7 C 219/2022

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným: ad 1) Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A ad 2) Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B obě zastoupeny advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení, že žalobkyně je dědičkou zůstavitelky Anonymizováno z titulu zákonné dědické posloupnosti

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala určení, že je dědičkou zůstavitelky , jméno FO, , rozené , adresa, , narozené , datum, , zesnulé dne , datum, , se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným ad 1) a ad 2) na náhradu nákladů řízení částku ve výši 49 423,83 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaných.pokračování - 2 - 7 C 219/2022 1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 13.6.2022 domáhala určení, že je zákonnou dědičkou po zůstavitelce , jméno FO, , rozené , adresa, , narozené , datum, , zesnulé dne , datum, , (dále také jako „ zůstavitelka“ ). Tvrdila, že zůstavitelka byla její matka, která jí dne 10.3.2015 vydědila, resp. vyloučila z jejího práva na povinný díl. Vydědění učinila zůstavitelka prostřednictvím notářské listiny a jako důvod sdělila, že o ní žalobkyně neprojevovala opravdový zájem, dokonce vůbec žádný zájem. Písemnou závětí, jež je obsahem zmíněné listiny, odkázala vše své druhé dceři, , jméno FO, , nar. 18.7.1957. Na místo své matky , jméno FO, , nastoupily po její smrti, jako dědičky ze zákona její dcery, vnučky zůstavitelky, žalované ad 1) a ad 2). V notářském zápisu ze dne 10.3.2015 uvedla zůstavitelka, že o ni žalobkyně neprojevovala vůbec žádný zájem, naprosto ji ignorovala, dokonce jí ani nepozdravila. K jejím narozeninám, svátkům, či jiným rodinným příležitostem jí nikdy ani nenapsala. Žalobkyně dle zůstavitelky jí nikdy nepomohla ani v případě nemoci a obstarávání potravin. Popisovala v listině o vydědění událost, kdy neměla žalobkyně plnit závazky vůči jejímu otci a další událost, kdy mělo dojít k vydírání ze zůstavitelky ze strany žalobkyně.

2. Podle žalobkyně důvody vydědění neodpovídají skutečnosti. Není pravdou, že by o matku neprojevovala žádný zájem, nikdy jí nepomohla a že by se k ní chovala nepatřičně, sprostě a hrubě. Důvody vydědění jsou lživé, dle žalobkyně je možné, že si matka neuvědomila z důvodu své nemoci, následky listiny o vydědění pro žalobkyni. Vztahy v rodině nebyly dle žalobkyně problematické do 24.6.2005, kdy zemřel otec žalobkyně. V této době se žalobkyně odstěhovala i z domu č.p. , hodnota, v , právnická osoba, přestala přispívat na provoz a údržbu předmětné nemovitosti. Tyto skutečnosti vedly v souhrnu ke změně vztahu zůstavitelky k žalobkyni. Žalobkyně se se zůstavitelkou snažila být v kontaktu, nabízela jí opakovaně svoji pomoc, ale ta byla ze strany zůstavitelky opakovaně a kategoricky odmítána. Odkazovala na ustálenou judikaturu, např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 48/2000, podle něhož, „ jedním z hledisek, které je třeba u důvodu vydědění vždy zkoumat, je to, zda potomek zůstavitele měl reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem, který by jako potomek měl projevit, tj. zda zůstavitel měl sám zájem se s potomkem stýkat a udržovat s ním běžné příbuzenské vztahy; vydědění přichází v úvahu jen tam, kde zůstavitel o tento blízký příbuzenský vztah stojí, kde se ho nezájem potomka osobně citově dotýká, kde mu tento stav vadí, a nikoliv, jde-li o situaci, kdy je mu tento stav lhostejný, případně kdy k němu sám i podstatně přispěl. „ Trvala na tom, že o zůstavitelku projevovala opravdový zájem, ale zůstavitela po smrti svého manžela, otce žalobkyně, kontakt i pomoc žalobkyně odmítala. Proto je vydědění neplatné a žalobkyně je zákonnou dědičkou po zůstavitelce.

3. Žalobu podávala žalobkyně s tím, že usnesením Okresního soudu Praha – východ ze dne 14.4.2022, č.j. , spisová značka, , jí v pozůstalostním řízení, kde namítala neplatnost listiny o vydědění, neboť k jejímu vydědění nebyl dán důvod, bylo uloženo, aby ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podala u Okresního soudu Praha - východ žalobu na určení, že je ze zákona dědicem zůstavitelky.

4. Žalované, vnučky zůstavitelky, s podanou žalobou nesouhlasily. Uvedly, že je jim známo, že vztahy žalobkyně se zůstavitelkou byly velmi špatné a že k významnému zhoršení těchto vztahů došlo po úmrtí otce žalobkyně pana , jméno FO, , který zemřel dne 24.6.2005 a kterému žalobkyně ani nepřišla na pohřeb. Podle žalovaných žalobkyně neopustila dům,pokračování - 3 - 7 C 219/2022který původně obývala se svými rodiči až po smrti svého otce, k jejímu odstěhování došlo již v roce 2003, což žalobkyně sama uváděla v dědickém řízení po panu , jméno FO, , svém otci. Toto dědické řízení bylo značně komplikované právě přístupem žalobkyně, která uplatňovala své údajné nároky a trvala např. na ocenění obrazů malovaných tchánem, které měly zcela zanedbatelnou hodnotu. V dědickém řízení požadovala za svůj 1/6 dědický podíl na nemovitosti, domě č.p. , hodnota, na pozemku st. parc. č , Anonymizováno, v , jméno FO, , částku 1 000 000 Kč, kterou zdůvodňovala svými investicemi do nemovitosti. Je pravdou, že dle informací žalovaných proběhla v roce 2001 rekonstrukce kuchyně a střechy nad garáží, bylo to tedy v době, kdy tehdy téměř 40 letá žalobkyně stále žila se svými rodiči a z toho důvodu lze předpokládat a je zcela logické, že se i podílela na údržbě nemovitostí, a to tím spíše, že v nich měla i své sídlo podnikání. Po zůstavitelce, své matce, pak sotva půl roku po ukončení dědického řízení po svém otci požadovala na kupní cenu za v dědictví nabytý spoluvlastnický podíl na nemovitostech částku ve výši 1 000 000 Kč s tím, že jinak svůj podíl prodá panu , jméno FO, , který se zabývá vystěhováváním nepřizpůsobivých občanů z měst, resp. je spekulantem s byty a domy. Zůstavitelka a její druhá dcera, matka žalovaných, měly z jednání žalobkyně velké obavy. Nakonec došlo ke zrušení a vypořádání spoluvlastnictví dohodou účastníků, na jejímž základě byla žalobkyni vyplacena částka 588 334 Kč. Zůstavitelka , jméno FO, se cítila jednáním žalobkyně hluboce zasažena, a vzhledem k tomu, že žalobkyně nejevila zájem o členy rodiny, ale výhradně o majetek, chtěla uspořádat vlastnictví majetku ještě za svého života a prodala v dubnu 2008 nemovitosti své dceři , jméno FO, a jejímu manželovi, rodičům žalovaných. O zůstavitelku se počala žalobkyně zajímat až v okamžiku, kdy byla v září 2020 ve velmi špatném zdravotním stavu hospitalizována a krátce nato zemřela. Tvrzení žalobkyně, že jí měla zůstavitelka při její návštěvě žádat o možnost bydlení považovaly žalované za vyloučené, dle jejich informací v době návštěvy žalobkyně jí zůstavitelka již nepoznala ( trpěla také těžkou poruchou kognitivních funkcí ) a nebyla si vědoma toho s kým hovoří. Ještě v první polovině roku 2020 však byla zůstavitelka dle žalovaných mentálně zcela v pořádku, vědoma si svého jednání i jeho následků.

5. Na vyjádření žalovaných reagovala žalobkyně replikou ( č.l. 39 – 42 ), ve které uvedla, že dědické řízení nekomplikovala, pouze se snažila získat spravedlivý podíl na dědictví, když je zjevné, že veškerý rodový majetek získala její sestra, matka žalovaných. Spory mezi účastníky by nebyly tak komplikované a vyhrocené, kdyby došlo ke schválení dohody dědiců. Ani skutečnost, že požadovala vyplacení svého spoluvlastnického podílu není v rozporu s dobrými mravy, zejména v situaci, kdy uvážíme, že v nemovitosti nebydlela, přičemž však do ní investovala značné částky. Žalobu na vypořádání podílového spoluvlastnictví nakonec podala zůstavitelka s matkou žalovaných a skutečnost, že věc skončila smírně svědčí tomu, že vztahy účastníků nebyly nijak vyhrocené. Ohradila se proti tomu, že by se o zůstavitelku počala zajímat až v roce 2020, kdy byla hospitalizována. Znovu uvedla, že se opakovaně ( po roce 2005 ) snažila se zůstavitelkou, ať již přímo, či nepřímo navázat vztah, avšak bezvýsledně. Ochladnutí zůstavitelky si žalobkyně vysvětluje vlivem matky žalovaných , jméno FO, , která cíleně a dlouhodobě očerňovala žalobkyni před zůstavitelkou. Zůstavitelka, a to i s ohledem na vysoký věk a nasedající poruchu kognitivních funkcí, byla náchylná tomu uvěřit, což vedlo nejen k sepsání předmětné listiny o vydědění, ale zejména k jejímu nezájmu o žalobkyni. Zdravotní stav zůstavitelky se v závěru jejího života a po smrti jejího bratra , jméno FO, , výrazně zhoršil. Poukázala na zištné konání a aktivní zájem své, již zesnulé, sestry a její rodiny, kdy sestra v závěru života všech tří příbuzných ( otec, matka a matčin bratr , jméno FO, ) na ně působila, aby zvrátila dědická řízení ve svůj prospěch, což se jí, kromě jejího otce, podařilo.pokračování - 4 - 7 C 219/2022Do té doby navštěvovala tyto příbuzné jen jednou za jeden či dva týdny, a to jí vždy někdo musel odvézt. Žalobkyně potvrdila, že v srpnu a září 2020, kdy zůstavitelku často v nemocnici navštěvovala, byl její zdravotní stav proměnlivý, někdy byla při smyslech, jindy s ní byla komunikace obtížná a těžko se orientovala v místě a čase.

6. Při jednání dne 3.10.2023 vyjasnila žalobkyně, že namítá, že pro nemoc ( duševní poruchu ) si zůstavitelka neuvědomila následky listiny o vydědění pro žalobkyni. V čem má být spatřována duševní porucha, nedokáže z medicínského hlediska přesně posoudit, ale zůstavitelka prošla s bratrem druhou světovou válkou a celý život se potýkala s traumaty a psychickými problémy, přičemž ta situace se zhoršovala. Trpěla poruchou chování v extrémních záležitostech, listinu sepsala v roce 2015 pár měsíců po smrti svého bratra. Myslí si, že jí to psychicky zdeptalo a podvolila se tlaku rodiny a tento dokument sepsala, aniž by tušila, jaké to bude mít pro ni následky v závěru jejího života. Poukázala též na to, že posledních 10 let života jejího manžela, tento se potýkal s alkoholismem, což též se negativně podepsalo na psychickém stavu její matky, tedy zůstavitelky. Cítí to tak, že měla poruchu chování. S matkou žila do roku 2005 ve společné domácnosti, poté při zátěžových chováních matka nedokázala ovládat své chování. Rozkol dle žalobkyně vznikl v souvislosti s úmrtím jejího otce, kdy rodina žalovaných začala působit na její matku, naklonili ji na jejich stranu a zamezili jí v přístupu k ní.

7. Žalované s tímto pohledem nesouhlasily, uvedly, že zůstavitelka netrpěla žádnou duševní poruchou, která by jí znemožňovala učinit úkon vydědění, až do počátku roku 2020 byla zcela svéprávná, schopna učinit si úsudek o svém jednání, nebyla pod tlakem okolností ani jiných osob, rozhodování o vydědění bylo dlouhodobě rozmyšleno a připravováno. K úmrtí bratra zůstavitelky uvedly, že tento zemřel dne 19.4.2015, tedy až poté, kdy byl sepsán notářský zápis o vydědění. Jeho smrt tak nemohla ovlivnit psychický stav zůstavitelky před jeho sepsáním, jak tvrdila žalobkyně.

8. Žalobkyně v doplnění tvrzení ( č.l. 91 – 92 ) uvedla, že si je vědoma toho, že listiny dokládají nedobrý vztah mezi ní a zůstavitelkou, její matkou. Z těchto listin však nelze dovodit, kdo zhoršení vztahů zapříčinil. Poukázala na skutečnost, že k tomuto zhoršení došlo poté, kdy se odstěhovala ze společného domu, když do té doby zajišťovala každodenní péči o rodiče a rovněž většinově kryla i náklady na provoz a údržbu společných nemovitostí. To vše s odstěhováním se žalobkyně za účelem zajištění vlastního bydlení a samostatného života skončilo, což bylo negativně vnímáno ze strany zůstavitelky i sestry žalobkyně.

9. Z provedeného dokazováním soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

10. Z notářského zápisu ze dne 10. 3. 2015 ( č.l. 45 až 46 ) bylo zjištěno, že zůstavitelka , jméno FO, , matka žalobkyně, učinila formou notářského zápisu dne 10.3.2015 prohlášení o vydědění a pořídila závěť. V ní vyloučila z jejího práva na povinný díl, a tím vydědila svoji dceru , Jméno žalobkyně, ( žalobkyni ). Jako důvod vydědění uvedla, že „ moje dcera o mě neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měla, vlastně o mě neprojevuje vůbec žádný zájem. Bydlí v , jméno FO, nedaleko ode mě, někdy se potkáváme, ale dcera mě ignoruje, ani mě nepozdraví, nekomunikuje ani s mojí druhou dcerou , jméno FO, . K narozeninám, svátkům či jiným rodinným příležitostem mě nikdy ani nenapsala… nikdy mi nepomohla ani v případě nemoci, kdy jsem ji nejvíce potřebovala. Měla jsem úraz nohy a jezdila sanitkou obden na převazy. V neděli jsem neměla zajištěnou dopravu, poprosila jsempokračování - 5 - 7 C 219/2022tedy tuto moji dceru o pomoc. Ta mi však odpověděla, aby mě odvezli jiní. Totéž platilo i ohledně obstarávání potravin, když byl v naší obci uzavřen obchod. Pro veškeré potraviny jsem si musela sama dojíždět, přestože mám těžkou cukrovku, nemocné srdce, špatně chodím a před rokem mi byla odoperována ledvina. „ Další uváděné důvody byly staršího data, zůstavitelka zmiňovala v listině, že dcera ( žalobkyně ) nevrátila celou půjčku 100 000 Kč, kterou jí zůstavitelka s manželem poskytli, neozvala se ani v případě hospitalizace zůstavitelky. Když zemřel zůstavitelky manžel ( otec žalobkyně ), šla jí to oznámit, ona však před ní rychle zabouchla dveře a zamkla se, parte jí hodila do schránky, na pohřeb však nepřišla, o to větší zájem měla o pozůstalost. Zdědila šestinu nemovitosti, usnesení nabylo právní moci 11.11.2006 a dne 15.12.2006 obdržela zůstavitelka od dcery návrh na odkoupení jejího podílu na domě v , jméno FO, s tím, že v případě její nesolventnosti nabídne tento svůj podíl panu , jméno FO, z , adresa, , který ubytovává sociálně problematické osoby. Dle zůstavitelky to bylo ze strany žalobkyně vydírání, neboť se jedná o jednogenerační domek, ve kterém bydlí zůstavitelka sama a ubytování dalších osob nepřichází v úvahu. Měla velký strach, že se kdykoli během dne nebo noci objeví někdo, kdo se bude chtít ubytovat. Ze všech uváděných důvodů i pro vulgární vyjadřování se zůstavitelka rozhodla žalobkyni vydědit v plném rozsahu. Jako svědky shora uvedených skutečností uvedla zůstavitelka sousedku paní , jméno FO, a paní , jméno FO, . Za dědice veškerého svého jmění povolala svoji druhou dceru , jméno FO, , která dle zůstavitelky se jí z celou rodinou v rámci možností plně věnovala bez ohledu na čas a prožívala s ní všechny nepříjemné věci, které nastaly dědictvím po jejím manželovi , jméno FO, .

11. Z usnesení Okresního soudu , adresa, -východ ze dne 14. 4. 2022, č.j. 34 D 291/2020-103 ( č.l. 47 ) soud zjistil, že notářka pověřená pozůstalostním řízením po , jméno FO, , zemřelé dne 4.10.2020, uložila žalobkyni, aby ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podala u Okresního soudu , adresa, - východ žalobu na určení, že je ze zákona dědičkou po zůstavitelce. Toto rozhodnutí bylo reakcí na skutečnost, že žalobkyně jako účastnice v řízení o pozůstalosti popřela v tomto řízení platnost závěti a prohlášení o vydědění z důvodu pochybnosti o svobodě a pravosti vůle zůstavitelky. Nesouhlasila ani s důvody vydědění. Podle ustanovení § 170 odst. 1 zák.č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních, odkázal soud toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví vzhledem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil v určené lhůtě. Shora uvedené usnesení soudu nabylo právní moci dne 6.6.2022.

12. V dědickém řízení vedeném ve věci pozůstalosti po , jméno FO, , zemřelém dne 24.6.2005, se žalobkyně jednání před notářem oproti zbývajícím dědičkám, své matce , jméno FO, a své sestře , jméno FO, , osobně neúčastnila, nechala se zastoupit ( což po druhém jednání učinily zbylé dědičky také ). Předmětem dědictví činila žalobkyně, mimojiné, sbírku obrazů malovaných otcem zemřelého, dle zůstavitelky bezcenných. Na ceně se dědičky neshodly a byl proto zpracován znalecký posudek, podle něhož hodnota obrazů činila 1 000 Kč za jeden obraz. Připomínky měla žalobkyně také ke znaleckému posudku k ceně nemovitostí, který dle ní neoceňoval některé přístřešky, ploty, studnu, sklep, okrasnou a užitkovou zeleň… Z řízení se podává informace, že žalobkyně opustila nemovitost rodičů v roce 2003, když svými investicemi v období let 1993 – 2003 „ kdy nemovitost opustila „ zdůvodňovala svůj požadavek na podíl v hodnotě 1 000 000 Kč. Nakonec uzavřely dědičky dohodu, podle níž žalobkyni připadl podíl 1/6 na nemovitostech oceněných v dědickém řízení na částku 3 573 868 Kč, a tři obrazy. Usnesení o schválení dědické dohody nabylo právní moci dne 11.11.2006 (protokol o jednání ve věci dědictví po , jméno FOpokračování - 6 - 7 C 219/2022, jméno FO, sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 10. 2005, ze dne 16. 11. 2005, ze dne 16. 5. 2006, ze dne 29. 5. 2006 a ze dne 20. 6. 2006, usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 12. října 2006, č. j. , spisová značka, ).

13. Dopisem ze dne 15.12.2006 nabídla žalobkyně prostřednictvím svého zástupce zůstavitelce ( svojí matce ) a svojí sestře, svůj 1/6 podíl na nemovitostech ( dle ocenění v dědickém řízení odpovídající hodnotě necelých 600 000 Kč ) k odkoupení za 1 000 000 Kč s tím, že nedojde-li k uzavření kupní smlouvy do dvou měsíců, nebo nebude-li do dvou měsíců tato částka složena na jí uváděný účet, bude oprávněna převést svůj spoluvlastnický podíl na zájemce o odkoupení tohoto podílu, pana T. , jméno FO, , bytem , adresa, ( dopis adresovaný Dr. , Anonymizováno, zůstavitelce , jméno FO, a , jméno FO, ze dne 15. 12. 2006 ).

14. Ze stránek Boleslavského deníku.cz - článku , Anonymizováno, a článku ze serveru iDNES. cz , adresa, se podává, že pan , jméno FO, obchází byty a sociálně slabým, zejména Romům, nabízí zaplacení dluhů. Podmínkou je, že se musí vystěhovat ( tím uvedené domy, či byty v nich získají na hodnotě ). , jméno FO, je pak přestěhuje do jiných domů v jeho vlastnictví.

15. Na výzvu ke koupi spoluvlastnického podílu zůstavitelka s dcerou odpověděly, že ji akceptují, nikoli však za žalobkyní navrhovanou kupní cenu, nýbrž za cenu obvyklou. Podaly pak, když zprvu k dohodě nedošlo, žalobu, kterou se domáhaly zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Spor byl nakonec vyřešen smírem v řízení, ve kterém byla nemovitost oceněna na částku 3 530 000 Kč. Žalobkyně za svůj podíl získala od každé z žalobkyň ( matky a sestry ) částku ve výši 294 167 Kč, celkem 588 334 Kč ( odpověď na výzvu JUDr. , jméno FO, od JUDr. , jméno FO, ze dne 29. prosince 2006, rozhodnutí Okresního soudu Praha-východ ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne 26. září 2007, č. j. , spisová značka, ).

16. V čestném prohlášení , jméno FO, ze dne 31. 12. 2020 je uvedeno, že zůstavitelku znala více než 50 let a to celkem důvěrně. Popsala v něm, že zatímco starší dceru , adresa, při svých častých návštěvách nevídala, žalobkyně tam pomáhala, o rodiče se starala, platila jim připojištění a stavební spoření a hradila další věci. Vozila zůstavitelku na nákupy, které jí platila, na výlety i po hřbitovech. Ke změně došlo ve chvíli, kdy si žalobkyně našla přítele a zůstavitelka se bála, že když bude mít žalobkyně vlastní život, nezbude jí na ně čas a peníze. Poté, co si žalobkyně pořídila vlastní bydlení a zařídila si svůj život, zůstavitelka se zatvrdila se a její vztah k žalobkyni ochaboval, začala preferovat starší dceru , Anonymizováno, . Po smrti pana , jméno FO, zůstala zůstavitelka v domě sama a odmítala pomoc žalobkyně, ať to bylo formou odvozu, zajištění nákupu, jídla a podobně. Tvrdila, že je o ni dobře postaráno dcerou , Anonymizováno, . , jméno FO, v prohlášení zmínila, že zjistila, že tomu tak nebylo, zůstavitelka jí často volala, nikdo jí nenavštěvoval, cítila se v domě sama, ale kontakt s žalobkyní odmítala, ač se jí ho snažila zprostředkovat. Jak se podává z výtisků z webových stránek týkajících se společnosti , jméno FO, ( č.l. 85 až 89 ) paní , jméno FO, byla podřízenou žalobkyně.

17. V čestném prohlášení , jméno FO, ze dne 10. 6. 2022 je uvedeno, že pan , jméno FO, u žalobkyně pracoval v letech 1993 až 1997, pak se odstěhoval do Turnova. Žalobkyně bydlela se svojí matkou a otcem v jedné domácnosti, přímo v domě měla žalobkyně svoji kancelář a sídlo firmy. Její otec návštěvy, co chodily za žalobkyní, nesnášel a dával jim nevybíravým způsobem najevo, čímž žalobkyni působil potíže. Žalobkyně se podílela na investicích na domě ( nová kuchyně, rekonstrukce střechy ). Vztah žalobkyně s matkou byl dle něho velice dobrý, jezdily spolu na nákupy, žalobkyně jí vozila k doktorovi. Když se žalobkyně rozhodlapokračování - 7 - 7 C 219/2022odstěhovat z domu, ve kterém původně plánovala zázemí pro podnikání, nesla to zůstavitelka dost těžce. Se sestrou žalobkyně se v , jméno FO, nesetkal.

18. V čestném prohlášení , jméno FO, ze dne 7.6.2022 se uvádí, že žalobkyně bydlela s rodiči, zabezpečovala chod domácnosti, údržbu a rekonstrukci domu. Po celou dobu kontaktu s žalobkyní a rodinou paní , jméno FO, se s druhou dcerou nesetkal, vše zabezpečovala žalobkyně. Se zůstavitelkou měl dobré vztahy, poté, co se žalobkyně odstěhovala do vlastního domu v sousedství, se s ní již nesetkal. Pouze jí několikrát zahlédl ve vesnici, jak táhne vozík a působila zanedbaným dojmem. Od žalobkyně se dozvěděl, že jí nabízenou pomoc zůstavitelka odmítá. Myslí, že se zůstavitelka obávala pomoc přijmout pod vlivem starší dcery , jméno FO, a její rodiny, která pravděpodobně od ní očekávala majetkový prospěch.

19. V čestném prohlášení , jméno FO, ze dne 9.9.2022 ( č.l. 57 ) je zmíněno, po původně bezproblémových vztazích, napětí mezi žalobkyní a jejím otcem panem , jméno FO, , který jí vytýkal, že se na pozemku rodičů moc rozpíná. Přestože jí sám v počátku pomáhal, později si k podnikání, které původně žalobkyně chtěla dělat na pozemku rodičů, musela pořídit jiný pozemek. Dle domněnky paní , jméno FO, , tam vznikly první rozbroje. Přestože žalobkyně i dále žila v domě s rodiči, s otcem se již až do jeho smrti nebavila. A když si žalobkyně dostavěla svůj dům, již se nebavila vůbec s oběma rodiči. Po smrti pana , jméno FO, se paní , jméno FO, se zůstavitelkou scházely každý týden na oběd. Ta si jí stěžovala, že se k ní žalobkyně chová sprostě, hrubě, nadává jí, zůstavitelku to mrzelo. Je v něm popsána situace, kdy žalobkyně odmítla se zůstavitelkou mluvit, když jí šla oznámit smrt otce a požadavek na peníze za podíl na nemovitosti. Po roce 2015 se paní , jméno FO, z , jméno FO, odstěhovala, se zůstavitelkou byly dále již jen v telefonickém kontaktu. Zůstavitelka paní , jméno FO, dle tohoto prohlášení říkala, že když se s žalobkyní náhodně potkaly v obci, žalobkyně jí nepozdravila, ignorovala ji. Neví nic ( paní , jméno FO, ) o tom, že by se žalobkyně snažila zůstavitelku kontaktovat, či navštívit. Zůstavitelka se tím velmi trápila. Že by se žalobkyně snažila zůstavitelce nějak pomoci, není pravda.

20. Z propouštěcí zprávy s datem 17. 9. 2020 soud zjistil, že zmiňuje k datu přijetí zůstavitelky na lůžkové oddělení následné péče v Nemocnici , adresa, , tj. ke dni 7.9.2020, těžké poruchy kognitivních funkcí a chování, zůstavitelka byla orientována pouze osobou.

21. Z dotazníku nahrazujícího protokol o předběžném šetření ve věci řízení o pozůstalosti po zemřelé , jméno FO, s datem 4. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně měla za to, že zůstavitelka má ( jako cenný majetek ) na hotovosti částku 2 000 000 Kč, rodinné šperky, sbírku starožitností, dvě hrobky a jeden hrob.

22. Z úmrtního listu , jméno FO, , bratra zůstavitelky ( čl. 83 ) bylo zjištěno, že zemřel dne 19.4.2015, tedy až po sepsání notářského zápisu o vydědění žalobkyně.

23. Ústřižky článku o vydědění ( č.l. 84 ) předložené žalovanými jsou dle grafické úpravy staršího data ( resp. nejsou z aktuálních periodik ) a odpovídají tvrzení žalovaných, že zůstavitelka uvažovala o vydědění žalobkyně.

24. V řízení byli dále vyslechnuti svědci. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, ze dne 29. 6. 2023, vyslechnuté před dožádaným Okresním soudem v Jablonci nad Nisou ( č.l. 70 – 71 ) bylo zjištěno, že paní , jméno FO, se zůstavitelkou , jméno FO, byly dlouholeté kamarádky, stýkaly se každý týden, jezdily spolu na výlety a různé akce, a to až do roku 2015, kdy se panípokračování - 8 - 7 C 219/2022, jméno FO, z obce , adresa, odstěhovala. I nadále zůstaly v telefonickém kontaktu. Ke vztahu mezi žalobkyní a zůstavitelkou uvedla svědkyně, že spolu nemluvily „ , jméno FO, kolikrát kvůli tomu plakala, že s ní , jméno FO, nekomunikuje. Když se potkaly, , jméno FO, ji ani nepozdravila. „ Podle svědkyně zůstavitelka mluvila o tom, že má v úmyslu žalobkyni vydědit „ mluvila o tom často, protože jí , jméno FO, úplně přehlížela, vůbec se o ni nezajímala. Já to viděla, ty jejich vztahy – nevztahy. Tam žádný vztah vlastně nebyl… Bavily jsme se o tom několikrát u mne, , jméno FO, plakala, strašně jí to mrzelo. Jednou přišla celá rozlítostněná s tím, že , jméno FO, potkala kdesi ve vesnici, a ona ji záměrně přehlídla, nepozdravila. „ Podle svědkyně byl ten vztah špatný již v roce 2005, otec žalobkyně byl nemocný, žalobkyně za ním ani nešla do nemocnice, nemluvila ani s ním, ani se zůstavitelkou. Podle svědkyně, o tom, že je pan , jméno FO, nemocný a že umřel „ věděl každý ve vesnici. „ Se zůstavitelkou spolu nepromluvily do roku 2015, ta se svědkyni svěřila s tím, že má v úmyslu žalobkyni vydědit. K potřebě pomoci sdělila svědkyně, že „ do roku 2015 byla , jméno FO, fit „, pomáhali jí dcera , Anonymizováno, s manželem a vnučky. O tom, že by jí nabízela pomoc žalobkyně, svědkyně neslyšela „ to by mi , jméno FO, určitě řekla „. Ani po roce 2015 se zůstavitelka svědkyni nezmínila o tom, že by ve vztahu došlo ke změně, že by jí žalobkyně kontaktovala. Proč spolu přestali komunikovat se svědkyně nikdy nedozvěděla, dle jejího názoru to bylo tím, „ že se , jméno FO, začala roztahovat a panu , jméno FO, se to nelíbilo... pravý důvod jejich nekomunikace neznám.„ Ke zdravotnímu stavu vypověděla svědkyně, že v roce 2015 byla zůstavitelka v pořádku, na nic si nestěžovala. Píchala si inzulín, ale vše zvládala. Pak měla něco s nohou, ale to bylo až později, někdy v roce 2020. Pokud jde o paměť a orientaci, byla dle mínění svědkyně naprosto v pořádku a při smyslech.

25. Svědkyně MUDr. , jméno FO, ( č.l. 102 – 103 ) vypověděla, že ošetřovala zůstavitelku 30 let. V roce 2015 se její stav postupně horšil, měla cukrovku, brali jí jednu ledvinu, měla nemocné srdce, chodila na urologii, diabetologii, kardiologii. Poslední dva roky už k nim ani nechodila, sestra jí psala lístky na sanitu a jezdila do těch zařízení. V roce 2015 byla psychicky způsobilá. Byla orientovaná bez demence. Podle názoru svědkyně v roce 2015 nic nenaznačovalo tomu, že by zůstavitelka nebyla schopna právně jednat. V dokumentaci našla list psaný zůstavitelkou z roku 2018, kdy si psala požadavky na sanitku, kam v jaké datum potřebuje. Usuzuje z toho, že myšlení v roce 2018 bylo ještě jasné. V roce 2015 podle ní rozuměla tomu, co dělá a co učiní vyděděním. K dotazu na vztahy mezi zůstavitelkou a žalobkyní uvedla, že měla také maminku a maminky nejsou dcerami vždy spokojené „ občas něco pronesla paní , jméno FO, v tom smyslu, že paní inženýrka zlobí. „ Konkrétního k tomuto tvrzení nevěděla svědkyně nic, tedy nevěděla, v jakém smyslu si zůstavitelka na žalobkyni stěžovala. K zůstavitelkou užívaným lékům sdělila, že nenašla, že by užívala něco na psychiku, oni jí nic takového nepředepisovali. Lék oxazepam, který měl být předepisován v únoru 2014 a i v roce 2012, je lék na zklidnění, je to lehký lék, nemá vliv na poznávací schopnosti. Nevěděla nic o tom, že by se zůstavitelka léčila někde jinde u nějakého psychiatra nebo obdobných lékařů.

26. Svědek , jméno FO, ( č.l. 103 – 105 ) sdělil, že žalobkyni zná poměrně dlouho, je to známá jeho rodiny, mluvil s ní před výslechem, rámcově se poptal, co bude výsledkem jednání. Vypověděl, že „ co zažil v dobách, kdy žalobkyně byla ještě v domě rodičů, měla tam částečně firmu. S panem , jméno FO, mnoho kontaktů nebylo, neboť nebyl na tom zdravotně dobře. Se zůstavitelkou hovořil vícekrát na zdvořilostní bázi. Zmínila dobré vztahy s dcerou i co do podpory rodinného rozpočtu. Podle něj žalobkyně rodiče až nadměrně nezvykle podporovala. Když se pak osamostatnila, tak to ideální nebylo. Neviděl ale známky nějakého nepřátelství nebo zhrzenosti. Když dělal zdvořilostní návštěvu u zůstavitelky,pokračování - 9 - 7 C 219/2022říkala, že je škoda, že to takto proběhlo. Byla zvyklá, že tam žalobkyně je, že je podporuje a pak to přestalo. To asi mělo na ni negativní vliv, byla z toho rozmrzelá. Stěžovala si, že žalobkyně není u nich.“ K zůstavitelce dále uvedl, že čím dál méně měla vůli s kýmkoliv komunikovat. Ten okruh lidí se asi zmenšoval. Ze svazu ochránců přírody si pamatoval paní , jméno FO, , ta měla se zůstavitelkou vztahy dobré až nadstandardní. Jeho pocit byl ten, že vztahy nebyly přetrhané, nebyly špatně, ale nebyly podle představ zůstavitelky. Hrála v tom roli ta ekonomika rodiny, kdy žalobkyně do objektu vložila značné prostředky, což i viděl. Neměl ten pocit, že by tam byl vysloveně spor, ale nebyl tam tak často. Vypověděl, že se zůstavitelky ptal, jak se daří, jak to zvládá, říkala, že jí nic nechybí, že má ještě další rodinu, že je soběstačná. I jí nabízel, když měla nějaký problém, že jí něco přiveze a ona říkala, že si to obstará. Měl jsem subjektivní pocit, že ta psychika není dobře. K dotazu, zda s žalobkyní hovořil o její matce, o tom, jak se stará, nebo pomáhá, uvedl svědek, že se nerad mísí do záležitostí jiných rodin. O tom dle něho řeč nebyla, nevzpomíná si na to. Možná se někdy žalobkyně zmínila, že by zůstavitelce pomohla, ale že tam není ta ozvěna od její matky ( zůstavitelky ).

27. Svědek , jméno FO, ( č.l. 105 – 108 ), otec žalovaných a manžel sestry žalobkyně , jméno FO, , uvedl, že je mu předmět sporu znám, četl i zápis, čímž myslel protokol z jednání soudu. Vypověděl, že v letech 2005 až 2015 „ jsme se prakticky nestýkali s , jméno FO, a paní , jméno FO, , pokud vím, tak také ne. Nestýkali jsme se proto, že po smrti tchána probíhalo dědické řízení a tam se , jméno FO, nechovala slušně ke své matce. Hrozila jí, že jí vyžene z domu. , jméno FO, roku 2001, 2002 byly vztahy v rodině dobré, pak se začal tchán s , jméno FO, hádat a máma taky. Vyústilo to v to, že ji tchán chtěl vydědit, říkal, že mu dluží nějaké peníze. Říkal nějaký obnos, a jak se k němu chovala. „ Od roku 2005 myslí, že spolu nekomunikovaly. Alespoň on o tom nic neví. Určitě to zůstavitelku trápilo, když s ní dcera nemluví. K vydědění žalobkyně doplnil, že je mu známo, že o něm zůstavitelka začala uvažovat po ukončení toho dědického řízení. Je mu to známo proto, že se v té době často stýkali, v pozdější době, když byl v důchodu, tak jí vozil k doktorovi, zajišťoval nákupy, to co potřebovala. Svoji úvahu o vydědění vysvětlovala chováním žalobkyně, která od smrti jejího otce neprojevila o zůstavitelku zájem, že by ji nějak navštívila nebo kontaktovala. K oznámení úmrtí otce žalobkyně uvedl, že „ máma roznášela parte a dávala to do schránek. Říkala, že ho , jméno FO, dala. Potom mu také dala telefon, aby jí zavolal. Kontaktoval ji, řekl jí, že jí umřel táta a pak asi za 2 hodiny mu volal někdo a vynadal mu, co říká jeho dceři, že umřel. Tak nevím, jestli dala ten telefon někomu jinému, ale bylo to její číslo. Takhle myslím, že se to dozvěděla. „ Svědek tedy zjevně tehdy volal na nesprávné telefonní číslo. Nicméně potvrdil i snahu zůstavitelky doručit žalobkyni parte. Zlom v těch vztazích, to, že se zhoršily, vysvětloval svědek tím, že „ myslí, že to bylo tím, žalobkyně začala podnikat na pozemku rodičů. Prováděla tam věci, se kterými rodiče nesouhlasili. Zmínil také, že vozil zůstavitelku do nemocnice, ví, že si také objednávala sanitky. O písemných kontaktech mezi zůstavitelkou a žalobkyní nic nevěděl.

28. Svědek , jméno FO, ( č.l. 111 – 113 ) sdělil, že žalobkyni zná 15 - 20 let, možná déle, ten vztah je spíše obchodní. Ke vztahu žalobkyně a zůstavitelky vypověděl, že „ ten vztah byl takový, jaký byl. , Jméno žalobkyně, byla zaneprázdněná hodně pracovně… kolikrát toho měla plné zuby. Vím, že s matkou jezdila na nákupy, jezdila s ní na Dušičky na Moravu, dost se o ni starala. Nepozoroval žádnou averzi, jak ve vztahu matky k dceři, tak ani ve vztahu , jméno FO, k matce. Její táta byl slušně řečeno, zvláštní. Bydlela u nich a já jsem k nim často jezdil. Neviděl jsem, že by byla paní , jméno FO, na , jméno FO, hrubá, nebo že by naopak , jméno FO, byla hrubá na paní , jméno FO, … Změnu vztahu jsem žádnou nepozoroval.pokračování - 10 - 7 C 219/2022Naposledy jsem tam byl myslím v letech 2016 nebo 2017. , jméno FO, si postavila svůj dům, pamatuji se, že jsem zahlédl někdy paní , jméno FO, , jak táhla ten vozík nákupní, RVHP se tomu říkalo. Nevěřím, že by se tam, mezi nimi něco změnilo. Akorát to, že se , jméno FO, odstěhovala do svého domu. Kvůli tomu ho také stavěla, aby se tam jednou odstěhovala. „ Dále vypověděl, že „ ví, že jí matka nebrala telefony. Jemu říkala , jméno FO, , že s ní máma nekomunikuje a že neví, proč. Ví také, že za ní, tedy za paní , jméno FO, zašla občas paní , jméno FO, , a s ní se také nechtěla moc bavit paní , jméno FO, … , jméno FO, se snažila, ale z druhé strany to bylo absolutně odmítavé. Neví proč, nechápe. „ K dotazu, z čeho je mu známo, že by se žalobkyně snažila o vztah se zůstavitelkou a byla odmítána, sdělil, že mluvil s paní , jméno FO, , která mu to potvrdila. Slyšel také od žalobkyně, že máma je taková, jaká je, že se uzavřela do sebe. Podle svědka to bylo asi ovlivněním. Žalobkyně tam udělala střechu, kotelnu, do bydlení u zůstavitelky dala dost peněz. On sám osobně u nějaké snahy žalobkyně o kontakt se zůstavitelkou nebyl. Vypověděl, že sestru žalobkyně, viděl prvně, když žalobkyně ještě bydlela u rodičů, mohlo to být někdy v roce 2004. Sdělil, že u zůstavitelky býval často. Vztah s žalobkyní nerozebírali, „ to se nepatřilo, ale vždyť se k sobě chovaly krásně. „ Vypověděl však také, že „ pak začala být paní , jméno FO, alergická na , jméno FO, . Byla ráda, že se odstěhovala … , jméno FO, zemřel, myslí, v roce 2005, toto bylo předtím. Pak už jsem tam pak často nejezdíval. „ Zmiňoval, že zahlédl zůstavitelku ve vesnici, jak táhne vozík a působila zanedbaným dojmem ( viz. čestné prohlášení svědka ), „ říkal to , jméno FO, . , jméno FO, ta bývala vždy za dámu a teď jsem ji viděl takto s tím vozíkem, ona mi na to říkala, že neví, co se stalo, že s ní přestala matka komunikovat a že se nebaví ani s paní , jméno FO, . „29. Svědek , jméno FO, ( č.l. 114 ) vypověděl, že jeho vztah k žalobkyni je přátelský. Ke vztahu žalobkyně a zůstavitelky sdělil, že „ začal tam pracovat jako brigádník u , Jméno žalobkyně, v roce 1993 a dělal tam do konce roku 1997… Tam poznal paní , jméno FO, , ta byla v té době již doma, potkávali se. Ten vztah byl normální, jako vztah matky s dcerou. Rozpory byly maximálně kvůli nějakým praktickým věcem. Běžné věci, co jsou všude. Byl to bezkonfliktní vztah, normálně spolu žili, jezdili spolu na nákupy, nákupy plánovali, paní , jméno FO, občas i pomáhala ve skleníku, vzadu na zahradě měla zvířectvo, bavila se tedy s nimi jako s brigádníky a občas udělala svačinu. Byla to normální běžná rodina. Po dobu, co tam byl on, tak tam žádnou změnu toho vztahu nepozoroval, žádná změna nebyla. Pak se odstěhoval, od roku 98 bydlí v Turnově. S , Jméno žalobkyně, se vídal již jen příležitostně, neboť spolu spolupracovali… , jméno FO, již nevídal. Vývoj toho vztahu, tedy na vlastní oči neviděl, a když se ptal , Jméno žalobkyně, co mamka, tehdy už byla přestěhovaná, tak pochopil, že se jí nelíbí, že , jméno FO, odešla. To je celé. Že to nějak neunesla. „ Moc se o tom dle svědka nebavili. Na zůstavitelku se pak žalobkyně zeptal ještě asi jednou, či dvakrát, ta odpověď byla podobná, tedy že to není úplně dobrý, že se nevídají. O nějaké snaze z jedné či z druhé strany o kontakt svědek nic nevěděl.

30. Svědek , jméno FO, , partner žalobkyně ( č.l. 115 – 117 ) sdělil, že „ byl svědkem, a to už byli s paní , Jméno žalobkyně, partneři, že 2× nebo 3× paní , jméno FO, žádala paní , jméno FO, , zda by nebyla ochotna zavolat její matce, jestli něco nepotřebuje. A to z toho důvodu, že matka jí nezvedala telefon a při výměně zámků na bráně ani neměla možnost se k matce dostat. A byl také 1× sám svědkem hovoru paní , jméno FO, s paní , jméno FO, , kdy to bylo takové nezvyklé a paní , jméno FO, z toho byla špatná. Tehdy se jí paní , jméno FO, ptala, jestli něco nepotřebuje a paní , jméno FO, jí tvrdila, že nic nepotřebuje, že se o ni starají, na rukou ji nosí a že se bude vdávat. „ Tvrzení, „ že se žalobkyně nestarala o rodiče, je nesmysl. Podle svědka žalobkyně právě doplatila na to, že se o ně starala a hnětlo jí, žepokračování - 11 - 7 C 219/2022vidí, jak matka chodí okolo a když se o ni chtěla postarat co nejlépe na její poslední cestě, tak jí v tom bylo zabráněno. „ Vypověděl, že není pravda, že by se o zůstavitelku starala rodina druhé dcery „ ví z doslechu, že , jméno FO, jezdila autobusem, jezdila sanitkou, a když chcete člověku pomoci a on to odmítá, tak je to těžká věc. „ Podle svědka neměla žalobkyně žádnou možnost zůstavitelce pomoci, neměla možnost komunikace, „ když nemáte mail, nemáte možnost tam dojít, jak nabídnout svoji pomoc ? Znemožnit člověku přístup k dané osobě a pak tvrdit, že neprojevoval zájem, to je směšné. „ Po předestření části výslechu, kde svědkyně , jméno FO, uváděla, že žalobkyně při setkání ve vesnici, měla zůstavitelku ignorovat a ani ji nepozdravila, svědek, že je od roku 2009 partnerem žalobkyně a v životě zůstavitelku neviděl, nepotkal. Přijde mu to jako fabulace. „ Vím, že , jméno FO, to hnětlo, a když by se potkala se svojí matkou ve vesnici, tak by jí určitě nepřehlédla a určitě by s ní chtěla mluvit. Na druhou stranu je možné, že, protože , jméno FO, je dost zaměstnána, že ji mohla přehlédnout, ale určitě ne záměrně, o tom pochybuje. „ O písemném kontaktu, přáním k narozeninám, Vánocům… nebylo svědkovi nic známo. „ To neznamená, že se to nestalo, jenom mu to není známo. „ Ke snaze o kontakt zprostředkovávané paní , jméno FO, a jejímu výsledku svědek vypověděl, že „ , Jméno žalobkyně, žádala paní , jméno FO, , neboť věděla, že paní , jméno FO, s paní , jméno FO, , tedy s její matkou občas hovoří, aby se jí dotázala na to, zda nechce něco zařídit, někam odvézt, nebo podobně. S tím, že ona tedy , Jméno žalobkyně, , nemá, jak ji oslovit. , jméno FO, souhlasila, volala paní , jméno FO, , ptala se „, jméno FO, , nechceš něco“ a paní , jméno FO, jí sdělila, že ne a že se bude vdávat. To je ten jeden hovor, kterému svědek byl sám osobně přítomen. K dotazu, kdy to bylo uvádí, že někdy v roce 2015… Jinému hovoru přítomen nebyl a výsledek těch jiných hovorů, o nichž předtím hovořil, nezná. Sestru žalobkyně nikdy neviděl.

31. Svědkyně , jméno FO, ( č.l. 146 – 149 ) sdělila, že nerozumí tomu, proč se to děje, od zůstavitelky ví, jaké měla problémy s dcerou, volala žalované, domluvila se, aby jí k soudu dovezl její manžel, v autě se o tom ani moc nebavili. Vypověděla, že „ pokud bydlely spolu a žalobkyně začala podnikat, měla paní , jméno FO, strach, aby nepřišla o dům, měly společné bydlení a začaly spory. Možná už po smrti pana , jméno FO, došlo k něčemu při vypořádání dědictví, pak se spory více vyhrotily… Nestýkaly se, neviděly se navzájem. I jí paní , jméno FO, říkala, že se potkala s žalobkyní, a že dcera ji ani nepozdravila. Nechápala jsem, jak někdo, kdo jde proti své matce, může bydlet vedle v domě. Já bych na to povahu neměla, abych něco takového udělala… Myslím tím to vyhrožování ( chtěla někoho nastěhovat do domu paní , jméno FO, ), dohadování se o majetku, naprostá ignorance, že matka tady existuje. „ Vypověděla dále, že „ o paní , jméno FO, se starala druhá dcera s manželem… to ví všechno od paní , jméno FO, , protože byly kamarádky a stýkaly se.„ Zmínila, že zůstavitelka z toho byla nešťastná, že se to takto vyvinulo. O nějaké snaze o kontakt ze strany žalobkyně ve vztahu k zůstavitelce, který měl být ze strany odmítán, svědkyně nikdy neslyšela. Uvedla také, že ona nebyla hlavní kamarádku, zůstavitelka měla hlavně , jméno FO, , s tou se scházela každý týden. Ani o písemném kontaktu se žalovanou svědkyně nic nevěděla „ To vůbec, právě že tam žádný vztah nebyl, podle toho, co mi říkala paní , jméno FO, . „ K dotazu, zda je jí známo něco o pořízení s tímto majetkem, vypověděla svědkyně, že zůstavitelka „ říkala, když to takhle dopadlo, že zařídila, aby šlo vše na stranu té druhé dcery. Dům byl přepsán na Radku, to jsem věděla. Majetek po smrti svého bratra paní , jméno FO, také nechala přepsat na , Anonymizováno, , říkala, aby to vše dostala ta druhá dcera. Právě pro ty neshody s tou první dcerou. Rozešly se ve zlém, proto dělala kroky, aby po její smrti to bylo vypořádané. „ Vyjádřila se také ke zdravotnímu stavu zůstavitelky s tím, že užívala léky, chodila na kontroly, vozil jí zeť, a když ten měl starosti se svojí manželkou, tak pro ni jezdila sanitka. S orientací nemělapokračování - 12 - 7 C 219/2022problém. Sama si chodila nakupovat, pak svědkyni překvapilo, že to šlo tak rychle k té smrti. , jméno FO, se svědkyně přistěhovala v roce 2007.

32. Svědkyně , jméno FO, ( č.l. 149 – 150 ), přítelkyně matky žalovaných , jméno FO, , uvedla, že také vztah k žalovaným je přátelský, s žalobkyní se nestýká. Zůstavitelku znala 30 let, žalobkyni také. K jejich vztahu vypověděla, že „ ten vztah byl ze začátku normální, ale když jsem navštěvovala , jméno FO, a pana , jméno FO, v , jméno FO, , tak se , jméno FO, nechovala hezky, byla hrubá. Jeden příklad, když jsme přijeli na návštěvu a pánové se chtěli dívat na fotbal a , jméno FO, se chtěla dívat na něco jiného v televizi, tak šla a přestříhala kabely od televize, to já bych si k rodičům nikdy nedovolila. Občas jsme se navštěvovali, po smrti pana , jméno FO, u , jméno FO, a i manžel v domku paní , jméno FO, dělal nějaké stavební úpravy, dával tam okna. , Jméno žalobkyně, jsem tam už nikdy nezahlédla, ona si postavila dům vedle. Nemůžu k tomu více dodat, ten vztah mezi nimi nebyl hezký… Maminku nenavštěvovala, nestarala se o ní, nic. Když , jméno FO, zemřela, tak vše dělal pan , jméno FO, , , jméno FO, se ani neukázala, i když bydlela vedle, asi velký zájem o maminku neměla, kdyby jí chtěla navštívit, tak k ní mohla zaskočit. „ K dotazu z čeho čerpá tyto informace, sdělila svědkyně „kolikrát jsem tam byla a neviděla jsem jí a bavila jsem se o tom s paní , jméno FO, . Mrzelo jí to, že má dvě dcery a jedna se stará a druhá se nestará… , jméno FO, se o žádný kontakt nesnažila, to vím od paní , jméno FO, . „ Ani o Vánocích, či narozeninách svědkyně o žádném kontaktu nevěděla. Vzpomněla si na situaci, kdy jí říkala zůstavitelka, že šly s žalobkyní v , jméno FO, na ulici proti sobě, a žalobkyně přešla na druhou stranu, jen aby jí nemusela pozdravit.

33. Svědek , jméno FO, ( č.l. 150 – 153 ), sdělil, že desítky let zná žalobkyni, ten vztah je přátelský, k žalovaným žádný vztah nemá. Vypověděl, že mu „ není známo, že by probíhal výrazný spor mezi , Jméno žalobkyně, a , jméno FO, , že by docházelo k něčemu nepředloženému. Navštěvovali jsme se od dětství, nezaznamenal jsem výrazné problémy, byly tam normální rodinné vztahy. Co zaznamenal, že docházelo ze strany , Jméno žalobkyně, k nabídkám pomoci, když paní , jméno FO, potřebovala odvést k lékaři i jinam, potažmo investice do domu v , jméno FO, . Probíhala vstřícnost ze strany , Jméno žalobkyně, . Po smrti pana , jméno FO, tam potom docházelo asi k tomu, a to je moje domněnka, k nátlakům z druhé strany a od té doby ty vztahy tam začaly výrazně chladnout a směřovat tam, kam bych to nečekal. , Jméno žalobkyně, těžce nesla, což vím, neboť byly s matkou v blízkém přátelském vztahu, to že je její matka pravděpodobně ovlivňována, a že dochází k narůstajícímu neporozumění, přišlo mi, že k plánovanému. Nabídky pomoci kontaktu soudržnosti tam byly, ale nebyly vyslyšeny. „ K dotazu, kdy konkrétně docházelo k nabídkám pomoci, svědek tuto dobu datoval do období „ kdy paní , jméno FO, měla zdravotní problémy s hybností a další, cukrovku, týkalo se to především dopravy k lékaři a říkala mu to , Jméno žalobkyně, kolikrát. Byl i svědkem toho, že jeho matka nabízela pomoc v souvislosti s , Jméno žalobkyně, a nebylo to vyslyšeno… Ty zdravotní problémy paní , jméno FO, byly dlouhé, tak 8 let, tím myslím +/- před smrtí. „ Svědek byl vyzván, aby popsal konkrétní situaci, kdy byl přítomen tomu, že byla zůstavitelce nabídnuta pomoc a ona jí odmítla. Sdělil, že „ u lékaře se setkal s , jméno FO, , ptal se, zda nepotřebuje odvést a ona říkala, že jí to nabízela , jméno FO, , ale že to odmítla, a když se ptal proč, tak nechtěla o tom mluvit. Stalo se to 2x během dvou měsíců, obyčejně to končilo tím, že plakala a nechtěla se o tom bavit, to byla asi nejsilnější zkušenost v tomto ohledu. Řešil to pak s matkou, ta několikrát volala paní , jméno FO, , opakovalo se to samé, rozplakala se do telefonu. „ Vypověděl k té situaci dále, že zůstavitelka „ dorazila autobusem, ptal se, proč se nenechala dovést , jméno FO, , jestli jí , jméno FO, nabídla pomoc, ona říkala, že ano, nabídla, ale že jí odmítla, a když se ptal, proč, tak se rozplakala a neodpověděla. On jí nabídl pomoc, alepokračování - 13 - 7 C 219/2022už nedošlo k tomu, že by ho kontaktovala. „ K telefonátům jeho matky, paní , jméno FO, , se zůstavitelkou svědek neměl konkrétní poznatky, sdělil, že jeho matka fungovala jako nějaký zprostředkovatel mezi žalobkyní a zůstavitelkou, většinou s nepříliš pozitivním výsledkem, zdálo se mu „ že je , jméno FO, pod tlakem a nechce kontakt podstoupit. „ Zlom ve vztazích datoval do období nějakou dobu po smrti pana , jméno FO, , důvody nedokázal specifikovat. K dotazu na žádost o kontakt, které byl svědkem, kdy a co žádala žalobkyně po jeho matce, uvedl svědek „ aby matka kontaktovala , jméno FO, a zeptala se jí, jestli je vše v pořádku, zda něco nepotřebuje, nebo si jen popovídat. Matka vyhověla, radši jsem se nezajímal blíže o to, co přesně se děje, to je vše, co mohu k tomuto uvést. „ Zmínil také, že mu je od matky a žalobkyně známo, že probíhala snaha o telefonický kontakt, přání k Vánocům, běžné věci. Svědek hovořil o návštěvách u zůstavitelky, k dotazu na to, zda bylo možno se dostat na pozemek zůstavitelky, sdělil, že pokud bylo odemčeno, tak ano. Někdy bylo odemčeno a někdy nebylo. K nátlaku druhé strany, koho má na mysli a proč hovoří o nátlaku, uvedl, že myslí druhou dceru Radku, přišlo mu, že jde o majetkový spor, nátlak ohledně dědictví, stažení dědictví na druhou stranu.

34. Návrhy na doplnění dokazování soud jako nadbytečné a nehospodárné zamítl. Pokud se jedná o navrhovaný účastnický výslech žalobkyně, účastnický výslech je pouze podpůrným důkazním prostředkem, který je přípustný, nelze-li dokazovanou skutečnost prokázat jinak. V tomto konkrétním případě má soud skutkový stav prokázaný z jiných ve věci provedených důkazů, návrh na provedení účastnického výslechu proto zamítl. Další návrhy žalobkyně byly činěny zčásti „ k dokreslení „ a navrženy byly listiny k charakteru sestry žalobkyně ( rovněž výslech jejího bývalého manžela ), jakým způsobem se na sklonku života snažila získat majetek jiných členů rodiny, listiny k návštěvám žalobkyně v LDN v období, kdy tam byla její matka, listiny k zamezení kontaktu po roce 2005, k němuž došlo ze strany žalovaných, respektive rodiny, kdy k tomu byla zneužívána listina o vydědění. Také tyto návrhy soud zamítl, neboť pro posouzení věci nebyly podstatné. Zčásti se také týkaly období, které následuje po vydědění žalobkyně, její návštěvy zůstavitelky v nemocnici v roce 2020, kdy již nebyla zůstavitelka příliš schopna vnímat své okolí, nemají pro posouzení věci vypovídací hodnotu. A zčásti již z návrhu bylo zjevné, že jde o důkaz nezpůsobilý ( listina o vydědění z roku 2015 nemohla sloužit k prokázání zamezení kontaktu po roce 2005 ). Také návrhy žalovaných ( listiny k vyvrácení tvrzení, že , jméno FO, byla spolupracovnicí STB ), soud zamítl. V rámci dokazování nezjišťoval a do svých úvah ve věci nepromítal skutečnost, zda byla, či nebyla matka žalovaných spolupracovnicí STB, nebylo tak třeba ani k této otázce, činit dokazování.

35. Po provedeném dokazování bylo zjištěno, že zůstavitelka , jméno FO, , která zemřela dne 4.10.2020, formou notářského zápisu ze dne 10.3.2015 vydědila žalobkyni, svoji dceru, z jejího práva na povinný díl, když jako důvody zmiňovala, že žalobkyně o ni neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měla, a neposkytla jí potřebnou pomoc v nouzi. Uváděla přitom konkrétní skutečnosti ( viz. bod 10 rozsudku ). Některé z nich se týkaly doby dávno předcházející vydědění, jako nevrácená půjčka, jednání žalobkyně v rámci dědického řízení po manželu zůstavitelky a následně při vypořádání podílového spoluvlastnictví, jiné byly aktuální a zřejmě se staly „ poslední kapkou „ která vedla zůstavitelku k vydědění žalobkyně. Zůstavitelka tak uváděla, že po úrazu nohy „ v neděli neměla zajištěnou dopravu, poprosila tedy dceru o pomoc. Ta jí však odpověděla, aby ji odvezli jiní. „pokračování - 14 - 7 C 219/202236. Soud má z provedeného dokazování dále za prokázané, že žalobkyně po dlouhou dobu žila se zůstavitelkou, svojí matkou, a se svým otcem, v jejich nemovitosti v , jméno FO, , kde také podnikala a plánovala i nadále do budoucna jejich nemovitost k podnikání užívat. Rodinné vztahy, které do té doby byly dobré ( což potvrzovali prakticky všichni svědci ), když žalobkyně se finančně podílela na hospodaření v domácnosti, jezdila se zůstavitelkou na nákupy, které hradila a investovala také do nemovitosti, se později začaly zhoršovat. Týkalo se to právě podnikání v nemovitosti, které vzbuzovalo nevoli u otce žalobkyně. Svědek , jméno FO, v čestném prohlášení uvedl, že otec žalobkyně návštěvy, co chodily za žalobkyní ( jednalo se přitom z větší části o zákazníky ), nesnášel a dával to nevybíravým způsobem najevo, čímž žalobkyni působil potíže. Také svědkyně , jméno FO, zmínila, že „ se tam , jméno FO, začala roztahovat a panu , jméno FO, se to nelíbilo... „ Obavy z podnikání měla dle svědkyně také zůstavitelka. Žalobkyně se tedy chtěla osamostatnit, pro podnikání si zajistila jiný pozemek a postavila si dům v , adresa, metrů od bydliště rodičů, neodcházela však v dobrém. Zhoršení vztahů tak dle soudu nastalo ještě před smrtí otce žalobkyně v roce 2005, v dědickém řízení žalobkyně odchod z domácnosti dávala do souvislosti s vyčíslením svých investic do nemovitosti rodičů k roku 2003. Svědkyně , jméno FO, vypověděla, že v roce 2005, otec žalobkyně byl nemocný, žalobkyně za ním ani nešla do nemocnice, nemluvila ani s ním, ani se zůstavitelkou. Když otec žalobkyně zemřel, nepřišla mu žalobkyně na pohřeb. Dle výpovědi svědkyně , jméno FO, , u které si na toto jednání žalobkyně zůstavitelka stěžovala, se žalobkyně před zůstavitelkou, která jí nesla parte, zavřela, svědkyně také sdělila, že o smrti otce žalobkyně věděli všichni ve vesnici. Skutečnost, že bylo roznášeno smuteční oznámení potvrdil i svědek , jméno FO, . Soud v rámci dokazování seznal, že žalobkyně neshody řešila i razantním způsobem ( viz. bod 32 výpověď svědkyně Tůmové o přestřižených kabelech u televize ), přiklání se tedy k tomu, že ač žalobkyně o otcově pohřbu věděla, přesto na něj nešla, což nepochybně svědčí o špatných vztazích a neochotě žalobkyně se zůstavitelkou komunikovat a to ještě před rokem 2005. Naplno se rozkol projevil v řízení o dědictví po panu , jméno FO, a následně ve způsobu, jakým žalobkyně přistoupila k vypořádání podílového spoluvlastnictví, ve kterém chtěla zohlednit své investice do nemovitostí. Sdělila spoluvlastníkům ( matce a sestře ), že jí buďto do dvou měsíců zaplatí milion Kč ( hodnota jejího podílu vztažená k ceně nemovitostí byla méně než 600 000 Kč ), nebo svůj spoluvlastnický podíl prodá panu , jméno FO, . Soud nezpochybňuje snahu žalobkyně v rámci vypořádání zohlednit i jí provedené investice. Co však lze nepochybně žalobkyni vytknout je nátlakový a výhružný způsob, jakým k tomu přistoupila. Právě tento moment byl zmiňován jako zlomový. Že by již od roku 2005 nabízela žalobkyně zůstavitelce pomoc, soud nevěří, dědické řízení nebylo pěkné, sama žalobkyně uvádí, že vztahy se zhoršily v té době, k notáři ani nechodila a po ukončení dědického řízení žádala milion Kč za vypořádací podíl nebo jej prodá spekulantovi s nemovitostmi. To neodpovídá tvrzení, že by v té době nabízela zůstavitelce pomoc či kontakt. Navíc v dané době, po úmrtí manžela, jak vyplývá z dokazování, byla zůstavitelka schopná si věci obstarat sama, a co by jí trápilo, byla samota a skutečnost, že s ní žalobkyně, poté, co se odstěhovala, přerušila kontakt a neprojevuje o ni zájem. To nakonec žalobkyně ani příliš nezpochybňovala, bránila se tím, že její snaha o kontakt nebyla opětována, že sama zůstavitelka o něj zájem neměla, bránila se mu. Žalobkyně to vysvětlovala i vlivem matky žalovaných , jméno FO, , která cíleně a dlouhodobě očerňovala žalobkyni před zůstavitelkou. Zůstavitelka, a to i s ohledem na vysoký věk a nasedající poruchu kognitivních funkcí, byla náchylná tomu uvěřit, což vedlo dle žalobkyně nejen k sepsání předmětné listiny o vydědění, ale zejména k jejímu nezájmu o žalobkyni. Takové vysvětlení nepovažuje soud za odpovídající realitě. Zůstavitelka, jak bylo potvrzeno i její ošetřujícípokračování - 15 - 7 C 219/2022lékařkou svědkyní MUDr. , jméno FO, ( viz. bod 25 ) byla ještě v roce 2015, kdy došlo k vydědění, po psychické stránce zcela způsobilá, její zdravotní stav se dlouho horšil jen postupně, ještě v roce 2018 si zůstavitelka sama psala požadavky na sanitku, kam a v jaké datum potřebuje. Až poslední dva roky, tj. 2018 – 2020, k ní zůstavitelka přestala chodit. V roce 2015 nic nenasvědčovalo tomu, že by zůstavitelka nebyla schopna právně jednat. O poruše kognitivních funkcí nelze hovořit, ta je zmíněna až v roce 2020, těsně před smrtí zůstavitelky. Také svědkyně , jméno FO, , která se se zůstavitelkou až do roku 2015 vídala každý týden, hovořila o tom, že byla fit. Těžko si představit, že by skutečně projevovanému zájmu od žalobkyně bydlící 100 metrů od zůstavitelky, mohla zabránit druhá dcera bydlící v Praze. V řízení bylo také z výpovědi svědka , jméno FO, zjištěno, že branka na pozemek zůstavitelky nebyla vždy zamčená ( někdy bylo odemčeno a někdy zamčeno ), dle názoru soudu by nebyl pro žalobkyni problém zůstavitelku navštěvovat.

37. Podstatné pro posouzení věci ( platnosti vydědění ) bylo tedy zodpovězení otázky, zda žalobkyně měla reálnou možnost o zůstavitelku projevit opravdový zájem, tj. zda zůstavitelka měla sama zájem se s žalobkyní stýkat a udržovat s ní běžné příbuzenské vztahy. Zda ke zjištěnému stavu nepřispěla podstatně zůstavitelka sama tím, že by projevovaný zájem odmítala. V řízení svědci navržení žalobkyní a v přátelském, či družském poměru k ní ( , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , částečně , jméno FO, ) vypovídali ( resp. napsali do čestného prohlášení jako paní , jméno FO, , která později zemřela a nemohla být vyslechnuta ) o tom, že se žalobkyně buďto sama nebo prostřednictvím paní , jméno FO, pokoušela o kontakt se zůstavitelkou, ten však byl odmítán. Informace o tom měli z větší části od samotné žalobkyně a také s ní o předmětu sporu před výslechem hovořili. Jejich věrohodnost tím je zčásti snížena, zejména u svědka , jméno FO, , jehož výslech byl navíc nekonzistentní, když na jednu stranu uváděl, že vztah mezi žalobkyní a zůstavitelkou byly krásný a nezaznamenal žádnou jeho změnu, aby následně uvedl, že zůstavitelka začala být na žalobkyni alergická a byla ráda, když se odstěhovala.

38. Naopak svědci ( , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, ) navržení žalovanými, rovněž zčásti v přátelském, či rodinném poměru ke straně žalované a obeznámení před výslechem s předmětem sporu, buďto snahu o kontakt přímo popírali, nebo nevěděli, že by k nějakým pokusům o kontakt, či nabídce pomoci ze strany žalobkyně směřované k zůstavitelce došlo.

39. Za stěžejní soud považoval výpověď svědkyně , jméno FO, ( viz. č.l. 70 – 71 spisu ), neboť se jednalo o nejbližší důvěrnou přítelkyni zůstavitelky ( což i spontánně potvrzovali svědci ), se kterou se zůstavitelka do roku 2015 pravidelně každý týden scházela, a i poté byly v kontaktu telefonickém. Tato svědkyně přitom nebyla v přátelském vztahu k žádné ze stran, a tedy citově zainteresována ve prospěch některé z nich. Navíc se v roce , adresa, odstěhovala, z tohoto pohledu tak považuje soud její výpověď za věrohodnější, než u jiných svědků. Tato svědkyně jasně potvrdila nezájem žalobkyně o zůstavitelku „ , jméno FO, kolikrát kvůli tomu plakala, že s ní , jméno FO, nekomunikuje. Když se potkaly, , jméno FO, ji ani nepozdravila… strašně jí to mrzelo. „ Svědkyně hovořila o tom, že žalobkyně se zůstavitelku spolu nemluvily do roku 2015 a o nějaké změně se zůstavitelka nezmínila ani později, kdy již byly se svědkyní pouze v telefonickém kontaktu. O tom, že by zůstavitelce nabízela žalobkyně pomoc, svědkyně neslyšela, přitom „ to by mi , jméno FO, určitě řekla „.

40. Pokud vypovídal svědek , jméno FO, o konkrétní situaci, které byl přítomen, kdy měla žalobkyně projevit snahu o kontakt se svojí matkou, hovořil o dvou či třech žádostech směřovaných na paní , jméno FO, a zmínil jeden hovor, jemuž byl osobně přítomen v roce 2015, kdy měla zůstavitelka říci, že nic nepotřebuje, že se o ni starají. Soud se také pozastavuje nad tím, že v partnerském vztahu žila žalobkyně se svědkem již od roku 2009, přitom k pokusům opokračování - 16 - 7 C 219/2022kontakt mezi žalobkyní a její matkou byla svědkem sdělena informace o dvou či třech telefonátech. Ani o písemném kontaktu, přáním k narozeninám, Vánocům… nebylo svědkovi nic známo, byť uváděl, že to neznamená, že se to nestalo. Jestliže by žalobkyně měla opravdovou snahu o kontakt se zůstavitelkou a ten byl odmítán, má soud za to, že by o tom spolu s partnerem více hovořila, bylo by mu o tom více známo. Soud také považuje za nereálné tvrzení, že nebylo možno kontakt se zůstavitelkou navázat. Žalobkyně bydlela 100 metrů od domu zůstavitelky, dle tvrzení svědka , jméno FO, , nebyla vždy ani zamčena brána na pozemek zůstavitelky. Jistě byla možnost se se zůstavitelkou setkat, kontaktovat ji osobně, nikoli pouze telefonicky. O ničem takovém žalobkyně ani nehovořila. Naopak bylo prokázáno, že pokud se potkaly se zůstavitelkou ve vesnici, žalobkyně se jí vyhnula.

41. Svědek , jméno FO, vypověděl, o nabídkách pomoci žalobkyně zůstavitelce, datoval je do období, kdy měla zůstavitelka zdravotní problémy ( popsal jedinou konkrétní situaci, jíž byl přítomen ). Přičemž bylo v řízení zjištěno, že ke zhoršení zdravotního stavu zůstavitelky došlo až po roce 2015 ( sama žalobkyně tvrdila, že to bylo v závěru života, po smrti bratra zůstavitelky, tj. po 19.4.2015 ). Zhoršení zdravotního stavu i z výpovědi MUDr. , jméno FO, lze shledat až po roce 2015, kdy až poté si vypisovala zůstavitelka žádosti o sanitku, jinak docházela k lékaři sama, či z výpovědi svědkyně , jméno FO, , o tom, že do roku 2015 se pravidelně střídaly se zůstavitelkou v návštěvách u sebe doma, tedy pohyb pro zůstavitelku do té doby nebyl takovou obtíží „ byla fit „. Sama zůstavitelka také ve vydědění u neposkytnutí pomoci neakcentovala nemoc ( dlouhodobý stav ), nýbrž úraz nohy, kdy jí žalobkyně odmítla pomoc s cestou do nemocnice. Pokud tedy svědek hovořil o zdravotních problémech a situaci, kdy k lékaři zůstavitelka „ dorazila autobusem, ptal se, proč se nenechala dovést , jméno FO, , jestli jí , jméno FO, nabídla pomoc, ona říkala, že ano, nabídla, ale že jí odmítla, a když se ptal, proč, tak se rozplakala a neodpověděla „, má soud za to, že pokud k takové nabídce došlo, tak až v době, kdy vydědění již bylo učiněno, tj. po 10.3.2015. Tedy až v době, kdy se stav zůstavitelky viditelně zhoršil. Svědek , jméno FO, také vypověděl o tom, že návštěvy zůstavitelky, které dříve činil častěji, omezil, neboť mu nedělalo dobře pozorovat, že na tom není dobře fyzicky a psychicky. Nakonec jistou opožděnost snah žalobkyně lze shledat i ve vyjádření svědka , jméno FO, , který k nim uvedl, že „ hnětlo jí, že vidí, jak matka chodí okolo a když se o ni chtěla postarat co nejlépe na její poslední cestě, tak jí v tom bylo zabráněno. „42. Z provedeného dokazování má tedy soud za zjištěné, že od doby, kdy došlo ke zhoršení vztahů mezi žalobkyní a zůstavitelkou, do dne 10.3.2015, kdy byl sepsán notářský zápis o vydědění žalobkyně, žalobkyně opravdový zájem o zůstavitelku neprojevovala a pomoc jí nenabízela, přičemž zůstavitelku tato situace trápila a o vztah s žalobkyní stála. K nějakým nabídkám mohlo dojít až poté, kdy také došlo ke zhoršení stavu zůstavitelky. Navíc vzhledem na jejich malou četnost, by ani nebylo možno je považovat za opravdově projevený zájem o zůstavitelku ze strany žalobkyně.

43. Námitka žalobkyně, že by zůstavitelka trpěla duševní poruchou, či nemocí, pro kterou by si neuvědomila důsledky svého jednání pro žalobkyni a pro které by mělo být její právní jednání spočívající ve vydědění žalobkyně neplatné, byla vyvrácena dokazováním ( viz. zejména výslech MUDr. , jméno FO, bod 25 rozsudku ).

44. Právně soud zjištěný skutkový stav posuzoval podle níže uvedených ustanovení:

45. Podle § 581 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ( dále jen o.z. ) není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.pokračování - 17 - 7 C 219/202246. Dle § 1476 o.z. dědí se na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona. Tyto důvody mohou působit i vedle sebe.

47. Podle § 1537 věta prvá o.z. zůstavitel může projevit poslední vůli ve veřejné listině.

48. Podle § 1635 odst. 1 o.z. první třídě dědiců dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý z nich stejným dílem.

49. Podle § 1643 odst. 1 nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci.

50. Podle § 1646 odst. 1 o.z. ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který a) mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi, b) o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl, c) byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebo d) vede trvale nezřízený život.

51. Podle § 1649 odst. 1 o.z. prohlášení o vydědění lze učinit nebo je lze změnit či zrušit stejným způsobem, jakým se pořizuje nebo ruší závěť.

52. Dle § 1672 o.z. uplatňuje-li právo na dědictví více osob a odporují-li si, odkáže soud toho z dědiců, jehož právní důvod je slabší, aby své právo uplatnil žalobou. Nepodá-li tento dědic žalobu ve lhůtě určené soudem, nezaniká sice jeho dědické právo, avšak při projednání pozůstalosti se k němu nepřihlíží.

53. Dle § 170 odst. 1 zák.č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních ( dále jen z.s.ř. ) v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.

54. Soud po provedeném dokazování přijal tyto závěry: v řízení o projednání pozůstalosti po zůstavitelce , jméno FO, došlo ke sporu o platnost vydědění a naplnění důvodů pro vydědění zůstavitelčiny dcery ( žalobkyně ) a tato byla soudem odkázána dle § 170 odst. 1 z.ř.s. ( § 1672 o.z. ) k podání žaloby ve stanovené dvouměsíční lhůtě. Své právo v této lhůtě žalobkyně řádně uplatnila.

55. V řízení bylo prokázáno, že zůstavitelka žalobkyni, svoji dceru, která by byla její zákonnou a nepominutelnou dědičkou ( § 1635 o.z., § 1643 odst. 1 o.z. ) listinou sepsanou dne 10.3.2015 formou notářského zápisu vydědila ( § 1537 věta prvá o.z., § 1646 odst. 1 o.z. ).

56. V komentáři k zákonnému ustanovení § 1646 o.z. se uvádí, že jeho znění je podobné tomu znění, které bylo obsaženo v § 469a odst. 1, písm. b) zák.č. 40/1964 Sb., starém občanském zákoně, výklad a posuzování důvodnosti a intenzity nezájmu nepominutelného dědice vůči zůstaviteli by se tedy neměly měnit. Použitelnost dřívějšího výkladu komentář zmiňuje také u ustanovení § 469a odst. 1, písm. a) obč. zák., tedy neposkytnutí potřebné pomoci v nouzi, které tak nezahrnuje toliko nouzi hmotnou, nýbrž také pomoc v nemoci, ve stáří, či jiných závažných případech.

57. Nejvyšší soud České republiky již v rozsudku, sp. zn. 30 Cdo 2214/2002, uvedl, že otázku, zda potomek o zůstavitele trvale projevoval opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, je třeba posuzovat s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a ve spektru dobrých mravů, které se ve společnosti ustálily. Jedním z hledisek, které je třeba vždy zkoumat je to, zda potomek zůstavitele měl reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem, tj. zda zůstavitel měl sám zájem se s potomkem stýkat a udržovat s ním běžné příbuzenské vztahy; vydědění přichází v úvahu jen tam, kde zůstavitel o tento blízký příbuzenský vztah stojí, kde se ho nezájem potomka osobně citově dotýká, kde mu tentopokračování - 18 - 7 C 219/2022stav vadí; nikoliv pokud je mu tento stav lhostejný, případně kdy k němu sám i podstatně přispěl.

58. Soud je přesvědčen o tom, že listina o vydědění ( notářský zápis ) je z formálního hlediska bezvadná. V tomto směru také nebylo ze strany žalobkyně ničeho namítáno. Námitku nedostatku způsobilosti zůstavitelky k právnímu jednání pro duševní poruchu ( § 581 o.z. ) soud neshledal důvodnou. Pokud jde o naplnění v listině uváděného zákonného důvodu vydědění zákonného dědice, v tomto případě žalobkyně, má soud za zjištěné, že k jeho naplnění došlo. Bylo prokázáno, že se nejméně od roku 2005 žalobkyně se svojí matkou ( zůstavitelkou ) nestýkala a neprojevovala o ni opravdový zájem, jaký by projevovat měla ( § 1646 odst. 1 o.z. ). Přitom tento stav nelze přičítat tomu, že by o to sama zůstavitelka zájem neměla, že jí byl tento stav lhostejný a sama k němu podstatně přispěla.

59. S ohledem na vše shora uvedené soud žalobu zamítl.

60. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovaným, jež byly v řízení zcela úspěšné, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 49 423,83 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z devíti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. ( tj. příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na výslechu svědkyně před dožádaným soudem, účast na jednání před soudem dne 3.10.2023, dne 14.11.2023, dne 13.2.2024 a dne 10.5.2024, přičemž toto jednání přesáhlo dvě hodiny a je tak za ně přiznána odměna jako za dva úkony právní služby a účast u vyhlášení rozsudku dne 17.5.2024 za poloviční odměnu ), tj. odměna ve výši 21 250 Kč, včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. 2 700 Kč. Dále byla žalovaným přiznána náhrada za promeškaný čas jejich zástupkyně cestou ze sídla advokáta k dožádanému Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou a zpět celkem osm půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 a.t., tj. 800 Kč a také cestovné k tomuto soudu dne 29.6.2023 při průměrné spotřebě 5,13 litrů nafty na 100 km v ceně 34,40 Kč za litr, délce cesty 247,8 km a opotřebení 5,2 Kč za km, tj. celkem 1726,14 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. K tomu soud dále uvádí, že zástupkyně zastupovala dvě žalované, podle § 12 odst. 4 a.t. náleží za každou zastupovanou mimosmluvní odměna snížená o 20 % V poměrech dané věci to znamená, že odměnu a paušál v celkové výši 23 950 Kč je nutno snížit o 20 % a vynásobit dvěma. Odměna za zastupování dvou účastníků tak činí 38 320 Kč. K tomu je třeba dále připočíst cestovné a náhradu za promeškaný čas ve výši 2 526,14 Kč. Jelikož je právní zástupce žalovaných plátkyní daně z přidané hodnoty, byla též přiznána dle § 137 odst. 3 o.s.ř. odpovídající 21 % DPH ve výši 8 577,70 Kč. Celkem tedy částka ve výši 49 423,83 Kč.

61. Soud nepřiznal právní zástupkyní účtovanou odměnu za podání ze dne 16.10.2023 a ze dne 28.2.2024, když se jednalo pouze o návrhy důkazů, či sdělení, že žalované trvají na provedení důkazu navržené svědkyně. U těchto podání se nejedná o úkony právní služby, za něž byl měla náležet odměna. Ta nebyla soudem přiznána ani za vyjádření žalovaných ze dne 24.4.2024, které se věnovalo otázce, zda byla matka žalovaných spolupracovnicí STB. Tuto otázku soud vůbec nezkoumal, důkazy k ní neprováděl a obsáhlou reakci žalovaných na kusé sdělení svědka v rámci výslechu v tomto smyslu považuje soud za neúčelnou a tedy za ni nepřiznal odměnu.pokračování - 19 - 7 C 219/202262. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalobkyni povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalovaným ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaných.