7 C 156/2018

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: ad 1) celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalované a žalovaného ad 2) celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované a žalovaného oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 97 134 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 97 134 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 30. 1. 2015 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradu nákladů řízení částku ve výši 30 245 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 27. 4. 2018 domáhal zaplacení částky 97 134 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že byl právním zástupcem žalovaných, kdy je zastupoval v soudních sporech u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 8 EC 235/2011, kde byli žalováni o zaplacení částky 146 487,60 Kč a dále u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 16 C 109/2012 ve sporu o zaplacení částky 372 450 Kč. Poté, co žalovaní vypověděli žalobci plnou moc, vyúčtoval jim právní služby za zastupování ve věci vedené u Okresního soudu Praha-východ fakturou ze dne 19. 1. 2015 na částku 97 134 Kč včetně DPH, se splatností 29. 1. 2015. Fakturou účtoval žalovaným odměnu ve výši 11 168 Kč a náhradě hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze 7 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, a to za přípravu a převzetí zastoupení, sepis vyjádření ze dne 23. 2. 2013, ústní jednání ze dne 15. 5. 2013, sepis návrhu a vyjádření ze dne 7. 6. 2013, ústní jednání ze dne 25. 3. 2014, ústní jednání ze dne 11. 4. 2014 a ústní jednání ze dne 6. 8. 2014. Žalovaní uvedenou částku do dne splatnosti, a ani poté, neuhradili.

2. Žalobce dále uvedl, že žalobou ze dne 10. 6. 2015 se žalovaní v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 168/2015 domáhali po žalobci zaplacení částky 153 831 Kč jako náhrady za škodu, kterou jim měl způsobit jejich nesprávným zastupováním v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 10 pod sp. zn. 16 C 109/2012. V rámci zmíněného řízení před Obvodního soudu pro Prahu 2 uplatnil žalobce oproti jejich nároku námitku započtení svého nároku ve výši 97 134 Kč z titulu odměny za zastupování v řízení vedeném před Okresním soudem Praha – východ sp.zn. 8 EC 235/2011 Obvodní soud pro Prahu 2 shledal v rozsudku ze dne 5.6.2017, č.j. 22 C 168/2015-133, jeho námitku započtení důvodnou pouze v rozsahu 76 501 Kč Městský soud v Praze jako soud odvolací soud se jeho námitkami, které uplatnil z opatrnosti i proti nepřiznání důvodnosti zápočtu odměny do zbývající částky 20 633 Kč nezabýval, neboť dospěl ve svém rozsudku ze dne 29.1.2018, č.j. 68 Co 475/2017-175, k závěru, že nárok žalovaných není opodstatněný v celém rozsahu. Následně proto žalobce vyzval dne 15.3.2018 žalované k zaplacení částky 97 134 Kč. Žalovaní úhradu této částky odmítli s námitkami, které však žalobce nepovažuje za důvodné.

3. Žalovaní navrhovali žalobu zamítnout. Namítali, že nárok žalobce za zastupování před Okresním soudem Praha-východ v řízení sp.zn. 8 EC 235/2011 neuznávají co do důvodu a výše. Mezi nimi žalobcem byla dle jejich tvrzení sjednána smluvní odměna a tuto měli platit pouze v případě úspěchu ve věci, tj. bude-li žaloba podaná proti nim zamítnuta. K výpočtu odměny nemělo tedy dojít dle advokátního tarifu, navíc žalobce dle žalovaných nesprávně vyúčtoval odměnu za právní služby, když jednání dne 15.5.2013 a dne 25.3.2014 se nekonala (resp. došlo pouze bez projednání k přerušení řízení či k odročení jednání). Nesprávně též žalobce účtoval sepis návrhu a vyjádření ze dne 7.6.2012, kdy nešlo o podání či návrh ve věci samé, ani o jiný úkon právní služby, za nějž by dle advokátního tarifu měla náležet odměna. Kompenzační projev, který byl v podání rovněž učiněn mohl být učiněn již v podané žalobě, z tohoto pohledu pak nejde o úkon právní služba účelně vynaložený. Dále žalovaní namítali, že žalobce v řízení porušil své povinnosti advokáta, nepodal odvolání proti rozhodnutí o procením nástupnictví, žalovaným v důsledku toho vznikla škoda a z toho důvodu vypověděli žalobci plnou moc. Žalobce nemá za této situace dle § 730 odst. 2 o.z. a § 732 o.z. právo ani na část odměny. Tvrdili také, že žalobce je nesprávně zastupoval také v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 10, kdy chybně uplatnil nárok na slevu z kupní ceny, který neměli, když jim náležel pouze nárok na odstranění vad, který naopak uplatněn nebyl. Žalovaným v důsledku tohoto nesprávného postupu vznikla škoda ve výši nejméně 153 831 Kč spočívající v platbách soudních poplatků a nákladů řízení. Náhradu této škody uplatnili v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 22 C 168/2015, kde žalobce proti tomuto jejich nároku vznesl kompenzační námitku započtení jeho nároku na zaplacení žalované částky 97 134 Kč. V odvolacím řízení změnil Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně, když nezastal jeho názor o porušení povinnosti žalobce, žalovaní proti tomuto rozsudku podali dovolání, o němž do doby vyjádření k žalobě nebylo rozhodnuto. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem považovali žalovaní uplatnění nároku žalobcem za rozporné s dobrými mravy. S ohledem na datum splatnosti faktury žalovaná ad 2) vznesla námitku promlčení, k čemuž uvedla, že faktura zní pouze na žalovaného ad 1) a pouze jemu byla zaslána. K ukončení právního zastoupení došlo dne 12.12.2014, žaloba však byla podána až dne 27.4.2018, tj. po třech letech od případného vzniku nároku žalobce na zaplacení odměny za právní služby.

4. Podáním ze dne 25.2.2019 žalovaní s poukazem na spor vedený u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 22 C 168/2015 navrhli, aby řízení bylo z důvodu § 109 odst. 2, písm. c) o.s.ř. přerušeno. Stalo se tak v situaci, kdy Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 5.6.2017, č.j. 22 C 168/2015 - 133, podané žalobě vyhověl, zčásti ji zamítl, když přitom posuzoval i důvodnost kompenzační námitkou vzneseného nároku žalobce (v daném řízení žalovaného). Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29.1.2018, č.j. 68 Co 475/2017-175, žalobu v celém rozsahu zamítl. K dovolání žalovaných však byl rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.1.2019, č.j. 25 Cdo 2038/2018-217, výše uvedený rozsudek Městského soudu v Praze zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Nejvyšší soud ČR vyslovil názor, že závěr Městského soudu v Praze, že žalobce neporušil svoji právní povinnost advokáta, není správný a odvolací soud se jím odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Bylo tak zřejmé, že v řízení vedeném pod sp.zn. 22 C 168/2015 bude opětovně posuzována otázka kompenzační námitky, tedy tentýž nárok, jež je předmětem i tohoto řízení. Z důvodu hospodárnosti řízení soud proto řízení ve věci této sp.zn. 7 C 156/2018 přerušil a v řízení dále pokračoval poté, kdy řízení vedené před Obvodním soudem pro Prahu 2, sp.zn. 22 C 168/2015 bylo po vydání rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16.10.2019, č.j. 68 Co 475/2017-280, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5.6.2017, č.j. 22 C 168/2015-133, pravomocně skončeno. Pro další přerušení řízení navrhované žalobcem z toho důvodu, že proti novému rozhodnutí odvolacího Městského soudu v Praze podal dovolání, soud neshledal důvody.

5. Soud provedeným dokazováním učinil následující skutková zjištění.

6. Z výpovědi plné moci žalobci ze dne 12. 12. 2014 soud zjistil, že žalobce zastupoval žalované v soudních řízeních, kdy žalovaní plnou moc žalobci uvedeného dne vypověděli.

7. Z faktury ze dne 19. 1. 2015 a osvědčení žalobce o registraci k DPH bylo zjištěno, že žalobce, jež je plátcem daně z přidané hodnoty, vyúčtoval žalovanému ad 1) za zastupování v soudním řízení u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 8 EC 235/2011 částku ve výši 97 134 Kč, včetně DPH, spočívající v odměně ve výši 11 168 Kč a náhradě hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze 7 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, a to za přípravu a převzetí zastoupení, sepis vyjádření ze dne 23. 2. 2013, ústní jednání ze dne 15. 5. 2013, sepis návrhu a vyjádření ze dne 7. 6. 2013, ústní jednání ze dne 25. 3. 2014, ústní jednání ze dne 11. 4. 2014 a ústní jednání ze dne 6. 8. 2014.

8. Z dokladu o odeslání předžalobní upomínky a podacího archu ze dne 15. 3. 2018 má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalované k zaplacení dlužné částky.

9. Z listin tvořící obsah spisu Okresního soudu Praha-východ sp. zn. 8 EC 235/2011 bylo zjištěno, že proti žalovaným byl podán návrh na vydání Elektronického platebního rozkazu na zaplacení částky 146 487,60 Kč s příslušenstvím (z návrhu na vydání EPR), proti tomuto platebnímu rozkazu podal žalobce jakožto právní zástupce žalovaných za žalované odpor (z odporu ze dne 25. 1. 2012 a plné moci ze dne 21. 1. 2012). Žalovaní se k žalobě vyjádřili (vyjádření ze dne 23. 2. 2012). V průběhu řízení žalovaní prostřednictvím žalobce podali návrh ze dne 7. 6. 2012 na složení jistoty za náklady řízení dle § 51 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním a uplatnili námitku započtení, kterou však již mohli uplatnit ve vyjádření k žalobě ze dne 23.2.2012, když všechny skutečnosti k jejímu uplatnění jim byly v té době známy. Při jednání dne 15. 5. 2013, kterého se účastnili právní zástupci obou stran, bylo zástupci žalobce předáno vyjádření žalovaných a řízení bylo následně (poté, co se s ním seznámil a dal v úvahu přerušení řízení) přerušeno do skončení odvolacího řízení ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod. sp. zn. 16 C 109/2012 (z protokolu o jednání ze dne 15. 5. 2013). Při jednání dne 25. 3. 2014, kterého se rovněž účastnili právní zástupci účastníků, byl zopakován průběh dosavadního řízení a z důvodu návrhu zástupců na poskytnutí lhůty k případnému mimosoudnímu jednání bylo jednání odročeno (z protokolu o jednání ze dne 25. 3. 2014). Při jednání dne 11. 4. 2014 byla přednesena žaloba a provedeno dokazování, jednání trvalo 1:45 hod. (z protokolu o jednání ze dne 11. 4. 2014). Při jednání dne 6. 8. 2014 trvajícím 1:15 hod. soud pokračoval v dokazování. Obou jednání se žalobce účastnil (z protokolu o jednání ze dne 6. 8. 2014). Změna právního zastoupení byla soudu oznámena podáním ze dne 12. 12. 2014 doručeným soudu dne 16.12.2014 s vyjádřením, že právní zastoupení žalovaných převzal Mgr. [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce] je již nezastupuje (z oznámení o změně právního zastoupení ze dne 16. 12. 2014).

10. Z výzvy k zaplacení náhrady škody ze dne 5. 1. 2015 a dodejky ze dne 6. 1. 2015 soud zjistil, že žalovaní žádali po žalobci zaplacení částky 153 831 Kč, jakožto náhrady za škodu způsobenou jim žalobcem chybným postupem v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 10, sp.zn. 16 C 109/2012. Výzva byla žalobci doručena dne 6.1.2015.

11. Z vyjádření žalobce ze dne 14. 6. 2016 má soud za prokázané, že žalovaný uplatnil námitku započtení žalované částky 97 134 Kč již v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 2 dne 14. 6. 2016.

12. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 6. 2017 č. j. 22 C 168/2015-133, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2019, č. j. 68 Co 475/2017-280 má soud za prokázané, že žalovaní se domáhali po žalovaném uhrazení částky 153 831 Kč z titulu náhrady škody za porušení povinností žalobce při výkonu advokacie. Nárok žalovaných byl shledán důvodným. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, přičemž byl vázán právním názorem Nejvyššího soudu ČR vyjádřeném v jeho kasačním rozhodnutí ze dne 30.1.2019, č.j. 25 Cdo 2038/2018-217, o tom, že žalobce nečinil řádně výkon advokacie v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10, sp.zn. 16 C 109/2012. Zabýval se dále kompenzační námitkou vznesenou žalobcem, přičemž dospěl k závěru, že žalobcem požadovaná odměna je důvodná, co do částky 76 138 Kč, když se skládá ze čtyř úkonů právní služby po 11 168 Kč, jednom úkonu právní služby po 5 584 Kč, pěti režijních paušálů po 300 Kč a dvou náhrad za zmeškaný čas po 5 584 Kč, kdy celková částka ve výši 62 924 Kč je navýšena o částku 13 214 Kč jak odpovídající 21 % DPH, jejímž je žalobce plátcem. O tuto částku byl pak nárok žalobců na náhradu škody snížen, přičemž soud vycházel ze skutečnosti, že k zániku pohledávky započtením došlo dne 22.6.2015, kdy se setkaly pohledávky žalobce a žalovaných. Ve zbytku, tj. co do částky 20 996 Kč, považovaly soudy účtovanou odměnu za neodůvodněnou. Za úkon právní služby spočívající v podání ze dne 7.6.2012 přiznal tedy soud odměnu pouze v poloviční výši, neboť se nejednalo o podání ve věci samé (kompenzační námitku bylo možno uplatnit již v rámci vyjádření k žalobě) náleží tedy za něj odměna v poloviční výši podle § 11 odst. 2, písm. c), odst. 3 advokátního tarifu. Za účast u jednání ve dnech 15.5.2013 a 25.3.2014 nepřiznal soud žalobci odměnu za úkon právní služby, neboť při žádném z těchto„ jednání„ nebylo jednáno ve věci, žalobci tak nenáleží odměna za úkon právní služby, nýbrž náhrada za promeškaný čas ve výši poloviny mimosmluvní odměny dle § 14 advokátního tarifu. Nedůvodně tak byly účtovány i dva režijní paušály za tato jednání, když režijní paušál náleží pouze k úkonům právní služby.

13. Provedením shora uvedených důkazů má soud skutkový stav za dostatečně prokázaný, a proto další návrhy na doplnění dokazování zamítl. Ze strany žalobce se jednalo o spis Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 16 C 109/2012, žalobu ze dne 10. 6. 2015, dopis žalovaných ze dne 26. 3. 2018 a dohodu o narovnání ze dne 20. 5. 2015. Soud tyto důkazy hodnotí jako nadbytečné, neboť nemají přímý vztah předmětu řízení a jejich provedení by nevedlo k jinému, než níže učiněnému závěru.

14. V řízení tak bylo prokázáno, že žalobce zastupoval žalované na základě plné moci v řízení vedeném u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 8 EC 235/2011, a to až do vypovězení plné moci ze dne 12. 12. 2014. Za zastupování v tomto řízení žalobce vyúčtoval odměnu ve výši 97 134 Kč, včetně DPH, za 7 úkonů právní služby spolu s odpovídajícími sedmi režijními paušály. Jelikož žalovaní uvedenou částku žalobci neuhradili, uplatnil ji nejprve námitkou započtení vůči žalovaným v řízení vedeném pod sp.zn. 22 C 168/2015 u Obvodního soudu pro Prahu 2, ve kterém se žalovaní domáhali po žalobci náhrady škody. Podaná žaloba byla nejprve rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29.1.2018, č.j. 68 Co 475/2017-175 v celém rozsahu zamítnuta, žalobce proto uplatnil svůj nárok na zaplacení vyúčtované odměny samostatnou žalobou v tomto řízení. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.1.2019, č.j. 25 Cdo 2038/2018-217, byl výše uvedený rozsudek Městského soudu v Praze zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. V něm byl Městským soudem v Praze dne 16.10.2019 vydán nový rozsudek, č.j. 68 Co 475/2017-280, kterým bylo ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5.6.2017, č.j. 22 C 168/2015-133, řízení pravomocně skončeno. Nárok žalovaných (v řízení před Městským soudem v Praze žalobců) byl shledán důvodný, v důsledku uplatnění kompenzační námitky žalobcem (v řízení před Městským soudem v Praze žalovaným) byl však přiznán pouze ve výši snížené o započtenou částku 76 138 Kč, přičemž k zániku pohledávky započtením došlo již dne 22.6.2015, kdy se setkaly pohledávky žalobce a žalovaných. Ve zbytku, tj. co do částky 20 996 Kč, považovaly soudy účtovanou odměnu za neodůvodněnou. <i>15. Podle § 2430 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „o. z.“), se příkazní smlouvu příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce.</i> <i>16. Podle § 1 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen jako„ advokátní tarif“) se odměna advokáta za poskytování právních služeb řídí jeho smlouvou s klientem (dále jen„ smluvní odměna“); není-li odměna advokáta takto určena, řídí se ustanoveními této vyhlášky o mimosmluvní odměně.</i> <i>17. Podle § 1982 odst. 1 a 2 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.</i> <i>18. Podle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.</i> <i>19. Podle § 648 o.z. uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.</i> <i>20. Podle § 98 o.s.ř. vzájemným návrhem je i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu.</i> 21. V projednávané věci žalobce na základě příkazní smlouvy o poskytování právních služeb vyúčtoval svoji odměnu za zastupování žalovaných před Okresním soudem Praha-východ. Vyúčtovanou odměnu nejprve uplatnil v podobě kompenzační námitky ve smyslu § 98 o.s.ř. v řízení pod sp.zn. 22 C 168/2015 u Obvodního soudu pro Prahu 2 k započtení proti žalovanému nároku žalovaných na náhradu škody. V rámci prvního rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 29.1.2018, č.j. 68 Co 475/2017-175, jako soudu odvolacího nebyla kompenzační námitka zohledněna, neboť soud považoval nárok žalovaných za neopodstatněný. Žalobce tedy svůj nárok na zaplacení odměny uplatnil žalobou v tomto řízení. Posléze však došlo k tomu, že po zrušujícím rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.1.2019, č.j. 25 Cdo 2038/2018-217, se Městský soud v Praze jako soud odvolací zabýval věcí znovu, nárok žalovaných posoudil jako odůvodněný a ve svém rozsudku ze dne 16.10.2019, č.j. 68 Co 475/2017-280, kompenzační námitce žalobce z části vyhověl a zohlednil v řízení její započtení. Návrh žalobce na započtení částky 97 134 Kč tedy byl již soudem přezkoumán, bylo k němu provedeno dokazování vedoucí k závěru, že je zčásti důvodný, že žalobce má proti žalovaným nárok na zaplacení odměny za jejich zastupování v soudním řízení ve výši 76 138 Kč. Soudem bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že zanikl nárok žalovaných na náhradu škody způsobené jim žalobcem v uváděné výši, neboť došlo k zániku pohledávek (na jedné straně pohledávky žalovaných na náhradu škody a na druhé straně pohledávky žalobce na odměnu za právní zastoupení) v tomto rozsahu započtením. Výše uvedená rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze však netvoří překážku věci rozhodnuté a nebrání tomu, aby se zdejší soud podanou žalobou a nárokem žalobce na zaplacení odměny zabýval (srov. nález ÚS sp.zn. I. ÚS 2280/14).

22. Zdejší soud tedy vedl řízení, zaměřil se však na tu část odměny převyšující částku 76 138 Kč, kterou Městský soud v Praze nezohlednil při svém rozhodování jako započtenou, když tuto částku ve výši 20 996 Kč, jak plyne z odůvodnění, nepovažoval za důvodně účtovanou. Co do částky 76 138 Kč vychází soud z toho, že do této výše pohledávka žalobce zanikla započtením tak, jak o tom ke kompenzační námitce žalobce rozhodly soudy pravomocně v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2, sp.zn. 22 C 168/2015, již proto nemůže být žalobci v tomto řízení přiznána.

23. Soud přezkoumal vyúčtování odměny žalobce a dospěl k názoru, že žalobce správně vypočetl výši odměny za jeden úkon právní služby ve výši 11 168 Kč, avšak ve shodě s Městským soudem v Praze (srov. odstavec 12 tohoto rozhodnutí) na základě dokazování dospěl k závěru, že výpočet odměny žalobce tak, jak byl vyúčtován, není správný. Na základě provedeného dokazování ohledně průběhu soudních jednání, dospěl soud k závěru, že účast na jednání dne 15. 5. 2013 a 25. 3. 2014 je nutné vyúčtovat jako náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 2 advokátního tarifu, za který žalobci nenáleží náhrada hotových výdajů a za podání ze dne 7. 6. 2012 náleží žalobci odměna pouze ve výši jedné poloviny dle § 11 odst. 2, písm. c), odst. 3 advokátního tarifu. Odměna žalobce tak činí částku 76 138 Kč, kterou již započetl Městský soud v Praze proti pohledávce žalovaných, a proto nemůže být žalobci přiznána. Nárok na odměnu nad částku 76 138 Kč žalobci nevznikl.

24. Pokud žalovaní namítali, že pohledávka žalobce vůbec nevznikla, neboť žalobce neměl právo na odměnu, či z jiných důvodů jeho nárok zpochybňovali co do důvodu a výše, soud se s ohledem na hospodárnost řízení těmito námitkami nezabýval, neboť jejich řešení a k nim prováděné dokazování by bylo v rozporu s hospodárností řízení. Soud má za to, že za situace, kdy je zde jiný důvod, který vede k zamítnutí žaloby, je takový postup odůvodněný a v souladu se zásadami soudního řízení. Řešení dalších námitek žalovaných by nevedlo k příznivějšímu výsledku pro žalované a nejsou tímto postupem nikterak poškozeni, neboť jejich námitky budou posouzeny Nejvyšším soudem ČR v rámci podaného dovolání a případná neexistence nároku žalobce na odměnu by se promítla do výsledku řízení ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2, sp.zn. 22 C 168/2015.

25. Pokud jde o vznesenou námitku promlčení, neshledal ji soud důvodnou. Žalobce vyúčtoval svou odměnu fakturou ze dne 19. 1. 2015. Datum splatnosti faktury byl stanoven na den 29. 1. 2015. V daném případě však žalobce uplatnil tuto svou pohledávku v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 podáním ze dne 14. 6. 2016, čímž došlo ke stavění běhu promlčecí lhůty (§ 648 o. z.). Stavění promlčení působí nejenom podání žaloby na plnění, ale také uplatnění kompenzační námitky u soudu (srov. rozsudek NS ČR, sp.zn. 25 Cdo 874/2005). Protože uplatněním kompenzační námitky způsobil žalobce zastavení běhu promlčecí doby a toto řízení bylo vedeno ještě v den 29.1.2018, kdy byl vydán první rozsudek Městského soudu v Praze, č.j. 68 Co 475/2017-175, podal-li žalobce žalobu již dne 27.4.2018, nemohla uplynout tříletá promlčecí lhůta (§ 629 o.z.).

26. S ohledem na shora uvedené soud podanou žalobu zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovaným, kteří byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 30 245 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb. (dále jen „ advokátního tarifu„) z tarifní hodnoty ve výši 97 134 Kč, tj. 5 020 Kč za úkon právní služby, přičemž tato odměna ve výši snížené o 20 % podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu náleží zástupci za každou ze zastupovaných osob, činí tak 8 032 Kč (2 x 5 020 x 0,8) za jeden úkon právní služby. Přiznána byla soudem za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání dne 1. 9. 2020), spolu s paušální náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. 900 Kč a odpovídající 21 % DPH ve výši 5 249 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř., když po dohodě s klienty se zástupce žalovaných dalších nákladů vzdal.

28. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).