7 C 117/2021

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o nahrazení vůle žalovaného, o vydání dokladu, o určení neplatnosti odstoupení od kupní smlouvy o vzájemné žalobě na vydání automobilu

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného tak, že by jej zmocnil k zastupování v jednání u STK a registru motorových vozidel při změně zápisu vlastnictví vozidla [anonymizována dvě slova], se zamítá.

II. Žaloba, jíž se žalobce domáhal vydání velkého technického průkazu pro vozidlo [anonymizována dvě slova], se zamítá.

III. Žaloba, jíž se žalobce domáhal určení neplatnosti odstoupení žalovaného od kupní smlouvy přípisem ze dne 8. 4. 2021, se zamítá.

IV. Řízení o vzájemném návrhu žalovaného na vydání vozidla [anonymizována dvě slova] žalovanému, se zastavuje.

V. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalovanému se po právní moci tohoto rozsudku vrací část soudního poplatku ve výši 1 000 Kč z účtu zdejšího soudu.

1. Žalobce se domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného, kterým by byl zmocněn k tomu, aby mohl žalovaného zastupovat v právním jednání u STK a úřadu – Registru motorových vozidel při změně zápisu vlastníka [značka automobilu] [anonymizováno], [příjmení]: [anonymizováno], [registrační značka] tak, že na základě kupní smlouvy ze dne 8. 2. 2018 není skutečným vlastníkem žalovaný, ale žalobce. Současně se žalobce domáhal podanou žalobou po žalovaném vydání velkého technického průkazu k uvedenému automobilu. V žalobě uvedl, že v polovině roku 2017 se s žalovaným ústně dohodl na koupi uvedeného [značka automobilu] [anonymizováno] za částku [částka]. Vozidlo v daný okamžik nebylo ve vlastnictví žalovaného, který jej splácel na základě leasingové smlouvy. Vozidlo bylo žalobci předáno žalovaným dříve, než jej žalovaný nabyl do vlastnictví, a to dne 16. 6. 2017 spolu s klíči a technickými průkazy. Žalovaný téhož dne převzal od žalobce v hotovosti kupní cenu ve výši [částka]. Od předání vozidla žalobce vozidlo užíval, staral se o něj a hradil veškeré výdaje plynoucí z jeho provozu, servisu a údržby, vyjma leasingových splátek. S tím, že k uzavření kupní smlouvy, tedy převodu vlastnictví z žalovaného na žalobce dojde bez zbytečného prodlení, nejpozději však do poloviny února 2018, kdy se měl žalovaný po zaplacení leasingových splátek stát vlastníkem vozidla. Dle pozdější ústní dohody ze dne 8. 2. 2018 měl žalobce nabýt vozidlo do svého vlastnictví a vozidlo mělo být přepsáno na žalobce v Registru vozidel nejdéle do poloviny února 2020. K tomu však přes výzvy žalobce nedošlo. Jelikož dne 13. 12. 2020 skončila předmětnému vozidlu platnost technické prohlídky, vyzýval žalobce žalovaného, aby zajistil u Registru motorových vozidel zápis o změně vlastníka vozidla včetně zápisu ve velkém technickém průkazu. Za tímto účelem vrátil žalobce žalovanému velký technický průkaz. Malý technický průkaz, kde je zapsán jako provozovatel vozidla, si žalobce ponechal. Žalovaný však neposkytl žalobci potřebnou součinnost nutnou k tomu, aby mohl vozidlo jako vlastník řádně užívat a nakládat s ním, když nezajistil převod vozidla v registru.

2. V podání ze dne 17. 9. 2021 žalobce rozšířil žalobu o nárok, kdy se domáhal rovněž vyslovení neplatnosti odstoupení žalovaného od kupní smlouvy učiněné přípisem ze dne 8. 4. 2021. K tomu uvedl, že na základě kupní smlouvy ze dne 8. 2. 2018 se stal výhradním vlastníkem předmětného vozidla. Odstoupení od kupní smlouvy ze strany žalovaného z důvodu neuhrazení kupní ceny není důvodné, neboť žalobce uhradil žalovanému kupní cenu již v polovině roku 2017 při předání vozidla. Zmínil přitom, že nyní vozidlo nemá ve svém držení. Vozidlo bylo dne 15. 9. 2021 po opravě závady servisní provozovnou vydáno Policii ČR. Naléhavý právní zájem na podané určovací žalobě spatřoval v nutnosti postavit najisto, kdo je vlastník dotčeného vozidla. Ve vyjádření ze dne 24. 3. 2022 pak žalobce nad rámec výše uvedených tvrzení uvedl, že je s podivem, že by se žalovaný téměř 3 roky po uzavření kupní smlouvy nedomáhal uhrazení kupní ceny, kterou dle tvrzení žalovaného neměl žalobce uhradit. Ke změně vlastnictví k vozidlu došlo dnem uzavření kupní smlouvy dne 8. 2. 2018. Ohledně případného návrhu žalovaného na uhrazení kupní ceny pak žalobce uvedl, že tuto již uhradil. Dále vznesl ohledně úhrady kupní ceny vozidla námitku promlčení a ohledně odstoupení od kupní smlouvy námitku prodlení žalovaného s odstoupením od smlouvy. Rozšíření žaloby bylo soudem připuštěno při jednání dne 3.6.2022.

3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že žalobce není vlastníkem vozidla, a tak se nemůže domáhat nahrazení projevu vůle žalovaného, pokud by byl vlastníkem vozidla, docílil by přepisu sám. Popřel, že by s žalobcem někdy v polovině roku 2017 uzavřel budoucí kupní smlouvu s obsahem uváděným v žalobě. Je pravdou, že se s žalobcem dohodl na prodeji vozu a ten mu také předal. Bylo však dohodnuto, že do doby uhrazení kupní ceny bude žalovaný zapsán u vozidla jako vlastník a žalobce jako provozovatel. Kupní cena byla dohodnuta na částku [částka] + [anonymizováno]. Žalobce však dosud kupní cenu neuhradil, tvrzení, že od žalobce obdržel částku [částka] jako kupní cenu vozidla, není pravdivé. Proto žalovaný, po poskytnutí dostatečné lhůty k plnění žalobci, dne 8. 4. 2021 od kupní smlouvy odstoupil a vyzval žalobce k vrácení vozidla. Vzájemným návrhem se pak žalovaný domáhá vydání předmětného vozidla ze strany žalobce.

4. Před zahájením jednání dne 3. 6. 2022 vzal žalovaný vzájemnou žalobu, kterou se domáhal vydání vozidla, zpět. Reagoval tak na skutečnost, že vozidlo bylo dáno do soudní úschovy a je u zdejšího soudu vedeno řízení o úschově pod sp.zn. 6 Sd 27/2021. Žalobce obdobný krok neučinil a na podaných žalobách setrval. <i>5. Podle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.</i> <i>6. Dle ustanovení § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř. dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nemusí soud zjišťovat stanovisko ostatních účastníků ke zpětvzetí návrhu.</i> 7. V projednávané věci vzal žalovaný vzájemnou žalobu, kterou se domáhal vydání vozidla, zpět před zahájením prvního jednání. Soud proto řízení v uvedené části zastavil (výrok IV.)

8. Soud provedeným dokazováním učinil následující skutková zjištění:

9. Z usnesení policejního orgánu Police České republiky ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], jenž nabylo právní moci dne [datum], má soud za prokázané, že [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], byl dle § 80 tr. řádu uložen do úschovy u zdejšího soudu, neboť na něj uplatňuje právo jiná osoba a existují zde pochybnosti o tom, kdo má na výše uvedenou věc vlastnické právo. Stalo se tak poté, kdy bylo na podnět žalovaného zahájeno trestní řízení pro podezření ze spáchání přečinu zpronevěry dle § 206 odst. 1, 3 tr. zák. a vedoucí autoservisu, kde bylo vozidlo umístěno, byl vyzván Policií ČR k jeho vydání.

10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že [značka automobilu] [anonymizováno] se v současnosti nachází v soudní úschově zdejšího soudu a není v dispozici žalobce ani žalovaného.

11. Soud další návrhy na doplnění dokazování zamítl s tím, že další navržené důkazy jsou s ohledem na právní posouzení nadbytečné. <i>12. Podle ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, domáhat žalobou jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.</i> <i>13. Podle § 298 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštním řízení soudním (dále jen jako z. ř. s.), předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost. Jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný než příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je však třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele.</i> <i>14. Podle § 299 odst. 1 z. ř. s. byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli.</i> 15. Soud se zabýval otázkou, zda je na návrhu žalobce na určení neplatnosti odstoupení žalovaného od kupní smlouvy přípisem ze dne 8. 4. 2021 dán naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. Žalobce shledával na požadovaném určení naléhavý právní zájem v tom, že je nutné mít postaveno na jisto, že žalobce je vlastníkem předmětného vozidla a že žalobce je omezen ve svém právu vozidlo užívat a nakládat s ním dle své potřeby.

16. Právní teorie i judikatura se při výkladu naléhavého právního zájmu shoduje v názoru, že určovací žaloby nemohou vést ke zbytečnému rozmnožování sporů. Naléhavý právní zájem na určení je proto dán jen tehdy, jestliže je taková žaloba způsobilá odstranit stav právní nejistoty nebo ohrožení práva žalobce. Naléhavý právní zájem tak není dán zpravidla v případě určení neplatnosti smlouvy, jestliže stav právní nejistoty může být vyřešen jen určením vlastnického práva žalobce. Posouzení platnosti smlouvy by pak v takovém řízení bylo řešeno jako předběžná otázka. K otázce posuzování platnosti smlouvy jako předběžné otázky srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, k § 80 nebo rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cdo 63/1992 či rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Odon 50/1996.

17. S ohledem na výše uvedené soud shledal, že na návrhu žalobce na určení neplatnosti odstoupení žalovaného od kupní smlouvy není dán naléhavý právní zájem. Žalobce by se obecně mohl domáhat existence právního vztahu – svého vlastnictví k předmětnému vozidlu – kdy v takovém případě, by otázka odstoupení žalovaného od kupní smlouvy byla posuzována jako otázka předběžná. V dané chvíli, kdy vozidlo uloženo v soudní úschově má však soud za to, že ani takovou žalobu by nebylo možno s úspěchem podat, neboť soudní rozhodnutí by nebylo podkladem pro vydání vozidla ze soudní úschovy. Řízení o soudních úschovách má totiž zákonem stanovený postup, jak se lze domoci vydání předmětu úschovy v případě odepření souhlasu ostatních účastníků. Lze tak učinit na základě pravomocného rozhodnutí o tom, že kdo vydání odporoval, je povinen s vydáním předmětu úschovy žadateli souhlasit. Návrh na určení neplatnosti odstoupení od kupní smlouvy tak nenaplňuje účel naléhavého právního zájmu, jelikož jde o předběžnou otázku a současně by při daném určení nebyly splněny podmínky pro vydání vozidla. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a uvedený návrh zamítl. <i>18. Podle § 505 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), je součást věci vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí.</i> 19. Skutečnost, že se předmětné vozidlo nachází v soudní úschově (není tedy v dispozici žalobce), má rovněž dopad na návrh žalobce na vydání velkého technického průkazu. Přestože je technický průkaz ovladatelný hmotný předmět, je soudní judikaturou považován za součást věci – vozidla, ke kterému byl vydán – neboť k němu podle jeho povahy funkčně náleží a bez něj by se vozidlo funkčně znehodnotilo (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2007 sp. zn. 21 Cdo 694/2006). Jelikož vozidlo se nachází v soudní úschově a o jeho vydání nelze rozhodnout ve zde projednávané věci, nelze vyhovět ani návrhu žalobce na vydání technického průkazu, když tento je součást předmětu v úschově. Soud proto o uvedeném návrhu rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, a žalobu na vydání velkého technického průkazu zamítl. <i>20. Podle § 8a odst. 1 a 2 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, došlo-li ke změně vlastníka silničního vozidla na základě převodu vlastnického práva a dosavadní nebo nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost pro podání společné žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel ve lhůtě podle § 8 odst. 2, provede obecní úřad obce s rozšířenou působností zápis změny rovněž na žádost dosavadního nebo nového vlastníka. Pro žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla do registru silničních vozidel a její přílohy platí § 8 odst. 3 a odst. 4 písm. b) obdobně. Pro prokazování zmocnění k zastoupení platí § 8 odst. 6 obdobně.</i> <i>21. Podle § 8 odst. 4 písm. b) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, se k žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla přiloží doklad o nabytí vlastnického práva k silničnímu vozidlu a doklady podle písmene a); k žádosti se nepřikládají technický průkaz a osvědčení o registraci silničního vozidla, nemá-li je žadatel k dispozici, a protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, podává-li žadatel současně žádost o zápis zániku silničního vozidla.</i> 22. V případě návrhu na zmocnění žalobce, aby mohl žalovaného zastupovat v právním jednání u STK a úřadu – Registru motorových vozidel při změně zápisu vlastníka [značka automobilu] [anonymizováno] tak, že na základě kupní smlouvy ze dne 8. 2. 2018 není skutečným vlastníkem žalovaný ale žalobce, jde o návrh na nahrazení projevu vůle žalovaného. Dle výše uvedeného ustanovení § 8a odst. 1 zák.č. 56/2001 Sb. zákon předpokládá možnou nesoučinnost dosavadního vlastníka vozidla a nabízí možnost namísto společné žádosti dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona podat žádost o zápis změny vlastníka vozidla pouze buď původním, nebo novým vlastníkem. Soud má proto ohledně uvedeného návrhu žalobce na nahrazení projevu vůle za to, že mu nelze vyhovět a žalobu zamítl (výrok I.). S ohledem na výše uvedené, kdy žalobce nemá doklad o nabytí vlastnického práva a vozidlo je v soudní úschově, dospěl soud k závěru, že soudní rozhodnutí vydané dle § 299 z.ř.s. je v dané chvíli jediným způsobilým podkladem k tomu, aby mohlo dojít k vydání vozidla jeho vlastníku a následně (bude-li vlastníkem určen žalobce) příslušným správním orgánem k registraci vozidel ke změně zápisu vlastníka vozidla. Naopak nahrazení projevu vůle ve výše uvedené žalobcem požadované podobě nemá dle názoru soudu oporu v hmotném právu a jeho žalobě na nahrazení projevu vůle žalovaného požadovaným způsobem nelze vyhovět.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 o.s.ř. a ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když ve výsledku žádný z účastníků nebyl se svými nároky úspěšný. U žalovaného a jeho vzájemné žaloby vychází posouzení neúspěšnosti ze skutečnosti, že zpětvzetí jím podaného vzájemného návrhu nebylo vyvoláno chováním žalobce, požadované vydání vozidla se mu nepodařilo dosáhnout.

24. O vrácení poměrné části soudního poplatku rozhodl soud podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění, podle nějž se vrací poměrná část zaplaceného soudního poplatku v případě, že řízení bylo zastaveno před prvním jednáním. Soud vrátí z účtu soudu zaplacený soudní poplatek snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatil za podanou vzájemnou žalobu soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, činí poměrná část soudního poplatku, kterou je možno žalovanému vrátit 1 000 Kč.