6 C 80/2020

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Bartošem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o určení vlastnictví <b>I. Žaloba o určení, že žalobce je vlastníkem ideální ½ pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], okres [okres], zapsaného na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha – východ, a to od 1. 6. 2017, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení vlastnického práva k ideální ½ pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], okres [okres], zapsaného na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha – východ (dále jen„ předmětná nemovitost“). Tvrdil, že žalobce a jeho bývalá manželka [jméno] [celé jméno žalované] jako dárci a žalovaná jako obdarovaná uzavřeli dne [datum] darovací smlouvu, na základě které byla předmětná nemovitost převedena do vlastnictví žalované. Žalobce ve smyslu ust. § 2072 občanského zákoníku dar dne 1. 6. 2017 odvolal pro nevděk a současně vyzval žalovanou, aby mu dar vydala zpět, a to podpisem souhlasného prohlášení o zániku práva k nemovitosti podle ust. § 66 katastrální vyhl. č. 357/2013 Sb. pro účely obnovení žalobcových vlastnických práv v katastru. Žalovaná však součinnost neposkytla a podpis na souhlasné prohlášení nepřipojila. Žalovaná se dopustila nevděku vůči žalobci tím, že ho dne 23. 6. 2016 nechala vyvést policií ČR z darovaného pozemku p. [číslo] v [obec] [část obce], a to přesto, že žalobce je vlastníkem čtyřgaráže stojící na tomto pozemku a od čtyřgaráže a brány a branky vedoucí na pozemek p. [číslo] má legálně v držení klíč na základě pravomocného rozhodnutí Úřadu městské části [obec] [část obce] ze dne 16. 4. 2013, č. j. MČ P-Š [číslo] (skutek 1). Dále se žalovaná dne 24. 7. 2016 po jeho sestře [jméno] [příjmení] domáhala vydání klíčů od jeho tehdejšího nouzového bydlení a přilehlé garáže, aby mohla do těchto prostor vstoupit a tím protiprávně narušit nedotknutelnost jeho obydlí, vystěhovat ho na ulici a byt i s garáží pronajmout (skutek 2). Dále žalobce žalované vytýká, že nikdy nepoložila květiny, ani nezapálila svíčku na hrobě jeho rodičů [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [celé jméno žalované] na hřbitově v [obec], díky nimž získala nemalý rodový majetek v [obec] a v [obec] (skutek 3). Žalovaná se dále nepodělila s žalovaným o zisk z nájemného darovaného bytu v ul. [ulice a číslo] v k.ú. [obec] v [obec] za období od roku 2010 dosud, a to přesto, že průkazně věděla, že žalobce je dlouhodobě nezaměstnaným uchazečem o zaměstnání a že je v hmotné nouzi (skutek 4). Žalovaná se dále nerozdělila s žalobcem o příjem ve výši cca 300 000 Kč, které utržila za prodej nemovitostí v k. ú. [obec] a k. ú. [obec], které jí žalobce dříve daroval (skutek 5). Žalovaná také proti žalobci zahájila exekuci vedenou pod č.j. 054 EX 181/14 u soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení] k vymožení částek 21 800 Kč, 8 900 Kč a 4 300 Kč zahrnujících náklady předešlých soudních řízení, v nichž se žalobce domáhal vrácení darů (skutek 6). Žalovaná také neumožnila dárci bydlení v darovaném bytě v [obec] [obec], přestože ji o to několikrát žádal, nedovolila mu umístit maringotku na darovaném pozemku v [obec] [část obce], kde předtím nechala zbourat jeho obydlí v rodinném domě, na základě čehož se žalobce ocitl na ulici, a dárcem pohrdá, když se nedostavila na schůzku, kterou jí žalobce navrhl, a nesdělila mu svou novou adresu, aby ji žalobce mohl navštívit (skutek 7).

2. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. Uvedla, že se jedná o další šikanózní žalobu ze strany žalobce, který překrucuje události a rád vyvolává soudní spory. Žalobce na žalovanou podal během deseti let již více než 30 žalob a exekucí. Žalobce svými žalobami očerňuje její dobré jméno, žalovaná se cítí být dehonestována a pronásledována. Žalobcem tvrzené skutky dle názoru žalované nenaplňují podstatu nevděku. Žalobce se dostal svým nezodpovědným chováním do dluhové pasti, nyní podává na ni, její sestru i jejich matku vykonstruované žaloby, které se nezakládají na pravdě a žalovanou soustavně obtěžuje sms zprávami.

3. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že dne 7. 7. 2004 došlo k uzavření darovací smlouvy mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] jako dárci a žalovanou jako obdarovanou k pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], [list vlastnictví], Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha – východ.

4. Dne 1. 6. 2017 žalobce zaslal z emailové adresy [email] na emailové adresy [email] a [email] odstoupení od 6 darovacích smluv pro nevděk podle ustanovení § 2072 o. z., včetně souhlasného prohlášení o zániku poloviny vlastnického práva dle ustanovení § 66 vyhl. č. 357/2013 Sb., katastrální vyhláška s účinností od 1. 1. 2014, s průvodním dopisem adresovaným žalované, v němž ji žádá o podepsání souhlasného prohlášení pro účely zápisu do katastru nemovitostí.

5. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10, č.j. 7 C 81/2011-34 ze dne 15. 2. 2012, který nabyl právní moci 29. 3. 2012, bylo zjištěno, že společné jmění [jméno] [celé jméno žalované] a [celé jméno žalobce] se zužuje až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti.

6. Ostatní navržené důkazy soud neprovedl, neboť je to s ohledem na níže uvedený právní názor soudu nadbytečné.

7. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

8. Podle ust. § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

9. Podle ust. § 80 o.s.ř. platí, že určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

10. Předně se soud s ohledem na charakter žaloby musel v souladu s posledně citovaným ustanovením zabývat předpokladem, zda má žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení. K tomu soud v souladu s konstantní judikaturou i soudní praxí uvádí, že naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení je podepřen skutečností, že žalobce není jako vlastník předmětného pozemku veden v katastru nemovitostí a případný určovací rozsudek by sloužil jako podklad pro změnu zápisu vlastníka k nemovitostem v katastru nemovitostí. Na straně žalobce je tedy dán naléhavý právní zájem na určení jeho vlastnického práva k předmětné nemovitosti.

11. Soud se dále zabýval otázkou aktivní věcné legitimace žalobce. Soud přitom vycházel ze zjištění, že předmětná nemovitost byla dříve součástí společného jmění žalobce a jeho bývalé manželky [jméno] [celé jméno žalované] Darovací smlouvou uzavřenou dne 7. 7. 2004 darovali žalobce a jeho manželka shora předmětnou nemovitost své dceři – žalované. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 2. 2012, č.j. 7 C 81/2011-34, který nabyl právní moci dne 29. 3. 2012, bylo společné jmění [jméno] [celé jméno žalované] a žalobce zúženo až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. K otázce, zda může za této situace vyzvat obdarovaného k vrácení daru pouze jeden z manželů, či zda tak musí učinit oba manželé, se Nejvyšší soud ČR vyjádřil v rozsudku ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 22 Cdo 140/2007, v němž uvedl, že po uplynutí tříleté lhůty od zániku společného jmění manželů může jeden z manželů (společných dárců) vyzvat obdarovaného, aby mu ve smyslu § 630 ObčZ vrátil ideální polovinu věci darované ze společného jmění; k tomuto úkonu nepotřebuje souhlas druhého bývalého manžela. Vzhledem k tomu, že v projednávaném případě již uplynula tříletá lhůta od zániku společného jmění manželů, je žalobce oprávněn sám požadovat vrácení ideální poloviny předmětné nemovitosti bez souhlasu jeho bývalé manželky.

12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

13. Soud ve věci aplikoval ust. § 630 obč. zák., neboť darovací smlouva byla uzavřena před 1. 1. 2014. To platí i za situace, kdy k „ nemravnému“ chování obdarovaného, pro které dárce žádá vrácení daru, došlo až po 1. 1. 2014, neboť byla-li darovací smlouva uzavřena před 1. 1. 2014, mohli, resp. museli dárce i obdarovaný vycházet z toho, že dárce se bude moci kdykoli v budoucnu domáhat vrácení daru jen za splnění určitých, v době uzavření smlouvy oběma známých, podmínek uvedených v § 630 obč. zák. Nemohli předvídat změnu zákona, která důvody pro vrácení (vydání) daru modifikuje, resp. rozšíří (viz odvolání daru pro nouzi dárce). I když důvod vedoucí ke ztrátě obdarovaným nabytého vlastnického práva z iniciativy dárce nebyl v darovací smlouvě výslovně sjednán, vyplýval přímo ze zákona. Nelze vyloučit, že v případě platnosti právní úpravy odvolání daru podle ustanovení § 2068 a násl. o. z. již v době uzavření darovací smlouvy by smlouva uzavřena nebyla, neboť některá ze stran by za takových okolností neměla na darovací smlouvě zájem. Například obdarovaný by neměl zájem dar přijmout, mohl-li by se nadít, že dárce může dar odvolat pro nouzi. Za situace, kdy ke vzniku právního poměru účastníků z darovací smlouvy došlo před 1. lednem 2014, bylo založeno legitimní očekávání, že dárce může žádat dar nazpět jen, zachová-li se (v budoucnu) obdarovaný k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě poruší dobré mravy (§ 630 obč. zák.) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, č. j. 33 Cdo 2339/2019-339).

14. V souvislosti s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu má soud za to, že nelze přihlédnout ke skutkům označeným v žalobě pod body 4, 5 a 7, neboť podstatou těchto skutků je odvolání daru z důvodu upadnutí žalobce do nouze, což je institut aplikovatelný pouze podle § 2 068 o.z., nikoliv však dle § 630 obč. zák. Tento právní názor se opírá o komentář k ustanovení § 2068 o. z., podle kterého občanský zákoník na rozdíl od předchozí úpravy rozšiřuje důvody pro možnost odvolání daru. Nově tak bude moci dárce, případně jiná osoba odvolat dar buď pro nouzi dárce, nebo pro nevděk (Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 –3014), 1. vydání, 2014, s. 17 - 19: P. Kasík, V. Bednář).

15. Soud se tedy dále zabýval pouze skutky žalované, které žalobce popsal v bodě 1, 2, 3 a 6 žaloby, v nichž žalobce popisuje chování žalované, o němž má za to, že odůvodňuje jeho právo na odvolání daru pro nevděk, byť tyto skutky je zapotřebí subsumovat pod kategorii hrubého porušení dobrých mravů dle § 630 obč. zák.

16. K tomu soud uvádí, že předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce na odvolání daru § 630 obč. zák je jen takové chování obdarovaného, které lze s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, týráním, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky § 630 obč. zák.; předpokladem aplikace tohoto ustanovení je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kritérií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce (srov. rozsudek Nejvyššího soud ČR, sp. zn. 33 Cdo 767/2011).

17. V projednávaném případě dospěl soud k závěru, že skutky, tak jak jsou vylíčeny pod body 1, 2, 3 a 6 žaloby, nenaplňují skutkovou podstatu hrubého porušení dobrých mravů dle § 630 obč. zák., neboť již ze samotného popisu jednotlivých skutků je zřejmé, že nedosahují takové intenzity, která je pro naplnění této skutkové podstaty třeba. Žalovaná se nedopustila vůči žalobci žádného fyzického násilí ani hrubých urážek. Naopak v některých případech vykonávala pouze své zákonné právo (viz např. skutek pod bodem šest, kdy se žalovaná domáhala vůči žalobci zaplacení nákladů řízení, které jí byly přiznány rozhodnutím soudu). Pokud pak jde o další skutky, jichž se žalovaná měla dopustit (vykázání žalobce prostřednictvím policie ČR ze svého pozemku, domáhání se klíčů od bytu žalobce, nepoložení květin na hrob žalobcových rodičů), pak ani tyto jednotlivě či v souhrnu dle názoru soudu nedosahují intenzity hrubého porušení dobrých mravů. Pro úplnost soud uvádí, že pokud je skutek č. 1 vylíčen tak, že žalovaná na žalobce přivolala Policii ČR, která jej z čtyřgaráže vyvedla s tím, že žalobce měl legálně v držení klíče od garáže, tak lze uzavřít, že odpovědnou osobou za případné nelegální„ vyvedení“ žalobce není zcela jistě žalovaná, nýbrž Policie ČR, která byla povinna zkoumat důvodnost tohoto postupu. Případné protizákonné jednání Policie ČR nelze klást k tíži žalované.

18. Jak vyplývá z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky § 630 obč. zák. Nadto je soud povinen hodnotit jednání žalované podle objektivních kritérií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru žalobce, který jednání žalované zjevně vnímá velmi intenzivně.

19. Soud proto žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I.

20. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla ve sporu plně úspěšnou, práva na náhradu nákladů řízení se však výslovně vzdala, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.