7 C 128/2023

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: ad 1) celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného ad 2) celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa o zaplacení částky 71 708 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaní ad 1) a ad 2) jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku ve výši 71 708 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z této částky od 4. 6. 2014 do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému ad 1) na náhradu nákladů řízení částku ve výši 2 672,70 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované ad 2) na náhradu nákladů řízení částku ve výši 3 557,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované ad 2).</b> pokračování - 2 - 7 C 128/2023 <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na náhradu nákladů řízení částku ve výši 8 283,60 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu Praha – východ.</b> <b>V. Žalovaní ad 1) a ad 2) jsou povinni zaplatit státu na náhradu nákladů řízení částku ve výši 7 585,40 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu Praha – východ a to tak, že každý z nich je povinen zaplatit ½ z této částky.</b> 1. Žalobkyně se žalobou vedenou původně pod sp.zn. 7 C 331/2010 jako vlastník pozemku parc. [číslo] v [část obce] domáhala určení, že na pozemcích žalovaných v katastru obce Žernovka, které nyní nesou označení parc. [číslo] vázne věcné břemeno pro každého vlastníka pozemku parc. [číslo] v [část obce], tedy jejího pozemku, spočívající ve volném přístupu i příjezdu na tento pozemek přes pozemky žalovaných. Současně se žalobkyně domáhala, aby byla soudem uložena povinnost žalovaným zaplatit jí náhradu škody, kterou jí žalovaní způsobili tím, že jí neumožnili přístup přes jejich pozemky na její pozemek a ona tak nemohla v letech 2010, 2011 a 2012 sklidit úrodu ze stromů.

2. Posléze po změně právní úpravy zákonem č. 89/2012 Sb. byl nárok žalobkyně na určení věcného břemen posuzován podle § 1029 a násl. o.z. a rozsudkem ze dne 20.12.2022, č.j. 7 C 331/2010 – 514, bylo rozhodnuto o tom, že se povoluje služebnost odpovídající právu nezbytné cesty v šíři 2,5 metru za účelem obhospodařování ovocného sadu spočívající v průchodu a průjezdu zahradní technikou do hmotnosti jedné tuny k tíži pozemků žalovaných ve prospěch pozemku žalobkyně. Při jednání soudu dne 20.12.2022, kdy byl ve věci 7 C 331/2010 vyhlášen rozsudek, však bylo možno rozhodnout pouze o té části žaloby, kde se žalobkyně domáhala povolení služebnosti nezbytné cesty, o nároku na náhradu škody nikoli, neboť se k jednání nedostavil předvolaný znalec. Za dané situace soud postupoval podle ustanovení § 112 odst. 2 o.s.ř. a vyloučil řízení o nároku na náhradu škody (tj. druhý z původně žalobou uplatněných nároků) k samostatnému projednání. [příjmení] o náhradu škody, jež je předmětem tohoto řízení, byl poté veden a následně rozhodnut tímto rozsudkem pod spisovou značkou 7 C 128/2023.

3. Žalobu o náhradu škody odůvodňovala žalobkyně tím, že na její pozemek, na kterém se nachází třešňový sad, je přístup pouze přes pozemky žalovaných, který vždy jako přístup na tento její pozemek sloužil, cesta je i vyznačena v katastrální mapě a žádná jiná přístupová cesta k jejímu pozemku není možná. Její parcela je obklopena parcelami a domy jiných vlastníků, není u ní žádná veřejná cesta a parcela je rozdělena hlubokým zatopeným lomem se strmými skalnatými břehy. Odkazovala na rozhodnutí Stavebního úřadu Městského úřadu v Říčanech o dodatečném povolení stavby ze dne 11.6.1992, ve kterém je uvedeno, že stavba oplocení, kterým žalovaní své pozemky zahradili a brání tak přístupu na její pozemek, bude užívána všemi dotčenými majiteli pozemků. Problémy s přístupem na pozemek nastaly až po vydání pozemků v restituci, kdy žalovaní tyto pozemky oplotili a tím zamezili volnému užívání přístupové cesty. Stavba oplocení byla přitom stavebním úřadem dodatečně povolena pod podmínkou, že cesta bude užívána všemi dotčenými majiteli pozemků, tzn. i žalobkyní. Žalobkyně se opakovaně snažila dohodnout s žalovanými smírně, nebylo však dosaženo dohody o přístupu k jejímu pozemku, žalovaní bránu v oplocení uzamkli a žalobkyni vstup na její pozemek neumožnili. Nemohla proto sklidit úrodu třešní dozrávajících v sadu a vznikla jí tak v roce 2010 škoda ve výši minimálně 50 000 Kč. Porušení povinnosti žalovanými spatřovala v nedodržení podmínek stanovených žalovaným v pokračování - 3 - 7 C 128/2023 rozhodnutí Stavebního úřadu MěÚ v [obec] ze dne 11.6.1992, když brána na pozemek žalovaných je uzamčena a jí je tak přístup na její pozemek zamezen.

4. V průběhu řízení rozšířila žalobkyně svůj nárok na náhradu škody na částku 150 000 Kč, když ze stejných důvodů jako za rok 2010 požadovala náhradu škody také v letech 2011 a 2012. Rozšíření žaloby bylo připuštěno usnesením soudu vyhlášeným při jednání dne 26.2.2013. Vzniklou škodu dovozovala žalobkyně ve skutečnosti, že nedošlo ke zvětšení jejího majetku, neboť pokud by otrhala třešně, mohla by je prodat a tím by došlo k jejímu majetkovému obohacení. Třešně mohly být prodány do výkupu nebo je mohla žalobkyně odprodat na tržišti. V tomto směru byla také dohodnuta se svým druhem a syny, všichni byli v té době nezaměstnaní, bez příjmu a třešně by bývali prodali. Výši škody odvozovala z počtu stromů (100 ks), minimální sklizni ze stromu (20 až 30 kg třešní) a minimální ceny za kilogram (30 až 40 Kč). Později, podáním ze dne 29.11.2020, žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, když v reakci na závěry vypracovaného znaleckého posudku žádala, aby byla žalovaným uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 71 708 Kč. Současně, což dříve žádáno nebylo, rozšířila předmět řízení rovněž o zákonný úrok z prodlení jdoucího z této částky od 4.6.2014 do zaplacení. Usnesením ze dne 30.4.2021, č.j. 7 C 331/2010 – 399, soud návrhu žalobkyně vyhověl a v části, kde se domáhala změny žaloby spočívající v rozšíření jejího požadavku o zákonný úrok z prodlení, tuto změnu připustil. V části, kde došlo k částečnému zpětvzetí žaloby, řízení o žalobě, co do částky 78 292 Kč zastavil.

5. Žalovaní s podanou žalobou nesouhlasili a trvali na tom, že žalobní návrh není opodstatněný. Namítali, že na pozemek žalované je přístup z veřejné komunikace. Jak však vyplynulo v průběhu řízení (protokol z jednání dne 1.3.2012 na č.l. 21) tímto přístupem měli žalovaní na mysli přístup po vodě (tedy přes zatopený lom) pomocí loďky. Uváděli rovněž, že si nejsou vědomi jakéhokoli svého jednání, které by mělo za následek, že žalobkyně nemohla sklidit úrodu ze stromů, když přístup na pozemek má.

6. Na základě provedeného dokazování měl soud za prokázaný následující skutkový stav. Výpisem z katastru nemovitostí a informací o parcele bylo zjištěno, že žalobkyně je vlastníkem pozemků parc. [číslo] žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky parcel [číslo] které po digitalizaci nesou označení parc. [číslo] vše obci [obec], katastrálním území Žernovka. Pozemky žalobkyně jsou rozděleny zatopeným lomem na dvě části, jedna přiléhá k veřejné komunikaci, druhá část, na které je třešňový sad, je obklopena parcelami jiných vlastníků a není na ni z veřejné komunikace přímý přístup. Jednou z přiléhajících parcel je právě parcela žalovaných parc. [číslo] na ní a na další parcele žalovaných parc. [číslo] přiléhající k veřejné komunikaci vede cesta sloužící již od padesátých let jako přístup na pozemek žalobkyně. Celá desetiletí byla cesta volně přístupná veřejnosti a sloužila jako přístup do tehdy obecní třešňovky, ke koupání v lomu a později také jako přístup k domu a vinárně pana [příjmení] (kopie katastrální mapy s datem 30.4.2009, dopis Místního národního výboru ze dne 1. září 1953, oběžník s datem 10.9.1953, fotodokumentace, dopis ze dne 5.5.2011).

7. Problém s přístupem na pozemek žalobkyně a také na pozemky další, jejichž majiteli byla cesta užívána (např. manželi [příjmení] a jejich rodinou), nastal po vydání pozemků v restitucích v devadesátých letech, kdy právní předchůdci žalovaných své pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] oplotili a vrata v oplocení uzamkli. Stavba oplocení byla Stavebním úřadem Městského úřadu v Říčanech rozhodnutím ze dne 11.6.1992 dodatečně povolena, jako podmínka bylo stanoveno, že bude užívána všemi dotčenými majiteli pozemků (tzn. i manželi [příjmení]), pokračování - 4 - 7 C 128/2023 vrata budou uzavřena, neuzamčena. V odůvodnění rozhodnutí bylo uvedeno, že pokud i nadále nedojde k dohodě o společném užívání plotu, vrat i cesty, musí být spor řešen cestou občanskoprávního soudu (rozhodnutí SÚ MěÚ [obec] ze dne 11.6.1992, [číslo jednací]). I přes vydané rozhodnutí zůstala vrata uzamčena, přístup na pozemky dalších majitelů přes pozemky žalovaných (resp. jejich předchůdců) byl i nadále problematický a tímto stavem dotčení majitelé pozemků, se snažili o zajištění bezproblémového přístupu cestou zřízení věcného břemene. Rovněž žalobkyně se snažila, a to již ve vztahu k žalovaným dosáhnout přístupu na pozemek dohodou o zřízení věcného břemene. Přestože žalobkyně byla ochotna se zavázat, že pozemek bude užíván pouze pro sběr ovoce a údržbu sadu a přístupová cesta tak užívána především v letních měsících, žalovaní s návrhy žalobkyně nesouhlasili, a to s žádnou formou umožnění přístupu na pozemek žalobkyně přes jejich pozemky (stížnost ze dne 7.8.1992, dopis Městského úřadu v Říčanech ze dne 20.8.1992, návrh na zahájení řízení o vyvlastnění podle § 108 stavebního zákona č.j. 5479/92, týkající se navrhovatele [jméno] [příjmení], spolu s jeho doplněním, rozhodnutí referátu životního prostředí a výstavby Okresního úřadu [okres] ze dne 3. dubna 1992, dopis Obecního úřadu v Mukařově ze dne 1.11.2010, zápis z ústního projednání dne 9.11.2010 na Obecním úřadu Mukařov ve věci řešení přístupové cesty, obsah návrhů s datem 9.11.2010). Svědek [jméno] [příjmení], partner žalobkyně, k tomu vypověděl, že ještě maminku žalobkyně, tam žalovaní pouštěli, ale když to zdědila žalobkyně, někdy v letech 2008, 2009, jednali s žalovanými o vstupu, ale už to nešlo. Nabízeli finanční vyrovnání, odkup pozemku, uzavření smlouvy s podmínkami vstupu, vše bezvýsledně. Na pozemek se nemohou dostat za účelem jeho údržby, sklizně třešní apod. Každoročně tam úroda shnije. Je možné se na pozemek dostat člunem, ale jsou tam příkré stěny, které sám člověk vyběhne, ale není možné tam přepravovat třešně. Jiný přístup, než přes pozemky žalovaných tam není, jsou tam zastavěné pozemky. Také jeho synové a syn žalobkyně vypověděli, že na pozemek se dostanou tak, že na něj přes lom přeplavou, případně přejedou na člunu, na skálu je nutno vyšplhat, je tam špatný přístup (výslech [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]).

8. Svědek [jméno] [příjmení], druh žalobkyně, dále vypověděl„ jak jsme se o tom doma bavili, tak já bych měl za úkol objet zelináře a velkoobchody. [příjmení] [příjmení], kde bydlíme, je výkup ovoce, tam třešně vykupují, ale jak říkám, já třešně nemám, nemohu se k nim dostat, měl jsem a mám v plánu navštívit pevné obchody, příp. velkoobchod, konkrétní jednání by byly až v okamžiku, kdy bych věděl, že třešně sklidím. Další alternativou by bylo odprodat přímo konkrétní strom k očesání. Kdyby o to byl zájem. Jinak vybavení je, já vlastním dodávkový vůz a nebyl by s odvozem třešní problém, mám živnostenský list na prodej a nákup zboží, pronajal bych si stánek v [obec] nebo v [obec] …v kamenných obchodech v okolí našeho bydliště, tam jsem se průběžně ptal na cenu těch třešní, na možnost odkupu, a to v průběhu celé doby, co se nemůžeme na pozemek dostat„. Pokud jde o úrodu v letech 2010, 2011 a 2012 uvedl svědek, že stromy byly obsypány třešněmi, úroda tam byla, nikdy to nepomrzlo. Je tam více druhů třešní, dozrává to postupně průběžně. V letech 2010 a 2011 žádal o vstup do třešňovky, že to shnije, byl na [část obce] skoro denně, koupou se v lomu, má člun, tak se dostal na pozemek. V roce 2012 už tam on osobně nežádal. O plánech třešně otrhat a prodat hovořil při svém výslechu také svědek [jméno] [příjmení], syn žalobkyně, který uvedl, že„ byly plány nechat třešňové stromy a vzít si z nich plody, tedy třešně. To byl plán matky. [příjmení] tam půjdeme na brigádu sundat třešně, to byl náš úkol … vím o tom pouze zběžně, vím, že pokud bych ty třešně sbíral, tak bych je nesbíral jenom pro sebe, nebo aby my jsme je snědli, že jich je tam dost a že by byly prodány, ale já jsem u žádných jednání nebyl … já jsem byl vždy ochoten a připraven ty třešně očesat, žádán jsem o to byl, myslím, že to je několik let zpátky a myslím, že to bylo jednou, ale pak už se počítalo s tím, že vlastně vždy budu ochoten ty třešně očesat„. K úrodě v roce 2010 uvedl svědek, že stromy byly docela plné, taková normální úroda. Svědek [jméno] [příjmení] zaslechl, že by se třešně mohly prodávat prodejcům, pokračování - 5 - 7 C 128/2023 že by z toho mohl být dobrý výnos. Hovořil o tom, že se dostávají do sadu přes lom, přeplavou ho. Třešní je tam docela dost, je tam hodně stromů. Obdobně svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že se párkrát bavili o tom, že by rádi využívali ty třešně, že je škoda o tu sklizeň přijít. Je tam špatný přístup, je tam skála. Svědek [příjmení] svém výslechu potvrdil, že měli na tržnici výkupnu, pomáhali lidem, že si mohli jako samopěstitelé donést třešně a prodat je, nebo měl lidi, kteří jim ty třešně prodali a kteří, když to byli třeba starší lidé, tak jim ty třešně i otrhali. Žalobkyně jej vícekrát kontaktovala, donesla ukázku třešní a ptala se na cenu„ myslím, že tam s někým ještě chodila, snad s babičkou. Myslím, že vždycky přišly, ukázaly mi to, ale že by přišly prodávat, to ne. Jestli to spíše neprodávala do té výkupny. Že bych já jí pronajímal stánek, to ne„. Dle svědka se jednalo o„ nějaké chrupky, nebyly červavý„. Dle svědka do tržnice chodívala žalobkyně koncem června, je to různé, záleží na počasí, kdy ty chrupky dozrávají. Byla tam vícekrát, nebylo to jenom jednou. Časově svědek tyto návštěvy datoval do doby tří a více let zpět, což by odpovídalo roku 2010. Třešně se vykupovaly za 20 – 40 Kč, prodávaly se za 90 Kč.

9. Na základě zjištěného skutkového stavu došel soud k závěru, že žalovaní (resp. jejich předchůdci) oplotili své pozemky a přes rozhodnutí Stavebního úřadu Městského úřadu v Říčanech ze dne 11.6.1992 vrata v oplocení uzamkli. Žalovaní žalobkyni neumožnili odemčením vrat přístup na pozemek ani přes písemnou výzvu v roce 2010 a další ústní žádosti v roce 2011. V písemné výzvě ke zpřístupnění pozemku ze dne 7.7.2010 adresované druhé žalované žádala žalobkyně o umožnění přístupu na svůj pozemek, kde dozrává velké množství třešní, s nimiž má podnikatelský záměr. Z výpovědí svědků bylo dále zjištěno, že žalobkyně byla připravena třešně za pomoci druha, jeho synů a svého syna otrhat a prodat, mluvilo se o tom a také se informovala u sv. Lercheho na možnost prodeje třešní. Dle soudu však nedošlo k žádné konkrétnímu jednání, konkrétní činnosti, která by byla pokračováním záměru žalobkyně směřujícímu k vytvoření zisku. Rozsudkem ze dne 11.7.2013, č.j. 7 C 331/2010-86, zdejší soud žalobu o zaplacení částky 150 000 Kč svým výrokem III. zamítl. Podle soudu prvního stupně, aby mohlo být uvažováno o odpovědnosti žalovaných za majetkovou újmu, musel by na straně žalobkyně existovat konkrétní děj (do něhož bylo protiprávně zasaženo), u něhož by bylo jisto, že při pravidelném běhu událostí povede k určitému zisku. Takový děj v posuzovaném případě dle soudu neexistoval, neboť činnost žalobkyně nepřekročila počáteční fázi podnikatelského záměru.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací svým rozsudkem ze dne 4.6.2014, č.j. 25 Co 44/2014 – 116, rozhodl, mimojiné, tak, že rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku III. zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení.

11. Dle odvolacího soudu je nárok žalobkyně na náhradu škody, která jí měla vzniknout tím, že jí žalovaní zamezili v přístupu k jejímu ovocnému sadu a ona tak nemohla sklidit dozrálé třešně, nutno posuzovat i nadále podle ustanovení zák.č. 40/1964 Sb. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že žalovaní tím, že oplotili své pozemky a v rozporu s rozhodnutím Stavebního úřadu Městského úřadu v Říčanech ze dne 11.6.1992 oplocení uzamkli a neumožnili žalobkyni přístup na její pozemek, dopustili se protiprávního úkonu. Neztotožnil se však již s právním závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně neprokázala, že jí vznikla škoda. Ve svém rozhodnutí Krajský soud v Praze uvedl, že v řízení bylo nepochybně prokázáno, že na pozemku žalobkyně se nachází třešňový sad. Žádný z účastníků nezpochybňoval skutečnost, že v příslušném období se na stromech žalobkyně nacházely třešně. Jestliže tedy žalovaní v důsledku svého protiprávního jednání neumožnili žalobkyni přístup na její pozemek a sklizení úrody, musela nepochybně žalobkyni vzniknout škoda. Tato škoda by dle odvolacího soudu vznikla i za situace, kdy by chtěla třešně použít jen pro svou potřebu, neboť tím, že úrodu třešní třeba pro vlastní potřebu použít nemohla, je dána existence škody. Škoda tedy žalobkyni vznikla a je pokračování - 6 - 7 C 128/2023 nepochybné, že tato škoda je v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaných, kteří žalobkyni neumožnili za tímto účelem přístup na její pozemek. Odpovědnost žalovaných za škodu podle § 420 odst. 1 obč. zák. je tedy dána. Se soudem prvního stupně souhlasil odvolací soud pouze v tom, že žalobkyně neprokázala výši jí tvrzené škody. Uložil tedy soudu prvního stupně, aby žalobkyni poučil podle § 118a o.s.ř. o tom, že musí navrhnout důkazy k prokázání výše vzniklé škody a v souvislosti s tím doplnit i tvrzení o tom, jaká byla v příslušných letech (2010 až 2012) úroda třešní v sadu žalobkyně a o jaký výnos tedy v důsledku protiprávního jednání žalovaných přišla.

12. Po částečném zrušení původního rozsudku Krajským soudem v Praze, žalobkyně ve shodě s pohledem Krajského soudu v Praze a po poučení daném soudem doplnila k výši vzniklé škody, že na pozemku se nachází 100 stromů, minimální sklizeň z každého stromu je 20 až 30 kg třešní a cena za jeden kg třešní činí 110 Kč. Ačkoliv je škoda značná, požaduje k náhradě pouze částku 50 000 Kč za každou jednotlivou sezónu, tj. souhrnně částku 150 000 Kč, jako škodu, která jí vznikla tím, že nemohla v důsledku protiprávního jednání žalovaných očesat stromy na svém pozemku v letech 2010, 2011 a 2012. K výtěžnosti sadu navrhla zadání znaleckého posudku. Uvedla rovněž, že náklady na získání úrody jsou minimální, protože úrodu měli česat členové domácnosti a výdaje spojené s dosažením zisku představují tak pouze náklady na pohonné hmoty a opotřebení vozidla. Později dodala, že třešně jsou v biokvalitě, neboť z důvodu, že se nemůže dostat na pozemek, není ani na stromy používán žádný postřik, přičemž třešně v biokvalitě se prodávají v cenách 150 Kč až 172 Kč za kilogram. Někde se třešně, které ani nejsou v biokvalitě prodávají za cenu 220 Kč za kilogram, konkrétně uváděla obchodní centrum Novaplaza [ulice].

13. Žalovaní i nadále namítali, že žalobkyně má na svůj pozemek přístup. Tato otázka již byla řešena před prvním rozhodnutím soudu, kdy skutková zjištění učiněná soudem a na jejich základě přijatý pohled, že žalobkyně nemá na svůj pozemek přístup z veřejné komunikace, neboť je obklopen pozemky jiných vlastníků, byl shledán odpovídajícím provedenému dokazování. Žalovaní zmínili, že kromě přístupu přes zatopený lom, je na pozemek žalobkyně možný přístup z veřejné komunikace také přes pozemky na druhé strany třešňovky, jedná se o pozemky parc. [číslo] parc. [číslo]. Druhá žalovaná rovněž doplnila konkrétní námitky proti znaleckému posudku vypracovanému znalcem [příjmení] [celé jméno znalce] k zodpovězení otázky výše škody, jak jsou tyto blíže uváděny v bodě 17 rozsudku.

14. Soud doplnil dokazování a nad rámec skutkového stavu, jak je popsán v bodě 6 až 8 tohoto rozsudku zjistil následující skutečnosti:

15. Z fotografií, které by dle žalovaných měly dokládat vhodný přístup z druhé (jihozápadní) strany třešňového sadu, soud zjistil, že takový přístup není vhodný, neboť pozemky, přes které byl měl vést jsou zaploceny a zastavěny, přístup je možný pouze brankou, která neumožňuje vjezd ani zahradnímu traktůrku a vede přes zjevně užívanou zahradu v těsné blízkosti domu, případně rekreační chaty. [příjmení] závěr byl učiněn v rámci místního šetření dne 6.5.2015, kdy byla provedena prohlídka místa cestou z [příjmení] ulice (veřejná komunikace) po pozemích žalovaných parc. [číslo] parc. [číslo] kolem lomu do třešňovky parc. [číslo] třešňovkou k pozemku parc. [číslo]. Dále byla prohlídka provedena po [příjmení] ulici k pozemku parc. [číslo] kde podél lomu z druhé strany nebyl umožněn přístup. Nebyl zjištěn, žádný jiný možný (ve smyslu umožňující obhospodařování) přístup k pozemku žalobkyně. V průběhu místního šetření byla provedena fotodokumentace a fotografie při jednání soudu provedeny k důkazu. pokračování - 7 - 7 C 128/2023 16. Z dopisů adresovaných druhé žalované bylo zjištěno, že v roce 2010 dopisem ze dne 7.7.2010 žalobkyně vyzývala druhou žalovanou k umožnění přístupu na její pozemek, neboť tam dozrává velké množství třešní, s nimiž má podnikatelský záměr. Obdobně tak učinila v roce 2012 dopisem ze dne 10.7.2012, kde rovněž zmiňuje čas sklizně třešní a žádá zdvořile žalované o umožnění přístupu za účelem provedení sklizně po dobu 1 až dvou týdnů.

17. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalce], znalce z oboru zemědělství, odvětví ovocnářství, a současně též znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady se specializací zeleně a parků v případě poškozování a jejich ničení, bylo zjištěno, že v sadu žalobkyně na pozemku parc. [číslo] v [část obce] v období let 2010 až 2012 by při maximální úrodě, při odečtení nutných ztrát, maximální reálná sklizeň u třešní činila 4 518 kg a u švestek 307 kg, což činí za dané období při započtení nákladů na česání finanční výnos ve výši 71 708 Kč. Podle znaleckého posudku byl po místním šetření vyhodnocen stav jednotlivých 71 stromů, přičemž bylo zjištěno, že se jedná o 65 třešní starých cca 95 let a 6 švestek starých cca 60 let, s ohledem na stáří a dlouhodobé zanedbání pěstební péče ve 3/3 průměrného věku zenitu růstové aktivity a různém stadiu fyziologického a mechanického rozpadu. Každý strom byl znalcem ohodnocen jednotlivě z hlediska zdravotního stavu, prostorových a mechanických poškození, úbytku objemu koruny, vitality, životní esence, stability a perspektivy na daném místě, se závěrem, že jsou tyto stromy mírně podprůměrné až špatné kvality. Vše bylo přehledně zpracováno do tabulky dendrologického průzkumu, která je přílohou posudku. Po výpočtu základního výnosu u sledovaných stromů v daném období, byl tento výnos snížen o ztráty způsobené ptactvem, kdy z uváděného rozmezí 40 – 60 %, počítal znalec v daném případě se ztrátou ve výši 40 %. Dále počítal se ztrátami při sklizni, kdy z rozmezí 5 – 15 %, vycházel z hodnoty 10 % a konečně odečetl také nedosběrky u těžko přístupných částí korun, které se nachází na cca 30 % plochy a odečetl 5 %, celkem tedy ztráty činily dle znalce 55 %. Vzhledem k tomu, že znalec byl též znalcem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady se specializací zeleně a parků v případě poškozování a jejich ničen, jako takový se mohl vyjádřit též k samotnému finančnímu výnosu ze sklizené úrody. Počítal přitom s průměrnou výkupní cenou třešní a švestek uváděnou ve statistikách Ministerstva zemědělství ČR v posuzovaném období. U třešní se jednalo o cenu za jeden kilogram ve výši 30,30 Kč v roce 2010 až 31,70 Kč v roce 2012. U švestek to za shodné období byla částka ve výši 10,36 Kč až 9,82 Kč za kilogram. Tyto částky u třešní mimochodem odpovídají také výkupní ceně, jak o ní při svém výslechu vypovídal svědek [příjmení] (bod 8 rozsudku). Od celkové výkupní ceny odečetl znalec náklady na zaplacení česáčů (minimálně 7 Kč za kilogram) a náklady za pronájem plošiny při česání ve výši 13 500 Kč za devítidenní pronájem na jednu sklizeň.

18. Při svém výslechu se znalec vyjádřil k především k námitkám druhé žalované k jeho posudku. Druhá žalovaná zejména namítala, že do posudku neměly být zařazeny švestky, výpočet možného výnosu třešní je zmatený a vzájemně si odporuje. Podle druhé žalované znalec v posudku vycházel z plodnosti stromů starých 30 až 50 let, stromy v třešňovce jsou však staré 95 let, přičemž při vyšším stáří stromů koruna i plodnost odchází. Nejsou také započteny roční neúrody, a zatímco výnosy jsou znalcem maximalizovány, náklady na sběr a ztráty na úrodě jsou minimalizovány. Z nákladů na sběrače ve výši 7 – 15 Kč za kg vychází znalec z částky 7 Kč, obdobně u uváděných ztrát způsobených ptactvem z rozmezí 40 – 60 % počítá s hodnotou 40 %. Znalec také, jak sám uvedl, nebral v úvahu meteorologické podmínky, kdy například v roce 2010 činila úroda třešní pouze 56 % oproti optimálnímu období. Žalobkyně k posudku neměla námitek, a vyjádření prvního žalovaného k posudku rovněž konkrétní námitku proti posudku neobsahovalo, bylo spíše zhodnocením stavu na pozemku a historickým exkurzem. pokračování - 8 - 7 C 128/2023 K námitkám znalec vysvětlil, že po detailní prohlídce všech stromů a posouzení důležitých ukazatelů, zvláště posouzení plodonosné části koruny, vypočítal objem koruny a provedl odpočty ztrát listové plochy a ztrát vnitřní neolistěné části. U každého stromu vypočítal aktivní část koruny s tím, že tam byly stromy proschlé i suché, ale bylo podle přírůstků zřejmé, že před dvěma či třemi lety byly olistěny, což doložily i letecké snímky. Na těch snímcích bylo i vidět, jak intenzivně stromy kvetly a pokud stromy kvetly, tak logicky i plodily. Vycházel z těchto hodnot, s ohledem na původní velikost listnatých ploch, která se dala zjistit ze suchých či proschlých větví, které byly koncové, plodonosného řádu. Měl přitom za jednoznačně zjištěné, jak stromy v dané době plodily. A také to, že plodily i ty stromy, jejichž větve byly v době prohlídky sadu proschlé či suché, neboť ten rozpad koruny by byl jiný, pokud by byly větve suché delší čas. To schnutí bylo jednoznačně v posledních letech nikoliv v desetiletích. To všechno zohlednil procentuálně v tabulce ve znaleckém posudku. Na základě toho počítal výnosy k roku 2017 a také k letům předcházejícím, tedy 2010 2012, kdy velikost a kvalita korun stromů byla větší. [příjmení] tedy propad korun a odumření mezi lety 2010 2017. Vycházelo mu to na 30 %. Z toho vycházel v rámci výpočtu váhového množství plodů, které na koruně dozrálo. To na základě ročenky Ministerstva zemědělství o výnosech plodin do toho vlastního výpočtu let 2010 2012 zakalkuloval. K počtu stromů na pozemku uvedl, že jich je 71, z toho 6 švestek, přičemž pokud uvádí špatnou kvalitu, to znamená i suchý strom. Počítal se 71 stromy, kvalita těch stromů je vyhodnocena v tabulce na straně 12 znaleckého posudku, kde jsou podstatné údaje a vše je zohledněno v tom dendrologickém průzkumu. Z tabulky vyplývá jednoznačně, kolik by který strom mohl plodit. Je tam od 0 % oproti ideální koruně po maximálně 23 %, tedy ty stromy a ta jejich plodivost je minimální, ty výnosy jsou úměrné tomu jejich stavu. Při výpočtu plodivosti, nejprve procentuálně zohlednil strom ve vztahu té maximální částce a k tomu dále zohlednil úrodu v daných letech dle ročenky Ministerstva zemědělství. Kvalitu stromu tedy zohledňoval, což doložil při svém výslechu na příkladu z tabulky. Dále se znalec vyjadřoval k redukci ztrát, ke kterým dochází před slizní a v rámci sklizně. Zmínil, že nejvíce tyto ztráty spočívají v ožeru ptactvem, kde u plantážových porostů mohou dosáhnout až 60 %. Takové ztráty jsou ovšem u plantážových výsadeb (tj. u stromů blízko u sebe, cca 2 – 3 metry, jde o hradby stromů a jde také o plodonosnou část koruny a stáří stromu), což výsadbě v sadu žalobkyně vůbec neodpovídá. U plantážové výsadby také velmi rychle dochází k úbytku plodonosnosti a ty sady se po třiceti, čtyřiceti letech ruší, naopak u jiné výsadby i u tohoto sadu, tam k obnově dochází až po sto letech. Navíc takové ztráty působí stotisícová hejna špačků a drozdů, což zde nebylo zjištěno. Ostatní ptáci, straky např. to nejsou hejnoví ptáci a takovéto škody nepůsobí. Ptáci jsou bytosti, které vědí, že je pro ně výhodnější ta větší plantážová plocha, na takové plochy se soustředí, ne na takovéto staré stromy v extenzivní výsadbě, proto ty ztráty odhadl na 40 %. Doplnil k tomu dále, že některá literatura uvádí i pouze 30 % ztráty, jeho odborný odhad byl takový, že pro tento sad, nechráněný, nehlídaný, nerušený prostor, ztráty těmi ptáky, co tam žijí, by byly 40 %. Ke ztrátě 5 – 15 % udávané při sklizni vypověděl znalec, že větší hodnota je tam, kde sklizeň je mechanizovaná, nikoliv ruční. V tomto případě nepředpokládal mechanizovaný sběr, proto dal 10 %. Pokud jde o nedosběrky, v tomto případě s ohledem na řidší koruny, přístupné z nějakých zařízení, kde plodonosné části větví nebyly hluboké, sběr mohl být prováděn bez problémů, koruny nebyly tak velké, aby zůstaly na vrcholu nedosběrky. Nešlo o vysokokmeny, nešlo o velké koruny s omezeným dosahem do nich, proto vycházel z 5 %. Ke švestkám zmínil, že by na ně dopadlo to samé a když švestky v sadu našel, tak je také započítal. [jméno] by byl ten rozdíl, že by byly nižší ztráty způsobené ptactvem, ale byly by tam naopak zase vyšší ztráty způsobené třeba plísněmi. Znalec také uvedl, že zohlednil stáří stromů a špatnou péči, jež se projeví právě v té velikosti plodonosné části. [jméno] zjistil a toto započítával, i z tabulky v pokračování - 9 - 7 C 128/2023 posudku je zřejmé, že počítal průměrnou část, tu plodivou část, ve výši 15 % ve srovnání s ideální a plně plodící korunou, je zřejmé, že tady tu údržbu, ten stav, to stáří zohlednil. Ke znalosti nějakého významného lokálního snížení úrody vypověděl znalec, že vycházel ze statistik, grafů, teploty, srážek, a to z údajů, které jsou pro Středočeský kraj. Konkrétně v daném místě, v dané lokalitě takovéto údaje je obtížné zjistit, neboť tam není žádné certifikované sledování pro dané místo. Lokální situaci nebyl z tohoto pohledu schopen zhodnotit, takové informace k tomu neměl. Podle znalce jde pouze o hypotézu, že by došlo k nějaké takové lokální situaci a on by neměl pracovat s hypotézami. Úrodnost v roce 2017 nemohl v době, kdy zpracovával znalecký posudek hodnotit, neboť v té době k tomu ještě nebyly statistiky z Ministerstva, to bývá až v dubnu, květnu následujícího roku. Vycházel ze stavu na místě a porovnával ho s ideálním výnosem plodonosného stromu. V letech, které počítal, tedy 2010 2012, tam bylo nějaké procentuální navýšení, neboť ty roky byly lepší Počet lidí, jaký by byl schopen očesat úrodu v daném sadu, odhadl na 5 – 6 lidí. Záleží na tom, jakou by měli techniku (výsuvné plošiny, žebříky). Zde by byl prostor pro sklizeň z plošiny s ohledem na rozestup stromů, ale musela by být provedena údržba sadu, aby se tam dalo vyjet takovou technikou, jinak by byl vjezd komplikovanější. Nejedná se o nijak těžkou a velikou plošinu, je to plošina za osobní automobil. Na očesání toho sadu v těch 5-6 lidech by mohly být potřeba 3 plošiny, když počítá, že na jedné plošině by mohli být 2 lidé. Jde ale o kalkulaci majitele, jsou různá možná řešení a toto je jedno z nich. Záleží na tom, jak rychle chce sad sklidit, pokud jej potřebuje nebo chce sklidit rychle, tak ty náklady jsou samozřejmě vyšší. Není potřeba, aby to bylo činěno z plošiny, je možno to činit z žebříků, když používány v současné době bývají samonosné žebříky, tedy neopírající se o větve. Byli by schopni to očesat třeba i dva lidé, ovšem nestihli by to tak rychle, byli by tam větší ztráty, neboť před nimi česal někdo jiný, čímž myslí nejen ptáky. Pokud počítal náklady, počítal náklady na 1-2 lidi s tím, že by česání probíhalo po dobu 9 dní, ovšem můžou se počítat různé relace těchto nákladů. Náklady na srovnání nerovností nepočítal, to už by byla další spekulace, tedy spekulace na spekulaci. K dotazu, kolik je možno sklidit samosběrem uvedl, znalec, že záleží na technice sběračů a způsobu sběru. Má zkušenosti s tím, že někteří občané očešou třešeň do poslední třešně, a to bez žebříku, kdy vlezou do korun stromů a očešou úplně všechno. Záleží tedy na počtu sběračů a na tom, jaké nebezpečí by při česání podstoupili.

19. Po provedeném dokazování má soud, nad rámec zjištění učiněných v bodě 7 a 8 rozsudku, za prokázané, že žalobkyně nemá ke svému pozemku parc. [číslo] (sadu s ovocnými stromy) přístup z veřejné pozemní komunikace. Přístup z jiného pozemku žalobkyně (konkrétně parc. [číslo] k jehož severní straně žalobkyně přístup z veřejné komunikace má) nelze považovat za možný, neboť vyžaduje sešplhat po skále k hladině zatopeného lomu, přeplavat, případně přejet pomocí člunu lom, a na druhé straně opět vylézt po skále nahoru. Tento přístup byl využíván k rekreačním účelům zejména syny žalobkyně a jejího partnera, není však použitelný pro obhospodařování sadu. Přístup na pozemek parc. [číslo] (sadu žalobkyně) není možný ani z jihozápadní strany přes pozemky parc. [číslo] parc. [číslo]. Pozemek, přes který by měl dle žalovaných přístup vést, je zaplocen a zastavěn, přístup je možný pouze brankou, která neumožňuje vjezd ani zahradnímu traktůrku a vede přes zjevně užívanou zahradu v těsné blízkosti domu, případně rekreační chaty. Původně užívaný přístup k lomu v období, kdy po ukončení činnosti v lomu byly pozemky dány do správy MNV [obec] a zatopený lom užíván ke koupání, byl poté, kdy pozemky byly v devadesátých letech vráceny restituentům, zamezen. Žalovanými byl prostor oplocen, opatřen vraty a vrata byla uzamčena. Přístup cizím osobám, včetně žalobkyně (byť její matce žalovaní přístup na pozemek umožňovali), byl zamezen. A to pokračování - 10 - 7 C 128/2023 přesto, že, jak již bylo uváděno výše, podmínkou pro dodatečné povolení stavby plotu, jímž byl opocen pozemek žalovaných a který zamezil dříve užívanému přístupu po cestě k lomu a do sadu žalobkyně, bylo, že přístup bude nadále užíván všemi dotčenými majiteli pozemků, tedy i žalobkyní.

20. Ani po doplněném dokazování provedeném po zrušujícím rozhodnutí odvolacím soudem, nedoznal závěr o tom, že žalovaní tím, že oplotili své pozemky a v rozporu s rozhodnutím Stavebního úřadu Městského úřadu v Říčanech ze dne 11.6.1992 oplocení uzamkli a neumožnili žalobkyni přístup na její pozemek, dopustili se protiprávního úkonu, změn. Úkolem soudu prvního stupně, jak mu byl uložen odvolacím soudem, bylo, aby po poučení daném žalobkyni a jí doplněných tvrzeních zjistil, jaká byla v příslušných letech 2010 až 2012 úroda třešní v sadu žalobkyně a o jaký výnos tedy v důsledku protiprávního jednání žalovaných přišla. Zde soud odkazuje na znalecký posudek zpracovaný znalcem [příjmení] [celé jméno znalce]. Tento posudek byl dále znalcem při jednání soudu podrobně vysvětlen a soud jej považuje za precizně zpracovaný a škodu ve výši 71 708 Kč za přesvědčivě prokázanou. Ze znaleckého posudku a výslechu znalce dále vyplynulo, že v 5 – 6 lidech by bylo možno sad sklidit formou samosběru, a to i ze žebříků. Nakonec znalec připouštěl možnost sklizení úrody v sadu 1 – 2 lidmi s tím, že by to však trvalo déle a došlo k větším ztrátám. Lze tak mít za zjištěné, že žalobkyně si mohla úrodu, pokud by jí byl umožněn vstup na pozemek, sklidit prakticky sama, neboť pokud by již ona do výšek nešplhala, při zajištění čtyř samostojných žebříků by česat mohli jej syn, dva synové jejího partnera a její partner (tak, jak o tom vypovídali při jednání soudu před vyhlášením prvního rozsudku, srov. bod 8 rozsudku). Ke zjištěné výši škody lze též podotknout, že znalec při jejím výpočtu odečítal též náklady na česání a pronájem plošin, přičemž za předpokladu, že by sklízeli členové rodiny ze žebříků, tyto náklady by nevznikly. I ve světle tohoto pohledu považuje soud výši škody uváděnou žalobkyní za opodstatněnou a doloženou.

21. K námitce druhé žalované, že posudek počítá též se švestkami, přičemž úkolem bylo zjistit úrodu třešní, soud uvádí, že ji neshledává důvodnou, neboť žalobou se žalobkyně domáhala náhrady škody způsobené tím, že neměla přístup do sadu, aby sklidila úrodu ze stromů. Jestliže později bylo hovořeno o třešních, považuje to soud za jistou„ zkratku„, sad také byl nazýván třešňovkou, byť v něm již 60 let roste 6 švestek. Podstatné je, že žalobkyně od počátku spatřovala škodu v tom, že nemohla v důsledku jednání žalovaných sklidit úrodu ze stromů ve svém sadu. Je pak již nerozhodné, zda takovým stromem je třešeň, či švestka, jak nakonec znalec, když zjistil, že na pozemku rostou spolu s třešněmi i švestky, spočítal možný finanční výnos z úrody pro oba druhy stromů.

22. Také námitce druhé žalované, že v době, kdy žalobkyně žádala o přístup do sadu, již byly třešně sklizeny, čímž zpochybňovala, že by žalobkyně měla vůbec o česání třešní zájem, soud nepřisvědčuje. Co se týče dozrávání třešní, hovořil znalec o červnu s tím, že to závisí na počasí a na odrůdě. V závislosti na odrůdě dozrávají třešně od druhé poloviny května do druhé poloviny srpna, a soud považuje za obecnou znalost, že je možno česat dozrávající třešně o letních prázdninách. Lze odkázat i na výslechy svědků, kteří hovořili o úrodě, a to jak z hlediska jejího množství, tak i z hlediska časového, zvláště na výslech svědka [příjmení], který vypověděl, že žalobkyně mu opakovaně nosila třešně na ukázku, přičemž si vzpomněl i na to, že byly bez červů. Navíc žádosti o přístup nebyly pouze písemné, partner žalobkyně hovořil při výslechu o tom, že o přístup do sadu přes pozemek žalovaných žádal také ústně, nebyl mu však umožněn.

23. Další dokazování soud neprováděl, neboť zjištěný skutkový stav pro posouzení věci považoval za zcela postačující. Některé ve věci provedené důkazy v tomto rozsudku nezmiňuje, pokračování - 11 - 7 C 128/2023 neboť z nich nečinil závěry využitelné v této části řízení, kde jeho předmětem bylo způsobení škody, nikoli řešení přístupu na pozemek žalobkyně formou služebnosti. Závěry nečinil ani z fotografií prodejní ceny třešní doložených žalobkyní, když vychází ze znaleckého posudku a jím zjištěných údajů. <i>24. Podle § 3079 odst. 1 zák.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.</i> <i>25. Podle § 415 zák.č. 40/1964 Sb., občanského zákona (dále jen obč.zák.) je každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.</i> <i>26. Podle § 420 odst.1 obč.zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Podle odstavce 2 se odpovědnosti za škodu zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.</i> <i>27. Podle § 438 odst. 1 obč. zák. způsobí-li škodu více škůdců, odpovídají za ni společně a nerozdílně.</i> <i>28. Podle § 442 odst.1 obč.zák. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo.</i> <i>29. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>30. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 31. Zjištěný skutkový stav soud, veden závěry Krajského soudu v Praze, právně posuzoval dle shora uvedených zákonných ustanovení.

32. Žalovaní, jak bylo prokázáno, v důsledku svého protiprávního jednání, kdy oplotili svůj pozemek a přístupová vrata v rozporu s rozhodnutím Stavebního úřadu Městského úřadu v Říčanech ze dne 11.6.1992 uzamkli, neumožnili žalobkyni v letech 2010, 2011 a 2012 přístup na její pozemek a sklizení úrody v sadu dozrávajících plodů (třešní a švestek). Zjištěný skutkový stav byl již dříve hodnocen Krajským soudem v Praze tak, že tímto jednáním musela žalobkyni nepochybně vzniknout škoda, neboť existence této škody je dána již tím, že úrodu nemohla použít pro svoji vlastní potřebu. Škoda tedy žalobkyni vznikla a je nepochybné, že tato škoda je v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaných, kteří žalobkyni neumožnili za účelem sklizně přístup na její pozemek. Odpovědnost žalovaných za škodu podle § 420 odst. 1 obč. zák. je dána. Co se týče výše vzniklé škody, Krajský soud v Praze uložil soudu prvního stupně, aby žalobkyni poučil podle § 118a o.s.ř. o tom, že musí navrhnout důkazy k prokázání výše vzniklé škody a aby zjistil, jaká byla v příslušných letech úroda v sadu žalobkyně a o jaký výnos tedy v důsledku protiprávního jednání žalovaných přišla. Vyjevil tak svůj právní názor, že škodou je již samotný výnos z úrody, aniž by bylo nutno zjišťovat, zda jej žalobkyně chtěla a mohla získat. Neboť v tomto směru při zrušení původního zamítavého rozhodnutí soudu prvního stupně nic jiného k doplnění tvrzení a dokazování, ani k poučení žalobkyně neukládal. Škoda ve výši 71 708 Kč pak byla zjištěna po doplnění tvrzení žalobkyní z jí navrženého znaleckého posudku. Nadto má soud z provedeného dokazování, vycházeje zejména ze zmíněného znaleckého posudku za prokázáno, že nejenom, že žalobkyně plánovala úrodu sklidit, což bylo zjištěno již v původním rozsudku, ale že také bylo reálné celou úrodu, a to i formou samosběru zajištěného pouze pokračování - 12 - 7 C 128/2023 rodinnými příslušníky sklidit. Pokud druhá žalovaná namítala, že ve chvíli, kdy žalobkyně o sklizení úrody žádala, bylo již na její sklizení pozdě, případně, že úroda v sadu ani nebyla, má soud tyto námitky provedeným dokazováním za vyvrácené. Doplnil by k tomu, že i kdyby žádosti o přístup na pozemek byly skutečně provedeny opožděně, odpovědnost za vzniklou škodu na straně žalovaných by stejně byla shledána. Z celého dokazování bylo zjevné, že žalovaní (zvláště druhá žalovaná, když prvního žalovaného zastupující otec později projevoval ochotu se s žalobkyní domluvit a přístup jí umožnit) nechtěli žalobkyni přístup přes jejich pozemek, byť krátkodobě a sezónně, umožnit. Tedy i v případě, kdy by žalobkyně žádala o přístup ještě před sklizní v letech 2010 – 2012 (tedy z pohledu druhé žalované včas), má soud za to, že by jí nebyl umožněn a škoda vznikla. Soud rozumí obavě žalovaných nechávat vrata na jejich pozemek stále odemčená, nerozumí však již tomu, proč tedy neposkytli, alespoň na krátkou dobu sklizně, žalobkyni klíč, aby se přes jejich pozemky do svého sadu dostala a mohla třešně očesat. Podotýká k tomu, že dotčené pozemky žalovaných nejsou jimi ani nikterak intenzivně užívány, v budově bývalé kompresorovny lomu mají žalovaní k dispozici místnosti k rekreaci. Po provedeném místním šetření je soud přesvědčen, že občasný a dočasný pohyb žalobkyně přes pozemky by nebyl rušivý a ani pozemky nějak poškozující. Navíc, jak vyplynulo v průběhu řízení, otec druhého žalovaného bydlí na vedlejším pozemku. Vše záleželo na prosté lidské domluvě a bylo na žalovaných, aby si počínali tak, aby nedošlo k možné škodě, čemuž v tomto případě právě předáním klíče, či dohodou na vstupu, mohli zcela jednoduše zabránit. Odpovědnost za vzniklou škodu tak rovným dílem nesou.

33. K zaplacení částky 150 000 Kč byli žalovaní vyzváni nejpozději tehdy, když při jednání soudu dne 26.2.2013 soud připustil změnu žaloby, jíž se žalobkyně této částky na žalovaných domáhala. Ke dni 4.6.2014 (jedná se shodou okolností o datum jednání Krajského soudu v Praze, kdy byl sdělen jeho názor, že ke škodě skutečně došlo) již byli žalovaní nepochybně v prodlení s platbou žalované částky. V důsledku prodlení žalobkyni náleží též úroky z prodlení v zákonné výši, tj. ve výši stanovené vládním nařízením [číslo] Sb., dle § 1970 o. z.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 151 odst. 1 o.s.ř. Žalovaným ad 1) a ad 2), kteří byli ve věci z větší části úspěšní (úspěch 52,2 % z žalovaných 150 000 Kč oproti neúspěchu 47,8 % - žalobkyni přiznaných 71 708 Kč), přiznal soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2, věta prvá o.s.ř. vztahujícím se k té části řízení, kde bylo pro zpětvzetí žaloby žalobkyní částečně zastaveno (a žalobkyně je tak z procesního pohledu v této části neúspěšná), právo na náhradu 4,4 % z jejich nákladů řízení. Náklady řízení prvního žalovaného, který byl po část řízení zastoupen společně s druhou žalovanou stejným advokátem, tvoří náklady právního zastoupení spočívající v odměně ve výši 7 440 Kč (tj. odměna za tři úkony právní služby po 2 480 Kč – převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci ze dne 26.9.2011 a účast na jednání soudu dne 1.3.2012 - dle § 8 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), když soud vychází z tarifní hodnoty 50 000 Kč a tedy odměny za jeden úkon právní služby ve výši 3 100 Kč, snížené dle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. při zastupování dvou nebo více osob o 20 % na částku 2 480 Kč. Dále je tvoří náklady právního zastoupení spočívající v odměně ve výši 39 760 Kč (tj. odměna za sedm úkonů právní služby po 5 680 Kč – účast na jednání soudu ve dnech 26.2.2013, 2.4.2013, 6.6.2013, 11.7.2013, vyjádření k odvolání ve věci ze dne 16.1.2014, účast u jednání odvolacího soudu dne 4.6.2014 a účast u jednání soudu dne 24.3.2015 - § 11 odst. 1, písm. d), g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), když soud vychází z tarifní hodnoty 150 000 Kč po rozšíření žaloby před jednáním dne 26.2.2013, a tedy odměny za jeden úkon právní služby ve výši 7 100 Kč, snížené dle pokračování - 13 - 7 C 128/2023 § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. při zastupování dvou nebo více osob o 20 % na částku 5 680 Kč. Od jednání soudu dne 27.1.2017 již nebyl první žalovaný zastoupen advokátem, nýbrž svým otcem jako obecným zmocněncem, a nakonec od jednání dne 12.12.2022 již zastoupen nebyl vůbec, neboť otci udělenou plnou moc ke svému zastupování odvolal. Za toto období soud prvnímu žalovanému žádné náklady řízení nepřiznal, neboť první žalovaný za ně ani žádnou náhradu nákladů řízení (nárok by měl pouze na paušál nezastoupeného účastníka) nepožadoval. Celkové náklady řízení prvního žalovaného činí tedy odměnu za zastoupení advokátem, jak je vyčíslena výše při deseti úkonech právní služby, tj. částku 47 200 Kč, k čemuž je nutno připočíst jim odpovídající režijní paušál za každý z deseti úkonů právní služby ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. 3 000 Kč a odpovídající 21 % DPH ve výši 10 542 Kč Náklady prvního žalovaného tak činily celkovou částku ve výši 60 742 Kč, pročež při náhradě jejich 4,4 % dle poměru úspěchu a neúspěchu ve sporu byla žalobkyni výrokem II. uložena povinnost zaplatit prvnímu žalovanému na náhradu nákladů řízení částku ve výši 2 672,70 Kč.

35. Náklady řízení druhé žalované, která byla zastoupena v celém řízení, přičemž po část řízení byla zastoupena společně s prvním žalovaným stejným advokátem, tvoří náklady právního zastoupení spočívající v odměně ve výši 7 440 Kč (tj. odměna za tři úkony právní služby po 2 480 Kč – převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci ze dne 26.9.2011 a účast na jednání soudu dne 1.3.2012 - dle § 8 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), když soud vychází z tarifní hodnoty 50 000 Kč a tedy odměny za jeden úkon právní služby ve výši 3 100 Kč, snížené dle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. při zastupování dvou nebo více osob o 20 % na částku 2 480 Kč. Dále je tvoří náklady právního zastoupení spočívající v odměně ve výši 39 760 Kč (tj. odměna za sedm úkonů právní služby po 5 680 Kč – účast na jednání soudu ve dnech 26.2.2013, 2.4.2013, 6.6.2013, 11.7.2013, vyjádření k odvolání ve věci ze dne 16.1.2014, účast u jednání odvolacího soudu dne 4.6.2014 a účast u jednání soudu dne 24.3.2015 - § 11 odst. 1, písm. d), g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), když soud vychází z tarifní hodnoty 150 000 Kč po rozšíření žaloby před jednáním dne 26.2.2013, a tedy odměny za jeden úkon právní služby ve výši 7 100 Kč, snížené dle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. při zastupování dvou nebo více osob o 20 % na částku 5 680 Kč. Poté, co bylo ukončeno zastupování prvního žalovaného, byly druhou žalovanou účtovány jako samostatné úkony právní služby ve vztahu k nároku na náhradu škody čtyři úkony. Konkrétně se jednalo o vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 23.1.2018, odvolání do nákladů znaleckého posudku ze dne 10.4.2018, účast u jednání soudu dne 2.6.2023 a účast u vyhlášení rozsudku dne 9.6.2023, jiné náklady druhá žalovaná neúčtovala. Nárok na odměnu za tyto úkony právní služby byl soudem druhé žalované přiznán dle § 11 odst. 1, písm. d) a g), odst. 2, písm. c) a f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., přičemž u odvolání do nákladů znaleckého posudku je počítána odměna zástupce v poloviční výši, stejně tak jako za účast při vyhlášení rozsudku. Vzhledem k tomu, že po zpracování znaleckého posudku došlo podáním žalobkyně ze dne 29.11.2020 k částečnému zpětvzetí žaloby a předmětem řízení se stala částka ve výši 71 708 Kč, došlo také ke změně tarifní hodnoty a výše odměny za úkon právní služby. Ta pak odpovídá u vyjádření ke znaleckému posudku při tarifní hodnotě 150 000 Kč částce ve výši 7 100 Kč a u odvolání do nákladů znaleckého posudku částce v poloviční výši, tj. 3 550 Kč. Za účast při jednání soudu byla přiznána odměna určená z nové tarifní hodnoty 71 708 Kč a tedy ve výši 3 980 Kč, což při pokračování - 14 - 7 C 128/2023 odměně v poloviční výši za účast u vyhlášení rozsudku činí částku ve výši 1 990 Kč. Za čtyři úkony právní služby účtované druhou žalovanou v období, kdy byla zastoupena sama a nikoli společně s prvním žalovaným, tak její náklady, co se týče odměny za zastoupení, činily 16 620 Kč. Celkové náklady řízení druhé žalované činí tedy odměnu za zastoupení advokátem, jak je vyčíslena výše při deseti úkonech právní služby, tj. částku 63 820 Kč, k čemuž je nutno připočíst jim odpovídající režijní paušál za každý z oněch deseti úkonů právní služby ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. 3 000 Kč a odpovídající 21 % DPH ve výši 14 032,20 Kč Náklady druhé žalované tak činily celkovou částku ve výši 80 852,20 Kč, pročež při náhradě jejich 4,4 % dle poměru úspěchu a neúspěchu ve sporu byla žalobkyni výrokem II. uložena povinnost zaplatit druhé žalované na náhradu nákladů řízení částku ve výši 3 557,50 Kč.

36. O splatnosti náhrady nákladů k rukám zástupce žalované ad 2) rozhodl soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

37. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. soud také uložil žalovaným povinnost zaplatit státu náklady, které platil. Celkem bylo znalci [celé jméno znalce] přiznáno znalečné ve výši ve 18 869 Kč Náklady státu ve vztahu k této části řízení se tak skládají ze znalečného ve výši 15 869 Kč, jež nebylo kryto zálohou vybranou od žalobkyně ve výši 3 000 Kč. Podle poměru úspěchu a neúspěchu ve sporu (52,2 % ku 47,8 %) tak na žalobkyni připadá úhrada částky 8 283,60 Kč (52,2 % z částky 15 869 Kč), jež jí soud uložil zaplatit ve výroku IV. tohoto rozsudku. Žalovaní se rovným dílem podělí o úhradu zbývající částky ve výši 7 585,40 Kč (47,8 % z částky 15 869 Kč), jak jim tuto povinnost stanoví výrok V. tohoto rozsudku.