7 C 127/2025

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Bartošem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalované k nemovitým věcem, a to pozemku parc. č. st. adresa o výměře 110 m², zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba adresa, rodinný dům, a pozemku parc. č. adresa o výměře 785 m², zahrada, vše zapsáno v LV č. hodnota pro katastrální území adresa, obec adresa v katastru nemovitostí vedeném u právnická osoba pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště adresa – východ, se zrušuje.

II. Nemovité věci, a to pozemek parc. č. st. adresa o výměře 110 m², zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba adresa, rodinný dům, a pozemek parc. č. adresa o výměře 785 m², zahrada, vše zapsáno v LV č. hodnota pro katastrální území adresa, obec adresa v katastru nemovitostí vedeném u právnická osoba pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště adresa – východ, se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na vypořádání spoluvlastnického podílu částku ve výši 1 716 667 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně a žalovaná jsou povinny zaplatit na náhradě nákladů státu České republice na účet Okresního soudu adresa – východ každá částku ve výši 3 110,50 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, a to pozemku parc. č. st. adresa o výměře 110 m², zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba adresa, rodinný dům, a pozemku parc. č. adresa o výměře 785 m², zahrada, vše zapsáno v LV č. hodnota pro katastrální území adresa, obec adresa v katastru nemovitostí vedeném u právnická osoba pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště adresa – východ. Tvrdila, že je podílovým spoluvlastníkem předmětných nemovitostí v rozsahu id. 5/6, žalovaná pak v rozsahu 1/6, přičemž navrhla, aby nemovitosti byly přikázány do jejího výlučného vlastnictví s vypořádacím podílem 1 625 000 Kč pro žalovanou.

2. Žalovaná se zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví souhlasila, taktéž souhlasila s navrženým způsobem vypořádání, tj. přikázáním nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobkyně. Nesouhlasila však s výší vypořádacího podílu, který by ji měla žalobkyně uhradil, neboť ta neodpovídá obvyklé ceně předmětných nemovitostí a navrhla zpracování znaleckého posudku.

3. Mezi účastnicemi nebylo sporu o tom, že jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, o způsobu vypořádání spočívajícím v jejich přikázání do výlučného vlastnictví žalobkyně a v závěrečné fázi řízení se shodly i na obvyklé ceně předmětných nemovitostí dle znaleckého posudku, který byl v řízení vyžádán.

4. Výpisem z katastru nemovitostí k LV č. hodnota pro k. ú. a obec adresa, znaleckým posudkem znalkyně tituly před jménem jméno FO č. č. účtu a potvrzením o zůstatku na účtu vedeného na jméno žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně je podílovým spoluvlastníkem předmětných nemovitostí v rozsahu id. 5/6, žalovaná je podílovým spoluvlastníkem předmětných nemovitostí v rozsahu id. 1/6, obvyklá cena předmětných nemovitostí činí 10 300 000 Kč (k datu 24. 11. 2025) a že žalobkyně disponuje finančními prostředky ve výši přinejmenším 1 716 666 Kč.

5. Emailovou korespondencí ze dne 12. 7. 2024 mezi žalobkyní a tehdejší zástupkyní žalované tituly před jménem jméno FO má soud za prokázané, že mezi účastnice nebyla nalezena před podáním žaloby shoda na mimosoudním řešení.

6. Podle ust. § 1140 o. z. nemůže být nikdo nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

7. Podle ust. § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

8. Podle ust. § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

9. Po provedeném dokazování a na základě nesporných tvrzení účastnic dospěl soud k závěru, že jsou splněny veškeré podmínky pro zrušení podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem, přičemž s přihlédnutím k stanovisku obou účastnic soud zrušované podílové spoluvlastnictví vypořádal přikázáním předmětných nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobkyně. Současně rozhodl v návaznosti na znalecký posudek o vypořádacím podílu, který je povinna uhradit žalobkyně žalované ve výši 1 716 667 Kč odpovídající 1/6 obvyklé ceny předmětných nemovitostí.

10. Soud tedy žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku.

11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu s odkazem na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 404/22 ze dne 5. 4. 2022, podle kterého procesní úspěch účastníka nelze odvozovat od výsledného způsobu vypořádání spoluvlastnictví, které je svou povahou řízením „iudicium duplex“. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není možné vycházet ze zásady procesního úspěchu ve věci, nemohou-li účastníci řízení zcela svými procesními návrhy ovlivnit jeho výsledek. Žádnému z účastníků řízení taktéž nelze klást k tíži, že odmítá určitý způsob vypořádání spoluvlastnictví, ať už z objektivních nebo subjektivních důvodů, neboť to vyplývá z jeho ústavně zaručeného práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny.

19. Výjimku z obecného použití § 142 odst. 2 občanského soudního řádu na řízení typu iudicium duplex by měly tvořit případy, kdy jde o obstrukční chování spoluvlastníka, účastník řízení se nezajímá o konstruktivní vyřešení věci nebo jde o šikanózní výkon práva. V tomto případě však soud musí přesvědčivě vyložit, proč se v konkrétním případě rozhodl uložit účastníku řízení zaplatit druhému účastníkovi náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu.

12. V daném případě ovšem soud neshledal žádné natolik významné okolnosti, které by umožňovaly soudu odklonit se od shora uvedené zásady a přiznat jednomu z účastníků náhradu nákladů řízení.

13. Spor byl vyvolán na základě neshody účastníků, zejm. stran výše vypořádacího podílu, tedy obvyklé ceny předmětných nemovitostí, jak je patrné z předžalobní komunikace i samotné žaloby podané žalobkyní a vyjádření k žalobě ze strany žalované. Ve věci byly všechny rozhodné skutečnosti učiněny nespornými, avšak ohledně obvyklé ceny předmětných nemovitostí až v návaznosti na soudem vyžádaný a znalkyní zpracovaný znalecký posudek. V žalobě navrhla žalobkyně přiznání náhrady nákladů řízení, žalovaná s poukazem na konstantní judikaturu Ústavního soudu naopak navrhla, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení. V závěrečné řeči naopak žalobkyně navrhla nepřiznání náhrady nákladů řízení žádné z účastnic a žalovaná navrhla, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení, přičemž odkázala především na liknavost žalobkyně k uzavření smíru poté, co se účastnice shodly i na výši vypořádacího podílu po doručení znaleckého posudku. Žalovaná poukázala na emailovou korespondenci mezi právními zástupci účastnic v období od 24. 2. 2026 s tím, že dne 11. 3. 2026 zaslala k žádosti právního zástupce žalobkyně návrh dohody o vypořádání, na který ovšem ani žalobkyně ani její zástupce řádně nereagovali. Podáním doručeným soudu dne 9. 4. 2026 pak žalovaná navrhla, aby soud rozhodl bez nařízení jednání a žalované přiznal s ohledem na obstrukční jednání žalobkyně plnou náhradu nákladů řízení.

14. Jak je patrné z časových souvislostí komunikace mezi právními zástupci účastníků, došlo sice v období před vyhlášením rozsudku k prodlevě stran možného uzavření smíru ze strany žalobkyně, ovšem dle názoru soudu nikoli významné. Nadto je třeba zohlednit původní stanoviska účastnic k otázce nákladů řízení a taktéž reálnou potřebu vést soudní spor s cílem nechat soudem zpracovat nezávislý znalecký posudek, který by stanovil obvyklou cenu předmětných nemovitostí s ohledem na poměrně významně odlišné představy obou účastnic o výši vypořádacího podílu. Je třeba také zohlednit skutečnost, že znalecký posudek se ve svých závěrech přiklonil spíše k názoru žalobkyně, jejíž navržený vypořádací podíl téměř odpovídal vypořádacímu podílu reálně stanovenému na základě objektivizované obvyklé ceny předmětných nemovitostí dle znaleckého posudku.

15. Soud proto uzavřel, že není dán mimořádný důvod k odklonu ohledně otázky nákladů řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ve světle judikatury Ústavního soudu, když jednání žalobkyně popsané žalované nelze považovat za čistě obstrukční či šikanózní, naopak je soud přesvědčen, že spravedlivému uspořádání poměrů mezi účastnicemi odpovídá rozhodnutí, že žádná z nich nemá na náhradu nákladů řízení právo.

16. O náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto dle ust. § 148 o. s. ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě tvoří náklady státu znalečné ve výši 6 221 Kč uhrazené z rozpočtových prostředků státu, přičemž s ohledem na zásadu, která se prosadí u otázky náhrady nákladů řízení mezi účastnicemi, soud uložil náhradovou povinnost vůči státu žalobkyni i žalované rovným dílem. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalovaná domáhat po jeho vykonatelnosti exekuce podle zvláštního právního předpisu.