7 C 104/2023

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 33 735,41 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 010,08 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 143,28 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 010,08 Kč od 29.11.2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 582,05 Kč, spolu s úrokem ve výši 39,9 % ročně z částky 9 698,06 Kč od 29. 11. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 687,98 Kč od 29. 11. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 5,25 % ročně z částky 9 010,08 Kč od 29.11.2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 278,38 Kč od 29. 11. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 834,88 Kč od 29. 11. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 499 Kč od 29. 11. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 000 Kč od 29. 11. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29. 11. 2022 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 33 735,41 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela dne 1. 11. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) s žalovaným smlouvu [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému částku 10 000 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 39,9 % ročně. Splátky žalovaný řádně nehradil. Dle žalobkyně byla na jistinu započtena jako splátka půjčky dne 1. 12. 2018 částka ve výši 3,92 Kč, dne 17. 12. 2018 částka 477,08 Kč, dne 1. 1. 2019 částka 8,92 Kč, dne 16. 1. 2019 částka ve výši 475,24 Kč a dne 1. 2. 2019 částka 24,76 Kč. Dále již žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Proto právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 2. 5. 2019 dlužnou částku zesplatnila a žalovaného vyzvala k její úhradě. Dne 23. 1. 2020 pak žalobkyně a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni převedla.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaný uzavřel dne 1. 11. 2018 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] smlouvu o půjčce, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný pak měl tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně splatit ve sjednaných splátkách. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 39,9 % ročně (prokázáno smlouvou o půjčce a všeobecnými obchodními podmínkami). Půjčka byla poskytnuta na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] ve výši 10 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu žalovaného). Pohledávka za žalovaným byla ke dni 23. 1. 2020 postoupena na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 16. 1. 2020 o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem právní předchůdkyně ze dne 30. 1. 2020 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě). <i>4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>6. Podle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotř. úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotř. úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>13. Podle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>14. Podle § 1880 odst. 1 o. z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.</i> 15. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou žalobkyně a žalovaná uzavřely, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotř. úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy žalobkyni, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalované, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.

16. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C [číslo] nebo ve věci C [číslo] ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).

17. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., na základě které poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému půjčku, na jehož základě žalovaný obdržel od žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) finanční prostředky. Právní předchůdkyně však dostatečně nesplnila povinnost jí plynoucí z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a sice povinnost prošetřit úvěruschopnost žalovaného. S ohledem na shora uvedené posoudil soud smlouvu o půjčce jako absolutně neplatnou. Právní předchůdkyně žalobkyně dle žalobních tvrzení ověřila úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji s tím, že žalovaný byl lustrován v databázích ISIR, BRKI/NRKI, [příjmení]. Dále žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že žalovaný deklaroval právní předchůdkyni žalobkyně příjem ve výši 25 000 Kč měsíčně, který byl ověřen s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů, byly tedy zohledněny výdaje žalovaného ve výši 12 529 Kč (z toho výdaje na bydlení ve výši 9 119 Kč a výdaje na živobytí ve výši 3 410 Kč, ostatní výdaje 0 Kč), přičemž sám žalovaný uváděl výdaje ve výši 8 000 Kč a žalobkyně tedy sama uvažované výdaje zvýšila. Podle vyhodnocení žalobkyně pak žalovanému na splátky půjčky a nepředvídané výdaje zbývala celkem částka 12 471 Kč a byl tedy schopen půjčku splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nezjišťovala konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, které jsou pro ověření schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet minimálně stejně důležité jako šetření v interních a externích registrech a systémech. Nezabývala se tak konkrétní a individuální situací žalovaného a posouzení úvěruschopnosti bylo tedy podle názoru soudu učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotř. úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud tak má za to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost o uchovávání dokumentů týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele dle § 86 zákona o spotř. úvěru a nedostatečně ověřila příjmy a výdaje žalovaného. Lze přitom odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, konkrétně rozhodnutí sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, podle něhož„ lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. [příjmení], L a [příjmení], J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. [číslo], ISBN [číslo]).„ 18. Soud si je vědom toho, že nelze klást na věřitele přehnané nároky ohledně zkoumání úvěruschopnosti dlužníků, přičemž je nutno zohledňovat specifika každého případu a přihlížet též k výši poskytované částky. V tomto směru lze však podotknout, že jest třeba u nižších částek přihlížet i k jejich příslušenství, poplatkům a smluvním pokutám. [příjmení] míru zkoumání úvěruschopnosti by soud požadoval u úvěrů, jejichž zatížení bude nízké a bude se tak při jejich nesplácení dlužní částka blížit„ nezkoumanému„ bezdůvodnému obohacení, oproti půjčkám a úvěrům, kde v důsledku prodlení s platbou se v důsledku smluvních ujednání dlužná částka navýší značně o úroky, různé poplatky a smluvní pokuty. Což je právě případ posuzované věci, kde k jistině necelých 10 000 Kč v důsledku takového smluvního navýšení požaduje žalobkyně navíc částku jistinu více než dvakrát převyšující. Tedy je-li zde potenciál, že dluh bude při jeho neplacení razantně navýšen, je také třeba na věřitele klást zvýšené nároky na zkoumání úvěruschopnosti dlužníka tak, aby v rámci ochrany nejen dlužníka, ale i ostatních věřitelů, nebyly půjčky poskytovány těm, kdo je splácet nebudou a kdo se v takovém případě dostanou do dluhové pasti. V tomto případě rovněž soud nepřehlédl, že žalovaný neměl účet (ten byl teprve v souvislosti s půjčkou zřízen) a v rámci jím sdělovaných údajů byly zřejmě sdělovány údaje nevěrohodné a neodpovídající. Zde má soud na mysli, že při uváděném bydlení v pronajatém domě/bytě tvrdil žalovaný, že jeho celkové měsíční výdaje činí částku 8 000 Kč, což signalizuje, že vymyšlený může být také tvrzený údaj o příjmu, byť by z oficiálních statistik se mohl jevit odpovídajícím. Podle soudu se za takové situace neměla předchůdkyně žalobkyně spoléhat na údaje sdělované dlužníkem, ale měla si je nechat vysvětlit a ověřit je. Pokud tak neučinila, nepostupovala s dostatečnou odbornou péčí.

19. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy a jsou tak posuzovány podle § 2991 o. z.) pouze jistina poskytnuté částky, přičemž soud vycházel z toho, že na závazek dle neplatné smlouvy byla uhrazena částka 989,92 Kč a tak přiznal žalobkyni požadovanou jistinu poníženou o částku 989,92 Kč celkem ve výši 9 010,08 Kč. Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení z poskytnuté jistiny podle § 1968 a 1970 o. z. od dne, kdy byl žalovaný vyrozuměn o splatnosti svého dluhu, tj. ode dne 3. 5. 2019, ke kterému datu je též posuzována jeho zákonná výše. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě postoupení pohledávky podle § 1879 a násl. o. z.

20. Ve výše uvedeném rozsahu soud žalobě vyhověl. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že žalovanému, jenž byl v řízení z větší části úspěšný, dle obsahu soudního spisu žádné náklady řízení nevznikly, a soud proto nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok III.).

22. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).