7 C 197/2021

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí údaje o zástupci pro zaplacení 29 736,23 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, již se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 29 736,23 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 350,90 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně jdoucím z částky 29 736,23 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám státu na náhradu nákladů řízení částku určení, jejíž výše a splatnosti bude uvedena v samostatném rozhodnutí.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 30.3.2021 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 29 736,23 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) a žalovaný dne 18. 9. 2010 smlouvu o půjčce, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 33 000 Kč oproti závazku žalovaného poskytnutou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 27 588 Kč, prostřednictvím 60 týdenních splátek po 1 023 Kč, a to do 12.11.2011. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, čímž dle žalobkyně porušil své závazky ze smlouvy a zůstal tak právní předchůdkyni žalobkyně dlužen na jistině částku 17 190,09 Kč a na poplatku částku Kč 12 546,14 Kč, celkem tedy částku 29 736,23 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17.6.2016 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně uvedené pohledávky za žalovaným na žalobkyni, která spolu se zaplacením výše uvedených dlužných částek nárokovala též zaplacení příslušenství (zákonného úroku z prodlení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z dlužné částky od 22.2.2012, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným, do 17.6.2016). Žalobkyně dále uvedla, že před podáním návrhu žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě žalovaných částek předžalobní upomínkou ze dne 29.10.2018.

2. Z důvodu neznámého pobytu žalovaného, jehož pobyt se soudu nepodařilo zjistit ani provedeným pátráním, byl žalovanému usnesením ze dne 17.5.2022, č. j. 7 C 197/2021-43 ustanovena opatrovnice, a to advokátka JUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení].

3. Ustanovená opatrovnice žalovaného se vyjádřila k žalobě svým podáním ze dne 15.9.2022, ve kterém navrhla žalobu zamítnout v celém rozsahu. Vznesla primárně námitku promlčení jak půjčky, tak i jejího příslušenství, když půjčka byla splatná nejpozději dne 12.11.2011. Od splatnosti půjčky do podání žaloby (tj. do 30.3.2021) uplynula tedy doba delší než tři roky a z podkladů, které jsou k dispozici, není patrné, že by byla promlčecí lhůta jakkoli prodloužena jakýmkoli jednáním žalovaného. Co se týče samotné výše pohledávky žalobkyně, namítala nadto, že ve smlouvě není konkretizována částka popsaná ve smlouvě jako„ souhrnný poplatek“. Pokud by se mělo jednat o úroky z poskytnuté půjčky, pak uvedená výše je naprosto nepřiměřená a v rozporu s tehdy platnou judikaturou a je tedy nutno ujednání úroků v uvedené výši považovat za neplatné. Pokud vyčísluje žalobkyně v souvislosti se souhrnným poplatkem, který je pravděpodobně úrokem, příslušenství, pak se jedná o úroky účtované z úroků, což není přípustné. Namítala tedy dále, že výše dluhu žalovaného vůči žalobci je nejasná, a to zejména s ohledem na nejasnou formulaci toho, co je považováno za souhrnný poplatek, tedy z čeho se tato součást tvrzené půjčky skládá. Co se týče náhrady nákladů řízení, měla za to, že náhrada nákladů přísluší zástupci účastníka tehdy, pokud byla dlužníku odeslána kvalifikovaná výzva na jeho posledně známou adresu. To se však nestalo, v záhlaví smlouvy o půjčce je uvedena adresa žalovaného„ [ulice a číslo]“, ve výzvě k úhradě však byla uvedena adresa„ [ulice a číslo]“. S ohledem na shora uvedené opatrovnice žalovaného navrhla žalobu zamítnout s tím, že se žalobci nepřiznává náhrada nákladů řízení.

4. Žalobkyně následně na vyjádření žalovaného reagovala svým podáním ze dne 5.10.2022, ve kterém uvedla, že žalovaný dne 22.1.2013 podepsal uznání dluhu ve smyslu § 558 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, čímž uznal předmětnou pohledávku ze smlouvy uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně, přičemž žalovaný pohledávku z předmětné smlouvy uznal co do důvodu i výše a zavázal se ji splatit v měsíčních splátkách po 1 000 Kč, počínaje měsícem únorem 2013. Žalovaný přesto ničeho dalšího neuhradil. K prokázání svého tvrzení doložila žalobkyně i uznání dluhu ze dne 22.1.2013. Podle žalobkyně tedy předmětná pohledávka promlčená není, neboť uznáním dluhu žalovaným dne 22.1.2013 vůči žalobkyni došlo dle § 110 obč. zák. k prodloužení promlčecí lhůty o 10 let, promlčecí doba předmětné pohledávky by tedy uplynula nejdříve dne 22. 1. 2023, přičemž žalobkyně podala žalobu dne 30. 03. 2021. Co se týká uváděné nepřiměřenosti poplatku za sjednání půjčky ve vztahu k její výši, žalobkyně se domnívá, že způsob sjednání souhrnného poplatku ve smlouvě jednou zcela jednoznačnou částkou, obsaženou hned pod sjednanou částkou půjčky a uvedenou stejnou formou a stejně výrazně jako výše půjčky, je pro žalovaného jako spotřebitele přehledné, jednoznačné a příznivé. Žalovanému bylo tak ihned zřejmé, kolik činí jeho závazek. Žalobkyně tudíž namítá, že žalovaný měl již při podpisu smlouvy a převzetí částky půjčky v úmyslu nedodržet sjednané závazky. A takovému jednání, které vědomě a od počátku porušuje základní právní princip„ pacta sunt servanda“ nemůže být poskytnuta právní ochrana. Žalobkyně je přesvědčena, že ujednání smluvních stran o povinnosti žalovaného platit úroky a náklady, ve smlouvě označené jako„ souhrnný poplatek“ ve výši 27 588 Kč, nelze posoudit za neplatné podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku jako celek. K takovému závěru by bylo možné dojít pouze tehdy, pokud by bylo možné označit jakoukoliv dohodu o úrocích či nákladech ve smlouvě o půjčce za neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Žalobkyně měla za to, že ani požadovaná výše souhrnného poplatku není v rozporu s dobrými mravy, souhrnný poplatek v sobě zahrnuje cenu za poskytnutí finanční částky a dále náhradu za administrativní činnost a za hotovostní osobní výběr splátek obchodním zástupcem nebo pracovníkem předchůdce žalobkyně každý týden. Nadto předmětem uvedené smlouvy bylo poskytnutí půjčky za rizikovějších podmínek, než tak činí banky, není vyžadováno žádné zajištění, půjčka byla žalovanému poskytnuta ve velmi krátkém časovém úseku a žalovaný nemusel vynakládat žádné další finanční prostředky na její splácení. Závěrem žalobkyně navrhla úhradu dlužné částky v pravidelných měsíčních splátkách, v minimální výši každé splátky 2 000 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek.

5. Při jednání dne 10.3.2023 opatrovnice žalovaného k listině o uznání dluhu žalovaným předložené žalobkyní namítla, že je neplatné. Každé uznání dluhu musí být uznáním co do důvodu a co do částky, zde je uvedena celková suma pro dvě smlouvy, takto specifikovaný důvod výše nemá dle ní zákonné náležitosti. Není specifikováno, na kterou z těchto smluv by měla připadat, jaká částka, navíc to uznání má i další specifika. Je zde nějaká adresa v záhlaví u odesílatele, jiná adresa je uvedena v informacích o zákazníkovi, která předchozí neodpovídá. Není dále jasné, kdo uznání dluhu podepsal. Jelikož je uznání neplatné, je požadavek na zaplacení žalované částky promlčen. Výzva k plnění byla odesílána na jinou adresu, než byla žalobkyni známa a také bylo odesíláno na adresu, která je jiná, než adresy, které v té době věřitel musel znát, neboť mu byly žalovaným sdělovány, tak jak jsou uváděny i v uznání dluhu. Výzva k plnění tudíž nebyla odeslána správně. Dle opatrovnice žalovaného je také smlouva o půjčce v části sjednaného souhrnného poplatku neplatná, není zřejmé, co má být tímto souhrnným poplatkem. Žalobkyně setrvala na tom, že co se týká neurčitosti nároku ze smlouvy, pak před uzavřením smlouvy mohl žalovaný jednoznačně určit, jaké jsou jeho závazky, bylo ve smlouvě jasně určeno, kolik bude půjčeno, kolik činí poplatek a kolik je celková částka, jež je nutná zaplatit. Co se týče uznání dluhu, nebyla namítnuta pravost této listiny, to uznání dluhu je tedy dle žalobkyně platné, takováto uznání byla akceptována judikaturou, i odvolacími instancemi a takováto uznání od předchůdkyně žalované běžně byla akceptována. Podpis žalovaného na uznání dluhu je vizuálně shodný s podpisem žalovaného na smlouvě a také po podpisu toho uznání, bylo ze strany žalovaného dále hrazeno. Pokud jde o doručování, pak v momentě, kdy žalobkyně nemá doloženu změnu žádosti o zasílání pošty na jinou adresu, vychází z adresy, která je uváděna ve smlouvě.

6. Soud z provedeného dokazováním učinil následující skutková zjištění:

7. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 18.9.2010, [číslo] uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným soud zjistil, že tato společnost se zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 33 000 Kč oproti závazku žalovaného tuto částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 27 588 Kč, který nebyl nikterak blíže specifikován, a to prostřednictvím 60. týdenních splátek ve výši 1 023 Kč, s tím, že poslední splátka, 60. splátka, byla ve výši 231 Kč. Z této smlouvy se rovněž podává, že žalovaný uvedl jako svou adresu [adresa], Slovenská republika. Dle podané žaloby uhradil žalovaný do jejího podání na sjednanou půjčku celkem částku 30 851,77 Kč. V uznání dluhu ze dne 22.1.2013 uvedl žalovaný, že uznává celkovou pohledávku společnosti [právnická osoba] ve výši 55 001 Kč ze smluv [číslo] [číslo] zavázal se ji uhradit. Jako kontaktní adresu sdělil adresu: [adresa]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17.6.2016 včetně přílohy (seznamu postoupených pohledávek) soud zjistil, že pohledávka ze smlouvy za žalovaným byla společností [právnická osoba] postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem společnosti [právnická osoba] ze dne 17.6.2016, který byl adresován [celé jméno žalovaného], na adresu [adresa]. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou ze dne 29.10.2018, s tím, že adresa v upomínce i podacím lístku z téhož dne, byla [ulice a číslo], [příjmení] [jméno], SK.

8. Další dokazování prováděno nebylo, neboť pro posouzení věci postačoval skutkový stav zjištěný z výše uvedených listin. Zástupci účastníků přítomni při jednání ani po poučení dle § 119a odst. 1 o.s.ř. doplnění dokazování nenavrhovali.

9. Podle § 3028 odst. 3 zák.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, posuzoval soud zjištěný skutkový stav podle ustanovení zák.č. 40/1964 Sb., občanského zákona, neboť k uzavření dotčené smlouvy o půjčce došlo v roce 2010, tedy za účinnosti dřívější právní úpravy. <i>10. Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále také obč. zák.) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>11. Dle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.</i> <i>12. Dle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.</i> <i>13. Dle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.</i> <i>14. Dle § 103 obč. zák. bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí doba jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatným celý dluh (§ 565), počne běžet promlčecí doba ode dne splatnosti nesplněné splátky.</i> <i>15. Podle § 110 odst. 1 o.s.ř. bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. Bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty.</i> <i>16. Dle § 558 obč. zák. uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení.</i> 17. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 18.9.2010 uzavřena smlouva o půjčce, na základě níž právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 33 000 Kč, oproti závazku žalovaného tuto částku spolu s poplatkem ve výši 27 588 Kč vrátit prostřednictvím 60 týdenních splátek, přičemž tuto pohledávku za žalovaným právní předchůdkyni žalobkyně postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17.6.2016. Nicméně soud v dané věci přisvědčil námitce žalovaného, že nárok žalobkyně byl ke dni podání žaloby, tj. ke dni 30.3.2021 již promlčen. Ke splatnosti celé pohledávky totiž došlo dle smluvních podmínek nejpozději již dne 12.11.2011, kdy byla splatná poslední sjednaná splátka. Od tohoto data běžela tříletá promlčecí lhůta, která marně uplynula dne 12.11.2014. Žaloba však byla podána až v roce 2021, po uplynutí promlčecí lhůty. Podle soudu ve shodě s pohledem žalovaného totiž nedošlo platně k uznání dluhu žalovaným a tudíž prodloužení promlčecí lhůty.

18. Žalobkyní předkládaná listina s uznáním dluhu nenaplňuje na ni zákonem kladené požadavky, neboť pro uznání dluhu je potřeba, aby žalovaný svůj dluh uznal co do důvodu i výše, což v daném případě žalovaný neučinil, když z předložené listiny (založené na č.l. 61) není patrné, jaké konkrétní jednotlivé dluhy a v jaké výši žalovaný uznává.

19. V předložené listině, kterou měl žalovaný uznat více dluhů, je uvedena pouze suma 55 001 Kč, týkající se dvou číselně označených smluv, které měl žalovaný s žalobkyní (resp. její právní předchůdkyní) uzavřít, avšak v této listině již není dále specifikováno, na kterou z těchto smluv by měla připadat jaká částka. Zejména pak v listině není uvedeno, jakou pohledávku, v jaké výši a ze které smlouvy žalovaný uznává coby svůj dluh vůči žalobkyni. Dlužník tak nepochybně neurčil, které jednotlivé dluhy uznává a které se zavazuje zaplatit. Z toho důvodu listina ze dne 22. 1. 2013 náležitosti uznání dluhu nemá, neboť v ní chybí uvedení důvodu dluhu a příslib zaplatit dlužnou částku a tedy ani v ní nejsou určitě ve smyslu § 37 odst. 1 obč.zák. vymezeny jednotlivé půjčky. Z judikatury se totiž podává, že uznává-li dlužník více dluhů, musí nepochybně určit, které jednotlivé dluhy (co do důvodu i výše) uznává a slibuje zaplatit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, 32 Odo 376/2003). Pouze v takovém případě je splněna podmínka určitosti právního úkonu, tomuto požadavku uznání dluhu žalovaným předložené žalobkyní nedostálo a uznání dluhu tak nebylo platně učiněno.

20. Námitka promlčení přitom byla vznesena jednak ve vyjádření žalovaného a dále i při jednání. Samotná námitka promlčení je jednostranným adresným procesním úkonem, jehož obsah je hmotněprávní. Důvodně vznesená námitka promlčení má za následek ztrátu nároku a existenci pouhého práva, které však již není soudně vynutitelné (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1305/2008). Proto nelze než dospět k závěru, že námitka promlčení byla žalovaným řádně vznesena.

21. Soud má v dané věci rovněž za to, že i v případě, že by nárok žalobkyně nebyl promlčen, stejně by žalobkyně v tomto řízení byla z větší části neúspěšná, když sjednaný souhrnný poplatek, k jehož úhradě se žalovaný zavázal, byl rovněž sjednán neurčitě, v rozporu s § 37 odst. 1 obč. zák. a v rozporu s ochranou spotřebitele. Ze souhrnně uvedené částky, k níž není doplněno žádné další vodítko, nelze zjistit, souhrn čeho a v jakých konkrétních částkách tento poplatek obsahuje. Nelze tak ani posoudit nepřiměřenost takového poplatku a jeho případný rozpor s ustanovením § 39 obč. zák. a s dobrými mravy. Neboť nelze určit, v jaké výši by byl poplatek„ čistým„ úrokem a v jaké výši by měl krýt další činnosti žalobkyně, jak na žalobkyně upozornila ve svém podání, když se bránila právě tomu, aby byl poplatek posouzen jako neplatný dle § 39 obč. zák. Nakonec by nebylo ani možno posoudit, v jaké výši požaduje žalobkyně (která žádala zákonný úrok z prodlení z celé žalované částky, tedy včetně neuhrazeného souhrnného poplatku), nepřípustné úroky z úroků (tzv. anatocismus).

22. Žalobkyně namítala, že žalovaný půjčku sjednával s úmyslem nedodržet již od počátku sjednané závazky a takovému jednání nemůže být poskytnuta právní ochrana. Soud v tomto nesdílí pohled žalobkyně, neboť z jejích samotných tvrzení se podává, že žalovaný, kterému byla půjčena částka 33 000 Kč, zaplatil částku 30 851,77 Kč. Tvrzení, že již od počátku, při sjednání půjčky měl v úmyslu své závazky nedodržet je tak liché.

23. S ohledem na tyto skutečnosti proto soud návrh žalobkyně zamítl v celém rozsahu jako nedůvodný a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I.

24. Dle § 151 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také jako o.s.ř.) o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, soud proto rozhodl o povinnosti žalobkyně hradit jeho náklady řízení. [příjmení] žalovanému, který je neznámého pobytu a byl v řízení zastoupen ustanovenou opatrovnicí, žádné náklady řízení nevznikly, náklady„ žalovaného„ se budou sestávat z odměny ustanovené opatrovnice, jež bude určena soudem po právní moci tohoto rozsudku a bude opatrovnici uhrazena státem. Proto soud rozhodl ve výroku II. o tom, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady k rukám státu, jejich výše a splatnosti bude stanovena v samostatném rozhodnutí.