 20 040 Kč, výživné 6 980 Kč, další výdaje stanovené částkou životního minima 4 860 Kč a jedinou splátku jiného úvěru ve výši 4 138 Kč. Takto stanovené výdaje však zjevně neodpovídaly reálnému rozsahu zadlužení žalovaného. Z provedeného dokazování přitom vyplynulo, že žalovaný měl již v době uzavření úvěrové smlouvy řadu dalších závazků u různých finančních institucí v řádech milionů korun. Tyto skutečnosti svědčí o výrazném úvěrovém zatížení žalovaného, které žalobkyně do svých úvah nezahrnula, resp. je v potřebném rozsahu neověřila. Žalobkyně tak při posouzení úvěruschopnosti vycházela z neúplných a selektivních údajů o výdajové straně, zejména zcela pominula existenci dalších závazků žalovaného a spokojila se s jeho tvrzeními, aniž by tyto údaje dostatečně konfrontovala s dostupnými informacemi z registrů či jiných zdrojů. Za této situace nemohlo dojít k reálnému porovnání příjmů a výdajů žalovaného a k odpovědnému posouzení jeho schopnosti úvěr splácet. Žalobkyně se při zjišťování výdajů neměla spoléhat pouze na tvrzení žalovaného, jak ostatně vyplývá např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podle kterého věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

18. Vzhledem k shora uvedenému dospěl soud k závěru, že posuzovaná smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná pro rozpor s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

19. Žalobkyni tak svědčí pouze právo na vydání bezdůvodného obohacení, které spočívá v návratnosti poskytnuté úvěrové jistiny. Jelikož žalovaný zaplatil na splátkách částku 97 212 Kč, náleží žalobkyni pouze rozdíl mezi jistinou úvěrové pohledávky (150 000 Kč) a žalovaným uhrazenou částku (97 212 Kč), tj. částka 52 788 Kč.

20. Soud proto žalobě vyhověl pouze co do částky ve výši 52 788 Kč odpovídající bezdůvodnému obohacení žalovaného spolu se zákonným úrokem z prodlení od data navazujícího na výzvu k plnění v zesplatňujícím dopisu (výrok I.).

21. Co do zbytku pak soud žalobu musel zamítnout (výrok II.), a to včetně zbylého požadovaného příslušenství.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, který byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 385 Kč, přičemž tato částka představuje 50 % z jejich celkové výše 28 770 Kč. Žalobkyni byla z požadovaného nároku přiznána částka 52 788 Kč a zamítnuta částka 153 162,70 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu tedy činí přibližně 25 % ku 75 %. Náklady žalovaného sestávají z odměny za zastupování advokátem podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“) za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. po 9 140 Kč (příprava a převzetí věci, vyjádření ze dne 11. 4. 2026, účast na jednání dne 27. 5. 2026) z tarifní hodnoty 205 950,70 Kč a 3 paušálních náhrad po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám advokáta úspěšného účastníka soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

23. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), a to s ohledem na skutečnost, že žalovaný sdělil, že je připraven neprodleně plnit.

24. Při vyhlašování rozsudku se soud dopustil zjevné nesprávnosti (chyby v počtech), když ve výroku II. vyhlásil: „Zamítá se žaloba, co do částky 115 668 Kč (…)“, ačkoliv správně mělo být vyhlášeno: „Zamítá se žaloba, co do částky 115 468 Kč (…)“. Soud opravil tuto zjevnou nesprávnost opravným usnesením, které učinil součástí písemného vyhotovení rozsudku (§ 164 o. s. ř.).