7 C 122/2025

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozená Datum narození žalobce A b) Jméno žalobce C , narozený Datum narození žalobce C oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta , Anonymizováno . Anonymizováno sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno - Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o určení vlastnického práva I. Určuje se, že žalobci ad a) , Jméno žalobce A, a ad b) , Jméno žalobce C, mají ve společném jmění manželů pozemek parc. č. , Anonymizováno, – zahrada a pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, zapsané na LV č. , hodnota, , pro kat. úz. , adresa, , obec , Jméno žalobce B, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, - , AnonymizovánoII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení částku ve výši 42 606,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců.pokračování - 2 - , spisová značka 1. Žalobci se žalobou podanou u soudu dne 11.4.2025 domáhali určení, že mají ve společném jmění manželů pozemky : parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, zapsané na LV č. , hodnota, , pro kat. úz. , adresa, , obec , Jméno žalobce B, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, – , Anonymizováno, ( dále jen „ předmětné pozemky „ ). Tvrdili, že jsou vlastníky předmětných pozemků, v katastru nemovitostí jsou však zapsáni pouze jako vlastníci spoluvlastnického podílu na předmětných pozemcích o velikosti ¾, přičemž žalovaná je zapsána jako vlastník zbývající ¼.. Žalobci mají naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť soudním rozhodnutím bude dosaženo souladu zapsaného stavu se stavem faktickým.

2. K nabytí předmětných pozemků žalobci uváděli že dne 16. 2. 1994 uzavřeli s , Anonymizováno, , adresa, – východ kupní smlouvu, jejímž předmětem byl pozemek parc. č. st, Anonymizováno, rodinný dům č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, . V březnu 1994 uhradili kupní cenu a byly jim předány klíče, čímž došlo k předání dotčených nemovitostí. V době koupě byl celý areál oplocen, přičemž vjezd či vstup do něj byl možný pouze jedinou branou umístěnou mezi zděnými sloupky. Žalobci provedli v následujících letech rekonstrukci stavby. Při vypracování geometrického plánu v roce 2000 zjistili, že areál netvoří jeden pozemek parc.č.st. , Anonymizováno, s rodinným domem, jak se doposud domnívali, ale že část zahrady se nachází na samostatném pozemku parc. č. , Anonymizováno, - zahrada, na kterém nově stojí i menší část přístavby rodinného domu. Jako vlastníci pozemku parc. č. , Anonymizováno, byli zapsáni paní , jméno FO, a pan , jméno FO, bez dalších osobních údajů. Z informací které měli, se domnívali že zápis v katastru nemovitostí je pouze výsledkem administrativního pochybení na straně katastrálního úřadu a okresního úřadu, neboť obě osoby zapsané jako vlastníci byli mrtvé, po obou proběhla dědická řízení, přičemž majetek nenabyly prokazatelně žijící příbuzní, ale stát jako odúmrť. Žalobci všechny pozemky užívali nerušeně a o tyto se starali jako o vlastní až do roku 2021 kdy se dozvěděli o takzvaně nedostatečně identifikovaných vlastnících pozemků a přechodu jejich vlastnického práva na stát. Obrátili se na žalovanou, která sdělila, že do nabytí svého vlastnického práva nebude nic činit a poté bude ochotna jednat s žalobci o prodeji za tržní cenu. Šetřením žalobci zjistili že s oběma pozemky ( parc. č. st. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, ) bylo naposledy souhrnně pracováno ve 30. letech 20. století, kdy zemřeli rodiče paní , jméno FO, a pozemky nabyly rovným dílem dva dědicové a to paní , jméno FO, , provdaná , jméno FO, a její bratr pan , jméno FO, . Později byl pozemek parc.č. , Anonymizováno, v listinách opomíjen, a přestože se stále jednalo o jeden oplocený areál tvořený dvěma pozemky, tato skutečnost byla úřady zcela přehlédnuta. Areál nabyl, zčásti koupí a zčásti dědictvím , jméno FO, ( přehlédnutím byl uváděn pouze pozemek parc.č.st , Anonymizováno, a pozemek parc.č. , Anonymizováno, byl opominut ), po jehož smrti přešlo vlastnické právo jako odúmrť na stát. Došlo tak k situaci, kdy se žalobci v roce 1994 chopili držby pozemku parc. č. , Anonymizováno, v přesvědčení, že se jedná o součást pozemku parc. č.st. , Anonymizováno, , jehož jsou vlastníky ( areál byl žalobci od státu zakoupen jako jeden pozemek parc.č.st. , Anonymizováno, s rodinným domem ). Z pozemku parc. č. , Anonymizováno, žalobci odstranili drobné stavby na něm se nacházející, které byly v roce 1994 již ve špatném technickém stavu. Na jejich místě pak rozšířili zahradu a do pozemku umístili přípojku elektřiny, na kterou napojili dům č.p. , Anonymizováno, , u něhož provedli přístavbu zčásti na nově odděleném pozemku parc.č. , hodnota, z pozemku parc.č. , Anonymizováno, . Žalobci iniciovali dodatečná projednání dědictví a poté se obrátili na nově zapsané spoluvlastníky dotčených pozemků s žádostí o poskytnutí součinnosti, neboť dospěli k závěru, že vlastnické právo k pozemkům vydrželi. Zatímco spoluvlastníci , jméno FO, , právnická osoba, , adresa, a , tituly před jménem, , jméno FO, vydržení vlastnického práva žalobci uznali, žalovaná tak neučinila. Dospěla k závěru, že žalobci ztratili v roce 2000 dobrou víru apokračování - 3 - , spisová značkak vydržení nemohlo dojít. Bez souhlasu žalované nebylo možno vlastnické právo žalobců zapsat. Žalobci proto ( ve snaze vyjít vstříc těm spoluvlastníkům, kteří jejich vlastnické právo uznávali, ale s ohledem na jejich věk, zdravotní stav a nezkušenost se soudními spory hledali jiné řešení ) jim navrhli formální odkup jejich podílů s tím, že spor bude veden pouze mezi žalobci a posledním ze spoluvlastníků ( žalovanou ). Žalobci měli za to, že i kdyby nedošlo k řádnému vydržení jejich vlastnického práva, nepochybně se stali vlastníky předmětných pozemků na základě vydržení mimořádného, když v roce 2023 drželi předmětné pozemky po dobu 29 let a v době uchopení jejich držby nebyli nikoli v nepoctivém úmyslu, neboť se domnívali, že se jedná o pozemek jeden, který od žalované řádně odkoupili.

3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Uvedla, že žalobci nemovitost rekonstruovali, před realizací rekonstrukce bylo z jejich strany žádáno 20. 6. 1994 o vydání stavebního povolení na vodovodní přípojku. Stavební povolení bylo vydáno, a stavba měla být provedena tak, jak je uvedeno ve schválené situaci. Z této listiny z června 1994 je patrné, že pozemek parc. č. st.. , Anonymizováno, nesousedí přímo s pozemkem (nyní) parc. č. st. , Anonymizováno, , ale že mezi těmito pozemky se nachází ještě cizí pozemek ( dotčený pozemek ). Tento pozemek nebyl předmětem prodeje uvedeným v kupní smlouvě ze dne 16. 2. 1994, nelze proto k tíži žalované namítat řádné vydržení pozemků za situace, kdy se žalobci náležitě, při zachování obvyklé ( normální ) opatrnosti, kterou lze po stranách převodní smlouvy, jejímž předmětem je převod vlastnického práva k nemovitým věcem, požadovat, neseznámili s tím, co činí předmětem převodu vlastnického práva, případně jaký je jeho faktický stav. Žalobci tak nemohli být v postavení oprávněného držitele a nebyli ve vztahu k pozemku naplněny podmínky předvídané občanským zákoníkem pro řádné vydržení vlastnického práva tyčka k mimořádnému vydržení žalovaná namítala, že Žalobci v souvislosti s úpravami domu č. p. , Anonymizováno, věděli, respektive museli při zachování běžné péči a opatrnosti vědět o existenci pozemku jeho umístění, popřípadě dalších jeho parametrech a tedy si museli být vědomi skutečnosti že držbou domu č.p. 30 s pozemkem parc. č. st., Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, se ujímají též držby pozemku, který však nebyl předmětem koupě dle kupní smlouvy ze dne 16. 2. 1994. Protože pozemek byl evidován pro již zesnulé spoluvlastníky paní , jméno FO, a pana , jméno FO, , nebyl nikdo, kdo by jako vlastník pozemku mohl dát podnět k přezkumu oprávněnosti držby pozemku třetími osobami, potažmo navodit stav ospravedlňující při posuzování tvrzeného mimořádného vydržení pozemku „ úlevy „ oproti přísným nárokům uplatňovaným při posouzení (ne)existence držby vedoucí k řádnému vydržení. Dle žalované je také nutno řešit platnost a účinnost nabývacích titulů z roku 2023, tedy kupních smluv uzavřených s ostatními spoluvlastníky s panem , jméno FO, , paní , jméno FO, a panem , jméno FO, . Z tvrzení a listin, které jsou dokládány, má za to, že kupní smlouva byla simulovaná, v době, kdy byla uzavírána, všichni měli za to, že žalobci měli pozemek vydržet. Kupní smlouva byla uzavírána za účelem uvedení souladu faktického a právního stavu, chyběla vůle stran k uzavření této smlouvy. Pokud by šlo o simulovaný právní úkon, měli by být na straně žalované i ostatní spoluvlastníci.

4. V replice k vyjádření žalované žalobci uvedli, že žalovanou předkládané mapové podklady neměli k dispozici v okamžiku uzavření kupní smlouvy a uchopení držby pozemku. Podklady nebyly dostupné dálkovým přístupem a nebylo obvyklé, aby se u oplocených areálů nahlíželo do katastrálních map. Pokud by to bylo obvyklé, všimli by si toho notáři, kteří však existenci dvou pozemků s odlišným vlastnickým režimem nezaznamenal a neřešili. Stát stál na počátku této věci, on prodával žalobcům tu spornou usedlost, ta situace byla zřejmá, tvrdí-li, že bylo povinností žalobců zkoumat katastrální mapy, sám stát tak nečinil, ani žádný z jeho úředníků v průběhu dalších let v dědických řízeních. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2022, sp.zn. 22 Cdo 3387/2021, pak uváděli, že podstatné je, zda v době, kdy se chopilipokračování - 4 - 7 C 122/2025držby předmětných pozemků, jednali v nepoctivém úmyslu či nikoli. Protože držbu neuchopili svémocně, nevloudili se do ní potajmu nebo lstí ani neusilovali o proměnit v trvalé právo to, co jim bylo povolenou výprosou, nejednali podvodně, nenaplňují tak to, co je vymezeno judikaturou jako nepoctivý úmysl. Naplnili proto podmínky mimořádného vydržení.

5. Z provedeného dokazování má soud za prokázané že žalobci dne 16. 2. 1994 uzavřeli s ČR – Okresním úřadem , adresa, – východ kupní smlouvu, jejímž předmětem byl pozemek parc. č. st., Anonymizováno, , Anonymizováno, a rodinný dům č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , když tyto nemovitosti připadly státu jako odúmrť po zesnulém , jméno FO, . Jednalo se o oplocený pozemek s domem, jehož hranice byly tvořeny zčásti drobnými stavbami a jediný přístup na něj byl možný pouze branou umístěnou mezi zděnými sloupky. V kupní smlouvě nebyla uvedena výměra pozemku. Návrh na vklad byl podán dne 21.3.1994 a vlastnictví žalobců zapsáno dne 25.8.1994 s účinností ke dni vkladu ( rozhodnutí Okresního soudu Praha-východ ze dne 16. 11. 1993, sp. zn. , Anonymizováno, , žádost o prodej obytného domu – č.l. 31, kupní smlouva uzavřená mezi žalovanou a žalobci – č.l. 32, fotografie – č.l. 33 a 34, kupní smlouva ze dne 16.2.1994 se schvalovací doložkou ze dne 2.3.1994 – č.l. 118 ).

6. Žalobcům po uzavření kupní smlouvy vznikla povinnost do 15 dnů od udělení výjimkové doložky ( ta byla udělena dne 2.3.1994 ) zaplatit kupní cenu nemovitostí, což učinili. Poté jim byly předány klíče od nemovitosti ( kupní smlouva ze dne 16.2.1994 se schvalovací doložkou ze dne 2.3.1994 – č.l. 118, sdělení Ministerstva financí České republiky ze dne 2. března 1994 – č.l. 111, předpisový poukaz s datem 29. 3. 1993 ( správně má být 1994 ) – č.l. 113, listina týkající se splnění poplatkové povinnosti poplatníkem – č.l. 117 ).

7. Následně počali žalobci plánovat rekonstrukci, a to včetně nové přístavby domku zasahující do předmětných pozemků, k čemuž získali od stavebního úřadu Obecního úřadu , Jméno žalobce B, stavební povolení, o čemž byli informováni též sousedé žalobců. Z geometrického plánu pro zaměření přístavby ze dne 3.3.2000 je patrné, že tato zasahuje části do pozemku parc.č. , Anonymizováno, tato část byla označena jako parc.č.st. , Anonymizováno, . Součástí plánované rekonstrukce byla také nová vodovodní přípojka, k jejíž plánování, včetně zaměření, přistoupili žalobci po zaplacení kupní ceny nemovitostí. Kladečské schéma bylo vyhotoveno v červnu 1994. Žádost o stavební povolení podala žalobkyně ad a) dne 20.6.1994 označila se přitom jako vlastník rodinného domu č.p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, . Stavební povolení pro stavbu přípojky bylo vydáno Obecním úřadem , jméno FO, voda dne 23.6.1994. Skutečnosti, že je rekonstrukcí ( novou přístavbou ) zasahováno do pozemku, který nebyl předmětem kupní smlouvy, si při udělování stavebního povolení pro novou přístavbu nikdo nevšiml. Rozpor mezi faktickým stavem ( rozsahem užívání nemovitostí žalobců ) a stavem zapsaným v katastru nemovitostí počal být řešen až v roce 2021, kdy se žalobci dozvěděli o takzvaně nedostatečně identifikovaných vlastnících pozemků a přechodu jejich vlastnického práva na stát ( stavební povolení ze dne 15. května 1995 – č.l. 35 a 36, kolaudační rozhodnutí ze dne 10. ledna 2000 – č.l. 37, 38, geometrický plán pro zaměření přístavby rodinného domu č. p. , Anonymizováno, – č.l. 39, výpis z katastru nemovitostí LV 578 k datu 31. 12. 2021 – č.l. 94, průmět ortofotomapy do mapy katastru nemovitostí – č.l. 97, schéma k projektu vodovodní přípojky z června 1994 - č.l. 100, stavební povolení ze dne 23. června 1994 – č.l. 102, žádost o vydání stavebního povolení k vodovodní přípojce ze dne 20.6.1993 ).

8. Z předložených plánků a map bylo zjištěno, že byly v mapách pozemkové evidence, soudních mapách a pozemkových mapách odlišovány pozemky parc.č.st. , Anonymizováno, a parc.č. , Anonymizováno, . Zčásti se však jednalo o plány většího měřítka a tedy s obtížnějším rozlišením, zčásti nebyl pozemekpokračování - 5 - 7 C 122/2025parc.č. , Anonymizováno, na plánku označen číslem ( kladečské schéma ), či byl naopak jako pozemek parc.č. , Anonymizováno, označen i pozemek parc.č.st. 33, kdy byl tak parcelním číslem 113/13 označen celý oplocený pozemek ( plánek s legendou k rekonstrukčním pracím z března 1995 ) ( list mapy pozemkové evidence z roku 1920 – č.l. 92, list mapy pozemkové evidence z roku 1935 – č.l. 93, nástin polohy oddělené části od pozemku číslo katastrální 113/1 ze dne 9. března 1907 – č.l. 96, mapa katastru nemovitostí se zachycením stavu v roce 2005 – č.l. 95, situace k projektu kanalizační přípojky – č.l. 98, snímek pozemkové mapy k parcele stavební 33 stav 16. 3. 1995 – č.l. 101, plánek s legendou k rekonstrukčním pracím z března 1995- č.l. 99, kladečské schéma k projektu vodovodní přípojky z června 1994 - č.l. 100 ).

9. K situaci, kdy v rámci oploceného celku byl jeho součásti pozemek parc.č. , Anonymizováno, , který však nebyl uveden v kupní smlouvě došlo následovně. S oběma pozemky, tedy jak pozemkem parc.č. , Anonymizováno, s pozemkem parc.č.st., Anonymizováno, bylo naposledy souhrnně pracováno ve 30. letech 20. století, kdy zemřeli prarodiče pana , jméno FO, Kopáče. Tehdy pozemky nabyly rovným dílem dva dědicové, a to paní , jméno FO, , provdaná , jméno FO, , její bratr pan , jméno FO, . , jméno FO, v roce 1962 prodal svou polovinu pozemku parc.č.st. , Anonymizováno, , Anonymizováno, a objektu bydlení č.p. , Anonymizováno, svému synovci panu , jméno FO, , synovi paní , jméno FO, . Již v této kupní smlouvě z roku 1962 byl pozemek parc.č. , Anonymizováno, opomenut, obdobně pak Státní notářství , adresa, - východ pozemek neuvedlo ve svém rozhodnutí sp.zn. , Anonymizováno, dne 14. 6. 1984 do výčtu majetku při projednávání pozůstalosti po paní , jméno FO, , ačkoliv oplocení, studnu a drobné stavby nacházející se na pozemku parcelní číslo do výčtu uvedlo. Jediným dědicem paní , jméno FO, byl její syn pan , jméno FO, , který v domě žil až do své smrti v roce 1990. S ohledem na skutečnost, že zemřel bezdětný, přešel jeho majetek následně na stát ( výpis z vložky knihovní pozemkové knihy číslo , hodnota, a číslo vložky knihovní 54 - čl. 41, usnesení okresního soudu civilního pro Prahu sever – č.l. 42, usnesení okresního soudu civilního pro Prahu sever – č.l. 43, usnesení okresního soudu civilního pro Prahu sever ze dne 15. dubna 1934 – č.l. 44, notářský zápis sp. zn. Čd 1105/63 – č.l. 45, rozhodnutí Státního notářství , adresa, východ sp. zn. D 337/83 ze dne 14. 6. 1984 - č.l. 47 ).

10. V rámci dodatečných projednání dědictví po , jméno FO, , narozené , rodné přijmení, 3.10.1895, zemřelé dne 5.2.1983, po , jméno FO, , narozeném dne 5.3.1906 a zemřelém dne 26.9.1978 a po , jméno FO, , narozeném dne 26.7.1930, zemřelém dne 6.12.1990, nabyli podíly na předmětných pozemcích , jméno FO, ( 1/8 ), , jméno FO, ( 1/8 ), , tituly před jménem, , jméno FO, ( 1/2 ) a žalovaná ( 1/4 ) ( úmrtní list , jméno FO, – č.l. 51, usnesení Okresního soudu pro Prahu - východ ze dne 2. 5. 2022, č. j. , spisová značka, na č.l. 48, usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne 24. 5. 2022, č. j. , spisová značka, na č.l. 52, usnesení Okresního soudu pro Prahu - východ ze dne 27. 6. 2022, č. j. , spisová značka, na č.l. 55, opravné usnesení Okresního soudu pro Prahu - východ ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. , spisová značka, , na č.l. 57, výpis z katastru nemovitostí – č.l. 29 ).

11. Žalobci poté jednali s podílovými spoluvlastníky o nastalé situaci, celou věc jim popsali a požádali o jejich součinnost a souhlasná prohlášení k zápisu vlastnického práva žalobců do katastru nemovitostí. Za což nabídli finanční kompenzaci, kterou byli připraveni vyplatit, budou-li zapsáni jako vlastníci nemovitostí. S tím tři ze spoluvlastníků souhlasili, žalovaná však tento postup neschválila, měla za to, že žalobci nemohli být v dobré víře, když odkazovala na geometrický plán z roku 2000. Její pohled se žalobcům změnit nepodařilo, ani když odkazovali na ustanovení § 1095 o. z. a mimořádné vydržení. Žalovaná nepřistoupila ani na smírné řešení spočívající v cestě přímého odkupu jejího podílu žalobci, ti následně žalovanou žádali o odůvodnění jejího postoje ( zejména k § 1095 o.z. ) s tím, že jsoupokračování - 6 - 7 C 122/2025připraveni podat žalobu. Žalovaná setrvala na své pozici ( stále ji vztahovala ke geometrickému plánu a roku 2000 ), v jednání žalobců při nabytí pozemků shledávala nepoctivý úmysl jako překážku vydržení a byla ochotna odprodat svůj podíl za tržní cenu zjištěnou znaleckým posudkem zvýšenou o 10 %. Na to žalobci nepřistoupili ( dopis adresovaný , tituly před jménem, , jméno FO, – č.l. 59, dopis , jméno FO, – č.l. 60, dopis , jméno FO, – č.l. 61, odpověď , tituly před jménem, , jméno FO, zástupci žalobců – č.l. 62 ze dne 1. 12. 2022 s připojenou plnou mocí ze dne 1. 12. 2022, dopis ze dne 16. 12. 2022 adresovaný zástupci žalobců žalované - č.l. 63, dopis , právnická osoba, adresovaného zástupci žalobců ze dne 4. 1. 2023 – č.l. 65, dopis , právnická osoba, ze dne 23. 2. 2023 – č.l. 66, dopis , právnická osoba, ze dne 8. 3. 2023 – č.l. 67, dopis ze dne 20. 4. 2023 , právnická osoba, – č.l. 68, žádost o přezkoumání zamítavého stanoviska dopisu zástupce žalobců ze dne 9. 5. 2023 – č.l. 69, dopis , právnická osoba, ze dne 16. 6. 2023 – č.l. 71, pokus o smírné vyřešení sporu o vlastnictví v dopise ze dne 26. 10. 2023 – č.l. 72, dopis zástupce žalobců ze dne 21. 5. 2024 adresovaný žalované – č.l.74, předžalobní výzva ze dne 2. 7. 2024 – č.l. 75, vyjádření k návrhu na uznání mimořádného vydržení ze dne 2. 7. 2024 – č.l. 78 ).

12. Změnit stav zapsaný v katastru nemovitostí cestou souhlasných prohlášení tedy nebylo možno, neboť součinnost k zápisu vlastnického práva žalobců nebyla poskytnuta jedním ze spoluvlastníků, žalovanou Českou republikou. Zbývající zapsaní spoluvlastníci, kteří se nechtěli účastnit soudního řízení o určení vlastnického práva, proto uzavřeli s žalobci kupní smlouvu o převodu jejich spoluvlastnických podílů ( čestná prohlášení , jméno FO, , , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, – č.l. 79, 80 a 81, kupní smlouva ze dne 11.8.2023 – č.l. 121 ).

13. Z dalších listin soud pro posouzení věci žádné podstatné skutečnosti nezjistil ( urgence finančního referátu č. j. , Anonymizováno, dne 18. 7. 1994, korespondence týkající se nabývacího dokladu k předmětné nemovitosti s doručenkou Katastrálnímu úřadu s datem 22. 8. 1994 – č.l. 114, doplnění dokladů ke dni 16. 8. 1993 ( správně 1994 ) – č.l. 115, listina ve věci vkladu práva do katastru nemovitostí dožádání s datem 3. 8. 1994 – č.l. 116 ).

14. Návrhy na doplnění dokazování ke skutečnostem, jak a kdy se žalobci ujali držby, ke stavu nemovitostí v době jejich nabytí žalobci ( výslechy svědků , jméno FO, , , jméno FO, , účastnickými výslechy, případně listinami dohledanými žalovanou ) soud jako nadbytečné zamítl, neboť je přesvědčen, že provedené dokazování je k posouzení věci plně postačující a jeho doplnění by bylo v rozporu s hospodárností a rychlostí řízení.

15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobci v roce 1994 uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byl rodinný dům s pozemkem, který byl celý oplocen, zčásti byla hranice pozemku tvořena drobnými stavbami užívanými spolu s domem, a na pozemek byl možný vstup pouze jednou branou. Jednalo se tedy zjevně o jeden celek, v němž nebyly žádné viditelné hranice, které by mohly signalizovat, že se žalobci ujímají držby i jiného, než ve smlouvě uvedeného, pozemku. Šlo tak o nemovitost, která bývala jako jeden celek od nepaměti užívána. Že se takto ujmuli držby i jiného pozemku, „ zaploceného „ pozemku parc.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ( z něhož byla v průběhu rekonstrukce nemovitosti oddělena část parc.č. , hodnota, ), se žalobci dozvěděli až o několik let později z geometrického plánu. Nerušeně takto pozemek užívali po dobu 29 let, přičemž i orgány vykonávajícími státní správu byl tento stav přijat, když jimi byla povolena přístavba na „ cizím „ pozemku. Držby se ujali po předání klíčů, přičemž soud má zato, že se tak stalo ještě před faktickými kroky vedoucími k rekonstrukčním pracím ( vyhotovením zákresů a plánů ), neboť dříve by tyto nebylo možnopokračování - 7 - , spisová značkavyhotovit. Nejpozději by se však držby ujali dle názoru soudu právě faktickými kroky směřujícími k realizaci zamýšlené rekonstrukce.

16. Podle § 1095 o.z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

17. Podle § 3066 o.z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

18. Podle § 80 zák.č. 99/19*63 Sb. občanského soudního řádu ( dále jen o.s.ř. ) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

19. Právně soud spor posoudil podle výše uvedených ustanovení s níže popsaným výsledkem.

20. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo nebo kde by se bez tohoto určení stalo právní postavení nejistým. Žalobci požadované soudní rozhodnutí by bylo zapsáno do katastru nemovitostí a tím by bylo dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným. Došlo by tak k vyjasnění sporné otázky vlastnictví předmětných nemovitostí. Žalovaná je zapsána jako spoluvlastník žalobou dotčených pozemků, žalobci tvrdí, že předmětné pozemky náleží do jejich společného jmění. Je tedy dán jejich naléhavý právní zájem na určení vlastnictví ve smyslu § 80 o.s.ř., stejně tak lze uzavřít, že žalobci jsou na základě této skutečnosti aktivně legitimováni k podání určovací žaloby a žalovaná, je v tomto sporu o určení vlastnictví pasivně legitimována.

21. V řízení bylo prokázáno, že žalobci užívali žalobou dotčené pozemky nepřetržitě po dobu 29 let jako vlastní, když jejich držba počala na základě uzavřené kupní smlouvy, kdy po zaplacení kupní ceny vstoupili v držbu tím, že obdrželi klíče od nemovitosti, počali činit kroky k rekonstrukci nabytých nemovitostí a označovali se jako jejich vlastníci. Skutečnosti, že součástí jimi držených nemovitostí je také v kupní smlouvě neoznačený pozemek parc.č. , Anonymizováno, si nebyli vědomi, neboť tomu nic nenasvědčovalo. Neměli ani vědomost o výměře kupní smlouvou uvedeného pozemku ( nebyla v ní uvedena ), kterou by mohli porovnávat s výměrou pozemku, jehož držby se ujímají.

22. Zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník upravuje v § 1095 o.z. institut mimořádného vydržení. Tento byl do zákonné úpravy přijat i za tím účelem, aby byly řešeny otázky vydržení zaplocených pozemků. Podle tohoto ustanovení uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaká by byla nutná k řádnému vydržení ( což v případě nemovitosti činí 20 let), vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na jakém se jeho držba zakládá. To neplatí, prokáže-li se mu nepoctivý úmysl, čímž se myslí zjevná lest, podvod, případy jednoznačné zištnosti a krajní nepoctivosti při nabývání majetku. Dle komentáře tohoto ustanovení, ve všech ostatních případech, kdy zjevný nepoctivý úmysl chybí, se mimořádné vydržení připustí. Podle § 3066 o.z. se při počítání vydržení doby započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem účinnosti platného občanského zákoníku, tj. před 1.1.2014. V daném případě drželi žalobci pozemky, aniž by jejich držbu kdokoli zpochybnil po dobu 29 let a na nepoctivost jejich úmyslů, nelze ze zjištěného skutkového stavu usuzovat.pokračování - 8 - 7 C 122/202523. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.4.2022, sp.zn. 22 Cdo 3387/2021 se uvádí, že při výkladu sousloví „nepoctivý úmysl“ je třeba přihlédnout i k principu poctivosti (§ 6 odst. 1 o. z.). „Ustanovení § 6 o. z. a na něj navazující § 7 o. z. se hlásí k principům poctivosti a dobré víry. Oba principy spolu souvisejí, avšak zároveň je mezi oběma zapotřebí rozlišovat. Poctivost vyjadřuje určitý standard chování v právních vztazích, vyžadující čestnost, otevřenost a povinnost brát ohledy na zájmy druhé strany. V nepoctivém úmyslu jedná především ten, který ví, že tím, že se ujal držby, působí jinému bezdůvodně újmu. Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“ (§ 993 o. z.). Lze tedy uzavřít, že podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele; ten drží věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu. Hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální; žalující vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Posouzení této otázky je v zásadě na úvaze soudů v nalézacím řízení, která musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená.

24. Námitky žalované směřovaly především k tomu, že žalobci při uzavření kupní smlouvy nezachovali obvyklou ( normální ) opatrnost, kterou lze po stranách převodní smlouvy, jejímž předmětem je převod vlastnického práva k nemovitým věcem, požadovat, neseznámili se s tím, co je předmětem převodu vlastnického práva, případně jaký je jeho faktický stav a mělo jim být z listin, které měli k dispozici, známo, že žalobou dotčené pozemky nejsou předmětem kupní smlouvy a ujímají se tak držby pozemku, který není předmětem koupě. Nemohli tak být objektivně v dobré víře ve své vlastnické právo k pozemkům ( a naplnit tak předpoklady pro řádné vydržení ). K překážce nabytí vlastnictví na základě mimořádného vydržení namítala žalovaná, že nebyly naplněny zákonné předpoklady pro to, aby žalobci nabyli vlastnictví předmětných pozemků vydržením. Netvrdila však nic o nepoctivém úmyslu žalobců, nýbrž namítala, že tento institut snižuje nároky na vydržení proto, že delší lhůta k vydržení dává prostor vlastníku pozemku, aby se jeho držbě jinou osobou bránil a své vlastnické právo uplatnil. Zde dle žalované, ale nebyl nikdo, kdo by jako vlastník mohl své právo oproti žalobcům uplatnit a nemělo by tedy ani být ospravedlnitelné „ úlevu „ oproti přísnějším nárokům pro nabytí vlastnictví řádným vydržením žalobcům poskytnout.

25. V závěrečné řeči poukázala žalovaná na aktuální rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 7. 2025, sp.zn. 22 Cdo 1310/2025. V něm se uvádí, že k okamžiku, ke kterému se posuzuje nikoliv nepoctivý úmysl držitele nezbytný pro mimořádné vydržení, se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil v rozsudku ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2023. V něm uvedl, že zákon v ustanovení § 1095 o. z. zjevně vychází z toho, že v průběhu dvojnásobné vydržecí doby nutné pro mimořádné vydržení má vlastník dost prostoru pro uplatnění jeho práva, a proto není třeba na držbu pro mimořádné vydržení klást tak přísné nároky jako na držbu vedoucí k vydržení řádnému. Je tedy odůvodněné vyjít z předpokladu, že by zákonodárce, kdyby tuto otázku výslovně upravil, se v ustanovení § 1095 o. z. přidržel méně přísného pojetí, totiž že „držba nikoliv v nepoctivém úmyslu“ tu musí být v době, kdy se jí držitel chopil; to, že se později dozví, že v katastru nemovitostí je jako vlastník evidován někdo jiný, resp. že někdo jiný vlastníkem je, nemá samo o sobě za následek zánik držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu.“ Uzavřel, že podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) je, že držiteli není prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby; to, že snad později zjistí, žepokračování - 9 - 7 C 122/2025vlastníkem věci (subjektem drženého práva) je někdo jiný, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek mimořádného vydržení. V již výše připomenutém rozsudku ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2023, Nejvyšší soud vyložil, že při hodnocení poměru výměry pozemku koupeného a drženého lze přihlédnout i k judikatuře Nejvyššího soudu k § 130 odst. 1 obč. zák., ovšem s tím, že jde-li o mimořádné vydržení, je třeba držbu posuzovat benevolentněji, nestačí nedbalost držitele při uchopení držby. Vzhledem k tomu, že každý případ je „individuální“, nelze v každé věci trvat na splnění všech podmínek, které v minulosti judikatura uvedla v konkrétních věcech jako předpoklad vydržení; při posuzování mimořádného vydržení lze ke starší judikatuře přihlédnout, nelze ji však přejímat bezezbytku. Ujme-li se nabyvatel spolu s pozemkem, který nabyl do vlastnictví, i držby části sousedního pozemku, neznamená to bez dalšího, že jedná v nepoctivém úmyslu, a to dokonce ani tehdy, je-li jeho držba nepoctivou ve smyslu § 992 odst. 1 věta druhá o. z., neboť mu „musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží“. Samotná nedbalost držitele totiž držbu v nepoctivém úmyslu nezakládá; nutný je nepoctivý úmysl držitele. Jestliže však okolnosti případu jsou tak zjevné, že průměrný člověk při běžné péči a opatrnosti musí bez pochybností poznat, že se ujímá držby pozemku o výrazně větší rozloze, než jaký nabyl, pak lze učinit závěr o nikoliv poctivém úmyslu nabyvatele. Nestačí tu však pouhý omyl držitele, byť i jinak neomluvitelný, situace musí být taková, že je třeba učinit závěr o tom, že o rozdílu věděl, resp. vědět musel, přičemž je nutno vždy přihlížet k individuálním okolnostem každého případu. Jestliže byl poměr výměry nabytého pozemku s pozemkem, jehož držby se držitel bez právního důvodu chopil (sousedním pozemkem) tak velký, že držiteli muselo být nepochybně jasné, že drží více, než nabyl (výměra takto drženého pozemku dosahovala zpravidla výrazně více než 50 % výměry pozemku koupeného či jinak nabytého), pak, nebyly-li tu okolnosti výrazně svědčící v jeho prospěch (např. sporný pozemek byl od nepaměti připlocen k pozemku právních předchůdců držitele a s nimi jako rodinnými příslušníky užíván, přičemž přístup na něj byl možný jen z usedlosti držitele, šlo o pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu, nebo držitel byl do omylu uveden znalcem, jeho výměra nebyla ve smlouvě uvedena), jde o držbu nabytou v nepoctivém úmyslu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2022). Dovolací soud pak výjimečně připustil (přísněji posuzovanou) oprávněnou držbu předpokládající dobrou víru držitele v případě, že držený pozemek převyšoval výměru pozemku koupeného (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. 22 Cdo 1395/2005); tím spíše to neplatí pro držbu „nikoliv v nepoctivém úmyslu“.

26. V posuzovaném případě žalobci rozlohu nabytého pozemku ani neznali, když tato nebyla v kupní smlouvě uvedena, žalovanou odkazované soudní rozhodnutí tak není zcela přiléhavé. Má-li toto rozhodnutí obecně rozšiřovat hranice pro nepoctivý úmysl nad rámec úmyslného jednání naplňujícího znaky nepravé držby, nakonec i starší rozhodnutí uvádějí, že hodnocení nepoctivého úmyslu je individuální, ani tak soud jednání žalobců za nepoctivé nepovažuje. Především žalobci nabyli pozemek v hranicích oplocení, jehož část tvořily letité drobné stavby, bylo tedy zjevné, že byl v daném rozsahu po léta užíván ( dle jeho stavu spíše neužíván ), že se jedná o majetek jako jeden celek, který jako odúmrť připadl žalované. A takto byl žalovanou žalobcům prodán a žalobci zaplacen. V tomto rozsahu se chopili držby, když po uzavření kupní smlouvy a zaplacení kupní ceny počali vystupovat jako vlastníci předmětných pozemků a počali činit kroky k rekonstrukci nabytého majetku. Pokud jde o námitku žalované, že žalobci z map a plánů museli poznat, že se ujímají držby pozemku, který není předmětem uzavřené kupní smlouvy, soud tento pohled nesdílí. Na žalobcích nelze požadovat, aby se dopodrobna seznamovali před uzavřením kupní smlouvy s obsahempokračování - 10 - 7 C 122/2025katastrálních a jiných map, kterým ani jako laici nemusí vždy rozumět ( zde má soud na mysli zvláště kladečské schema vodovodní přípojky, či snímek pozemkové mapy ze dne 16.3.1995). Nakonec ani plánek s legendou k rekonstrukčním pracím z března 1995 není zcela srozumitelný, když žalobci zakoupenou nemovitost v hranicích oplocení označuje jiným parcelním číslem, navíc je až z doby, kdy se žalobci již ujali držby.

27. Soud tak námitky žalované nesdílel a je přesvědčen, že za situace, kdy v jednání žalobců nelze shledat nepoctivý úmysl ( který se přitom posuzuje k okamžiku uchopení držby ) a jejich držba dotčených pozemků trvá 29 let, pak naplnili podmínky ustanovení § 1095 o.z. a vlastnictví k pozemkům vydržením nabyli. Za této situace se pak soud ani nezabýval tím, zda žalobci nenaplnili také podmínky řádného vydržení, neboť to již považoval za nadbytečné. Neztotožnil se ani s námitkou žalované směřující proti kupní smlouvě uzavřené mezi žalobci a ostatními spoluvlastníky v roce 2023, kteréžto jednání považovala za simulované, postrádající vůli stran k uzavření kupní smlouvy. Soud je toho názoru, že tato námitka je účelová a projev vůle stran byl jasný, směřující k tomu, aby v katastru nemovitostí došlo k přepisu zapsaného vlastnického práva tak, aby odpovídalo skutečnosti a vůli stran. V situaci, kdy tak nebylo možno učinit souhlasným prohlášením, nepovažuje soud za problematické, že k tomu došlo prostřednictvím uzavřené kupní smlouvy.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal ve sporu úspěšným žalobcům právo na náhradu nákladů řízení. Tyto vyčíslil jako zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, náklady právního zastoupení spočívající v odměně ve výši 31 080 Kč za 6 úkonů právní služby ( převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, replika k vyjádření žalované, účast na jednání soudu dne 16.1.2026 přesahující dvě hodiny ) dle § 9 odst. 4, písm. a), b) § 11 odst. 1, písm. a), d) a g), vyhlášky č. 177/1996 Sb. ( dále jen a.t. ) a 6 režijních paušálů ve výši celkem 2 400 Kč podle § 13 odst. 3 a.t. Přitom u dvou úkonů učiněných do 31.12.2024 vycházel soud ze znění a.t. účinného do 31.12.2024 a tedy z tarifní hodnoty 50 000 Kč a odměny ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby a režijního paušálu ve výši 300 Kč, u zbývajících 4 úkonů vycházel soud ze znění a.t. účinného od 1.1.2025 a tedy z tarifní hodnoty 113 000 Kč a odměny ve výši 5 620 Kč za jeden úkon právní služby a režijního paušálu ve výši 450 Kč. K tomu soud podotýká, že zástupce žalobců zastupoval dvě osoby, může je však považovat za jednu osobu a vyúčtovat tak své náklady, v takovém případě se nepoužije ustanovení § 12 odst. 4 a.t., jako se tomu stalo v tomto případě. Protože zástupce žalobců je plátcem DPH byla mu též přiznána odpovídající 21 % DPH ve výši 6 523,80 Kč. Celkem tedy byla žalobcům na náhradu nákladů řízení přiznána částka ve výši 42 606,80 Kč.

29. O splatnosti náhrady nákladů k rukám zástupce žalobců rozhodl soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř.