7 C 220/2020

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci pro zaplacení 81 492 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení o žalobě se, co do částky 740 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 16. 4. 2020 do zaplacení, zastavuje.</b> <b>II. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 80 752 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 16. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 28 080 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.</b> 1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 5. 5. 2020 domáhal po žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši 81 492 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce a žalovaná společně užívají rodinný dům [adresa] v obci [obec] (dále jen„ předmětný dům“), který je součástí zaniklého, avšak dosud nevypořádaného společného jmění účastníků, veškeré náklady na provoz a údržbu domu však hradí žalobce. Žalobce proto požaduje, aby mu žalovaná uhradila polovinu všech nákladů na provoz a údržbu předmětného domu, které žalobce vynaložil v období od listopadu 2018 do března 2020. Konkrétně se jednalo o platby SIPO ve výši 134 572 Kč, pojištění domu ve výši 11 160 Kč, doplatek za elektřinu ve výši 15 773 Kč a daň z nemovitých věcí ve výši 1 479 Kč, tj. celkem ve výši 162 984 Kč, z čehož jedna polovina činí 81 492 Kč. Tvrdil také, že vyzval žalovanou k úhradě žalované částky ve lhůtě sedmi dnů od výzvy, která byla doručena dne 8.4.2020. Protože žalovaná ničeho nezaplatila je od 16.4.2020 v prodlení a žalobce tedy požadoval od tohoto data také zaplacení zákonného úroku z prodlení z žalované částky.

2. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. Uvedla, že žalobce se v rámci řízení o péči a výživném pro nezletilé děti účastníků zavázal, že bude hradit veškeré náklady na bydlení v předmětném domě, v němž bude bydlet i žalovaná a nezletilé děti. Tato dohoda byla následně zohledněna ve výši výživného stanoveného žalobci na nezletilé děti účastníků rozsudkem Okresního soudu ze dne 18. 1. 2018, č. j. 30 Nc 202/2017, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2018, č. j. 101 Co 129/2018-297, kterým byla schválena dohoda rodičů, na základě které byly nezletilé děti svěřeny pro dobu před a po rozvodu manželství do střídavé péče rodičů, a současně byla žalobci uložena povinnost hradit na výživu nezletilé [jméno] částkou 6 000 Kč a na výživu nezletilého [jméno] částkou 5 000 Kč, žalované výživné stanoveno nebylo. Nižší platby výživného soud určil, jak je zřejmé z odůvodnění rozsudků, právě s ohledem na závazek žalobce platit bydlení, jak nezletilých, tak i žalované. Namítala také, že nemovitost nemohla užívat ve stejném rozsahu jako žalobce, například parkovat auto v garáži. Žalovaná dále zpochybnila také výši některých žalobcem vyčíslených nákladů na bydlení, když uvedla, že platbu za satelitní TV ve výši 550 Kč měsíčně nepovažuje za nutný náklad na bydlení, dále nesouhlasila s položkou pojištění domu ve výši 11 160 Kč, když pojištění bylo sjednáno pouze žalobcem bez jejího souhlasu.

3. Žalobce v replice k vyjádření žalované uvedl, že se rozhodně nezavázal hradit náklady samotné žalované na bydlení v době po rozvodu manželství, jeho závazek se týkal výlučně nákladů dětí. Pokud by měl žalobce hradit náklady na bydlení žalované, jednalo by se fakticky o výživné pro rozvedeného manžela, k němuž se žalobce nikdy nezavázal ani mu žádný soud tuto povinnost neuložil. Poukazoval přitom na odůvodnění rozsudku, na nějž se odvolávala žalovaná, kde soud výslovně uvedl, že k dorovnání životní úrovně manželů, pokud je rozdílná, slouží jiné právní instituty, než kterým je výživné k nezletilým dětem. Dále uvedl, že uvedený závazek hradit náklady na provoz předmětného domu byl připraven převzít za situace, kdy by fungovala střídavá péče o nezletilé děti a žalovaná by hradila v době, kdy bude mít nezletilé ve své péči, veškeré jejich náklady. To se však nestalo, neboť střídavá péče nefunguje a veškeré náklady nezletilých dětí včetně nákladů na bydlení hradí žalobce. Výživné pro nezletilé děti, které uhradil k rukám žalované, si žalovaná ponechala pro svoji potřebu. Za této situace považuje požadavek žalované, aby za ni hradil náklady na bydlení, za rozporný s dobrými mravy. Žalobce má také za to, že samotná žalovaná dohodu ohledně hrazení nákladů na předmětný dům odmítla uzavřít, když výslovně odmítla podepsat písemnou dohodu sjednanou u mediátora a při jednání dne 15. 11. 2017 s ní vyslovila nesouhlas. Žalobce dále argumentoval tím, že od ledna 2019 v předmětném domě nepobývá nezletilý syn, který je po většinu času na internátu v [obec], v domě v [jméno] [města] mohl být tak dva tři dny v měsíci. Nepobývala tam ani nezletilá dcera účastníků, která od března 2019 bydlí u otce. Žalobce je tak nucen vynakládat výdaje za bydlení dětí jinde. V předmětném domě tedy po většinu času (do 17.4.2020, kdy se podle svých tvrzení odstěhovala) pobývala pouze samotná žalobkyně, která má dostatek finančních prostředků, aby se mohla podílet na nákladech na bydlení. Pokud jde konkrétně o náklady na satelitní TV, žalobce uvedl, že žalovaná věděla, že je částka placena a satelitní TV též využívala. Pojištění domu pak žalobce považuje za nutný výdaj, přičemž uvedl, že pouze pokračoval v zavedené praxi z dřívější doby.

4. Žalovaná nesouhlasila s tvrzením žalobce, že by nezletilé děti v předmětném domě v rozhodném období nebydlely, odkazovala přitom na skutečnosti popsané v opatrovnickém řízení. Uvedla, že oba nezletilí v minulosti projevili zájem zůstat bydlet ve společném rodinném domě, mají zde trvalý pobyt a mají zde své plně vybavené pokojíky. Je pravda, že pobyt nezletilého [jméno] v předmětném domě je od února 2019, kdy s ohledem na svou sportovní kariéru přestoupil do [název sportovního klubu] v [obec], sporadický, neboť přebývá na hotelu [anonymizováno] [název sportovního klubu] kde absolvuje i povinnou školní docházku, tréninky, zápasy a turnaje. Otec mu také s úmyslem eliminace kontaktu s žalovanou zajistil možnost pobývat jinde, například u své matky, u svých přátel či známých. Pobyt nezletilé [jméno] v domě se omezil od podzimu 2019, kdy žalobce opět s úmyslem eliminace kontaktu dcery s žalovanou zajišťoval dceři pobyt jinde, například u své matky nebo v jiném bytě. Do března roku 2020 však děti stále do domu v [jméno] [města] docházely, byť to bylo sporadické. Upřesnila později ve svém podání, že dcera [jméno] přestala ve společném domě pobývat až od poloviny února 2020 a syn [jméno] přestal v době svého volna pobývat v domě od 12.3.2020. Setrvala na svém postoji, že na požadovanou platbu nemá žalobce nárok, neboť se zavázal k platbě nákladů všech osob, včetně žalované, na bydlení v domě. Tato dohoda, sjednaná v rámci dohody o střídavé péči o děti, nebyla nikterak časově omezena, pokud neuvažujeme s dosažením zletilosti dětí.

5. Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

6. Z rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 18. října 2018, č. j. 19 C 161/2017-37, soud zjistil, že manželství účastníků bylo rozvedeno.

7. Z informace o stavbě z nahlížení do katastru nemovitostí bylo zjištěno, že součástí společného jmění žalobce a žalované je rodinný dům [adresa] stojící na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v [katastrální uzemí], zapsaný na [list vlastnictví].

8. Z poukázky k dani z nemovitých věcí vyměřené na rok 2019 soud zjistil, že žalobce uhradil daň ve výši 1 479 Kč.

9. Z faktury na doplatek elektřiny ev. [číslo] společně s výpisem z účtu s datem 27. 11. 2019 soud zjistil, že žalobce uhradil doplatek za elektřinu ve výši 15 773 Kč.

10. Z pojistné smlouvy pro pojištění rodinného domu a domácnosti č. 3950801500 společně s potvrzením o odchozí úhradě ze dne 13. 11. 2019 soud zjistil, že žalobce uhradil za pojištění domu částku 11 160 Kč.

11. Z dokladů SIPO k platbám za listopad 2018, prosinec 2018, leden 2019, a únor 2019, březen 2019, duben 2019, květen 2019, červen 2019, červenec 2019, a srpen 2019, září 2019, říjen 2019, listopad 2019, prosinec 2019, leden 2020, únor 2020, a březen 2020 bylo zjištěno, že žalobce uhradil celkem 134 572 Kč.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 11. 2019 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení poloviny nákladů na provoz předmětného rodinného domu za období od 1.11.2018 do 22.11.2019, které vypočetl ve výši 87 177,50 Kč.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 4. 2020 spolu s doručenkou datové zprávy ze dne 8. 4. 2020 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě nákladů, které za období od 1.11.2018 do 31.3.2020 vyčíslil ve výši 81 492 Kč, a to do 7 dnů od doručení této výzvy.

14. Z odpovědi žalované na výše uvedenou předžalobní výzvu datované 15. 4. 2020 soud zjistil, že žalovaná odmítla žalobcem požadovanou částku uhradit, neboť se jedná o náklady na bydlení, k jejichž úhradě není povinna. Připustila pouze povinnost k úhradě jedné poloviny daně z nemovitostí.

15. Z protokolu o jednání ze dne 15. 11. 2017 v opatrovnické věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 30 Nc 202/2017 soud zjistil, že žalovaná při svém účastnickém výslechu uvedla, že výdaje s bydlením v tuto chvíli nemá, neboť je hradí do současné doby žalobce. Náklady na dům jsou vysoké, žalobce podle toho, co uvedl, hradí 16 000 Kč měsíčně.

16. Z protokolu o jednání ze dne 11. 12. 2017 v opatrovnické věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 30 Nc 202/2017 soud zjistil, že žalobce při svém účastnickém výslechu uvedl, že počítá s tím, že střídavou péči budou rodiče praktikovat v domě v [jméno] [města]. Současně uvedl, že platí vše, co se týká domu, kde žijí děti a matka (SIPO, pojistky, energie, topení). Otec v té době uváděl, že bydlí v [anonymizováno] u přítelkyně, kde děti občas přespí, ale tráví tam čas minimálně, neboť chtějí být doma v [jméno] [města]. Dále uvedl výslovně, že chce, aby to nadále bylo tak, aby hradil to, co hradí na děti doposud, včetně bydlení, nikoli, aby hradil tyto platby k rukám matky. Myslí, že oba jsou na takové úrovni, že on pokryje náklady domu a dětí, a manželka stravu, benzín a kulturu za 14 dní pro sebe a děti.

17. Z protokolu o jednání v opatrovnické věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 30 Nc 202/2017 ze dne 18. 1. 2018, včetně přílohy k protokolu, bylo zjištěno, že žalobce s žalovanou uzavřeli dohodu o péči a výživě nezletilých dětí, podle níž měly být děti svěřeny do střídavé péče rodičů. Výživné dohodou neupravili (matka navrhovala výživné 16 000 Kč na [jméno] a 18 000 Kč na [jméno]), kolizní opatrovník závěrem řízení navrhl, aby vzhledem k tomu, že otec uvedl, že je i nadále připraven hradit veškeré náklady na bydlení, bylo výživné stanoveno na syna ve výši 6 000 Kč a na dceru ve výši 7 000 Kč. Soud dohodu rodičů zohlednil a rozhodl ve věci rozsudkem.

18. Z tohoto rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 18. 1. 2018, č. j. 30 Nc 202/2017-247, soud zjistil, že jím byla schválena dohoda rodičů, na základě které byly nezletilé děti účastníků svěřeny pro dobu před i po rozvodu manželství do jejich střídavé péče v týdenním intervalu. Žalobci byla současně uložena povinnost pro dobu před i po rozvodu manželství přispívat na výživu nezletilé [jméno] částkou 6 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilého [jméno] částkou 5 000 Kč měsíčně. Žalované výživné stanoveno nebylo. V odůvodnění rozsudku se v bodě 35 uvádí, že otec při svém výslechu uvedl, že platí vše, co se týká domu, kde žijí děti a matka. Měsíční režie SIPO činí 12 000 Kč, k tomu hradí pojištění, doplatky za energii a topení. Průměrně tak náklady na dům činí 16 000 Kč měsíčně. V bodě 44 zmínil soud, že oba nezletilí projevili přání zůstat nadále žít v předmětném domě, rodiče jejich přání respektovali, a proto se dohodli na střídavé péči, která bude probíhat v tomto domě, přičemž matka bude zůstávat v tomto domě i v době péče otce, neboť není v jejích silách pořídit si samostatné bydlení. V bodě 45 pak opatrovnický soud konstatoval, že vyšel ze skutečnosti, že otec platil náklady na bydlení a oba účastníci uvedli, že stávající praxi chtějí zachovat i nadále. Při stanovení výše výživného zohlednil také dohodu rodičů, že otec bude nadále hradit veškeré náklady na dům (16 000 Kč měsíčně), kde bude žít i matka, takže matka nebude mít žádné výdaje s bydlením. Výživné pak stanovil ve výši 5 000 Kč na syna [jméno] a 6 000 Kč na dceru [jméno]. V bodě 47, na který v řízení o zaplacení poloviny nákladů na bydlení (7 C 220/2020) posléze poukazoval žalobce, považoval za nutné zdůraznit, že k dorovnání životní úrovně manželů, pokud je rozdílná, slouží jiné právní instituty, než kterým je výživné k nezletilým dětem. Směřoval tím k námitce matky poukazující na rozdílné příjmy a rozdílnou životní úroveň rodičů a tvrzení, že pokud by se z domu odstěhovala, v době, kdy nemá děti v péči, nebude moci zajistit náklady spojené se svým bydlením. Což nikterak nemění pohled na dohodu o platbě nákladů za bydlení v domě.

19. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2018, č. j. 101 Co 129/2018-297, soud zjistil, že výše citovaný rozsudek soudu prvního stupně byl změněn ve výroku II. tak, že otec je povinen na výživu nezletilých přispívat s účinností od 1. 3. 2018; jinak byl ve zbývajícím rozsahu rozsudek potvrzen. Soud tak nevyhověl odvolání matky, která na výživné dětí požadovala 16 000 Kč a 18 000 Kč, tj. 34 000 Kč. V odůvodnění rozsudku v bodě 17 pak odvolací soud konstatuje, že právě s přihlédnutím k příjmu matky soud prvního stupně výživné pro nezletilé s účinností od právní moci rozsudku i s účinností od právní moci rozsudku o rozvodu nevyměřil, když mezi rodiči byla shoda o tom, že veškeré náklady spojené s bydlením v rodinném domě rodičů i náklady nezletilých ponese nadále otec. Na této situaci se nic nezměnilo ani v průběhu odvolacího řízení. Z rozsudku se dále podává, že se otec v březnu 2018 do společné domácnosti účastníků vrátil.

20. Z protokolu z jednání ze dne 19. 11. 2018 sepsaného na OSPOD MÚ Brandýs nad Labem - Stará Boleslav bylo zjištěno, že nezletilá [jméno] uvedla, že už netrvá na tom, aby byla v rodinném domě, chce jít za tátou do [obec], nevadí jí přestěhovat se, chce mít hlavně klid a neposlouchat výčitky. Oba nezletilí následně matce oznámili, že se chtějí odstěhovat k otci, matka s tím nesouhlasila, chtěla, aby se nezletilí vrátili. Dále uvedli, že se s matkou chtějí vídat, když budou mít volný čas, nechtějí to upravit. Z protokolu se podává, že se jednalo o situaci, kdy žalobce říkal, že nechce být s žalovanou společně v rodinném domě, že se odstěhuje.

21. Ze zprávy ve věci nezletilé [jméno] [celé jméno žalované] adresované soudu ze strany odboru sociálních věcí a zdravotnictví s datem 6. 12. 2019 soud zjistil, že nezletilá uvedla, že momentální absence kontaktu s matkou je jejich iniciativou, ne otcovou. Souhlasila s návrhem otce na nařízení předběžného opatření, kterým by děti byly svěřeny do jeho výlučné péče. S matkou by se vídala jedenkrát za 14 dnů.

22. Z protokolu z jednání na OSPOD ze dne 3. 2. 2020 ve věci nezletilé [jméno] a [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že otec nedodržuje soudní rozhodnutí a zamezuje jí styku s dětmi, [jméno] nemohla již tři měsíce vyzvednout po tréninku či zápase. Navrhla, aby se rodiče u nezletilých dětí střídali v domácnosti v [jméno] [města]. V týdnu, kdy by měla mít děti v péči žalovaná, by se žalobce v domácnosti nezdržoval a naopak. Žalobce oponoval, že děti k ničemu nenavádí ani jim nezamezuje ve styku. K dotazu, zda by byl ochoten přistoupit ke střídání rodičů v rodinném domě, podle toho, kdo bude mít děti v péči, uvedl, nechť si matka [jméno dcery] v týdnu, kdy má děti v péči ona, odveze tam, kde pobývá. V kontaktu s nezletilým [jméno] jí také nebrání.

23. Soud zamítl návrh žalobce na doplnění dokazování výslechy svědků a nezletilých dětí účastníků, kterými by měla být prokázána skutečnost, že nezletilé děti pobývaly v předmětném domě pouze sporadicky, neboť to považoval s ohledem na další zjištěné skutečnosti a právní posouzení zjištěného stavu za nadbytečné.

24. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobce s žalovanou mají v dosud nevypořádaném společném jmění manželů rodinný dům v [jméno] [města]. V tomto domě žili spolu se svými nezletilými dětmi. Po nějakou dobu v souvislosti s rozpadem manželského vztahu bydlel žalobce u své přítelkyně v [anonymizováno], pak se dle jeho slov na přání dětí vrátil zpět do domu v [jméno] [města], následně si našel jiné bydliště v [obec]. Ještě v době podání žaloby, tj. v květnu 2020, uváděl, že dům v [jméno] [města] oba manželé dosud užívají. Tato informace nebyla zcela přesná, neboť v řízení vyplynulo, že v dubnu 2020 měla žalovaná nemovitost opustit, žalobce tak měl učinit ještě dříve. Co se týče dětí, ty nemovitost v [jméno] [města] považovaly za svůj domov a po celou dobu měly možnost v ní bydlet. Postupem doby, jak trávily stále více času s žalobcem, což bylo spojeno i s tím, že nezl. [jméno] začal studovat a trénovat v [obec] a nezl. [jméno] v [obec], byl jejich pobyt v domě v [jméno] [města] méně častý. Žalobce ve svém vyjádření uvedl, že syn [jméno] nepobývá v domě v [jméno] [města] od ledna 2019, a od března 2019 ani dcera [jméno]. Při jednání doplnil, že [jméno] poté, co začal bydlet na internátě v [obec], býval v domě v [jméno] [města] o víkendech, jednou za týden či jednou za čtrnáct dní, zhruba to mohlo být dva až tři dny v měsíci. K dceři [jméno] v rámci vyjádření ze dne 8.1.2021 vztahujícímu se nejméně k době roku 2019 uvedl, že se v domě vyskytovala sporadicky. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že cca od února 2020 otec s dětmi nemovitost opustil, při jednání připustila, že od března 2019 děti do domu docházely sporadicky, definitivně se [jméno] odstěhovala v polovině února 2020. Je tak prokázáno, že do počátku roku 2020 děti do domu docházely a zdržovaly se v něm, byť v mnohem menší míře, než tomu bylo v dřívější době. Dále má soud za prokázané, že v rámci řízení ve věcech péče o nezletilé děti pro dobu před rozvodem a po rozvodu manželství rodičů byla mezi účastníky uzavřena dohoda o střídavé péči o děti. V opatrovnickém řízení vedeném u zdejšího soudu bylo zjištěno, že žalobce platil veškeré platby související s bydlením v domě v [jméno] [města]. Při jednání opatrovnického soudu dne 11.12.2017 žalobce uvedl, že chce, aby to nadále bylo tak, aby hradil to, co hradí na děti doposud, včetně bydlení, nikoli, aby hradil tyto platby k rukám matky. Myslí, že oba jsou na takové úrovni, že on pokryje náklady domu a dětí, a manželka stravu, benzín a kulturu za 14 dní pro sebe a děti. S tím žalovaná souhlasila a došlo k uzavření dohody (a přijetí závazku žalobce platit veškeré náklady na bydlení v domě), která také byla zohledněna opatrovnickým soudem při určení výše výživného. Zatímco v návrhu matka požadovala výživné 35 000 Kč na syna a 40 000 Kč na dceru a po uzavření dohody o střídavé péči žádala na syna 16 000 Kč a na dceru 18 000 Kč, soudem bylo žalobci stanoveno výživné 5 000 Kč na syna a 6 000 Kč na dceru. Dům v [jméno] [města] měl být dle místem, kde bude moci probíhat střídavá péče o děti a žalobce bude platit veškeré náklady na bydlení v tomto domě tak, jak tomu bylo i v minulosti, kdy matka také na náklady na bydlení nepřispívala. Po celou dobu až do konce března 2020 mohly děti využívat nemovitost v [jméno] [města]. Skutečnost, že fakticky s dětmi více času trávil žalobce, nelze klást k tíži žalované, která byla připravena a ochotna o děti v domě dle dohody pečovat, což také žalobci sdělovala. Žalobce přitom ještě v únoru 2020 při jednání na OSPOD vyjadřoval ochotu, nechť si matka [jméno] v týdnu, kdy má děti v péči ona, odveze tam, kde pobývá (tedy do domu v [jméno] [města]) a oponoval tvrzení, že by měl matce ve styku s dětmi bránit. Bez námitek otec platil náklady na bydlení do listopadu 2019, kdy vyzval žalovanou, aby se na platbách bydlení v domě podílela jednou polovinou, což žalovaná odmítla. Za dobu od 1.1.2019 do 31.3.2020 uhradil žalobce na platby spojené s bydlením v nemovitosti částku 162 984 Kč.

25. Podáním ze dne 8. 1. 2021 vzal žalobce co do částky 740 Kč s příslušenstvím z této částky žalobu zpět, neboť žalovaná v tomto rozsahu dlužnou částku (jednalo se o polovinu daně z nemovitosti za období roku 2019) po podání žaloby uhradila. Žalovaná se zpětvzetím vyslovila souhlas.

26. Podle ustanovení § 96 odst. 1 - 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), může vzít žalobce (navrhovatel) za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; toto neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

27. Jelikož žalobce vzal částečně žalobu zpět a žalovaná s tím vyslovila souhlas, soud řízení o žalobě podle ust. § 96 odst. 2 věta prvá o. s. ř. v rozsahu zpětvzetí zastavil (výrok I.).

28. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

29. Podle § 1999 odst. 1 o. z. zavazuje-li smlouva ujednaná na dobu neurčitou alespoň jednu stranu k nepřetržité nebo opakované činnosti, anebo zavazuje-li alespoň jednu stranu takovou činnost strpět, lze závazek zrušit ke konci kalendářního čtvrtletí výpovědí podanou alespoň tři měsíce předem.

30. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

31. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena ústní dohoda o hrazení nákladů na bydlení v předmětném domě, dle které se žalobce zavázal hradit veškeré náklady na bydlení v předmětném domě, tj. i náklady žalované. K tomuto závěru soud dospěl na základě protokolů o jednání v opatrovnické věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 30 Nc 202/2017 a vystupování účastníků v opatrovnickém řízení (kde byli mimochodem také oba zastoupeni), a kde žalobce i žalovaná potvrdili, že dosavadní praxe mezi účastníky byla taková, že veškeré náklady na bydlení v předmětném domě hradil výlučně žalobce. Žalobce pak výslovně v rámci svého účastnického výslechu uvedl, že chce, aby toto platilo i nadále s tím, že žalovaná bude hradit pouze stravu, benzín a kulturu za 14 dní pro sebe a děti. Z posledního protokolu ve věci je zřejmé, že tuto dohodu považoval za uzavřenou, jak opatrovník nezletilých dětí, který s ohledem na tuto skutečnost navrhl stanovení nižšího výživného hrazeného otcem pro nezletilé děti, tak i soud, který ji zohlednil ve svém rozhodování o výši výživného. Z rozsudků prvostupňového a druhostupňového soudu, v nichž je jednoznačně konstatováno, že mezi rodiči byla uzavřena dohoda v tom směru, že veškeré náklady spojené s předmětným domem bude hradit žalobce a žalovaná tudíž nebude mít žádné náklady na bydlení, což se následně promítlo ve výši výživného stanoveného otci pro nezletilé děti, vycházel při svém rozhodnutí soud i v tomto řízení. Nutno také zdůraznit, že žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí nepodal odvolání, přestože v něm tato dohoda byla výslovně konstatována, a proti této dohodě se nikterak neohradil. Soud má tedy za to, že tato dohoda byla mezi účastníky skutečně uzavřena, přičemž argument žalobce, že dohoda nebyla ze strany žalované uzavřena, neboť odmítla podepsat písemnou dohodu u mediátora, považuje soud za lichý, neboť pro tento typ dohody není zákonem předepsána písemná forma, nic tedy nebránilo tomu, aby ji účastníci uzavřeli pouze v ústní podobě. Z protokolu o jednání ze dne 15. 11. 2017 pak soud nezjistil, že by žalovaná vyslovila s touto dohodou výslovný nesouhlas, jak tvrdil žalobce. Naopak je zřejmé, že žalovaná považovala tuto dohodou za uzavřenou, když se jí nyní před soudem dovolává.

32. Žalovaný dále argumentoval tím, že uvedený závazek hradit náklady na bydlení v předmětném domě byl připraven převzít pouze za situace, kdy by fungovala střídavá péče o nezletilé děti a žalovaná by hradila v době, kdy bude mít nezletilé ve své péči, veškeré jejich náklady, což se však dle tvrzení žalobce nestalo. K tomu soud uvádí, že dohoda rodičů o střídavé péči schválená opatrovnickým soudem byla po celé předmětné období platná, nedošlo k její změně či k jejímu zrušení. Skutečnost, zda dohoda o střídavé péči fakticky byla či nebyla rodiči plně respektována, není pro dané řízení rozhodující, na samotný závazek žalobce hradit náklady na bydlení v předmětném domě to pro žalované období nemělo žádný vliv. Pokud otec tvrdil, že požadavek matky na úhradu nákladů za bydlení považuje za rozporný s dobrými mravy, soud jej za odporující dobrým mravům nepovažuje, když vycházel z dohody rodičů, odpovídal jejich rozdílným příjmům a nalezl také odraz ve výši otci stanoveného výživného na nezletilé děti.

33. Nebylo zjištěno, že by žalovaná odmítala o nezletilé pečovat v době, kdy je měla mít ve své péči, naopak je zřejmé, že žalovaná měla o péči o nezletilé zájem, péče o ně se domáhala s tím, že jí má žalobce ve styku s dětmi bránit. Pokud pak žalobce hradil nezletilým nějaké výdaje nad rámec toho, k čemu se dle dohody rodičů zavázal (např. náklady na bydlení nezletilých jinde, než v předmětném domě, kde se měla střídavá péče dle rozhodnutí soudu realizovat), pak tak činil z vlastního rozhodnutí a nelze to klást k tíži matky.

34. Dohoda účastníků o hrazení nákladů nebyla výslovně časově ohraničena a nebyla také výslovně stanovena doba jejího trvání. Z tohoto pohledu byla uzavřena na dobu neurčitou. Bylo by tedy možno ji vypovědět podle ustanovení § 1999 o.z. Dle § 1999 o. z. zavazuje-li smlouva ujednaná na dobu neurčitou alespoň jednu stranu k nepřetržité nebo opakované činnosti, lze závazek zrušit ke konci kalendářního čtvrtletí výpovědí podanou alespoň tři měsíce předem. Dle citovaného ustanovení žalobce mohl dohodu uzavřenou s žalovanou vypovědět, neboť hrazení nákladů na bydlení lze považovat za opakovanou činnost, k níž se žalobce zavázal na dobu neurčitou. Za výpověď smlouvy žalobcem by pak bylo možno, s přihlédnutím k jejímu obsahu, považovat předžalobní výzvu učiněnou dne 22. 11. 2019, v níž žalobce žalovanou poprvé vyzval k zaplacení poloviny nákladů na provoz předmětného rodinného domu. I při posouzení této výzvy jako výpovědi smlouvy dané žalobcem žalované ve smyslu § 1999 o. z., by závazek žalobce stejně mohl zaniknout nejdříve ke dni 31. 3. 2020, když závazek lze zrušit pouze ke konci kalendářního čtvrtletí. Pokud by tedy k zániku závazku na základě výpovědi žalobce došlo, pak by to na daný spor nemělo žádný vliv, neboť žalovaný požadoval úhradu nákladů pouze za období do března 2020, přičemž do té doby jeho závazek trval. Pokud by měla být sjednaná dohoda o platbě nákladů na bydlení posuzována jako časově omezená na dobu určitou, a to tak, že z povahy věci měla být vázána na dobu, dokud bude účinná dohoda o střídavé péči o nezletilé, která měla být v předmětném domě realizována, tedy do dovršení zletilosti dětí, případně do doby, kdy by bylo rozhodnuto o změně péče o nezletilé děti, či nastalé změny poměrů, která by postup dle sjednané dohody činila nemožným, posuzoval soud i další námitky žalobce. Má za to, že dohoda o platbě nákladů na bydlení v domě žalobcem i z tohoto pohledu do konce března 2020 stále trvala.

35. Žalobce argumentoval tím, že nezletilé děti fakticky v předmětném domě nepobývaly, když nezletilý syn od ledna 2019 po většinu času pobýval na internátu v [obec] a nezletilá dcera bydlela od března 2019 u otce. K tomu soud uvádí, že bylo prokázáno, že nezletilé děti do konce března 2020 měly možnost v domě bydlet a ještě do února 2020 v domě občasně pobývaly (srov. odstavec 24 rozsudku). Žalovaná nepopírala, že nezletilý [jméno] pobýval přes týden na internátu v [obec], kde navštěvoval školu a věnoval se zde své hokejové kariéře, internát lze však považovat pouze za přechodné bydliště nezletilého. Své stálé bydliště měl nezletilý v předmětném domě, kam se také ve volných chvílích, kdy neměl jiné povinnosti, vracel a kde měl své zázemí a svůj pokoj. Nelze klást k tíži žalované, že nezletilý má volnočasové aktivity takového rozsahu, že mu prakticky znemožňují trávit více času s žalovanou v předmětném domě, kde se měla podle dohody účastníků realizovat střídavá péče o nezletilé děti. Stejně tak nezletilá dcera [jméno] měla v domě své zázemí a svůj pokoj. Jednalo se o společné obydlí rodiny před rozvodem účastníků, přičemž obě děti po rozvodu manželství projevovaly zájem zde i nadále bydlet. Pokud následně začalo docházet ke zhoršování vztahů mezi nezletilými dětmi a žalovanou, přičemž nezletilí i z tohoto důvodu (kromě důvodů studijních) pobývali v předmětném domě méně často, pak toto opět nelze klást k tíži žalované, když ta byla připravena plnit dohodu o střídavé péči i nadále, žalobce však nezletilým umožnil na své náklady pobývat jinde. Výkonu střídavé péče v domě v [jméno] [města] se matka domáhala ještě v únoru 2020 při jednání u OSPOD MěÚ v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi, kde si stěžovala též na to, že jí otec zamezuje styku s dětmi dle soudem schválené dohody. Žalobce u jednání na OSPOD dohodu nezpochybňoval (byť se již tehdy domáhal její změny soudem), popřel, že by matce ve styku s dětmi bránil. Navrhoval, nechť si matka nezl. [jméno] v týdnu, kdy má děti v péči odveze s sebou tam, kde pobývá (tj. do domu v [jméno] [města], kde v té době matka ještě bydlela). V kontaktu s nezl. [jméno] jí rovněž nebrání. Dle názoru soudu není možno zjištěný stav do konce března 2020 posuzovat jako zrušení uzavřené dohody. O jejím ukončení by bylo možno uvažovat až v okamžiku, kdy by bylo již zcela zřejmé a nezpochybnitelné (s ohledem na dlouhodobost a intenzitu jejího neplnění), že dohoda uzavřená mezi účastníky padla a tedy, že děti již v rodinném domě v [jméno] [města] ani po kratší čas pobývat nebudou a pro účely stanovené střídavé péče jej užívat nebudou. I s ohledem na postoj žalobce ještě při jednání s OSPOD v únoru 2020 a s přihlédnutím k tomu, že v únoru děti nemovitost navštěvovaly, by soud ještě pro období měsíce března 2020 dohodu za zrušenou (byť i jen z pohledu nemožnosti jejího faktického plnění pro dobu do budoucna) nepovažoval.

36. Soud tedy uzavírá, že žalobci nevznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení ze strany žalované, neboť se ve věci nejednalo na straně žalované o získání majetkového prospěchu bez právního důvodu, když plněno bylo dle dohody uzavřené mezi účastníky. Proto žalobu zamítl (výrok II.), přičemž se již nezabýval námitkami týkajícími se jednotlivých položek nákladů na bydlení, když žalobcův nárok je již v základu neopodstatněný.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalované, která měla ve věci plný úspěch přiznal náhradu jejích nákladů spočívajících v nákladech právního zastoupení, a to odměně ve výši 26 280 Kč podle § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. při tarifní hodnotě 4 380 Kč a šesti úkonech právní služby podle § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) vyhlášky (odpověď žalované na předžalobní výzvu žalobce ze dne 15. 4. 2020, příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 10. 7. 2020, replika k vyjádření žalobce ze dne 4. 1. 2021, účast u jednání dne 4. 12. 2020 a účast u jednání dne 8. 1. 2021) a šesti režijních paušálech po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky, tj. celkem náhradu nákladů ve výši 28 080 Kč.

38. Za úkon označený jako„ konzultace s klientem“ nebyla žalované přiznána odměna, neboť nesdělila soudu, kdy měla uvedená konzultace s právní zástupkyní proběhnout, ani nepředložila žádné potvrzení o konání takové konzultace. Rovněž soud nepřiznal žalované odměnu za úkon, který měl spočívat v právní pomoci při podání odporu a v odvolání žalované do elektronického platebního rozkazu. Jednak není důvodu podávat odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení stanovené platebním rozkazem, pakliže je podáván odpor, který platební rozkaz ruší. Ovšem ani neodůvodněný odpor (a v odporu žalované nebyly uvedeny žádné rozhodné skutečnosti, samotná žalovaná uvedla, že odpor následně doplní vyjádřením) není soudy posuzován jako úkon právní služby, za nějž by měla být přiznána odměna, resp. tato odměna je přiznávána současně s doplněním odůvodnění podaného odporu. Tedy podaný odpor a podané vyjádření jsou považovány za jeden společný úkon právní služby, za nějž je přiznávána odměna. Přitom za vyjádření k žalobě ze dne 10.7.2020, kterým následně zástupkyně žalované podaný odpor doplnila, jí odměna přiznána jest. Za samotný odpor (a odvolání) soud odměnu nepřiznal.

39. Podle § 149 odst.1 o.s.ř. byla žalobci uložena povinnost zaplatit tyto náklady k rukám zástupkyně žalované.