7 C 108/2021

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 202 266 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 200 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 988,40 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 200 000 Kč, jdoucím od 16. 5. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 2 266 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 181,05 Kč a úroku ve výši 8,99 % ročně z částky 200 000 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 27 926,76 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 202 266 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 181,05 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 988,40 Kč, úrokem ve výši 8,99 % p. a. z částky 200 000 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení. K tomu uvedla, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] (dále jen jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 1. 7. 2019 Smlouvu o [příjmení] půjčce [číslo] na základě které poskytla žalovanému půjčku ve výši 200 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 8,99 % ročně. Jelikož žalovaný neplatil řádně jednotlivé splátky, byl úvěr ke dni 24. 2. 2020 zesplatněn. Právní předchůdkyně žalobkyně následně pohledávku za žalovaným postoupila na [právnická osoba] a.s., kdy žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2020.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a na písemnosti doručované mu na adresy udávaného pobytu v ČR, ani na adresu trvalého pobytu v [země], nereagoval. Zaměstnavatel žalovaného uvedl, že žalovaný u něj pracoval do 22. 7. 2021 a současná adresa žalovaného mu není známa (ze sdělení [právnická osoba] ze dne 13. 10. 2021). Protože soud neměl k dispozici žádnou adresu, na kterou by mohl žalovanému, který je cizím státním příslušníkem, účinně doručovat, ustanovil mu dle § 29 odst. 3 o.s.ř. pro řízení opatrovníka. Ustanovený opatrovník k podané žalobě namítl, že žalobkyně dostatečně neprokázala svůj nárok, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a jsou zde pochybnosti o odevzdání předmětu půjčky žalovanému. Navrhl proto, aby žaloba byla zamítnuta.

3. Žalobkyně následně doplnila žalobní tvrzení a uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla přiměřeně ověřena, kdy bylo vycházeno z informací, že příjem žalovaného činil 21 000 Kč a jeho celkové závazky činily 5 430 Kč. Žalovaný rovněž neměl žádné negativní záznamy v registrech. Uvedla také, že předmět půjčky byl žalovanému převeden na účet č. [bankovní účet], žalovaný se zavázal dlužnou částku hradit ve splátkách po 3 141 Kč, kdy však nebyla uhrazena jediná splátka.

4. Soud nejprve posuzoval svoji mezinárodní příslušnost a dospěl k závěru, že je příslušný podle čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I. bis ve věci příslušný rozhodnout.

5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Právní předchůdkyně [právnická osoba] (dále také jako„ [příjmení]“) uzavřela se žalovaným dne 1. 7. 2019 smlouvu o [příjmení] půjčce a poskytla mu úvěr ve výši 200 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami v celkové výši 3 141 Kč spolu s úroky z úvěru ve výši 8,99 % ročně a případnými poplatky a poplatkem za pojištění ve výši 211 Kč. Strany si rovněž sjednaly ve Smlouvě právo [příjmení] prohlásit nesplacené částky úvěru včetně úroku za splatné, pokud se žalovaný dostane do prodlení s některou platební povinností vůči [anonymizováno]. Dle smlouvy měl být úvěr čerpán převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet] (z Návrhu na uzavření smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo] Ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby produktových podmínek pro osobní úvěry [právnická osoba], Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] a Akceptace návrhu Smlouvy o [příjmení] půjčce ze dne 1. 7. 2019). [příjmení] poskytla žalovanému částku 200 000 Kč převodem na účet č. [bankovní účet], jak si strany smlouvy sjednaly. Žalovaný poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, když neuhradil ani jedinou splátku (z Akceptace návrhu Smlouvy o [příjmení] půjčce ze dne 1. 7. 2019 a ze souhrnného výpisu pohybů na účtu s daty zúčtování 1. 7. 2019 až 17. 2. 2020). [příjmení] proto celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky (z Prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu ze dne 24. 2. 2020).

6. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného [příjmení] bylo zjištěno, že žalovaný [příjmení] sdělil, že bydlí v pronajatém domě/bytě je zaměstnán jako manuální pracovní ve společnosti [právnická osoba], jeho měsíční čistý příjem činí 21 000 Kč, jeho měsíční splátky u jiných úvěrů představují 3 400 Kč a celkové závazky 5 430 Kč (z Návrhu na uzavření smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo] z reportu ze systému [anonymizováno] ze dne 18. 6. 2021). 7. [příjmení] výše uvedenou pohledávku za žalovaným postoupila prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2020 na [právnická osoba] a.s., která následně postoupila pohledávku smlouvou ze dne 9. 6. 2020 na žalobkyni (z Rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 2018 s přílohami, Smlouvy o postoupení pohledávek č. [rok] [číslo] s přílohou a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2020, Potvrzení úplaty ze dne 17. 6. 2020). O postoupení pohledávky byl žalovaný informován (z Vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 26. 6. 2020, z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 9. 2020, podacího listu ze dne 26. 6. 2020 a 29. 6. 2020). Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných částek ve smyslu ustanovení § 142a o.s.ř. (z Předžalobní výzvy ze dne 29. 9. 2020 s podacím archem).

8. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dále jen„ o. z.“ a zák.č.. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky, nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotř. úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotř. úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v v důsledku prodlení věřitele.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotř. úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy žalobkyni, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.

21. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, C -679/18 nebo ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení). O tom, zda je právní jednání odporující zákonu neplatné absolutně nebo relativně, rozhodují hlediska uvedená v ustanovení § 586 o. z., kdy relativní neplatnost je stanovena v zájmu některého z účastníků a dále v ustanovení § 588 o. z., kdy absolutní neplatnost nastupuje v případě, že právní jednání kromě zákona porušuje také veřejný pořádek. Samotné ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví sankci neplatnosti smlouvy případně, že věřitel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a k této je třeba přihlédnout i bez návrhu (§ 588 o. z.) (viz rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz).

22. Na základě zjištěného skutkové stavu věci dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána v plném rozsahu důvodně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku ve výši 200 000 Kč. K posouzení platnosti této smlouvy je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda úvěrující [anonymizováno] dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného dlužníka náležitým způsobem. Způsob, jakým [příjmení] zjišťovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, je popsán v bodě 6 tohoto rozsudku. Soud je přesvědčen, že [příjmení] při něm nesplnila svoji zákonnou povinnost danou jí ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a nepostupovala při něm s odbornou péčí a na základě dostatečných informací, případně na základě získaných informací dospěla k nesprávnému závěru o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně předně staví informace o příjmech a výdajích toliko na tvrzeních žalovaného, aniž by byly podložený jakýmikoliv dokumenty. Přitom na straně výdajů považuje soud za podstatné, že o svém bydlení žalovaný sdělil, že bydlí v nájmu. Jelikož žalovaný v návrhu smlouvy uvádí, že jeho výdaje činí částku 5 430 Kč, kdy na hrazení jiného úvěru připadá částka 3 400 Kč, je zřejmé, že na nájemné by měla být alokována toliko částka 2 030 Kč a na další měsíční výdaje žalovaného by již další prostředky ani nezbývaly. Již z takto poskytnutých údajů bylo zřejmé, že nemohou odpovídat skutečnosti, přesto [příjmení] neučinila nic pro to, aby údaje žadatele o úvěr zpřesnila a žádala je doložit. Při obecné znalosti výše nájmů bytů v [anonymizována dvě slova] [příjmení] – [příjmení] [jméno] v roce 2019, nepovažuje soud takový postup [příjmení] za postup, který by mohl naplnit požadavky § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a mohl být považován za postup s dostatkem informací a odbornou péčí. A to tím spíše, že se nejednalo o nikterak nevýznamnou výši poskytované půjčky (200 000 Kč) a žadatelem byla osoba cizí státní příslušnosti.

23. K námitkám opatrovníka soud uvádí, že skutečnost, že žádaný úvěr byl poskytnut má za prokázanou z výpisu pohybů na účtu [číslo] na kterém byl [příjmení] úvěr veden, na který měl žalovaný splácet a z něhož byla také dne 1.7.2019 odeslána žalovanému částka 200 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Z výpisu z účtu se také podávají již od splatnosti první splátky žalovanému zasílané zpoplatněné výzvy ke splácení úvěru, je tak doloženo i tvrzení žalobkyně, že žalovaný neuhradil ani jedinou splátku. Ve výpise uváděných 6 splátek do zesplatnění úvěru soud považuje za účetní evidenci [příjmení], nikoli, že by žalovaný skutečně nějaké splátky hradil. [příjmení] již výše zmíněné výzvy k platbám následující okamžitě po poskytnutí úvěru, by také jiný výklad (než že žalovaný nesplácel) neobstál, neboť jinak by k zesplatnění úvěru došlo při řádně plnění splátkového kalendáře.

24. K námitce opatrovníka, že není zřejmé, zda byl žalovaný v ČR soud rovněž nepřihlédl, lze poukázat na zprávy od zaměstnavatele a [anonymizováno] agentury, z nichž se podává, že ještě v červenci 2021, tedy po poskytnutí úvěru, žil a pracoval žalovaný v ČR.

25. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k podání žaloby je dána na základě postoupení pohledávky podle § 1879 a násl. o. z.

26. S ohledem na výše uvedené je předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatná (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní (její právní předchůdkyní) a žalovaným nebyl sjednán platný závazek či pojištění, jakožto plnění závislém na hlavní smlouvě o úvěru (§ 1727 o.z.), má žalobkyně dle ustanovení § 2993, věty první, o. z. nárok na vrácení peněžité částky představující jistinu úvěru. Z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní bylo prokázáno, že žalovanému byla vyplacena částka 200 000 Kč z titulu smlouvy o úvěru, přičemž žalovaný neuhradil ničeho. Žalovanému tak zbývá vrátit částku ve výši 200 000 Kč a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Žalobě bylo vyhověno rovněž co do zákonného úroku z prodlení, který odpovídá obecně závaznému nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení nastalo dne 25. 2. 2020 poté, kdy byl zesplatněn úvěr žalovaného a žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky. Soud proto za použití ustanovení § 1968 a 1970 o.z. vyhověl podané žalobě též v části, kdy jí uložil žalovanému povinnost hradit žalobkyni z dlužné částky 200 000 Kč také zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 16. 5. 2020 do zaplacení a v za období od 25. 2. 2020 do 15. 5. 2020 v kapitalizované výši 988,4 Kč. Ve zbývající části žalobu zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 926,76 Kč. Tato částka představuje 65,93 % z jejich celkové výše 42 358,20 Kč, přičemž soud k této výši dospěl vypočtením rozdílu úspěchu žalobkyně a neúspěchu žalobkyně, když žalobkyni, která se domáhala celkem částky 290 603,55 Kč (součet jistiny, kapitalizovaného úroku a kapitalizovaného zákonného úroku, zákonného úroku kapitalizovaného ke dni vydání rozsudku a smluvního úroku kapitalizovaného ke dni vydání rozsudku) bylo přiznáno celkem 241 097,98 Kč (součet jistiny, kapitalizovaného zákonného úroku a zákonného úroku kapitalizovaného ke dni vydání rozsudku), kdy úspěch ve věci je třeba posuzovat i s přihlédnutím k příslušenství pohledávky a nikoliv pouze k jistině. Příslušenství pohledávky soud kapitalizoval ke dni vydání tohoto rozhodnutí. Celkové náklady ve výši 42 358,20 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 091 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 202 266 Kč sestávající z částky 9 140 Kč za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 5 947,20 Kč.

28. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za vyjádření ze dne 18. 5. 2021 a ze dne 14. 4. 2022, kterým doplňovala svá tvrzení, neboť nic nebránilo žalobkyni uvést tato tvrzení již v žalobě. Soud dále nepřiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení za vyjádření ze dne 3. 11. 2021, kterým reagovala na výzvu soudu, zda na podané žalobě s ohledem na okolnosti řízení trvá. Žalobkyně se vyjádřila tak, že na podané žalobě trvá, přestože výzva soudu byla koncipována tak, že nevyjádří-li se žalobkyně k výzvě, soud bude mít za to, že na podané žalobě trvá. Soud dále nepřiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni za vyjádření ze dne 2. 5. 2022, když toto vyjádření považuje soud toliko za účelové, žalobkyně v něm neuvádí žádná nová stanoviska či tvrzení a jen shrnuje námitky žalovaného.

29. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).