7 C 22/2021

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Jankem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 6 950 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 6 950 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 6 950 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015, ve výši 7,05 % ročně z částky 6 950 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, ve výši 7,05 % ročně z částky 6 950 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, ve výši 7,05 % ročně z částky 6 950 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, ve výši 7,05 % ročně z částky 6 950 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, ve výši 7,50 % ročně z částky 6 950 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8,00 % ročně z částky 6 950 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně z částky 6 950 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9,00 % ročně z částky 6 950 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, ve výši 9,00 % ročně z částky 6 950 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, ve výši 9,00 % ročně z částky 6 950 Kč od 1. 7. 2020 do 16. 11. 2020 a za dobu od 17. 11. 2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným zdejšímu soudu domáhala zaplacení částky 6 950 Kč spolu s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozsudku, a to z titulu smlouvy o půjčce číslo uzavřené mezi žalovaným a společností právnická osoba 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Ve věci bylo možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. Soud proto účastníky vyzval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), aby se ve lhůtě 10 dnů vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Zároveň byli účastníci upozorněni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Předmětné usnesení bylo účastníkům řádně doručeno, žádný z účastníků se však ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z doložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba) spolu uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 25 000 Kč. Žalovaný pak měl právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku i se souhrnným poplatkem ve výši 17 400 Kč vrátit v 53 týdenních splátkách po 800 Kč. Žalovaný uhradil částku 35 450 Kč. Oprávnění požadovat zaplacení dlužné částky pak právní předchůdkyně žalobkyně převedla smlouvou o postoupení pohledávky na právnická osoba anonymizováno, která následně postoupila pohledávku na žalobkyni. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě žalované částky.

5. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v Maltské republice, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud aplikoval na daný vztah úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (čl. 66 nařízení), jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/ 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, a dospěl k závěru, že podle čl. 4 bodu 1. nařízení EP a Rady ES č. 1215/2012 je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 4 bodu 2. nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/ 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy je rozhodným právem právní řád České republiky.

6. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“) účinné do 31. 12. 2013 (§ 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“), právní posouzení postoupení pohledávky bylo založeno již na právní úpravě o. z., neboť k němu došlo již za jeho účinnosti.

7. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření předmětných smluv (dále jen„ obč. zák.“), přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

8. Podle § 658 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky.

9. Podle § 121 odst. 3 obč. zák. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

10. Podle ustanovení § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

11. Podle ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

12. Na základě zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce podle shora citovaného ust. § 657 a násl. obč. zák. a současně podle ust. § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2010. V uvedené smlouvě byl mezi účastníky sjednán v souvislosti s poskytnutím půjčky tzv. souhrnný poplatek, kdy z obsahu této smlouvy je zřejmé, že tento představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, či Škárová, M., § 658, in: Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M., a kol., Občanský zákoník II., 2. vyd., Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1855).

13. Jak uvedl např. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.

14. V případě předmětné smlouvy činil úrok částku 17 400 Kč za poskytnutí jistiny 25 000 Kč, která měla být vrácena prostřednictvím 53 týdenních splátek. I pokud by celá jistina byla poskytnuta na dobu celých padesáti tří týdnů, činila by výše úroku téměř než 68,3 % jistiny ročně. Vzhledem k tomu, že jistina měla být splácena průběžně (peněžní prostředky nebyly v plné výši poskytnuty na 53 týdnů), procentní roční úrok byl daleko vyšší. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik České národní banky veřejně dostupných na webových stránkách České národní banky (www.cnb.cz) se pohybovaly v prosinci 2008 průměrně ve výši 13 % ročně.

15. Sjednaný kapitalizovaný úrok, označovaný jako tzv. souhrnný poplatek, byl dle soudu nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než pětinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích (tzv. souhrnném poplatku) tedy soud shledal neplatným dle ustanovení § 39 obč. zák. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003, dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na www.nsoud.cz). Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně byla oprávněna požadovat po žalované vrácení jistiny půjčky, případně zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené prováděcím předpisem (nařízení vlády § 1 č. 142/1994 Sb.), a to z titulu bezdůvodného obohacení (§ 451 obč. zák.).

16. V projednávané věci uhradil žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 35 450 Kč. S ohledem na nemravnost sjednaného úroku a tedy jeho neplatnost je nutné zaplacenou částku započíst na poskytnutou jistinu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10). Soud tak dospěl k závěru, že podaná žaloba není důvodná, neboť žalovaný poskytnutou jistinu uhradil v plné výši. S ohledem na uvedené skutečnosti soud v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními žalobu v plné rozsahu zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).